Spojené věci C-7/05 až C-9/05

Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH

v.

Ulrich Deppe a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof)

„Odrůdová práva – Výše přiměřené úhrady, kterou je třeba zaplatit držiteli odrůdového práva Společenství – Článek 5 odst. 2, 4 a 5 nařízení (ES) č. 1768/95 ve znění nařízení (ES) č. 2605/98 – Pojem ‚výše úhrady výrazně nižší než částka, která se požaduje za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu‘ “

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 9. února 2006          

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 8. června 2006          

Shrnutí rozsudku

1.     Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůd rostlin – Článek 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 – Úhrada držiteli odrůdového práva Společenství

(Nařízení Rady č. 2100/94, čl. 14 odst. 3; nařízení Komise č. 1768/95, čl. 5 odst. 2)

2.     Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůd rostlin – Článek 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 – Úhrada držiteli odrůdového práva Společenství

(Nařízení Rady č. 2100/94, čl. 14 odst. 3; nařízení Komise č. 1768/95, čl. 5 odst. 4 a 5)

3.     Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůd rostlin – Článek 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 – Úhrada držiteli odrůdového práva Společenství

(Nařízení Komise č. 1768/95, čl. 5 odst. 5)

1.     V případě využití zemědělské odchylky upravené v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství paušální úhrada ve výši 80 % částky, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání, nesplňuje podmínku, podle níž musí být uvedená úhrada, v případě neexistence smlouvy či dohody, jejímž předmětem je tato úhrada, „výrazně nižší“ než částka, která je požadována za licenční výrobu uvedeného rozmnožovacího materiálu ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1768/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 ve znění nařízení č. 2605/98, aniž by bylo dotčeno posouzení dalších relevantních okolností každého sporu v původním řízení učiněné vnitrostátním soudem.

(viz bod 29, výrok 1)

2.     Kritéria umožňující určit hodnotu výše úhrady držiteli odrůdových práv jsou vymezena v čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení č. 1768/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94, ve znění nařízení č. 2605/98. Tato kritéria, jež mohou vyplývat z dohody mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců, nemají zpětný účinek, ale mohou být použita jako obecné pokyny pro výpočet této úhrady, pokud jde o výsev provedený před vstupem nařízení č. 2605/98 v platnost.

Krom toho, aby mohla být taková dohoda uzavřená mezi organizacemi zemědělců a držitelů odrůdových práv, jejímž předmětem je úhrada posledně jmenovaným, použita jako hlavní směrnice ve všech svých parametrech, je třeba, aby byla oznámena Komisi a zveřejněna v Úředním věstníku Odrůdového úřadu Společenství, a to i v případě, že byla uzavřena před datem vstupu nařízení č. 2605/98 v platnost. Taková dohoda může upravit výši úhrady, která se liší od částky stanovené podpůrně v čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98.

(viz body 37, 43, výrok 2–3)

3.     Pokud nebyla uzavřena dohoda mezi organizacemi držitelů odrůdových práv Společenství a zemědělců, úhrada držiteli musí být stanovena na základě čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94, ve znění nařízení č. 2605/98, jako 50 % částky účtované za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu, přičemž tato částka je neměnná a nepředstavuje nejvyšší ani nejnižší hranici.

(viz bod 47, výrok 4)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

8. června 2006 (*)

„Odrůdová práva – Výše přiměřené úhrady, kterou je třeba zaplatit držiteli odrůdového práva Společenství – Článek 5 odst. 2, 4 a 5 nařízení (ES) č. 1768/95 ve znění nařízení (ES) č. 2605/98 – Pojem ‚výše úhrady výrazně nižší než částka, která se požaduje za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu‘ “

Ve spojených věcech C-7/05 až C-9/05,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podané rozhodnutími Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 11. října 2004, došlými Soudnímu dvoru dne 14. ledna 2005, v řízeních

Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH

proti

Ulrichu Deppeovi,

Hanne-Rose Deppe,

Thomasu Deppeovi,

Matthiasu Deppeovi,

Christine Urban (rozené Deppe) (C-7/05),

Siegfriedu Henningsovi (C-8/05),

Hartmutu Lübbeovi (C-9/05),

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Makarczyk, P. Kūris (zpravodaj), G. Arestis a J. Klučka, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. ledna 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH K. von Gierkem, Rechtsanwalt,

–       za U. Deppeho, H.-R. Deppe, T. a M. Deppeho a C. Urban (C‑7/05), S. Henningse (C‑8/05) a H. Lübbeho (C‑9/05) M. Mierschem, Rechtsanwalt,

–       za německou vládu C. Schulze-Bahr, jako zmocněnkyní,

–       za Komisi Evropských společenství B. Dohertym a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. února 2006,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 2, 4 a 5 nařízení Komise (ES) č. 1768/95 ze dne 24. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení [Rady] (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství (Úř. věst. L 173, s. 14; Zvl. vyd. 03/18, s. 63), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2605/98 ze dne 3. prosince 1998 (Úř. věst. L 328, s. 6; Zvl. vyd. 03/24, s. 162, dále jen „nařízení č. 1768/95“).

2       Tato žádost byla podána v rámci sporů mezi Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH (dále jen „STV“), organizací držitelů odrůdových práv Společenství (dále jen „držitelé“) a U. Deppem, Hanne‑Rose Deppe, T. Deppem a M. Deppem a C. Urban, kteří jsou dědicové D. Deppeho, jakož i S. Henningsem a H. Lübbem, zemědělci, ohledně platby poplatků za výsev osiva, na které se vztahuje odrůdové právo.

 Právní rámec

3       V souladu s článkem 1 nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (Úř. věst. L 227, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 390, dále jen „základní nařízení“) je vytvořen systém odrůdových práv Společenství jako jediná a výlučná formy ochrany práv průmyslového vlastnictví pro odrůdy rostlin.

4       Podle čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení, který upravuje odchylku od odrůdového práva Společenství: „Odchylně od čl. 13 odst. 2 mohou zemědělci k zajištění zemědělské produkce pro účely množení na šlechtitelských polích ve svém vlastním hospodářství použít produkt sklizně, který ve svém vlastním hospodářství získaly vyšlechtěním [výsevem] rozmnožovacího materiálu odrůdy spadající pod odrůdové právo Společenství, přičemž se nesmí jednat o hybrid nebo syntetickou odrůdu.“

5       Odstavec 3 čtvrtá odrážka téhož článku se týká finančních podmínek, za kterých se na zemědělce, kteří nejsou malými zemědělci, vztahuje tato výhoda. Tito zemědělci jsou povinni „zaplatit držiteli odrůdového práva přiměřenou úhradu, která musí být zjevně [výrazně] nižší než částka, která se v téže oblasti požaduje za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy; skutečná výše této přiměřené úhrady se může časem změnit, přičemž se přihlédne k tomu, do jaké míry je, pokud jde o dotyčnou odrůdu, použito odchylky podle odstavce 1“.

6       Článek 1 nařízení č. 1768/95 obsahuje prováděcí pravidla pro podmínky pro účinek odchylky podle čl. 14 odst. 1 základního nařízení.

7       Článek 2 nařízení č. 1768/95 stanoví:

„1. Podmínky uvedené v článku 1 musí být držitelem odrůdového práva, který zastupuje šlechtitele, a zemědělcem prováděny tak, aby zůstaly zachovány oprávněné zájmy dotyčných stran.

2. Oprávněné zájmy se nepovažují za chráněné, pokud je jeden nebo více zájmů poškozeno, aniž by se bral ohled na nutnost rozumného vyrovnání zájmů nebo na přiměřenost účinného provádění podmínky vzhledem k jejímu účelu.“

8       Podle článku 5 uvedeného nařízení:

„1. Výše přiměřené úhrady, kterou je třeba zaplatit držiteli odrůdového práva podle čl. 14 odst. 3 čtvrté odrážky základního nařízení, může být mezi držitelem hospodářství a dotyčným zemědělcem dohodnuta smluvně.

