1

Svými kasačními opravnými prostředky se F. Hassan (C-399/06 P) a Ch. Ayadi (C-403/06 P) domáhají zrušení rozsudků Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. července 2006, Hassan v. Rada a Komise (T-49/04, dále jen „napadený rozsudek Hassan“), jakož i Ayadi v. Rada (T-253/02, Sb. rozh. s. II-2139, dále jen „napadený rozsudek Ayadi“) (dále jen, společně, „napadené rozsudky“).

2

Napadenými rozsudky Soud zamítl žaloby na neplatnost podané F. Hassanem a Ch. Ayadim proti nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (Úř. věst. L 139, s. 9; Zvl. vyd. 18/01, s. 294, dále jen „sporné nařízení“), a to v rozsahu, ve kterém se na ně tento akt vztahuje. Žaloba F. Hassana směřuje zejména proti spornému nařízení, ve znění nařízení Komise č. 2049/2003 ze dne 20. listopadu 2003 (Úř. věst. L 303, s. 20; Zvl. vyd. 18/02, s. 219). Napadeným rozsudkem Hassan zamítl Soud rovněž návrh na náhradu škody předložený F. Hassanem.

3

Skutečnosti předcházející sporům byly popsány v bodech 6 až 34 napadeného rozsudku Hassan a v bodech 11 až 49 napadeného rozsudku Ayadi.

4

Pro účely tohoto rozsudku lze tyto skutečnosti stručně shrnout následovně.

5

Dne 19. října 2001 zveřejnil výbor založený rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1267 (1999) (dále jen „Výbor pro sankce“) dodatek ke svému konsolidovanému seznamu ze dne 8. března 2001, v němž jsou uvedeny osoby a subjekty, na které se má vztahovat zmrazení prostředků podle rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1267 (1999) a 1333 (2000) (viz sdělení SC/7180), a kde je mimo jiné obsaženo i jméno Ch. Ayadiho, který byl označen za osobu spojenou s Usámou bin Ládinem.

6

Ve stejný den přijala Komise Evropských společenství nařízení (ES) č. 2062/2001 ze dne 19. října 2001, kterým se potřetí mění nařízení č. 467/2001 (Úř. věst. L 277, s. 25). Nařízením č. 2062/2001 bylo do seznamu tvořícího přílohu I nařízení Rady (ES) č. 467/2001 ze dne 6. března 2001 (Úř. věst. L 67, s. 1) doplněno spolu s dalšími jmény i jméno Ch. Ayadiho.

7

Dne 16. ledna 2002 přijala Rada bezpečnosti OSN (dále jen „Rada bezpečnosti“) rezoluci 1390 (2002), která vymezuje opatření, jež mají být uložena vůči Usámovi bin Ládinovi, členům organizace Al-Kajdá, jakož i Talibanu a dalším osobám, skupinám, podnikům a subjektům, které jsou s nimi spojeny. Tato rezoluce ve svých odstavcích 1 a 2 v podstatě stanoví, že opatření uložená v odst. 4 písm. b) rezoluce 1267 (1999) a v odst. 8 písm. c) rezoluce 1333 (2000), mimo jiné zmrazení prostředků, budou zachována.

8

Vzhledem k tomu, že Rada Evropské unie usoudila, že k provedení rezoluce 1390 (2002) je nutná akce Společenství, přijala dne 27. května 2002 společný postoj 2002/402/SZBP o omezujících opatřeních proti Usámovi bin Ládinovi, členům organizace Al-Kajdá, jakož i Talibanu a dalším osobám, skupinám, podnikům a subjektům, které jsou s nimi spojeny, a o zrušení společných postojů 96/746/SZBP, 1999/727/SZBP, 2001/154/SZBP a 2001/771/SZBP (Úř. věst. L 139, s. 4; Zvl. vyd. 18/01, s. 292). Článek 3 společného postoje 2002/402 zejména nařizuje, aby bylo i nadále zachováno v platnosti zmrazení prostředků a jiných finančních aktiv nebo hospodářských zdrojů osob, skupin, podniků a subjektů uvedených v seznamu vypracovaném Výborem pro sankce na základě rezolucí 1267 (1999) a 1333 (2000).

9

Dne 27. května 2002 přijala Rada na základě článků 60 ES, 301 ES a 308 ES sporné nařízení.

10

Podle bodu 4 odůvodnění tohoto nařízení spadají opatření stanovená mimo jiné rezolucí 1390 (2002) „do působnosti Smlouvy [o ES], a proto je nutné zejména s cílem vyhnout se narušení hospodářské soutěže, aby rozhodnutí Rady bezpečnosti byla provedena odpovídajícími právními předpisy Společenství, pokud jde o území Společenství“.

11

Článek 1 sporného nařízení definuje pojmy „prostředky“ a „zmrazení prostředků“ v podstatě stejně jako článek 1 nařízení č. 467/2001. Krom toho definuje, co se má rozumět pojmem „hospodářské zdroje“.

