Keywords
Summary

Keywords

1. Akty orgánů – Nařízení – Základní nařízení a prováděcí nařízení – Prováděcí pravomoci vyhrazené Radou – Podmínky – Zvláštní a odůvodněné případy – Opatření, kterými se provádí podmínky uplatňování pravidel o překračování vnějších hranic a pravidel o vízech

(Čl. 202 ES a 253 ES; nařízení Rady č. 789/2001 a 790/2001; rozhodnutí Rady 1999/468, čl. 1, pododst. 1)

2. Evropské společenství – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Překračování vnějších hranic a víza – Stanovení postupu Radou pro sdělování změn podmínek uplatňování členskými státy – Přípustnost

(Nařízení Rady č. 789/2001, čl. 2, a č. 790/2001, čl. 2)

Summary

1. V souladu s článkem 202 ES a prvním pododstavcem článku 1 rozhodnutí 1999/468 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (druhé rozhodnutí o komitologii), je-li namístě přijmout na úrovni Společenství opatření k provedení základního aktu, přísluší zpravidla výkon této pravomoci právě Komisi.

V tomto ohledu se v preambuli nařízení č. 789/2001 a č. 790/2001, která Radě vyhrazují prováděcí pravomoci, co se týče některých podrobných ustanovení a praktických postupů pro posuzování žádostí o udělení víza, respektive pro provádění kontrol a ostrahy hranic, výslovně odkazuje na důležitou úlohu členských států v oblasti víz a ostrahy hranic, jakož i na c itlivost těchto oblastí, zejména pokud jde o politické vztahy se třetími zeměmi. Rada mohla rozumně usoudit, že se jedná o zvláštní případ, a řádně odůvodnila v souladu s článkem 253 ES rozhodnutí vyhradit si přechodně pravomoc k provedení veškerých taxativně uvedených ustanovení Společných konzulárních instrukcí a Společné příručky, které stanoví podmínky uplatňování pravidel o překračování vnějších hranic a o vízech obsažených v Úmluvě k provedení Schengenské dohody.

Nahlíží-li se na tyto úvahy v kontextu, do něhož patří, jsou způsobilé, byť jsou obecné a stručné, jasně ukázat důvody vyhrazení prováděcí pravomoci ve prospěch Rady a umožnit Soudnímu dvoru, aby vykonal svůj přezkum.

(viz body 49–53, 59)

2. Z článku 2 nařízení č. 789/2001 a č. 790/2001, který Radě vyhrazuje prováděcí pravomoci, co se týče některých podrobných ustanovení a praktických postupů pro posuzování žádostí o udělení víza, respektive pro provádění kontrol a ostrahy hranic, vyplývá, že každý členský stát může sám, nebo někdy v součinnosti s ostatními členskými státy, pozměnit obsah některých z těchto ustanovení nebo podmínek. Pokud jde o tyto předpisy přijaté v době, kdy dotčená oblast spadala do mezivládní spolupráce, jejich začlenění do rámce Evropské unie počínaje vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost nemělo samo o sobě ten účinek, že by ihned zbavilo členské státy pravomocí, k jejichž výkonu byly oprávněny na základě uvedených aktů k zajištění jejich řádného uplatňování.

V tomto velmi specifickém a přechodném kontextu v očekávání vývoje schengenského acquis v právním a institucionálním rámci Evropské unie nelze Radě vytýkat, že stanovila postup, kterým členské státy sdělují změny, které jsou oprávněny provést jednostranně nebo v součinnosti s ostatními členskými státy v některých z těchto ustanovení, jejichž obsah závisí výlučně na informacích, které mají jedině ony samy, v rozsahu, v němž je třeba použít jednotný postup aktualizace, aby bylo zaručeno účinné a řádné uplatňování.

(viz body 65, 69–71)