2. Pokud nebyla taková dohoda [smlouva] uzavřena nebo není použitelná, musí být výše úhrady výrazně nižší než částka, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání.

Pokud se na území, na němž se hospodářství zemědělce nachází, licenčně neprodukuje rozmnožovací materiál dotyčné odrůdy a výše uvedené částky není v celém Společenství na jednotné úrovni, musí být úhrada výrazně nižší než částka, která je běžně pro výše uvedený účel zahrnuta k ceně za rozmnožovací materiál nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání při prodeji téže odrůdy ve stejném regionu, pokud není vyšší než výše uvedená částka obvyklá na území, kde byl množitelský [rozmnožovací] materiál vyprodukován.

3. Výše úhrady se považuje za výrazně nižší ve smyslu čl. 14 odst. 3 čtvrté odrážky základního nařízení a výše uvedeného odstavce, pokud nepřekročí částku, která je potřebná, aby se jako hospodářský faktor určující rozsah použití odchylky vytvořil a stabilizoval rozumný [přiměřeně vyvážený] poměr mezi licenčním využíváním rozmnožovacího materiálu a přeséváním sklizeného materiálu [výsevem produktu sklizně] dotyčných odrůd podléhajících odrůdovému právu Společenství. Tento poměr by měl být považován za rozumný [přiměřeně vyvážený], pokud se zjistí [zajistí], že držitel odrůdového práva v zásadě obdrží přiměřené vyrovnání za úplné použití své odrůdy.“

9       Nařízení č. 2605/98, které vstoupilo v platnost dne 24. prosince 1998, vložilo zejména do článku 5 nařízení č. 1768/95 v jeho původním znění, následující odstavce:

„4. Pokud je v případě odstavce 2 stanovena výše úhrady dohodami mezi organizacemi držitelů odrůdových práv nebo [a] zemědělců s účastí organizací zpracovatelů nebo bez nich, na úrovni, která ve Společenství existují na úrovni Společenství nebo na úrovni celostátní či regionální [se sídlem ve Společenství, na úrovni Společenství, státu či regionu], používají se dohodnuté částky v dotyčných oblastech a pro dotyčné odrůdy jako pokyny pro stanovení úhrady [pro dotyčnou oblast a pro dotyčný druh jako hlavní směrnice pro stanovení úhrady], pokud byly tyto částky a související podmínky písemně oznámeny Komisi zplnomocněnými zástupci dotyčných organizací a zveřejněny v ‚Úředním věstníku‘ vydávaném Odrůdovým úřadem Společenství.

5. Pokud v případě odstavce 2 neexistuje žádná dohoda ve smyslu odstavce 4, činí úhrada 50 % částky účtované za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu podle odstavce 2.

Pokud však členský stát oznámil Komisi před 1. lednem 1999 blízké uzavření dohody ve smyslu odstavce 4 mezi dotyčnými organizacemi na celostátní nebo regionální úrovni, činí úhrada pro dotyčnou oblast a pro dotyčný druh 40 % místo výše uvedených 50 %; to platí pouze pro zemědělskou výjimku uplatněnou před provedením této dohody a nejpozději do 1. dubna 1999.

6. Pokud zemědělec v případě odstavce 5 využil během dotyčného období zemědělskou výjimku pro více než 55 % veškerého materiálu potřebného k produkci dotyčné odrůdy, odpovídá výše úhrady pro dotyčnou oblast a druh výši, která by platila pro tuto odrůdu, kdyby byla v dotyčném členském státě chráněna jeho vnitrostátním režimem odrůdových práv, pokud existuje vnitrostátní režim, který uvedenou výši stanovil a přesahuje‑li tato výše 50 % částky účtované za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu podle odstavce 2. Pokud nebyly uvedené výše stanoveny v rámci vnitrostátního režimu, použije se odstavec 5 bez ohledu na poměr použití.“

10     Článek 6 odst. 1 nařízení č. 1768/95 stanoví:

„Aniž je dotčen odstavec 2, vzniká individuální povinnost zemědělce zaplatit přiměřenou úhradu v okamžiku skutečného užití sklizeného materiálu za účelem množení na pěstební ploše [použití produktu sklizně pro účely množení na šlechtitelských polích].

