1

Dne 9. prosince 2002 podala Lancôme parfums et beauté & Cie SNC, která je žalobkyní v projednávané věci, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení COLOR EDITION.

3

Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 3 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Kosmetické přípravky a líčidla“.

4

Přihlášená ochranná známka byla zapsána dne 11. února 2004 a zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství ze dne 19. dubna 2004.

5

Dne 12. května 2004 podala advokátní kancelář Norton Rose Vieregge návrh na prohlášení neplatnosti slovní ochranné známky COLOR EDITION na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 a čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) téhož nařízení.

6

Dne 21. prosince 2005 zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti slovní ochranné známky COLOR EDITION zamítlo.

7

Dne 9. února 2006 podala advokátní kancelář CMS Hasche Sigle, právní nástupce advokátní kanceláře Norton Rose Vieregge, proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94.

8

Rozhodnutím ze dne 26. února 2007 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání vyhověl.

9

Napadené rozhodnutí je odůvodněno následujícím způsobem. Odvolací senát nejprve poznamenal, že návrh podaný CMS Hasche Sigle je přípustný na základě čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, neboť se rozdíl, který žalobkyně činí mezi procesní způsobilostí a právním zájmem na podání návrhu, v nařízení č. 40/94 nikde neobjevuje, a na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 sledujícího cíl obecného zájmu, který odůvodňuje, že návrhy na prohlášení neplatnosti založené na tomto článku mohou být podány co nejširším okruhem možných subjektů. Dále odvolací senát dospěl k závěru, že slovní ochranná známka COLOR EDITION je popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, jelikož jednak spojení slov „color“ a „edition“ vyjadřuje zprávu, kterou dotčená veřejnost bezprostředně a přímo pochopí jako odkazující na škálu kosmetických přípravků či líčidel v různých barevných odstínech, a jednak tyto výrazy mohou soutěžitelé používat k popisu určitých vlastností svých výrobků, a musejí tedy zůstat ve veřejné oblasti. Konečně odvolací senát uvedl, že vzhledem k tomu, že dotčená slovní ochranná známka je popisná, postrádá rovněž veškerou rozlišovací způsobilost na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

10

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

11

OHIM navrhuje, aby Soud:

12

Na podporu své žaloby žalobkyně vznáší tři žalobní důvody, vycházející z porušení čl. 55 odst. 1 písm. a), čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

13

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že návrh na prohlášení neplatnosti podaný advokátní kanceláří CMS Hasche Sigle prohlásil za přípustný, přestože tato advokátní kancelář neprokázala právní zájem na podání návrhu, porušil čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94.

14

Na podporu tohoto tvrzení žalobkyně zaprvé uvádí, že odvolací senát nemůže tvrdit, že pojem „právní zájem na podání návrhu“ je implicitně začleněn ve znění čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94. Podle názoru žalobkyně toto tvrzení porušuje obecnou právní zásadu, podle které musí být právní zájem prokázán v rámci každé soudní žaloby.

15

Požadavek právního zájmu v rámci každé žaloby vyplývá zaprvé z procesních ustanovení nařízení č. 40/94. Podle žalobkyně konkrétně vzhledem k tomu, že požadavek právního zájmu na podání návrhu nevyplývá jasně ze znění čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, měl odvolací senát podle článku 79 nařízení č. 40/94 odkázat na obecné právní zásady použitelné v členských státech. Ve všech členských státech bez výjimky přitom soudní žalobu mohou podat pouze ti, kdo mají legitimní zájem na úspěchu nebo na zamítnutí nároku. Zadruhé požadavek právního zájmu v rámci každé žaloby vyplývá ze Smlouvy o ES, a zvláště z článků 230 ES, 232 ES a 236 ES, jakož i z judikatury Soudního dvora a Soudu, která se k nim vztahuje.

16

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že OHIM nemohl tvrdit, že judikatura Společenství uplatněná žalobkyní k odůvodnění požadavku právního zájmu na podání návrhu nespadá do oblasti ochranných známek, ale spíše do jiných oblastí, jako je zemědělství, celní právo a veřejná služba. V rozsudku Soudu ze dne 19. září 2001, Procter & Gamble v. OHIM (Obdélníková tableta s výplní) (T-129/00, Recueil, s. II-2793, bod 12), totiž soud Společenství shledal nezbytnost právního zájmu v rámci žaloby podané na základě článku 63 nařízení č. 40/94. Tento článek přitom stanoví právě možnost podat žalobu proti rozhodnutím odvolacích senátů k soudům Společenství.

