1

Kasačním opravným prostředkem se společnost Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 6. června 2019, Porsche v. EUIPO – Autec (Motorová vozidla) (T‑209/18, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2019:377), kterým byla zamítnuta její žaloba znějící na zrušení rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 19. ledna 2018 (věc R 945/2016-3) týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Autec AG a Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG.

2

Podle čl. 58a prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, které se týká rozhodnutí nezávislého odvolacího senátu EUIPO, projedná, pouze pokud jej Soudní dvůr uzná přijatelným.

3

Podle čl. 58a třetího pododstavce tohoto statutu se kasační opravný prostředek uzná zcela nebo zčásti přijatelným v souladu s pravidly upřesněnými v jednacím řádu Soudního dvora, pokud nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.

4

Článek 170a odst. 1 jednacího řádu stanoví, že v případech uvedených v čl. 58a prvním pododstavci shora uvedeného statutu přiloží navrhovatel ke kasačnímu opravnému prostředku návrh na uznání jeho přijatelnosti, v němž popíše otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, kterou kasační opravný prostředek nastoluje, a v němž musí být obsaženy všechny nezbytné skutečnosti, aby mohl Soudní dvůr o tomto návrhu rozhodnout.

5

V souladu s čl. 170b odst. 3 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku usnesením s odůvodněním.

6

V projednávané věci navrhovatelka na podporu svého návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tvrdí, že kasační opravný prostředek nastoluje otázky významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, k čemuž předkládá šest argumentů.

7

V rámci prvního argumentu navrhovatelka Tribunálu vytýká, že pominul příslušnou judikaturu Soudního dvora, když určil, že nezbytným předpokladem individuální povahy (průmyslového) vzoru je neexistence „déjà vu“. Otázka, zda je kritérium „déjà vu“ relevantní pro účely posouzení individuální povahy, je přitom podle navrhovatelky významná pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.

8

Pokud jde o druhý argument, navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v rámci posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru pominul příslušnou judikaturu Soudního dvora, když ze svých zjištění vyloučil méně markantní či méně výrazné znaky. Toto nesprávné právní posouzení tak podle navrhovatelky nastoluje otázku významnou pro jednotu a soulad unijního práva.

9

Co se týče třetího argumentu, navrhovatelka tvrdí, že na rozdíl od postoje, který zaujal Tribunál, posouzení individuální povahy vzoru obnáší v souladu s článkem 6 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) nejprve zjištění celkového dojmu vyvolaného jedním vzorem a poté zjištění celkového dojmu vyvolaného druhým vzorem. Postoj Tribunálu tedy podle ní zpochybňuje soulad a jednotu unijního práva.

10

Pokud jde o čtvrtý argument, navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když informovaného uživatele vymezil nezávisle na konkrétních vzorech nebo výrobcích a bez ohledu na skutečné vlastnosti relevantního trhu. Otázka, zda je takový přístup správný, či nikoli, se podle navrhovatelky dotýká jednoty a souladu unijního práva.

11

V rámci pátého argumentu navrhovatelka tvrdí, že informovaný uživatel činí preferenční rozhodování mezi dvěma vzory v závislosti na stupni své informovanosti a pozornosti. Klade si tedy otázku, zda je v projednávané věci možné při určování individuální povahy podle označení výrobku znázorněného předmětným (průmyslovým) vzorem použít jako základ motorová vozidla obecně, nebo zda je třeba – alespoň v případě motorových vozidel, která jsou případně na trhu již po desetiletí – vymezit informovaného uživatele úžeji, a to v závislosti na skutečných vlastnostech trhu. Podle navrhovatelky je patrné, že Soudní dvůr ještě neměl příležitost se k takové otázce vyjádřit, a tato otázka se tudíž týká dalšího vývoje unijního práva.

12

V rámci šestého a posledního argumentu navrhovatelka tvrdí – přičemž se opírá o zelenou knihu Evropské komise o právní ochraně (průmyslových) vzorů – že volnost původce, která musí být podle článku 6 nařízení č. 6/2002 při posuzování individuální povahy zohledněna, může být omezena rovněž v důsledku „obchodních limitů“ a „neměnných požadavků zákazníků“, což má případně za následek, že i menší rozdíly mezi (průmyslovými) vzory oproti již známým tvarům mohou stačit k odůvodnění individuální povahy (průmyslového) vzoru. Navrhovatelka přitom tvrdí, že se Soudní dvůr dosud k takové otázce nevyslovil, takže je tato otázka významná pro další vývoj unijního práva.

13

Úvodem je třeba poukázat na to, že je na navrhovatelce, aby prokázala, že otázky, které nastoluje její kasační opravný prostředek, jsou významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 16. září 2019, Kiku v. CPVO, C‑444/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:746, bod 11).

14

Jak dále vyplývá z článku 58a třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, ve spojení s čl. 170b odst. 4 jednacího řádu, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku obsahovat všechny skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl Soudní dvůr rozhodnout o přijatelnosti kasačního opravného prostředku a aby v případě, že bude uznán přijatelným zčásti, mohl určit důvody kasačního opravného prostředku nebo jeho části, k nimž se musí kasační odpověď vztahovat. Vzhledem k tomu, že mechanismus předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků uvedený v článku 58a tohoto statutu má za cíl omezit přezkum Soudního dvora na otázky, které mají význam pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, je Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku povinen zkoumat pouze důvody, které takové otázky nastolují (usnesení ze dne 10. října 2019, KID-Systeme v. EUIPO, C‑577/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:854, bod 12 a citovaná judikatura).

