Přijetí eura

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení (ES) č. 974/98 o zavedení eura

Nařízení (ES) č. 1103/97 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura

Článek 140 Smlouvy o fungování Evropské unie – Přechodná pravidla hospodářské a měnové politiky

CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ A ČLÁNKU 140 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE?

Obě nařízení poskytují právní základ a jistotu pro zavedení eura (hospodářská a měnová unie).

• Nařízení (ES) č. 974/98 stanoví harmonogram přechodu na euro.
• Nařízení (ES) č. 1103/97 se týká například přepočítacích koeficientů a postupů, smluv a platebních pokynů.

Článek 140 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanovuje kritéria pro členství v hospodářské a měnové unii a pro přijetí eura. Zajišťuje pravidelné sledování pokroku, kterého členské státy Evropské unie (EU), které nejsou členy eurozóny, dosahují při plnění těchto požadavků.

KLÍČOVÉ BODY

Nařízení (ES) č. 974/98:

• ve své příloze uvádí data přijetí eura a přechodu na hotovostní euro a období pro stažení*, případně pro každý zúčastněný členský stát,
• potvrzuje zavedení jednotné měny:
  • je euro,
  • se dělí na 100 centů,
  • nahrazuje národní měny zúčastněných členských států podle dohodnutého směnného kurzu,
  • je zúčtovací jednotka Evropské centrální banky a zúčastněných národních centrálních bank,
• uvádí, že odkaz na národní měnu v právním nástroji* platí stejně, jako kdyby byl denominován v eurech,
• národní bankovky a mince zachovaly své postavení zákonného platidla ke dni, kdy vstoupí v platnost nařízení o zavedení eura v daném členském státě,
• dává:
  • Evropské centrální bance a národním centrálním bankám členských států zapojených do eurozóny výlučnou pravomoc uvádět eurobankovky do oběhu,
  • členské státy jsou odpovědné za vydávání euromincí, které odpovídají nominálním hodnotám a technickým specifikacím schváleným Radou Evropské unie,
• stanovuje podmínky období pro stažení pro národní měny, což je možnost, které žádný členský stát eurozóny ještě nevyužil,
• popisuje „přechodné období“ jako maximálně tříleté, které začíná dnem přijetí eura a končí dnem přechodu na hotovostní euro,
• uvádí, že národní bankovky a mince zůstávají zákonným platidlem nejpozději do šesti měsíců od příslušného data přechodu na euro – během tohoto období musí banky a úvěrové instituce vyměnit klientům jejich národní měnu za eura bez poplatku, poté jsou v členských státech eurozóny zákonným platidlem pouze eurobankovky a euromince,
• požaduje, aby členské státy uplatňovaly sankce proti padělaným eurobankovkám a euromincím.

Nařízení (ES) č. 1103/97:

• nahrazuje od 1. ledna 1999 ve všech právních dokumentech evropskou měnovou jednotku, koš národních měn, který se dříve používal pro účetní účely EU, eurem s přepočítacím kurzem 1:1,
• zaručuje, že zavedení eura neovlivní kontinuitu smluv a všech právních dohod a závazků obsahujících odkaz na národní měnu,
• uvádí, že přepočítací koeficienty národních měn na euro jsou šesticiferné. Nesmí se zaokrouhlovat ani nahoru, ani dolů,
• vyžaduje, aby jakýkoli převod z jedné národní měny na jinou probíhal prostřednictvím eura.

Článek 140 SFEU a Protokol č. 13 připojený ke SFEU stanoví hospodářské a finanční podmínky, tzv.„konvergenční kritéria“, které musí členské státy splnit, aby mohly přijmout euro. Jedná se o následující.

• Cenová stabilita. Míra inflace nesmí být vyšší než 1,5 procentního bodu nad průměrem tří členských států s nejlepšími výsledky za jeden rok.
• Veřejné finance. Ty musí být řádné a udržitelné, což dokládá neexistence rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku.
• Stabilita směnného kurzu. Je třeba se vyhnout nadměrným výkyvům měny, což se projevuje účastí v mechanismu směnných kurzů bez vážného napětí a bez devalvace po dobu nejméně dvou let.
• Konvergence úrokových sazeb. Dlouhodobé úrokové sazby nesmí překročit (o více než 2 procentní body) sazbu průměru tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků, pokud jde o cenovou stabilitu.

ODKDY SE NAŘÍZENÍ POUŽÍVAJÍ?

• Nařízení (ES) č. 974/98 se používá ode dne 1. ledna 1999.
• Nařízení (EC) č. 1103/97 se používá ode dne 20. června 1997.

KONTEXT

• Když některý členský stát přechází ze své národní měny na euro, je nezbytnou podmínkou právní jistota, a to zejména pro fyzické osoby a podniky.
• Dne 1. ledna 1999 11 členských států zafixovalo své směnné kurzy, přijalo sdílenou měnovou politiku a zavedlo euro jako novou společnou měnu na světových finančních trzích.
• Od ledna 2023 je euro měnou 20 členských států.

KLÍČOVÉ POJMY

HLAVNÍ DOKUMENTY

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (Úř. věst L 139, 11.5.1998, s. 1–5).

Postupné změny nařízení (ES) č. 974/98 byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura (Úř. věst. L 162, 19.6.1997, s. 1–3).

Viz konsolidované znění.

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část třetí – Vnitřní politiky a činnosti unie – Hlava VIII – Hospodářská a měnová politika – Kapitola 5 – Přechodná ustanovení – Článek 140 (bývalý čl. 121 odst. 1, bývalý čl. 122 odst. 2 druhá věta a bývalý čl. 123 odst. 5 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 108–110).

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Rozhodnutí Rady (EU) 2022/1211 ze dne 12. července 2022 o přijetí eura Chorvatskem ke dni 1. ledna 2023 (Úř. věst. L 187, 14.7.2022, s. 31–34).

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Protokol (č. 13) o kritériích konvergence (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 281–282).

Poslední aktualizace 19.04.2023