17

Žalobkyně navíc poznamenává, že se judikatura Společenství týkající se žalob na neplatnost vztahuje na OHIM a že OHIM musí dodržovat zásady týkající se nezbytnosti právního zájmu v rámci žalob podaných na základě článku 63 nařízení č. 40/94. V tomto ohledu OHIM sám vyžaduje právní zájem ve formě specifického legitimního zájmu v rámci prohlášení navrhovatele týkajícího se uplatněných důvodů neplatnosti [rozhodnutí zrušovacího oddělení OHIM ze dne 3. května 2001 týkající se ochranné známky AROMATONIC].

18

Zatřetí žalobkyně uvádí, že existence právního zájmu na podání návrhu předpokládá, že se napadený akt bezprostředně, osobně a individuálně dotýká osoby navrhující prohlášení neplatnosti.

19

OHIM navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut.

20

V rámci prvního žalobního důvodu přísluší Soudu, aby určil, zda čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 podmiňuje přípustnost návrhu na prohlášení neplatnosti prokázáním právního zájmu na podání návrhu. Z tohoto důvodu je třeba analyzovat znění, uspořádání, jakož i účel čl. 55 odst. 1 nařízení č. 40/94.

21

Ze znění čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 nejprve vyplývá, že návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství, založený zejména na popisném charakteru dotčené ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 nebo na nedostatku její rozlišovací způsobilosti ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, může u OHIM podat „každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina nebo subjekt vytvořené k zastupování zájmů výrobců, poskytovatelů služeb, obchodníků nebo spotřebitelů, mají-li podle ustanovení příslušných předpisů procesní způsobilost“. Článek 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 tedy nijak nezmiňuje jakýkoli právní zájem na podání návrhu.

22

Dále z uspořádání čl. 55 odst. 1 nařízení č. 40/94 vyplývá, že právní zájem na podání návrhu v rámci takového návrhu na prohlášení neplatnosti, jako je návrh, který je předmětem projednávaného případu, vyžadován není. Tento článek totiž vyhrazuje odlišné zacházení návrhům na prohlášení neplatnosti založeným na důvodech absolutní neplatnosti a návrhům na prohlášení neplatnosti založeným na důvodech relativní neplatnosti.

23

Článek 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, který se týká zejména návrhů na prohlášení neplatnosti založených na důvodech absolutní neplatnosti, tak nezmiňuje, jak bylo uvedeno v bodě 21 výše, že osoba navrhující prohlášení neplatnosti musí prokázat existenci právního zájmu na podání návrhu. Vyžaduje nanejvýš, aby návrh na prohlášení neplatnosti podala fyzická nebo právnická osoba či skupina nebo subjekt, které mají procesní způsobilost.

24

Článek 55 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94, který se týká návrhů na prohlášení neplatnosti založených na důvodech relativní neplatnosti, naproti tomu stanoví, že tyto návrhy mohou podat pouze majitelé ochranných známek nebo starších práv, jakož i nabyvatelé licence, které majitelé ochranných známek zmocnili, nebo osoby oprávněné uplatňovat starší práva. Jinak řečeno, návrhy na prohlášení neplatnosti uvedené v čl. 55 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 mohou podat pouze osoby mající právní zájem na podání návrhu.

25

Z uspořádání čl. 55 odst. 1 nařízení č. 40/94 tedy vyplývá, že zákonodárce zamýšlel, aby návrhy na prohlášení neplatnosti založené na důvodech absolutní neplatnosti mohly podat všechny fyzické nebo právnické osoby a všechny skupiny nebo subjekty mající procesní způsobilost, zatímco pokud jde o návrhy na prohlášení neplatnosti založené na důvodech relativní neplatnosti, výslovně okruh osob navrhujících prohlášení neplatnosti omezil.

26

Tato analýza je konečně podepřena teleologickým výkladem dotčených ustanovení. Na rozdíl od relativních důvodů pro zamítnutí, které chrání pouze soukromé zájmy majitelů určitých starších práv, jsou totiž absolutní důvody pro zamítnutí vyjmenované v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 založeny na různých obecných zájmech (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM, C-329/02 P, Sb. rozh. s. I-8317, bod 25). Pro zajištění co nejrozsáhlejší ochrany těchto obecných zájmů je přitom třeba, aby absolutní důvody pro zamítnutí mohly být vzneseny co nejširším okruhem možných subjektů. Proto se čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 omezuje na to, že od osoby navrhující prohlášení neplatnosti vyžaduje, aby měla právní subjektivitu nebo procesní způsobilost, ale nevyžaduje od ní, aby prokázala právní zájem na podání návrhu.

27

Argumenty uplatněné žalobkyní tuto analýzu nezpochybňují. Pokud jde jednak o argument, podle kterého požadavek právního zájmu na podání návrhu vyplývá z výkladu čl. 55 odst. 1 písm. a) ve vzájemném spojení s článkem 79 nařízení č. 40/94, je třeba připomenout, že toto posledně uvedené ustanovení stanoví, že neobsahuje-li uvedené nařízení nebo prováděcí předpis příslušné procesní ustanovení, musí OHIM přihlédnout k obecným procesním zásadám uznávaným v členských státech. Je přitom třeba konstatovat, že čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 je procesním ustanovením, které se ve smyslu článku 79 nařízení č. 40/94 použije na návrhy na prohlášení absolutní neplatnosti uvedené v článku 51 nařízení č. 40/94. Vzhledem k tomu, že toto procesní ustanovení není nejednoznačné, článek 79 nařízení č. 40/94 se v projednávaném případě nepoužije.

28

Navíc za předpokladu, že by se tento článek v projednávaném případě použil, je třeba poukázat na to, že žalobkyně nijak neprokázala, jak tvrdí, že soudní žalobu mohou ve všech členských státech bez výjimky podat ti, kdo mají legitimní zájem na úspěchu nebo na zamítnutí nároku. Žalobkyně se totiž ve svých písemnostech omezila na to, že odkázala na francouzské právo, a konkrétněji na francouzské právo v oblasti ochranných známek.

29

Argument žalobkyně týkající se článku 79 nařízení č. 40/94 tudíž musí být odmítnut.

30

Pokud jde dále o ostatní argumenty uplatněné žalobkyní, podle nichž se judikatura vztahující se k článkům 230 ES, 232 ES a 236 ES, včetně judikatury týkající se nezbytnosti bezprostředního a individuálního zájmu žalobkyně, v podstatě použije v projednávané věci, je třeba podobně jako OHIM poznamenat, že tato judikatura není v projednávaném případě relavantní, a to ani přímo, ani per analogiam.

31

Zaprvé, články 230 ES, 232 ES a 236 ES nejsou v projednávaném případě použitelné. Články 230 ES a 232 ES se totiž týkají žalob na neplatnost a pro nečinnost proti aktům nebo opomenutím orgánů taxativně vyjmenovaných v těchto ustanoveních, která OHIM nezmiňují, a článek 236 ES se týká sporů z veřejné služby.

32

Dále, žaloby uvedené v článcích 230 ES, 232 ES a 236 ES jsou soudními žalobami, zatímco návrhem na prohlášení neplatnosti uvedeným v čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, který musí být podán u OHIM, se zahajuje správní řízení. V tomto ohledu není odkaz na rozsudek Obdélníková tableta s výplní, bod 16 výše (bod 12), relevantní, jelikož se tento rozsudek týká soudních žalob podaných proti rozhodnutím odvolacích senátů OHIM k soudu Společenství na základě článku 63 nařízení č. 40/94.

33

Konečně pokud jde o odkaz na rozhodnutí zrušovacího oddělení OHIM ze dne 3. května 2001 týkající se ochranné známky AROMATONIC, je třeba poznamenat, že rozhodnutí týkající se prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství, která oddělení OHIM přijímají na základě nařízení č. 40/94, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli diskreční pravomoci. Legalita rozhodnutí odvolacích senátů tedy musí být posuzována výlučně na základě tohoto nařízení tak, jak je vykládáno soudem Společenství, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe OHIM [viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 27. února 2002, Streamserve v. OHIM (STREAMSERVE), T-106/00, Recueil, s. II-723, bod 66].

34

Krom toho výše uvedené rozhodnutí neumožňuje dospět k závěru, že se judikatura týkající se přípustnosti žalob podaných na základě článků 230 ES, 232 ES a 236 ES použije na přípustnost návrhů na prohlášení neplatnosti podaných u OHIM na základě čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94. V tomto rozhodnutí, jak OHIM konstatoval ve svých písemnostech, bylo totiž otázkou položenou zrušovacímu oddělení to, zda návrh na prohlášení neplatnosti je bezpředmětný v důsledku toho, že ochranná známka, proti níž tento návrh směřoval, byla vzata zpět. Toto rozhodnutí tedy nelze vykládat tak, že uznává nezbytnost, aby byl při podání návrhu na prohlášení neplatnosti prokázán právní zájem.

35

S ohledem na předcházející a vzhledem k tomu, že není popíráno, že CMS Hasche Sigle lze pokládat za právnickou osobu, je třeba mít za to, že odvolací senát právem prohlásil, že návrh na prohlášení neplatnosti CMS Hasche Sigle je přípustný.

36

První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

37

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně zaprvé tvrdí, že odvolací senát nezohlednil rozdíl mezi sugestivní či evokativní ochrannou známkou, která může být zajisté chráněna, a popisnou ochrannou známkou. Spojení slov „color“ a „edition“ nevyjadřuje zprávu, kterou by mohla relevantní veřejnost bezprostředně a přímo pochopit, a není tedy popisné. Ochranná známka COLOR EDITION pouze nepřímo odkazuje na určité vlastnosti výrobků, pro něž byl zápis ochranné známky požadován.

38

Zadruhé žalobkyně uvádí, že k tomu, aby se z výrazů „color“ a „edition“ vyvodily charakteristické rysy, vlastnosti a povaha výrobků, pro něž byl zápis ochranné známky požadován, je vyžadováno intelektuální úsilí. Z judikatury přitom vyplývá, že ochranná známka musí být považována pouze za sugestivní, a nikoli za popisnou, musí-li dotčená veřejnost vyvinout intelektuální úsilí k tomu, aby sugestivní či emotivní zprávu převedla do racionální informace. Jak uvedlo zrušovací oddělení ve svém rozhodnutí ze dne 21. prosince 2005, spojení výrazů „color“ a „edition“ není v projednávaném případě běžné ani evidentní, neboť není jasné, zda se týká výrobků nabízených v barevném obalu, obsahujících barvu, nebo i výrobků, jejichž předmětem je dodat barvu.

39

OHIM navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut.

40

Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 se do rejstříku nezapíšou „ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností“.

41

Z judikatury vyplývá, že označeními a údaji uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 jsou taková označení a údaje, které mohou za běžného užívání z hlediska dotčené veřejnosti sloužit k označení výrobku nebo služby, pro něž je zápis požadován, buď přímo, nebo označením jedné z jejich podstatných vlastností [viz rozsudky Soudu ze dne 7. června 2005, Münchener Rückversicherungs-Gesellschaft v. OHIM (MunichFinancialServices), T-316/03, Sb. rozh. s. II-1951, bod 26; ze dne 22. června 2005, Metso Paper Automation v. OHIM (PAPERLAB), T-19/04, Sb. rozh. s. II-2383, bod 24 a citovaná judikatura, a ze dne 14. června 2007, Europig v. OHIM (EUROPIG), T-207/06, Sb. rozh. s. II-1961, bod 26].

42

Z toho vyplývá, že k tomu, aby označení spadalo pod zákaz upravený v tomto ustanovení, musí mít dostatečně přímou a konkrétní spojitost s dotčenými výrobky nebo službami, která dotyčné veřejnosti umožní vnímat bezprostředně a bez dalšího přemýšlení popis dotčených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností (viz rozsudky PAPERLAB, bod 41 výše, bod 25 a citovaná judikatura, a EUROPIG, bod 41 výše, bod 27).

