Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba na neplatnost – Akty, které mohou být předmětem žaloby – Akty s právně závaznými účinky – Orgán, který nemá pravomoc přijmout požadovaný akt – Vynětí – Zamítnutí žádosti o opravu právního předpisu – Nedostatek aktivní legitimace

[Smlouva o ES, článek 173 (nyní po změně článek 230 ES); nařízení Komise č. 2499/82]

2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Označení předmětu sporu

[Jednací řád Soudu, článek 44 odst. 1 písm. c)]

3. Žaloba pro nečinnost – Fyzické nebo právnické osoby – Opomenutí, které může být předmětem žaloby – Nevyhovění Komise žádosti o platbu podpory údajně dlužné podle nařízení č. 2499/82 – Nepřípustnost

[Smlouva o ES, čl. 175 pododstavec 3 (nyní čl. 232 pododstavec 3 ES); nařízení Komise č. 2499/82]

4. Žaloba pro nečinnost – Fyzické nebo právnické osoby – Požadovaný akt – Nařízení – Nepřípustnost

[Smlouva ES, článek 175 (nyní článek 232 ES)]

5. Žaloba na náhradu škody – Předmět – Žaloba na náhradu škody, v níž je tvrzena protiprávnost rozhodnutí přijatého členským státem při použití právní úpravy Společenství – Nařízení č. 2499/82 – Podpora Společenství preventivní destilaci stolních vín – Volba členského státu použít pro platbu této podpory postup upravený čl. 9 uvedeného nařízení – Neexistence mechanismu zajišťujícího platbu této podpory producentovi v případě platební neschopnosti palírny – Protiprávnost, kterou je stiženo samotné nařízení č. 2499/82 – Přičitatelnost údajné protiprávnosti orgánu Společenství

[Smlouva o ES, čl. 215 pododstavec 2 (nyní čl. 288 pododstavec 2 ES); nařízení Komise č. 2499/82, čl. 8 a 9]

6. Žaloba na náhradu škody – Samostatná povaha – Předchozí vyčerpání vnitrostátních procesních prostředků – Výjimka – Nemožnost vnitrostátního soudu vyhovět žalobě na zaplacení v případě neexistence ustanovení práva Společenství opravňujícího vnitrostátní orgány k platbě požadovaných částek – Přípustnost žaloby, která byla podána, aniž by byly vyčerpány vnitrostátní procesní prostředky

[Smlouva o ES, článek 178 a čl. 215 pododstavec 2 (nyní článek 235 ES a čl. 288 pododstavec 2 ES)]

7. Žaloba na náhradu škody – Samostatnost ve vztahu k žalobě na neplatnost a žalobě pro nečinnost – Meze – Žaloba na náhradu škody, která může vést k výsledku srovnatelnému s výsledky ostatních procesních prostředků – Přípustnost

[Smlouva o ES, článek 178 (nyní článek 235 CE)]

8. Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Okamžik, od kterého běží lhůta – Odpovědnost z důvodu normativního aktu – Datum vzniku škodlivých účinků aktu

[Smlouva o ES, článek 178 a čl. 215 pododstavec 2 (nyní článek 235 ES a čl. 288 pododstavec 2 ES); statut Soudního dvora, článek 46]

9. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství – Článek 9 nařízení č. 2499/82 – Podpora Společenství na preventivní destilaci stolních vín – Neexistence mechanismu zajišťujícího platbu této podpory producentovi v případě platební neschopnosti palírny – Porušení zásady zákazu bezdůvodného obohacení – Porušení zásady zákazu diskriminace

[Smlouva o ES, článek 178 a čl. 215 pododstavec 2 (nyní článek 235 ES a čl. 288 pododstavec 2 ES); nařízení Komise č. 2499/92]

Summary

1. Pouze ta opatření, která způsobují závazné právní účinky, které se mohou dotknout zájmů žalobce tím, že jednoznačným způsobem mění jeho právního postavení, jsou aktem, proti němuž je možná žaloba na neplatnost.

Toto není případ aktů o zamítnutí žádosti, když orgán nemá pravomoc k přijetí požadovaného aktu, a když tedy nemá akt o zamítnutí povahu rozhodnutí.

Stejně tak žaloba proti rozhodnutí Komise, kterým se zamítá provedení retroaktivní opravy aktu, je nepřípustná, jestliže musí být požadovaná oprava přijata ve formě nařízení s obecnou působností z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce.

(viz body 64, 76)

2. Vzhledem k tomu, že podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu musí žaloba obsahovat předmět sporu, návrhová žádání směřující ke zrušení jiných aktů, než je napadený akt, nebo aktů, které jsou základem napadeného aktu nebo jsou s ním koordinovány nebo s ním souvisejí, aniž by byly uvedeny, musejí být z důvodu nedostatečné přesnosti prohlášena za nepřípustná.

(viz bod 79)

3. Vzhledem k tomu, že Komise nemá pravomoc vyhovět žádosti producentů vína, aby jim vyplatila podporu údajně dlužnou podle nařízení č. 2499/82 o opatřeních vztahujících se k preventivní destilaci pro vinařský rok 1982/1983, je žaloba pro nečinnost, která směřuje k sankcionování takové nečinnosti, nepřístupná. Nelze totiž Komisi vytýkat, že nevydala žalobcům určený jiný akt než doporučení nebo stanovisko ve smyslu článku 175 třetího pododstavce Smlouvy (nyní článek 232 třetí pododstavec ES).

(viz body 70, 81)

4. Jednotlivci, kteří nejsou oprávněni popírat legalitu nařízení, nemohou rovněž podat k Soudnímu dvoru žalobu pro nečinnost týkající se nepřijetí takového nařízení poté, co orgán Společenství vyzvali, aby nařízení vydal.

(viz bod 82)

5. Jelikož režim platby podpory stanovený článkem 9 nařízení č. 2499/82 o opatřeních vztahujících se k preventivní destilaci pro vinařský rok 1982/1983 nezaručuje, zejména v případě konkurzu na majetek palírny, nepřímou platbu podpory dotčeným producentům, zahrnuté v minimální nákupní ceně vína dodaného této palírně a destilovaného v souladu s ustanoveními uvedeného nařízení, případná protiprávnost spočívající v neexistenci záruky pro producenty, že obdrží tuto podporu, vyplývá přímo z mezery nařízení č. 2499/82, a nikoli z volby provedené dotyčným členským státem podle článku 8 uvedeného nařízení ve prospěch režimu nepřímé platby podpor upraveného v uvedeném článku 9. Z toho vyplývá, že protiprávností je stiženo samotné nařízení, a nikoli jednání dotyčného členského státu, který se omezil na správné použití tohoto nařízení. Je tedy přičitatelná Komisi, která toto nařízení přijala.

(viz body 109–112)

6. Ačkoli je pravda, že žaloba na náhradu škody musí být posouzena s ohledem na celkový systém soudní ochrany jednotlivců a její přípustnost může tedy být v určitých případech závislá na vyčerpání vnitrostátních procesních prostředků, aby tomu tak bylo, je ještě třeba, aby tyto vnitrostátní procesní prostředky zajišťovaly účinným způsobem ochranu dotčených jednotlivců, kteří se cítí být poškozeni akty orgánů Společenství, a aby mohly vést k dosažení náhrady údajné škody.

V tomto ohledu nemůže být přípustnost žaloby na náhradu škody závislá na vyčerpání vnitrostátních procesních prostředků, jestliže by za předpokladu, že by napadená právní úprava Společenství byla prohlášena za neplatnou rozsudkem vydaným Soudním dvorem na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 177 Smlouvy (nyní článek 234 ES), vnitrostátní soudy nemohly vyhovět žalobě na zaplacení – nebo jakékoli jiné vhodné žalobě – bez předchozího zásahu zákonodárce Společenství z důvodu neexistence ustanovení práva Společenství opravňujícího příslušné vnitrostátní orgány k platbě požadovaných částek. V takovém případě by totiž bylo v rozporu nejen se zásadou řádného výkonu spravedlnosti a požadavkem procesní ekonomie, ale rovněž v rozporu s podmínkou vztahující se k neexistenci účinné vnitrostátní žaloby, pokud by byly dotčené osoby povinny vyčerpat procesní prostředky vnitrostátního práva před podáním žaloby na náhradu škody.

(viz body 115–117)

7. Žaloba na náhradu škody je samostatný procesní prostředek mající svou vlastní funkci v rámci systému procesních prostředků a závislý na podmínkách výkonu, které jsou přizpůsobeny jeho zvláštnímu účelu. Směřuje k náhradě škody způsobené orgánem Společenství. Bylo by tudíž v rozporu se samostatností této žaloby, jakož i s účinností systému procesních prostředků založeného Smlouvou domnívat se, že žaloba na náhradu škody je nepřípustná z důvodu, že by mohla vést, alespoň pro žalobce, k výsledku srovnatelnému s výsledky žaloby na zrušení nebo žaloby pro nečinnost. Pouze tehdy, pokud by žaloba na náhradu škody směřovala ve skutečnosti ke zpětvzetí individuálního rozhodnutí určeného žalobcům, které se stalo definitivním – takže by měla stejný předmět a stejný účinek jako žaloba na zrušení –, mohla by tato žaloba na náhradu škody být považována za zneužití řízení.

(viz bod 122)

8. Promlčecí lhůta nároků vůči Společenství z mimosmluvní odpovědnosti stanovená v článku 46 statutu Soudního dvora začíná běžet teprve tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky, na nichž závisí povinnost k náhradě škody, a sice existence protiprávního jednání orgánů Společenství, vznik tvrzené škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a uplatňovanou škodou. Výše uvedená podmínka vztahující se k existenci určité škody je splněna, pokud je škoda bezprostředně hrozící a předvídatelná s dostatečnou jistotou, i když nemůže být ještě s určitostí vyčíslena.

Z toho vyplývá, že, pokud se jedná o odpovědnost Společenství vyplývající z normativního aktu, promlčecí lhůta nemůže začít běžet před vznikem škodlivých účinků tohoto aktu, a tedy před okamžikem, kdy dotčené osobě vznikla určitá škoda. V tomto případě promlčecí lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy si může žalobce skutečně uvědomit tuto škodu, neboť se stane bezprostředně hrozící a předvídatelnou.

(viz body 129–131, 145, 149, 154)

9. Opomenutím v systematice nařízení č. 2499/82 82 o opatřeních vztahujících se k preventivní destilaci pro vinařský rok 1982/1983 opatřit režim platby podpory Společenství stanovený článkem 9 tohoto nařízení mechanismem zaručujícím platbu podpory dotyčným producentům v případě platební neschopnosti palírny, Komise porušila zjevně a vážně meze, které jsou stanoveny pro její posuzovací pravomoc.

Uvedený režim je totiž zjevně v rozporu s obecnou právní zásadou Společenství, která zakazuje bezdůvodné obohacení, neboť neobsahuje jakýkoli mechanismus, který může zajistit platbu této podpory producentům, kteří splnili všechny své povinnosti a provedli destilaci ve lhůtách stanovených nařízením.

Krom toho, v případě platební neschopnosti palírny, vede volba mezi postupy uvedenými v článcích 9 a 10 nařízení č. 2499/82 ohledně platby podpory Společenství k rozdílu v zacházení v závislosti podle členského státu právě ve vztahu k záruce platby této podpory dotyčným producentům, ačkoli tato podpora jim podle použitelné právní úpravy Společenství v zásadě náleží. Taková rozdílnost není objektivně odůvodněna rozdílností předmětných situací, neboť se nevztahuje na podmínky poskytnutí podpory na preventivní destilaci, nýbrž pouze na podrobnou správní úpravu tohoto poskytnutí, a nemůže tedy být vysvětlena rozdíly týkajícími se situace producentů vína nebo obecněji situace vinařských odvětví v různých členských státech.

Z toho vyplývá, že nařízení č. 2499/82 je stiženo dostatečně závažným porušením zásady zákazu diskriminace a zásady zákazu bezdůvodného obohacení, což zakládá mimosmluvní odpovědnost Společenství za škody způsobené orgány.

(viz body 157, 161, 172–174, 176)