Držitel odrůdového práva může určit den a způsob platby. Nesmí však stanovit den platby, který předchází dni vzniku povinnosti.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

11     Bundesgerichtshof rozhoduje v rámci opravného prostředku „Revision“ podaného STV proti rozhodnutí, vydanému v odvolacím řízení, kterým se zamítá jeho návrh na dodatečnou náhradu škody podaný proti dědicům D. Deppeho, jakož i S. Henningsovi a H. Lübbemu.

12     Podle předkládajícího soudu soudy nižšího stupně ani doktrína nevytvořily jednotný obecný pokyn ohledně toho, co spadá pod pojem úhrada „výrazně nižší“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1768/95, a podle jakých kritérií má být tato úhrada stanovena.

13     Tento soud krom toho podotýká, že článek 5 nařízení č. 1768/95 neuvádí, kdo má pravomoc určit uvedenou úhradu, není‑li mezi držitelem odrůdového práva a zemědělcem provádějícím výsev uzavřena žádná smlouva. Vzhledem k tomu, že uvedený držitel odrůdového práva může na základě článku 6 tohoto nařízení určit datum a způsob dlužné platby, lze připustit, že je rovněž oprávněn určit její výši.

14     Předkládající soud má za to, že žalovaní v původním řízení jsou na základě téhož článku 5 povinni zaplatit přiměřenou úhradu za výsev, jenž provedli, která musí být z důvodu neexistence dohody mezi stranami výrazně nižší než částka, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání („poplatky C“). Pojem „výrazně nižší“ znamená vždy značné snížení ceny vzhledem k poplatkům C. Tento soud upřesňuje, že snížení úhrady o 20 % je považováno z tržního hlediska za podstatnou slevu.

15     Předkládající soud se ptá na kritéria, která umožňují posoudit přiměřenost úhrady v případě stanovení právním předpisem. Předkládající soud naznačuje s odkazem na nařízení č. 2605/98, že je možné z uzavírání smluv mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců vyvodit jako hlavní směrnici, že jsou pro držitele stanoveny určité meze ohledně stanovení úhrady, která má být zaplacena zemědělcem, jenž není vázán dohodou, aniž by se musela použít různá pravidla pro výpočet. Na základě dohody o spolupráci z roku 1996, která by mohla být jako hlavní směrnice určující, by tedy bylo možné považovat výši 80 % licenčních poplatků u schváleného osiva za přiměřenou.

16     Bundesgerichtshof se domnívá, že z úlohy hlavní směrnice přiznané dohodě mezi profesními organizacemi je možné rovněž vyvodit, že základní ústřední prvky uvedené dohody musí být použity rovněž při stanovení úhrady právním předpisem. Následkem tohoto řešení je to, že nedojde k podstatným rozdílům mezi výpočtem uskutečněným na základě dohody a výpočtem na základě právního předpisu.

17     Předkládající soud však uvádí, že dohoda o spolupráci z roku 1996 byla zveřejněna v Úředním věstníku Odrůdového úřadu Společenství (dále jen „Úřad“) až dne 16. srpna 1999. Předkládající soud se ptá, zda je třeba použít formální požadavky upravené v článku 5 nařízení č. 1768/95 rovněž na dohody o spolupráci právoplatně uzavřené před vstupem nařízení č. 2605/98 v platnost.

18     Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je požadavek stanovení úhrady za výsev ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 1768/95, podle nějž musí být výše úhrady ‚výrazně nižší‘ než částka, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy, splněn také tehdy, pokud je úhrada stanovena paušálně jako 80 % této částky?

2)       Obsahuje čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 1768/95, ve znění nařízení (ES) č. 2605/98 hodnotové určení výše úhrady za výsev v případě stanovení úhrady zákonem?

V případě kladné odpovědi: uplatní se toto určení jako vyjádření obecné zásady také u výsevu, který byl proveden před vstupem nařízení (ES) č. 2605/98 v platnost?

3)      Znamená úloha dohody mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců jakožto hlavní směrnice ve smyslu čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98, že v případě určení výše úhrady zákonem jsou základní ústřední prvky (parametry výpočtu) této dohody použity rovněž v případě, že nejsou držiteli odrůdových práv při výpočtu úhrady podle právního předpisu známy všechny parametry nacházející se v působnosti zemědělce, které jsou nutné pro výpočet na základě dohody, a jestliže nemůže na zemědělci vyžadovat sdělení těchto údajů?

V případě kladné odpovědi: Znamená platnost dohody tohoto druhu, pokud má plnit takovou úlohu hlavní směrnice, dodržení požadavků čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 1768/95 ve znění nařízení (ES) č. 2605/98 rovněž v případě, že dohoda byla uzavřena předtím, než vstoupilo nařízení (ES) č. 2605/98 v platnost?

4)      Stanoví čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98 maximální hranici úhrady v případě určení úhrady dohodou nebo právním předpisem?

5)      Může být dohoda uzavřená mezi profesními organizacemi použita jako hlavní směrnice ve smyslu čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 1768/95 ve znění nařízení (ES) č. 2605/98, přesahuje‑li výše úhrady 50 % částky uvedené v čl. 5 odst. 5 tohoto nařízení?“

19     Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 26. ledna 2005 byly věci C‑7/05 až C‑9/05 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení a rozsudku.

 K první otázce

20     Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda lze nahlížet na úhradu stanovenou ve výši 80 % poplatků C tak, že splňuje požadavek, podle nějž musí být v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1768/95 uvedená úhrada „výrazně nižší“ než poplatky C.

21     Úvodem je namístě upřesnit, že držiteli odrůdových práv může být úhrada vyplacena podle třech postupů. Nejprve na základě uzavření smlouvy mezi držitelem a zemědělcem podle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1768/95, dále pak na základě uzavření dohod mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců podle čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení, a konečně podpůrně na základě stanovení výše úhrady podle určitých obecných pokynů upravených v čl. 5 odst. 2 a 5 téhož nařízení.

22     Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nedošlo k uzavření žádné smlouvy ani k přistoupení k dohodě, je třeba se zabývat třetím postupem zmíněným v předcházejícím bodě tohoto rozsudku.

23     Jak uvádí Komise ve svém vyjádření, je namístě rozlišovat jednotlivé případy podle toho, zda se vztahují k situacím, které předcházely vstupu nařízení č. 2605/98 v platnost, nebo k situacím, které nastaly až po tomto vstupu v platnost.

24     Co se týče prvních případů, je namístě podotknout, že ze znění čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1768/95 vyplývá, že oprávněné zájmy držitele odrůdových práv a zemědělce se mohou považovat za chráněné, pouze s ohledem na „nutnost rozumného vyrovnání [přiměřené rovnováhy] zájmů nebo na přiměřenost účinného provádění podmínky vzhledem k jejímu účelu“.

25     Článek 5 odst. 3 daného nařízení navíc považuje za rozhodující kritérium pro výši úhrady „výrazně nižší“ potřebu vytvořit a stabilizovat přiměřeně vyvážený poměr mezi licenčním využíváním rozmnožovacího materiálu a výsevem produktu sklizně chráněných odrůd.

26     Článek 5 odst. 2 téhož nařízení považuje za referenční „částku, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání“.

27     Pokud jde o případy, které odpovídají situacím, jež nastaly po vstupu nařízení č. 2605/98 v platnost, čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 upravuje jako úhradu, která má být zaplacena držitelům odrůdových práv, částku ve výši 50 % poplatků C a dokonce přechodně stanoví částku 40 % za účelem podpory k uzavírání dohod mezi držiteli odrůdových práv a zemědělci.

28     Z toho vyplývá, že částka paušálně stanovená ve výši 80 % poplatků C pro výpočet úhrady, která má být zaplacena držitelům odrůdových práv je příliš vysoká, a že k určení částky, která se použije, je třeba přihlédnout k situaci sporných odrůd a dotyčného území.

29     Je tedy třeba odpovědět na první otázku tak, že paušální úhrada ve výši 80 % poplatků C v případě využití zemědělské odchylky upravené v čl. 14 odst. 3 základního nařízení nesplňuje podmínku, podle níž musí být uvedená úhrada „výrazně nižší“ než částka, která je požadována za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1768/95, aniž by bylo dotčeno posouzení dalších relevantních okolností každého sporu v původním řízení učiněné vnitrostátním soudem.

 Ke druhé otázce

30     Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení č. 1768/95 obsahuje v rámci stanovení poplatků držitele pravidla, která by umožnila určit hodnotu výše úhrady držitele.

31     Zaprvé ze znění uvedeného odstavce 4 jasně vyplývá, že pravidla umožňující určit hodnotu výše této úhrady musejí být součástí obsahu dohod uzavřených mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců a mohou být použita jako hlavní směrnice, pokud byly uvedené dohody oznámeny Komisi a zveřejněny Úřadem.

32     Zadruhé, čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 stanoví v případě neexistence dohody výši uvedené úhrady na 50 % výše poplatků C, s jedinou výhradou případného upravení této výše podle vnitrostátního pohyblivého rozpětí v souladu se sedmým bodem odůvodnění nařízení č. 2605/98.

33     Předkládající soud se rovněž ptá, zda tato pravidla vyjadřují obecnou zásadu, která se použila před vstupem nařízení č. 2605/98 v platnost.

34     Komise v tomto ohledu uplatňuje, že zpětné použití ustanovení uvedeného nařízení na transakce uzavřené před jeho vstupem v platnost by bylo v rozporu se zásadou právní jistoty.

35     V této souvislosti je třeba poznamenat, že ustanovení čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení č. 1768/95 byly zavedeny nařízením č. 2605/98 a neobsahují žádnou výslovnou zmínku o zpětném použití těchto ustanovení na transakce uzavřené před vstupem posledně uvedeného nařízení v platnost.

36     Nicméně vzhledem k tomu, že článek 5 nařízení č. 1768/95 byl doplněn o odstavce 4 a 5 téhož článku a tyto odstavce na tento článek výslovně odkazují, mohou být použity jako obecné pokyny pro stanovení výše úhrady vztahující se na situace, které nastaly před jejich vstupem v platnost.

37     Je tedy třeba odpovědět na druhou otázku tak, že kritéria umožňující určit hodnotu výše úhrady držitele odrůdových práv jsou vymezena v čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení č. 1768/95. Tato kritéria nemají zpětný účinek, ale mohou být použita jako obecné pokyny pro výpočet této úhrady, pokud jde o výsev provedený před vstupem nařízení č. 2605/98 v platnost.

 Ke třetí a páté otázce

38     Předkládající soud se těmito dvěma otázkami táže na dosah a obsah dohody uzavřené mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců.

39     Nejprve je namístě podotknout, že podle čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1768/95 se taková dohoda použije jako hlavní směrnice pro stanovení úhrady, kterou je třeba zaplatit v dotyčné oblasti, pokud výše úhrady a související podmínky byly oznámeny Komisi a zveřejněny v Úředním věstníku Úřadu.

40     Z čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 jasně vyplývá, že uvedená úhrada je stanovena ve výši 50 % poplatků C, pokud se neuplatní dohoda uzavřená mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců.

41     Tato částka 50 % není jedinou výší úhrady, která může být stanovena dotyčnými stranami při uzavírání takové dohody.

42     Konečně s ohledem na znění nařízení č. 2605/98, které nečiní žádný rozdíl mezi dohodami uzavřenými před jeho vstupem v platnost a dohodami uzavřenými po jeho vstupu v platnost, je namístě upřesnit, že byla‑li dohoda mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců uzavřena před vstupem nařízení č. 2605/98 v platnost, může být použita jako hlavní směrnice pouze v případě, že splňuje výše uvedené formální podmínky oznámení a zveřejnění.

43     Vzhledem k výše uvedeným úvahám je namístě odpovědět na třetí a pátou otázku tak, že k tomu, aby se dohoda uzavřená mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců zmíněná v čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1768/95 mohla použít jako hlavní směrnice ve všech svých parametrech, je třeba, aby byla oznámena Komisi a zveřejněna v Úředním věstníku Úřadu, a to i v případě, že byla uzavřena před datem vstupu nařízení č. 2605/98 v platnost. Taková dohoda může upravit výši úhrady, která se liší od částky stanovené podpůrně v čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95.

 Ke čtvrté otázce

44     Podstatou této otázky Bundesgerichtshof je, aby Soudní dvůr upřesnil, zda procentuální podíl 50 % zmíněný v čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 představuje maximální hranici pro stanovení úhrady.

45     Zaprvé je třeba upřesnit, že uvedený čl. 5 odst. 5 se použije pouze tehdy, neuplatní‑li se dohoda uzavřená mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců.

46     Zadruhé je třeba, jak uvedl generální advokát v bodě 55 svého stanoviska, vyvodit ze samotného znění tohoto ustanovení, že uvedená hodnota je závazná a nepředstavuje pouze nejvyšší či nejnižší hranici. Skutečnost, že zákonodárce Společenství stanovil ve druhém pododstavci daného ustanovení výjimku, nevylučuje toto tvrzení, neboť tato výjimka byla použitelná pouze během omezeného období a jejím cílem bylo podporovat rychlé uzavírání dohod mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců před 1. dubnem 1999.

47     Je tedy třeba odpovědět na čtvrtou otázku tak, že pokud nebyla uzavřena dohoda mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců, musí být úhrada držitele odrůdových práv stanovena na základě čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 jako neměnná částka, která nepředstavuje nejvyšší ani nejnižší hranici.

 K nákladům řízení

48     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Paušální úhrada ve výši 80 % částky, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání v případě využití zemědělské odchylky upravené v čl. 14 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství, nesplňuje podmínku, podle níž musí být uvedená úhrada „výrazně nižší“ než částka, která je požadována za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1768/95 ze dne 24. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 ve znění nařízení Komise (ES) č. 2605/98 ze dne 3. prosince 1998, aniž by bylo dotčeno posouzení dalších relevantních okolností každého sporu v původním řízení učiněné vnitrostátním soudem.

2)      Kritéria umožňující určit hodnotu výše úhrady držitele odrůdových práv jsou vymezena v čl. 5 odst. 4 a 5 nařízení č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98. Tato kritéria nemají zpětný účinek, ale mohou být použita jako obecné pokyny pro výpočet této úhrady, pokud jde o výsev provedený před vstupem nařízení č. 2605/98 v platnost.

3)      K tomu, aby mohla být dohoda uzavřená mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců zmíněná v čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98 použita jako hlavní směrnice ve všech svých parametrech, je třeba, aby byla oznámena Komisi Evropských společenství a zveřejněna v Úředním věstníku Odrůdového úřadu Společenství, a to i v případě, že byla uzavřena před datem vstupu nařízení č. 2605/98 v platnost. Taková dohoda může upravit výši úhrady, která se liší od částky stanovené podpůrně v čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98.

4)      Pokud nebyla uzavřena dohoda mezi organizacemi držitelů odrůdových práv a zemědělců, musí být úhrada držitele odrůdových práv stanovena na základě čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1768/95 ve znění nařízení č. 2605/98 jako neměnná částka, která nepředstavuje nejvyšší ani nejnižší hranici.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.