43

Mimoto, ochranná známka tvořená z prvků, z nichž každý popisuje vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, sama popisuje vlastnosti těchto výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, vyjma případu, kdy existuje viditelný rozdíl mezi přihlášenou ochrannou známkou a prostým souhrnem prvků, ze kterých se skládá. Předpokladem toho je, že z důvodu neobvyklé povahy složeniny vzhledem k uvedeným výrobkům nebo službám vyvolává přihlášená ochranná známka dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým sloučením údajů, které uvádějí prvky, ze kterých se skládá (viz rozsudek PAPERLAB, bod 41 výše, bod 27 a citovaná judikatura).

44

Je třeba rovněž připomenout, že posouzení popisného charakteru označení může být provedeno pouze jednak ve vztahu k jeho chápání dotčenou veřejností, a jednak ve vztahu k dotčeným výrobkům nebo službám (rozsudky MunichFinancialServices, bod 41 výše, bod 26, a EUROPIG, bod 41 výše, bod 30).

45

V projednávaném případě jsou dotčenými výrobky kosmetické přípravky a líčidla, které mohou kupovat všichni spotřebitelé. Dotčenou veřejností je tedy široká veřejnost, běžně informovaná a přiměřeně pozorná a obezřetná [rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2002, Philips, C-299/99, Recueil, s. I-5475, body 59 a 63; rozsudek Soudu ze dne 30. června 2004, Norma Lebensmittelfilialbetrieb v. OHIM (Mehr für Ihr Geld), T-281/02, Sb. rozh. s. II-1915, bod 27]. Vzhledem k tomu, že se zapsaná slovní ochranná známka skládá ze dvou anglických slov, dotčenou veřejností je hlavně anglicky hovořící veřejnost, případně anglicky nehovořící veřejnost, která má však dostatečnou znalost anglického jazyka [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 15. září 2005, Citicorp v. OHIM (LIVE RICHLY), T-320/03, Sb. rozh. s. II-3411, bod 76].

46

Je tudíž třeba přezkoumat, zda z hlediska této veřejnosti existuje dostatečně přímá a konkrétní spojitost mezi označením COLOR EDITION a výrobky, pro které byl zápis požadován.

47

V tomto ohledu je třeba uvést, že anglický výraz „color“ označuje barvu nebo odstín a je často užíván v odvětví kosmetiky k označení určení nebo vlastností výrobků. Slovo „edition“ odkazuje nejen na oblast literatury nebo tisku, ale znamená rovněž, jak uvedl odvolací senát, škálu produktů v jedné nebo několika verzích nebo tvarech. Stejně jako výraz „color“ je také užíváno v oblasti kosmetiky.

48

Je tedy třeba mít za to, že označení COLOR EDITION je tvořeno výlučně údaji, které mohou sloužit k označení určitých vlastností dotčených výrobků. Jak uvedl odvolací senát, toto označení vyjadřuje zprávu, kterou dotčená veřejnost bezprostředně a přímo pochopí, a sice škálu kosmetických přípravků nebo líčidel v různých barevných odstínech.

49

Krom toho je třeba poukázat na to, že spojení výrazů „color“ a „edition“ nevykazuje neobvyklou, ale běžnou strukturu z hlediska lexikálních pravidel anglického jazyka. Přihlášená ochranná známka tedy u cílové veřejnosti nevyvolává dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým umístěním slovních prvků, které ji tvoří, vedle sebe tak, aby docházelo ke změně jejího smyslu nebo dosahu. Je tudíž třeba mít za to, podobně jako odvolací senát, že k pochopení této zprávy nebude vyžadováno žádné intelektuální úsilí a že prosté umístění dotčených slov vedle sebe nemění popisný charakter jednotlivých prvků označení.

50

Z toho vyplývá, že slovní ochranná známka COLOR EDITION, posuzovaná jako celek, vykazuje dostatečně přímou a konkrétní spojitost s výrobky, kterých se týká. Odvolací senát tedy správně dospěl k závěru, že má popisný charakter ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94. Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

51

Vzhledem k tomu, že z čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 vyplývá, že k tomu, aby označení nemohlo být zapsáno jako ochranná známka Společenství, stačí uplatnění jednoho z absolutních důvodů pro zamítnutí, které jsou v něm vyjmenovány (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2002, DKV v. OHIM, C-104/00 P, Recueil, s. I-7561, bod 29; rozsudek EUROPIG, bod 41 výše, bod 45), již není třeba zkoumat třetí žalobní důvod uplatněný žalobkyní, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

52

Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

53

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto: