Smluvní závazkové vztahy v EU – určování, které vnitrostátní právo se použije
PŘEHLED DOKUMENTU:
Nařízení (ES) č. 593/2008 – právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy
PŘEHLED
CO JE ÚKOLEM TOHOTO NAŘÍZENÍ?
-
Stanoví pravidla EU pro určování, které vnitrostátní právo se použije na smluvní závazkové vztahy v občanských a obchodních věcech, jež zahrnují více než jednu zemi.
-
Toto nařízení, známé pod označením Řím I, spolupůsobí se dvěma dalšími nařízeními, Řím II (mimosmluvní závazkové vztahy) a Řím III (rozvod a rozluka), při určování rozhodného práva v různých druzích občanských a obchodních věcí.
KLÍČOVÉ BODY
Nařízení se nevztahuje na věci daňové, celní či správní ani na zacházení s důkazy a postupy soudního řízení. Také se nevztahuje na smluvní závazky, které se týkají:
-
osobního stavu nebo způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům,
-
rodinných vztahů,
-
majetkových vztahů mezi manželi,
-
dokumentů zaručujících vyplacení konkrétní peněžní částky, jako jsou směnky cizí a vlastní či šeky,
-
rozhodčích smluv a dohod o volbě soudu,
-
práva obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob,
-
trustů,
-
předsmluvních jednání.
Působnost práva rozhodného pro smlouvu
Podle tohoto nařízení se určuje vnitrostátní rozhodné právo na základě různých aspektů smlouvy, například:
-
jak je smlouva vyložena a co se musí provést ke splnění jejích podmínek,
-
důsledků porušení závazků smlouvy včetně stanovení škody,
-
různých způsobů zániku smluvních závazků (např. platba, náhrada, anulování smlouvy), včetně promlčení* a zániku práv v důsledku uplynutí doby,
-
důsledků neplatnosti smlouvy.
Volba práva
-
Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí.
-
Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.
-
Pokud se na tom všechny strany dohodnou, je možné rozhodné právo kdykoli změnit.
Rozhodné právo při neexistenci volby práva
Pokud se strany nedohodly na rozhodném právu, řídí se pravidla druhem smlouvy:
-
Smlouvy o koupi zboží, poskytování služeb, franšízové smlouvy nebo smlouvy o distribuci se řídí právem země, v níž má prodávající, poskytovatel služeb nebo osoba, jíž je franšíza udělena, obvyklé bydliště.
-
V případě smluv týkajících se nemovitostí se uplatňuje právo země, v níž se nemovitost nachází, kromě případů dočasného a soukromého nájmu (nejvýše šest po sobě jdoucích měsíců). V takových případech je rozhodným právem právo země, v níž má pronajímatel bydliště.
-
V případě koupě zboží v dražbě se uplatňuje právo země, v níž se dražba koná.
-
Pokud na smlouvu neplatí žádné z výše uvedených pravidel nebo platí více než jedno pravidlo, bude rozhodné právo určeno na základě země bydliště hlavního aktéra provádějícího smlouvu.
Pokud má smlouva užší vazbu k jiné zemi, než jak to stanoví tato pravidla, použije se právo této jiné země. Totéž platí, když není možné určit žádné rozhodné právo.
Zvláštní smlouvy
Pro některé konkrétní druhy smluv nařízení stanoví možnosti pro výběr práva a určuje rozhodné právo v případě, že se na něm strany nedohodly. Patří k nim:
-
smlouvy o přepravě zboží,
-
smlouvy o přepravě cestujících,
-
spotřebitelské smlouvy mezi zákazníky a obchodníky,
-
pojistné smlouvy,
-
individuální pracovní smlouvy.
ODKDY SE NAŘÍZENÍ POUŽIJE?
Toto nařízení se použije na smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009.
KONTEXT
Smluvní a mimosmluvní závazky
KLÍČOVÝ POJEM
* Promlčení: vliv plynutí času na trvání a ukončení práv
AKT
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6–16)
Postupné změny nařízení (ES) č. 593/2008 byly začleněny do původního textu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.
SOUVISEJÍCÍ AKTY
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40–49)
Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (Úř. věst. L 343, 29.12.2010, s. 10–16)
Poslední aktualizace 11.01.2016