12

Podle článku 2 sporného nařízení:

„1.   Všechny prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu určenému [označenému] Výborem pro sankce a uvedenému v příloze I, nebo jsou v jeho vlastnictví nebo držbě, se zmrazují.

2.   Žádné prostředky nesmějí být zpřístupněny přímo ani nepřímo právnické nebo fyzické osobě, skupině nebo subjektu označenému Výborem pro sankce a uvedenému v příloze I anebo v jeho prospěch.

3.   Žádné hospodářské zdroje nesmějí být zpřístupněny přímo ani nepřímo fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu označenému Výborem pro sankce a uvedenému v příloze I anebo v jeho prospěch, aby nebylo umožněno těmto osobám, skupinám nebo subjektům získat prostředky, zboží nebo služby.“

13

Příloha I sporného nařízení obsahuje seznam osob, subjektů a skupin, na které se vztahuje zmrazení prostředků uložené článkem 2 tohoto nařízení. Tento seznam obsahuje mimo jiné i jméno Ch. Ayadiho.

14

Zatímco jméno Ch. Ayadiho zůstalo do dnešního dne zařazeno do uvedeného seznamu, znění záznamu, který na něho odkazuje, bylo několikrát nahrazeno nařízeními Komise přijatými na základě čl. 7 odst. 1 sporného nařízení, který jí přiznává pravomoc měnit nebo doplňovat přílohu I tohoto nařízení.

15

Dne 20. prosince 2002 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1452 (2002) určenou k usnadnění dodržování povinností v oblasti boje proti terorismu. Odstavec 1 této rezoluce upravuje určité odchylky a výjimky ze zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů uloženého rezolucemi 1267 (1999) a 1390 (2002), které mohou státy uplatnit z humanitárních důvodů za podmínky, že s tím Výbor pro sankce vysloví souhlas.

16

Dne 17. ledna 2003 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1455 (2003), jejímž cílem je zdokonalit provádění opatření uložených v odst. 4 písm. b) rezoluce 1267 (1999), v odst. 8 písm. c) rezoluce 1333 (2000), jakož i v odstavcích 1 a 2 rezoluce 1390 (2002). V souladu s odstavcem 2 rezoluce 1455 (2003) budou tato opatření znovu zdokonalena po uplynutí dvanácti měsíců anebo v případě potřeby i dříve.

17

Vzhledem k tomu, že Rada usoudila, že k provedení rezoluce 1452 (2002) je nutná akce Společenství, přijala dne 27. února 2003 společný postoj 2003/140/SZBP o výjimkách z omezujících opatření uložených společným postojem 2002/402 (Úř. věst. L 53, s. 62; Zvl. vyd. 18/02, s. 80). Článek 1 společného postoje 2003/140 stanoví, že při provádění opatření uvedených v článku 3 společného postoje 2002/402 bere Společenství v úvahu výjimky povolené uvedenou rezolucí.

18

Dne 27. března 2003 přijala Rada nařízení (ES) č. 561/2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 881/2002, pokud jde o výjimky ze zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů (Úř. věst. L 82, s. 1; Zvl. vyd. 18/02, s. 91). V bodě 4 odůvodnění nařízení č. 561/2003 Rada uvádí, že opatření přijatá Společenstvím je třeba přizpůsobit rezoluci 1452 (2002).

19

Dne 12. listopadu 2003 přijal Výbor pro sankce dodatek ke svému konsolidovanému seznamu osob a subjektů, na které se má vztahovat zmrazení prostředků podle rezolucí 1267 (1999), 1333 (2000) a 1390 (2002). Tento dodatek obsahuje mimo jiné i jméno F. Hassana, který byl označen za osobu spojenou s organizací Al-Kajdá.

20

Dne 20. listopadu 2003 přijala Komise nařízení č. 2049/2003, kterým se po dvacáté páté mění nařízení č. 881/2002. Na základě nařízení č. 2049/2003 bylo jméno F. Hassana spolu s dalšími jmény přidáno do seznamu, který tvoří přílohu I sporného nařízení.

21

Dne 30. ledna 2004 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1526 (2004), jejímž cílem je jednak zdokonalení provádění opatření uložených v odst. 4 písm. b) rezoluce 1267 (1999), v odst. 8 písm. c) rezoluce 1333 (2000) a v odstavcích 1 a 2 rezoluce 1390 (2002), a jednak posílení mandátu Výboru pro sankce. V souladu s odstavcem 3 rezoluce 1526 (2004) budou tato opatření opět zdokonalena nejpozději po uplynutí 18 měsíců, nebo dříve, pokud to bude nezbytné.

22

Dne 29. července 2005 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1617 (2005). Tato rezoluce stanoví mimo jiné zachování opatření uložených v odst. 4 písm. b) rezoluce 1267 (1999), v odst. 8 písm. c) rezoluce 1333 (2000), jakož i v odstavcích 1 a 2 rezoluce 1390 (2002). V souladu s odstavcem 21 rezoluce 1617 (2005) budou tato opatření přezkoumána nejpozději po uplynutí 17 měsíců, nebo dříve, pokud to bude nezbytné, za účelem jejich případného zesílení.

23

Chafiq Ayadi je stále zařazen do seznamu, který tvoří přílohu I sporného nařízení. Záznam, který se ho týká, byl nahrazen nařízením Komise (ES) č. 1210/2006 ze dne 9. srpna 2006, kterým se po 67 mění nařízení č. 881/2002 (Úř. věst. L 219, s. 14).

24

Stejně tak, zatímco jméno F. Hassana je rovněž nadále zařazeno do uvedeného seznamu, byl záznam, který se ho týká, nahrazen nařízením Komise (ES) č. 46/2008 ze dne 18. ledna 2008, kterým se po devadesáté mění nařízení č. 881/2002 (Úř. věst. L 16, s. 11).

25

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 12. února 2004 podal F. Hassan proti Radě a Komisi žalobu na neplatnost sporného nařízení a požadoval, aby Soud:

26

Na jednání před Soudem F. Hassan upřesnil, že jeho žaloba směřuje proti spornému nařízení a nařízení č. 2049/2003 pouze v rozsahu, v němž se ho tato nařízení bezprostředně a osobně dotýkají.

27

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 26. srpna 2002 podal Ch. Ayadi proti Radě žalobu na neplatnost sporného nařízení a požadoval, aby Soud:

28

Na jednání před Soudem upřesnil Ch. Ayadi, že jeho žaloba směřuje proti napadenému nařízení pouze v rozsahu, v němž se ho toto nařízení bezprostředně a osobně dotýká.

29

Ve věci týkající se Ch. Ayadiho bylo povoleno Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, jakož i Komisi vedlejší účastenství před Soudem na podporu návrhových žádání Rady.

30

Na podporu svých návrhových žádání se F. Hassan dovolával jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení některých z jeho základních práv a obecné zásady proporcionality. Jeho námitky se konkrétněji týkaly jednak údajného porušení práva na ochranu vlastnictví, jakož i práva na ochranu soukromého a rodinného života, a jednak údajného porušení práva být vyslechnut a práva na spravedlivý proces.

31

Chafiq Ayadi založil svá návrhová žádání na třech žalobních důvodech vycházejících, zaprvé, z nedostatku pravomoci Rady k přijetí článků 2 a 4 sporného nařízení, jakož i ze zneužití pravomoci, zadruhé, z porušení základních zásad subsidiarity, proporcionality a dodržování jeho základních práv a, zatřetí, z porušení podstatných formálních náležitostí.

32

Vzhledem k tomu, že se projednávané kasační opravné prostředky, s výhradou návrhu na náhradu škody obsaženého v kasačním opravném prostředku F. Hassana, týkají pouze části napadených rozsudků vztahující se k žalobním důvodům vycházejícím z porušení základních práv navrhovatelů, bude shrnuta níže pouze tato část uvedených rozsudků.

33

Co se týče těchto žalobních důvodů, Soud v bodu 91 napadeného rozsudku Hassan a v bodu 115 napadeného rozsudku Ayadi rozhodl, že s výhradou jediné specifické právní otázky v každé z těchto věcí již bylo o všech právních otázkách vznesených žalobci rozhodnuto v rozsudcích ze dne 21. září 2005, Yusuf a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (T-306/01, Sb. rozh. s. II-3533, body 226 až 346, dále jen „rozsudek Soudu Yusuf“), jakož i Kadi v. Rada a Komise (T-315/01, Sb. rozh. s. II-3649, body 176 až 291, dále jen „rozsudek Soudu Kadi“) (dále jen, společně, „rozsudky Soudu Yusuf a Kadi“).

34

V bodu 92 napadeného rozsudku Hassan, stejně jako v bodu 116 napadeného rozsudku Ayadi, které jsou podobného znění, bylo uvedeno, že v rámci rozsudků Soudu Yusuf a Kadi tento soud konstatoval zejména následující:

„[…]

35

V bodech 95 až 124 napadeného rozsudku Hassan doplnil Soud určitý počet úvah v odpověď na argumenty rozvedené F. Hassanem konkrétněji na jednání a týkající se jednak údajné nepřiměřené přísnosti opatření, kterým se zmrazují všechny jeho prostředky a hospodářské zdroje, a jednak údajné neplatnosti závěrů, k nimž dospěl Soud v rozsudcích Soudu Yusuf a Kadi, pokud jde o slučitelnost zjištěné mezery v soudní ochraně dotčených osob s ius cogens konstatované v těchto rozsudcích, v projednávaných věcech.

