Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Elektronický obchod – standardní pravidla EU

Elektronický obchod – standardní pravidla EU

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2000/31/ES – elektronický obchod v EU

PŘEHLED

CO JE ÚKOLEM TÉTO SMĚRNICE?

Vytváří standardní pravidla v EU pro různé otázky související s elektronickým obchodem.

KLÍČOVÉ BODY

On-line služby, na které se směrnice vztahují, zahrnují:

  • zpravodajské služby (např. zpravodajské internetové stránky),
  • prodej (knihy, finanční služby, cestovní služby atd.),
  • reklamu,
  • odborné služby (právníci, lékaři, realitní agenti),
  • zábavní služby,
  • základní zprostředkovatelské služby (přístup na internet, přenos a shromažďování informací),
  • bezplatné služby financované reklamou, sponzory atd.

Směrnice stanovuje zásadu, že provozovatelé těchto služeb podléhají regulaci (v souvislosti s přístupem ke službám a jejich výkonem) pouze v zemi EU, kde mají své registrované sídlo – nikoli v zemi, kde se nacházejí servery, e-mailové adresy nebo poštovní schránky, které používají.

Vlády jednotlivých zemí musí zajistit, aby provozovatelé zveřejňovali základní informace o svých činnostech (jméno, adresa, obchodní registrační číslo atd.) v trvalé a snadno přístupné formě.

Reklama

Vlády jednotlivých zemí musí zajistit, aby se reklama řídila určitými pravidly:

  • je jasně identifikovatelná jako reklama,
  • je jasně identifikovatelná osoba či společnost, které za ni odpovídají,
  • jsou jasně identifikovatelné zvláštní nabídky, hry nebo soutěže a podmínky jsou snadno přístupné a prezentované jasným a jednoduchým způsobem.

Nevyžádaná pošta

Jasně identifikovatelný musí být i nevyžádaný e-mail („spam“). Společnosti, které rozesílají nevyžádané e-maily, musí pravidelně nahlížet do seznamů, do nichž se mohou zapisovat osoby, které si nepřejí, aby jim byly takové informace zasílány.

On-line smlouvy

V každé zemi EU musí elektronické smlouvy získat rovnocenný právní status jako smlouvy na papíře.

Tyto smlouvy musí též jasně a srozumitelně uvádět:

  • technické kroky, kterými se spotřebitelé při uzavírání smlouvy musí řídit,
  • zda je smlouva po svém uzavření poskytovatelem služby archivována a zda do ní spotřebitelé mohou později nahlížet,
  • jak spotřebitelé mohou zjistit a opravit omyly vzniklé při zadávání dat před podáním objednávky,
  • jazyky, v nichž může být smlouva podepsána.

Spotřebitelé musí mít možnost si smlouvu a všeobecné podmínky uložit a vytisknout.

Viz též směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů.

On-line objednávky

Ty jsou vázány následujícími požadavky:

  • poskytovatel služby musí potvrdit přijetí objednávky neprodleně a elektronicky (e-mail, jiná elektronická zpráva),
  • objednávka (nebo potvrzení o jejím přijetí) je považována za přijatou, když k ní má kupující (spotřebitel) přístup.

Viz též nařízení (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru.

Prosazování stávajícího právního předpisu

Směrnice podporuje vlastní regulaci provozovateli a společné regulační úsilí s vládami. Jako příklad lze uvést:

  • kodexy chování na úrovni EU,
  • on-line systémy pro mimosoudní řešení sporů, zejména pokud prodávající a kupující nejsou z téže země.

Země EU musí též poskytovat rychlá, účinná řešení právních problémů v internetovém prostředí a zajišťovat, aby pokuty byly účinné, přiměřené a odrazující.

Odpovědnost poskytovatelů služeb

Poskytovatelé internetových služeb, kteří působí jako poskytovatelé služeb prostého přenosu, ukládání do vyrovnávací paměti („caching“) nebo shromažďování informací, nenesou odpovědnost za informace, které přenášejí nebo shromažďují, pokud splní určité podmínky. V případě poskytovatelů služeb shromažďování informací jsou zbaveni odpovědnosti, pokud:

  • nebyli účinně seznámeni s protiprávní činností nebo informací a
  • jednají, jakmile se o tomto dozvědí, s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup.

Vlády jednotlivých zemí nemohou těmto „zprostředkovatelům“ uložit žádnou obecnou povinnost dohledu nad informacemi, které posílají nebo uchovávají, s cílem hledat nezákonnou činnost a předcházet jí.

KONTEXT

Směrnice o elektronickém obchodu

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“)

ODKAZY

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník Evropské unie

Směrnice 2000/31/ES

17.7.2000

16.1.2002

Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1–16

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1–11)

Poslední aktualizace 13.10.2015

Top