(1)

Nadnárodní trestná činnost představuje významnou hrozbu pro vnitřní bezpečnost Unie a vyžaduje koordinovanou, cílenou a přizpůsobenou reakci. V boji proti trestné činnosti a terorismu jsou sice v první linii vnitrostátní orgány působící v terénu, ale pro zajištění účinné a efektivní spolupráce, pokud jde o výměnu informací, je zásadní činnost na úrovni Unie. Organizovaná trestná činnost, a zejména terorismus, jsou kromě toho typickým znakem provázanosti vnitřní a vnější bezpečnosti. Nadnárodní trestná činnost se šíří přes hranice a projevuje se ve skupinách organizovaného zločinu a teroristických skupinách, které páchají širokou škálu stále dynamičtější a složitější trestné činnosti. Je proto třeba zlepšit právní rámec, který zajistí, aby příslušné donucovací orgány mohly účinněji předcházet trestným činům a aby je mohly účinněji odhalovat a vyšetřovat.

(2)

Pro rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva bez kontrol na vnitřních hranicích je podstatné, aby příslušné donucovací orgány v jednom členském státě měly v rámci platného unijního a vnitrostátního práva možnost získat rovnocenný přístup k informacím dostupným jejich kolegům v jiném členském státě. V tomto ohledu by měly příslušné donucovací orgány spolupracovat účinně a po celé Unii. Podstatnou součástí opatření, která podporují veřejnou bezpečnost ve vzájemně závislém prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, je proto policejní spolupráce při výměně důležitých informací pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování trestných činů. Výměna informací o trestných činech a trestné činnosti, včetně terorismu, slouží celkovému cíli ochrany bezpečnosti fyzických osob a ochrany důležitých zákonem chráněných zájmů právnických osob.

(3)

Většina organizovaných zločineckých skupin působí ve více než třech zemích a skládá se z členů s různou státní příslušností, kteří se podílejí na různých trestných činnostech. Organizované zločinecké skupiny mají stále důmyslnější strukturu a dobře fungující a efektivní systémy přeshraniční komunikace a spolupráce mezi svými členy.

(4)

Pro účinný boj proti přeshraniční trestné činnosti je nanejvýš důležité, aby si příslušné donucovací orgány rychle vyměňovaly informace a operativně spolupracovaly. Přestože se přeshraniční spolupráce mezi příslušnými donucovacími orgány v posledních letech zlepšila, některé praktické a právní překážky přetrvávají. V tomto ohledu bude doporučení Rady (EU) 2022/915 (2) pro členské státy pomůckou při dalším posilování přeshraniční operativní spolupráce.

(5)

Některé členské státy vypracovaly za účelem posílení přeshraniční spolupráce pilotní projekty, které se například zaměřují na společné hlídky policistů ze sousedních členských států v příhraničních regionech. Řada členských států rovněž uzavřela dvoustranné nebo dokonce mnohostranné dohody za účelem posílení přeshraniční spolupráce, včetně dohod o výměně informací. Tato směrnice neomezuje tyto možnosti za předpokladu, že pravidla pro výměnu informací stanovená v těchto dohodách jsou v příslušných případech slučitelná s touto směrnicí. Členské státy se naopak vybízejí, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a zkušenosti získané z takových pilotních projektů a dohod a aby v tomto ohledu využívaly dostupné finanční prostředky Unie, zejména z Fondu pro vnitřní bezpečnost, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1149 (3).

(6)

Výměnu informací mezi členskými státy pro účely prevence a odhalování trestných činů upravuje Úmluva k provedení schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (4), přijatá dne 19. června 1990, zejména články 39 a 46 této dohody. Rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV (5) uvedená ustanovení částečně nahradilo a zavedlo nová pravidla pro výměnu informací a zpravodajských poznatků mezi příslušnými donucovacími orgány.

(7)

Z hodnocení, včetně hodnocení provedených podle nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 (6), vyplynulo, že rámcové rozhodnutí 2006/960/SVV není dostatečně jasné a nezajišťuje odpovídající a rychlou výměnu příslušných informací mezi členskými státy. Z hodnocení rovněž vyplynulo, že uvedené rámcové rozhodnutí se v praxi téměř nepoužívá, částečně kvůli nejasnostem, které v praxi panují ohledně rozsahu působnosti Úmluvy k provedení schengenské dohody a působnosti uvedeného rámcového rozhodnutí.

(8)

Proto by měl být stávající právní rámec aktualizován s cílem odstranit nesrovnalosti a stanovit jasná a harmonizovaná pravidla, která usnadní a zajistí přiměřenou a rychlou výměnu informací mezi příslušnými donucovacími orgány různých členských států a umožní příslušným donucovacím orgánům, aby se přizpůsobily rychle se měnící a rozšiřující povaze organizované trestné činnosti, a to i v kontextu globalizace a digitalizace společnosti.

(9)

Tato směrnice by měla zejména upravovat výměnu informací pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování trestných činů, čímž se v oblasti této výměny plně nahradí články 39 a 46 Úmluvy k provedení Schengenské dohody a zajistí se nezbytná právní jistota. Kromě toho by měla být příslušná pravidla zjednodušena a vyjasněna s cílem usnadnit jejich účinné uplatňování v praxi.

(10)

Je nezbytné stanovit harmonizovaná pravidla upravující průřezové aspekty výměny informací mezi členskými státy podle této směrnice v různých stadiích vyšetřování, od stadia shromažďování informací o trestné činnosti po stadium trestního vyšetřování. Tato pravidla by měla zahrnovat výměnu informací prostřednictvím středisek policejní a celní spolupráce zřízených mezi dvěma nebo více členskými státy na základě dvoustranných nebo mnohostranných ujednání za účelem prevence, odhalování nebo vyšetřování trestných činů. Neměla by však zahrnovat dvoustrannou výměnu informací se třetími zeměmi. Pravidly stanovenými v této směrnici by nemělo být dotčeno uplatňování pravidel práva Unie týkajících se zvláštních systémů nebo rámců pro takovou výměnu, například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (7), (EU) 2018/1860 (8), (EU) 2018/1861 (9) a (EU) 2018/1862 (10), směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 (11) a (EU) 2019/1153 (12) a rozhodnutí Rady 2008/615/SVV (13) a 2008/616/SVV (14).

(11)

„Trestný čin“ je autonomním pojmem unijního práva, jak ho vykládá Soudní dvůr Evropské unie. V zájmu účinného boje proti trestné činnosti by se „trestným činem“ pro účely této směrnice mělo rozumět jakékoli jednání, které je trestné podle trestního práva členského státu, který obdrží informace, a to buď na základě žádosti, nebo na základě poskytnutí informací z vlastního podnětu v souladu s touto směrnicí, bez ohledu na trest, který lze v tomto členském státě uložit, a bez ohledu na to, zda je toto jednání rovněž trestné podle trestního práva členského státu, který informace poskytuje, aniž jsou dotčeny důvody pro zamítnutí žádostí o informace stanovené v této směrnici.

(12)

Touto směrnicí není dotčena Úmluva o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (15) (Neapol II).

(13)

Jelikož se tato směrnice neuplatňuje na zpracovávání informací během činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie, nespadají do oblasti její působnosti činnosti týkající se národní bezpečnosti.

(14)

Tato směrnice neupravuje poskytování a používání informací jako důkazů v soudním řízení. Zejména by neměla být chápána tak, že zakládá právo používat informace poskytnuté v souladu s touto směrnicí jako důkaz, a proto touto směrnicí není dotčen žádný požadavek stanovený v rozhodném právu, že pro takové použití je nutno získat souhlas členského státu, který informace za účelem takového použití poskytuje. Touto směrnicí nejsou dotčeny právní akty Unie týkající se důkazů, jako je nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech a pro výkon trestů odnětí svobody po skončení trestního řízení, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU (16) a směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro určení určených zařízení a jmenování právních zástupců za účelem shromažďování elektronických důkazů v trestním řízení. Členské státy poskytující informace podle této směrnice by proto měly mít možnost, i když tak podle této směrnice nemusí učinit, aby v době poskytování informací nebo později souhlasily s použitím těchto informací jako důkazů v soudním řízení, včetně, je-li to nezbytné podle vnitrostátního práva, za použití platných nástrojů justiční spolupráce mezi členskými státy.

(15)

Veškerá výměna informací podle této směrnice by měla podléhat pěti obecným zásadám, totiž zásadám dostupnosti, rovnocenného přístupu, důvěrnosti, vlastnictví údajů a spolehlivosti údajů. Ačkoli těmito zásadami nejsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, měly by být v příslušných případech vodítkem pro její výklad a uplatňování. Za prvé, zásada dostupnosti by měla být chápána tak, že příslušné informace, které jsou dostupné jednotnému kontaktnímu místu nebo příslušným donucovacím orgánům jednoho členského státu, by měly být v největší možné míře dostupné i jednotnému kontaktnímu místu nebo příslušným donucovacím orgánům jiných členských států. Touto zásadou by však v odůvodněných případech nemělo být dotčeno uplatňování zvláštních ustanovení této směrnice omezujících dostupnost informací, jako jsou ustanovení o důvodech pro zamítnutí žádosti o informace a o soudních povoleních, ani uplatňování povinnosti získat před sdílením informací souhlas členského státu nebo třetí země, jež informace původně poskytly. Za druhé, podle zásady rovnocenného přístupu by členské státy měly zajistit, aby přístup jednotného kontaktního místa a příslušných donucovacích orgánů jiných členských států k relevantním informacím byl v zásadě stejný, a tedy ani přísnější, ani méně přísný než přístup jejich vlastního jednotného kontaktního místa a příslušných donucovacích orgánů k takovým informacím, s výhradou zvláštních ustanovení směrnice. Za třetí, zásada důvěrnosti vyžaduje, aby členské státy při nakládání s informacemi označenými jako důvěrné, které jsou poskytnuty jejich jednotnému kontaktnímu místu nebo jejich příslušným donucovacím orgánům, vzájemně respektovaly svá vnitrostátní pravidla v oblasti důvěrnosti zajištěním podobné úrovně důvěrnosti v souladu s pravidly důvěrnosti stanovenými ve vnitrostátním právu. Za čtvrté, podle zásady vlastnictví údajů by informace původně získané od jiného členského státu nebo třetí země měly být poskytovány pouze se souhlasem tohoto členského státu nebo třetí země a za podmínek jimi stanovených. Za páté, podle zásady spolehlivosti údajů by osobní údaje, u nichž se zjistí, že jsou nepřesné, neúplné nebo již neaktuální, měly být podle okolností vymazány, nebo opraveny, nebo by jejich zpracování mělo být omezeno a každý příjemce těchto údajů by měl být neprodleně informován.