15

Návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tak musí v každém případě jasně a přesně uvádět důvody, o které se kasační opravný prostředek opírá, označit stejně přesným a jasným způsobem právní otázku, kterou každý z těchto důvodů nastoluje, upřesnit, zda je tato otázka významná pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, a konkrétním způsobem popsat, proč je uvedená otázka z hlediska uplatněného kritéria významná. Pokud jde konkrétně o důvody kasačního opravného prostředku, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku upřesnit ustanovení unijního práva nebo judikaturu, které měly být v napadeném rozsudku porušeny, stručně popsat, v čem spočívá nesprávné právní posouzení, jehož se měl Tribunál údajně dopustit, a uvést, v jakém rozsahu toto pochybení ovlivnilo výsledek, k němuž Tribunál v napadeném rozsudku dospěl (usnesení ze dne 10. října 2019, KID-Systeme v. EUIPO, C‑577/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:854, bod 13 a citovaná judikatura). Pokud namítané nesprávné právní posouzení vyplývá z porušení judikatury, musí být v návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku stručně, ale jasně a přesně uvedeno zaprvé, kde se tvrzený rozpor nachází, spolu s označením bodů napadeného rozsudku nebo usnesení, které navrhovatel zpochybňuje, a bodů rozhodnutí Soudního dvora nebo Tribunálu, které měly být porušeny, a zadruhé proč konkrétně takový rozpor nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. října 2019, L’Oréal v. EUIPO, C‑586/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:845, bod 16).

16

Návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku, který neobsahuje skutečnosti uvedené v předchozím bodě tohoto usnesení, je totiž rovnou třeba označit za nezpůsobilý prokázat, že kasační opravný prostředek nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, která by odůvodňovala uznání jeho přijatelnosti (usnesení ze dne 10. října 2019, KID-Systeme v. EUIPO, C‑577/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:854, bod 14).

17

Pokud jde v tomto ohledu zaprvé o argumenty zmíněné v bodech 7 a 8 tohoto usnesení, podle kterých se měl Tribunál odchýlit od příslušné judikatury Soudního dvora, je třeba zdůraznit, že jelikož důkazní břemeno nese ten, kdo podává návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku, není taková argumentace sama o sobě dostačující k prokázání, že tento kasační opravný prostředek nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, neboť navrhovatel musí za tímto účelem splnit všechny požadavky uvedené v bodě 15 tohoto usnesení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. října 2019, L’Oréal v. EUIPO, C‑586/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:845, bod 16). V daném případě přitom navrhovatelka takové požadavky nesplnila, když pouze tvrdila, že Tribunál porušil příslušnou judikaturu Soudního dvora.

18

Pokud jde zadruhé o argumenty uvedené v bodech 9 a 10 tohoto usnesení týkající se nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál v několika ohledech dopustit, je třeba uvést, že projednávanému návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku schází přesnost v případě ustanovení unijního práva nebo judikatury, které měl Tribunál porušit, když informovaného uživatele vymezil nezávisle na konkrétních vzorech nebo výrobcích a bez ohledu na skutečné vlastnosti relevantního trhu. Každopádně skutečnost, že kasační opravný prostředek nastoluje jisté právní otázky specifické pro jím napadený rozsudek, sama o sobě neumožňuje domnívat se, že tento kasační opravný prostředek musí být Soudním dvorem uznán za přijatelný. Navrhovatel podávající kasační opravný prostředek totiž musí prokázat, že nezávisle na právních otázkách, které uplatňuje ve svém kasačním opravném prostředku, tento kasační opravný prostředek nastoluje jednu či více otázek významných pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, přičemž toto kritérium svým rozsahem překračuje rámec rozsudku napadeného kasačním opravným prostředkem, a v konečném důsledku i rámec jeho kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. října 2019, L’Oréal v. EUIPO, C‑586/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:845, body 11 a 12). Prokázání takové skutečnosti však z projednávaného návrhu nevyplývá.

19

Pokud jde konečně zatřetí o argumentaci uvedenou v bodech 11 a 12 tohoto usnesení, podle níž kasační opravný prostředek nastoluje nové právní otázky z hlediska judikatury Soudního dvora, je třeba konstatovat, že projednávanému návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku schází přesnost rovněž v případě ustanovení unijního práva nebo judikatury, jejichž porušení se měl Tribunál dopustit, když rozhodl, že při určování individuální povahy podle označení výrobku znázorněného (průmyslovým) vzorem je třeba použít jako základ motorová vozidla obecně. Mimoto skutečnost, že určitá právní otázka nebyla Soudním dvorem zkoumána, ještě neznamená, že je nutně významná pro další vývoj unijního práva, neboť navrhovatel podávající kasační opravný prostředek je i tak povinen prokázat tuto významnost poskytnutím přesných údajů nejen k novosti této otázky, ale také k důvodům, proč je tato otázka z hlediska takového dalšího vývoje významná (usnesení ze dne 30. září 2019, All Star v. EUIPO, C‑461/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:797, bod 16). V daném případě se přitom navrhovatelka omezuje pouze na tvrzení, že právní otázky uplatněné v rámci této argumentace mají význam z hlediska dalšího vývoje unijního práva, a poukazuje v tomto ohledu na neexistenci judikatury Soudního dvora, avšak bez poskytnutí dalších informací.

20

Z toho plyne, že navrhovatelka neprokázala, ač jí to přísluší, že otázky nastolené v jejím kasačním opravném prostředku jsou významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.

21

S ohledem na výše uvedené úvahy nelze kasační opravný prostředek uznat přijatelným.

22

Podle článku 137 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu, se v usnesení, jímž se končí řízení, rozhodne o nákladech řízení.

23

Vzhledem k tomu, že bylo toto usnesení přijato před doručením kasačního opravného prostředku ostatním účastníkům řízení, a tudíž před tím, než jim mohly vzniknout náklady řízení, je třeba rozhodnout, že navrhovatelka ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) rozhodl takto: