Věc T-613/97

Union française de l'express (UFEX) a další

v.

Komise Evropských společenství

„Státní podpory — Poštovní oblast — Veřejný podnik pověřený poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu — Logistická a obchodní podpora poskytnutá dceřiné společnosti, která nepůsobí ve vyhrazeném odvětví — Kasační opravný prostředek — Vrácení věci Soudním dvorem“

Rozsudek Soudu (třetího rozšířeného senátu) ze dne 7. června 2006   II-1537

Shrnutí rozsudku

1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah

   [Smlouva o ES, článek 92 (nyní po změně článek 87 ES) a články 93 a 190 (nyní články 88 ES a 253 ES)]

2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah

   [Smlouva o ES, článek 190 (nyní článek 253 ES)]

3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah

   [Smlouva o ES, článek 173 (nyní po změně článek 230 ES) a článek 190 (nyní článek 253 ES)]

4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah

   [Smlouva o ES, článek 92 (nyní po změně článek 87 ES) a články 93 a 190 (nyní články 88 ES a 253 ES)]

5. Podpory poskytované státy – Pojem

   [Smlouva o ES, čl. 92 odst 1 (nyní po změně čl. 87 odst 1 ES)]

6. Podpory poskytované státy – Pojem

   [Smlouva o ES, čl. 92 odst. 1 (nyní po změně čl. 87 odst. 1 ES)]

1.  Odůvodnění vyžadované článkem 190 Smlouvy (nyní článek 253 ES) musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 190 Smlouvy, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

   Zejména jedná-li se o rozhodnutí Komise, z něhož vyplývá, že se nejedná o státní podporu uvedenou ve stížnosti, je Komise povinna každopádně objasnit stěžovateli dostatečným způsobem důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované ve stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory. Komise nicméně není povinna zaujmout postoj k těm skutečnostem, které jsou zjevně nerelevantní nebo nemají žádný nebo mají jednoznačně druhořadý význam.

   (viz body 63-64)

2.  V případech, kdy je Komise za účelem plnění svých funkcí vybavena posuzovací pravomocí, se klade o to větší důraz na dodržování záruk přiznaných právním řádem Společenství ve správních řízeních. Mezi tyto záruky patří zejména povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu a dostatečně odůvodnit svá rozhodnutí.

   (viz bod 65)

3.  Komise sice není v odůvodnění rozhodnutí, která přijala za účelem zajištění provádění pravidel hospodářské soutěže, povinna rozebírat všechny skutkové a právní poznatky, jakož i úvahy, které ji k přijetí takového rozhodnutí vedly, to však nemění nic na skutečnosti, že je povinna na základě článku 190 Smlouvy (nyní článek 253 ES) uvést alespoň skutečnosti a úvahy, v nichž spatřuje základní význam pro své rozhodnutí, umožňujíc tak soudu Společenství a zúčastněným zjistit podmínky, za kterých Smlouvu provedla.

   Kromě výjimečných okolností musí rozhodnutí ve svém znění obsahovat odůvodnění a nemůže být poprvé a a posteriori objasněno před soudem. Odůvodnění totiž musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím nepříznivě zasahujícím do jejího právního postavení. Chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody rozhodnutí v průběhu řízení před soudy Společenství. Pokud je tedy rozhodnutí Komise, kterým se provádí článek 92 Smlouvy (nyní po změně článek 87 ES), stiženo závažnými opomenutími, nemůže je Komise napravit tím, že bude poprvé před Soudem uplatňovat údaje a další prvky svého rozboru, které umožňují konstatovat, že její provedení článku 92 Smlouvy bylo správné, ledaže by šlo o prvky jejího rozboru, které nebyly v průběhu předchozího správního řízení zpochybněny žádným z účastníků řízení.

   Z toho vyplývá, že argumentace předložená Soudu zmocněnci Komise nemůže napravit nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Výrok a důvody rozhodnutí, které musí být povinně odůvodněné na základě článku 190 Smlouvy, totiž představují nedílný celek, takže je věcí pouze kolegia členů Komise na základě zásady kolegiality přijmout obojí dohromady, přičemž jakákoliv změna v odůvodnění překračující prosté opravy pravopisu nebo gramatiky patří do výlučné pravomoci kolegia.

   V tomto ohledu je soud Společenství povinen se v rámci žaloby na neplatnost podané na základě článku 173 Smlouvy (nyní po změně článek 230 ES) omezit na přezkum legality napadeného aktu.

   V důsledku toho nepřísluší Soudu, aby případné nedostatky v odůvodnění zhojil nebo uvedené odůvodnění Komise doplnil tím, že do něj přidá nebo v něm nahradí skutečnosti, které nevyplývají ze samotného napadeného rozhodnutí.

   (viz body 66-70)

4.  Dosah povinnosti odůvodnění rozhodnutí musí být posouzen s ohledem na okolnosti projednávaného případu, které mohou případně odůvodnit podrobnější odůvodnění.

   Podrobnější odůvodnění odůvodňují okolnosti spočívající ve skutečnosti, že rozhodnutí představuje jedno z prvních rozhodnutí, které se v rámci použití ustanovení v oblasti státních podpor dotklo složité hospodářské otázky, jakou je výpočet nákladů mateřské společnosti působící na vyhrazeném trhu běžných zásilek a poskytující logistickou a obchodní podporu své dceřiné společnosti, jež na vyhrazeném trhu nepůsobí. Stejně tak skutečnost, že v tomto rámci stěžovatelky předložily v průběhu správního řízení několik hospodářských studií, musí Komisi také vést k přípravě pečlivého odůvodnění poskytujícího odpovědi na základní, těmito hospodářskými studiemi podpořené argumenty uvedených stěžovatelek.

   Za těchto okolností neodpovídá požadavkům článku 190 Smlouvy (nyní článek 253 ES) odůvodnění takového rozhodnutí, které se omezuje na velmi obecné vysvětlení Komisí použité metody posouzení nákladů a získaných konečných výsledků, aniž by byly s požadovanou přesností přiřazeny jednotlivé náklady mateřské společnosti vynaložené při poskytnutí logistické a obchodní podpory její dceřinné společnosti, jakož i fixní náklady vzniklé používáním poštovní sítě, a upřesněn výnos vlastního kapitálu.

   (viz body 96-98)

5.  Posouzení Komise ohledně otázky, jakým způsobem jsou vypočítány náklady mateřské společnosti působící na vyhrazeném trhu vynaložené při poskytnutí logistické a obchodní podpory její dceřiné společnosti nepůsobící na vyhrazeném trhu v případě neexistence analytického účetnictví, s sebou nese komplexní ekonomické posouzení. Komise má přitom, pokud přijímá akt vyžadující komplexní ekonomické posouzení, rozsáhlou posuzovací pravomoc a soudní přezkum uvedeného aktu, byť je v zásadě „úplný“, pokud jde o otázku, zda opatření spadá do působnosti čl. 92 odst. 1 Smlouvy (nyní po změně čl. 87 odst. 1 ES), se omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a uvedení odůvodnění, věcné správnosti skutkových okolností, na nichž se zakládá napadaná volba, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností nebo neexistence zneužití pravomoci. Soudu zejména nepřísluší nahrazovat svým ekonomickým posouzením posouzení orgánu, který rozhodnutí vydal.

   V tomto ohledu, jelikož mateřská společnost působí v odvětví běžných zásilek, se Komise nedopouští zjevně nesprávného posouzení při jejím výběru metody lineární zpětné extrapolace. Úvahy, podle nichž tato metoda nezohledňuje rostoucí výnosy z rozsahu, protože celkové jednotkové náklady na poskytování expresních poštovních činností se mají zmenšovat se zvyšováním objemu služeb, se totiž vztahují na případ soukromého podniku, který zahájil svoji činnost, zejména za předpokladu, že tento podnik nově zavedl svoji distribuční síť. Nepoužijí se na zavedení nové činnosti, která představuje pouze malou část již existující činnosti, na kterou byla již vynaložena většina fixních nákladů.

   V takovém odvětví, jakým je odvětví běžných zásilek, ve kterém jsou fixní náklady velmi značné, ale vyplývají nezávisle na činnosti dceřiné společnosti ze samotné existence sítě mateřské společnosti působící na tomto vyhrazeném trhu, nemohou být takové úvahy přijaty.

   (viz body 128, 130-131)

6.  Pojem „státní podpora“ ve smyslu článku 92 Smlouvy (nyní po změně článek 87 ES) má velmi širokou působnost. Cílem tohoto ustanovení je totiž zabránit tomu, aby byl obchod mezi členskými státy dotčen různými způsoby zvýhodnění poskytovanými veřejnými orgány, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby. Pojem „podpora“ tedy zahrnuje nejen pozitivní plnění, jako jsou dotace, ale rovněž různé formy zásahů, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které tak, aniž by byly dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky. Mezi nepřímá zvýhodnění, jež mají stejné účinky jako dotace, patří dodání zboží nebo poskytnutí služeb za preferenčních podmínek.

   Článek 92 odst. 1 Smlouvy (nyní po změně čl. 87 odst. 1 ES) mimoto nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, avšak definuje je podle jejich účinků.

   Převod na dceřinou společnost soukromého práva, bez jakéhokoli protiplnění, okruhu zákazníků určité služby, která nenáleží do vyhrazeného odvětví, vytvořeného její mateřskou společností působící na vyhrazeném trhu zdroji jejího zákonem stanoveného monopolu, tudíž představuje státní podporu. Jedná se totiž o opatření odlišné od logistické a obchodní podpory takového podniku své dceřiné společnosti. Mimoto tito zákazníci představují nehmotné aktivum, které má hospodářskou hodnotu. Toto zjištění nemůže být vyvráceno skutečností, že uvedení zákazníci nemají účetní protihodnotu. Přestože se jedná o obtížně vyčíslitelný prvek, neznamená to ještě, že by byl bez hodnoty. V tomto ohledu vytváření seznamů adresátů pro určité činnosti a jejich uvádění na trh představují jako takové hospodářskou činnost.

   (viz body 158-160, 163-169)