(16)

Za účelem dosažení cíle usnadnit a zajistit přiměřenou a rychlou výměnu informací mezi členskými státy by tato směrnice měla stanovit, že členské státy mohou informace získat zasláním žádosti o informace jednotnému kontaktnímu místu jiných členských států v souladu s určitými jasnými, zjednodušenými a harmonizovanými požadavky. Pokud jde o obsah těchto žádostí o informace, měla by tato směrnice vyčerpávajícím a dostatečně podrobným způsobem, a aniž by byla dotčena potřeba jednotlivého posouzení, upřesňovat zejména situace, kdy mají být žádosti o informace považovány za naléhavé, jaké podrobnosti mají obsahovat jako minimum a v jakém jazyce mají být podány.

(17)

Ačkoli by jednotná kontaktní místa každého členského státu měla mít v každém případě možnost podávat žádosti o informace jednotnému kontaktnímu místu jiného členského státu, v zájmu flexibility by členské státy měly mít navíc možnost určit některé své příslušné donucovací orgány, které by mohly být zapojeny do evropské spolupráce, jako určené donucovací orgány, pro účely podávání žádostí jednotným kontaktním místům jiných členských států. Každý členský stát by měl Komisi předložit seznam svých určených donucovacích orgánů. Členské státy by měly Komisi informovat o veškerých změnách na tomto seznamu. Komise by tyto seznamy měla zveřejnit online. Aby však jednotná kontaktní místa mohla plnit své koordinační funkce podle této směrnice, je nezbytné, aby v případě, že se členský stát rozhodne umožnit některým svým příslušným donucovacím orgánům podávat žádosti o informace jednotným kontaktním místům jiných členských států, bylo jeho jednotné kontaktní místo informováno o všech odchozích žádostech a o všech souvisejících sděleních, a to vždy v kopii. Členské státy by se měly snažit omezit neodůvodněné zdvojování osobních údajů na nezbytné minimum.

(18)

K zajištění rychlého vyřízení žádostí o informace podaných jednotnému kontaktnímu místu jsou nezbytné lhůty. Ty by měly být jasné a přiměřené a měly by zohledňovat, zda je žádost o informace považována za naléhavou a zda se žádost týká přímo přístupných informací nebo nepřímo přístupných informací. S cílem zajistit dodržování platných lhůt a zároveň umožnit určitou míru flexibility by mělo být v objektivně odůvodněných případech výjimečně povoleno odchýlit se od těchto lhůt, a to pouze tehdy, pokud příslušný justiční orgán dožádaného členského státu potřebuje dodatečnou lhůtu k rozhodnutí o udělení nezbytného soudního povolení, a v rozsahu této potřeby. Taková potřeba může vzniknout například z důvodu širokého rozsahu nebo složitosti záležitostí, které jsou předmětem žádosti o informace. S cílem pokud možno zajistit, aby nebyly promarněny příležitosti včas přijmout opatření v konkrétních případech, by měl dožádaný členský stát poskytnout veškeré požadované informace, jakmile jsou dostupné jednotnému kontaktnímu místu, a to i v případě, že tyto informace nejsou jedinými dostupnými informacemi, které jsou pro žádost relevantní. Zbývající požadované informace by měly být poskytnuty poté, jakmile je má jednotné kontaktní místo k dispozici.

(19)

Jednotná kontaktní místa by měla posoudit, zda jsou požadované informace nezbytné a přiměřené pro dosažení účelů této směrnice a zda je vysvětlení objektivních důvodů žádosti dostatečně jasné a podrobné, aby se zabránilo nedůvodnému poskytování informací nebo poskytování nepřiměřeného množství informací.