36

Stejně tak v bodech 117 až 154 napadeného rozsudku Ayadi doplnil Soud určitý počet úvah k úvahám uvedeným v bodě 34 tohoto rozsudku v odpověď na argumenty rozvedené konkrétněji Ch. Ayadim a týkající se jednak údajné neúčinnosti výjimek a odchylek ze zmrazení prostředků uvedených v nařízení č. 561/2003, zejména pokud jde o výkon profesní činnosti, a jednak údajné neplatnosti závěrů, k nimž dospěl Soud v rozsudcích Yusuf a Kadi, pokud jde o slučitelnost zjištěné mezery v soudní ochraně dotčených osob s ius cogens konstatované v těchto rozsudcích, v projednávaných věcech.

37

Soud přezkoumal tyto argumenty a došel závěru, že tyto argumenty nemohou zpochybnit závěry, které vyjádřil ve vztahu k předmětným právním otázkám ve svých rozsudcích Yusuf a Kadi.

38

V bodech 126 až 128 napadeného rozsudku Hassan Soud dále přezkoumal námitky vyjádřené F. Hassanem, pokud jde o porušení jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života, jakož i o zásah do jeho pověsti, a odmítl je zejména z důvodu, že z hlediska standardu ius cogens je třeba rozhodnout, že do výkonu předmětných práv žalobcem nebylo svévolně zasaženo.

39

Stejně tak v bodu 156 napadeného rozsudku Ayadi odmítl Soud argument, který nebyl přezkoumán v jeho rozsudcích Yusuf a Kadi a podle kterého členské státy OSN nejsou povinny jako takové provést opatření, k jejichž přijetí je „vyzve“ Rada bezpečnosti.

40

Soud tedy zamítl žaloby na neplatnost podané navrhovateli jako neopodstatněné.

41

Soud konečně prohlásil za nepřípustný návrh na náhradu škody podaný F. Hassanem z důvodu jeho neurčitosti a dodal s ohledem na ostatní dokumenty, které F. Hassan předložil, že tento návrh je v každém případě neopodstatněný.

42

Soud tedy obě žaloby zamítl v plném rozsahu.

43

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2008 bylo povoleno vedlejší účastenství Francouzské republice a Spojenému království na podporu návrhových žádání Rady a Komise ve věci C-399/06 P. Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 30. března 2009 bylo povoleno vedlejší účastenství Francouzské republice podporu návrhových žádání Rady ve věci C-403/06 P.

44

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 7. ledna 2009 požádal Ch. Ayadi o poskytnutí bezplatné právní pomoci stanovené v článku 76 jednacího řádu Soudního dvora.

45

Usnesením ze dne 2. září 2009 Soudní dvůr jeho žádosti vyhověl.

46

Po vyslechnutí účastníků řízení a generálního advokáta k tomuto bodu je důvodné projednávané věci pro účely rozsudku spojit na základě článku 43 jednacího řádu Soudního dvora z důvodu, že spolu souvisejí.

47

Na základě svého kasačního opravného prostředku F. Hassan navrhuje, aby Soudní dvůr:

48

Na základě svého kasačního opravného prostředku Ch. Ayadi navrhuje, aby Soudní dvůr:

49

Rada a Komise v obou věcech požadují, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravné prostředky s výjimkou důvodů kasačních opravných prostředků, které jsou obdobné těm, o kterých Soudní dvůr již rozhodl, že jsou opodstatněné v rozsudku ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C-402/05 P a C-415/05 P, Sb. rozh. s. I-6351, dále jen „rozsudek Soudního dvora Kadi“), a uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení v rozsahu, ve kterém to Soudní dvůr uzná za vhodné.

50

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku vytýká F. Hassan Soudu, že se dopustil nesprávného právního posouzení v rámci přezkumu žalobních důvodů, které mu předložil, pokud jde o porušení některých jeho základních práv, tím, že neposoudil přímo, zda Rada bezpečnosti poskytla ochranu rovnocennou s ochranou vyplývající z EÚLP, konkrétněji z jejích článků 6, 8 a 13 a článku 1 protokolu č. 1 k EÚLP, ale přezkoumal akce Rady bezpečnosti pouze nepřímo, podle zásady ius cogens.

51

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku vytýká F. Hassan Soudu, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že omezení užívání majetku není relevantní vzhledem k samotné podstatě vlastnického práva.

52

Z repliky Ch. Ayadiho vyplývá, že vzhledem k rozsudku Soudního dvora Kadi nyní zamýšlí předložit pouze dva důvody kasačního opravného prostředku vycházející, zaprvé, z toho, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že soudy Společenství mohou posuzovat legalitu aktu Společenství, kterým se provádí rozhodnutí Rady bezpečnosti, pouze z hlediska ius cogens, a tím, že nerozhodl, že může zrušit takový akt za účelem zajištění ochrany základních práv uznaných právním řádem Spojených národů, a, zadruhé, z toho, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nerozhodl, že napadené části sporného nařízení porušují základní práva Ch. Ayadiho.

53

Je třeba konstatovat, že nařízením Komise (ES) č. 954/2009 ze dne 13. října 2009, kterým se po sto čtrnácté mění nařízení č. 881/2002 (Úř. věst. L 269, s. 20), byla rozhodnutí o zařazení F. Hassana a Ch. Ayadiho do seznamu tvořícího přílohu I sporného nařízení nahrazena novými rozhodnutími, která potvrzují a mění jejich zařazení.

54

Podle preambule nařízení č. 954/2009 přijala Komise toto nařízení s ohledem na judikaturu Soudního dvora, a zejména rozsudek Soudního dvora Kadi, poté, co sdělila F. Hassanovi a Ch. Ayadimu důvody jejich zařazení do uvedeného seznamu, které obdržela od Výboru pro sankce, a poté, co zvážila vyjádření, která k těmto důvodům předložili.

55

V uvedené preambuli je rovněž uvedeno, že po pečlivém zvážení těchto vyjádření a vzhledem k preventivní povaze zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů zastává Komise názor, že zařazení uvedených osob do dotčeného seznamu je odůvodněné jejich spojením se sítí Al-Kajdá.

56

Podle článku 2 nařízení č. 954/2009 vstoupilo toto nařízení v platnost prvním dnem po svém vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tedy 15. říjnem 2009, a použije se ode dne 30. května 2002, pokud se jedná o Ch. Ayadiho, a ode dne 21. listopadu 2003, pokud se jedná o F. Hassana.

57

Vzniká tedy otázka, zda s ohledem na změnu sporného nařízení a na jeho nahrazení, pokud jde o navrhovatele, se zpětným účinkem a s účinností od uvedených dat, nařízením č. 954/2009, je ještě třeba v projednávaných věcech rozhodnout.

58

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr může i bez návrhu uplatnit překážku řízení vyplývající z nedostatku zájmu účastníka řízení na podání kasačního opravného prostředku nebo na pokračování v řízení o kasačním opravném prostředku z důvodu, že skutečnost, ke které došlo po vydání rozsudku Soudu, odstranila škodlivý účinek tohoto rozsudku pro účastníka podávajícího kasační opravný prostředek, a z tohoto důvodu prohlásit kasační opravný prostředek za nepřípustný nebo bezpředmětný (viz zejména rozsudek ze dne 3. září 2009, Moser Baer India v. Rada, C-535/06 P, Sb. rozh. s. I-7051, bod 24 a citovaná judikatura).

59

V projednávaných věcech stanoví článek 2 nařízení č. 954/2009, že toto nařízení se použije ode dne původního zařazení F. Hassana a Ch. Ayadiho do seznamu tvořícího přílohu I sporného nařízení, tedy ode dne 30. května 2002, pokud se jedná o Ch. Ayadiho, a ode dne 21. listopadu 2003, pokud se jedná o F. Hassana.

60

Chafiq Ayadi je zařazen do tohoto seznamu po dobu sedmi let a F. Hassan po dobu šesti let, a podléhají z tohoto důvodu omezujícím opatřením stanoveným sporným nařízením, o kterých Soudní dvůr rozhodl, že mají významný dopad na práva a svobody osob, na něž se vztahují (viz rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 375), i když tvrdili nejprve před Soudem a posléze před Soudním dvorem v řízeních trvajících téměř po celá tato období, že zařazení jejich jmen do uvedeného seznamu je protiprávní zejména z důvodu, že bylo provedeno aniž byla respektována jejich základní práva, což Komise ani Rada vzhledem k rozsudku Soudního dvora Kadi v současnosti již nepopírají.

61

Nařízení č. 954/2009 ponechalo se zpětným účinkem jména F. Hassana a Ch. Ayadiho na tomtéž seznamu, takže omezující opatření, která z něho vyplývají, se vůči nim nadále použijí po dobu, po kterou zůstává sporné nařízení v rozsahu, v němž je předmětem jejich žalob, v platnosti, zatímco cílem těchto žalob je dosáhnout výmazu jejich jmen z tohoto seznamu.

62

Přijetí nařízení č. 954/2009 tedy nelze považovat za skutečnost, ke které došlo po vydání napadených rozsudků, na základě níž by se staly kasační opravné prostředky bezpředmětnými.

63

Mimoto je třeba konstatovat, že nařízení č. 954/2009 ještě není konečné, jelikož může být předmětem žaloby na neplatnost. Nelze tedy vyloučit, že pokud by tento akt musel být na základě takového řízení zrušen, sporné nařízení by v rozsahu, ve kterém se vztahuje na navrhovatele, znovu vstoupilo v platnost.

64

Tyto skutečnosti potvrzují, že přijetí nařízení č. 954/2009 nelze považovat v rozsahu, ve kterém se vztahuje na navrhovatele, za rovnocenné skutečnému zrušení sporného nařízení, prostřednictvím kterého by tito navrhovatelé již dosáhli jediného výsledku, který jim mohou jejich žaloby zajistit, takže by již nebylo namístě, aby Soud dvůr rozhodl. V tomto ohledu se uvedené nařízení liší od aktu, o který se jednalo v usnesení ze dne 8. března 1993, Lezzi Pietro v. Komise (C-123/92, Recueil, s. I-809).

65

Za těchto konkrétních podmínek se kasační opravné prostředky nestaly bezpředmětnými a Soudnímu dvoru přísluší, aby o nich rozhodl.

66

Úvodem je třeba uvést, zaprvé, že během jednání před Soudním dvorem se F. Hassan výslovně vzdal svého důvodu kasačního opravného prostředku týkajícího se jeho návrhu na náhradu škody. Není tedy již namístě přezkoumat v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku tento důvod.

67

Zadruhé, co se týče předmětu důvodů kasačních opravných prostředků směřujících ke zrušení, je třeba uvést, že tento předmět je třeba chápat tak, že se v rozsahu, v němž se týká každého z navrhovatelů, vztahuje ke spornému nařízení, ve znění pozdějších změn provedených, co se týče žaloby Ch. Ayadiho, nařízením č. 1210/2006, a co se týče žaloby F. Hassana, nařízením č. 46/2008.

68

Je třeba přezkoumat důvody předložené navrhovateli na podporu jejich kasačních opravných prostředků, na základě kterých vytýkají Soudu, že zamítl jejich žalobní důvody vycházející z porušení jejich základních práv sporným nařízením.

69

V napadených rozsudcích se Soud opíral o své rozsudky Yusuf a Kadi a v podstatě rozhodl, že ze zásad, kterými se řídí vzájemné vztahy mezinárodního právního řádu vytvořeného v rámci Spojených národů a právního řádu Společenství, vyplývá, že vzhledem k tomu, že sporné nařízení má provádět rezoluci přijatou Radou bezpečnosti na základě kapitoly VII Charty Spojených národů, která neponechává v tomto ohledu žádný prostor pro uvážení, nemůže být u tohoto nařízení proveden soudní přezkum jeho vnitřní legality, s výjimkou přezkumu jeho slučitelnosti s normami ius cogens, a těší se tedy s uvedenou výhradou soudní imunitě (napadené rozsudky Hassan, bod 92, a Ayadi, bod 116).

70

Soud proto rozhodl, když se znovu opíral o své rozsudky Yusuf a Kadi, že legalita sporného nařízení, včetně žalobních důvodů, ve kterých navrhovatelé vycházeli z porušení jejich základních práv, může být přezkoumána pouze z hlediska ius cogens, chápaného jako mezinárodní právní řád, který je závazný pro veškeré subjekty mezinárodního práva, včetně orgánů OSN, a od nějž se nelze odchýlit (napadené rozsudky Hassan, bod 92, a Ayadi, bod 116).

71

Z bodů 326 a 327 rozsudku Soudního dvora Kadi přitom vyplývá, že toto tvrzení je výsledkem nesprávného právního posouzení. Soudy Společenství totiž musí v souladu s pravomocemi, které jim byly svěřeny na základě Smlouvy o ES, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality veškerých aktů Společenství z hlediska základních práv, která jsou nedílnou součástí obecných zásad práva Společenství, a to včetně aktů Společenství, které stejně jako sporné nařízení mají provádět rezoluce přijaté Radou bezpečnosti na základě kapitoly VII Charty Spojených národů.

72

Soudní dvůr na základě toho došel v bodě bodu 328 svého rozsudku Kadi k závěru, že vzhledem k tomu, že důvody kasačních opravných prostředků dotčených osob jsou v tomto ohledu opodstatněné, je třeba rozsudky Soudu Yusuf a Kadi v příslušné části zrušit.

73

Dále Soudní dvůr v bodu 330 svého rozsudku Kadi rozhodl, že vzhledem k tomu, že v navazující části rozsudků Soudu Yusuf a Kadi, která se týká konkrétních základních práv, jichž se dotčené osoby dovolávaly, se Soud omezil na přezkum legality sporného nařízení pouze z hlediska norem ius cogens, ačkoli byl povinen provést v zásadě úplný přezkum z hlediska základních práv, která patří mezi obecné zásady práva Společenství, je třeba zrušit rovněž tuto navazující část uvedených rozsudků Yusuf a Kadi.

74

Z toho vyplývá, že napadené rozsudky – jelikož vycházejí, jak bylo připomenuto v bodech 69 a 70 tohoto rozsudku, ze stejných právních základů jako rozsudky Soudu Yusuf a Kadi – jsou stiženy stejnou právní vadou, a tedy musí být ze stejných důvodů zrušeny v rozsahu, ve kterém obsahují odpověď Soudu na žalobní důvody, ve kterých navrhovatelé vycházeli z porušení některých z jejich základních práv.

75

Tento závěr není zpochybněn z důvodu, že v bodech 95 až 125 napadeného rozsudku Hassan a v bodech 117 až 155 napadeného rozsudku Ayadi byly doplněny určité úvahy v odpověď na argumenty konkrétněji rozvedené navrhovateli, jelikož Soud v nich dospěl k závěru, že tyto úvahy prokazují správnost právních základů jeho rozsudků Yusuf a Kadi, a v důsledku toho i napadených rozsudků.

76

Konečně je třeba uvést, že na jednání před Soudním dvorem F. Hassan připustil, že žalobní důvod vznesený před Soudem a tímto soudem zamítnutý, který se týkal údajného porušení jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života zaručeného článkem 8 EÚLP, nebyl zahrnut do jeho kasačního opravného prostředku. Za těchto okolností není namístě ho přezkoumat.

77

Důvody kasačních opravných prostředků navrhovatelů jsou tedy opodstatněné, takže je třeba napadené rozsudky zrušit.

78

Článek 61 první pododstavec druhá věta statutu Soudního dvora stanoví, že v případě zrušení rozhodnutí Soudu může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

79

V projednávaných věcech má Soudní dvůr za to, že soudní řízení dovoluje rozhodnout o žalobách na neplatnost sporného nařízení podaných navrhovateli a že je důvodné vydat konečné rozhodnutí ve věci.

80

Zaprvé je třeba přezkoumat opodstatněnost námitek navrhovatelů, které se týkají porušení práv obhajoby, konkrétně práva být vyslechnut a práva na účinný soudní přezkum, které podle nich způsobují taková opatření spočívající ve zmrazení prostředků, jaká proti nim byla sporným nařízením zavedena.

81

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že nebylo popřeno, že konkrétní okolnosti, které provázely zařazení jmen navrhovatelů do seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženého v příloze I sporného nařízení, jsou totožné s okolnostmi, za jakých byla do uvedeného seznamu zařazena jména osob, o které se jednalo ve věcech, ve kterých byl vydán rozsudek Soudního dvora Kadi.

82

S ohledem na tyto okolnosti přitom Soudní dvůr v bodu 334 uvedeného rozsudku Kadi rozhodl, že práva obhajoby, konkrétně právo být vyslechnut, jakož i právo na účinný soudní přezkum, zjevně nebyla respektována.

83

V bodu 348 téhož rozsudku Soudní dvůr rovněž rozhodl, že vzhledem k tomu, že Rada nesdělila dotčeným osobám skutečnosti svědčící v jejich neprospěch, o něž se opírají omezující opatření, která vůči nim byla zavedena, ani jim neumožnila se s těmito skutečnostmi seznámit v přiměřené lhůtě po uložení těchto opatření, dotčené osoby k nim nemohly účelně zaujmout své stanovisko. Soudní dvůr na základě toho došel v uvedeném bodu k závěru, že jejich práva obhajoby, konkrétně právo být vyslechnut, nebyla respektována.

84

Tento závěr rovněž platí v projednávaných věcech, a to ze stejných důvodů, takže je třeba konstatovat, že práva obhajoby navrhovatelů nebyla respektována.

85

Dále Soudní dvůr rozhodl v bodu 349 svého rozsudku Kadi, že vzhledem k tomu, že dotčené osoby nebyly informovány o skutečnostech svědčících v jejich neprospěch, a vzhledem ke vztahům mezi právy obhajoby a právem na účinnou soudní ochranu, o nichž bylo již pojednáno v bodech 336 a 337 uvedeného rozsudku, nemohly tyto osoby ani hájit svá práva ve vztahu k těmto informacím za uspokojivých podmínek před soudem Společenství, takže musí být učiněn závěr, že došlo i k porušení uvedeného práva na účinnou soudní ochranu.

86

Tentýž závěr platí rovněž v projednávaných věcech, pokud jde o právo na účinnou soudní ochranu navrhovatelů, takže je třeba v projednávaných věcech konstatovat, že toto základní právo F. Hassana a Ch. Ayadiho nebylo respektováno.

87

Rovněž je třeba konstatovat, že toto porušení nebylo zhojeno ani v rámci tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že Rada zaujala principiální postoj, že žádná skutečnost této povahy nemůže být předmětem přezkumu prováděného soudem Společenství, žádnou takovouto skutečnost totiž nepředložila (viz, per analogiam, rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 350). Ostatně přestože Rada vzala v rámci projednávaných kasačních opravných prostředků na vědomí poučení plynoucí z rozsudku Soudního dvora Kadi, je třeba konstatovat, že nepředložila žádnou informaci, pokud jde o skutečnosti svědčící v neprospěch navrhovatelů.

88

Soudní dvůr tedy musí konstatovat, že není schopen přezkoumat legalitu sporného nařízení v rozsahu, v němž se vztahuje na navrhovatele, takže je třeba dospět k závěru, že v projednávaných věcech nebylo i z tohoto důvodu respektováno základní právo navrhovatelů na účinnou soudní ochranu (viz, per analogiam, rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 351).

89

Proto musí být rozhodnuto, že sporné nařízení bylo v rozsahu, v němž se vztahuje na navrhovatele, přijato aniž by byla poskytnuta jakákoliv záruka ohledně informování navrhovatelů o skutečnostech svědčících v jejich neprospěch nebo ohledně jejich vyslechnutí s ohledem na tyto skutečnosti, takže nelze než dospět k závěru, že toto nařízení bylo přijato postupem, v rámci něhož nebyla respektována práva obhajoby navrhovatelů, což mělo za následek, že byla porušena i zásada účinné soudní ochrany (viz, per analogiam, rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 352).

90

Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobní důvody, které uplatnili F. Hassan a Ch. Ayadi na podporu svých žalob na neplatnost sporného nařízení a které vycházejí z porušení jejich práv obhajoby, konkrétně práva být vyslechnut, jakož i z porušení zásady účinné soudní ochrany, jsou opodstatněné (viz, per analogiam, rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 353).

91

Co se týče, zadruhé, žalobních důvodů týkajících se porušení práva na ochranu vlastnictví, které způsobují opatření spočívající ve zmrazení prostředků zavedená sporným nařízením, Soudní dvůr v bodu 366 svého rozsudku Kadi rozhodl, že omezující opatření, která zavádí toto sporné nařízení, jsou omezeními vlastnického práva, která lze v zásadě odůvodnit.

92

Je ovšem nesporné, že sporné nařízení bylo v rozsahu, v němž se vztahuje na F. Hassana a Ch. Ayadiho, přijato, aniž by jim byla poskytnuta jakákoli záruka, že budou moci příslušným orgánům vylíčit svůj případ, a to v situaci, kdy je omezení jejich vlastnických práv nutno kvalifikovat jako značné vzhledem k obecné působnosti a době trvání opatření spočívajících ve zmrazení prostředků, která jsou vůči nim uplatňována (viz, per analogiam, rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 369).

93

Nelze tedy než dospět k závěru, že za okolností projednávaných věcí jsou omezující opatření obsažená ve sporném nařízení a zavedená vůči H. Hassanovi a Ch. Ayadimu na základě jejich zařazení do seznamu v jeho příloze I neodůvodněným omezením jejich vlastnických práv (viz, per analogiam, rozsudek Soudního dvora Kadi, bod 370).

94

Žalobní důvody navrhovatelů týkající se porušení základního práva na ochranu vlastnictví jsou tudíž opodstatněné.

95

Za těchto okolností již není třeba přezkoumat žalobní důvody F. Hassana týkající se údajného porušení jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života, zaručeného článkem 8 EÚLP.

96

Z výše uvedeného vyplývá, že sporné nařízení musí být v rozsahu, v němž se vztahuje na navrhovatele, zrušeno se zohledněním upřesnění uvedených v bodu 67 tohoto rozsudku, pokud jde o znění tohoto nařízení, kterého se týkají žaloby každého z navrhovatelů.

97

Článek 122 první pododstavec jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Článek 69 téhož jednacího řádu, který se na základě jeho článku 118 použije na řízení o kasačním opravném prostředku, ve svém odstavci 2 uvádí, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Odstavec 4 první pododstavec uvedeného článku 69 stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.

98

Vzhledem k tomu, že kasačním opravným prostředkům podaným F. Hassanem a Ch. Ayadim musí být vyhověno a sporné nařízení musí být zrušeno v rozsahu, v němž se na ně vztahuje, a v mezích popsaných v bodu 67 tohoto rozsudku, je třeba rozhodnout, že Rada ponese kromě vlastních nákladů řízení i náklady řízení, které vynaložili F. Hassan a Ch. Ayadi jak v řízení v prvním stupni, tak v souvislosti s řízením o kasačních opravných prostředcích, v souladu s požadavky navrhovatelů.

99

Spojené království ponese vlastní náklady řízení spojené jak s řízením v prvním stupni, tak s řízením o kasačních opravných prostředcích.

100

Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení spojené s řízením o kasačních opravných prostředcích.

101

Komise ponese vlastní náklady řízení spojené jak s řízením v prvním stupni, tak s řízením o kasačním opravném prostředku ve věci týkající se F. Hassana. Komise ponese kromě toho vlastní náklady řízení ve věci týkající se Ch. Ayadiho, a sice s ohledem jak na své vedlejší účastenství před Soudem, tak na řízení před Soudním dvorem.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: