Cílem nařízení, známého jako nařízení o „sdílení úsilí“, ve znění nařízení (EU) 2023/857, je snížit emise skleníkových plynů* z těchto odvětví: vnitrostátní doprava (kromě letecké), budovy, zemědělství, drobný průmysl a odpady. Tato odvětví představují téměř 60 % emisí v Evropské unii (EU).
Za tímto účelem nařízení stanoví cíle pro snížení emisí skleníkových plynů v členských státech EU do roku 2030. Stanovuje také pravidla pro stanovení ročních emisních limitů skleníkových plynů vyjádřených v ročních emisních přídělech pro roky 2021–2030, které postupně vedou k výše uvedeným cílům. Nařízení o „sdílení úsilí“ je součástí souboru politik a opatření, jejichž cílem je snížit emise v EU do roku 2030 alespoň o 55 %, jak požaduje nařízení (EU) 2021/1119, evropský zákon o klimatu (viz shrnutí), který učinil cíl klimatické neutrality EU do roku 2050 právně závazným.

KLÍČOVÉ BODY

Ne všechny členské státy mají stejný cíl pro rok 2030. Nařízení o „sdílení úsilí“ rozděluje břemeno snižování emisí skleníkových plynů v souladu s hledisky spravedlnosti a nákladové efektivnosti.

Do roku 2030 musí členské státy snížit své emise skleníkových plynů z roku 2005 v souladu s procentními podíly stanovenými ve sloupci 2 přílohy I, které se pohybují od 10 % (Bulharsko) do 50 % (Dánsko, Německo, Lucembursko, Finsko a Švédsko).

Evropská komise je zmocněna přijímat prováděcí akty, kterými stanoví individuální roční emisní příděly (AEA) pro členské státy na období 2021–2030, vyjádřené v tunách ekvivalentu CO₂, v souladu s lineárními trajektoriemi stanovenými v nařízení. Vzhledem k tomu, že cíle pro rok 2030 a systém trajektorií, které k nim vedou, byly v roce 2023 změněny, změní Komise v roce 2023 prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/2126, aby aktualizovala počet AEA přidělených členským státům v letech 2023–2030.

Pravidla flexibility v pozměněném nařízení umožňují členským státům:

vypůjčit si v rámci určitých limitů AEA z následujícího roku na pokrytí nadměrných emisí v daném roce,
za určitých podmínek započítat přebytek AEA pro použití v následujícím roce,
převést až 10 % (v letech 2021–2025) a 15 % (v letech 2026–2030) svých ročních přídělů jinému členskému státu,
za určitých podmínek kompenzovat přebytek svých emisí pohlcováním skleníkových plynů z využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (řídí se nařízením LULUCF).

Devět členských států (uvedených v příloze II: Belgie, Dánsko, Irsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Finsko a Švédsko) mohou zrušit omezené procento svých povolenek v systému obchodování s emisemi až do celkové maximální výše 100 milionů tun ekvivalentu CO₂, aby kompenzovaly přebytek emisí v odvětvích nařízení o „sdílení úsilí“. Členské státy musí do 31. prosince 2023 oznámit Komisi, zda hodlají využít nebo dále využívat omezené zrušení povolenek v systému obchodování s emisemi.

Komise provede kontroly souladu v roce 2027 (zahrnující emise v letech 2021–2025) a 2032 (zahrnující emise v letech 2026–2030). Pokud tyto kontroly ukáží, že v daném roce po využití výše uvedených flexibilit nemá členský stát dostatek emisních povolenek na pokrytí všech svých emisí skleníkových plynů, bude množství nadbytečných emisí vynásobeno koeficientem 1,08 a výsledek bude přičten k emisím vyprodukovaným v následujícím roce.

Členské státy, které splňují určitá kritéria hrubého domácího produktu a emisí skleníkových plynů, mohou obdržet omezený počet přídělů z bezpečnostní rezervy obsahující až 105 milionů tun ekvivalentu CO₂ jako kompenzaci za emise, které mohou vyprodukovat nad rámec svých cílů pro rok 2030.

Komise:

přizpůsobuje a zveřejňuje roční emisní příděly pro každý členský stát,
zajišťuje přesné započítávání souladu s pravidly nařízení prostřednictvím registru Unie,
zachovává přezkoumávané nařízení a do šesti měsíců po každém globálním hodnocení podle Pařížské dohody předloží Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie zprávu (viz shrnutí); tato zpráva bude obsahovat zejména posouzení potřeby dalších politik a opatření EU s ohledem na nezbytné snížení emisí skleníkových plynů v období po roce 2030 a může být případně doplněna legislativními návrhy.

Nařízení (EU) 2018/842 rovněž mění nařízení (EU) č. 525/2013, které bylo následně zrušeno a nahrazeno nařízením (EU) 2018/1999 – viz shrnutí).

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Nařízení (EU) 2018/842 se používá ode dne 9. července 2018.

Pozměňující nařízení (EU) 2023/857 se používá ode dne 16. května 2023.

KONTEXT

Nařízení je dalším krokem ke splnění předchozího závazku EU v rámci Pařížské dohody snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Odvětví, na něž se nařízení vztahuje, pokrývají téměř 60 % celkových domácích emisí v EU.

Další informace viz:

Sdílení úsilí 2021–2030: cíle a flexibilita (Evropská komise).

KLÍČOVÉ POJMY

Emise skleníkových plynů. Emise oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, částečně fluorovaných uhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků, fluoridu dusitého a fluoridu sírového.

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26–42).

Následné změny nařízení (EU) 2018/842 byly začleněny do původního znění. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1–17).

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/2126, ze dne 16. prosince 2020, kterým se stanoví roční emisní příděly členských států na období 2021–2030 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (Úř. věst. L 426, 17.12.2020, s. 58–64).

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1–77).

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 1–25).

Viz konsolidované znění.

Poslední aktualizace 11.12.2023

Top

All