(20)

Ve výjimečných případech by mohlo být objektivně odůvodněné, aby členský stát zamítl žádost o informace podanou jeho jednotnému kontaktnímu místu. S cílem zajistit účinné fungování systému vytvořeného touto směrnicí zcela v souladu se zásadami právního státu by měly být tyto případy taxativně vymezeny a vykládány restriktivně. Pravidla stanovená v této směrnici však kladou velký důraz na zásady nezbytnosti a proporcionality, a poskytují tak záruky proti jakémukoli zneužití žádostí o informace, včetně případů, kdy by to vedlo ke zjevným porušením základních práv. Členské státy by proto jako vyjádření své obecné náležité péče měly vždy ověřovat soulad žádostí, které jim byly podány podle této směrnice, se zásadami nezbytnosti a proporcionality a měly by zamítnout žádosti, které považují za nevyhovující. Pokud se důvody zamítnutí žádosti vztahují pouze na část informací, kterých se taková žádost o informace týká, měly by být zbývající informace poskytnuty ve lhůtách stanovených touto směrnicí. S cílem předejít zbytečným zamítnutím žádostí o informace by mělo jednotné kontaktní místo nebo případně určený donucovací orgán žádajícího členského státu na žádost poskytnout vysvětlení nebo upřesnění potřebná k vyřízení žádosti o informace. Běh platných lhůt by měl být zastaven od okamžiku, kdy jednotné kontaktní místo nebo případně určený donucovací orgán žádajícího členského státu obdrží žádost o vysvětlení nebo upřesnění. Vysvětlení nebo upřesnění by však mělo být možné požadovat pouze v případě, že jsou objektivně nezbytná a přiměřená v tom smyslu, že by žádost o informace bez nich musela být zamítnuta z některého z důvodů uvedených v této směrnici. V zájmu účinné spolupráce by mělo být také nadále možné požadovat potřebná vysvětlení nebo upřesnění i v jiných situacích, aniž by to vedlo ke stavení lhůt.

(21)

S cílem umožnit nezbytnou flexibilitu s ohledem na operativní potřeby, které by se mohly v praxi lišit, by měla tato směrnice stanovit kromě žádostí o informace podávaných jednotným kontaktním místům dva další způsoby výměny informací. Prvním z nich je poskytnutí informací jednotným kontaktním místem nebo příslušným donucovacím orgánem jednotnému kontaktnímu místu nebo příslušnému donucovacímu orgánu jiného členského státu bez předchozí žádosti, tedy poskytnutí informací z vlastního podnětu. Druhým je poskytnutí informací na základě žádosti o informace podané jednotným kontaktním místem nebo příslušným donucovacím orgánem přímo příslušnému donucovacímu orgánu jiného členského státu. Pro oba způsoby výměny informací stanoví tato směrnice pouze omezený počet minimálních požadavků, zejména požadavek informování příslušných jednotných kontaktních míst, a pokud jde o poskytování informací z vlastního podnětu, požadavek týkající se situací, v nichž mají být informace poskytovány, a jazyka, který má být používán. Tyto požadavky by se měly vztahovat i na situace, kdy příslušný donucovací orgán poskytuje informace jednotnému kontaktnímu místu svého vlastního členského státu za účelem jejich poskytnutí jinému členskému státu, například je-li to nezbytné k dodržení pravidel stanovených v této směrnici o jazyku, který má být použit při poskytování informací.

(22)

Důležitou zárukou, která by měla být respektována, je požadavek předchozího soudního povolení k poskytnutí informací v případech, kdy je tak stanoveno ve vnitrostátním právu. Právní systémy členských států se však v tomto ohledu liší a tato směrnice by neměla být chápána tak, že se dotýká pravidel a podmínek týkajících se předchozích soudních povolení, které stanoví vnitrostátní právo, vyjma vyžadování toho, aby se k vnitrostátní výměně a výměně mezi členskými státy přistupovalo rovnocenným způsobem po věcné i procesní stránce. Kromě toho by jednotné kontaktní místo nebo případně příslušné donucovací orgány členského státu příslušného justičního orgánu měly za účelem minimalizace zpoždění a komplikací spojených s uplatňováním takového požadavku podniknout veškeré praktické a právní kroky k získání soudního povolení co nejdříve, a to případně ve spolupráci s jednotným kontaktním místem nebo s určeným donucovacím orgánem žádajícího členského státu. Ačkoli je právní základ této směrnice omezen na spolupráci v oblasti prosazování práva podle čl. 87 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), může být tato směrnice relevantní i pro justiční orgány.

(23)

Je obzvláště důležité, aby byla v souladu s právem Unie zajištěna ochrana osobních údajů v souvislosti s veškerou výměnou informací podle této směrnice. Za tímto účelem by jakékoli zpracování osobních údajů jednotným kontaktním místem nebo příslušným donucovacím orgánem podle této směrnice mělo být prováděno v plném souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (17). Podle nařízení (EU) 2016/794 má Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) zpracovávat údaje v souladu s pravidly stanovenými v uvedeném nařízení. Uvedená směrnice a uvedené nařízení nejsou touto směrnicí dotčeny. Zejména je třeba upřesnit, že veškeré osobní údaje vyměňované jednotnými kontaktními místy a příslušnými donucovacími orgány zůstávají omezeny na kategorie údajů podle kategorií subjektů údajů uvedených v oddíle B přílohy II nařízení (EU) 2016/794. Proto je třeba jasně rozlišovat mezi údaji týkajícími se podezřelých osob a údaji týkajícími se svědků, obětí nebo osob patřících do jiných skupin, na něž se vztahují přísnější omezení. Kromě toho by pokud možno měly být všechny tyto osobní údaje rozlišeny podle stupně přesnosti a spolehlivosti. Fakta by měla být odlišena od osobních hodnocení s cílem zajistit přesnost a spolehlivost. Jednotná kontaktní místa nebo případně příslušné donucovací orgány by měly žádosti o informace podle této směrnice vyřizovat co nejrychleji s cílem zajistit přesnost a spolehlivost osobních údajů, zabránit zbytečnému zdvojování údajů a snížit riziko, že údaje zastarají nebo již nebudou dostupné. Pokud se ukáže, že osobní údaje jsou nesprávné, měly by být neprodleně opraveny nebo vymazány nebo by mělo být jejich zpracování omezeno.

(24)

Aby jednotná kontaktní místa mohla přiměřeně a rychle poskytovat informace, ať už na žádost nebo z vlastního podnětu, je důležité, aby si příslušné donucovací orgány vzájemně rozuměly. Veškerá výměna informací, včetně poskytnutí požadovaných informací, zamítnutí žádostí o informace, včetně důvodů těchto zamítnutí, a případně žádosti o vysvětlení nebo upřesnění a poskytnutá vysvětlení nebo upřesnění, která se týkají konkrétní žádosti, by měla probíhat v jazyce, v němž byla podána žádost. Aby se předešlo prodlevám při poskytování požadovaných informací způsobeným jazykovou bariérou a omezily se náklady na překlady, měly by členské státy sestavit seznam jednoho nebo více jazyků, v nichž se lze na jejich jednotné kontaktní místo obracet a v nichž může toto kontaktní místo komunikovat. Vzhledem k tomu, že angličtina je jazyk, který je široce srozumitelný a používaný v praxi, pokud jde o spolupráci v oblasti prosazování práva v rámci Unie, měla by být na tento seznam zařazena. Členské státy by měly poskytnout tento seznam a jeho případné aktualizace Komisi. Komise by měla zveřejnit soubor těchto seznamů online.

(25)

Za účelem zajištění bezpečnosti a ochrany evropských občanů je zásadní, aby byly Europolu k dispozici informace nezbytné k plnění jeho úlohy jako uzlu Unie pro informace o trestné činnosti, který podporuje příslušné donucovací orgány. Proto by při výměně informací mezi členskými státy, bez ohledu na to, zda se tak děje na základě žádosti o informace podané jednotnému kontaktnímu místu nebo příslušnému donucovacímu orgánu, nebo zda informace poskytlo jednotné kontaktní místo nebo příslušný donucovací orgán z vlastního podnětu, mělo být případ od případu posouzeno, zda by kopie žádosti o informace podané podle této směrnice nebo kopie informací vyměňovaných podle této směrnice měly být zaslány Europolu v souladu s čl. 7 odst. 6 nařízení (EU) 2016/794, pokud se týkají trestného činu spadajícího do působnosti Europolu. Tato posouzení by měla vycházet z cílů Europolu stanovených v nařízení (EU) 2016/794, pokud jde o rozsah trestných činů. Členské státy by neměly mít povinnost zasílat kopii žádosti o informace nebo vyměňovaných informací Europolu, pokud by to bylo v rozporu s podstatnými zájmy bezpečnosti dotčeného členského státu, pokud by to ohrozilo úspěch probíhajícího vyšetřování nebo bezpečnost fyzické osoby nebo pokud by to vyzradilo informace týkající se organizací nebo zvláštních zpravodajských činností v oblasti národní bezpečnosti. Kromě toho v souladu se zásadou vlastnictví údajů, a aniž je dotčena povinnost stanovená v nařízení (EU) 2016/794 týkající se určení účelu a omezení zpracování informací Europolem, by informace původně získané od jiného členského státu nebo třetí země měly být Europolu poskytnuty pouze v případě, že s tím tento členský stát nebo třetí země souhlasily. Členské státy by měly zajistit, aby se pracovníkům jejich jednotného kontaktního místa a příslušných donucovacích orgánů dostalo náležité podpory a náležitého vyškolení k tomu, aby mohli rychle a přesně určovat, které informace vyměňované podle této směrnice spadají do mandátu Europolu a jsou nezbytné k plnění jeho cílů.

(26)

Měl by se vyřešit problém zmnožování komunikačních kanálů používaných pro přenos informací o prosazování práva mezi členskými státy, neboť to brání přiměřené a rychlé výměně těchto informací a zvyšuje rizika v oblasti zabezpečení osobních údajů. Proto by mělo být používání aplikace sítě pro bezpečnou výměnu informací (dále jen „aplikace SIENA“), spravované a vyvíjené Europolem v souladu s nařízením (EU) 2016/794, povinné pro všechny přenosy a komunikaci podle této směrnice, včetně zasílání žádostí o informace jednotným kontaktním místům a přímo příslušným donucovacím orgánům, poskytování informací na základě těchto žádostí a poskytování informací jednotnými kontaktními místy a příslušnými donucovacími orgány z vlastního podnětu, sdělení o zamítnutí žádosti o informace, vysvětlení a upřesnění, jakož i zasílání kopií žádostí o informace nebo informací jednotným kontaktním místům a Europolu. Za tímto účelem by měla být všechna jednotná kontaktní místa, jakož i všechny příslušné donucovací orgány, které mohou být do takové výměny zapojeny, přímo připojeny k aplikaci SIENA. Aby mohli aplikaci SIENA využívat i pracovníci v první linii, například policisté zapojení do zásahových operací, měla by být ve vhodných případech funkční i na mobilních zařízeních. V tomto ohledu by mělo být stanoveno krátké přechodné období, aby bylo možné aplikaci SIENA plně zavést, neboť tento krok zahrnuje změnu stávajícího systému v některých členských státech a vyžaduje vyškolení pracovníků. S cílem zohlednit operační realitu a nekomplikovat fungující spolupráci mezi příslušnými donucovacími orgány by mělo být možné, aby členské státy povolovaly svému jednotnému kontaktnímu místu nebo svým příslušným donucovacím orgánům použít v omezeném počtu odůvodněných situací i jiný zabezpečený komunikační kanál. Pokud členské státy povolí svému jednotnému kontaktnímu místu nebo svým příslušným donucovacím orgánům, aby vzhledem k naléhavosti žádosti o informace použily jiný komunikační kanál, měly by se, je-li to proveditelné a v souladu s operačními potřebami, vrátit k používání aplikace SIENA poté, co situace přestane být naléhavá. Povinnost používat aplikaci SIENA by se neměla vztahovat na interní výměnu informací uvnitř členského státu.

(27)

Za účelem zjednodušení, zprostředkování a lepšího řízení informačních toků by každý členský stát měl zřídit nebo určit jedno jednotné kontaktní místo. Jednotná kontaktní místa by měla odpovídat za koordinaci a usnadňování výměny informací podle této směrnice. Každý členský stát by měl zřízení nebo určení svého jednotného kontaktního místa a každou související změnu oznámit Komisi. Komise by měla tato oznámení a veškeré jejich aktualizace zveřejňovat. Jednotná kontaktní místa by měla zejména přispět ke zmírnění překážek v informačních tocích plynoucích z roztříštěnosti způsobů, kterými spolu příslušné donucovací orgány komunikují, v reakci na rostoucí potřebu společně řešit přeshraniční trestnou činnost, jako je obchod s drogami, kyberkriminalita, obchodování s lidmi a terorismus. Jednotným kontaktním místům by měl být přidělen určitý počet konkrétních minimálních úkolů a měla by mít určité minimální kapacity, aby mohla účinně plnit své koordinační funkce ve vztahu k přeshraniční výměně informací pro účely vymáhání práva podle této směrnice.

(28)

Jednotná kontaktní místa by měla mít přístup ke všem informacím dostupným v jejich členském státě, včetně uživatelsky přívětivého přístupu do všech relevantních unijních a mezinárodních databází a platforem v souladu s podmínkami stanovenými v platném unijním a vnitrostátním právu. Aby bylo možné splnit požadavky této směrnice, zejména požadavky týkající se lhůt, měla by být jednotná kontaktní místa vybavena odpovídajícími rozpočtovými a lidskými zdroji, včetně odpovídajících překladatelských kapacit, a měla by fungovat nepřetržitě. V tomto ohledu může jejich efektivitu a účinnost zvýšit zřízení příjmové služby, která by byla schopna kontrolovat, zpracovávat a předávat příchozí žádosti o informace. Jednotná kontaktní místa by rovněž měla mít kdykoli možnost obrátit se na justiční orgány s pravomocí udělit nezbytná soudní povolení. V praxi toho lze dosáhnout například zajištěním fyzické přítomnosti těchto justičních orgánů v prostorách jednotného kontaktního místa nebo funkční dostupnosti těchto justičních orgánů buď v prostorách jednotného kontaktního místa, nebo přímo na zavolání.

(29)

Aby jednotná kontaktní místa mohla účinně plnit své koordinační funkce podle této směrnice, měla by být složena z pracovníků těch příslušných donucovacích orgánů, jejichž zapojení je nezbytné pro přiměřenou a rychlou výměnu informací podle této směrnice. Přestože je na každém členském státě, aby rozhodl o přesné organizaci a složení potřebném pro splnění uvedeného požadavku, mohly by být v jednotných kontaktních místech zastoupeny policejní, celní a ostatní příslušné donucovací orgány odpovědné za prevenci, odhalování nebo vyšetřování trestných činů a případné kontaktní osoby pro regionální a bilaterální úřady, jako jsou styční důstojníci a přidělenci vyslaní nebo přidělení do jiných členských států a příslušných agentur Unie pro prosazování práva, jako je Europol. V zájmu účinné koordinace by však jednotná kontaktní místa měla být složena přinejmenším ze zástupců národní jednotky Europolu, centrály SIRENE a národní ústředny Interpolu, jak jsou zřízeny příslušným právním aktem Unie nebo mezinárodní dohodou, bez ohledu na to, že se tato směrnice nevztahuje na výměnu informací, kterou tyto právní akty Unie výslovně upravují.

(30)

Vzhledem ke specifickým požadavkům na přeshraniční spolupráci při prosazování práva, včetně nakládání s citlivými informacemi v tomto kontextu, je nezbytné, aby pracovníci jednotných kontaktních míst a příslušných donucovacích orgánů měli potřebné znalosti a dovednosti k účinnému a efektivnímu plnění úkolů svěřených jim touto směrnicí. Pracovníkům jednotných kontaktních míst by zejména měla být nabízena pravidelná školení na unijní i vnitrostátní úrovni, která budou odpovídat jejich profesním potřebám a konkrétním zkušenostem a usnadní jejich styk s jednotnými kontaktními místy a příslušnými donucovacími orgány z jiných členských států, tak jak to vyžaduje uplatňování pravidel stanovených touto směrnicí, a tito pracovníci by měli být k účasti na těchto školeních podněcováni. V tomto ohledu by měla být zvláštní pozornost věnována řádnému využívání nástrojů pro zpracování údajů a informačních systémů, předávání znalostí o relevantní unijní a vnitrostátní právní úpravě v oblasti justice a vnitřních věcí, se zvláštním zaměřením na ochranu osobních údajů, spolupráci v oblasti prosazování práva a nakládání s důvěrnými informacemi, a v zájmu přispění k překonání jazykových bariér i na jazyky, ve kterých si je podle oznámení dotčeného členského státu jeho jednotné kontaktní místo schopno informace vyměňovat. Pro účely poskytování těchto školení by členské státy měly v náležitých případech rovněž využívat školení a příslušné nástroje nabízené Agenturou Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL), zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2219 (18), přičemž mohou uvažovat o možnosti týdenních stáží pracovníků v Europolu, a využívat relevantní nabídky programů a projektů financovaných z rozpočtu Unie, jako je výměnný program CEPOL.

(31)

Vedle technických dovedností a právních znalostí je pro účinnou přeshraniční spolupráci v oblasti prosazování práva podle této směrnice zcela zásadní vzájemná důvěra a společné porozumění. Osobní kontakty získané při společných operacích a sdílení odborných znalostí usnadňují budování důvěry a rozvoj společné unijní kultury policejní práce. Členské státy by rovněž měly uvažovat o společných školeních a výměnách pracovníků, které se zaměří na předávání znalostí o pracovních metodách, vyšetřovacích postupech a organizační struktuře příslušných donucovacích orgánů v jiných členských státech.

(32)

S cílemzvýšit účast pracovníků jednotných kontaktních míst a příslušných donucovacích orgánů na školeních by mohly členské státy rovněž zvážit zavedení zvláštních pobídek pro tyto pracovníky.

(33)

Je nezbytné, aby jednotná kontaktní místa zavedla a provozovala jednotný elektronický systém správy případů s určitými minimálními funkcemi a kapacitami, a mohla tak účinně a efektivně plnit všechny své úkoly podle této směrnice, zejména pokud jde o výměnu informací. Systém správy případů je systém pracovních postupů, který umožňuje jednotným kontaktním místům řídit výměnu informací. Je žádoucí, aby byl při vývoji systému správy případů použit standard univerzálního formátu pro zprávy stanovený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/818 (19).

(34)

Na zpracování osobních údajů v systému správy případů se vztahují pravidla stanovená ve směrnici (EU) 2016/680. Zpracování údajů zahrnuje jejich uložení. V zájmu jasnosti a účinné ochrany osobních údajů by pravidla stanovená v uvedené směrnici měla být v této směrnici dále upřesněna. Zejména pokud jde o požadavek stanovený ve směrnici (EU) 2016/680, aby byly osobní údaje uchovávány ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány, by měla tato směrnice stanovit, že pokud jednotné kontaktní místo obdrží podle této směrnice informace, které obsahují osobní údaje, mělo by tyto osobní údaje uchovávat v systému správy případů pouze tehdy, pokud je to pro plnění jeho úkolů podle této směrnice nezbytné a přiměřené. Pokud to již nezbytné a přiměřené není, mělo by jednotné kontaktní místo osobní údaje ze systému správy případů nenávratně vymazat. S cílem zajistit, aby osobní údaje byly uchovávány pouze po nezbytnou a přiměřenou dobu v souladu s pravidly týkajícími se lhůt pro uložení a přezkum stanovenými ve směrnici (EU) 2016/680, by mělo jednotné kontaktní místo pravidelně přezkoumávat, zda jsou tyto požadavky stále splněny. Za tímto účelem by měl být první přezkum proveden nejpozději šest měsíců po ukončení výměny informací podle této směrnice, tj. okamžiku, kdy byla poskytnuta poslední informace nebo kdy došlo k poslední komunikaci s ní související. Požadavky této směrnice týkající se tohoto přezkumu a výmazu by však neměly mít vliv na možnost vnitrostátních orgánů příslušných pro prevenci, odhalování a vyšetřování trestných činů uchovávat osobní údaje ve svých vnitrostátních trestních spisech podle vnitrostátního práva, v souladu s právem Unie, zejména se směrnicí (EU) 2016/680.

(35)

S cílem pomoci jednotným kontaktním místům a příslušným donucovacím orgánům při výměně informací podle této směrnice a podpořit společnou evropskou policejní kulturu mezi členskými státy by členské státy měly podporovat praktickou spolupráci mezi svými jednotnými kontaktními místy a příslušnými donucovacími orgány. Rada by zejména měla alespoň jednou ročně pořádat zasedání vedoucích pracovníků jednotných kontaktních míst, kde by mohli sdílet zkušenosti a osvědčené postupy týkající se výměny informací pro účely této směrnice. Mezi další formy spolupráce by mělo patřit vypracování příruček pro výměnu informací v oblasti prosazování práva, kompilace národních informačních přehledů o přímo a nepřímo přístupných informacích, o jednotných kontaktních místech, o určených donucovacích orgánech a o jazykových režimech, vytváření dalších dokumentů o společných postupech, řešení obtíží týkajících se pracovních postupů, zvyšování povědomí o zvláštnostech relevantních právních rámců a případně organizace setkání mezi relevantními jednotnými kontaktními místy.

(36)

Aby bylo možné provádět nezbytné sledování a hodnocení uplatňování této směrnice, měly by být členské státy povinny shromažďovat určité údaje týkající se jejího provádění a každoročně je poskytovat Komisi. Tento požadavek je nezbytný zejména k doplnění chybějících srovnatelných údajů, které by kvantifikovaly relevantní přeshraniční výměnu informací mezi příslušnými donucovacími orgány, a rovněž usnadňuje plnění oznamovací povinnosti Komise ve vztahu k provádění této směrnice. Údaje požadované pro tento účel by měly být generovány automaticky systémem správy případů a aplikací SIENA.

(37)

Přeshraniční povaha nadnárodní trestné činnosti a terorismu vyžaduje, aby se členské státy při prevenci, odhalování či vyšetřování takových trestných činů navzájem na sebe spoléhaly. Jelikož cílů této směrnice, totiž zajištění přiměřených a rychlých toků informací mezi příslušnými donucovacími orgány a Europolem, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni jednotlivých členských států, ale vzhledem k rozsahu a účinkům opatření jich lze lépe dosáhnout na úrovni Unie stanovením společných pravidel a společné kultury výměny informací a pomocí moderních nástrojů a komunikačních kanálů, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(38)

V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (20) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který dne 7. března 2022 vydal stanovisko.

(39)

Tato směrnice vychází z hodnot, na nichž je Unie založena, jak jsou stanoveny v článku 2 Smlouvy o EU, včetně právního státu, svobody a demokracie. Plně rovněž respektuje základní práva a záruky a ctí zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), především právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů stanovené v článcích, 6, 7 a 8 Listiny, jakož i v článku 16 Smlouvy o fungování EU. Jakékoli zpracování osobních údajů podle této směrnice by mělo být omezeno na to, co je nezbytně nutné a přiměřené, a mělo by podléhat jasným podmínkám, přísným požadavkům a účinnému dohledu vnitrostátních orgánů dohledu zřízených na základě směrnice (EU) 2016/680 a evropského inspektora ochrany údajů, ve vhodných případech v souladu s jejich pravomocemi.

(40)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná. Vzhledem k tomu, že tato směrnice navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí této směrnice Radou, zda ji provede ve svém vnitrostátním právu.

(41)

Irsko se účastní této směrnice v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES (21).

(42)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí tato směrnice ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (22), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě H rozhodnutí Rady 1999/437/ES (23).

(43)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí tato směrnice ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (24), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě H rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV (25).

(44)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí tato směrnice ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (26), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě H rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/349/EU (27),