(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES (4), 2002/20/ES (5), 2002/21/ES (6) a 2002/22/ES (7) byly podstatně změněny. Vzhledem k novým změnám by uvedené směrnice měly být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracovány.

(2)

Fungování pěti směrnic, jež jsou součástí platného předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací, tedy směrnic Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES, 2002/22/ES a 2002/58/ES (8), je Komisí pravidelně přezkoumáváno, zejména za účelem zjištění, zda je třeba směrnice změnit s ohledem na vývoj technologií a trhu.

(3)

Ve svém sdělení ze dne 6. května 2015 o strategii pro jednotný digitální trh pro Evropu Komise uvedla, že se její přezkum telekomunikačního rámce zaměří na opatření, jejichž cílem je stimulace investic do vysokorychlostních širokopásmových sítí, konzistentnější přístup k politice a správě rádiového spektra založený na vnitřním trhu, zajištění podmínek pro skutečný vnitřní trh tím, že se odstraní roztříštěnost předpisů, zabezpečení účinné ochrany spotřebitelů, nastolení rovných podmínek pro všechny účastníky trhu, jednotné uplatňování pravidel a zavedení účinnějšího regulačního institucionálního rámce.

(4)

Tato směrnice je součástí procesu zaměřeného na zvyšování účelnosti právních předpisů (tzv. REFIT), jehož rozsah zahrnuje čtyři směrnice, totiž 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/22/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009 (9). Každá z uvedených směrnic v současné době obsahuje ustanovení použitelná na poskytovatele sítí elektronických komunikací a služeb elektronických komunikací, což je v souladu s regulační historií odvětví, kdy byly podniky vertikálně integrovány, tedy působily jak v oblasti zajišťování sítí, tak v oblasti poskytování služeb. Přezkum nabízí příležitost uvedené čtyři směrnice přepracovat, aby se současná struktura zjednodušila, a tím se posílila její soudržnost a přístupnost ve vztahu k cíli programu REFIT. Rovněž nabízí příležitost přizpůsobit strukturu nové realitě na trhu, kdy poskytování komunikačních služeb již není nutně svázáno se zajišťováním sítě. Jak stanoví interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů (10), přepracování spočívá v přijetí nového právního aktu, který v jednotném textu slučuje jak podstatné změny dosavadního aktu, tak i nezměněná ustanovení uvedeného aktu. Návrh na přepracování pojednává o podstatných změnách, k nimž dochází v dosavadním aktu, a kromě toho zahrnuje kodifikaci nezměněných ustanovení dosavadního aktu a těchto podstatných změn.

(5)

Tato směrnice vytváří právní rámec pro volné zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, podléhající pouze podmínkám stanoveným v této směrnici a omezením v souladu s čl. 52 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, zejména opatřením týkajícím se veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, a v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(6)

Touto směrnicí není dotčena možnost členských států přijímat nezbytná opatření k zajištění ochrany svých zásadních bezpečnostních zájmů, ochrany veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti a umožňovat vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, s přihlédnutím k tomu, že jakékoli omezení uplatňování práv a svobod uznaných Listinou, a to zejména v jejích článcích 7, 8 a 11, jako jsou omezení týkající se zpracování údajů, mají být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv a svobod a podléhat zásadě proporcionality v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny.

(7)

Konvergence odvětví telekomunikací, médií a informačních technologií znamená, že všechny sítě a služby elektronických komunikací by měly být v co největší míře předmětem jediného evropského kodexu pro elektronické komunikace stanoveného v jediné směrnici, s výjimkou otázek, které je vhodnější upravit přímo použitelnými pravidly stanovenými formou nařízení. Je nezbytné oddělit regulaci sítí a služeb elektronických komunikací od regulace obsahu. Tato směrnice se proto nezabývá obsahem služeb, který je poskytován po sítích elektronických komunikací prostřednictvím služeb elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finanční služby a některé služby informační společnosti, a nejsou jí dotčena opatření týkající se takových služeb přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Unie, s cílem podporovat kulturní a jazykovou rozmanitost a zajistit ochranu mediální plurality. Obsahem televizních programů se zabývá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU (11). Záměrem regulace audiovizuální politiky a obsahu je dosažení cílů obecného zájmu, jako jsou svoboda projevu, mediální pluralita, nestrannost, kulturní a jazyková rozmanitost, sociální začleňování, ochrana spotřebitele a ochrana nezletilých osob. Oddělením regulace elektronických komunikací od regulace obsahu není dotčeno zohlednění vazeb, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. V mezích svých pravomocí by příslušné orgány měly přispívat k provádění politik zaměřených na podporu těchto cílů.

(8)

Tato směrnice se nedotýká uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/53/EU (12) na rádiová zařízení, vztahuje se však na automobilové rádiové přijímače, na rádiové přijímače určené pro spotřebitele a na zařízení digitální televize určená pro spotřebitele.

(9)

Aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány mohly plnit cíle stanovené v této směrnici, zejména v otázce interoperability služeb mezi koncovými body, měla by se působnost směrnice vztahovat i na některé aspekty rádiových zařízení, jak jsou definována ve směrnici 2014/53/EU, jakož i na zařízení využívaná pro digitální televizi určená pro spotřebitele, aby se usnadnil přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Je důležité, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány vyzývaly operátory sítí a výrobce zařízení k tomu, aby spolupracovali v zájmu usnadnění přístupu koncových uživatelů se zdravotním postižením ke službám elektronických komunikací. Předmětem působnosti této směrnice by mělo být i nevýhradní užívání rádiového spektra za účelem používání rádiových koncových zařízení pro vlastní potřebu, i když není spojeno s hospodářskou činností, aby byl zaručen koordinovaný přístup s ohledem na příslušný režim udělování oprávnění.

(10)

Některé služby elektronických komunikací podle této směrnice by mohly rovněž spadat pod definici „služby informační společnosti“ stanovené v článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (13). Ustanovení uvedené směrnice upravující služby informační společnosti se na takové služby elektronických komunikací použijí, pokud tato směrnice nebo jiné právní akty Unie neobsahují zvláštní ustanovení použitelná na služby elektronických komunikací. Tato směrnice se nicméně vztahuje na služby elektronických komunikací, jako jsou hlasové telefonní služby, služby zasílání zpráv a služby elektronické pošty. Týž podnik, například poskytovatel služby internetu, může nabízet jak služby elektronických komunikací, jako je například přístup k internetu, tak služby, na které se tato směrnice nevztahuje, jako je poskytování webového obsahu nesouvisejícího s komunikacemi.

(11)

Týž podnik, například operátor kabelové sítě, může nabízet jak službu elektronických komunikací, jako je přenos televizních signálů, tak služby, na které se tato směrnice nevztahuje, jako je komercializace nabídky služeb obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání, a tudíž lze tomuto podniku ukládat další povinnosti v souvislosti s jeho činností poskytovatele nebo distributora obsahu v souladu s ustanoveními jiných právních předpisů než této směrnice, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze této směrnice.

(12)

Regulační rámec by se měl vztahovat na užívání rádiového spektra všemi sítěmi elektronických komunikací, včetně nově se objevujícího využívání rádiového spektra pro vlastní potřebu novými typy sítí, jež sestávají výhradně z autonomních systémů mobilních rádiových zařízení, která jsou bezdrátově propojena bez centrálního řízení či centralizovaného operátora sítě, přičemž toto užívání nemusí nutně zahrnovat výkon konkrétní hospodářské činnosti. Při vývoji páté generace prostředí bezdrátových komunikací se takové sítě budou pravděpodobně rozvíjet zejména mimo budovy a podél silnic, jakož i v oblasti dopravy, energetiky, výzkumu a vývoje, elektronického zdravotnictví, ochrany veřejnosti a odstraňování následků katastrof, internetu věcí, komunikace mezi stroji a propojených automobilů. V důsledku toho by členské státy při uplatňování dodatečných vnitrostátních požadavků na základě článku 7 směrnice 2014/53/EU týkajících se uvádění do provozu nebo používání takových rádiových zařízení s ohledem na účelné a účinné využívání rádiového spektra a zabránění škodlivým rušením měly respektovat zásady vnitřního trhu.

(13)

Požadavky na schopnosti sítí elektronických komunikací se neustále zvyšují. Zatímco v minulosti se pozornost soustředila především na zvětšování šířky pásma dostupné jak celkově, tak jednotlivým uživatelům, nyní roste význam dalších parametrů, jako jsou latence, dostupnost a spolehlivost. Současnou odpovědí na tuto poptávku je přibližování optických vláken uživateli a budoucí „sítě s velmi vysokou kapacitou“ budou vyžadovat výkonnostní parametry ekvivalentní tomu, co je schopna poskytnout síť založená na optických prvcích přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě. V případě pevného připojení to odpovídá takové výkonnosti sítě, která je rovnocenná tomu, čeho lze dosáhnout zavedením optického vlákna až do budovy s více bytovými jednotkami, jež se považuje za obslužné místo. V případě bezdrátového připojení to odpovídá výkonnosti sítě podobné tomu, čeho lze dosáhnout přivedením optického vlákna až k základnové stanici, jež se považuje za obslužné místo. Pro účely stanovení, zda lze bezdrátovou síť považovat za síť poskytující podobnou výkonnost sítě, by neměly být brány v úvahu rozdíly ve zkušenosti koncových uživatelů způsobené odlišnými vlastnostmi média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě. V souladu se zásadou technologické neutrality by neměly být vyloučeny jiné technologie a přenosová média, pokud jsou jejich schopnosti srovnatelné s tímto základním scénářem. Zaváděním těchto „sítí s velmi vysokou kapacitou“ se zřejmě dále zvýší schopnosti sítí a připraví se půda pro zavádění budoucích generací bezdrátových sítí založených na vylepšených rádiových rozhraních a hustší architektuře sítě.

(14)

Definice je třeba upravit a zajistit tak, že jsou v souladu se zásadou technologické neutrality a udržují krok s technologickým vývojem, včetně nových forem správy sítě například prostřednictvím softwarové emulace nebo softwarově definovaných sítí. Díky vývoji technologií a trhu sítě stále více přecházejí k technologii na bázi internetového protokolu (IP) a koncoví uživatelé si mohou vybírat z řady poskytovatelů hlasových služeb, kteří si konkurují. Pojem „veřejně dostupná telefonní služba“, který se ve směrnici 2002/22/ES výhradně používá a obecně je chápán tak, že se jím rozumí tradiční analogové telefonní služby, by proto měl být nahrazen aktuálnějším a technologicky neutrálním pojmem „hlasová komunikační služba“. Měly by být odděleny podmínky pro poskytování služby od skutečných prvků definice hlasové komunikační služby, tedy veřejně dostupné služby elektronických komunikací pro přímé nebo zprostředkované uskutečňování a přijímání vnitrostátních anebo vnitrostátních a mezinárodních volání prostřednictvím jednoho nebo více čísel národního nebo mezinárodního číslovacího plánu bez ohledu na to, zda tato služba využívá technologii komutace okruhů nebo komutace paketů. Tato služba je svou podstatou obousměrná a oběma stranám umožňuje vzájemnou komunikaci. Služba, která některou z těchto podmínek nesplňuje, jako je například funkce automatického přesměrování na internetových stránkách pro poskytování služeb zákazníkům, není takovou službou. Hlasové komunikační služby zahrnují rovněž zvláštní prostředky komunikace určené koncovým uživatelům se zdravotním postižením za použití služeb přenosu textu či úplné konverzace.

(15)

Služby používané pro účely komunikace a technické prostředky pro jejich poskytování prošly značným vývojem. Koncoví uživatelé ve stále větší míře nahrazují tradiční hlasové telefonní služby, textové zprávy (SMS) a služby přenosu elektronické pošty funkčně rovnocennými on-line službami, jako jsou VoIP, služby přenosu zpráv a webové e-mailové služby. Aby byla zajištěna účinná a rovnocenná ochrana koncových uživatelů a jejich práv při používání funkčně rovnocenných služeb, nemělo by vymezení služeb elektronických komunikací orientované na budoucnost vycházet čistě z technických parametrů, ale spíše stavět na funkčním přístupu. Oblast působnosti nezbytné regulace by měla být přiměřená, aby bylo dosaženo jejích cílů obecného zájmu. I když „přenos signálů“ zůstává důležitým parametrem pro určení služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, definice by se měla vztahovat i na jiné služby, které umožňují komunikaci. Z pohledu koncového uživatele není relevantní, zda poskytovatel zajišťuje přenos signálů sám, nebo zda je komunikace zajišťována prostřednictvím služby přístupu k internetu. Definice služeb elektronických komunikací by proto měla obsahovat tři typy služeb, které se mohou částečně překrývat, tedy služby přístupu k internetu podle definice v čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 (14), interpersonální komunikační služby podle definice v této směrnici a služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů. Definice služby elektronických komunikací by měla odstranit nejednoznačnosti zjištěné při uplatňování definice existující před přijetím této směrnice a umožnit přesné uplatňování práv a povinností obsažených v jednotlivých ustanoveních předpisového rámce na různé typy služeb. Zpracování osobních údajů službami elektronických komunikací, též za úplatu, by mělo být v souladu nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (15).

(16)

Aby se na určitou službu vztahovala definice služby elektronických komunikací, musí být dotčená služba poskytována zpravidla za úplatu. V digitální ekonomice účastníci trhu stále častěji považují informace o uživatelích za něco, co má peněžní hodnotu. Služby elektronických komunikací jsou koncovému uživateli často poskytovány nejen za peníze, ale v rostoucí míře zejména i za poskytnutí osobních nebo jiných údajů. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat situace, kdy poskytovatel služby požaduje osobní údaje ve smyslu nařízení (EU) č. 2016/679 nebo jiné údaje a koncový uživatel je poskytovateli vědomě přímo či nepřímo poskytne. Rovněž by měl zahrnovat situace, kdy koncový uživatel umožní přístup k informacím, například k osobním údajům, včetně IP adresy, nebo jiným automaticky generovaným informacím, jako jsou informace shromažďované a přenášené prostřednictvím souborů cookie, aniž by je aktivně poskytl. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (Soudní dvůr) k článku 57 Smlouvy o fungování EU (16) úplata ve smyslu Smlouvy o fungování EU existuje i v případě, že je poskytovatel služby placen třetí stranou, a nikoli příjemcem služby. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat rovněž situace, kdy je získání přístupu ke službě podmíněno vystavením koncového uživatele reklamám, nebo situace, kdy poskytovatel služby zpeněžuje osobní údaje, které shromáždil v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

(17)

Interpersonální komunikační služby jsou služby, které umožňují interaktivní výměnu informací mezi osobami, a patří mezi ně služby, jako jsou tradiční hlasová volání mezi dvěma jednotlivci, ale také všechny druhy elektronické pošty, služby zasílání zpráv nebo skupinové diskuse. Interpersonální komunikační služby zahrnují pouze komunikaci mezi konečným, tedy nikoli potenciálně neomezeným, počtem fyzických osob, který je určen odesílatelem komunikace. Komunikace, jíž se účastní právnické osoby, by do této definice měla spadat, jestliže jménem těchto právnických osob jednají nebo se této komunikace alespoň na jedné straně účastní fyzické osoby. Interaktivní komunikace znamená, že služba umožňuje příjemci informace odpovídat. Služby, jež tyto požadavky nesplňují, například lineární rozhlasové a televizní vysílání, video na vyžádání, internetové stránky, sociální sítě, blogy nebo výměna informací mezi stroji, by se za interpersonální komunikační služby považovat neměly. Za výjimečných okolností by se služba neměla považovat za interpersonální komunikační službu, pokud je nástroj pro interpersonální a interaktivní komunikaci nepodstatnou a pouze pomocnou funkcí jiné služby, z objektivních technických důvodů jej nelze používat bez této hlavní služby a jeho integrace není prostředkem k obcházení použitelnosti pravidel upravujících služby elektronických komunikací. Jako prvky výjimky z definice je třeba pojmy „nepodstatná“ a „pouze pomocná“ vykládat úzce a z objektivní perspektivy koncového uživatele. Funkci interpersonální komunikace by bylo možné považovat za nepodstatnou, pokud je její objektivní užitečnost pro koncového uživatele velice omezená a pokud ji ve skutečnosti koncoví uživatelé téměř vůbec nevyužívají. Příkladem funkce, která by mohla být považována za spadající mimo definici interpersonálních komunikačních služeb, by v zásadě mohl být komunikační kanál v on-line hrách, a to v závislosti na funkcích komunikačního nástroje dané služby.

(18)

Interpersonální komunikační služby založené na číslech z národního a mezinárodního číslovacího plánu jsou propojeny s veřejně přidělenými číslovacími zdroji. Tyto interpersonální komunikační služby založené na číslech zahrnují jak služby, v rámci nichž jsou čísla koncových uživatelů přidělována pro účely zajištění spojení mezi koncovými body, tak služby, které umožňují koncovým uživatelům spojit se s osobami, jimž byla taková čísla přidělena. Pouhé použití čísla jako identifikátoru by se nemělo považovat za rovnocenné s použitím čísla pro spojení s veřejně přidělenými čísly, a proto by samo o sobě nemělo být považováno za postačující ke kvalifikaci služby jako interpersonální komunikační služby založené na číslech. Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech by měly podléhat povinnostem, pouze pokud veřejný zájem vyžaduje uplatňování zvláštních regulačních povinností na všechny typy interpersonálních komunikačních služeb bez ohledu na to, zda k poskytování svých služeb využívají čísla. Je odůvodněné zacházet s interpersonálními komunikačními službami založenými na číslech odlišně, neboť se účastní veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému, a tudíž z něj také mají prospěch.

(19)

Koncový bod sítě představuje pro účely regulace hranici mezi předpisovým rámcem pro sítě a služby elektronických komunikací a mezi předpisy pro telekomunikační koncová zařízení. Za vymezení polohy koncového bodu sítě je odpovědný vnitrostátní regulační orgán. S ohledem na praxi vnitrostátních regulačních orgánů a vzhledem k různorodosti pevných a bezdrátových topologií by Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) mělo v úzké spolupráci s Komisí přijmout pokyny ke společným přístupům k identifikaci koncového bodu sítě v souladu s touto směrnicí v různých konkrétních situacích.

(20)

Technický vývoj umožňuje koncovým uživatelům přístup k tísňovým službám nejen prostřednictvím hlasových volání, ale také prostřednictvím jiných interpersonálních komunikačních služeb. Pojem tísňové komunikace by proto měl zahrnovat všechny interpersonální komunikační služby, které umožňují přístup k tísňovým službám. Vychází z prvků tísňového systému, které jsou již zakotveny v právních předpisech Unie, konkrétně z pojmů „centra tísňového volání“ (PSAP) a „nejvhodnějšího PSAP“, jak jsou vymezeny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/758 (17), a z pojmu „tísňových služeb“, jak je vymezen v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013 (18).

(21)

Vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány by měly sledovat harmonizovaný soubor cílů a zásad pro podepření své činnosti a měly by v případě nutnosti koordinovat opatření s orgány jiných členských států a s BEREC při plnění svých úkolů podle tohoto předpisového rámce.

(22)

Úkoly svěřené touto směrnicí příslušným orgánům přispívají k naplňování cílů širších politik v oblasti kultury, zaměstnanosti, životního prostředí, sociální soudržnosti a územního plánování.

(23)

Předpisový rámec by vedle stávajících tří hlavních cílů, kterými je podpora hospodářské soutěže, vnitřního trhu a zájmů koncových uživatelů, měl sledovat rovněž další cíl týkající se připojení, vyjádřený v podobě výsledků: obecný přístup k sítím s velmi vysokou kapacitou a jejich využívání pro všechny občany a podniky Unie na základě přiměřených cen a možností volby, účinné a korektní hospodářské soutěže, otevřených inovací, účinného využívání rádiového spektra, společných pravidel a předvídatelných regulačních přístupů na vnitřním trhu a potřebných odvětvových pravidel na ochranu zájmů občanů Unie. Pro členské státy, vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány a zúčastněné strany tento cíl týkající se připojení na jedné straně znamená usilovat o sítě a služby s nejvyšší kapacitou, jaká je v dané oblasti ekonomicky udržitelná, a na druhé straně usilovat o územní soudržnost ve smyslu sbližování kapacity dostupné v různých oblastech.

(24)

Pokrok při dosahování obecných cílů této směrnice by se měl opírat o spolehlivý systém soustavného hodnocení a referenčního srovnávání členských států Komisí v oblasti dostupnosti sítí s velmi vysokou kapacitou v případě všech významných sociálně ekonomických faktorů, jako jsou školy, dopravní uzly, významní poskytovatelé veřejných služeb a vysoce digitalizované podniky, dostupnosti plošného pokrytí sítěmi 5G v městských oblastech a podél hlavních pozemních komunikací a dostupnosti sítí elektronických komunikací, které jsou schopny zajistit připojení alespoň o rychlosti 100 Mb/s a umožňují jeho snadné navýšení na gigabitové rychlosti, pro všechny domácností v každém členském státě. Za tímto účelem by Komise měla nadále sledovat výsledky členských států, a to například i indexy, které shrnují relevantní ukazatele týkající se výsledků dosahovaných v Unii v digitální oblasti a podávají přehled o vývoji v oblasti digitální konkurenceschopnosti v členských státech, jako je index digitální ekonomiky a společnosti, a v případě potřeby zavést nové metody a nová objektivní, konkrétní a kvantifikovatelná kritéria pro referenční srovnávání efektivity členských států.

(25)

Zásada, že členské státy by měly uplatňovat právní předpisy Unie technologicky neutrálně, tedy že by vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán neměl ukládat ani zvýhodňovat použití konkrétního druhu technologie, nevylučuje přijetí přiměřených kroků na podporu určitých zvláštních služeb v případech, kdy je to odůvodněné dosažením cílů předpisového rámce, například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití rádiového spektra. Dále tato zásada nevylučuje zohlednění toho, že některá přenosová média mají fyzické vlastnosti a prvky architektury, které mohou být lepší z hlediska kvality služeb, kapacity, nákladů na údržbu, energetické účinnosti, flexibility řízení, spolehlivosti, robustnosti a škálovatelnosti a v konečném důsledku výkonnosti, což se může odrazit v opatřeních přijatých k dosažení různých cílů regulace.

(26)

Měly by být současně podporovány účinné investice i hospodářská soutěž, s cílem zvýšit ekonomický růst, inovace a možnost výběru pro spotřebitele.

(27)

Hospodářskou soutěž lze nejlépe podporovat prostřednictvím hospodářsky účinné míry investic do nové a stávající infrastruktury, doplněných v případě potřeby regulací, jejímž cílem je dosáhnout účinné hospodářské soutěže v oblasti maloobchodních služeb. Účinná úroveň hospodářské soutěže založené na infrastruktuře je rozsah zdvojení infrastruktury, při němž investoři mohou oprávněně očekávat spravedlivou návratnost založenou na přiměřených očekáváních ohledně vývoje podílů na trhu.

(28)

Je nutné poskytovat přiměřené investiční pobídky do nových sítí s velmi vysokou kapacitou, které budou podporovat inovace v internetových službách s bohatým obsahem a posilovat mezinárodní konkurenceschopnost Unie. Tyto sítě mají obrovský potenciál přinášet užitek spotřebitelům a podnikům v celé Unii. Je proto nezbytné podporovat udržitelné investice do rozvoje těchto nových sítí a současně prostřednictvím předvídatelné a jednotné regulace zajišťovat hospodářskou soutěž, protože na úrovni infrastruktury existují i nadále místa s nedostatečnou kapacitou a překážky bránící přístupu k ní, a zvyšovat možnost výběru pro spotřebitele.

(29)

Cílem této směrnice je v závislosti na rozvoji hospodářské soutěže na trzích postupně omezovat pro odvětví specifická pravidla ex ante a nakonec dosáhnout toho, aby se elektronické komunikace řídily pouze právem hospodářské soutěže. Vzhledem k tomu, že trhy elektronických komunikací prokázaly v posledních letech výraznou dynamiku v oblasti hospodářské soutěže, je důležité, aby regulační povinnosti ex ante byly ukládány, pouze pokud na dotčených trzích neexistuje účinná a udržitelná hospodářská soutěž. Konečným cílem regulačního zásahu ex ante je přinést prospěch koncovým uživatelům tím, že se na maloobchodních trzích na udržitelném základě zavede účinná hospodářská soutěž. Povinnosti na úrovni velkoobchodních trhů by se měly uložit v případě, že na jednom nebo více maloobchodních trzích by bez těchto povinností pravděpodobně nedošlo k účinnému fungování hospodářské soutěže. Je pravděpodobné, že vnitrostátní regulační orgány jsou postupně schopny na základě procesu analýzy trhu konstatovat, že maloobchodní trhy jsou konkurenceschopné, a to i bez uplatnění velkoobchodní regulace, zejména s ohledem na očekávaná zlepšení v oblasti inovací a hospodářské soutěže. V tomto případě by měl vnitrostátní regulační orgán vyvodit závěr, že regulace na velkoobchodní úrovni již není potřebná, a posoudit odpovídající relevantní velkoobchodní trh s ohledem na zrušení regulace ex ante. S cílem zajistit na maloobchodní úrovni dlouhodobou hospodářskou soutěž by přitom měl vnitrostátní regulační orgán přihlédnout ke všem případům pákového efektu mezi velkoobchodními a souvisejícími maloobchodními trhy, které by mohly vyžadovat odstranění překážek bránících vstupu na úrovni infrastruktury.

(30)

Elektronické komunikace se stávají nezbytností pro stále více odvětví. Internet věcí je příkladem, jak se přenos rádiových signálů, který je základem elektronických komunikací, nadále vyvíjí a utváří realitu ve společnosti i podnikatelské sféře. Aby se tento vývoj co nejlépe využil, je nutné zavést nové bezdrátové komunikační technologie a aplikace v oblasti správy rádiového spektra a brát je v potaz. Vzhledem k tomu, že roste poptávka i po jiných technologiích a aplikacích, které využívají rádiové spektrum a které lze vylepšit tím, že se do nich začlení nebo s nimi zkombinují elektronické komunikace, měl by se při správě rádiového spektra v příslušných případech používat meziodvětvový přístup s cílem zlepšit účinnost využívání rádiového spektra.

(31)

Strategické plánování, koordinace a případná harmonizace na úrovni Unie může pomoci zajistit, aby uživatelé rádiového spektra plně využívali výhod vnitřního trhu a aby bylo možno v celosvětovém měřítku účinně hájit zájmy Unie. Za tímto účelem by mělo být ve vhodných případech možné přijímat víceleté programy politiky rádiového spektra. První takový program byl stanoven rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU (19), přičemž vymezil politické směry a cíle pro strategické plánování a harmonizaci využívání rádiového spektra v Unii. Tyto politické směry a cíle se mohou týkat dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra potřebných pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v souladu s touto směrnicí.

(32)

Státní hranice ztrácejí při určování optimálního využití rádiového spektra stále více svou důležitost. Nevhodná roztříštěnost jednotlivých vnitrostátních politik vede k nárůstu nákladů a ztrátě tržních příležitostí pro uživatele rádiového spektra a zpomaluje inovace na úkor řádného fungování vnitřního trhu, spotřebitelů a celého hospodářství.

(33)

Ustanovení této směrnice o správě rádiového spektra by měla být v souladu s činností mezinárodních a regionálních organizací zabývajících se správou rádiového spektra, jako je Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a Evropská konference správ pošt a telekomunikací (CEPT), aby tak byla zajištěna účinná správa a harmonizace využití rádiového spektra v celé Unii a mezi členskými státy a ostatními členy ITU.

(34)

V souladu se zásadou oddělení regulačních a provozních funkcí by měly členské státy zaručit nezávislost vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů, aby byla zajištěna nestrannost jejich rozhodnutí. Tímto požadavkem na nezávislost nejsou dotčeny institucionální autonomie a ústavní povinnosti členských států nebo zásada neutrality s ohledem na úpravu vlastnictví jednotlivých členských států, jak je stanovena v článku 345 Smlouvy o fungování EU. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány by měly mít přístupné všechny nezbytné zdroje, tj. pracovníky, odborné znalosti a finanční prostředky, k plnění svých úkolů.

(35)

Některé úkoly podle této směrnice, jako je regulace trhu ex ante, včetně uložení povinností souvisejících s přístupem a propojením a řešení sporů mezi podniky, jsou úkoly, jež by měly plnit pouze vnitrostátní regulační orgány, tedy orgány, které jsou nezávislé jak na příslušném odvětví, tak i na jakémkoli vnějším zásahu spočívajícím v politickém nátlaku. Není-li stanoveno jinak, měly by mít členské státy možnost svěřit vnitrostátním regulačním nebo jiným příslušným orgánům další regulační úkoly stanovené v této směrnici. Při provedení ve vnitrostátním právu by členské státy měly podporovat stabilitu pravomocí vnitrostátních regulačních orgánů, pokud jde o přidělení úkolů, které vyplynuly z provedení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace ve znění z roku 2009 ve vnitrostátním právu, a to zejména těch, které se týkají hospodářské soutěže na trhu nebo vstupu na trh. Pokud jsou úkoly svěřeny jiným příslušným orgánům, měly by tyto orgány před přijetím rozhodnutí usilovat o konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány. Podle zásady řádné spolupráce by si vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány měly vyměňovat informace pro účely plnění svých úkolů.

(36)

Tato směrnice neobsahuje hmotněprávní ustanovení o přístupu k otevřenému internetu ani o roamingu a není jí dotčeno přidělení pravomocí vnitrostátním regulačním orgánům podle nařízení (EU) č. 531/2012 (20) a (EU) 2015/2120. Tato směrnice však kromě toho stanoví, že vnitrostátní regulační orgány mají být příslušné k posuzování a pečlivému sledování otázek týkajících se přístupu na trh a hospodářské soutěže, jimiž mohou být dotčena práva koncových uživatelů na přístup k otevřenému internetu.

(37)

V rámci přezkumu předpisového rámce pro elektronické komunikace, dokončeného v roce 2009, byla posílena nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, aby se zajistilo efektivnější uplatňování předpisového rámce a zvýšila se jejich autorita i předvídatelnost jejich rozhodnutí. Za tímto účelem muselo být do vnitrostátních právních předpisů začleněno výslovné ustanovení, které zajistilo, aby byl vnitrostátní regulační orgán při plnění svých úkolů chráněn před vnějšími zásahy nebo politickým tlakem, jež by mohly ohrozit jeho nezávislé posuzování záležitostí, které mu jsou překládány. Existence takovéhoto vnějšího vlivu na vnitrostátní zákonodárný orgán činí tento orgán nevhodným k plnění funkce vnitrostátního regulačního orgánu v rámci předpisového rámce. Za tímto účelem musela být předem stanovena pravidla týkající se důvodů odvolání ředitele vnitrostátního regulačního orgánu, aby byly rozptýleny jakékoli důvodné pochybnosti o neutrálnosti orgánu a jeho neovlivnitelnosti vnějšími faktory. Aby se zabránilo svévolným odvoláním, měl by mít odvolaný člen právo požádat, aby příslušné soudy ověřily existenci platného důvodu odvolání z těch, které stanoví tato směrnice. Odvolání by mělo souviset pouze s osobní nebo odbornou kvalifikací ředitele nebo člena. Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány měly svůj rozpočet, který by jim zejména umožnil přijmout dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Pro zajištění transparentnosti by měl být tento rozpočet každoročně zveřejňován. V mezích svého rozpočtu by měly mít možnost samostatně řídit své lidské a finanční zdroje. Aby byla zajištěna nestrannost, členské státy, které si ponechají ve svém vlastnictví nebo pod svou kontrolou podniky přispívající do rozpočtu vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů prostřednictvím správních poplatků, by měly zajistit, aby činnosti spojené s výkonem vlastnictví nebo kontroly byly účinně strukturálně odděleny od výkonu kontroly nad rozpočtem.

(38)

Je třeba dále posílit nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, aby byla zajištěna neovlivnitelnost jejich ředitele a členů vnějšími tlaky, a to stanovením minimálních kvalifikačních kritérií pro jmenování a minimální délky jejich mandátu. V zájmu řešení rizika regulačního zajetí, jakož i v zájmu zajištění kontinuity a posílení nezávislosti by členské státy navíc měly zvážit omezení možnosti obnovení mandátu ředitele nebo členů správní rady a stanovit pro správní radu a vrcholné vedení vhodný rotační systém. Ten by bylo možné zajistit například tím, že by první členové kolektivního orgánu byli jmenováni na různá období, aby jejich mandáty ani mandáty jejich nástupců neskončily v tentýž okamžik.

(39)

Vnitrostátní regulační orgány by měly být odpovědné za to, jak vykonávají své úkoly, a měly by mít povinnost o tom podávat zprávy. Tato povinnost by měla obvykle spočívat v povinnosti předkládat výroční zprávu, a nikoli v nahodilých žádostech o podávání zpráv, které by, pokud by byly nepřiměřené, mohly omezit jejich nezávislost nebo jim bránit ve výkonu jejich úkolů. I podle judikatury Soudního dvora (21) mohou široké nebo bezpodmínečné povinnosti podávání zpráv nepřímo ovlivnit nezávislost orgánu.

(40)

Členské státy by měly Komisi oznámit totožnost vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů. V případě orgánů příslušných pro udělování práv k omezování vlastnických práv třetích osob by mělo být možné splnit oznamovací povinnost odkazem na jednotné informační místo zřízené podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU (22).

(41)

Pro zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací by měl být použit co nejméně zatěžující systém oprávnění s cílem podnítit rozvoj nových komunikačních služeb a celoevropských komunikačních sítí a služeb a dát poskytovatelům služeb a spotřebitelům možnost využívat výhod úspor z rozsahu dosahovaných na vnitřním trhu.

(42)

Přínosů vnitřního trhu pro poskytovatele služeb a koncové uživatele lze nejlépe dosáhnout všeobecným oprávněním pro sítě elektronických komunikací a pro služby elektronických komunikací jiné než interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, které od vnitrostátního regulačního orgánu nevyžaduje přijetí žádného výslovného rozhodnutí nebo správního aktu, a tím, že se jakékoli procesní požadavky omezí na pouhé deklaratorní oznámení. Pokud členské státy vyžadují od poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací oznámení o zahájení činnosti, nemělo by být toto oznámení spojeno s žádnými správními náklady pro poskytovatele a mohlo by být zpřístupněno prostřednictvím vstupního bodu na internetových stránkách příslušných orgánů. V zájmu podpory efektivní přeshraniční koordinace, a to zejména v případě celoevropských operátorů, by BEREC mělo zřídit a vést databázi takových oznámení. Příslušné orgány by měly BEREC předávat pouze úplná oznámení. Členské státy by neměly žádným způsobem bránit zajišťování sítí nebo poskytování služeb, a to ani z důvodu neúplnosti oznámení.

(43)

Oznámení by měla zahrnovat pouze prohlášení poskytovatele o úmyslu zahájit zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací. Poskytovatel by měl mít povinnost doplnit dané prohlášení pouze informacemi stanovené v této směrnici. Členské státy by neměly ukládat žádné další nebo samostatné požadavky na oznamování.

(44)

Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech oproti jiným kategoriím sítí a služeb elektronických komunikací definovaným v této směrnici nemají prospěch z využívání veřejných číslovacích zdrojů a nejsou účastníky veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému. Není proto vhodné, aby tyto typy služeb podléhaly režimu všeobecného oprávnění.

(45)

Při udělování práv na užívání rádiového spektra, číslovacích zdrojů nebo práv na instalování zařízení by příslušné orgány měly informovat podniky, kterým taková práva udělují, o příslušných podmínkách. Členské státy by měly mít možnost stanovit tyto podmínky pro užívání rádiového spektra v rámci individuálních práv na užívání nebo v rámci všeobecného oprávnění.

(46)

Všeobecná oprávnění by měla obsahovat pouze podmínky, které jsou zvláštní pro odvětví elektronických komunikací. Neměla by být vázána na podmínky, které jsou již použitelné podle jiných stávajících vnitrostátních právních předpisů, zejména ohledně ochrany spotřebitele, které nejsou zvláštní pro odvětví komunikací. Příslušné orgány by například měly mít možnost informovat podniky o použitelných požadavcích, pokud jde o životní prostředí a územní plánování. Podmínkami uloženými v rámci všeobecného oprávnění není dotčeno určení rozhodného práva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 593/2008 (23).

(47)

Mezi podmínkami, které by mohly být spojeny s všeobecnými oprávněními, by měly být zvláštní podmínky týkající se dostupnosti pro koncové uživatele se zdravotním postižením a povinností veřejných orgánů a poskytovatelů tísňových služeb komunikovat mezi sebou navzájem a s obyvatelstvem před velkými pohromami, v jejich průběhu a po jejich skončení.

(48)

Do takových oprávnění je nezbytné výslovně zahrnout práva a povinnosti podniků podle všeobecných oprávnění, aby byly zajištěny stejné podmínky v celé Unii a aby byla usnadněna přeshraniční jednání o vzájemném propojení veřejných sítí elektronických komunikací.

(49)

Všeobecná oprávnění opravňují podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací veřejnosti, aby sjednávaly propojení podle podmínek této směrnice. Podniky, které své sítě a služby elektronických komunikací neposkytují veřejnosti, mohou sjednávat propojení za komerčních podmínek.

(50)

Příslušné orgány by v případě, že k všeobecnému oprávnění připojují podmínky a uplatňují správní poplatky, měly brát náležitě v potaz situace, kdy sítě nebo služby elektronických komunikací poskytují fyzické osoby na neziskovém základě. U sítí a služeb elektronických komunikací, které nejsou poskytovány veřejnosti, je potřebné podmínek ukládat méně, pokud vůbec nějaké, a zmírnit je oproti podmínkám, které jsou odůvodněné u sítí a služeb elektronických komunikací, které jsou poskytovány veřejnosti.

(51)

Zvláštní povinnosti ukládané podnikům zajišťujícím sítě a poskytujícím služby elektronických komunikací v souladu s právem Unie na základě jejich označení jako podniky s významnou tržní sílou, jak je definována v této směrnici, by se měly ukládat odděleně od obecných práv a povinností podle všeobecného oprávnění.

(52)

Podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací mohou potřebovat potvrzení svých práv podle všeobecného oprávnění vzhledem k propojení a právům na omezení vlastnických práv třetích osob, zejména pro usnadnění jednání s jinými, regionálními nebo místními, úrovněmi státní správy nebo s poskytovateli služeb v jiných členských státech. Za tímto účelem by měly příslušné orgány poskytovat podnikům prohlášení, buď na žádost, nebo jako automatickou odpověď na oznámení podle všeobecného oprávnění. Taková prohlášení by sama o sobě neměla zakládat nároky na práva a na prohlášení by neměla být vázána ani žádná práva podle všeobecného oprávnění, práva na užívání ani výkon takových práv.

(53)

Podnikům poskytujícím služby elektronických komunikací by mělo být možné uložit správní poplatky, z nichž jsou financovány činnosti vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů spojené s řízením systému všeobecných oprávnění a udělováním práv na užívání. Takové poplatky by se měly omezovat jen na pokrytí skutečných správních nákladů na tyto činnosti. Za tímto účelem by měla být zajištěna průhlednost příjmů a výdajů vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů prostřednictvím každoročního zveřejnění celkové částky vybraných poplatků a vzniklých správních nákladů, aby si podniky mohly ověřit, zda jsou v rovnováze.

(54)

Systémy správních poplatků by neměly narušovat hospodářskou soutěž ani vytvářet překážky vstupu na trh. V systému všeobecného oprávnění již není možné ukládat úhradu správních nákladů, a tedy ani poplatků, jednotlivým podnikům, s výjimkou udělování práv na užívání číslovacích zdrojů, rádiového spektra a práv na instalování zařízení. Jakékoli použitelné správní poplatky by měly odpovídat zásadám systému všeobecného oprávnění. Příkladem spravedlivé, jednoduché a transparentní alternativy k těmto kritériím ukládání poplatků může být rozdělovací klíč založený na obratu. Pokud jsou správní poplatky velmi nízké, mohly by být rovněž vhodné paušální poplatky nebo poplatky skládající se z paušálu a složky závisející na obratu. Pokud se systém všeobecného oprávnění vztahuje i na podniky s velmi malým podílem na trhu, jako jsou komunitní poskytovatelé sítí, nebo na poskytovatele služeb, jejichž obchodní model generuje velmi omezené výnosy i v případě významného proniknutí na trh co do objemu, měly by členské státy posoudit možnost stanovit pro ukládání správních poplatků vhodnou prahovou hodnotu de minimis.

(55)

Členské státy mohou mít potřebu měnit práva, podmínky, postupy a poplatky týkající se všeobecného oprávnění a práv na užívání, pokud jsou k tomu objektivní důvody. Takové navrhované změny by měly být náležitě oznámeny všem zainteresovaným stranám s dostatečným předstihem, aby jim byla dána odpovídající příležitost vyjádřit své názory. Je třeba se vyhnout zbytečným řízením v případě menších změn stávajících práv na instalování zařízení či práv na užívání spektra nebo číslovacích zdrojů, pokud tyto změny nemají dopad na zájmy třetích stran. Menšími změnami práv a povinností jsou změny, které jsou převážně administrativního rázu, nemění věcnou podstatu všeobecných oprávnění a individuálních práv na užívání, a nemohou tedy vytvářet konkurenční výhodu vůči jiným podnikům.

(56)

Vzhledem k důležitosti zajištění právní jistoty a v zájmu podpory předvídatelnosti regulace za účelem poskytnutí bezpečného prostředí pro investice, a to zejména pro nové bezdrátové širokopásmové komunikace, by veškerá omezení nebo odnětí jakýchkoli stávajících práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů či práv na instalování zařízení měla probíhat na základě předvídatelných a transparentních odůvodnění a postupů. Proto by zejména v případech, kdy byla práva na užívání udělena na základě konkurenčních nebo srovnávacích řízení, a v případě harmonizovaných pásem rádiového spektra, která se mají využívat pro služby bezdrátových širokopásmových elektronických komunikací (dále jen „bezdrátové širokopásmové služby“), mohly být uloženy přísnější požadavky nebo mechanismus oznamování. Odůvodnění odkazující na efektivní a účinné užívání rádiového spektra a technologický vývoj by často mohla vycházet zejména z technických prováděcích opatření přijatých podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES (24). Pokud je zapotřebí všeobecná oprávnění nebo individuální práva na užívání rádiového spektra omezit, zrušit nebo pozměnit bez souladu držitele práv, je s výjimkou případů, kdy jsou navrhované změny pouze drobné, navíc možné tak učinit po konzultaci se zainteresovanými stranami. Vzhledem k tomu, že omezení nebo zrušení všeobecných oprávnění nebo práv mohou mít pro jejich držitele závažné důsledky, měly by příslušné orgány při přijímání těchto opatření postupovat velmi obezřetně a před jejich přijetím posoudit potenciální škody, které by mohly v důsledku těchto opatření vzniknout.

(57)

Vnitrostátní regulační orgány, jiné příslušné orgány a BEREC potřebují shromažďovat informace od účastníků trhu, aby mohly účinně plnit své úkoly, včetně posouzení souladu všeobecných podmínek s touto směrnicí, aniž by byla během posuzování pozastavena jejich platnost. Ve výjimečných případech může být rovněž nezbytné shromažďovat informace od jiných podniků působících v odvětvích, jež s odvětvím služeb elektronických komunikací úzce souvisejí, jako jsou například poskytovatelé obsahu, které disponují informacemi, jež by mohly být nezbytné k tomu, aby mohly plnit své úkoly vyplývající z práva Unie. Takové informace může být potřebné shromažďovat i jménem Komise, aby mohly plnit své příslušné povinnosti vyplývající z práva Unie. Žádosti o informace by měly být přiměřené a neměly by neúnosně zatěžovat podniky. Informace shromážděné vnitrostátními regulačními a jinými příslušnými orgány by měly být veřejně dostupné, s výjimkou případů, kdy jsou důvěrné podle vnitrostátních právních předpisů o přístupu veřejnosti k informacím a kdy podléhají unijním a vnitrostátním pravidlům o obchodním tajemství.

(58)

Za účelem zajištění, aby vnitrostátní regulační orgány plnily své regulační úkoly efektivním způsobem, měly by údaje, které tyto orgány shromažďují, zahrnovat účetní údaje o maloobchodních trzích souvisejících s velkoobchodními trhy, na nichž působí podnik označený jako podnik s významnou tržní silou, a které jsou proto regulovány vnitrostátním regulačním orgánem. Zahrnovat by měly i údaje, které by umožnily vnitrostátnímu regulačnímu orgánu posoudit plnění podmínek spojených s právy na užívání a možný dopad plánovaných aktualizací nebo změn topologie sítě na rozvoj hospodářské soutěže nebo na velkoobchodní produkty zpřístupněné dalším stranám. Informace o plnění povinností pokrytí spojených s právy na užívání rádiového spektra jsou klíčové pro zajištění úplnosti zeměpisného mapování zavedení sítí. V tomto ohledu by příslušný orgán měl mít možnost požadovat poskytování rozčleněných informací na místní úrovni s takovou granularitou, jaká je přiměřená k provádění zeměpisného mapování sítí.

(59)

Za účelem zmírnění zátěže tvořené povinnostmi podávat zprávy a poskytovat informace pro poskytovatele sítí a služeb a pro dotčený příslušný orgán by takové povinnosti měly být přiměřené, objektivně odůvodněné a měly by se omezovat jen na to, co je nezbytně nutné. Zejména by se mělo zamezit duplicitním žádostem o informace ze strany příslušného orgánu a BEREC a požadavku, aby bylo systematicky a pravidelně prokazováno dodržování všech podmínek podle všeobecného oprávnění nebo práva na užívání. Podniky by si měly být vědomy zamýšleného použití požadovaných informací. Poskytování informací by nemělo být podmínkou přístupu na trh. Pro statistické účely může být požadováno oznámení od podniků zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací, jestliže ukončí činnost.

(60)

Neměly by být dotčeny povinnosti členských států poskytovat informace k ochraně zájmů Unie podle mezinárodních dohod ani povinnosti podávat zprávy vyplývající z právních předpisů, které nejsou zvláštní pro odvětví elektronických komunikací, jako například právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže.

(61)

Informace, které příslušný orgán považuje podle unijních a vnitrostátních pravidel o obchodním tajemství a ochraně osobních údajů za důvěrné, by mělo být možné vyměňovat s Komisí, BEREC a jakýmikoli jinými orgány, pokud je taková výměna nutná pro uplatňování vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici. Vyměňované informace by se měly omezovat na informace, které jsou relevantní a přiměřené účelu takové výměny.

(62)

Širokopásmové sítě elektronických komunikací se stále více různí, pokud jde o technologii, topologii, použité médium a vlastnictví. Regulační zásah se proto musí opírat o podrobné informace ohledně zavádění sítí, aby byl účinný a dotkl se oblastí, v nichž je zapotřebí. Tyto informace jsou vrcholně důležité pro podporu investic, zvyšování připojení v celé Unii a poskytování informací všem příslušným orgánům a občanům. Měly by zahrnovat průzkumy týkající se jak zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, tak i významných modernizací nebo rozšíření stávajících kovových či jiných sítí, které nemusí ve všech ohledech odpovídat výkonnostním parametrům sítí s velmi vysokou kapacitou, jako je zavádění technologie FTTC (fibre to the cabinet) ve spojení s aktivními technologiemi, jako je vektoring. Relevantní prognózy by se měly týkat období o délce až tří let. Úroveň podrobností a územní granularita informací, které by příslušné orgány měly shromažďovat, by se měly řídit konkrétním cílem regulace a měly by být přiměřené účelům regulace, kterým slouží. V závislosti na potřebách regulace v konkrétní vnitrostátní situaci a na dostupnosti místních údajů se proto v různých členských státech bude také lišit velikost územní jednotky. Úroveň 3 v klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) ve většině situací pravděpodobně nebude dostatečně malou územní jednotkou. Vnitrostátní regulační orgány nebo jiné příslušné orgány by se měly řídit pokyny BEREC o osvědčených postupech, jak k takovému úkolu přistupovat, a tyto pokyny budou moci vycházet ze stávajících zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů nebo jiných příslušných orgánů s prováděním zeměpisného mapování zavádění sítí. Aniž jsou dotčeny požadavky týkající se zachování obchodní důvěrnosti, příslušné orgány by v případě, že informace ještě nejsou na trhu k dispozici, měly údaje přímo zpřístupnit v otevřeném formátu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES (25) a bez omezení týkajících se opakovaného použití informací shromážděných v rámci tohoto mapování a měly by koncovým uživatelům zpřístupnit nástroje, pokud jde o kvalitu služeb, aby zlepšily jejich informovanost o dostupných službách připojení. Při shromažďování těchto informací by všechny příslušné orgány měly dodržovat zásadu zachování jejich důvěrnosti a zabránit tomu, aby podnikům vznikla konkurenční nevýhoda.

(63)

Aby měli všichni občané Unie přístup k nejmodernějšímu internetovému připojení a digitálním službám, je nutné překonat digitální propast. Za tímto účelem by v případě konkrétních a řádně vymezených oblastí měly mít příslušné orgány možnost vyzvat podniky a veřejné orgány, aby oznámily svůj záměr zavést v těchto oblastech sítě s velmi vysokou kapacitou, a současně jim umožnit dostatečně dlouhou dobu na poskytnutí důkladně uvážené reakce. Informace zahrnuté do prognóz by měly zohledňovat hospodářské vyhlídky v odvětví sítí elektronických komunikací a investiční záměry podniků v době shromažďování údajů, aby bylo možné určit dostupné připojení v různých oblastech. Jestliže podnik nebo veřejný orgán oznámí záměr zavést v určité oblasti síť, vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán by měl mít možnost od jiných podniků a veřejných orgánů požadovat, aby oznámily, zda v této oblasti hodlají zavést síť s velmi vysokou kapacitou nebo svoji síť významně zmodernizovat či rozšířit na výkonnost o rychlosti stahování alespoň 100 Mb/s. Tento postup zajistí transparentnost pro podniky a veřejné orgány, které vyjádřily zájem o zavedení sítě v této oblasti, a při koncipování svých podnikatelských plánů tak budou moci posoudit, jaké konkurenci ze strany jiných sítí budou pravděpodobně čelit. Pozitivní účinek této transparentnosti závisí na tom, zda účastníci trhu odpoví pravdivě a v dobré víře.

(64)

Účastníci trhu mohou sice své plány zavedení sítě z nepředvídatelných, objektivních a opodstatněných důvodů změnit, příslušné orgány by však měly zasáhnout, a to i v případě, že je dotčeno veřejné financování, a ve vhodných případech uložit pokutu, jestliže jim byly vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti ze strany podniku nebo veřejného orgánu poskytnuty zavádějící, chybné nebo neúplné informace. Pro účely příslušného ustanovení týkajícího se pokut by se hrubou nedbalostí měla rozumět situace, kdy podnik nebo veřejný orgán poskytne zavádějící, chybné nebo neúplné informace v důsledku svého chování nebo vnitřní organizace, které zdaleka nedosahuje náležité péče ohledně poskytovaných informací. Nezbytnou podmínkou hrubé nedbalosti by neměla být skutečnost, že podnik nebo veřejný orgán si je vědom toho, že poskytované informace jsou zavádějící, chybné nebo neúplné, ale skutečnost, že by si toho vědom byl, pokud by jednal či byl organizován s náležitou péčí. Je důležité, aby s ohledem na negativní dopad na hospodářskou soutěž a na veřejně financované projekty byly pokuty dostatečně odrazující. Ustanoveními týkajícími se pokut by neměla být dotčena žádná práva na náhradu škody v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(65)

V zájmu předvídatelnosti investičních podmínek by příslušné orgány měly mít možnost s podniky a veřejnými orgány, které vyjádří zájem na zavedení sítí s velmi vysokou kapacitou, sdílet informace o tom, zda se v dotčené oblasti provádí nebo plánují jiné typy modernizací sítí, též s rychlostí stahování dat nižší než 100 Mb/s.

(66)

Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány konzultovaly navrhovaná rozhodnutí se všemi zainteresovanými stranami, poskytly jim s ohledem na složitost dané věci dostatek času k poskytnutí připomínek a zohledňovaly jejich připomínky před přijetím konečného rozhodnutí. S cílem zajistit, aby rozhodnutí na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na fungování vnitřního trhu nebo jiné cíle Smlouvy o fungování EU, by vnitrostátní regulační orgány měly oznamovat určité návrhy rozhodnutí Komisi a ostatním vnitrostátním regulačním orgánům a poskytnout jim tak možnost vznést připomínky. Je vhodné, aby v případech vymezených touto směrnicí příslušné orgány konzultovaly se zainteresovanými stranami všechny návrhy opatření, která mají vliv na obchod mezi členskými státy.

(67)

V rámci konkurenčního prostředí by měly být zohledňovány názory zainteresovaných stran, včetně uživatelů a spotřebitelů. Za účelem řádné ochrany zájmů občanů by členské státy měly přijmout vhodný mechanismus konzultací. Takový mechanismus by mohl mít podobu subjektu, který by nezávisle na vnitrostátním regulačním orgánu a poskytovatelích služeb prováděl průzkum spotřebitelské problematiky, jako je chování spotřebitelů a mechanismus změny dodavatelů, který by pracoval transparentně a přispíval ke stávajícím mechanismům konzultací se zúčastněnými stranami. Kromě toho by mohl být zřízen mechanismus, jehož účelem by bylo umožnit vhodnou spolupráci na tématech týkajících se zákonného obsahu. Žádné postupy spolupráce dohodnuté v rámci takového mechanismu by však neměly umožňovat systematické sledování využívání internetu.

(68)

Rychlým a nákladově efektivním způsobem, jak mohou koncoví uživatelé prosazovat svá práva, mohou být postupy mimosoudního řešení sporů, a to zejména v případě spotřebitelů a mikropodniků a malých podniků ve smyslu přílohy doporučení Komise 2003/361/ES (26). Členské státy by měly vnitrostátnímu regulačnímu orgánu nebo příslušným orgánům odpovědným za práva koncových uživatelů či alespoň jednomu nezávislému subjektu s prokázanými odbornými znalostmi v oblasti řešení problematiky těchto práv umožnit, aby působily jako subjekt alternativního řešení sporů. Pokud jde o toto řešení sporů, orgány by neměly podléhat žádným pokynům. Vzhledem k tomu, že mnoho členských států zavedlo postupy řešení sporů i pro koncové uživatele, kteří nejsou spotřebiteli a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (27) se na ně nevztahuje, je přiměřené tento odvětvový postup řešení sporů zachovat jak pro spotřebitele, tak v případech, kdy jej členské státy rozšíří, i pro jiné koncové uživatele, zejména mikropodniky a malé podniky. Pokud jde o mimosoudní řešení sporů, členské státy by v zájmu zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitelů měly mít možnost ponechat v platnosti pravidla jdoucí nad rámec pravidel stanovených směrnicí 2013/11/EU nebo tato pravidla zavést.

(69)

V případě sporu mezi podniky v tomtéž členském státě v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, například sporu týkajícího se povinností přístupu a propojení nebo prostředků pro předávání seznamů koncových uživatelů, by měla mít poškozená strana, která vyjednávala v dobré víře, ale nepodařilo se jí dosáhnout uzavření dohody, možnost obrátit se na vnitrostátní regulační orgán, aby spor vyřešil. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost stranám sporu nařídit řešení. Zásah vnitrostátního regulačního orgánu do řešení sporu mezi poskytovateli sítí nebo služeb elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení v členském státě, by měl směřovat k tomu, aby bylo zajištěno dodržování povinností vyplývajících z této směrnice.

(70)

Kromě práv na podání opravných prostředků podle práva Unie nebo vnitrostátního práva je zapotřebí zavést jednoduché řízení, které může být zahájeno na žádost kterékoli strany sporu, k řešení přeshraničních sporů mezi podniky, které poskytují nebo jsou oprávněny poskytovat sítě nebo služby elektronických komunikací v různých členských státech.

(71)

Jedním z důležitých úkolů BEREC je vydávat ve vhodných případech stanoviska k přeshraničním sporům. Vnitrostátní regulační orgány by proto měly v těchto případech plně zohledňovat stanovisko BEREC ve svých opatřeních, kterými ukládají povinnost určitému podniku nebo jiným způsobem spor řeší.

(72)

Nedostatečná koordinace mezi členskými státy při organizaci využívání rádiového spektra na jejich území může v případě, že není vyřešena prostřednictvím dvoustranných jednání mezi členskými státy, vést k rozsáhlým problémům s rušením se závažným dopadem na rozvoj jednotného digitálního trhu. Členské státy by měly přijmout všechna potřebná opatření, aby zamezily přeshraničnímu a škodlivému rušení, k němuž by mezi nimi mohlo dojít. Skupina pro politiku rádiového spektra (RSPG), zřízená rozhodnutím Komise 2002/622/ES (28), by měla být pověřena tím, aby podporovala nezbytnou přeshraniční koordinaci a byla fórem určeným k řešení sporů mezi členskými státy týkajících se přeshraničních problémů. V návaznosti na řešení navržené Skupinou pro politiku rádiového spektra může být v některých situacích nezbytné prováděcí opatření, kterým se definitivně vyřeší přeshraniční rušení nebo se podle práva Unie prosadí koordinované řešení dohodnuté dvěma nebo několika členskými státy ve dvoustranných jednáních. K rozsáhlým problémům s rušením může vést rovněž nedostatečná koordinace mezi členskými státy a zeměmi sousedícími s Unií. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření, aby zamezily přeshraničnímu a škodlivému rušení se zeměmi sousedícími s Unií, a navzájem za tímto účelem spolupracovat. Na žádost členských států dotčených přeshraničním rušením ze strany třetích zemí by Unie měla poskytnout těmto členským státům plnou podporu.

(73)

RSPG je poradní skupina Komise na vysoké úrovni, která byla zřízena rozhodnutím Komise 2002/622/ES, aby přispěla k rozvoji vnitřního trhu a podpořila rozvoj politiky rádiového spektra na úrovni Unie při zohlednění ekonomických, politických, kulturních, strategických, zdravotních a sociálních hledisek i technických parametrů. Měla by být složena z předsedů orgánů, které mají celkovou politickou odpovědnost za strategickou politiku rádiového spektra. Měla by poskytovat pomoc a poradenství Komisi v oblasti politiky rádiového spektra. Tím by se měla dále zviditelnit politika rádiového spektra v různých oblastech politiky Unie a lépe zajistit meziodvětvová soudržnost na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni. Rovněž by měla poskytovat poradenství Evropskému parlamentu a Radě na jejich žádost. Skupina by rovněž měla být fórem pro koordinaci provádění povinností týkajících se rádiového spektra podle této směrnice ze strany členských států a hrát centrální úlohu v oblastech se zásadním významem pro vnitřní trh, jako jsou přeshraniční koordinace nebo normalizace. Mohly by být rovněž vytvořeny technické nebo odborné pracovní skupiny, které by byly nápomocny při plenárních zasedáních, na nichž vysocí představitelé členských států a Komise utvářejí rámec strategické politiky. Komise dala najevo záměr změnit do šesti měsíců od vstupu této směrnice v platnost rozhodnutí 2002/622/ES s cílem zohlednit nové úkoly, jež tato směrnice RSPG svěřuje.

(74)

Příslušné orgány by měly sledovat a zajišťovat dodržování podmínek všeobecného oprávnění a práv na užívání, a zejména zajistit účinné a efektivní využívání rádiového spektra a dodržování povinností pokrytí a kvality služeb, a to prostřednictvím správních sankcí včetně pokut a zákazů a odnětí práv na užívání v případě, že dojde k porušení těchto podmínek. Podniky by měly příslušným orgánům poskytovat co možná nejpřesnější a nejúplnější informace, aby tyto orgány mohly plnit své úkoly v oblasti dohledu.

(75)

Podmínky, které mohou být spojeny s všeobecnými oprávněními a s individuálními právy na užívání, by se měly omezovat pouze na to, co je nezbytně nutné pro zajištění dodržování požadavků a povinností podle vnitrostátních právních předpisů a práva Unie.

(76)

Každá strana, která podléhá rozhodnutí příslušného orgánu, by měla mít právo se odvolat k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách a jakýchkoli vnějších zásazích nebo politickém tlaku, jež by mohly ohrozit jeho nezávislost při posuzování záležitostí, které jsou mu předkládány. Tímto subjektem může být soud. Mimo to by každý podnik, který se domnívá, že jeho žádosti o udělení práv na instalování zařízení nebyly vyřízeny v souladu se zásadami, které stanoví tato směrnice, měl mít právo odvolat se proti takovým rozhodnutím. Tímto odvolacím řízením by nemělo být dotčeno rozdělení pravomocí v rámci vnitrostátních soudních systémů ani práva právnických nebo fyzických osob podle vnitrostátního práva. V každém případě by členské státy měly umožnit účinný soudní přezkum takových rozhodnutí.

(77)

Za účelem zajištění právní jistoty pro účastníky na trhu by subjekty rozhodující o opravném prostředku měly své funkce plnit efektivně. Zejména by řízení o opravném prostředku nemělo být nadměrně dlouhé. Předběžná opatření pozastavující platnost rozhodnutí příslušného orgánu by měla být povolena pouze v naléhavých případech s cílem předejít vážnému a nenapravitelnému poškození strany, která o tato opatření požádala, a vyžaduje-li to vyváženost zájmů.

(78)

Subjekty rozhodující o opravném prostředku uplatňují předběžná opatření, kterými se pozastavuje platnost rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů nebo jiných příslušných orgánů, nejrůznějšími způsoby. Za účelem jednotnějšího přístupu by se měly uplatňovat společné standardy v souladu s judikaturou Soudního dvora. Subjekty rozhodující o opravném prostředku by rovněž měly být oprávněny požadovat dostupné informace zveřejněné BEREC. Vzhledem k významu řízení o opravném prostředku pro celkové fungování předpisového rámce by měl být ve všech členských státech ustaven mechanismus umožňující shromažďovat informace o těchto řízeních a o rozhodnutích, kterými se pozastavuje platnost rozhodnutí přijatých příslušnými orgány, a předávat tyto informace Komisi a BEREC. Tento mechanismus by měl zaručit, že Komise nebo BEREC mohou od členských států získat znění rozhodnutí a rozsudků s cílem vytvořit databázi.

(79)

V zájmu občanů a zúčastněných stran a s cílem umožnit dotčeným stranám vyjádřit svá stanoviska je nutné zvýšit transparentnost při uplatňování unijního mechanismu na upevnění vnitřního trhu s elektronickými komunikacemi, mimo jiné tím, že by vnitrostátní regulační orgány musely zveřejnit každý návrh opatření ve stejnou dobu, kdy je o něm informována Komise, BEREC a vnitrostátní regulační orgány v jiných členských státech. Každý takový návrh opatření by měl být odůvodněný a měl by obsahovat podrobnou analýzu.

(80)

Komise by poté, co v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko BEREC, měla mít možnost požadovat od vnitrostátního regulačního orgánu, aby vzal zpět návrh opatření, pokud se týká vymezení relevantních trhů nebo označení podniků jako podniků s významnou tržní silou, a pokud by taková rozhodnutí vytvářela překážky pro vnitřní trh nebo by byla neslučitelná s právem Unie, a zejména s cíli politiky, které by měly vnitrostátní regulační orgány sledovat. Tímto postupem není dotčen oznamovací postup stanovený ve směrnici (EU) 2015/1535 a právo Komise podle Smlouvy o fungování EU v souvislosti s porušováním práva Unie.

(81)

Vnitrostátní konzultace se zainteresovanými stranami by měla proběhnout před konzultací na úrovni Unie za účelem upevnění vnitřního trhu elektronických komunikací a v rámci postupu jednotného uplatňování nápravných opatření tak, aby bylo možné v rámci konzultací na úrovni Unie zohlednit stanoviska zainteresovaných stran. Zároveň by se tím předešlo potřebě druhé konzultace na úrovni Unie, pokud by výsledky vnitrostátní konzultace vedly ke změnám plánovaného opatření.

(82)

Je důležité, aby byl předpisový rámec proveden včas. Poté, co Komise přijme rozhodnutí, jímž požádá vnitrostátní regulační orgán, aby vzal zpět navržené opatření, by měl tento orgán předložit Komisi opatření v revidované podobě. Měla by být stanovena lhůta pro oznámení revidovaného opatření Komisi, aby účastníci trhu znali délku doby, po kterou bude trh analyzován, a zvýšila se právní jistota.

(83)

Mechanismus Unie umožňující Komisi požadovat, aby vnitrostátní regulační orgány vzaly zpět plánovaná opatření týkající se vymezení trhu a označení podniků za podniky s významnou tržní silou, značnou měrou přispěl k jednotnému určování okolností, za nichž je možné využít regulaci ex ante a za nichž podniky této regulaci podléhají. Zkušenosti s postupy podle článků 7 a 7a směrnice 2002/21/ES ukazují, že nejednotnost při uplatňování nápravných opatření vnitrostátními regulačními orgány v případě obdobných podmínek na trhu oslabuje vnitřní trh elektronických komunikací. Komise a BEREC by se proto v rámci svých příslušných odpovědností měly podílet na zajištění větší jednoty při používání nápravných opatření týkajících se návrhů opatření předložených vnitrostátními regulačními orgány. Kromě toho by v případě návrhů opatření týkajících se rozšíření povinností za první soustřeďovací nebo rozvodný bod, je-li to nezbytné k řešení značných a nikoli dočasných ekonomických či fyzických překážek replikace, pro podniky bez ohledu na to, zda jsou označeny jako podniky s významnou tržní silou, nebo týkajících se nových prvků sítí s velmi vysokou kapacitou, pokud BEREC sdílí obavy Komise, měla mít Komise možnost požadovat od vnitrostátního regulačního orgánu, aby návrh opatření vzal zpět. Aby mohly být využity odborné znalosti vnitrostátních regulačních orgánů týkající se analýzy trhu, měla by Komise před přijetím rozhodnutí nebo doporučení konzultovat BEREC.

(84)

Vzhledem ke krátkým lhůtám v rámci mechanismu konzultací na úrovni Unie by měla být Komise zmocněna k přijímání doporučení nebo pokynů za účelem zjednodušení postupů pro výměnu informací mezi Komisí a vnitrostátními regulačními orgány, například v případech týkajících se stabilních trhů, nebo jde-li pouze o malé změny původně oznámených opatření. Komise by rovněž měla být zmocněna ke schvalování udělování výjimek z oznamovací povinnosti za účelem racionalizace postupů v některých případech.

(85)

Vnitrostátní regulační orgány by měly transparentním způsobem spolupracovat mezi sebou, se BEREC a s Komisí, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování této směrnice ve všech členských státech.

(86)

Volnost, kterou mají při rozhodování vnitrostátní regulační orgány, je třeba uvést v soulad s rozvojem jednotné regulační praxe a jednotným uplatňováním předpisového rámce, aby bylo možno efektivně přispívat k rozvoji a dotvoření vnitřního trhu. Vnitrostátní regulační orgány by proto měly podporovat aktivity Komise a BEREC týkající se vnitřního trhu.

(87)

Opatřeními, která by mohla nepříznivě ovlivnit obchod mezi členskými státy, se rozumějí opatření, která by mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit charakter obchodování mezi členskými státy způsobem, který by mohl vytvářet překážky pro jednotný trh. Jedná se o opatření, která mají výrazný dopad na podniky nebo uživatele v jiných členských státech, která zahrnují: opatření ovlivňující ceny pro uživatele v jiných členských státech; opatření ovlivňující schopnost podniku usazeného v jiném členském státě poskytovat služby elektronických komunikací, a zejména opatření ovlivňující schopnost nabízet služby v nadnárodním měřítku; opatření ovlivňující strukturu trhu nebo přístup na něj a dopadající na podniky v jiných členských státech.

(88)

K jednotnějšímu používání a vymezování prvků výběrových řízení a podmínek spojených s právy na užívání rádiového spektra, které mají významný dopad na podmínky na trhu a situaci v oblasti hospodářské soutěže, včetně podmínek pro vstup na trh a rozšiřování, by přispěl koordinační mechanismus, v jehož rámci by RSPG na žádost vnitrostátního regulačního nebo jiného příslušného orgánu, nebo ve výjimečných případech z vlastního podnětu, svolala za účelem výměny osvědčených postupů fórum pro vzájemné hodnocení, aby návrhy opatření přezkoumalo dříve, než daný členský stát udělí práva na užívání. Fórum pro vzájemné hodnocení je nástrojem vzájemného učení. Mělo by přispívat k lepší výměně osvědčených postupů mezi členskými státy a zvýšit transparentnost konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení. Proces vzájemného hodnocení by neměl být formální podmínkou vnitrostátních postupů pro udělování oprávnění. Výměna názorů by měla vycházet z informací poskytnutých vnitrostátním regulačním nebo jiným příslušným orgánem, který o svolání fóra pro vzájemné hodnocení požádá, a měla by být pouze částí širšího vnitrostátního opatření, které může šířeji upravovat udělování, prodej a pronájem, dobu trvání, obnovování nebo změny práv na užívání. Vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán by tudíž měl mít rovněž možnost poskytnout informace o jiných návrzích vnitrostátních opatření souvisejících s příslušným výběrovým řízením, jimiž se omezují práva na užívání rádiového spektra a na něž se nevztahuje mechanismus vzájemného hodnocení, nebo o aspektech těchto návrhů. V zájmu snížení administrativní zátěže by měl mít vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán možnost předložit tyto informace za použití jednotného formátu, je-li k dispozici, pro účely jejich předání členům RSPG.

(89)

Pokud bylo na úrovni Unie dohodnuto harmonizované přidělování rádiového spektra jednotlivým podnikům, měly by členské státy takové dohody důsledně provádět při udělování práv na užívání rádiového spektra z národního plánu přidělování kmitočtů.

(90)

Členské státy by měly mít možnost při udělování práv na užívání v případech, kdy očekávané užívání zahrnuje přeshraniční situace, zvážit možnost společných autorizačních postupů.

(91)

Každé rozhodnutí Komise k zajištění harmonizovaného uplatňování této směrnice by mělo být omezeno na regulační zásady, přístupy a metody. Aby se zamezilo pochybnostem, nemělo by stanovovat takové podrobnosti, které jsou obvykle potřebné k zohledněné vnitrostátních okolností, a nemělo by zakazovat alternativní přístupy, od nichž lze oprávněně očekávat, že budou mít obdobný účinek. Uvedené rozhodnutí by mělo být přiměřené a nemělo by mít vliv na rozhodnutí přijatá vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány, která nepředstavují překážku pro vnitřní trh.

(92)

Unie a členské státy přijaly závazky týkající se norem a předpisového rámce pro telekomunikační sítě a služby v rámci Světové obchodní organizace.

(93)

Normalizace by měla především zůstat procesem, který se řídí potřebami trhu. Mohou však vzniknout situace, kdy je pro zlepšení interoperability, rozšíření možností výběru pro uživatele a podporu vzájemného propojení na vnitřním trhu vhodné vyžadovat dodržování určitých norem na úrovni Unie. Na vnitrostátní úrovni podléhají členské státy směrnici (EU) 2015/1535. Postupy normalizace podle této směrnice nejsou dotčeny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU (29) a 2014/35/EU (30) a směrnice 2014/53/EU.

(94)

Poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měli mít povinnost přijímat opatření k zajištění bezpečnosti svých sítí a služeb a k zabránění incidentům ohrožujícím bezpečnost nebo k minimalizaci jejich dopadu. S ohledem na současné technické možnosti by tato opatření měla zajišťovat takovou úroveň bezpečnosti sítí a služeb, která odpovídá hrozícím rizikům. Bezpečnostní opatření by měla zohledňovat přinejmenším všechny relevantní aspekty následujících prvků: pokud jde o bezpečnost sítí a zařízení: fyzickou a environmentální bezpečnost, bezpečnost dodávek, kontrolu přístupu k sítím a integritu sítí; pokud jde o řešení bezpečnostních incidentů: postupy řešení, schopnosti odhalování bezpečnostních incidentů, hlášení bezpečnostních incidentů a komunikaci ohledně nich; pokud jde o řízení kontinuity provozu: strategii a krizové plány pro zajištění kontinuity služeb, schopnosti obnovy provozu po mimořádné události; pokud jde o monitorování, audit a testování: politiky monitorování a protokolování, procvičování krizových plánů, testování sítí a služeb, posuzování bezpečnosti a sledování souladu s předpisy; a soulad s mezinárodními normami.

(95)

Vzhledem k rostoucímu významu interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech je nutné zajistit, aby i tyto služby podléhaly odpovídajícím bezpečnostním požadavkům v souladu s jejich zvláštní povahou a ekonomickým významem. Poskytovatelé těchto služeb by tedy měli rovněž zajistit takovou úroveň bezpečnosti, jež je přiměřená hrozícímu riziku. Vzhledem k tomu, že poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech obvykle nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálů v sítích, lze míru rizika pro tyto služby v některých ohledech považovat za nižší než v případě tradičních služeb elektronických komunikací. Opatření přijatá interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech by tudíž měla být méně přísná, pokud je to odůvodněno na základě skutečného posouzení hrozících bezpečnostních rizik. Tentýž přístup by se měl obdobně použít pro interpersonální komunikační služby, které využívají čísla a nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálu.

(96)

Poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měli uživatele informovat o konkrétních a závažných bezpečnostních hrozbách a o opatřeních, která mohou přijmout, aby chránili bezpečnost své komunikace, například použitím specifických druhů softwaru nebo šifrovacích technologií. Požadavek na informování uživatelů o těchto hrozbách by poskytovatele služeb neměl zbavovat povinnosti přijmout na své vlastní náklady přiměřená a okamžitá opatření s cílem odstranit jakékoli bezpečnostní hrozby a obnovit běžnou úroveň bezpečnosti služby. Tyto informace o bezpečnostních hrozbách by měly být uživateli poskytovány zdarma.

(97)

Za účelem zajištění bezpečnosti sítí a služeb, a aniž by byly dotčeny pravomoci členských států zajistit ochranu svých zásadních bezpečnostních zájmů a veřejné bezpečnosti, jakož i s cílem umožnit vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů by se mělo podporovat používání šifrování, například ve vhodných případech mezi koncovými body, a v nezbytných případech by šifrování mělo být povinné podle zásad ochrany údajů a ochrany soukromí již ve fázi návrhu.

(98)

Příslušné orgány by měly zajistit zachování integrity a dostupnosti veřejných sítí elektronických komunikací. Agentura Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) by měla přispět k lepší úrovni bezpečnosti elektronických komunikací mimo jiné tím, že bude zajišťovat odborné poradenství a podporovat výměnu osvědčených postupů. Příslušné orgány by měly mít k dispozici prostředky nezbytné k plnění svých povinností, včetně pravomoci požadovat informace nezbytné k posouzení úrovně bezpečnosti sítí nebo služeb. Rovněž by měly mít pravomoc požadovat úplné a spolehlivé údaje o skutečných bezpečnostních incidentech, které měly významný dopad na provoz sítí nebo služeb. V případě potřeby by jim měly být nápomocny bezpečnostní týmy typu CSIRT (Computer Security Incident Response Team; dále jen „tým CSIRT“) ustavené směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (31). Týmy CSIRT mohou mít zejména povinnost poskytovat příslušným orgánům informace týkající se rizik a bezpečnostních incidentů ovlivňujících veřejné sítě elektronických komunikací a veřejně dostupné služby elektronických komunikací a doporučovat způsoby, jak je řešit.

(99)

V případech, kdy poskytování elektronických komunikací závisí na veřejných zdrojích, jejichž užívání je předmětem zvláštního oprávnění, měly by mít členské státy v souladu s postupy stanovenými v této směrnici možnost udělit orgánu příslušnému pro vydávání těchto oprávnění právo ukládat poplatky za účelem zajištění optimálního využívání těchto zdrojů. Podle judikatury Soudního dvora nemohou členské státy v souvislosti se zajišťováním sítí a poskytováním služeb elektronických komunikací vybírat jiné poplatky než ty, které jsou stanoveny v této směrnici. V tomto ohledu by členské státy měly při stanovování těchto poplatků postupovat jednotně, aby v souvislosti s režimem všeobecného oprávnění nebo právy na užívání nevznikala poskytovatelům sítí a služeb elektronických komunikací nadměrná finanční zátěž.

(100)

Za účelem zajištění optimálního využití zdrojů by poplatky měly odrážet hospodářskou a technickou situaci na dotčeném trhu, jakož i veškeré další významné faktory určující jejich výši. Současně by poplatky měly být stanovovány způsobem, který zajišťuje účinné přidělování a užívání rádiového spektra. Touto směrnicí není dotčen účel, pro který se poplatky za práva na užívání a práva na instalování zařízení zavádí. Takové poplatky by mělo být například možné použít k financování činností vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů, které nelze pokrýt správními poplatky. Pokud se v případě konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení jedná u poplatků za práva na užívání rádiového spektra zcela nebo zčásti o jednorázovou částku, měly by platební podmínky zajišťovat, aby takové poplatky v praxi nevedly k výběru na základě kritérií, která nesouvisejí s cílem zajistit optimální využití rádiového spektra. Komise by měla mít možnost pravidelně zveřejňovat srovnávací studie a případně další pokyny, pokud jde o nejlepší praxi pro přidělování rádiového spektra, přidělování číslovacích zdrojů a udělování práva omezit vlastnická práva třetích osob.

(101)

Poplatky uložené podnikům v souvislosti s právy na užívání rádiového spektra mohou ovlivnit rozhodnutí o tom, zda o taková práva usilovat a zdroje rádiového spektra využít. V zájmu zajištění optimálního využití rádiového spektra by proto měly členské státy vyvolávací ceny stanovit způsobem, který povede k efektivnímu přidělování práv, bez ohledu na použitý typ výběrového řízení. Členské státy by mohly vzít v potaz také možné náklady spojené s plněním podmínek oprávnění uložených na podporu cílů politiky. Přitom by se měla rovněž zohlednit situace v oblasti hospodářské soutěže na dotčeném trhu, včetně možných alternativních způsobů využití zdrojů.

(102)

Optimální využití zdrojů rádiového spektra závisí na dostupnosti příslušných sítí a přiřazených zařízení. V tomto směru by členské státy měly usilovat o zajištění toho, aby v případě, že vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány uloží poplatky za práva na užívání rádiového spektra a práva na instalování zařízení, zohlední potřebu podporovat neustálý rozvoj infrastruktury s cílem dosáhnout co nejúčinnějšího využití zdrojů. Členské státy by proto měly usilovat o zajištění toho, aby platební podmínky pro poplatky za práva na užívání rádiového spektra spojené se skutečnou dostupností daného zdroje byly v maximální možné míře používány tak, aby podpořily investice nezbytné na podporu tohoto rozvoje infrastruktury a poskytování souvisejících služeb. Platební podmínky by měly být stanoveny objektivním, transparentním, přiměřeným a nediskriminačním způsobem před zahájením řízení o udělení práv na užívání rádiového spektra.

(103)

Je třeba zajistit, aby byly přístupné včasné, nediskriminační a transparentní postupy pro udělování práv na instalování zařízení, aby byly zaručeny podmínky pro korektní a účinnou hospodářskou soutěž. Touto směrnicí nejsou dotčeny ani vnitrostátní právní předpisy, jimiž se řídí vyvlastnění nebo užívání nemovitého majetku, běžný výkon vlastnických práv a běžné užívání veřejných statků, ani zásada neutrality ve vztahu k úpravě vlastnictví v členských státech.

(104)

Povolení vydaná poskytovatelům služeb a sítí elektronických komunikací, která jim umožňují získat přístup k veřejnému nebo soukromého majetku, jsou zásadním faktorem pro vytvoření sítí elektronických komunikací nebo nových síťových prvků. Zbytečná složitost a zpoždění postupů při omezování vlastnických práv třetích osob může tudíž představovat významné překážky pro rozvoj hospodářské soutěže. Omezování vlastnických práv třetích osob ve prospěch oprávněných podniků by proto mělo být zjednodušeno. Příslušné orgány by měly mít možnost omezování vlastnických práv třetích osob koordinovat a zpřístupňovat potřebné informace na svých internetových stránkách.

(105)

Je třeba posílit pravomoci členských států vůči osobám, v jejichž prospěch bylo vlastnické právo třetí osoby omezeno, s cílem zajistit, aby zavedení nebo rozšíření nové sítě bylo spravedlivé, účinné a šetrné k životnímu prostředí a nezávislé na jakékoliv povinnosti podniku označeného jako podnik s významnou tržní silou poskytovat přístup ke své síti elektronických komunikací. Lepší způsob sdílení zařízení může snížit náklady na rozmístění infrastruktury elektronických komunikací z hlediska životního prostředí a sloužit cílům v oblasti veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti a územního plánování. Příslušné orgány by po uplynutí příslušného období pro veřejné konzultace, během něhož by měly všechny zainteresované strany příležitost vyjádřit své stanovisko, měly mít pravomoc požadovat, aby podniky, které měly prospěch z práv na instalaci zařízení na veřejný nebo soukromý majetek, nad něj nebo pod něj, taková zařízení nebo majetek sdíleli (včetně fyzického společného umístění), a to v konkrétních oblastech, kde je z uvedených důvodů obecného zájmu takové sdílení nutné. Například může jít o situace, kdy je značně zaplněno podzemí nebo je třeba překonat přírodní překážku. Příslušné orgány by zejména měly mít možnost požadovat sdílení síťových prvků a přiřazených zařízení, jako jsou kabelovody, potrubí, stožáry, vstupní šachty, rozvodné skříně, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce, budovy nebo vstupy do budov, a lepší koordinaci stavebních prací, je-li to odůvodněno ochranou životního prostředí nebo jinými důvody veřejné politiky. Naopak by mělo být na vnitrostátních regulačních orgánech, aby stanovily pravidla pro rozdělení nákladů na sdílení zařízení nebo majetku a zajistily, aby existovala vhodná náhrada za rizika pro dotčené podniky. S ohledem na povinnosti stanovené směrnicí 2014/61/EU by příslušné orgány, zejména místní orgány, rovněž měly ve spolupráci s vnitrostátními regulačními orgány vypracovat odpovídající koordinační postupy týkající se veřejných staveb a jiných odpovídajících veřejných zařízení nebo majetku, které by mohly zahrnovat postupy, jež zajistí, aby zainteresované strany měly informace týkající se vhodných veřejných zařízení nebo majetku a stávajících nebo plánovaných veřejných staveb, aby byly oznámeny včas a aby bylo v největší možné míře usnadněno sdílení.

(106)

Pokud se od mobilních operátorů požaduje, aby sdíleli věže nebo stožáry z důvodů ochrany životního prostředí, mohlo by takové nařízené sdílení vést ke snížení maximálních úrovní vysílacího výkonu povoleného pro jednotlivé operátory z důvodů veřejného zdraví, což by na druhé straně mohlo vyžadovat na operátorech, aby instalovali více vysílacích míst s cílem zajistit celoplošné pokrytí. Příslušné orgány by měly usilovat o sladění příslušných hledisek životního prostředí a veřejného zdraví a přitom řádně zohlednit přístup předběžné opatrnosti stanovený v doporučení Rady 1999/519/ES (32).

(107)

Rádiové spektrum je nedostatkovým veřejným zdrojem s významnou veřejnou a tržní hodnotou. Je základním předpokladem pro rádiové sítě a služby elektronických komunikací, a spektrum související s takovými sítěmi a službami by proto mělo být účinně přidělováno vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány v souladu s harmonizovanými cíli a zásadami, jimiž se řídí jejich činnost, jakož i podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií, která zohledňují demokratické, sociální, jazykové a kulturní zájmy týkající se využití rádiového spektra. Rozhodnutí č. 676/2002/ES stanoví rámec pro harmonizaci rádiového spektra.

(108)

Činnostmi v oblasti politiky rádiového spektra v Unii by neměla být dotčena opatření přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právními předpisy Unie se záměrem prosazovat cíle obecného zájmu, zejména s ohledem na sítě pro účely veřejné správy a obrany, které se týkají zejména regulace obsahu a audiovizuální a mediální politiky, a právo členských států spravovat a využívat vlastní rádiové spektrum pro účely veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a obrany.

(109)

Zajištění široce dostupného připojení v každém členském státě je zásadní pro hospodářský a sociální rozvoj, účast na veřejném životě a sociální a územní soudržnost. Vzhledem k tomu, že se připojení a používání elektronické komunikace stávají nedílnou součástí evropské společnosti a blahobytu, měly by členské státy usilovat o zajištění pokrytí bezdrátovým širokopásmovým připojením v celé Unii. Takového pokrytí by mělo být dosaženo tím, že členské státy stanoví pro pokrytí odpovídající požadavky, které by měly být přizpůsobeny každé oblasti a neměly by být nadměrně zatěžující, aby nebránily poskytovatelům služeb v zavádění sítí. Vzhledem k zásadní úloze, kterou systémy jako rádiové místní sítě (RLAN) plní při zajišťování vysokorychlostního bezdrátového širokopásmového připojení uvnitř budov, by opatření měla směřovat k tomu, aby bylo zajištěno uvolnění dostatečného rádiového spektra v pásmech, která jsou zvlášť cennými aktivy pro nákladově efektivní zavádění bezdrátových sítí se všeobecným pokrytím, a to zejména uvnitř budov. V této souvislosti by navíc soudržná a koordinovaná opatření k realizaci vysoce kvalitního pozemního bezdrátového pokrytí po celé Unii, která jsou založena na osvědčených vnitrostátních postupech ohledně povinností operátorů plynoucích z práv, měla směřovat k naplnění cíle programu politiky rádiového spektra, aby všichni občané Unie měli do roku 2020 přístup k nejrychlejšímu širokopásmovému připojení s minimální rychlostí 30 Mbps, uvnitř i vně budov, a měla by rovněž směřovat k naplnění ambiciózní vize gigabitové společnosti v Unii. Tato opatření podpoří inovativní digitální služby a zajistí dlouhodobé socioekonomické přínosy. Souvislé pokrytí území a rovněž připojení napříč členskými státy by měly být co nejvyšší a měly by být spolehlivé, aby podporovaly vnitrostátní i přeshraniční služby a aplikace, jako jsou propojené automobily a elektronické zdravotnictví.

(110)

Je nezbytně nutné, aby občané nebyli vystaveni působení elektromagnetických polí v míře škodlivé pro veřejné zdraví. Členské státy by měly v celé Unii usilovat o konsistentní způsob řešení této otázky, se zvláštním ohledem na zásadu předběžné opatrnosti, z níž se vychází v doporučení 1999/519/ES, a vyvíjet tak v oblasti zavádění sítí činnost směřující k zajištění jednotnějších podmínek. Členské státy by měly v relevantních případech uplatňovat postup stanovený ve směrnici (EU) 2015/1535, aby byla zajištěna transparentnost pro zúčastněné strany a aby členské státy a Komise měly možnost reagovat.

(111)

Harmonizace a koordinace rádiového spektra a regulace zařízení, jež se opírá o normalizaci, jsou vzájemně se doplňující potřeby, které pro to, aby mohly účinně plnit své společné cíle, musí být těsně koordinovány s podporou Skupiny pro politiku rádiového spektra. Koordinace mezi obsahem a načasováním mandátů pro CEPT podle rozhodnutí č. 676/2002/ES a požadavků na normalizaci pro normalizační orgány, jako je Evropský ústav pro telekomunikační normy, v souvislosti mimo jiné s parametry rádiových přijímačů, by měla usnadnit zavádění budoucích systémů, podpořit příležitosti sdílení rádiového spektra a zajistit efektivní správu rádiového spektra.

(112)

Poptávka po harmonizovaném rádiovém spektru není ve všech částech Unie stejná. V případech nedostatečné poptávky po celém harmonizovaném pásmu nebo jeho části na regionální nebo celostátní úrovni by členské státy mohly výjimečně povolit alternativní užívání pásma, například za účelem pokrytí nedostatečné nabídky na trhu pro některé způsoby využití, dokud tato nedostatečná poptávka trvá, a za předpokladu, že alternativním užíváním není dotčeno harmonizované užívání daného pásma jinými členskými státy a že v případě vzniku poptávky po harmonizovaném užívání bude toto alternativní užívání ukončeno.

(113)

Pružnost správy rádiového spektra a přístupu k rádiovému spektru byla zavedena prostřednictvím oprávnění dodržujících technologickou neutralitu a neutralitu vůči službám, která jeho uživatelům umožní vybírat nejlepší technologie a služby pro pásma rádiového spektra dostupná pro služby elektronických komunikací stanovená v příslušných národních plánech pro přidělování kmitočtových pásem v souladu s právem Unie (dále jen „zásada technologické neutrality a zásada neutrality vůči službám“). Správní vymezení technologií a služeb by mělo být prováděno pouze tehdy, jedná-li se o cíle obecného zájmu, a mělo by být jasně zdůvodněno a podrobeno pravidelnému přezkumu.

(114)

Omezení zásady technologické neutrality by mělo být přiměřené a odůvodněné potřebou předejít škodlivému rušení, například stanovením úrovní výkonových masek a hladin výkonů, potřebou zajistit ochranu veřejného zdraví tím, že veřejnost bude méně vystavována působení elektromagnetických polí, potřebou zajistit řádné fungování služeb prostřednictvím odpovídající úrovně technické kvality služeb, aniž se nutně vyloučí možnost užívání více než jedné služby v témže pásmu rádiového spektra, řádné sdílení rádiového spektra, zejména v případech, kdy užívání spektra podléhá pouze všeobecnému oprávnění, nebo potřebou zajistit účinné využití rádiového spektra nebo plnit cíl obecného zájmu v souladu s právními předpisy Unie.

(115)

Uživatelé rádiového spektra by měli mít možnost svobodně si vybírat služby, které chtějí prostřednictvím rádiového spektra nabízet. Na druhé straně opatření, která vyžadují, aby poskytování konkrétní služby splňovalo jasně vymezené cíle obecného zájmu, jako je ochrana života a zdraví, potřeba podporovat sociální, regionální a územní soudržnost či zamezení neúčinného využívání rádiového spektra, by měla být v nezbytných případech a v přiměřeném počtu povolena. Mezi tyto cíle by měla rovněž patřit podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, stanovená členskými státy v souladu s právními předpisy Unie. Až na nezbytné případy, jako je ochrana života a zdraví nebo výjimečně jiné cíle obecného zájmu vymezené členskými státy v souladu s právními předpisy Unie, by výjimky neměly vést k výlučnému využívání některých služeb, ale měly by spíše určovat pořadí důležitosti, aby v témže pásmu rádiového spektra mohly společně fungovat pokud možno i další služby nebo technologie. Je v kompetenci členských států vymezit rozsah a povahu jakýchkoli výjimek týkajících se podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií.

(116)

Vzhledem k tomu, že přidělení rádiového spektra konkrétním technologiím nebo službám představuje výjimku ze zásady technologické neutrality nebo neutrality vůči službám a omezuje svobodu výběru poskytovaných služeb nebo používaných technologií, měl by být jakýkoliv návrh na takovéto rozdělení transparentní a měla by k němu proběhnout veřejná konzultace.

(117)

Pokud se členské státy výjimečně rozhodnou omezit volnost v poskytování sítí a služeb elektronických komunikací na základě důvodů souvisejících s veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo ochranou veřejného zdraví, měly by vysvětlit důvody pro takové omezení.

(118)

Správa rádiového spektra by měla být prováděna způsobem zajišťujícím předcházení škodlivému rušení. Základní pojem škodlivého rušení je proto třeba řádně definovat, a omezit tak regulační zásahy pouze na míru nezbytnou k tomu, aby se tomuto rušení předešlo, rovněž s ohledem na to, že je potřeba vzít v úvahu pokročilé metody pro ochranu proti škodlivému rušení s cílem uplatňovat tyto technologie a metody správy rádiového spektra, aby se v maximální možné míře zabránilo uplatňování zásady nerušeného a nechráněného základu. Odvětví dopravy má silný přeshraniční rozměr a jeho digitalizace je náročný úkol. Vozidla (například metro, autobus, automobily, nákladní automobily, vlaky) jsou čím dál více autonomní a častěji připojené k internetu. Na vnitřním trhu vozidla snáze překračují vnitrostátní hranice. Pro bezpečný a řádný provoz vozidel a jejich palubních komunikačních systémů mají spolehlivé komunikace a předcházení škodlivému rušení zásadní význam.

(119)

S rostoucí poptávkou po rádiovém spektru a novými rozličnými aplikacemi a technologiemi, které vyžadují flexibilnější přístup a využívání rádiového spektra, by členské státy měly podporovat sdílené využívání rádiového spektra prostřednictvím stanovení nejvhodnějších režimů oprávnění pro každý případ a vhodných a transparentních pravidel a podmínek. Sdílené využívání rádiového spektra stále častěji zajišťuje jeho efektivní a účelné využívání tím, že umožňuje pro vícero nezávislých uživatelů nebo zařízení přístup k témuž pásmu rádiového spektra na základě různých typů právních režimů za účelem zajištění dostupnosti dalších zdrojů rádiového spektra, zvýšení efektivity využívání a usnadnění přístupu k rádiovému spektru pro nové uživatele. Sdílené využívání může probíhat na základě všeobecných oprávnění nebo bezlicenčního využívání a může umožňovat, za specifických podmínek sdílení, přístup a využívání téhož rádiového spektra vícero uživatelům v různých zeměpisných oblastech nebo v různých časových okamžicích. Rovněž může probíhat na základě individuálních práv na užívání a vycházet z ujednání, jako je licencovaný sdílený přístup, kdy se všichni uživatelé (stávající uživatel a noví uživatelé) dohodnou na podmínkách sdíleného přístupu pod dohledem příslušných orgánů tak, aby byla zajištěna minimální zaručená kvalita přenosu rádiového signálu. Pokud členské státy povolují sdílené využívání na základě různých režimů oprávnění, neměly by stanovovat příliš rozdílné doby trvání tohoto využívání na základě různých režimů oprávnění.

(120)

Všeobecná oprávnění k využívání rádiového spektra mohou umožňovat nejúčinnější využívání rádiového spektra a v některých případech podporovat inovace, přičemž též přispívají k hospodářské soutěži, zatímco za určitých specifických okolností mohou nejvhodnějším režimem oprávnění být individuální práva na užívání rádiového spektra. Udělení individuálních práv na užívání rádiového spektra by se mělo zvážit například v případě, kdy vzhledem k příznivým vlastnostem šíření rádiového spektra nebo plánované hladině výkonu přenosu nemohou s ohledem na požadovanou kvalitu služeb všeobecná oprávnění řešit problémy s rušením. Technická opatření, jako jsou řešení ke zlepšení odolnosti přijímače, by mohla umožnit použití všeobecných oprávnění nebo sdílení rádiového spektra a jejich prostřednictvím by mohlo být možné se vyhnout systematickému uplatňování zásad neinterferenčního a nechráněného základu.

(121)

Aby byla zajištěna předvídatelnost a zachována právní jistota a stabilita investic, měly by členské státy předem vymezit vhodná kritéria určení souladu s cílem efektivního využívání rádiového spektra ze strany držitelů práv při provádění podmínek spojených s individuálními právy na užívání a všeobecnými oprávněními. Zainteresované strany by se měly na vymezení těchto podmínek podílet a měly by být transparentním způsobem informovány o tom, jak bude plnění jejich povinností posuzováno.

(122)

Aby se zamezilo vytváření překážek pro vstup na trh, zejména v důsledku hromadění rádiového spektra představujícího protisoutěžní chování, mělo by být zajištěno účinné prosazování podmínek spojených s právy k rádiovému spektru členskými státy a v nezbytných případech by se na něm měly podílet všechny příslušné orgány. Podmínky prosazování by měly zahrnovat uplatňování doložky „nevyužívané prostředky budou odebrány“. Aby byla zajištěna právní jistota, pokud jde o možné vystavení se případným sankcím za nevyužívání rádiového spektra, měly by být předem stanoveny prahové hodnoty užívání, mimo jiné co do času, objemu či identity rádiového spektra. Mělo by se uvážit obchodování s rádiovým spektrem a pronájem rádiového spektra jakožto metody, které zajišťují účinné využívání původním držitelem práv.

(123)

Pokud jsou harmonizované podmínky pro pásmo rádiového spektra stanoveny rozhodnutím č. 676/2002/ES, mají příslušné orgány rozhodnout o nejvhodnějším režimu oprávnění, jenž má být v daném pásmu nebo jeho částech uplatňován. Pokud je pravděpodobné, že všechny členské státy budou čelit podobným problémům, jejichž odlišná řešení by mohla způsobit roztříštěnost vnitřního trhu se zařízeními, a zpozdit tím zavedení systémů 5G, může být nezbytné, aby Komise při nejvyšším zohlednění stanoviska RSPG doporučila společná řešení a zohlednila přitom platná technická harmonizační opatření. Tento postup by mohl členským státům poskytnout společný soubor nástrojů, k němuž by mohly přihlížet při určování vhodných konzistentních režimů oprávnění, jež mají být uplatňovány ve vztahu k pásmu nebo jeho části, a to v závislosti na faktorech, jako je hustota osídlení, vlastnosti pásem z hlediska šíření, rozdíly ve způsobech využití mezi městskými a venkovskými oblastmi, možná potřeba chránit stávající služby a výsledné důsledky pro úspory z rozsahu ve výrobním odvětví.

(124)

Sdílení infrastruktury sítí a v některých případech sdílení rádiového spektra může umožňovat efektivnější a účinnější užívání rádiového spektra a zajistit rychlé zavádění sítí, zejména v oblastech s nižší hustotou osídlení. Příslušné orgány by při vymezování podmínek spojených s právy na užívání rádiového spektra měly zvážit rovněž povolení forem sdílení nebo koordinace mezi podniky v zájmu zajištění účinného a účelného využívání rádiového spektra nebo dodržování povinností pokrytí, v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže.

(125)

Požadavek dodržování zásad technologické neutrality a neutrality služeb při udělování práv na užívání spolu s možností převádění práv mezi podniky podporují svobodu a způsoby poskytování služeb elektronických komunikací veřejnosti, a usnadňují tak rovněž plnění cílů obecného zájmu. Tato směrnice nijak nepředjímá, zda je rádiové spektrum přidělováno přímo podnikům zajišťujícím sítě nebo poskytujícím služby elektronických komunikací, nebo subjektům, které tyto sítě nebo služby využívají. Takovými subjekty mohou být poskytovatelé obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání. Odpovědnost za dodržování podmínek spojených s právem na užívání rádiového spektra a příslušných podmínek spojených s všeobecným oprávněním by vždy měl nést podnik, kterému bylo uděleno právo na užívání rádiového spektra. Určité povinnosti uložené provozovatelům rádiového a televizního vysílání, jež se týkají poskytování audiovizuálních mediálních služeb, mohou vyžadovat uplatnění zvláštních kritérií a postupů pro udělování práv na užívání rádiového spektra za účelem splnění konkrétního cíle obecného zájmu stanoveného členskými státy v souladu s právem Unie. Postup udělení takového práva by však měl být za všech okolností objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený.

(126)

Judikatura Soudního dvora vyžaduje, aby jakákoli vnitrostátní omezení práv, která zaručuje článek 56 Smlouvy o fungování EU, byla objektivně odůvodněná a přiměřená a aby nepřekračovala to, co je nezbytné k dosažení jejich cílů. Rádiové spektrum přidělené bez otevřeného řízení by navíc nemělo být využíváno pro jiné účely, než je cíl obecného zájmu, pro který bylo uděleno. V takovém případě by zainteresované strany měly dostat příležitost vznést v přiměřené lhůtě připomínky. V rámci postupu pro předkládání žádostí o udělení práv by členské státy měly ověřit, zda bude žadatel schopen plnit podmínky, jež budou spojené s takovými právy. Tyto podmínky by se měly odrážet v kritériích způsobilosti stanovených na objektivním, transparentním, přiměřeném a nediskriminačním základě před zahájením jakéhokoliv výběrového řízení na základě soutěže. Za účelem uplatnění těchto kritérií může být od žadatele požadováno, aby předložil nezbytné informace, kterými prokáže, že je schopen tyto podmínky splnit. Pokud nebudou takové informace poskytnuty, může být žádost o právo na užívání rádiového spektra zamítnuta.

(127)

Členské státy by měly před udělením práva vyžadovat ověřování pouze těch prvků, které může žadatel vykonávající běžnou péči rozumně prokázat, s náležitým ohledem na význam veřejné a tržní hodnoty rádiového spektra jakožto omezeného veřejného zdroje. Tím není dotčena možnost provádět následná ověření plnění kritérií způsobilosti, například prostřednictvím průběžných dílčích cílů v případech, kdy kritéria nemohla být rozumně splněna již na počátku. V zájmu zachování účinného a efektivního využívání rádiového spektra by členské státy neměly práva udělit, pokud se na základě jejich přezkoumání ukáže, že uchazeč není schopen podmínky splnit, aniž je dotčena možnost umožnit experimentální využívání na omezenou dobu. Dostatečně dlouhá doba trvání oprávnění k využívání rádiového spektra by měla zvýšit předvídatelnost pro investice, které přispějí k rychlejšímu zavádění sítí a lepším službám, a rovněž stabilitu, která podpoří obchodování s rádiovým spektrem a jeho pronájem. Pokud není oprávnění k využívání rádiového spektra uděleno na dobu neurčitou, měla by doba trvání oprávnění na jedné straně zohledňovat sledované cíle, a na straně druhé by měla být dostatečná k tomu, aby umožňovala navrácení uskutečněných investic. Ačkoli delší doba trvání může zajistit předvídatelnost investic, opatření, která zajistí účinné a efektivní využívání rádiového spektra, jako je pravomoc příslušného orgánu právo změnit nebo odejmout v případě nedodržování podmínek spojených s právy na užívání, nebo povolení obchodovatelnosti a pronajímání rádiového spektra, zabrání nepatřičnému hromadění rádiového spektra a podpoří větší flexibilitu při distribuci zdrojů rádiového spektra. Dalším prostředkem zajištění průběžného posuzování využívání rádiového spektra držitelem práva je častější využívání přepočtu poplatků na roční hodnoty.

(128)

Vzhledem k významu technických inovací by členské státy měly být schopny zajistit práva na užívání rádiového spektra pro experimentální účely, a to za zvláštních omezení a podmínek odůvodněných přísně experimentální povahou těchto práv.

(129)

Při rozhodování, zda obnovit již udělená práva na využívání harmonizovaného rádiového spektra, by příslušné orgány měly vzít v úvahu, do jaké míry by prodloužení napomohlo dosažení cílů předpisového rámce a dalších cílů podle vnitrostátního práva a práva Unie. Každé takové rozhodnutí by mělo být přijato na základě otevřeného, nediskriminačního a transparentního postupu a vycházet z přezkoumání, jak byly plněny podmínky spojené s dotčenými právy. Při posuzování potřeby obnovit práva na užívání by členské státy měly zvážit dopad obnovení přidělených práv z hlediska hospodářské soutěže oproti podpoření efektivnějšího využívání nebo inovativních nových způsobů využívání, které by mohly být výsledkem otevření pásma novým uživatelům. Příslušné orgány by měly mít možnost se v tomto ohledu rozhodnout, že povolí pouze omezené trvání obnovení, aby se zabránilo závažnému narušení zavedeného užívání. Rozhodnutí, zda obnovit práva přidělená před datem použitelnosti této směrnice, by měla respektovat veškeré již platné předpisy, členské státy by však měly rovněž zajistit, aby jimi nebyly dotčeny cíle této směrnice.

(130)

Při obnovování stávajících práv na užívání harmonizovaného rádiového spektra by členské státy kromě posouzení potřeby dané právo obnovit měly přezkoumat také poplatky s ním spojené s cílem zajistit, aby tyto poplatky nadále podporovaly optimální využívání, přičemž by se měl mimo jiné zohlednit vývoj trhu a technologický vývoj. Z důvodů právní jistoty je vhodné, aby jakékoliv úpravy stávajících poplatků vycházely ze stejných zásad jako přidělování nových práv na užívání.

(131)

Účinnou správu rádiového spektra lze zajistit tak, že se umožní pokračování efektivní využívání rádiového spektra, které již bylo přiděleno. Za účelem zajištění právní jistoty pro držitele práv by možnost obnovení práv na užívání měla být posouzena v dostatečném předstihu před vypršením dotčených práv, například alespoň dva roky před vypršením práv, pokud byla tato práva přidělena na 15 či více let, ledaže byla při udělování práv možnost obnovení výslovně vyloučena. V zájmu kontinuální správy zdrojů by příslušné orgány měly mít možnost provést takové posouzení jak z vlastní iniciativy, tak na žádost držitelů. Právo na užívání by nemělo být obnoveno proti vůli držitele.

(132)

Účinným prostředkem pro zvyšování účinnosti využívání spektra může být převod práv na užívání rádiového spektra. V zájmu pružnosti a účinnosti a s cílem umožnit oceňování rádiového spektra trhem by členské státy měly standardně povolovat, aby si uživatelé rádiového spektra svá práva na užívání převáděli nebo je pronajímali třetím stranám na základě jednoduchého postupu a s výhradou podmínek spojených s těmito právy a pravidel hospodářské soutěže, pod dozorem odpovědných vnitrostátních regulačních orgánů. Za účelem usnadnění takových převodů nebo pronajímání, při dodržení technických prováděcích opatření přijatých podle rozhodnutí č. 676/2002/ES, by členské státy měly také posoudit žádosti o oddělení nebo rozdělení práv na užívání rádiového spektra a o přezkoumání podmínek jeho využívání.

(133)

O opatřeních přijímaných specificky na podporu hospodářské soutěže při udělování nebo obnovování práv na užívání rádiového spektra by měly rozhodovat vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány, které mají potřebné hospodářské a technické znalosti a znalosti o trhu. Podmínky přidělování rádiového spektra mohou ovlivnit situaci v oblasti hospodářské soutěže na trzích elektronických komunikací a podmínky pro vstup na trh. Omezený přístup k rádiovému spektru, zejména v případě nedostatkovosti rádiového spektra, může vytvořit překážku pro vstup na trh nebo bránit investicím, zavádění sítí, poskytování nových služeb nebo aplikací, inovacím a hospodářské soutěži. Stávající hospodářskou soutěž mohou ovlivnit rovněž nová práva na užívání, včetně práv získaných prostřednictvím převodu nebo pronajmutí, a zavedení nových pružných kritérií pro užívání rádiového spektra. Při nevhodném uplatňování mohou mít některé podmínky používané za účelem podpory hospodářské soutěže jiné účinky; například limity pro využívání rádiového spektra a rezervace rádiového spektra mohou vytvořit umělý nedostatek, povinnosti velkoobchodního přístupu mohou při absenci tržní síly nepřiměřeně omezovat obchodní modely a omezení pro převody mohou znemožnit rozvoj sekundárních trhů. Proto je nezbytné a mělo by se důsledně provádět konzistentní a objektivní testování uložení takových podmínek z hlediska hospodářské soutěže. Užití takových opatření by se proto mělo zakládat na důkladném a objektivním posouzení trhu a podmínek hospodářské soutěže na trhu prováděném vnitrostátními regulačními a jinými příslušnými orgány. Příslušné vnitrostátní orgány by však měly vždy zajistit účinné a účelné využívání rádiového spektra a zabránit narušování hospodářské soutěže na základě hromadění představujícího protisoutěžní chování.

(134)

V návaznosti na stanoviska RSPG může být přijetí společné lhůty pro povolení užívání pásma rádiového spektra, které bylo harmonizováno podle rozhodnutí č. 676/2002/ES, nezbytné k tomu, aby se zabránilo přeshraničnímu rušení, a zároveň prospěšné tím, že zajistí možnost plně využívat přínosů souvisejících technických harmonizačních opatření pro trhy se zařízeními a pro zavádění sítí a služeb s velmi vysokou kapacitou. Povolení užívání pásma rádiového spektra zahrnuje přidělení rádiového spektra na základě režimu všeobecného oprávnění nebo individuálních práv na užívání s cílem povolit užívání rádiového spektra, jakmile je dokončen postup přidělování. Aby bylo možné přidělit pásma rádiového spektra, může být nezbytné uvolnit pásmo obsazené jinými uživateli a odškodnit je. Uplatňování jednotné lhůty pro povolení užívání harmonizovaných pásem pro služby elektronických komunikací, a to i pro sítě 5G, by však mohlo být v konkrétním členském státě dotčeno problémy souvisejícími s nevyřešenými otázkami týkajícími se přeshraniční koordinace mezi členskými státy nebo se třetími zeměmi, složitostí zajištění technického přechodu stávajících uživatelů pásma, omezením využití pásma na základě cíle obecného zájmu, zajištěním národní bezpečnosti a obrany nebo vyšší mocí. V každém případě by měly členské státy přijmout veškerá opatření s cílem minimalizovat jakékoli prodlevy z hlediska zeměpisného pokrytí, načasování a rozsahu rádiového spektra. Členské státy by navíc měly mít možnost v případech, kdy je to s ohledem na jimi provedené posouzení relevantních okolností považováno za vhodné, požádat Unii o poskytnutí právní, politické a technické podpory při řešení otázek týkajících se koordinace rádiového spektra se zeměmi sousedícími s Unií, včetně kandidátských a přistupujících zemí, a to tak, aby dotčené členské státy mohly dostát svým závazkům podle práva Unie.

(135)

Aby se do roku 2020 zajistila zvýšená koordinovaná dostupnost rádiového spektra v zájmu dosažení pevných a bezdrátových sítí s velmi vysokou rychlostí v kontextu 5G, RSPG identifikovala jako prioritní pásma vhodná pro splnění cílů akčního plánu pro 5G do roku 2020 pásma 3,4-3,8 GHz a 24,25-27,5 GHz. Za účelem dalších studií byla identifikována rovněž pásma 40,5-43,5 GHz a 66-71 GHz. Jako doplnění rozhodnutí (EU) 2017/899 Evropského parlamentu a Rady (33) je proto nezbytné zajistit, aby do dne 31. prosince 2020 byla pro pozemní systémy schopné poskytovat bezdrátové širokopásmové služby za harmonizovaných podmínek stanovených technickými prováděcími opatřeními přijatými v souladu s článkem 4 rozhodnutí č. 676/2002/ES k dispozici pásma 3,4-3,8 GHz a 24,25-27,5 GHz nebo jejich části, jelikož tato pásma mají specifické vlastnosti z hlediska pokrytí a datové kapacity, které umožňují jejich vhodnou kombinaci pro splnění požadavků na sítě 5G. Členské státy by však mohly být dotčeny rušením, jež pravděpodobně vznikne ze strany třetích zemí, které v souladu s Radiokomunikačním řádem ITU identifikovaly tato pásma pro jiné služby, než jsou mezinárodní mobilní telekomunikace. To by mohlo mít vliv na povinnost dodržet společnou lhůtu pro provedení. Budoucí využívání pásma 26 GHz pro pozemní bezdrátové služby 5G bude zřejmě mimo jiné zaměřeno na městské a příměstské oblasti s přístupovými body, přičemž určitou míru zavedení těchto služeb lze předpokládat podél hlavních komunikací a železničních tratí ve venkovských oblastech. Nabízí se tak příležitost, aby mimo tyto zeměpisné oblasti bylo pásmo 26 GHz využíváno pro jiné služby než bezdrátové služby 5G, například pro komunikaci určenou specificky pro podniky nebo pro využití uvnitř budov, a aby tedy členské státy toto pásmo vymezily a zpřístupnily jej na základě nevýhradního užívání.

(136)

Pokud poptávka po pásmu rádiového spektra převyšuje jeho dostupnost a členský stát následně dospěje k závěru, že práva na užívání rádiového spektra mají být omezena, měly by být uplatněny vhodné a transparentní postupy pro udělování takových práv s cílem zabránit jakékoliv diskriminaci a optimalizovat využití tohoto omezeného zdroje. Takové omezení by mělo být odůvodněné a přiměřené a mělo by mu předcházet důkladné posouzení tržních podmínek, při němž budou náležitě zohledněny celkové přínosy pro uživatele a cíle vnitrostátního a vnitřního trhu. Cíle jakýchkoliv omezení by měly být předem jasně vymezené. Při rozhodování o nejvhodnějším způsobu výběrového řízení by členské státy měly v souladu s koordinačními opatřeními přijatými na úrovni Unie včas a transparentním způsobem konzultovat se všemi zainteresovanými stranami odůvodnění, cíle a podmínky výběrového řízení. Členské státy by měly mít možnost mimo jiné využívat konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení pro přidělení rádiového spektra nebo pro číslovací zdroje s mimořádnou hospodářskou hodnotou. Při správě takových systémů by měly příslušné orgány zohledňovat cíle této směrnice. Pokud členský stát zjistí, že by v pásmu mohla být zpřístupněna další práva, měl by zahájit příslušný postup.

(137)

Masivní růst poptávky po rádiovém spektru a poptávky koncových uživatelů po kapacitě bezdrátového širokopásmového připojení vyžaduje alternativní, doplňková řešení pro přístup zajišťující účinné využívání spektra, včetně bezdrátových přístupových systémů s nízkým výkonem a malým dosahem, jako jsou rádiové místní sítě (RLAN) a sítě buňkových přístupových bodů malého rozměru s malým výkonem. Takové doplňkové systémy bezdrátového přístupu, zejména veřejně přístupné přístupové body sítí RLAN, zvyšují přístup k internetu pro koncové uživatele a snižují zátěž mobilního provozu pro mobilní operátory. Sítě RLAN používají harmonizované rádiové spektrum bez nutnosti individuálního oprávnění nebo práva na užívání rádiového spektra. Většinu přístupových bodů sítí RLAN zatím využívají soukromí uživatelé jako místní bezdrátové prodloužení svého pevného širokopásmového připojení. Koncovým uživatelům by nemělo být bráněno v tom, aby v rámci svého internetového předplatného sdíleli přístup ke své síti RLAN s jinými uživateli, s cílem zvýšit počet dostupných přístupových míst, zejména v hustě osídlených oblastech, maximalizovat bezdrátovou datovou kapacitu prostřednictvím opětovného využívání rádiového spektra a vytvořit nákladově efektivní doplňkovou bezdrátovou širokopásmovou infrastrukturu přístupnou dalším koncovým uživatelům. Proto by měla být rovněž odstraněna zbytečná omezení pro zavádění a propojování přístupových bodů sítí RLAN.

(138)

Veřejné orgány nebo poskytovatelé veřejných služeb, kteří používají sítě RLAN ve svých prostorách pro svůj personál, návštěvníky nebo klienty, aby jim například umožnili přístup ke službám elektronické veřejné správy (eGovernment) nebo k informacím o veřejné dopravě nebo řízení silniční dopravy, by mohly poskytovat přístup k těmto přístupovým bodům rovněž široké veřejnosti jako doplňkovou službu ke službám, které veřejnosti ve svých prostorách nabízejí, v rozsahu, který umožňují pravidla hospodářské soutěže a veřejných nabídkových řízení. Poskytování takového lokálního přístupu k sítím elektronických komunikací v rámci soukromého majetku nebo v omezeném veřejném prostoru nebo v jejich okolí na nekomerčním základě nebo jako doplňkové služby k jiné aktivitě, která na tomto přístupu nezávisí (například přístupové body k sítím RLAN zpřístupněné zákazníkům jiných obchodních aktivit nebo široké veřejnosti v daném prostoru), navíc může být podmíněno dodržováním podmínek a požadavků všeobecných oprávnění pro práva užívání rádiového spektra, avšak na jeho poskytovatele by se neměly vztahovat žádné podmínky ani požadavky všeobecných oprávnění vztahující se na poskytovatele veřejných sítí nebo služeb elektronických komunikací ani povinnosti související s koncovými uživateli nebo s propojením. Pro tyto poskytovatele by však měla nadále platit pravidla týkající se odpovědnosti stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (34). Objevují se další technologie, například LiFi, které doplní stávající možnosti sítí RLAN a bezdrátových přístupových bodů v oblasti rádiového spektra o optické viditelné světelné přístupové body a povedou ke vzniku hybridních místních sítí umožňujících optickou bezdrátovou komunikaci.

(139)

Jelikož bezdrátové přístupové body s nízkým výkonem a s malým dosahem, jako jsou femtobuňky, pikobuňky, metrobuňky či mikrobuňky, mohou být velmi malé a využívají nenápadná zařízení podobná směrovačům pro domácí sítě RLAN, které nevyžadují žádná povolení nad rámec toho, co je pro užívání rádiového spektra nezbytné, a jelikož mají tyto přístupové body příznivý dopad na užívání rádiového spektra a na rozvoj bezdrátových komunikací, jakékoli omezení týkající se jejich zavádění by mělo být v maximální možné míře omezeno. Aby se usnadnilo zavádění bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem a aniž je tím dotčen jakýkoli použitelný požadavek týkající se správy rádiového spektra, členské státy by v důsledku výše uvedeného neměly zavádění těchto zařízení na budovách, které nejsou úředně chráněny jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, podmiňovat udělením individuálních povolení, s výjimkou případů, kdy je to odůvodněno veřejnou bezpečností. Za tímto účelem by jejich vlastnosti – například maximální velikost, hmotnost a emisní vlastnosti – měly být specifikovány na úrovni Unie tak, aby byly přiměřené pro zavádění v daném místě a aby se zajistila vysoká úroveň ochrany veřejného zdraví, jak je stanoveno v doporučení 1999/519/ES. V případě provozu bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem by se měl používat článek 7 směrnice 2014/53/EU. Tím nejsou dotčena práva soukromého vlastnictví stanovená v unijním nebo vnitrostátním právu. Postup pro zvažování žádostí o povolení by měl být zjednodušen a neměly by jím být dotčeny žádné obchodní dohody a veškeré související správní poplatky by měly být omezeny na správní náklady spojené se zpracováním žádosti. Postup posuzování žádosti o povolení by měl trvat co nejkratší dobu a v zásadě nejvýše čtyři měsíce.

(140)

Veřejné budovy a další veřejnou infrastrukturu denně navštěvuje a využívá značný počet koncových uživatelů, kteří potřebují připojení za účelem využívání služeb elektronické správy, elektronické dopravy a dalších služeb. Další veřejná infrastruktura, jako například pouliční osvětlení či světelná dopravní signalizace, představuje mimo jiné i díky svému hustému výskytu cenná místa pro zavedení buňkových přístupových bodů malého rozměru. Aniž je dotčena možnost, aby příslušné orgány podmínily zavádění bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem udělením individuálních povolení vydaných předem, operátoři by měli mít právo na přístup k těmto veřejným místům, aby mohli odpovídajícím způsobem pokrýt poptávku. Členské státy by proto měly zajistit, aby tyto veřejné budovy a další veřejná infrastruktura byly zpřístupňovány za přiměřených podmínek pro zavádění buňkových přístupových bodů malého rozměru, a to s cílem doplnit směrnici 2014/61/EU, a aniž jsou dotčeny zásady stanovené v této směrnici. Směrnice 2014/61/EU uplatňuje funkční přístup a ukládá povinnosti přístupu k fyzické infrastruktuře pouze v případě, že se jedná o součást sítě nebo pokud ji vlastní nebo používá některý provozovatel sítě, takže řada budov vlastněných nebo používaných orgány veřejné správy je ponechána mimo oblast její působnosti. Naproti tomu stanovení specifické povinnosti není nutné v případě fyzické infrastruktury, jako jsou kabelovody nebo stožáry, používané pro inteligentní dopravní systémy, které jsou ve vlastnictví provozovatelů sítě (poskytovatelů dopravních služeb nebo poskytovatelů veřejných sítí elektronických komunikací), a částí sloužících k uložení prvků sítě, které tak spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/61/EU.

(141)

Ustanovení této směrnice týkající se přístupu a propojení se vztahují na veřejné sítě elektronických komunikací. Na poskytovatele jiných než veřejných sítí elektronických komunikací se povinnosti podle této směrnice týkající se přístupu nebo propojení nevztahují s výjimkou případů, kdy při využívání přístupu k veřejným sítím mohou podléhat podmínkám stanoveným členskými státy.

(142)

Pojem „přístup“ má mnoho významů, a je proto nutné přesně vymezit, v jakém smyslu se tento pojem používá v této směrnici, aniž je dotčeno jeho používání v ostatních právních aktech Unie. Operátor může vlastnit základní síť nebo zařízení, nebo si může některé z nich nebo všechny pronajmout.

(143)

Na otevřeném a konkurenčním trhu by neměla existovat žádná omezení bránící podnikům ve sjednávání dohod o přístupu a propojování, zejména přeshraničních dohod, s výhradou pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě o fungování EU. V rámci úsilí o dosažení účinnějšího, skutečně celoevropského trhu s účinnou hospodářskou soutěží, s větším výběrem a konkurenčními službami pro koncové uživatele by měly podniky, které přijímají žádosti o přístup nebo propojení od jiných podniků, které musí dodržovat požadavky všeobecného oprávnění, aby mohly poskytovat sítě nebo služby elektronických komunikací pro veřejnost, v zásadě uzavírat takové dohody na komerčním základě a vyjednávat v dobré víře.

(144)

Na trzích, na nichž přetrvávají velké rozdíly ve vyjednávacích pozicích mezi podniky a kde některé podniky jsou odkázány při dodávce svých služeb na infrastrukturu provozovanou jinými subjekty, je vhodné vytvořit předpisový rámec pro zajištění účinného fungování trhu. Pokud nejsou obchodní jednání úspěšná, měly by mít vnitrostátní regulační orgány pravomoc zajistit přístup, propojení a interoperabilitu služeb v zájmu koncových uživatelů za přiměřených podmínek. Mohou zejména zajistit spojení mezi koncovými body tím, že uloží přiměřené povinnosti podnikům, na které se vztahují požadavky všeobecného oprávnění a které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům. Kontrola přístupových prostředků může zahrnovat vlastnictví nebo kontrolu fyzického připojení (pevného nebo mobilního) ke koncovému uživateli nebo možnost změnit nebo zrušit státní číslo nebo čísla potřebná pro přístup ke koncovému bodu sítě koncového uživatele. O takový případ by šlo například tehdy, pokud by operátoři sítí nepřiměřeně omezovali koncovým uživatelům volbu přístupu k internetovým portálům a službám.

(145)

S ohledem na zásadu nediskriminace by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby všechny podniky, bez ohledu na jejich velikost a obchodní model, a ať již jsou vertikálně integrované, nebo oddělené, mohly využívat propojení za rozumných podmínek, s cílem poskytovat spojení mezi koncovými body a přístup k internetu.

(146)

Vnitrostátní právní nebo správní opatření, která vážou podmínky pro přístup nebo propojení na činnosti strany, která žádá o propojení, zejména na rozsah jejích investic do infrastruktury sítě, a nikoli na vzájemné propojení nebo na poskytované služby přístupu, mohou způsobit narušení trhu, a mohou proto být neslučitelná s pravidly hospodářské soutěže.

(147)

Operátoři sítí, kteří kontrolují přístup ke svým vlastním zákazníkům, tak činí na základě jednoznačně vyčleněných čísel nebo adres ze zveřejněného rozsahu čísel nebo adres. Ostatní operátoři sítí mají mít možnost zajišťovat provoz pro tyto zákazníky, a stejně tak mají mít možnost se přímo či nepřímo vzájemně propojovat. Je proto vhodné stanovit práva a povinnosti pro sjednávání propojení.

(148)

Interoperabilita je přínosem pro koncové uživatele a je důležitým cílem tohoto předpisového rámce. Podpora interoperability je jedním z cílů vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů, jak je stanoví uvedený rámec. Zmíněný rámec rovněž ukládá Komisi zveřejňovat seznam norem nebo specifikací týkajících se poskytování služeb, technických rozhraní nebo síťových funkcí jako základ pro podporu harmonizace v elektronických komunikacích. Členské státy by měly podporovat používání zveřejněných norem nebo specifikací v míře, která je bezpodmínečně nezbytná k zajištění interoperability služeb a k rozšíření možností výběru pro uživatele.

(149)

V současné době jak spojení mezi koncovými body, tak přístup k tísňovým službám závisí na tom, zda koncoví uživatelé používají interpersonální komunikační služby založené na číslech. Budoucí technologický vývoj nebo zvýšené využívání interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech by mohl vést k nedostatečné interoperabilitě mezi komunikačními službami. Důsledkem může být vznik závažných překážek pro vstup na trh a pro další inovace, což může vážně ohrozit účinné spojení mezi koncovými body koncových uživatelů.

(150)

V případě výskytu takových problémů s interoperabilitou by Komise měla mít možnost požádat BEREC o zprávu, která by měla poskytnout faktické hodnocení situace na trhu na úrovni Unie i na úrovni členských států. Při maximálním zohlednění zprávy BEREC a dalších zjištěných skutečností a s přihlédnutím k dopadům na vnitřní trh by Komise měla rozhodnout, zda je nutný regulační zásah ze strany vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů. Pokud se Komise domnívá, že by vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány měly takový regulační zásah zvážit, měla by mít možnost přijmout prováděcí opatření upřesňující povahu a rozsah případných regulačních zásahů ze strany vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů, zejména včetně povinností zveřejnit relevantní informace a umožnit jejich používání, změny a další šíření danými orgány a jinými poskytovateli, a opatření s cílem uložit povinné používání norem nebo specifikací všem nebo určitým poskytovatelům.

(151)

Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány by měly s ohledem na specifické vnitrostátní okolnosti posoudit, zda je případný zásah nutný a odůvodněný za účelem zajištění spojení mezi koncovými body, a pokud ano, uložit v souladu s prováděcími opatřeními Komise přiměřené povinnosti poskytovatelům interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech se značnou mírou pokrytí a využívání ze strany uživatelů. Pojem „značnou“ je třeba vykládat v tom smyslu, že zeměpisné pokrytí a počet koncových uživatelů v případě dotčeného poskytovatele představují kritické množství s ohledem na dosažení cíle spočívajícího v zajištění spojení mezi koncovými body u koncových uživatelů. Na poskytovatele s omezeným počtem koncových uživatelů nebo omezeným zeměpisným pokrytím, kteří by k dosažení tohoto cíle přispěli pouze nepatrně, by se obvykle tyto povinnosti týkající se interoperability vztahovat neměly.

(152)

V situacích, kdy podniky nemají přístup ke schůdným alternativám k nereplikovatelnému elektrickému vedení, kabelům a přiřazeným zařízením uvnitř budov nebo až po první soustřeďovací nebo rozvodný bod, a za účelem podpory dosahování konkurenceschopných výsledků v zájmu koncových uživatelů by vnitrostátní regulační orgány měly mít pravomoc uložit povinnosti přístupu všem podnikům bez ohledu na to, zda jsou označeny jako podniky s významnou tržní silou. V této souvislosti by vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit veškeré technické a ekonomické překážky pro budoucí replikaci sítí. Avšak vzhledem k tomu, že takové povinnosti mohou v některých případech působit rušivě, oslabovat investiční pobídky a mít za následek posílení postavení dominantních aktérů, měly by být ukládány pouze v případě, že jsou oprávněné a přiměřené jako prostředek k dosažení udržitelné hospodářské soutěže na relevantních trzích. Pouhý fakt, že již existuje více než jedna taková infrastruktura, by neměl být nutně vykládán tak, jako že její aktiva jsou replikovatelná. V nezbytných případech by podniky měly mít možnost opřít se v kombinaci s těmito povinnostmi přístupu rovněž o povinnosti poskytnout přístup k fyzické infrastruktuře podle směrnice 2014/61/EU. Veškeré povinnosti uložené vnitrostátním regulačním orgánem na základě této směrnice a rozhodnutí přijatá jinými příslušnými orgány podle směrnice 2014/61/EU k zajištění přístupu k fyzické infrastruktuře nebo k fyzické infrastruktuře až po přístupový bod by měly být v souladu.

(153)

Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost ukládat podnikům v nezbytné míře povinnosti poskytnout přístup k zařízením uvedeným v příloze této směrnice, a to zejména k rozhraním pro aplikační programy (API) a elektronickým programovým průvodcům (EPG), s cílem zajistit pro koncové uživatele přístupnost nejen ke službám digitálního rozhlasového a televizního vysílání, ale i k souvisejícím přiřazeným službám. Tyto přiřazené služby by mohly zahrnovat služby týkající se programu, jež jsou koncipovány se specifickým cílem zlepšit přístupnost pro koncové uživatele se zdravotním postižením, a televizní služby s internetem týkající se programu.

(154)

Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány při posuzování soustřeďovacího nebo rozvodného bodu, po který hodlají uložit povinnosti přístupu, zvolily bod v souladu s pokyny BEREC. Výběr bodu blíže koncovým uživatelům bude prospěšnější pro hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Tímto způsobem by vnitrostátní regulační orgán měl nejprve zvážit možnost výběru bodu nacházejícího se uvnitř budovy nebo v její těsné blízkosti. Může být odůvodněné rozšířit povinnosti přístupu k elektrickému vedení a kabelům i za první soustřeďovací nebo rozvodný bod, avšak omezit tyto povinnosti na body co nejbližší koncovým uživatelům, které jsou schopny hostit dostatečný počet koncových uživatelů, je-li prokázáno, že replikace čelí značným a nikoli dočasným fyzickým nebo ekonomickým překážkám, což vede k významným problémům v oblasti hospodářské soutěže nebo k tržním selháním na maloobchodní úrovni na úkor koncových uživatelů. K posouzení replikovatelnosti síťových prvků je zapotřebí přezkum trhu, který je odlišný od analýzy posuzující významnou tržní sílu, a vnitrostátní regulační orgán tak k uložení těchto povinností nemusí určit významnou tržní sílu. Na druhou stranu tento přezkum vyžaduje dostatečné ekonomické posouzení tržních podmínek s cílem zjistit, zda jsou splněna kritéria nezbytná pro uložení povinností za prvním soustřeďovacím nebo rozvodným bodem. Je pravděpodobnější, že takové rozšířené povinnosti přístupu budou nezbytné v zeměpisných oblastech, kde je z ekonomického hlediska zavedení alternativní infrastruktury riskantnější, například z důvodu nízké hustoty osídlení nebo omezeného počtu budov s více obytnými jednotkami. Vysoká koncentrace domácností může být naopak známkou toho, že uložení těchto povinností je zbytečné. Vnitrostátní regulační orgány by měly rovněž zvážit, zda tyto povinnosti mohou posílit postavení podniků označených jako podniky s významnou tržní silou. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost uložit povinnosti přístupu k aktivním nebo virtuálním síťovým prvkům využívaným k poskytování služeb v rámci této infrastruktury, pokud by přístup k pasivním prvkům byl ekonomicky neefektivní nebo prakticky neproveditelný a pokud se vnitrostátní regulační orgán domnívá, že při absenci takového zásahu by byl účel povinnosti přístupu obcházen. S cílem zlepšit jednotnou regulační praxi v celé Unii by měla mít Komise možnost požádat vnitrostátní regulační orgán, aby vzal zpět své návrhy opatření rozšiřující povinnosti přístupu za prvním soustřeďovacím nebo rozvodným bodem, jestliže BEREC sdílí závažné pochybnosti Komise ohledně slučitelnosti návrhu opatření s právem Unie, a zejména s regulačními cíli stanovenými v této směrnici.

(155)

V takových případech může být za účelem dodržení zásady proporcionality vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány osvobodily od povinností přístupu za prvním soustřeďovacím nebo rozvodným bodem, který by měly tyto orgány určit, některé kategorie vlastníků nebo podniků s odůvodněním, že povinnost přístupu, která není podložena označením podniku jako podniku s významnou tržní silou, by mohla ohrozit jejich ekonomickou opodstatněnost, pokud jde o nedávno zavedené síťové prvky, a to zejména u malých místních projektů. Na podniky působící výhradně na velkoobchodním trhu by se takové povinnosti přístupu vztahovat neměly, pokud nabízejí účinný alternativní přístup k síti s velmi vysokou kapacitou na komerčním základě za spravedlivých, nediskriminačních a přiměřených podmínek, a to i pokud jde o cenu. Tuto výjimku by mělo být možné za stejných podmínek rozšířit i na další poskytovatele. Výjimka nemusí být vhodná v případě poskytovatelů, kteří jsou příjemci veřejného financování.

(156)

Sdílení pasivní infrastruktury využívané při poskytování služeb bezdrátových elektronických komunikací v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže může být obzvláště užitečné pro maximalizaci připojení s velmi vysokou kapacitou v Unii, zejména v řidčeji osídlených oblastech, kde nelze provést replikaci a existuje riziko, že koncoví uživatelé nebudou mít k takovému připojení přístup. Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány by měly mít výjimečně možnost v souladu s právními předpisy Unie uložit takové sdílení nebo zajištění lokalizovaného přístupu k roamingu, pokud je tato možnost jasně uvedena v původních podmínkách pro udělení práva na užívání spektra a pokud prokáží přínosy takového sdílení z hlediska překonání velmi závažných ekonomických nebo fyzických překážek, což se odráží ve velmi nedostatečném nebo neexistujícím přístupu k sítím nebo službám, a pokud přitom zohlední určité aspekty, zejména nutnost zajistit pokrytí podél hlavních dopravních komunikací, možnost výběru a vyšší kvalitu služeb pro koncové uživatele a také nutnost zachovat pobídky pro zavádění infrastruktury. V situaci, kdy koncoví uživatelé nemají příslušný přístup a sdílení pasivní infrastruktury samo o sobě k vyřešení této situace nepostačuje, by měly mít vnitrostátní regulační orgány možnost uložit povinnosti týkající se sdílení aktivní infrastruktury. Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány si při tom zachovávají flexibilitu zvolit nejvhodnější povinnost sdílení nebo přístupu, která by měla být přiměřená a odůvodněná s ohledem na povahu zjištěného problému.

(157)

Přestože je za určitých okolností vhodné, aby vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány ukládaly za účelem plnění cílů, jako je spojení mezi koncovými body sítě a interoperabilita služeb, povinnosti podnikům bez ohledu na jejich označení ve vztahu k významné tržní síle, je nutné zajistit, aby byly tyto povinnosti ukládány v souladu s předpisovým rámcem, a zejména s jeho oznamovacími postupy. Tyto povinnosti by měly být ukládány pouze v případě, že je to odůvodněno v zájmu dosažení cílů této směrnice a že jsou objektivně odůvodněné, transparentní, přiměřené a nediskriminační za účelem podpory účinnosti, udržitelné hospodářské soutěže, účinných investic a inovací, poskytují koncovým uživatelům maximální přínosy a jsou uloženy v souladu s příslušnými oznamovacími postupy.

(158)

V zájmu překonání velmi závažných ekonomických nebo fyzických překážek bránících tomu, aby byly koncovým uživatelům poskytovány služby nebo sítě využívající rádiové spektrum, a tam, kde přetrvávají mezery v pokrytí mobilními službami, může být k odstranění těchto mezer zapotřebí přístup k pasivní infrastruktuře a její sdílení nebo v případech, kdy je to nedostačující, i sdílení aktivní infrastruktury nebo mohou být zapotřebí dohody o lokalizovaném přístupu k roamingu. Aniž jsou dotčeny povinnosti sdílení spojené s právy na užívání na základě jiných ustanovení této směrnice, a zejména opatření na podporu hospodářské soutěže, pokud vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány hodlají přijmout opatření s cílem uložit povinnosti sdílení pasivní infrastruktury nebo v případě, že pasivní přístup a sdílení nejsou dostačující, i povinnosti sdílení aktivní infrastruktury nebo uzavření dohod o lokalizovaném přístupu k roamingu, mohou však být rovněž vyzvány, aby zvážily možné riziko pro účastníky trhu v oblastech, kde služby nejsou poskytovány v dostatečné míře.

(159)

Pravidla hospodářské soutěže nemusí sama o sobě vždy stačit k zajištění kulturní rozmanitosti a mediální plurality v oblasti digitální televize. Vývoj technologií a trhu si vynucuje pravidelné přezkoumávání povinností poskytovat podmíněný přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek členským státem na jeho vnitrostátním trhu, zejména s cílem určit, zda je odůvodněné rozšířit povinnosti na elektronické programové průvodce (EPG) nebo rozhraní pro aplikační programy (API), v rozsahu, který je nezbytný pro zabezpečení přístupnosti koncovým uživatelům k určitým službám digitálního vysílání. Členské státy by měly mít možnost stanovit služby digitálního vysílání, ke kterým má být zajištěn koncovému uživateli přístup tím, že přijmou veškerá právní nebo správní opatření, která považují za nezbytná.

(160)

Členské státy by rovněž měly mít možnost povolit svým vnitrostátním regulačním orgánům, aby přezkoumaly povinnosti týkající se podmíněného přístupu ke službám digitálního vysílání s cílem vyhodnotit na základě analýzy trhu, zda zrušit nebo změnit podmínky pro podniky, které nemají významnou tržní sílu na relevantním trhu. Takové zrušení nebo změna by neměly mít nepříznivý vliv na přístup koncových uživatelů k takovým službám nebo na perspektivy účinné hospodářské soutěže.

(161)

Za jistých okolností jsou zapotřebí povinnosti ex ante, aby byl zajištěn rozvoj konkurenčního trhu, na němž panují podmínky podporující zavádění a využívání sítí a služeb s velmi vysokou kapacitou a maximalizaci výhod pro koncové uživatele. Definice významné tržní síly použitá v této směrnici je ekvivalentní pojmu dominantního postavení, jak je definován v judikatuře Soudního dvora.

(162)

Dominantní postavení mohou společně zaujímat dva nebo více podniků nejen tehdy, když existují strukturální nebo jiné vazby mezi nimi, ale i tehdy, když struktura relevantního trhu vede ke koordinačním účinkům, tj. podporuje souběžné nebo spojené protisoutěžní chování na trhu.

(163)

V zájmu zajištění udržitelné hospodářské soutěže je nezbytné, aby byly regulační povinnosti ex ante ukládány pouze na velkoobchodním trhu, na němž se nachází jeden nebo více podniků s významnou tržní silou a kde nápravná opatření podle unijního či vnitrostátního práva hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému. Komise vypracovala v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže pokyny na úrovni Unie, kterými se budou řídit vnitrostátní regulační orgány při hodnocení účinnosti hospodářské soutěže na daném trhu a při posuzování významné tržní síly. Vnitrostátní regulační orgány by měly analyzovat, zda je trh určitého produktu nebo služby účinně konkurenční v dané zeměpisné oblasti, která může zahrnovat celé území dotyčného členského státu nebo jeho část nebo přilehlé části území členských států posuzovaných jako celek. Analýza účinné hospodářské soutěže by měla obsahovat analýzu toho, zda je trh perspektivně konkurenční, a tedy zda je případný nedostatek účinné hospodářské soutěže trvalým jevem. Pokyny by se měly zabývat i otázkou nově vznikajících trhů, na nichž by fakticky účastník s vedoucím postavením na trhu mohl mít značný podíl na trhu, ale nemohly by mu být ukládány nepřiměřené povinnosti. Komise by měla pokyny pravidelně přezkoumávat, zejména při příležitosti revize stávajících právních předpisů, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora, ekonomickému myšlení a aktuálním zkušenostem s trhem, aby zajistila, že zůstanou na rychle se rozvíjejícím trhu aktuální. Vnitrostátní regulační orgány budou muset vzájemně spolupracovat, pokud se zjistí, že relevantní trh je nadnárodní.

(164)

Při určování toho, zda má podnik významnou tržní sílu na určitém trhu, by měly vnitrostátní regulační orgány postupovat v souladu s právem Unie a v co nejvyšší míře zohledňovat pokyny Komise pro analýzu trhu a posuzování významné tržní síly.

(165)

Vnitrostátní regulační orgány by měly vymezit relevantní zeměpisné trhy na svém území a měly by při tom v maximální míře zohlednit doporučení Komise o relevantních trzích produktů a služeb (dále jen „doporučení“) přijaté na základě této směrnice a rovněž přihlédnout k vnitrostátním a místním podmínkám. Proto by vnitrostátní regulační orgány měly provést alespoň analýzu trhů, které jsou uvedeny ve zmíněném doporučení, včetně těch, které již v daném národním nebo místním prostředí nejsou regulovány. Vnitrostátní regulační orgány by měly provést rovněž analýzu těch trhů, které ve zmíněném doporučení uvedeny nejsou, ale jsou regulovány v rámci území spadajícího do jejich pravomoci na základě dřívějších analýz, nebo analýzu dalších trhů, mají-li dostatečný důvod se domnívat, že mohou být splněna tři kritéria stanovená v této směrnici.

(166)

Je-li to odůvodněné na základě vymezení zeměpisného trhu, lze vymezit rovněž nadnárodní trhy s přihlédnutím ke všem faktorům na straně nabídky i na straně poptávky v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže. Nejvhodnějším subjektem pro provedení takové analýzy je BEREC, které může čerpat z rozsáhlých kolektivních zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů s vymezováním trhů na vnitrostátní úrovni. Při provádění analýzy potenciálních nadnárodních trhů by měly být zohledněny vnitrostátní okolnosti. Pokud jsou nadnárodní trhy vymezeny a vyžadují regulační zásah, měly by dotčené vnitrostátní regulační orgány spolupracovat na určení vhodného regulačního opatření, a to i během postupu oznamování Komisi. Stejným způsobem mohou spolupracovat i tehdy, pokud nadnárodní trhy vymezeny nejsou, avšak tržní podmínky na jejich území jsou dostatečně homogenní, aby se vyplatil koordinovaný regulační přístup, například z hlediska obdobných nákladů, tržních struktur nebo operátorů či v případě poptávky ze strany nadnárodních koncových uživatelů nebo srovnatelné poptávky.

(167)

V některých případech jsou zeměpisné trhy vymezeny na národním nebo nižším než národním základě, například z důvodu národní nebo místní povahy zavádění sítí, která určuje hranice potenciální tržní síly podniků z hlediska velkoobchodní nabídky, avšak přesto existuje významná nadnárodní poptávka ze strany jedné nebo více kategorií koncových uživatelů. To může být zejména případ poptávky ze strany koncových uživatelů, jimiž jsou podniky s provozovnami na vícero místech v různých členských státech. Pokud není taková nadnárodní poptávka dostatečně pokryta ze strany dodavatelů, například pokud jsou rozptýleni podél národní hranice nebo místně, znamená to potenciální překážku pro vnitřní trh. Proto by BEREC mělo mít pravomoc udílet vnitrostátním regulačním orgánům pokyny ohledně společných regulačních přístupů, aby se zajistilo uspokojivé pokrytí nadnárodní poptávky, aby byl vytvořen základ pro interoperabilitu velkoobchodních přístupových produktů v celé Unii a aby byla umožněna větší účelnost a úspory z rozsahu navzdory roztříštěné nabídce. Pokyny BEREC by měly působit na rozhodování vnitrostátních regulačních orgánů při sledování cíle vnitřního trhu, když tyto orgány ukládají regulační povinnosti podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou na vnitrostátní úrovni, a poskytovat pokyny pro harmonizaci technických specifikací velkoobchodních přístupových produktů schopných uspokojit uvedenou určenou nadnárodní poptávku v zájmu vnitřního trhu.

(168)

Cílem jakéhokoliv regulačního zásahu ex ante je prostřednictvím zajištění účinné a udržitelné hospodářské soutěže na maloobchodních trzích v konečném důsledku zajistit výhody pro koncové uživatele z hlediska ceny, kvality a možnosti výběru. Je pravděpodobné, že vnitrostátní regulační orgány budou postupně moci považovat maloobchodní trhy za konkurenceschopné i bez uplatnění velkoobchodní regulace, a to zejména s ohledem na očekávaná zlepšení v oblasti inovací a hospodářské soutěže.

(169)

Pro vnitrostátní regulační orgány je výchozím bodem pro vymezení velkoobchodních trhů, které připadají v úvahu pro regulaci ex ante, analýza odpovídajících maloobchodních trhů. Analýza účinné hospodářské soutěže na maloobchodní a velkoobchodní úrovni se provádí se zaměřením do budoucna v určitém časovém horizontu a na základě práva hospodářské soutěže, případně včetně příslušné judikatury Soudního dvora. Dojde-li se k závěru, že by určitý maloobchodní trh byl účinně konkurenční i při neuplatnění velkoobchodní regulace ex ante na odpovídajícím relevantním trhu nebo trzích, měl by vnitrostátní regulační orgán vyvodit závěr, že regulace na relevantní velkoobchodní úrovni již není potřebná.

(170)

Během postupného přechodu na deregulované trhy budou stále běžnější obchodní dohody mezi operátory, včetně dohod o společných investicích a přístupu, a pokud budou udržitelné a budou zlepšovat dynamiku hospodářské soutěže, mohou podpořit závěr, že příslušný velkoobchodní trh nevyžaduje regulaci ex ante. Podobná logika by platila i naopak, v případě neočekávaného ukončení obchodních dohod na deregulovaném trhu. Analýza takových dohod by měla zohledňovat skutečnost, že perspektiva možné regulace může vlastníky sítí motivovat k uzavírání obchodních dohod. Aby bylo zajištěno, že při určování, zda daný trh vyžaduje regulaci ex ante, bude odpovídajícím způsobem zohledněn dopad regulace na souvisejících trzích, měly by vnitrostátní regulační orgány zajistit, aby analýza trhů byla prováděna koherentním způsobem a pokud možno ve stejném okamžiku, nebo alespoň co nejblíže po sobě.

(171)

Při zvažování velkoobchodní regulace za účelem řešení problémů na maloobchodní úrovni by vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit skutečnost, že velkoobchodní vstupy pro určitý maloobchodní trh může poskytovat více předcházejících velkoobchodních trhů a naopak, že jeden velkoobchodní trh může poskytovat velkoobchodní vstupy pro různé maloobchodní trhy. Kromě toho může být dynamika hospodářské soutěže na určitém trhu ovlivněna působením trhů, které jsou přilehlé, ale nejsou ve vertikálním vztahu, jako tomu může být například mezi některými trhy pevných a mobilních sítí. Vnitrostátní regulační orgány by takové posouzení měly provádět zvlášť pro každý z velkoobchodních trhů, u nichž se zvažuje regulace, a začít s nápravnými opatřeními pro přístup k civilní infrastruktuře, neboť taková nápravná opatření obvykle vedou k udržitelnější hospodářské soutěži, včetně hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, a poté provést analýzu všech velkoobchodních trhů, u nichž připadá v úvahu regulace ex ante, za účelem posouzení, zda je pravděpodobné, že opatření bude vhodné k řešení problémů zjištěných v oblasti hospodářské soutěže na maloobchodní úrovni. Při rozhodování o konkrétním nápravném opatření, které má být uloženo, by vnitrostátní regulační orgány měly posoudit jeho technickou proveditelnost a provést analýzu nákladů a přínosů, s přihlédnutím k tomu, do jaké míry je vhodné k řešení problémů zjištěných v oblasti hospodářské soutěže na maloobchodní úrovni, a umožnit hospodářskou soutěž na základě diferenciace a technologické neutrality. Vnitrostátní regulační orgány by měly zvážit dopady uložení takových nápravných opatření, která, jsou-li proveditelná pouze u některých síťových topologií, by mohla odrazovat od zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou v zájmu koncových uživatelů.

(172)

Aniž je dotčena zásada technologické neutrality, vnitrostátní regulační orgány by měly prostřednictvím uložených nápravných opatření poskytovat, pokud možno ještě před zavedením infrastruktury, pobídky motivující k budování flexibilní a otevřené síťové struktury, která by postupem času umožnila v pozdější fázi zmenšit zátěž, již uložená nápravná opatření představují, a omezit jejich složitost. V každém stadiu posuzování by vnitrostátní regulační orgán předtím, než určí, zda by mělo být podniku označenému jako podnik s významnou tržní silou uloženo další, více zatěžující nápravné opatření, měl určit, zda dotčený maloobchodní trh bude účinně konkurenční, a to rovněž se zohledněním jakýchkoli relevantních obchodních dohod nebo jiných okolností na velkoobchodním trhu, včetně dalších typů již platné regulace, jako jsou například povinnosti obecného přístupu k nereplikovatelným aktivům nebo povinnosti uložené podle směrnice 2014/61/EU, a regulačních opatření, která vnitrostátní regulační orgán již pokládá pro podnik označený jako podnik s významnou tržní silou za vhodné. Toto posuzování, jehož cílem je zajistit uložení pouze těch nejvhodnějších nápravných opatření, která jsou nezbytná k účinnému řešení případných problémů zjištěných v rámci analýzy trhu, nevylučuje možnost, že vnitrostátní regulační orgány zjistí, že nejméně rušivým způsobem řešení problémů je kombinace nápravných opatření, byť s různou intenzitou, a to v souladu se zásadou proporcionality. I když takové rozdíly nevedou k vymezení odlišných zeměpisných trhů, mohly by ospravedlnit diferenciaci vhodných nápravných opatření ukládaných s ohledem na odlišnou míru omezení hospodářské soutěže.

(173)

Regulace ex ante uložená na velkoobchodní úrovni, která je v zásadě méně intervenční než regulace na maloobchodní úrovni, se považuje za dostačující pro řešení potenciálních problémů hospodářské soutěže na souvisejícím navazujícím maloobchodním trhu nebo trzích. Pokroky ve fungování hospodářské soutěže od zavedení regulačního rámce pro elektronické komunikace dokládá postupná deregulace maloobchodních trhů v celé Unii. Pravidla pro ukládání nápravných opatření ex ante podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou by měla být dále zjednodušena a měla by být pokud možno předvídatelnější. Proto by mělo převládat ukládání regulačních kontrol ex ante na základě označení podniku jako podniku s významnou tržní silou na velkoobchodních trzích.

(174)

Pokud vnitrostátní regulační orgán zruší velkoobchodní regulaci, měl by stanovit přiměřenou oznamovací lhůtu, aby zajistil udržitelný přechod na deregulovaný trh. Při stanovování takového období by měl vnitrostátní regulační orgán přihlédnout ke stávajícím dohodám mezi poskytovateli přístupu a zájemci o přístup, které byly uzavřeny na základě uložených regulačních povinností. Tyto dohody konkrétně mohou poskytovat po stanovenou dobu smluvní právní ochranu pro zájemce o přístup. Vnitrostátní regulační orgán by měl rovněž zohlednit faktickou možnost účastníků trhu využívat jakékoliv nabídky týkající se komerčního velkoobchodního přístupu nebo společného investování, které mohou být na trhu k dispozici, a potřebu vyhnout se delšímu období případné regulatorní arbitráže. Přechodná opatření stanovená vnitrostátním regulačním orgánem by měla brát v potaz rozsah a načasování regulačního dohledu stávajících dohod po začátku oznamovací lhůty.

(175)

Aby měli účastníci trhu jistotu, pokud jde o podmínky regulace, je nezbytné stanovit lhůtu pro přezkoumávání trhu. Analýzu trhu je třeba provádět pravidelně a v přiměřeném a vhodném časovém rámci. Pokud vnitrostátní regulační orgán analýzu trhu v rámci této lhůty neprovede, může tím ohrozit vnitřní trh a žádoucí účinek běžného řízení pro porušení povinností se nemusí dostavit včas. Dotčený vnitrostátní regulační orgán by měl mít případně možnost požádat BEREC o pomoc při provádění analýzy trhu. Tato pomoc by mohla mít například formu zvláštní pracovní skupiny složené ze zástupců ostatních vnitrostátních regulačních orgánů.

(176)

Kvůli vysoké úrovni technologických inovací a velmi dynamickým trhům v odvětví elektronických komunikací je třeba na úrovni Unie rychle upravovat předpisy koordinovaným a harmonizovaným způsobem, neboť zkušenosti ukazují, že odlišnosti, které v oblasti provádění předpisového rámce mezi jednotlivými vnitrostátními regulačními orgány panují, mohou tvořit překážku na vnitřním trhu.

(177)

V zájmu větší stability a předvídatelnosti regulačních opatření by však maximální období povolené mezi jednotlivými analýzami trhu mělo být prodlouženo ze tří na pět let za předpokladu, že změny na trhu v mezidobí nevyžadují novou analýzu. Při určování toho, zda vnitrostátní regulační orgán splnil svoji povinnost provést analýzu trhů a oznámil příslušný návrh opatření alespoň každých pět let, bude bráno jako začátek nového pětiletého cyklu pouze oznámení obsahující nové posouzení vymezení trhu a významné tržní síly. Pouhé oznámení nových nebo pozměněných regulačních nápravných opatření uložených na základě dřívější a neaktualizované analýzy trhu za splnění uvedené povinnosti považováno nebude. Samotná skutečnost, že vnitrostátní regulační orgán neplní povinnost provádět analýzu trhu v pravidelných intervalech stanovených touto směrnicí, by neměla být považována za důvod pro neplatnost nebo nepoužitelnost existujících povinností, které tento vnitrostátní regulační orgán na daném trhu uložil.

(178)

Uložení zvláštní povinnosti podniku označenému jako podnik s významnou tržní silou nevyžaduje další analýzu trhu, vyžaduje však odůvodnění, že daná povinnost je vhodná a přiměřená s ohledem na povahu zjištěného problému na daném trhu a na souvisejícím maloobchodním trhu.

(179)

Při posuzování přiměřenosti ukládaných povinností a podmínek zohlední vnitrostátní regulační orgány členského státu rozdílnou situaci hospodářské soutěže v různých částech tohoto členského státu, přičemž přihlédnou zejména k výsledkům zeměpisného mapování provedeného v souladu s touto směrnicí.

(180)

Při posuzování, zda stanovit nápravná opatření v oblasti kontroly cen, a pokud ano, v jaké formě, by se měly vnitrostátní regulační orgány snažit umožnit spravedlivou návratnost investic pro investory, zejména u nových investičních projektů. Mohou se objevit především rizika související s investičními projekty specifickými pro nové přístupy k síti, které podporují produkty, po nichž je v době provedení investice nejistá poptávka.

(181)

Přezkum povinností uložených podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou provedený v rámci analýzy trhu by měl vnitrostátním regulačním orgánům umožnit zohlednit dopad posledního vývoje na podmínky hospodářské soutěže, například dopad dobrovolných dohod nově uzavřených mezi podniky, jako jsou dohody o přístupu a o společných investicích, a umožnit tak flexibilitu, která je potřebná zvláště v souvislosti s delšími regulačními cykly. Podobná logika by měla platit i v případě neočekávaného porušení nebo ukončení obchodních dohod nebo v případě, že se jejich účinky takových dohod odchylují od analýzy trhu. Pokud k ukončení stávající dohody dojde na deregulovaném trhu, může být nutné provést novou analýzu trhu. Jestliže na trhu nedošlo k jediné významné změně, avšak trhy jsou dynamické, může být nezbytné provést analýzu trhu častěji než jednou za pět let, například nikoli dříve než každé tři roky, jak tomu bylo před dnem použitelnosti této směrnice. Trhy by měly být považovány za dynamické, jestliže je pravděpodobné, že se technologický vývoj a struktura poptávky koncových uživatelů budou vyvíjet takovým způsobem, že závěry analýzy přestanou být ve střednědobém časovém horizontu platné u významné skupiny zeměpisných oblastí nebo koncových uživatelů v rámci zeměpisného a výrobkového trhu, které vymezil vnitrostátní regulační orgán.

(182)

Transparentnost podmínek pro přístup a propojení, včetně cen, slouží k urychlení jednání, zabránění sporům a k přesvědčení účastníků trhu o tom, že se služba neposkytuje za diskriminačních podmínek. Otevřenost a transparentnost technických rozhraní může být zvláště důležitá při zajišťování interoperability. Pokud vnitrostátní regulační orgán ukládá povinnosti zveřejnit informace, měl by mít možnost upřesnit i způsob, jakým se mají informace zpřístupnit, a stanovit, zda se poskytují bezplatně, přičemž zohlední povahu a účel dotyčných informací.

(183)

Vzhledem k různorodosti síťových topologií, přístupových produktů a okolností na trhu, které se objevily od roku 2002, může být cílů přílohy II směrnice 2002/19/ES týkajících se zpřístupnění účastnického vedení a přístupových produktů pro poskytovatele digitálních televizních a rozhlasových služeb lépe a flexibilněji dosaženo prostřednictvím pokynů pro minimální kritéria pro referenční nabídku, které vypracuje BEREC a bude je pravidelně aktualizovat. Zmíněná příloha by proto měla být zrušena.

(184)

Zásada nediskriminace zajišťuje, aby podniky s významnou tržní silou nenarušovaly hospodářskou soutěž, zejména pokud se jedná o vertikálně integrované podniky, které poskytují služby podnikům, s nimiž soutěží na navazujících trzích.

(185)

Pro potírání diskriminačního jednání nesouvisejícího s cenami a předcházení takovému jednání je rovnocennost vstupů v zásadě nejjistějším způsobem, jak dosáhnout účinné ochrany proti diskriminaci. Na druhou stranu poskytování regulovaných velkoobchodních vstupů na základě rovnocennosti vstupů pravděpodobně přinese vyšší náklady na plnění povinností než jiné formy povinností nediskriminace. Tyto vyšší náklady na plnění povinností by měly být posuzovány podle přínosů silnější hospodářské soutěže na navazujících trzích a podle relevantnosti záruk nediskriminace v situacích, kdy podnik označený jako podnik s významnou tržní silou nepodléhá přímé regulaci cen. Vnitrostátní regulační orgány mohou zejména vzít v úvahu, že poskytování velkoobchodních vstupů prostřednictvím nových systémů na základě rovnocennosti vstupů pravděpodobněji povede k dostatečným čistým přínosům, a proto bude přiměřené, a to vzhledem k poměrně nižším přírůstkovým nákladům na plnění povinností za účelem zajištění toho, že nově budované systémy budou splňovat zásadu rovnocennosti vstupů. Na druhou stranu by vnitrostátní regulační orgány měly rovněž zvážit, zda jsou povinnosti pro dotčené podniky přiměřené, a za tímto účelem zohlednit například náklady na realizaci a možné odrazující účinky na zavádění nových systémů ve srovnání s jejich postupnou modernizací v případě, že by se na toto zavádění vztahovaly přísnější regulační povinnosti. V členských státech s velkým počtem malých podniků označených jako podniky s významnou tržní silou může být uložení rovnocennosti vstupů pro všechny tyto podniky nepřiměřené.

(186)

Oddělené účetnictví umožňuje zviditelnění interních převodů cen a umožňuje vnitrostátním regulačním orgánům prověřovat v případě potřeby plnění povinností týkajících se nediskriminace. V tomto ohledu zveřejnila Komise doporučení 2005/698/ES (35).

(187)

Inženýrské sítě, které mohou být hostitelem sítě elektronických komunikací, jsou klíčové pro úspěšné zavádění nových sítí kvůli vysokým nákladům na jejich zdvojování a významným úsporám, kterých je možno dosáhnout při opakovaném využití těchto sítí. Proto je kromě pravidel pro fyzickou infrastrukturu stanovených ve směrnici 2014/61/EU v situacích, kdy inženýrské sítě vlastní podnik označený jako podnik s významnou tržní silou, zapotřebí stanovit zvláštní nápravné opatření. Pokud inženýrské sítě existují a je možné je opakovaně využít, má dosažení účinného přístupu k těmto sítím vysoce pozitivní účinky na zavádění konkurenční infrastruktury, a proto je nutné zajistit, aby přístup k těmto aktivům bylo možné použít jako samostatné nápravné opatření pro zlepšení dynamiky hospodářské soutěže a dynamiky zavádění na jakémkoliv navazujícím trhu, které je třeba vzít v úvahu před tím, než se začne posuzovat potřeba uložit jakákoliv jiná potenciální nápravná opatření, a ne pouze jako doplňkové nápravné opatření pro jiné velkoobchodní produkty nebo služby nebo jako nápravné opatření omezené na podniky, které samy tyto jiné velkoobchodní produkty nebo služby využívají. Vnitrostátní regulační orgány by měly oceňovat starší opakovaně využitelné inženýrské sítě na základě regulační účetní hodnoty snížené o kumulované odpisy v okamžiku výpočtu, indexované vhodným cenovým indexem, například indexem maloobchodních cen, a s vyloučením aktiv, který byl zcela odepsán za dobu nejméně 40 let, avšak stále se užívá.

(188)

Při stanovování povinností souvisejících s přístupem do nových a rozvinutějších infrastruktur by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby podmínky přístupu odrážely okolnosti přijímání odpovídajících investičních rozhodnutí a zohledňovaly mimo jiné zaváděcí náklady, očekávanou míru využívání nových produktů a služeb i předpokládané maloobchodní ceny. Vnitrostátní regulační orgány by navíc pro zajištění jistoty plánování pro investory měly být schopny případně stanovit podmínky pro přístup, které zůstanou po dobu příslušných období přezkumu beze změn. V případě, že je považováno za vhodné regulovat ceny, tyto podmínky mohou zahrnovat i ustanovení o cenách, které závisí na objemu nebo délce uzavřených smluv v souladu s právními předpisy Unie za předpokladu, že nemají diskriminační účinky. Jakékoli stanovené podmínky přístupu by měly zohledňovat potřebu zachování účinné hospodářské soutěže v oblasti poskytování služeb spotřebitelům a podnikům.

(189)

Povinnost poskytnout přístup k infrastruktuře sítě lze odůvodnit jako prostředek k posilování hospodářské soutěže, ale vnitrostátní regulační orgány musí nalézt rovnováhu mezi právy vlastníka infrastruktury využívat svou infrastrukturu ve svůj vlastní prospěch a právy ostatních poskytovatelů služeb na přístup k zařízením nezbytným pro poskytování konkurenčních služeb.

(190)

Na trzích, kde lze do budoucna očekávat vyšší počet přístupových sítí, budou koncoví uživatelé moci využívat výhod zlepšení kvality sítě díky hospodářské soutěži založené na infrastruktuře s větší pravděpodobností než na trzích, kde je k dispozici stále pouze jedna síť. Přiměřenost hospodářské soutěže, co se týče dalších parametrů, jako je cena a možnost výběru, bude pravděpodobně záviset na vnitrostátních a místních podmínkách hospodářské soutěže. Při posuzování přiměřenosti konkurence podle uvedených parametrů a při posuzování potřeby regulačního zásahu by vnitrostátní regulační orgány měly rovněž zvážit, zda je velkoobchodní přístup dostupný všem zájemcům z řad podniků za přiměřených obchodních podmínek umožňujících udržitelné konkurenceschopné výsledky pro koncové uživatele na maloobchodním trhu. Uplatňování obecných pravidel pro hospodářskou soutěž by na trzích, které se vyznačují udržitelnou a účinnou hospodářskou soutěží založenou na infrastruktuře, mělo být dostačující.

(191)

Pokud jsou podnikům uloženy povinnosti, které od nich vyžadují, aby vyhověly přiměřeným žádostem o poskytnutí přístupu k prvkům sítě a přiřazeným zařízením a umožnily jejich využívání, mohou být takové žádosti zamítnuty pouze na základě objektivních kritérií, jako je technická proveditelnost nebo nutnost zachovat integritu sítě. Pokud je přístup zamítnut, měla by mít poškozená strana možnost zahájit v dané věci postup řešení sporu podle této směrnice. Od podniku, kterému byl uložen nařízený přístup, nelze požadovat, aby poskytoval druhy přístupu, jejichž poskytování není v jeho možnostech. Uložení nařízeného přístupu vnitrostátními regulačními orgány, které posiluje hospodářskou soutěž krátkodobě, by nemělo oslabit motivaci konkurentů investovat do alternativních zařízení, která dlouhodobě zajistí udržitelnější hospodářskou soutěž nebo vyšší výkonnost a větší přínos pro koncové uživatele. Například při výběru nejméně rušivého regulačního zásahu a v souladu se zásadou proporcionality by se mohly vnitrostátní regulační orgány rozhodnut, že povinnosti uložené podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou přezkoumají a že jakékoli předchozí rozhodnutí pozmění, mimo jiné tím, že zruší povinnosti nebo uloží či neuloží nové povinnosti přístupu, je-li to v zájmu uživatelů a udržitelné hospodářské soutěže v oblasti služeb. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost ukládat technické a provozní podmínky poskytovatelům nebo příjemcům nařízeného přístupu v souladu s právem Unie. Zejména ukládání povinnosti plnit technické normy by mělo být v souladu se směrnicí (EU) 2015/1535.

(192)

Regulace cen může být nezbytná, jestliže analýza trhu ukáže, že hospodářská soutěž na určitém trhu je neúčinná. Zejména podniky označené jako podniky s významnou tržní silou by se měly vyvarovat stlačování cen, v jehož důsledku rozdíl mezi jejich cenami pro koncové uživatele a cenami za propojení nebo přístup účtovanými konkurentům poskytujícím podobné služby pro koncové uživatele není odpovídající pro zajištění udržitelnosti hospodářské soutěže. Když vnitrostátní regulační orgán provádí kalkulaci nákladů na zavedení služby nařízené podle této směrnice, je žádoucí umožnit přiměřenou návratnost vloženého kapitálu, včetně přiměřených nákladů na pracovní sílu a nákladů na výstavbu, přičemž se upraví hodnota kapitálu tam, kde je to nezbytné pro zohlednění průběžného ocenění aktiv a účinnost provozu. Metoda úhrady nákladů by měla být přizpůsobena okolnostem a zohledňovat potřebu zvyšovat účinnost a podporovat udržitelnou hospodářskou soutěž a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, a maximalizovat tak výhody pro koncového uživatele, a měla by zohledňovat potřebu předvídatelných a stabilních velkoobchodních cen, z čehož budou těžit všichni operátoři, kteří hodlají zavádět nové a zdokonalené sítě v souladu s doporučením Komise 2013/466/EU (36).

(193)

Vzhledem k nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po poskytování širokopásmových služeb nové generace, je pro účely podpory účinných investic a inovací důležité povolit operátorům, kteří investují do nových nebo zmodernizovaných sítí, určitou míru cenové flexibility. Jsou-li zavedena dostatečná opatření na ochranu hospodářské soutěže, měly by mít vnitrostátní regulační orgány možnost se rozhodnout nezachovat nebo neuložit regulované velkoobchodní ceny za přístup k sítím příští generace. Konkrétněji, s cílem předejít neúměrně vysokým cenám na trzích, kde působí podniky označené jako podniky s významnou tržní silou, by cenovou flexibilitu měla doprovázet další opatření na ochranu hospodářské soutěže a zájmů koncových uživatelů, například striktní povinnosti nediskriminace, opatření pro zajištění technické a ekonomické replikovatelnosti navazujících produktů a prokazatelné omezení maloobchodních cen jako výsledek hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, nebo ukotvení cen vyplývající z jiných regulovaných přístupových produktů, nebo obojí. Těmito opatřeními na ochranu hospodářské soutěže není dotčeno určení dalších okolností ze strany vnitrostátních regulačních orgánů, za nichž by bylo vhodné neukládat regulované přístupové ceny za některé velkoobchodní vstupy, například pokud by kvůli vysoké cenové elasticitě poptávky koncových uživatelů nebylo pro podniky označené jako podniky s významnou tržní silou ziskové účtovat ceny výrazně převyšující konkurenční úroveň, nebo pokud nižší hustota osídlení snižuje pobídky pro rozvoj sítí s velmi vysokou kapacitou a vnitrostátní regulační orgán zjistí, že účinný a nediskriminační přístup je zajištěn prostřednictvím povinností uložených v souladu s touto směrnicí.

(194)

V případě, že vnitrostátní regulační orgán uloží povinnost zavést systém nákladového účetnictví s cílem podpořit regulaci cen, měl by mít možnost za předpokladu, že k tomu má nezbytné kvalifikované pracovníky, provést roční audit k zajištění dodržování systému nákladového účetnictví, nebo požádat o provedení takového auditu jiným kvalifikovaným subjektem, nezávislým na dotyčném podniku.

(195)

Systém velkoobchodního účtování ukončení hlasových volání v Unii je založen na tom, že úhradu provádí síť volající strany. Z analýzy nahraditelnosti na straně poptávky a nabídky vyplývá, že v současnosti zatím nejsou ani v blízké budoucnosti nebudou na velkoobchodní úrovni žádné alternativy, které by mohly omezit stanovování poplatků za ukončení volání v dané síti. Vzhledem k obousměrnosti přístupu, která existuje na trzích s ukončením volání, patří mezi další případné problémy v oblasti hospodářské soutěže křížové subvencování mezi operátory. Tyto případné problémy v oblasti hospodářské soutěže jsou společné jak pro trhy s ukončením volání v pevných sítích, tak pro trhy s ukončením volání v mobilních sítích. Proto tedy s ohledem na možnosti a pobídky k výraznému zvýšení cen nad úroveň nákladů, jež operátoři provádějící ukončení mají, se za nejvhodnější zásah při řešení této záležitosti ve střednědobém horizontu považuje nákladová orientace. Dynamiku těchto trhů může budoucí tržní vývoj ovlivnit do takové míry, že regulace již nebude zapotřebí.

(196)

S cílem snížit regulační zátěž při řešení problémů hospodářské soutěže v souvislosti s velkoobchodními službami ukončení hlasových volání jednotně v celé Unii by Komise měla prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci stanovit jednotnou maximální sazbu za ukončení hlasového volání v mobilních sítích a jednotnou maximální sazbu za ukončení hlasového volání v pevných sítích, jež budou platné pro celou Unii.

(197)

Tato směrnice by měla stanovit podrobná kritéria a parametry, na jejichž základě budou hodnoty sazeb za ukončení hlasových volání stanovovány. V celé Unii dochází k neustálému poklesu sazeb za ukončení volání, přičemž se očekává, že sazby budou klesat i nadále. Pokud Komise stanoví maximální sazby za ukončení volání v prvním aktu v přenesené pravomoci, který přijme podle této směrnice, neměla by přihlížet k žádným bezdůvodným výjimečným odchylkám od tohoto trendu v jednotlivých členských státech.

(198)

Vzhledem k současné nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po širokopásmových službách s velmi vysokou kapacitou, a rovněž k obecným úsporám z rozsahu a hustoty nabízejí dohody o společných investicích významné výhody ve formě sdílení nákladů a rizik a umožňují menším podnikům investovat za ekonomicky rozumných podmínek, a tím podporují udržitelnou dlouhodobou hospodářskou soutěž, a to i v oblastech, kde hospodářská soutěž založená na infrastruktuře nemusí být účinná. Tyto společné investice se mohou uskutečňovat v různých formách včetně spoluvlastnictví aktiv sítě nebo dlouhodobého sdílení rizik prostřednictvím spolufinancování či dohod o nákupu. Dohody o nákupu, které představující společnou investici, v tomto kontextu obnášejí nabytí specifických práv na kapacitu strukturální povahy, zahrnují určitou míru spolurozhodování a umožňují spoluinvestorům, aby v dlouhodobém horizontu účinně a udržitelně soutěžili na navazujících trzích, na nichž působí podnik označený jako podnik s významnou tržní silou. Oproti tomu pouhé obchodní dohody o přístupu, které jsou omezeny na pronájem kapacity, uvedeným právům vzniknout nedávají, a neměly by tudíž být považovány za společné investice.

(199)

Jestliže podnik označený jako podnik s významnou tržní silou učiní za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek nabídku společné investice do sítí s velmi vysokou kapacitou sestávajících z optických prvků a s dosahem až do prostor koncových uživatelů nebo k základnové stanici, čímž poskytne různě velkým podnikům s různou finanční kapacitou příležitost stát se spoluinvestory do infrastruktury, měl by mít vnitrostátní regulační orgán možnost neuložit ve vztahu k dané nové síti s velmi vysokou kapacitou povinnosti podle této směrnice, pokud s daným podnikem uzavřel alespoň jeden potenciální spoluinvestor dohodu o společných investicích. Rozhodne-li se vnitrostátní regulační orgán, že určitou nabídku na společnou investici, která dosud nevyústila v dohodu, učiní závaznou a že neuloží další regulační povinnosti, může tak učinit za podmínky, že daná dohoda bude uzavřena dříve, než dané deregulační opatření nabude účinku. V případech, kdy je z technického hlediska prakticky nemožné zavést optické prvky až do prostor koncových uživatelů, měla by tatáž regulační úprava pokrývat i sítě s velmi vysokou kapacitou sestávající z optických prvků zavedených až do bezprostřední blízkosti těchto prostor, tedy až k jejich vnější struktuře.

(200)

Rozhodne-li se vnitrostátní regulační orgán neuložit povinnosti, měl by tyto kroky učinit poté, co zajistí, že nabídky společné investice jsou v souladu s nezbytnými kritérii a byly učiněny v dobré víře. Diferencovaný regulační přístup k novým sítím s velmi vysokou kapacitou by měl být v rámci následných analýz trhu podrobován přezkumu, na jehož základě může být zejména po uplynutí určité doby zapotřebí regulační přístup upravit. Za řádně odůvodněných okolností by vnitrostátní regulační orgány měly mít možnost ohledně těchto nových síťových prvků uložit povinnosti, dospějí-li k závěru, že bez regulačního zásahu by některé trhy čelily významným problémům v oblasti hospodářské soutěže. Zejména v případě, že existuje více navazujících trhů, z nichž ne všechny nezbytně dosáhly téže úrovně hospodářské soutěže, by vnitrostátní regulační orgány mohly na podporu účinné hospodářské soutěže vyžadovat specifická asymetrická nápravná opatření, mimo jiné například na úzce specializovaných maloobchodních trzích, jako jsou produkty elektronických komunikací pro koncové uživatele z řad podniků. V zájmu zachování konkurenceschopnosti trhů by vnitrostátní regulační orgány měly rovněž zabezpečit práva zájemců o přístup, kteří se dané společné investice neúčastní. Tohoto cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím zachování stávajících přístupových produktů, nebo budou-li starší síťové prvky časem odstraněny, prostřednictvím zavedení přístupových produktů s funkcemi a kvalitou, jež budou přinejmenším srovnatelné s prvky dříve dostupnými ve starší infrastruktuře, a to v obou případech na základě vhodného přizpůsobitelného mechanismu, jenž by byl vnitrostátním regulačním orgánem ověřen a nenarušoval by pobídky pro spoluinvestory.

(201)

V zájmu posílení konsistentní regulační praxe v celé Unii by v případě, že vnitrostátní regulační orgány dojdou k závěru, že byly splněny podmínky pro společnou investici, měla Komise mít možnost vyžadovat, aby daný vnitrostátní regulační orgán vzal zpět své návrhy opatření, na jejichž základě buď neukládá povinnosti, nebo zasahuje regulačními povinnostmi s cílem řešit významné problémy v oblasti hospodářské soutěže, sdílí-li BEREC s Komisí závažné pochybnosti ohledně kompatibility návrhu opatření s právem Unie, a zejména s regulačními cíli stanovenými v této směrnici. V zájmu efektivity by měl mít vnitrostátní regulační orgán možnost předložit Komisi jediné oznámení o návrhu opatření, jež se vztahuje k programu společných investic splňujícímu příslušné podmínky. Neuplatní-li Komise svou pravomoc požadovat zrušení návrhu opatření, bylo by nepřiměřené, aby za nezměněných okolností podléhala jejímu rozhodnutí požadujícímu zrušení i následná zjednodušená oznámení o jednotlivých návrzích rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu na základě téhož programu, a to včetně dokladů o faktickém uzavření dohody přinejmenším s jedním spoluinvestorem. Kromě toho se nadále uplatňují povinnosti uložené podnikům bez ohledu na jejich označení jako podniků s významnou tržní silou podle této směrnice nebo podle směrnice 2014/61/EU. Povinnostmi souvisejícími s dohodami o společných investicích není dotčeno uplatňování práva Unie.

(202)

Účelem funkčního oddělení, v jehož rámci se od vertikálně integrovaného podniku požaduje vytvoření hospodářsky oddělených jednotek, je zajistit, aby všichni operátoři na nižší úrovni distribučního řetězce, včetně divizí vertikálně integrovaného operátora na této nižší úrovni distribučního řetězce, získali zcela rovnocenné přístupové produkty. Funkční oddělení dokáže zlepšit podmínky hospodářské soutěže na několika relevantních trzích tím, že podstatně omezí podněty k diskriminaci a usnadní ověřování a prosazování povinností souvisejících s nediskriminací. Ve výjimečných případech by mělo být možné funkční oddělení využít jako odůvodněné nápravné opatření, pokud se trvale nedaří dosáhnout skutečné nediskriminace na několika dotčených trzích a existuje-li malá nebo žádná naděje, že se v oblasti infrastruktury vytvoří hospodářská soutěž v přiměřeném časovém období po uplatnění jednoho či několika nápravných opatření dříve považovaných za vhodná. Je však velmi důležité zajistit, aby uložení funkčního oddělení nadále motivovalo dotyčný podnik k investicím do své sítě a nevedlo k možným negativním dopadům na spotřebitele. Uložení funkčního oddělení vyžaduje koordinovanou analýzu všech různých relevantních trhů souvisejících s přístupovou sítí v souladu s postupem pro analýzu trhu. Při provádění analýzy trhu a navrhování jednotlivých rysů tohoto nápravného opatření by vnitrostátní regulační orgány měly věnovat zvláštní pozornost produktům, jež budou spravovány oddělenými hospodářskými jednotkami, a přihlédnout k rozsahu vybudované sítě a stupni technologického pokroku, který by mohl ovlivnit zastupitelnost pevných a bezdrátových sítí. Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, měly by být návrhy na funkční oddělení předem schváleny Komisí.

(203)

Provádění funkčního oddělení by nemělo bránit uplatňování náležitých koordinačních mechanismů mezi různými oddělenými hospodářskými jednotkami, které zajišťují, aby byla práva mateřské společnosti na dohled nad řízením a hospodařením chráněna.

(204)

Pokud se vertikálně integrovaný podnik rozhodne převést podstatnou nebo celou část aktiv tvořících místní přístupovou síť nebo její podstatnou část tím, že ji prodá jiné právnické osobě s odlišnou vlastnickou strukturou nebo že vytvoří oddělenou hospodářskou jednotku zabývající se přístupovými produkty, měl by vnitrostátní regulační orgán posoudit dopad zamýšlené transakce, včetně jakýkoli závazků týkajících se přístupu nabídnutých tímto podnikem, na všechny stávající regulační povinnosti, jež jsou vertikálně integrovanému podniku uloženy pro zajištění slučitelnosti jakýchkoli nových ujednání s touto směrnicí. Dotčený vnitrostátní regulační orgán by měl provést novou analýzu trhů, na nichž oddělený subjekt působí, a podle potřeby mu uložit, zachovat, změnit nebo zrušit povinnosti. Za tímto účelem by měl mít vnitrostátní regulační orgán možnost požadovat od podniku informace.

(205)

Na některých trzích je již dnes možné, že podniky označené jako podniky s významnou tržní silou mohou v rámci analýzy trhu nabídnout závazky, jejichž cílem bude řešit problémy v oblasti hospodářské soutěže identifikované vnitrostátním regulačním orgánem a jež vnitrostátní regulační orgán následně zohlední při rozhodování o vhodných regulačních povinnostech. Při rozhodování o nejvhodnějších nápravných opatřeních by měl být brán zřetel na jakýkoli nový vývoj na trhu. Povahou nabízených závazků jako takovou však, aniž jsou dotčena ustanovení o regulační úpravě společných investic, není omezena rozhodovací pravomoc udělená vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, pokud jde o ukládání nápravných prostředků podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou. V zájmu zvýšení transparentnosti a zabezpečení právní jistoty v Unii by měl být v této směrnici stanoven postup, podle něhož by podniky nabízely závazky a vnitrostátní regulační orgány by je hodnotily, přičemž by braly zřetel na názory účastníků trhu získané prostřednictvím tržního testu a ve vhodných případech by je pro podnik nabízející závazky učinily závaznými, jakož i vymahatelnými vnitrostátním regulačním orgánem. Pokud vnitrostátní regulační orgán neučinil závazky společných investic závaznými a nerozhodl se neuložit povinnosti, není uvedeným postupem dotčeno uplatňování postupu pro analýzu trhu a povinnost zavést vhodná a přiměřená nápravná opatření pro řešení identifikovaných selhání trhu.

(206)

Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost učinit závazky zcela nebo částečně závaznými na určité období, jež by nemělo být delší než období, pro něž jsou nabídnuty, a to po provedení tržního testu prostřednictvím veřejné konzultace zainteresovaných stran. Byly-li závazky učiněny závaznými, měl by vnitrostátní regulační orgán ve své analýze trhu zvážit důsledky tohoto rozhodnutí a zohlednit je při volbě jednoho či více nejvhodnějších regulačních opatření. Vnitrostátní regulační orgány by měly učiněné závazky posoudit z hlediska udržitelnosti do budoucna, zejména při určování délky období, po něž je učiní závaznými, a měly by brát v potaz, jakou hodnotu přikládaly zúčastněné strany při veřejné konzultaci stabilním a předvídatelným podmínkám na trhu. Závazné závazky související s dobrovolným rozdělením ze strany vertikálně integrovaného podniku, který byl označen jako podnik s významnou tržní silou na jednom nebo více relevantních trzích, mohou zvýšit předvídatelnost a transparentnost daného procesu tím, že stanoví postup provedení plánovaného rozdělení, například poskytnutím prováděcího plánu s jasnými dílčími cíli a předvídatelnými důsledky, pokud některé dílčí cíle nebudou dodrženy.

(207)

Součástí závazků může být jmenování správce provádějícího dohled, jehož totožnost a mandát by měl schválit vnitrostátní regulační orgán, a povinnost podniku, který tyto závazky nabízí, předkládat pravidelné zprávy o provádění.

(208)

Vlastníci sítí, jejichž obchodní model je omezen na poskytování velkoobchodních služeb jiným subjektům, mohou přispívat k formování prosperujícího velkoobchodního trhu s příznivými dopady na hospodářskou soutěž na navazujícím maloobchodním trhu. Jejich obchodní model může být navíc přitažlivý pro potenciální finanční investory investující do stabilnějších aktiv infrastruktury s dlouhodobějšími vyhlídkami na zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Přítomnost podniku působícího pouze na velkoobchodním trhu však nutně nemusí vést k efektivní hospodářské soutěži na maloobchodních trzích a podniky působící pouze na velkoobchodním trhu mohou být označeny jako podniky s významnou tržní silou na trzích určitých produktů a na určitých zeměpisných trzích. Některá rizika pro hospodářskou soutěž vyplývající z chování podniků využívajících pouze velkoobchodní obchodní modely mohou být nižší než u vertikálně integrovaných podniků, jedná-li se o skutečný velkoobchodní model a neexistují-li žádné pobídky k rozlišování mezi navazujícími poskytovateli. Regulační opatření by tudíž měla být s ohledem na tuto skutečnost méně intervenční, avšak měla by zachovávat zejména možnost zavést povinnosti týkající se spravedlivého a přiměřeného stanovení cen. Na druhou stranu by vnitrostátní regulační orgány měly být schopny zasáhnout, pokud vznikly problémy týkající se hospodářské soutěže, které poškozují koncové uživatele. Podnik působící na velkoobchodním trhu, jenž poskytuje maloobchodní služby pouze uživatelům z řad podniků větším, než jsou malé a střední podniky, by měl být považován za podnik působící výhradně na velkoobchodním trhu.

(209)

S cílem usnadnit migraci ze starších kovových sítí na sítě nové generace, která je v zájmu koncových uživatelů, by vnitrostátní orgány měly být schopny monitorovat vlastní iniciativy síťových operátorů v tomto ohledu a v nutných případech určit podmínky pro vhodný postup migrace, například prostřednictvím předchozího oznámení, transparentnosti a dostupnosti alternativního přístupového produktu přinejmenším srovnatelné kvality, jakmile dá vlastník sítě najevo, že zamýšlí a je připraven na modernizované sítě přejít. Aby se předešlo neodůvodněným zpožděním migrace, měly by mít vnitrostátní regulační orgány pravomoc zrušit přístupové povinnosti spojené s kovovou sítí poté, co byl stanoven vhodný postup migrace a bylo zajištěno dodržování podmínek a proces migrace ze starší infrastruktury. Vlastníci sítí by nicméně měli mít možnost vyřadit starší sítě z provozu. Zájemci o přístup, kteří migrují z přístupového produktu založeného na starší infrastruktuře na přístupový produkt založený na pokročilejší technologii nebo médiu, by měli mít možnost zmodernizovat svůj přístup k jakémukoli regulovanému produktu s vyšší kapacitou, nemělo by se to však od nich vyžadovat. V případě modernizace by zájemci o přístup měli dodržovat regulační podmínky pro přístup k přístupovému produktu s vyšší kapacitou, jak ve své analýze trhu stanovil vnitrostátní regulační orgán.

(210)

Liberalizace odvětví telekomunikací a rostoucí hospodářská soutěž a rozšiřování možností výběru komunikačních služeb probíhají ruku v ruce se souběžnými opatřeními k vytvoření harmonizovaného předpisového rámce, který zajišťuje poskytování univerzální služby. Koncepce univerzální služby by se měla postupně vyvíjet tak, aby se v ní promítal technologický pokrok, vývoj trhu a změny v uživatelské poptávce.

(211)

Podle článku 169 Smlouvy o fungování EU má Unie přispívat k ochraně spotřebitelů.

(212)

Univerzální služba je „záchrannou sítí“, která má zajišťovat, aby přinejmenším určité minimální služby byly dostupné všem koncovým uživatelům a za cenu dostupnou pro spotřebitele, pokud absence takové dostupnosti znamená riziko sociálního vyloučení a neumožňuje občanům plné sociální a ekonomické zapojení do společnosti.

(213)

Základní širokopásmové internetové připojení je v podstatě univerzálně dostupné v celé Unii a hojně využívané pro širokou škálu aktivit. Celková míra využívání je však nižší než dostupnost, jelikož stále existují ti, kdo nejsou připojeni z důvodů souvisejících s informovaností, náklady a dovednostmi a z vlastního rozhodnutí. Cenově dostupný přiměřený bezdrátový přístup k internetu získal zásadní význam pro společnost i pro širší ekonomiku. Je základem pro účast na digitální ekonomice a společnosti prostřednictvím základních on-line služeb.

(214)

Základním požadavkem univerzální služby je zajistit, aby všichni spotřebitelé měli za dostupnou cenu přístup ke službám dostupného přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a k hlasovým komunikačním službám v pevném místě. Členské státy by rovněž měly mít možnost zajistit cenovou dostupnost služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb poskytovaných občanům na cestách jiným způsobem než v pevném místě, pokud to považují za nutné pro plné zapojení spotřebitelů do společnosti a ekonomiky. V této souvislosti je třeba zvláště dbát na to, aby byl zajištěn rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Neměla by existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, které umožňují použití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se spojení zajišťuje, ani žádná další omezení týkající se kategorie poskytovatelů, kteří poskytují část povinností nebo všechny povinnosti univerzální služby.

(215)

Rychlost přístupu k internetu, kterou má daný uživatel, závisí na řadě faktorů, mimo jiné na poskytovateli (poskytovatelích) internetového připojení i na dané aplikaci, pro kterou se přípojka využívá. Je na členských státech, aby se zohledněním zprávy BEREC o osvědčených postupech vymezily přiměřený širokopásmový přístup k internetu s ohledem na vnitrostátní podmínky a minimální šířku pásma využívanou většinou spotřebitelů v rámci území daného členského státu, a to s cílem umožnit na svém území odpovídající míru sociálního začlenění a zapojení do digitální ekonomiky a společnosti. Služba cenově dostupného přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu by měla vykazovat dostatečnou šířku pásma na podporu přístupu alespoň k minimálnímu souboru základních služeb, jež zohledňují služby využívané většinou koncových uživatelů, a na podporu jejich využívání. Za tímto účelem by Komise měla monitorovat vývoj ve využívání internetu s cílem identifikovat uvedené online služby využívané většinou koncových uživatelů v celé Unii a nezbytné pro sociální a ekonomické zapojení do společnosti, přičemž by měla jejich seznam odpovídajícím způsobem aktualizovat. Na jakoukoli službu přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu by se měly vztahovat požadavky práva Unie na přístup k otevřenému internetu, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2120.

(216)

Spotřebitelé by neměli být nuceni mít přístup ke službám, které nechtějí, a způsobilí spotřebitelé by proto měli mít možnost cenově dostupnou univerzální službu na základě žádosti omezit pouze na hlasové komunikační služby.

(217)

Členské státy by měly mít možnost rozšířit opatření týkající se cenové dostupnosti a opatření týkající se kontroly výdajů na mikropodniky, malé a střední podniky a na neziskové organizace, splňují-li tyto subjekty příslušné podmínky.

(218)

Vnitrostátní regulační orgány by měly být v koordinaci s jinými příslušnými orgány schopny sledovat vývoj a úroveň cen na trzích pro koncové uživatele u služeb, které spadají do povinností univerzální služby. Sledování mělo být prováděno způsobem, který nepředstavuje přílišnou administrativní zátěž ani pro vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány, ani pro poskytovatele uvedených služeb.

(219)

Dostupnou cenou se rozumí cena stanovená členskými státy na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím ke zvláštním vnitrostátním podmínkám. Zjistí-li členské státy, že maloobchodní ceny za služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a za hlasové komunikační služby nejsou dostupné pro spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami včetně starších osob, koncových uživatelů se zdravotním postižením a spotřebitelů žijících ve venkovských či zeměpisně izolovaných oblastech, měly by přijmout patřičná opatření. Za tímto účelem by členské státy mohly dotčeným spotřebitelům poskytnout pro účely komunikace přímou podporu, jež by mohla být zahrnuta do dávek sociálního zabezpečení nebo mít například formu poukázek či přímých plateb určených uvedeným spotřebitelům. S ohledem na nutnost minimalizovat narušení trhu se může jednat o vhodnou alternativu. Místo toho nebo navíc by členské státy mohly požadovat od poskytovatelů těchto služeb, aby uvedeným spotřebitelům poskytli základní sazby nebo balíčky.

(220)

Zajištění cenové dostupnosti může zahrnovat zvláštní sazby nebo balíčky pro uspokojování potřeb uživatelů s nízkými příjmy nebo uživatelů se zvláštními sociálními potřebami. Tyto nabídky by měly obsahovat pouze základní prvky, aby se předešlo narušení fungování trhu. Cenová dostupnost pro jednotlivé spotřebitele by měla být založena na jejich právu uzavřít smlouvu s poskytovatelem, dostupnosti čísla, stálém připojení ke službě a jejich schopnosti sledovat a ovlivňovat své výdaje.

(221)

Vyžaduje-li členský stát od poskytovatelů, aby spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami poskytli sazby nebo balíčky, jež se liší od sazeb a balíčků poskytovaných za běžných obchodních podmínek, měli by tyto sazby nebo balíčky poskytovat všichni poskytovatelé služeb přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb. V souladu se zásadou proporcionality by v důsledku požadavku, aby všichni poskytovatelé služeb přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb nabízeli sazby a balíčky, neměla těmto poskytovatelům ani členským státům vzniknout nadměrná administrativní či finanční zátěž. Prokáže-li členský stát na základě objektivního posouzení takovou nadměrnou administrativní nebo finanční zátěž, může výjimečně rozhodnout, že povinnost poskytnout zvláštní sazby či balíčky uloží pouze označeným poskytovatelům. V uvedeném objektivním posouzení by měl být brán ohled také na výhody, jež plynou spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami z možnosti zvolit si poskytovatele, jakož i na výhody pro všechny poskytovatele, kteří jsou schopni využívat výhod plynoucích ze statusu poskytovatele univerzální služby. Pokud se členský stát ve výjimečných případech rozhodne, že povinnost poskytnout zvláštní sazby či balíčky uloží pouze označeným poskytovatelům, měl by zajistit, aby spotřebitelé s nízkými příjmy nebo se zvláštními potřebami měli možnost volby mezi poskytovateli nabízejícími sociální sazby. V určitých situacích však může dojít k tomu, že členské státy nebudou s to možnost volby mezi poskytovateli zaručit, například pokud v místě bydliště příjemce poskytuje služby pouze jediný podnik nebo pokud by poskytnutí možnosti volby znamenalo pro členský stát nadměrnou dodatečnou zátěž organizační a finanční povahy.

(222)

Cenová dostupnost by již neměla být faktorem bránícím spotřebitelům v přístupu k minimálnímu souboru služeb v oblasti připojení. Právo uzavřít smlouvu s poskytovatelem by mělo znamenat, že by spotřebitelé, kterým by mohly být služby odepřeny, zejména spotřebitelé s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami, měli mít možnost uzavřít smlouvu o poskytování služby cenově dostupného přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb alespoň v pevném místě s jakýmkoliv poskytovatelem takových služeb v dané lokalitě nebo s označeným poskytovatelem, pokud se členský stát výjimečně rozhodl označit jednoho či více poskytovatelů, kteří mají dané sazby nebo balíčky poskytovat. Aby se minimalizovala finanční rizika, jako je neplacení účtů, měli by mít poskytovatelé možnost poskytovat tyto služby formou předplatného, na základě cenově dostupných individuálních předplacených jednotek.

(223)

S cílem zajistit, aby občané byli dostupní prostřednictvím hlasových komunikačních služeb, by členské státy měly zajistit dostupnost čísla na přiměřenou dobu i během období, kdy hlasové komunikační služby nejsou využívány. Poskytovatelé by měli být schopni zavést mechanismy s cílem ověřit, zda mají spotřebitelé nadále zájem o zachování přístupu k tomuto číslu.

(224)

Náhrady poskytovatelům poskytujícím takové služby za takových okolností nemusí vést k narušení hospodářské soutěže za předpokladu, že budou těmto poskytovatelům uhrazovány vzniklé zvláštní čisté náklady, a za předpokladu, že čisté náklady budou uhrazeny konkurenčně neutrálním způsobem.

(225)

Aby bylo možné posoudit, zda jsou nutná opatření k zajištění cenové dostupnosti, vnitrostátní regulační orgány v koordinaci s jinými příslušnými orgány by měly být schopny sledovat vývoj a podrobnosti sazeb nebo balíčků pro spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami.

(226)

Členské státy by měly zavést opatření, kterými podpoří vznik trhu pro cenově dostupné produkty a služby upravené pro spotřebitele se zdravotním postižením včetně zařízení vybavených pomocnými technologiemi. Toho lze dosáhnout mimo jiné odkazem na evropské normy nebo podporou plnění požadavků podle práva Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb. Členské státy by měly zavést vhodná opatření podle vnitrostátních okolností, což by členským státům poskytlo flexibilitu v přijímání zvláštních opatření, například pokud trh nenabízí cenově dostupné produkty a služby upravené pro spotřebitele se zdravotním postižením za běžných hospodářských podmínek. Mezi tato opatření by mohla patřit přímá finanční podpora určená koncovým uživatelům. Náklady pro spotřebitele se zdravotním postižením v případě přenosových služeb by měly být rovnocenné průměrné ceně hlasových komunikačních služeb podle článku 83.

(227)

Přenosovými službami se rozumí služby, které umožňují obousměrnou komunikaci mezi vzdálenými koncovými uživateli různých způsobů komunikace (např. text, znaky, řeč) zajištěním konverze mezi těmito způsoby komunikace, obvykle prostřednictvím lidského operátora. Text v reálném čase je vymezen v souladu s právem Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb a označuje formu textové konverzace v situacích z bodu do bodu nebo v rámci vícebodových konferencí, kdy je zadávaný text přenášen tak, že uživateli se komunikace jeví jako plynulá písmeno za písmenem.

(228)

V případě datových komunikačních služeb s dostatečnou rychlostí přenosu dat umožňující přiměřený širokopásmový přístup k internetu jsou pevná připojení téměř všude dostupná a používá je většina občanů Unie. Pokrytí standardním pevným širokopásmovým připojením v Unii bylo v roce 2015 dostupné pro 97 % domácností s průměrnou mírou využívání 72 %, přičemž služby založené na bezdrátových technologiích mají ještě větší dosah. Mezi jednotlivými členskými státy však existují rozdíly v přístupnosti a cenové dostupnosti pevného širokopásmového připojení v městských a venkovských oblastech.

(229)

Vedoucí úlohu při zajišťování dostupnosti širokopásmového přístupu k internetu se stále větší kapacitou musí hrát trh. V oblastech, kde by jej trh nezajistil, budou zřejmě jiné nástroje veřejné politiky na podporu dostupnosti přiměřeného širokopásmového přístupu k internetovému připojení v zásadě nákladově efektivnější a budou narušovat trh méně než povinnosti univerzální služby, například využívání finančních nástrojů, jako jsou nástroje dostupné v rámci fondu Evropského fondu pro strategické investice a Nástroje pro propojení Evropy, využívání veřejného financování z evropských strukturálních a investičních fondů, udělování práv na užívání rádiového spektra podmíněné povinností zajistit pokrytí s cílem podpořit zavádění širokopásmových sítí v méně obydlených oblastech a veřejné investice v souladu s pravidly Unie pro státní podporu.

(230)

Pokud po řádném posouzení a zohlednění výsledků zeměpisného mapování budování sítí, který provede příslušný orgán, nebo nejnovějších informací dostupných členským státům před tím, než budou výsledky prvního zeměpisného mapování k dispozici, vyjde najevo, že v některých oblastech pravděpodobně ani trh ani mechanismy veřejného zásahu nezajistí pro koncové uživatele připojení umožňující poskytování služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu, jak je vymezena členskými státy, a hlasových komunikačních služeb v pevném místě, měly by mít členské státy možnost výjimečně určit různé poskytovatele nebo skupiny poskytovatelů těchto služeb v jednotlivých relevantních částech svého území. Kromě zeměpisného mapování by členské státy měly mít možnost použít v nezbytných případech jakékoli další podklady, aby zjistily, v jaké míře jsou v určitém pevném místě dostupné služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasové komunikační služby. Tyto další podklady by mohly zahrnovat údaje dostupné vnitrostátním regulačním orgánům na základě analýzy trhu a údaje shromážděné od uživatelů. Členské státy by měly mít možnost povinnosti univerzální služby na podporu dostupnosti služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu omezit na hlavní sídlo nebo bydliště koncového uživatele. Neměla by existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, čímž by se umožnilo využití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se zajišťují služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasové komunikační služby v pevném místě, ani žádná další omezení týkající se části povinností nebo všech povinností univerzální služby ukládaných podnikům.

(231)

V souladu se zásadou subsidiarity je na členských státech, aby podle objektivních kritérií rozhodly, které podniky budou určeni k poskytování univerzální služby, přičemž se případně zohlední způsobilost a ochota podniků převzít všechny povinnosti univerzální služby nebo jen jejich část. To však nevylučuje možnost, aby členské státy v rámci postupu určování stanovily z důvodu účinnosti zvláštní podmínky, zahrnující mimo jiné sdružování zeměpisných oblastí či komponentů nebo stanovení minimálních lhůt pro určení.

(232)

Náklady na zajištění dostupnosti připojení umožňujícího poskytování služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu, jak je určena v souladu s touto směrnicí, a hlasové komunikační služby v pevném místě za dostupnou cenu v rámci povinností univerzální služby by se měly odhadovat zejména na základě posouzení očekávané finanční zátěže pro poskytovatele a uživatele v odvětví elektronických komunikací.

(233)

Požadavky na zajištění celostátního územního pokrytí uložené v rámci postupu určování poskytovatelů spíše některým podnikům v podávání žádostí o určení k poskytování univerzální služby předem zabrání nebo je od něj odradí. Určování poskytovatelů s povinností univerzální služby na příliš dlouhé nebo neomezené období by mohlo rovněž vést k tomu, že někteří poskytovatelé budou předem vyloučeni. Rozhodne-li se členský stát určit pro účely cenové dostupnosti jednoho či více poskytovatelů, mělo by být možné, aby se jednalo o jiné poskytovatele, než kteří byli určeni pro účely dostupnosti univerzální služby.

(234)

Pokud se poskytovatel, který je výjimečně určen, aby poskytoval sazby nebo balíčky odlišné od těch, jež jsou poskytovány za běžných obchodních podmínek zjištěných v souladu s touto směrnicí, nebo aby v určitém pevném místě zajistil dostupnost služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu nebo hlasových komunikačních služeb v souladu s touto směrnicí, rozhodne veškerá svá aktiva tvořící místní přístupovou síť na území daného členského státu nebo jejich podstatnou část (z hlediska jeho povinnosti spojené s univerzální službou) odprodat samostatné právnické osobě náležející jinému vlastníkovi, měl by příslušný orgán posoudit dopad této transakce, aby zajistil nepřetržité plnění povinností univerzální služby na celém území daného státu nebo v jeho částech. Za tímto účelem by příslušný orgán, jenž povinnosti univerzální služby uložil, měl být poskytovatelem o tomto převodu informován předem. Posouzení příslušného orgánu by nemělo ovlivnit provedení transakce.

(235)

S cílem zajistit stabilitu a podpořit postupný přechod by členské státy měly mít možnost pokračovat na svém území v zajišťování poskytování univerzálních služeb, jiných než služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasové komunikační služby, které na základě směrnice 2002/22/ES patří ke dni vstupu této směrnice v platnost mezi jejich povinnosti univerzální služby, a to za předpokladu, že takové nebo srovnatelné služby nejsou za běžných obchodních podmínek dostupné. Možnost pokračovat v poskytování veřejných telefonních automatů používajících mince, kreditní či debetní karty nebo předplacené karty včetně karet pro použití s kódy volby, účastnické seznamy a informační služby k účastnickým číslům v rámci univerzální služby, dokud se bude jevit, že jsou potřebné, by členským státům poskytla nezbytnou flexibilitu k řádnému zohlednění různých vnitrostátních podmínek. Může se jednat mimo jiné o zajištění veřejných telefonních automatů v hlavních místech vstupu do země, jako jsou letiště či vlaková a autobusová nádraží, a také na místech využívaných v nouzových situacích, jako jsou nemocnice, policejní stanice a nouzová dálniční stání, aby bylo možné uspokojit přiměřené potřeby koncových uživatelů, zejména koncových uživatelů se zdravotním postižením.

(236)

Členské státy by měly sledovat situaci spotřebitelů z hlediska jejich využívání služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb, a zejména z hlediska cenové dostupnosti. Cenová dostupnost služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb souvisí s informacemi, které obdrží uživatelé ohledně výdajů za používání, jakož i relativních nákladů na používání v porovnání s jinými službami, a rovněž souvisí s jejich schopností kontrolovat výdaje. Cenovou dostupností se tedy rozumí poskytnutí práv spotřebitelům prostřednictvím povinností uložených poskytovatelům. Tyto povinnosti zahrnují určitou úroveň podrobného rozpisu účtů a možnost, aby spotřebitelé selektivně blokovali určitá volání (jako jsou volání s vysokou cenou za služby se zvýšenou sazbou), aby kontrolovali výdaje formou předplatného a aby započetli počáteční poplatky za připojení. Taková opatření si mohou vyžádat přezkum a změnu s ohledem na vývoj trhu. Podrobné rozpisy účtů týkajících se využívání přístupu k internetu by měly obsahovat pouze údaje o čase, trvání a objemu spotřeby během připojení, avšak nikoli o internetových stránkách nebo internetových koncových bodech, s nimiž bylo během připojení navázáno spojení.

(237)

S výjimkou případů soustavného opožděného placení nebo neplacení účtů by měli být spotřebitelé, kteří mají nárok na cenově dostupné sazby, chráněni před okamžitým odpojením od sítě z důvodů nezaplacení účtu, a zejména v případě sporů o výši účtů za služby se zvýšenou sazbou by měli mít až do vyřešení sporu nadále přístup k základním hlasovým komunikačním službám a k minimální úrovni služby přístupu k internetu, kterou vymezí členské státy. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že takový přístup může být nadále poskytován pouze v případě, že účastník nadále platí poplatky za pronájem účastnického vedení nebo poplatky za základní přístup k internetu.

(238)

Pokud poskytování služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb nebo poskytování jiných služeb v souladu s touto směrnicí vede při náležitém zohlednění nákladů a příjmů a rovněž nehmotných výhod plynoucích z poskytování těchto služeb k nespravedlivé zátěži pro poskytovatele, lze tuto nespravedlivou zátěž započítat do výpočtu čistých nákladů spojených s povinnostmi univerzální služby.

(239)

Členské státy by měly v případě potřeby zavést mechanismy pro financování čistých nákladů na povinnosti univerzální služby v těch případech, kdy je prokázáno, že tyto povinnosti lze plnit pouze se ztrátou nebo za čisté náklady, které spadají mimo běžné obchodní standardy. Je důležité zajistit, aby se výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby prováděl řádně a aby jakékoli financování bylo prováděno s minimálními rušivými dopady na trh a podniky, a bylo slučitelné s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU.

(240)

Každý výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby by měl náležitě zohlednit náklady a výnosy, jakož i nehmotné výhody plynoucí z poskytování univerzální služby, ale neměl by bránit obecnému cíli zajistit, aby struktury cenových relací odrážely náklady. Jakékoli čisté náklady na povinnosti univerzální služby by se měly vypočítávat na základě transparentních postupů.

(241)

Zohledněním nehmotných výhod se rozumí, že odhadované nepřímé peněžní výhody, které má podnik v důsledku svého postavení poskytovatele univerzální služby, by měly být odečteny od přímých čistých nákladů na povinnosti univerzální služby s cílem určit celkové náklady.

(242)

Jestliže nějaká povinnost univerzální služby představuje nespravedlivou zátěž pro poskytovatele, je vhodné umožnit členským státům zavedení mechanismů pro účinnou úhradu čistých nákladů. Jednu z metod úhrady čistých nákladů na povinnosti univerzální služby představuje úhrada prostřednictvím veřejných finančních prostředků. Další metodou je rozdělení čistých nákladů na povinnosti univerzální služby mezi poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací. Členské státy by měly mít možnost financovat čisté náklady na různé prvky univerzální služby prostřednictvím různých mechanismů, nebo financovat čisté náklady na některé nebo všechny prvky z jednoho z uvedených mechanismů nebo kombinací obou. Přiměřený širokopásmový přístup k internetu představuje přínos nejen pro odvětví elektronických komunikací, ale rovněž pro digitální ekonomiku v širším slova smyslu a společnost jako celek. Poskytování připojení, které podporuje vysokou rychlost širokopásmového připojení, narůstajícímu počtu koncových uživatelů umožňuje těmto uživatelům využívat služby on-line, a aktivně se tak zapojit do digitální společnosti. Zajištění takových připojení na základě povinností univerzální služby slouží jak veřejnému zájmu, tak i zájmům poskytovatelů elektronických komunikací. Při výběru a koncipování mechanismů pro úhradu čistých nákladů by měly členské státy brát na uvedené skutečnosti zřetel.

(243)

V případě úhrady nákladů na základě rozdělení čistých nákladů na povinnost univerzální služby mezi poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací by měly členské státy zajistit, aby byla metoda přidělování mezi poskytovateli založena na objektivních a nediskriminačních kritériích a aby byla v souladu se zásadou proporcionality. Tato zásada nebrání členským státům, aby udělovaly výjimky novým účastníkům trhu, kteří nedosáhli významné tržní účasti. Každý mechanismus financování by měl zajistit, aby účastníci trhu přispívali pouze na financování povinností univerzální služby, a nikoli na jiné činnosti, které nejsou s plněním povinností univerzální služby přímo spojeny. Mechanismy hrazení by měly respektovat zásady práva Unie, a zejména v případě mechanismů rozdělování zásady nediskriminace a proporcionality. Každý mechanismus financování by měl zajišťovat, aby uživatelé v jednom členském státě nepřispívali na náklady poskytování univerzální služby v jiném členském státě. Čisté náklady na povinnosti univerzální služby by mělo být možné rozdělit mezi všechny nebo některé specifikované skupiny poskytovatelů. Členské státy by měly zajistit, aby mechanismy rozdělování respektovaly zásady transparentnosti, co nejmenšího narušení trhu, nediskriminace a proporcionality. Co nejmenším narušením trhu se rozumí, že by se měly příspěvky uhrazovat způsobem, který co nejvíce minimalizuje dopad finanční zátěže na koncové uživatele, například co nejširším rozložením příspěvků.

(244)

Poskytovatelé, kteří využívají výhod financování univerzální služby, by měli vnitrostátním regulačním orgánům poskytovat dostatečně podrobné údaje o zvláštních faktorech vyžadujících takové financování, aby byla jejich žádost odůvodněna. Systémy členských států pro výpočet nákladů a financování povinností univerzální služby by měly být oznámeny Komisi, aby ověřila slučitelnost se Smlouvou o fungování EU. Členské státy by měly zajistit skutečnou transparentnost a kontrolu nad částkami účtovanými k financování povinností univerzální služby. Výpočet čistých nákladů na poskytování univerzální služby by měl být založen na objektivní a transparentní metodice, aby bylo zajištěno nákladově nejefektivnější poskytování univerzální služby a podpořeny rovné podmínky pro účastníky trhu. K větší transparentnosti by mohlo přispět, kdyby byla metodika, která má být použita pro výpočet čistých nákladů na jednotlivé prvky univerzální služby, oznámena předem ještě před provedením výpočtu.

(245)

Členským státům není dovoleno ukládat účastníkům trhu finanční příspěvky související s opatřeními, která nejsou součástí povinností univerzální služby. Jednotlivé členské státy mohou nadále libovolně ukládat zvláštní opatření (mimo rámec obsahu povinností univerzální služby) a financovat je v souladu s právem Unie, ale nikoli formou příspěvků od účastníků trhu.

(246)

Za účelem účinné podpory volného pohybu zboží, služeb a osob v Unii by mělo být možné využívat některé vnitrostátní číslovací zdroje, zejména některá nezeměpisná čísla, exteritoriálním způsobem, tedy mimo území členského státu, kterým bylo číslo přiděleno. S ohledem na značné riziko podvodů v souvislosti s interpersonální komunikací by toto exteritoriální využívání mělo být povoleno pouze pro účely poskytování jiných služeb elektronických komunikací, než jsou interpersonální komunikační služby. Členské státy by měly zajistit prosazování příslušných vnitrostátních právních předpisů, zejména pravidel ochrany spotřebitelů a dalších pravidel týkajících se užívání číslovacích zdrojů, bez ohledu na to, kde byla práva na užívání udělena a kde jsou v rámci Unie číslovací zdroje užívány. Členské státy mají i nadále pravomoc uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy na číslovací zdroje užívané na jejich vlastním území, a to i v případě, že byla práva udělena v jiném členském státě.

(247)

Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány členských států, v nichž jsou užívány číslovací zdroje z jiného členského státu, nemají nad těmito číslovacími zdroji kontrolu. Z tohoto důvodu je vrcholně důležité, aby vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány členského státu, které udělují práva na exteritoriálního užívání, rovněž zajistily účinnou ochranu koncových uživatelů v členských státech, kde jsou daná čísla využívána. V zájmu zajištění účinné ochrany by vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány, které udělují práva na exteritoriální užívání, měly připojit podmínky v souladu touto směrnicí ohledně dodržování pravidel ochrany spotřebitele a dalších pravidel týkajících se používání číslovacích zdrojů v členských státech, kde budou dané zdroje užívány, ze strany poskytovatele.

(248)

Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány členských států, v nichž jsou číslovací zdroje užívány, by měly mít možnost požádat vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány, které udělily práva na užívání číslovacích zdrojů, o pomoc při vymáhání svých pravidel. Opatření na vymáhání pravidel přijatá vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány, které udělily práva na užívání, by měla zahrnovat odrazující sankce, v případě závažného porušení konkrétně pak v podobě odnětí práva na exteritoriální užívání číslovacích zdrojů, jež byla dotčenému podniku udělena. Požadavky na exteritoriální užívání není dotčena pravomoc členských států zablokovat v individuálních případech přístup k číslům nebo službám, je-li to opodstatněno spácháním podvodu či zneužíváním. Exteritoriálním užíváním číslovacích zdrojů by neměla být dotčena pravidla Unie spojená s poskytováním roamingových služeb, včetně těch, která souvisejí s předcházením nezvyklému využívání nebo zneužívání roamingových služeb, jež podléhají regulaci maloobchodních cen a jež využívají regulovaných velkoobchodních roamingových sazeb. Členské státy by měly mít i nadále možnost uzavírat zvláštní dohody o exteritoriálním využívání číslovacích zdrojů se třetími zeměmi.

(249)

Členské státy by měly prosazovat bezdrátové poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA (over-the-air) pro usnadnění změny poskytovatele elektronických komunikací. Poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA umožňuje přeprogramovat identifikátory komunikačních zařízení bez fyzického přístupu k těmto zařízením. Tato funkce se týká zejména služeb mezi stroji, to znamená služeb, které zahrnují automatizovaný přenos dat a informací mezi zařízeními nebo aplikacemi založenými na softwaru s omezenou lidskou interakcí nebo zcela automatizovanými. Poskytovatelé takových služeb mezi stroji nemusejí mít fyzický přístup ke svým zařízením z důvodu jejich využívání na odlehlých místech, nebo z důvodu velkého počtu zavedených zařízení nebo způsobu jejich využívání. S ohledem na rozvíjející se trh služeb mezi stroji a nových technologií by členské státy při prosazování poskytování metodou OTA měly usilovat o zajištění technologické neutrality.

(250)

Pro podniky je nezbytný přístup k číslovacím zdrojům na základě transparentních, objektivních a nediskriminačních kritérií, aby si mohly konkurovat v odvětví elektronických komunikací. Členské státy by měly mít možnost udělovat práva na užívání číslovacích zdrojů podnikům jiným, než jsou poskytovatelé sítí nebo služeb elektronických komunikací s ohledem na rostoucí význam čísel pro různé služby internetu věcí. Všechny prvky národních číslovacích plánů by měly být spravovány vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány, včetně kódů uzlů používaných při síťovém adresování. Pokud je třeba harmonizovat číslovací zdroje v Unii na podporu rozvoje celoevropských služeb nebo přeshraničních služeb, zejména nových služeb mezi stroji, jako jsou například propojené automobily, a pokud by nebylo možné uspokojit poptávku na základě stávajících číslovacích zdrojů, může Komise přijmout prováděcí opatření za pomoci BEREC.

(251)

Požadavek zveřejňovat rozhodnutí o udělení práv na užívání číslovacích zdrojů by mělo být možné splnit tím, že se tato rozhodnutí veřejně zpřístupní na internetových stránkách.

(252)

Vzhledem ke zvláštním aspektům podávání zpráv o pohřešovaných dětech by členské státy měly nadále dodržovat závazek týkající se zajištění toho, aby dobře fungující služba pro podávání zpráv o pohřešovaných dětech byla na jejich území skutečně dostupná pod číslem „116000“. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření s cílem zajistit dosažení dostatečné úrovně kvality služeb provozovaných pod číslem „116000“.

(253)

Souběžně s číslem tísňové linky pro pohřešované děti „116000“ zajišťuje řada členských států pro děti rovněž přístup ke službě provozující poradenskou linku uzpůsobenou dětem, která na čísle „116111“ poskytuje pomoc dětem, které potřebují péči a ochranu. Tyto členské státy a Komise by měly zajistit, aby byli občané o existenci linky „116111“ informováni, zejména pak děti a vnitrostátní systémy ochrany dětí.

(254)

Vnitřní trh má za následek, že koncoví uživatelé mají přístup ke všem číslům uvedeným v národních číslovacích plánech jiných členských států a přístup ke službám pomocí nezeměpisných čísel včetně služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou v rámci Unie, pokud se volaný koncový uživatel z ekonomických důvodů nerozhodl omezit přístup z určitých zeměpisných oblastí. Koncoví uživatelé by rovněž měli mít přístup k univerzálním mezinárodním bezplatným telefonním číslům (UIFN). Kromě objektivně odůvodněných případů, například při potírání podvodů nebo zneužití (například v souvislosti s některými službami se zvýšenou sazbou), kdy je číslo definováno pouze jako národní (například zkrácený národní kód), nebo kdy je to ekonomicky neuskutečnitelné, by přeshraniční přístup k číslovacím zdrojům a souvisejícím službám neměl být znemožněn. Sazby účtované stranám volajícím z oblasti mimo dotčený členský stát nemusí být stejné jako u těch stran, které volají z tohoto členského státu. Uživatelé by měli být předem úplně a jasně informováni o všech poplatcích spojených se službou bezplatného volání, například o poplatcích za mezinárodní volání u čísel dostupných přes standardní mezinárodní předvolby. Pokud poskytovatelé služeb elektronických komunikací zadržují výnosy z propojení či dalších služeb z důvodu podvodu nebo zneužívání, měly by členské státy zajistit, aby byly zadržené výnosy ze služeb pokud možno vráceny koncovým uživatelům, kteří byli příslušným podvodem nebo zneužíváním dotčeni.

(255)

V souladu se zásadou proporcionality by se řada ustanovení této směrnice týkajících se práv koncových uživatelů neměla vztahovat na mikropodniky, které poskytují pouze interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech. Podle judikatury Soudního dvora je definici malého a středního podniku, která zahrnuje i mikropodniky, nutno vykládat restriktivně. K tomu, aby byly zahrnuty pouze podniky, které jsou skutečně nezávislými mikropodniky, je nezbytné posoudit strukturu mikropodniků, které tvoří hospodářskou skupinu, jejíž tržní síla je větší než tržní síla mikropodniku, a zajistit, aby definice mikropodniků nebyla obcházena čistě formálními prostředky.

(256)

K dokončení jednotného trhu elektronických komunikací je rovněž potřeba odstranit překážky, které koncovým uživatelům brání v přeshraničním přístupu ke službám elektronických komunikací v celé Unii. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací pro veřejnost by neměli koncovým uživatelům odmítat přístup k těmto službám nebo jej omezovat nebo je diskriminovat na základě státní příslušnosti nebo členského státu pobytu či usazení. Na základě objektivně odůvodnitelných rozdílů v nákladech a rizicích by však měla být možná diferenciace, která se neomezuje na opatření stanovená v nařízení (EU) č. 531/2012, pokud jde o zneužívání nebo nezvyklé využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb.

(257)

Rozdílné provádění pravidel ochrany koncových uživatelů vytvořilo značné překážky pro vnitřní trh, které mají dopad jak na poskytovatele služeb elektronických komunikací, tak na konečné uživatele. Tyto překážky by měly být omezeny tím, že bude možné používat stejná pravidla zajišťující jednotnou úroveň ochrany v celé Unii. Přesná a úplná harmonizace práv koncových uživatelů zahrnutých do působnosti této směrnice by měla výrazně zvýšit právní jistotu koncových uživatelů i poskytovatelů služeb elektronických komunikací a měla by značně snížit překážky pro vstup na trh a zbytečné zatížení související s dodržováním pravidel v důsledku jejich roztříštěnosti. Úplná harmonizace napomůže překonání překážek fungování vnitřního trhu, které jsou důsledkem takových vnitrostátních ustanovení týkajících se práv koncových uživatelů, jež zároveň chrání vnitrostátní poskytovatele služeb před konkurencí z jiných členských států. Aby bylo dosaženo vysoké jednotné úrovně ochrany, mělo by být několik ustanovení týkajících se práv koncových uživatelů v této směrnici na základě osvědčených postupů v členských státech přiměřeným způsobem posíleno. Úplná harmonizace práv koncových uživatelů zvýší jejich důvěru ve vnitřní trh, jelikož budou při užívání služeb elektronických komunikací využívat výhod plynoucích ze stejně vysoké míry ochrany nejen ve svém členském státě, ale rovněž během pobytu, zaměstnání či cestování v jiných členských státech. Úplná harmonizace by se měla týkat pouze záležitostí, na které se vztahují ustanovení této směrnice o právech koncových uživatelů. Neměly by jí tudíž být dotčeny vnitrostátní právní předpisy upravující ty aspekty ochrany koncových uživatelů včetně některých aspektů opatření pro transparentnost, na něž se tato ustanovení nevztahují. Například opatření související s povinnostmi v oblasti transparentnosti, na něž se tato směrnice nevztahuje, by měla být považována za slučitelná se zásadou úplné harmonizace, zatímco dodatečné požadavky týkající se otázek transparentnosti, na něž se tato směrnice vztahuje, jako je například zveřejňování informací, by měly být požadovány za neslučitelné. Kromě toho by členské státy měly mít možnost zachovat v platnosti či zavést vnitrostátní ustanovení týkající se aspektů, jež tato směrnice výslovně neupravuje, a to zejména za účelem řešení nově se objevujících otázek.

(258)

Smlouvy jsou pro koncové uživatele důležitým nástrojem k zajištění transparentnosti informací a právní jistoty. Většina poskytovatelů služeb v konkurenčním prostředí bude uzavírat smlouvy se svými zákazníky z důvodů obchodní potřebnosti. Kromě této směrnice se na transakce se spotřebitelem, které se týkají sítí a služeb elektronických komunikací, použijí požadavky stávajících právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele vztahující se na smlouvy, zejména směrnice Rady 93/13/EHS (37) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (38). To, že jsou do této směrnice zahrnuty požadavky na informace, které mohou být požadovány také podle směrnice 2011/83/EU, by nemělo vést k duplicitnímu uvádění informací v rámci předsmluvních a smluvních dokumentů. Mělo by se mít za to, že poskytováním příslušných informací podle této směrnice, včetně případných preskriptivnějších či podrobnějších požadavků na informace, jsou splněny rovněž odpovídající požadavky podle směrnice 2011/83/EU.

(259)

Některá z ustanovení o ochraně konečného uživatele, která se vztahují a priori pouze na spotřebitele, tedy ustanovení o smluvních informacích, o maximální délce trvání smlouvy a o balíčcích, by měla být prospěšná nejen pro spotřebitele, nýbrž i pro mikropodniky a malé podniky a pro neziskové organizace, jak jsou vymezeny ve vnitrostátním právu. Vyjednávací pozice těchto kategorií podniků a organizací je srovnatelná s pozicí spotřebitelů, a tyto podniky by proto měly požívat stejné úrovně ochrany, ledaže se těchto práv výslovně zřeknou. Povinnosti týkající se smluvních informací stanovené touto směrnicí, včetně povinností stanovených směrnicí 2011/83/EU, na něž se v této směrnici odkazuje, by měly platit bez ohledu na to, zda je provedena jakákoli platba, a bez ohledu na výši platby, kterou má zákazník provést. Povinnosti týkající se smluvních informací, včetně povinností stanovených ve směrnici 2011/83/EU, by se měly automaticky vztahovat na mikropodniky, malé podniky a neziskové organizace, ledaže tyto podniky a organizace upřednostňují vyjednání individuálních smluvních podmínek s poskytovateli služeb elektronických komunikací. Na rozdíl od mikropodniků, malých podniků a neziskových organizací mají větší podniky obvykle větší vyjednávací sílu, a proto nejsou odkázány na stejné požadavky na smluvní informace jako spotřebitelé. Další ustanovení, například ustanovení o přenositelnosti čísla, která jsou důležitá rovněž pro větší podniky, by měla i nadále platit pro všechny koncové uživatele. Neziskové organizace jsou právnické osoby, které pro své vlastníky či členy nevytvářejí zisk. Neziskovými organizacemi jsou obvykle charitativní organizace nebo jiné typy organizací veřejného zájmu. Vzhledem ke srovnatelné situaci je legitimní přistupovat k těmto organizacím v rámci této směrnice stejným způsobem jako k mikropodnikům a malým podnikům, pokud jde o práva koncových uživatelů.

(260)

Specifika odvětví elektronických komunikací vyžadují kromě horizontálních smluvních pravidel i omezený počet dodatečných ustanovení na ochranu koncových uživatelů. Koncoví uživatelé by měli být informováni mimo jiné o veškerých nabízených úrovních kvality služeb, podmínkách propagačních akcí a ukončení smlouvy, platných plánech sazeb a sazbách za služby, na které se vztahují zvláštní cenové podmínky. Tyto informace jsou relevantní pro poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než přenosových služeb používaných pro poskytování služeb komunikace mezi stroji. Aniž jsou dotčena platná pravidla o ochraně osobních údajů, poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by neměli podléhat povinnostem týkajícím se požadavků na informace v případě smluv, pokud daný poskytovatel a přidružené společnosti nebo osoby nedostávají žádnou odměnu přímo nebo nepřímo spojenou s poskytováním služeb elektronických komunikací, jako je tomu v případě vysoké školy poskytující návštěvníkům bezplatný přístup ke své síti Wi-Fi ve svých prostorách bez nároku na odměnu, a to ani ve formě platby od uživatelů, ani prostřednictvím zisků z reklamy.

(261)

Aby koncoví uživatelé mohli učinit informovanou volbu, je zásadně důležité, aby požadované příslušné informace byly poskytnuty před uzavřením smlouvy, aby byly jasně a srozumitelně formulovány a aby byly obsaženy na trvalém nosiči, nebo není-li to možné a aniž je dotčena definice trvalého nosiče stanovená ve směrnici 2011/83/EU, v dokumentu, jejž poskytovatel zpřístupní a informuje o něm uživatele a jejž lze snadno stáhnout, otevřít a přečíst na zařízeních, která spotřebitelé běžně používají. V zájmu usnadnění volby by poskytovatelé také měli předkládat shrnutí základních smluvních podmínek. Pro lepší srovnatelnost a v zájmu snížení nákladů na dodržování povinností by měla Komise po konzultaci se BEREC přijmout vzor tohoto shrnutí smlouvy. Předsmluvně poskytované informace a shrnutí smlouvy za využití uvedeného vzoru by měly být nedílnou součástí konečné smlouvy. Shrnutí smlouvy by mělo být stručné a snadno čitelné a rozsahem by v ideálním případě nemělo přesahovat délku jedné strany formátu A4 nebo v případě, že součástí balíčku v rámci jedné smlouvy je více různých služeb, délku nejvýše tří stran formátu A4.

(262)

Po přijetí nařízení (EU) 2015/2120 se ustanovení této směrnice, která se týkají podmínek omezování přístupu ke službám a aplikacím nebo jejich využívání, jakož i informací o formování provozu („traffic shaping“), stala bezpředmětnými a měla by být zrušena.

(263)

Pokud jde o koncová zařízení, ve smlouvě se zákazníkem by měly být uvedeny informace o veškerých podmínkách, které poskytovatel klade na užívání těchto zařízení, jako je zablokování SIM karty u mobilních přístrojů, pokud takové podmínky nejsou vnitrostátním právem zakázány, a o veškerých poplatcích při ukončení smlouvy před nebo po uplynutí sjednané doby platnosti, včetně nákladů v případě, že si zákazník přeje zařízení ponechat. Pokud se koncový uživatel rozhodne ponechat si koncové zařízení, které bylo v okamžiku uzavření smlouvy součástí balíčku, případná náhrada by neměla překročit hodnotu tohoto zařízení pro rata temporis vyčíslenou na základě jeho hodnoty v okamžiku uzavření smlouvy nebo části poplatků za služby, kterou zbývá do ukončení smlouvy uhradit, podle toho, která z těchto dvou částek je nižší. Členské státy by měly mít možnost zvolit jiné metody výpočtu výše náhrady, je-li tato výše stejná nebo nižší než náhrada vypočítaná uvedeným způsobem. Poskytovatel by měl nejpozději v okamžiku vyplacení této náhrady bezplatně odstranit jakékoli omezení týkající se využívání koncového zařízení v jiných sítích.

(264)

Aniž by byla dotčena základní povinnost poskytovatele týkající se bezpečnosti vyplývající z této směrnice, ve smlouvě by mělo být uvedeno, jaký typ opatření by poskytovatel učinil v případě bezpečnostního incidentu nebo při zjištění hrozby nebo zranitelnosti. Kromě toho by ve smlouvě měla být upřesněna veškerá ujednání o odškodnění a úhradě, která jsou k dispozici v případě, že poskytovatel na bezpečnostní incident nereaguje odpovídajícím způsobem, což zahrnuje i případ bezpečnostního incidentu oznámeného poskytovali, ke kterému dojde v důsledku známých bezpečnostních slabin softwaru či hardwaru, pro něž výrobce či vývojář vydal bezpečnostní opravu, kterou však poskytovatel služeb nepoužil, ani pro ně nepřijal žádné jiné vhodné protiopatření.

(265)

Klíčovým prvkem na konkurenčních trzích s několika poskytovateli nabízejícími služby je pro spotřebitele dostupnost transparentních, aktuálních a srovnatelných informací o nabídkách a službách. Koncoví uživatelé by měli mít možnost snadného porovnání cen různých služeb nabízených na trhu na základě informací o cenách zveřejňovaných ve snadno dostupné formě. Aby bylo koncovým uživatelům umožněno ceny a služby snadno porovnávat, měly by příslušné orgány v případné koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány mít možnost požadovat od poskytovatelů služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb větší transparentnost ohledně informací (včetně sazeb, kvality služeb, podmínek týkajících se dodaných koncových nařízení a dalších vhodných údajů). Jakékoli takové požadavky by měly náležitě zohledňovat charakteristiky těchto sítí nebo služeb. Měly by rovněž zajistit, aby třetí osoby měly právo bezplatně využívat veřejně dostupné informace zveřejňované těmito podniky za účelem poskytování srovnávacích nástrojů.

(266)

Koncoví uživatelé si často nejsou vědomi nákladů svého spotřebitelského chování nebo mají problémy s odhadem spotřebovaného objemu času nebo dat při využívání služeb elektronických komunikací. Je důležité poskytnout koncovým uživatelům možnost včas sledovat svou spotřebu, aby se zvýšila transparentnost a aby koncoví uživatelé měli nad svým rozpočtem v oblasti komunikací lepší kontrolu. Kromě toho by členské státy měly mít možnost zachovat nebo zavést ustanovení o omezeních spotřeby, která chrání koncové uživatele před neočekávanou výší fakturované částky, a to i pokud jde o služby se zvýšenou sazbou a další služby, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky. Příslušné orgány tak mohou vyžadovat, aby informace o těchto cenách byly poskytovány dříve než služby samotné, aniž by současně byla dotčena možnost, že členské státy v zájmu zajištění účinné ochrany koncových uživatelů zachovají či zavedou obecné povinnosti týkající se služeb se zvýšenou sazbou.

(267)

Nezávislé srovnávací nástroje, jako jsou internetové stránky, jsou pro koncové uživatele účinným prostředkem k posouzení výhod různých poskytovatelů služeb přístupu k internetu a interpersonálních komunikačních služeb v případech, kdy jsou tyto služby poskytovány za přímou peněžní platbu, ať již opakovanou, nebo založenou na spotřebě, a k získání nestranných informací, zejména srovnáním cen, sazeb a parametrů kvality na jednom místě. Tyto nástroje by měly být na poskytovatelích služeb z provozního hlediska nezávislé a neměly by žádného poskytovatele služeb upřednostňovat ve výsledcích vyhledávání. Tyto nástroje by měly usilovat o to, aby jimi poskytované informace byly jasné a stručné a zároveň úplné a komplexní. Měly by rovněž mít za cíl zahrnovat co nejširší možnou škálu nabídek, aby poskytovaly reprezentativní přehled a pokryly významnou část trhu. Informace prezentované na takových nástrojích by měly být důvěryhodné, nestranné a transparentní. Koncoví uživatelé by měli být o dostupnosti takových nástrojů informováni. Členské státy by měly zajistit, aby koncoví uživatelé měli bezplatný přístup nejméně k jednomu takovému nástroji na svém příslušném území. Existuje-li v členském státě pouze jeden nástroj a tento nástroj ukončí provoz nebo přestane splňovat kritéria kvality, měl by členský stát zajistit, aby koncoví uživatelé měli na vnitrostátní úrovni v přiměřené době přístup k jinému srovnávacímu nástroji.

(268)

Nezávislé srovnávací nástroje mohou být provozovány soukromými podniky nebo příslušnými orgány nebo v jejich zastoupení, měly by nicméně fungovat v souladu s vymezenými kritérii kvality, včetně požadavku poskytovat podrobné informace o jejich majitelích, poskytovat přesné a aktuální informace, uvádět čas poslední aktualizace, stanovit jasná, objektivní kritéria, z nichž bude srovnání vycházet, a zahrnovat širokou škálu nabídek, které pokrývají významnou část trhu. Členské státy by měly mít možnost stanovit, jak často musí provést přezkum srovnávacích nástrojů a aktualizovat informace, které koncovým uživatelům poskytují, přičemž je třeba zohlednit, jak často poskytovatelé služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb obecně aktualizují své informace o sazbách a o kvalitě.

(269)

Aby bylo možné řešit otázky veřejného zájmu v souvislosti s používáním služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a zároveň podporovat ochranu práv a svobod jiných osob, členské státy by měly mít možnost vypracovávat a šířit informace ve veřejném zájmu týkající se užívání takových služeb nebo šíření těchto informací zajišťovat s pomocí poskytovatelů uvedených služeb. Mělo by být možné, aby součástí těchto informací byly informace ve veřejném zájmu týkající se nejběžnějšího porušování práv a jeho právních důsledků, například porušování autorských práv, jiných nedovolených způsobů použití a šíření škodlivého obsahu a informace o způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, například v důsledku zveřejnění osobních informací za určitých okolností, a před ohrožením soukromí a osobních údajů, a dostupnost uživatelsky přívětivého a konfigurovatelného softwaru nebo softwarových možností umožňujících ochranu dětí nebo zranitelných osob. Poskytování těchto informací lze koordinovat postupem spolupráce podle této směrnice. Tyto informace ve veřejném zájmu by měly být aktualizovány, kdykoli to bude nutné, a měly by být poskytovány snadno srozumitelnou formou, podle rozhodnutí jednotlivých členských států, a měly by být dostupné na internetových stránkách vnitrostátních orgánů. Členské státy by měly mít možnost poskytovatelům služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech uložit, aby tyto standardizované informace šířili mezi všemi svými zákazníky způsobem, jejž vnitrostátní veřejné orgány považují za vhodný. Šíření těchto informací by však nemělo pro poskytovatele představovat nadměrné zatížení. Pokud tomu tak je, členské státy by měly vyžadovat, aby se šíření těchto informací uskutečňovalo prostředky, které poskytovatelé využívají při komunikaci s koncovými uživateli v rámci běžného obchodního styku.

(270)

Pokud v právních předpisech Unie chybí příslušná pravidla, posuzuje se zákonnost nebo škodlivost obsahu, aplikací a služeb podle vnitrostátního hmotného a procesního práva. Rozhodovat v souladu s náležitým postupem o tom, zda obsah, aplikace nebo služby jsou zákonné či škodlivé, je úkolem členských států, a nikoli poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací. Touto směrnicí a směrnicí 2002/58/ES není dotčena směrnice 2000/31/ES, která mimo jiné obsahuje pravidlo „prostého přenosu“ vztahující se na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, jejichž definice je v ní obsažena.

(271)

Vnitrostátní regulační orgány v koordinaci s jinými příslušnými orgány, nebo případně jiné příslušné orgány v koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány by měly být zmocněny sledovat kvalitu služeb a systematicky shromažďovat informace o kvalitě služeb nabízených poskytovateli služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb, pokud jsou tito poskytovatelé s to nabízet minimální úrovně kvality služeb, a to buď prostřednictvím kontroly přinejmenším některých prvků sítě, nebo na základě dohody o úrovni služeb uzavřené za tímto účelem, včetně kvality služeb poskytovaných koncovým uživatelům se zdravotním postižením. Tyto informace by měly být shromažďovány podle kritérií, která umožňují srovnávání mezi poskytovateli služeb a mezi členskými státy. Lze předpokládat, že poskytovatelé těchto služeb elektronických komunikací působící v konkurenčním prostředí zpřístupňují veřejnosti z důvodů obchodních výhod o svých službách přiměřené a aktuální informace. Vnitrostátní regulační orgány v koordinaci s jinými příslušnými orgány, nebo případně jiné příslušné orgány v koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány by měly být přesto schopny vyžadovat zveřejňování takových informací, pokud se ukáže, že takové informace nejsou ve skutečnosti veřejnosti dostupné. Závisí-li kvalita veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb na jakýchkoli vnějších faktorech, jako je například kontrola nad přenosem signálu či připojení k síti, vnitrostátní regulační orgány by v koordinaci s jinými příslušnými orgány měly mít možnost požadovat od poskytovatelů daných služeb, aby o této skutečnosti informovali své spotřebitele.

(272)

Vnitrostátní regulační orgány by v koordinaci s jinými příslušnými orgány měly rovněž stanovit metody měření, které mají poskytovatelé služeb používat pro lepší srovnatelnost poskytovaných údajů. Pro lepší srovnatelnost v celé Unii a snížení nákladů na dodržování povinností by BEREC mělo přijmout pokyny k příslušným parametrům kvality služeb, které by vnitrostátní regulační orgány měly v koordinaci s jinými příslušnými orgány v nejvyšší možné míře zohlednit.

(273)

Aby bylo možno plně využívat výhod konkurenčního prostředí, měli by spotřebitelé mít při výběru k dispozici všechny informace a možnost měnit poskytovatele, pokud je to v jejich nejlepším zájmu. Je nezbytné zajistit, aby tak mohli činit bez právních, technických či praktických překážek, jež mohou zahrnovat smluvní podmínky, postupy či poplatky. To nevylučuje možnost, aby poskytovatelé ve spotřebitelských smlouvách stanovily přiměřenou minimální dobu platnosti smlouvy v délce až 24 měsíců. Členské státy by nicméně měly mít možnost zachovat nebo zavést ustanovení stanovující kratší maximální dobu a umožnit spotřebitelům změnit své plány sazeb nebo ukončit smlouvu v průběhu smluvního období, aniž by jim vznikly dodatečné náklady, a to s ohledem na vnitrostátní podmínky, jako je například úroveň hospodářské soutěže a stabilita investic do sítí. Nezávisle na smlouvě o službách elektronických komunikací mohou spotřebitelé upřednostnit prodloužení lhůty pro úhradu fyzického připojení a využívat ji. Tyto závazky spotřebitelů mohou být důležitým faktorem pro usnadnění zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou až do prostor koncových uživatelů nebo v jejich blízkosti, a to i prostřednictvím systémů agregace poptávky, které umožní investorům snížit počáteční rizika při jejich zavádění. Práva spotřebitelů měnit poskytovatele služeb elektronických komunikací, jak stanoví tato směrnice, by však neměla být omezena lhůtami pro úhradu obsaženými ve smlouvách o fyzickém připojení a tyto smlouvy by neměly zahrnovat koncová zařízení nebo zařízení pro přístup k internetu, jako jsou telefony, routery a modemy. Členské státy by měly zajistit rovné zacházení se subjekty, včetně operátorů, které financují zavedení fyzického připojení s velmi vysokou kapacitou do prostor koncového uživatele, a to i v případech, kdy je toto financování realizováno prostřednictvím splátkové smlouvy.

(274)

Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací mohou být rovněž automaticky prodlužovány. V takových případech by koncoví uživatelé měli mít možnost svou smlouvu ukončit po vypršení doby trvání smlouvy, aniž by jim vznikly jakékoli náklady.

(275)

Jakékoli změny smluvních podmínek navržené poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, jež nejsou ve prospěch koncových uživatelů, například v souvislosti s poplatky, sazbami, omezením objemu dat, rychlostí přenosu dat, pokrytím nebo zpracováním osobních údajů, by měly být považovány za oprávněný důvod k ukončení smlouvy ze strany koncového uživatele, aniž by mu vznikly jakékoli náklady, a to i v případě, že jsou tyto změny spojeny s určitými přínosy. Jakákoli změna smluvních podmínek ze strany poskytovatele by tudíž měla koncového uživatele opravňovat k ukončení smlouvy, ledaže je každá taková změna pro koncového uživatele sama o sobě přínosná nebo se jedná o změny čistě administrativní povahy (například změna adresy poskytovatele) a nemají na koncového uživatele žádný negativní dopad nebo jsou změny vyžadovány výlučně v důsledku legislativních či regulačních změn, jako jsou například nové požadavky na smluvní informace uložené unijními či vnitrostátními právními předpisy. O tom, zda je určitá změna pro uživatele pouze přínosná, by se mělo rozhodovat na základě objektivních kritérií. Právo na ukončení smlouvy by koncovému uživateli nemělo být přiznáno pouze za předpokladu, že je poskytovatel s to prokázat, že veškeré změny smlouvy jsou pro koncového uživatele pouze přínosné nebo že se jedná o změny čistě administrativní povahy, které nemají na koncového uživatele žádný negativní dopad.

(276)

Jakékoli změny smluvních podmínek by měly být koncovým uživatelům oznámeny na trvalém nosiči. Jiní koncoví uživatelé než spotřebitelé, mikropodniky, malé podniky nebo neziskové organizace by práv na ukončení smlouvy v případě její změny neměli požívat, pokud se jedná o přenosové služby používané pro služby komunikace mezi stroji. Členské státy by měly mít možnost ve věci ukončení smlouvy stanovit zvláštní ochranná opatření pro koncové uživatele, pokud koncoví uživatelé změní místo svého pobytu. Ustanoveními o ukončení smlouvy by neměla být dotčena jiná ustanovení unijních či vnitrostátních právních předpisů týkající se důvodů, na jejichž základě může poskytovatel služby nebo koncový uživatel smlouvu ukončit nebo změnit smluvní podmínky.

(277)

Možnost měnit poskytovatele je klíčovým předpokladem účinné hospodářské soutěže v konkurenčním prostředí. Dostupnost transparentních, přesných a včasných informací týkajících se změny by měla zvýšit důvěru koncových uživatelů ve změnu a vybídnout je k tomu, aby se stali aktivními účastníky hospodářské soutěže. Poskytovatelé služeb by měli zajistit kontinuitu služeb tak, aby koncoví uživatelé měli možnost změnit poskytovatele, aniž by jim hrozilo přerušení služby, a je-li to z technického hlediska proveditelné, umožnit změnu k datu, o které koncoví uživatelé požádají.

(278)

Přenositelnost čísel je klíčovým faktorem usnadňujícím možnost výběru spotřebitelů a účinnou hospodářskou soutěž na konkurenčních trzích elektronických komunikací. Koncový uživatel, který o ni požádá, by měl mít možnost ponechat si svá čísla bez ohledu na poskytovatele služby a po omezenou dobu, kdy přechází od jednoho poskytovatele služby k druhému. Na poskytování této přenositelnosti mezi přípojkami k veřejné telefonní síti v pevných nebo jiných než pevných místech se tato směrnice nevztahuje. Členské státy by však měly mít možnost uplatňovat ustanovení pro přenos čísel mezi sítěmi poskytujícími služby v pevných místech a mobilními sítěmi.

(279)

Dopad přenositelnosti čísel je značně posílen, pokud existují transparentní informace o sazbách, a to jak pro koncové uživatele, kteří přenášejí svá čísla, tak i pro koncové uživatele, kteří volají účastníky, kteří svá čísla přenesli. Vnitrostátní regulační orgány by, je-li to proveditelné, měly usnadnit odpovídající transparentnost sazeb jako součást zavádění přenositelnosti čísel.

(280)

Při zabezpečení nákladově orientovaného stanovování cen za propojení související s přenositelností čísel by vnitrostátní regulační orgány měly mít také možnost brát v úvahu ceny na srovnatelných trzích.

(281)

Přenositelnost čísla zásadně usnadňuje volbu na straně spotřebitelů a efektivní hospodářskou soutěž na konkurenčních trzích elektronických komunikací a měla by být prováděna v nejkratší možné lhůtě tak, aby bylo telefonní číslo aktivováno a funkční do jednoho pracovního dne a koncový uživatel neztratil službu s číslem spojenou na déle než na jeden pracovní den od dohodnutého data. Právo na přenos čísla by mělo být přiznáno koncovému uživateli, který má s poskytovatelem příslušnou smlouvu (předplacenou nebo tarifní). V zájmu poskytování všech služeb na jednom místě, což by koncovému uživateli umožnilo zajištění hladkého přechodu od jednoho poskytovatele k jinému, by postup změny měl provést přejímající poskytovatel služeb elektronických komunikací pro veřejnost. Vnitrostátní regulační orgány nebo případně jiné příslušné orgány by měly mít možnost stanovit globální postup pro změnu poskytovatele a pro přenesení čísel, a to s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv a k technické proveditelnosti. Je-li to možné, měl by tento postup zahrnovat požadavek, aby byl převod dokončen metodou OTA („over-the-air“), ledaže si to koncový uživatel nepřeje. Zkušenost v některých členských státech prokázala, že existuje riziko, že koncoví uživatelé mohou být přepojeni, aniž by k tomu dali svůj souhlas. Ačkoli by tuto záležitost měly v prvé řadě řešit donucovací orgány, měly by být členské státy oprávněny zavést pro proces přepojení minimální přiměřená opatření, která jsou nezbytná pro minimalizaci takových rizik a k zajištění ochrany koncových uživatelů během celého procesu přepojení, a to včetně přiměřených sankcí. Tato opatření by však neměla snížit atraktivitu tohoto procesu pro koncové uživatele. Smluvní podmínky by neměly právo na přenos čísel omezovat.

(282)

Aby bylo zajištěno, že změna poskytovatele a přenos čísla proběhnou ve lhůtách stanovených touto směrnicí, měly by členské státy upravit jednoduché a včasné odškodnění pro koncové uživatele ze stran poskytovatelů v případě nedodržení dohody mezi poskytovatelem a koncovým uživatelem. Tato opatření by měla být úměrná délce prodlení, s nímž byly podmínky dohody splněny. Koncoví uživatelé by měli být odškodněni přinejmenším za prodlení v aktivaci služby či přenosu čísla nebo za ztrátu služby, přesahuje-li takové prodlení či ztráta služby délku jednoho pracovního dne, a dále v případech, kdy poskytovatelé nedodrží dojednané termíny pro realizaci servisu či instalace. Doplňující odškodnění by mohlo probíhat rovněž ve formě automatického snížení úhrady v případě, kdy předávající poskytovatel musí nadále poskytovat své služby až do doby, kdy jsou aktivovány služby přijímajícího poskytovatele.

(283)

Stále rozšířenější jsou balíčky zahrnující alespoň službu přístupu k internetu nebo veřejně dostupné interpersonální komunikační služby založené na číslech a další službu, jako jsou veřejně dostupné interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, lineární rozhlasové a televizní vysílání a služby komunikace mezi stroji nebo koncová zařízení, a staly se důležitým prvkem hospodářské soutěže. Pro účely této směrnice se má za to, že balíček existuje v situacích, kdy jsou jednotlivé prvky balíčku poskytovány či prodávány týmž poskytovatelem v rámci jedné smlouvy nebo na základě úzce související nebo spojené smlouvy. Ačkoli balíčky často poskytují spotřebitelům výhody, mohou přinášet komplikace či náklady při změně poskytovatele a zvyšují riziko smluvních závazků znemožňujících změnu poskytovatele. Pokud se na různé služby a koncová zařízení v rámci balíčku vztahují odlišná pravidla pro ukončení smlouvy a změnu poskytovatele nebo pro smluvní závazky ohledně získání koncových zařízení, je spotřebitelům prakticky bráněno ve změně na konkurenční nabídku, ať už pro celý balíček, nebo jeho část, čímž jsou omezována jejich práva stanovená touto směrnicí. Některá zásadní ustanovení této směrnice, která se týkají informací ve shrnutí smlouvy, transparentnosti, trvání a ukončení smlouvy a změny poskytovatele, by proto měla platit pro všechny prvky balíčku včetně koncových zařízení, dalších služeb, jako jsou digitální obsah nebo digitální služby, a služeb elektronických komunikací, které oblast působnosti uvedených ustanovení přímo nezahrnuje. Veškeré povinnosti koncových uživatelů vztahující se podle této směrnice na určitou službu elektronických komunikací poskytovanou či prodávanou samostatně by se na tuto službu měly vztahovat rovněž v případě, že je součástí balíčku přinejmenším spolu se službou přístupu k internetu nebo s veřejně dostupnou interpersonální komunikační službou založenou na číslech. Další smluvní záležitosti, jako jsou nápravná opatření v případě nesouladu se smlouvou, by se měly řídit pravidly platnými pro příslušné prvky balíčku, například pravidly pro smlouvy na prodej zboží nebo poskytování digitálního obsahu. Z práva na ukončení jakéhokoli prvku balíčku, jenž obsahuje přinejmenším službu přístupu k internetu nebo veřejně dostupnou interpersonální komunikační službou založenou na číslech, před dohodnutou smluvní lhůtou z důvodu nesouladu nebo nedodání by však mělo pro spotřebitele vyplývat právo na ukončení všech prvků daného balíčku. V zájmu zachování jejich možnosti snadno změnit poskytovatele by spotřebitelé neměli být nuceni setrvat u jednoho poskytovatele tím, že se původní doba trvání smlouvy de facto smluvně prodlouží.

(284)

Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech mají povinnost zajistit přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace. Za výjimečných okolností, konkrétně v důsledku technické neproveditelnosti, nemusejí být schopni poskytovat přístup k tísňovým službám nebo informacím o místě, kde se volající nachází, nebo ani jednu z těchto služeb. V takových případech by své zákazníky měli náležitě informovat ve smlouvě. Tito poskytovatelé by svým zákazníkům měli v první smlouvě a při jakýchkoli změnách v poskytování přístupu k tísňovým službám poskytnout srozumitelné a transparentní informace, například na fakturách, a aktualizovat je. Tyto informace by měly zahrnovat údaje o jakýchkoli omezeních týkajících se územního pokrytí, vyplývající z plánovaných technických parametrů provozu komunikační služby a dostupné infrastruktury. Pokud služba není poskytována prostřednictvím připojení, které je spravováno tak, aby zaručilo určitou kvalitu služeb, měly by být sdělovány rovněž údaje o míře spolehlivosti přístupu a spolehlivosti informací o místě, kde se volající nachází, v porovnání se službou, která je poskytována prostřednictvím takového připojení, s ohledem na současné technické normy a normy kvality a na parametry kvality služby stanovené podle této směrnice.

(285)

Koncoví uživatelé by měli mít přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace bezplatně a bez použití jakýchkoli platebních prostředků, z libovolného zařízení, které umožňuje interpersonální komunikační služby založené na číslech, a to i v případě využívání roamingových služeb v členském státě. Tísňové komunikace jsou prostředky komunikace, které nezahrnují pouze hlasové komunikační služby, ale rovněž textové zprávy, přenos zpráv, videohovory a jiné typy komunikace, například text v reálném čase, totální konverzační služby a přenosové služby. Členské státy by měly mít možnost s přihlédnutím ke kapacitám a technickému vybavení center tísňové komunikace (PSAP) rozhodnout, které interpersonální komunikační služby založené na číslech jsou vhodné pro tísňové služby, včetně možnosti zúžit tyto varianty na hlasové komunikační služby a jejich ekvivalent pro koncové uživatele se zdravotním postižením, nebo na základě dohody s vnitrostátními centry PSAP doplnit další varianty. Tísňová komunikace může být aktivována v zastoupení osoby prostřednictvím palubního systému tísňového volání eCall, jak je vymezen nařízením (EU) 2015/758.

(286)

Členské státy by měly zajistit, aby poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech poskytovali spolehlivý a přesný přístup k tísňovým službám, při zohlednění vnitrostátních specifikací a kritérií a kapacit vnitrostátních center PSAP. Členské státy by měly zvážit schopnost center PSAP zajišťovat tísňovou komunikaci ve více než jednom jazyce. Pokud interpersonální komunikační služba založená na číslech není poskytována prostřednictvím připojení, které je spravováno tak, aby zaručilo určitou kvalitu služeb, nemusí být poskytovatel služby schopen zajistit, aby tísňová volání uskutečňovaná prostřednictvím jeho služby bylo směrováno do nejvhodnějšího centra PSAP se stejnou spolehlivostí. Pro takové poskytovatele nezávislé na sítích, tedy poskytovatele, kteří nejsou integrováni s poskytovatelem veřejné sítě elektronických komunikací, nemusí být poskytování informací o místě, kde se volající nachází, vždy technicky proveditelné. Členské státy by měly zajistit, aby normy zajišťující přesné a spolehlivé směrování na služby tísňového volání a spojení s nimi byly provedeny co nejdříve, aby poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, kteří jsou nezávislí na sítích, mohli plnit své povinnosti související s přístupem k tísňovým službám a informacím o místě, kde se volající nachází, na úrovni srovnatelné s úrovní vyžadovanou od jiných poskytovatelů takových komunikačních služeb. Pokud tyto normy a související systémy PSAP nejsou dosud zavedeny, mělo by být od interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, které jsou nezávislé na sítích, vyžadováno, aby poskytovaly přístup k tísňovým službám pouze způsobem, které je technicky proveditelný či hospodářsky únosný. Členský stát může například pověřit přijímáním tísňové komunikace jedno ústřední centrum PSAP. Tito poskytovatelé by měli nicméně koncové uživatele informovat, pokud není podporován přístup k jednotnému evropskému tísňovému číslu 112 nebo k informacím o místě, kde se volající nachází.

(287)

V zájmu zlepšení podávání zpráv a měření výkonnosti ze strany členských států, pokud jde o přijímání a vyřizování tísňových volání, by Komise měla každé dva roky Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu o účinnosti provádění jednotného evropského tísňového čísla 112.

(288)

Členské státy by měly přijmout zvláštní opatření a zajistit, aby služby tísňového volání včetně jednotného evropského tísňového čísla 112 byly stejně dostupné i pro koncové uživatele se zdravotním postižením, zejména pro uživatele neslyšící, s poruchou sluchu, s poruchou řeči a hluchoslepé, a aby byly v souladu s právem Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb. Tato opatření by mohla zahrnovat poskytnutí zvláštních koncových zařízení pro koncové uživatele se zdravotním postižením, pokud pro ně jiné způsoby komunikace nejsou vhodné.

(289)

Je důležité zvýšit informovanost o jednotném evropském tísňovém čísle 112, aby se zlepšila úroveň ochrany a bezpečnosti občanů cestujících po Unii. Občané, kteří cestují do jiného členského státu, by proto měli být zejména prostřednictvím upozornění na mezinárodních autobusových nádražích, vlakových nádražích, v přístavech a na letištích a dále v telefonních seznamech, v informačních materiálech a vyúčtování pro koncové uživatele informováni o tom, že jednotné evropské tísňové číslo 112 mohou používat jako jednotné číslo tísňového volání v celé Unii. Ačkoli je poskytování těchto informací v prvé řadě povinností členských států, Komise by měla nadále podporovat a doplňovat iniciativy členských států na zvýšení informovanosti veřejnosti o jednotném evropském tísňovém čísle 112 a její míru pravidelně hodnotit.

(290)

Informace o tom, kde se volající nachází, vztahující se na všechny tísňové komunikace zvyšují úroveň ochrany a bezpečnosti koncových uživatelů a napomáhají tísňovým službám při plnění jejich povinností za předpokladu, že vnitrostátní systém center PSAP zaručí předání tísňové komunikace a s ní spojených údajů dotyčným tísňovým službám. Přijetí a využití informací o místě, kde se volající nachází, mezi něž patří informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítě, a jsou-li dostupné, rovněž podrobnější informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě telefonního přístroje, by mělo být v souladu s příslušnými právními předpisy Unie pro zpracování osobních údajů a bezpečnostními opatřeními. Podniky, které poskytují lokalizaci na základě sítí, by měly tísňovým službám poskytovat informace o tom, kde se volající nachází, okamžitě po přepojení tohoto volání příslušné službě a bez ohledu na použitou technologii. Technologie lokalizace pomocí telefonu se však ukázaly být značně přesnější a nákladově efektivnější díky dostupnosti údajů poskytovaných evropskou službou pro pokrytí geostacionární navigací a družicovým systémem Galileo a dalšími globálními navigačními družicovými systémy, jakož i údajů o sítích Wi-Fi. Informace o tom, kde se volající nachází, získané na základě telefonu by proto měly doplňovat informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítí i v případě, že je lokalizace pomocí telefonu být dostupná až po zahájení tísňové komunikace. Členské státy by měly zajistit, aby informace o tom, kde se volající nachází, získané na základě telefonu byly v případě, že jsou dostupné, zpřístupněny nejvhodnějšímu centru PSAP. To nemusí být vždy proveditelné, například není-li místo, kde se volající nachází, dohledatelné pomocí telefonu nebo prostřednictvím použité interpersonální komunikační služby nebo nelze-li potřebné informace získat z technických důvodů. Členské státy by měly dále zajistit, aby v případě, že je to proveditelné, mohla centra PSAP informace o tom, kde se volající nachází, získat a spravovat. Zjištění a přenos informací o místě, kde se volající nachází, by mělo být bezplatné jak pro koncového uživatele, tak pro orgán vedoucí tísňovou komunikaci bez ohledu na způsob zjištění, například prostřednictvím telefonu nebo sítě, a bez ohledu na způsob přenosu například hlasovým kanálem, prostřednictvím textových zpráv nebo na základě internetového protokolu.

(291)

Aby bylo možné reagovat na technologický vývoj, pokud jde o přesné informace o tom, kde se volající nachází, rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením a směrování volání do nejvhodnějšího centra PSAP, měla by Komise být zmocněna přijímat prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci opatření nutná k zajištění kompatibility, interoperability, kvality, spolehlivosti a kontinuity tísňových komunikací v Unii, jako jsou ustanovení o působnosti vymezující úlohu různých stran v rámci komunikačního řetězce, například poskytovatelů interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, operátorů sítí a center PSAP, jakož i technických ustanovení stanovujících technické prostředky ke splnění těchto působnostních ustanovení. Těmito opatřeními by neměla být dotčena organizace tísňových služeb členských států.

(292)

Potřebuje-li občan nacházející se v určitém členském státě kontaktovat tísňové služby v jiném členském státě, nemůže tak učinit, protože je možné, že tísňové služby nedisponují kontaktními informacemi ohledně tísňových služeb v jiných členských státech. Měla by proto být zavedena celounijní zabezpečená databáze čísel hlavní tísňové služby jednotlivých zemí. Za tímto účelem by BEREC měl vést zabezpečenou databázi čísel tísňových služeb členských států ve formátu E.164, nevede-li již takovou databázi jiná organizace, s cílem zajistit, aby tísňové služby v určitém členském státu mohly být kontaktovány tísňovými službami v jiném členském státě.

(293)

V souvislosti s předáváním veřejných výstrah ohledně bezprostředních nebo vyvíjejících se závažných mimořádných situací a katastrof prostřednictvím služeb elektronických komunikací se vyvinuly navzájem odlišné vnitrostátní právní předpisy. V zájmu sblížení právních předpisů v uvedené oblasti by proto měla tato směrnice stanovit, že pokud jsou zavedeny systémy veřejné výstrahy, měli by poskytovatelé mobilních interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech předávat veřejné výstrahy všem dotčeným koncovým uživatelům. Za dotčené koncové uživatele by měli být považováni koncoví uživatelé, kteří se nacházejí v zeměpisných oblastech, jež by během doby, na niž se výstraha vztahuje, mohly být bezprostředními nebo vyvíjejícími se závažnými mimořádnými situacemi a katastrofami dotčeny, podle určení příslušných orgánů.

(294)

Je-li zajištěna účinná dosažitelnost všech dotčených koncových uživatelů bez ohledu na jejich místo či členský stát pobytu a splňuje-li nejvyšší úroveň zabezpečení údajů, měly by mít členské státy možnost stanovit předávání veřejných výstrah prostřednictvím jiných veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb, než jsou mobilní interpersonální komunikační služby založené na číslech a jiné přenosové služby využívané pro vysílání, nebo prostřednictvím mobilních aplikací přenášených službami přístupu k internetu. S cílem informovat koncové uživatele vstupující do některého z členských států o existenci těchto dostupných systémů veřejné výstrahy by měl daný členský stát zajistit, aby uvedení koncoví uživatelé automaticky prostřednictvím textové zprávy, bez zbytečného prodlení a bezplatně obdrželi snadno pochopitelné informace o tom, jak obdržet veřejné výstrahy, a to i prostřednictvím mobilního koncového zařízení, na němž není aktivováno využívání služeb přístupu k internetu. Veřejné výstrahy, které nejsou předávány za využití mobilních interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, by měly být koncovým uživatelům předávány způsobem umožňujícím snadné přijetí. Pokud systém veřejných výstrah využívá aplikaci, nemělo by být nutné, aby se koncoví uživatelé přihlašovali nebo registrovali u orgánů nebo u poskytovatele dané aplikace. Lokalizační údaje o koncových uživatelích by měly být používány v souladu se směrnicí 2002/58/ES. Předávání veřejných výstrah by mělo být pro koncové uživatele bezplatné. V rámci svého přezkumu provádění této směrnice by Komise mohla rovněž posoudit, zda je možné v souladu s právem Unie a proveditelné zřídit jednotný celounijní systém veřejných výstrah s cílem upozornit veřejnost v případě bezprostředně hrozící nebo šířící se katastrofy nebo závažné mimořádné události napříč různými členskými státy.

(295)

Členské státy by měly mít možnost určit, zda návrhy jiných systémů, než jsou systémy provozované prostřednictvím mobilních interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, jsou těmto službám skutečně rovnocenné, přičemž by měly v maximální míře zohlednit související pokyny BEREC. Tyto pokyny by měly být vypracovány po konzultaci s vnitrostátními orgány odpovědnými za centra PSAP, aby bylo zajištěno, že se na jejich vypracování budou podílet odborníci na řešení mimořádných situací a že orgány odpovědné za centra PSAP z různých členských států budou sdílet pojetí toho, co je zapotřebí pro zajištění úplného provedení těchto systémů veřejné výstrahy v rámci členských států, při současném zajištění účinné ochrany občanů Unie, kteří cestují do jiného členského státu.

(296)

V souladu s cíli Listiny a s povinnostmi zakotvenými v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením by měl předpisový rámec zajistit všem koncovým uživatelům, včetně koncových uživatelů se zdravotním postižením, starších osob a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, snadný a rovnocenný přístup k vysoce kvalitním, cenově dostupným službám bez ohledu na to, kde v Unii mají místo pobytu. Prohlášení č. 22 připojené k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy uvádí, že orgány Unie mají při vytváření opatření stanovených v článku 114 Smlouvy o fungování EU zohledňovat potřeby osob se zdravotním postižením.

(297)

K zajištění toho, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením mohli podobně jako většina ostatních koncových uživatelů využívat výhod hospodářské soutěže a možnosti výběru poskytovatelů služeb, měly by příslušné orgány ve vhodných případech s ohledem na vnitrostátní podmínky a po konzultaci s koncovými uživateli se zdravotním postižením stanovit požadavky na ochranu spotřebitelů, pokud jde o koncové uživatele se zdravotním postižením, které musí poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací splnit. Může se mimo jiné jednat o požadavky ukládající poskytovatelům, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením mohli jejich služeb využívat za rovnocenných podmínek, včetně cen, sazeb a kvality, jaké jsou nabízeny ostatním koncovým uživatelům, bez ohledu na případné dodatečné náklady pro tyto poskytovatele. Další požadavky se mohou týkat velkoobchodních ujednání mezi poskytovateli. Aby se zabránilo nadměrnému zatížení pro poskytovatele služeb, měly by příslušné orgány ověřit, zda nelze cílů rovnocenného přístupu a možnosti volby dosáhnout bez takových opatření.

(298)

Tato směrnice stanoví nové posílené požadavky k zajištění cenové dostupnosti a přístupnosti týkající se souvisejících koncových zařízení a specifických zařízení a specifických služeb pro koncové uživatele se zdravotním postižením, čímž doplňuje právo Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb. Příslušná povinnost členských států prosazovat dostupnost koncových zařízení pro uživatele se zdravotním postižením stanovená směrnicí 2002/22/ES je tedy bezpředmětná a měla by být zrušena.

(299)

Účinná hospodářská soutěž se rozvinula v oblasti poskytování účastnických seznamů a informačních služeb o účastnických číslech mimo jiné podle článku 5 směrnice Komise 2002/77/ES (39). V zájmu zachování této účinné hospodářské soutěže by všichni poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, kteří svým koncovým uživatelům přidělují čísla z číslovacího plánu, měli mít i nadále povinnost zpřístupnit příslušné informace spravedlivým, nákladově orientovaným a nediskriminačním způsobem.

(300)

Koncoví uživatelé by měli být informováni o svém právu rozhodnout o tom, zda chtějí být vedeni v účastnickém seznamu. Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech by při zpřístupňování údajů poskytovatelům informačních služeb o účastnických číslech měli rozhodnutí koncových uživatelů respektovat. Článek 12 směrnice 2002/58/ES zaručuje koncovým uživatelům právo na soukromí s ohledem na uvádění jejich osobních údajů ve veřejném účastnickém seznamu.

(301)

Opatření na velkoobchodní úrovni zajišťující zahrnutí údajů koncových uživatelů do databází by měla být v souladu s opatřeními na ochranu osobních údajů podle nařízení (EU) 2016/679 a článku 12 směrnice 2002/58/ES. Mělo by být zavedeno nákladově orientované poskytování těchto údajů poskytovatelům služeb tak, aby členské státy mohly vytvořit centralizovaný mechanismus pro poskytování komplexních souhrnných informací poskytovatelům informačních služeb o účastnických číslech, a také by měl být poskytován přístup k síti za rozumných a transparentních podmínek, s cílem zajistit, aby koncoví uživatelé mohli plně využívat výhod hospodářské soutěže, která do velké míry umožnila odstranění regulace maloobchodu z těchto služeb a poskytovat informační služby o účastnických číslech za přiměřených a transparentních podmínek.

(302)

Po zrušení povinnosti poskytování univerzální služby pro služby o účastnických číslech a vzhledem k existenci fungujícího trhu pro tyto služby není již právo na přístup k informačním službám o účastnických číslech nutné. Vnitrostátní regulační orgány by však měly mít i nadále možnost uložit podnikům, které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům, povinnosti a stanovit podmínky s cílem zachovat tento přístup a hospodářskou soutěž na tomto trhu.

(303)

Koncoví uživatelé by měli mít zaručenu interoperabilitu u všech zařízení, která se prodávají v Unii a která slouží k příjmu rozhlasového vysílání v nových vozidlech kategorie M a k příjmu digitální televize. Členské státy by měly být schopny stanovit minimum harmonizovaných norem pro taková zařízení. Takové normy by mohly být občas přizpůsobeny podle vývoje technologií a trhu.

(304)

Rozhodnou-li se členské státy přijmout v souladu se směrnicí (EU) 2015/1535 opatření týkající se interoperability rádiových přijímačů určených pro spotřebitele, tyto přijímače by v zájmu zachování interoperability měly být schopny přijímat a reprodukovat rozhlasové služby poskytované prostřednictvím digitálního pozemního rozhlasového vysílání nebo sítí IP. Tímto způsobem může být rovněž zvýšena veřejná bezpečnost, neboť uživatelé budou moci využívat širší soubor technologií pro přístup k informacím o mimořádných událostech v členských státech a pro jejich získávání.

(305)

Je žádoucí umožnit spotřebitelům dosáhnout u digitálních televizních přijímačů co nejširších možností připojení. Interoperabilita je rozvíjející se koncepce na dynamických trzích. Normalizační orgány by měly učinit vše pro to, aby bylo zajištěno, že se příslušné normy budou vyvíjet souběžně s dotyčnými technologiemi. Podobně je důležité zajistit, aby na digitálních televizních přijímačích byly konektory, které umožní přenos veškerých nezbytných prvků digitálního signálu, včetně zvukových a obrazových toků, informací o podmíněném přístupu, informací o službách, informací o rozhraních pro aplikační programy (API) a informací o ochraně před kopírováním. Tato směrnice by proto měla zajistit, aby operátoři sítí, poskytovatelé služeb nebo výrobci zařízení neomezovali funkčnost spojenou s konektory nebo do nich zabudovanou a aby se tato funkčnost nadále rozvíjela paralelně s technologickým vývojem. Pro zobrazení a prezentaci televizních služeb s internetem se vytváření společné normy prostřednictvím tržního mechanismu považuje za výhodu pro spotřebitele. Členské státy a Komise by měly mít možnost v souladu se Smlouvami přicházet s politickými iniciativami podporujícími tento vývoj.

(306)

Ustanovení týkající se interoperability rozhlasových a televizních zařízení určených pro spotřebitele nebrání tomu, aby automobilové rádiové přijímače v nových vozidlech kategorie M byla schopna přijímat a reprodukovat rovněž rozhlasové služby poskytované prostřednictvím analogového pozemního rozhlasového vysílání a uvedená ustanovení rovněž nebrání členským státům v tom, aby zavedly povinnosti, kterými zajistí, aby digitální rádiové přijímače byly schopny přijímat a reprodukovat analogové pozemní rozhlasové vysílání.

(307)

Aniž je dotčeno právo Unie, tato směrnice nebrání členským státům v přijímání technických předpisů týkajících se pozemních zařízení digitální televize s cílem připravit přechod spotřebitelů na nové normy pozemního vysílání a zabránit dodávkám zařízení, která nejsou v souladu s normami, jež mají být zavedeny.

(308)

S ohledem na oprávněný veřejný zájem by měly členské státy být schopny stanovit přiměřené povinnosti ve veřejném zájmu podnikům, které podléhají jejich příslušnosti, ale takové povinnosti se mají ukládat pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených členskými státy v souladu s právem Unie; musí být přiměřené a transparentní. Povinnosti ve veřejném zájmu by mělo být možné uplatnit na stanovené kanály rozhlasového a televizního vysílání a přiřazené služby, které poskytuje konkrétní poskytovatel mediálních služeb. Povinnosti uložené členskými státy musí být přijatelné, tj. přiměřené a transparentní z hlediska jasně vymezených cílů obecného zájmu. Členské státy by měly povinnosti ve veřejném zájmu, které ve svých vnitrostátních právních předpisech ukládají, objektivně zdůvodnit tak, aby tyto povinnosti byly transparentní, přiměřené a jasně vymezené. Povinnosti by měly být formulovány tak, aby dostatečně motivovaly k účinným investicím do infrastruktury.

(309)

Povinnosti ve veřejném zájmu by měly být pravidelně, tj. alespoň jednou za pět let podrobeny přezkumu, aby odpovídaly aktuálnímu vývoji technologií a trhu a aby bylo zajištěno, že budou i nadále přiměřené cílům, jichž má být dosaženo. Tyto povinnosti s sebou mohou případně nést ustanovení o přiměřené úhradě, jež by měla být stanovena ve vnitrostátních právních předpisech. V takovém případě by měly vnitrostátní právní předpisy rovněž stanovit metodiku použitelnou pro výpočet patřičné úhrady. Tato metodika by měla zabránit nekonzistentnosti s nápravnými opatřeními týkajícími se přístupu, jež mohou vnitrostátní regulační orgány uložit poskytovatelům přenosových služeb používaných pro vysílání, kteří byli označeni jako poskytovatelé s významnou tržní silou V případech, kdy je ve smlouvě na dobu určitou podepsané před 20. prosincem 2018 stanovena jiná metodika, by však mělo být možné takovou metodiku po dobu trvání smlouvy nadále používat. Neexistují-li vnitrostátní ustanovení upravující úhradu, poskytovatelé rozhlasových a televizních vysílacích kanálů a poskytovatelé sítí elektronických komunikací používaných pro přenos těchto rozhlasových a televizních vysílacích kanálů by měli mít možnost dohodnout se na přiměřené úhradě smluvní cestou.

(310)

Sítě a služby elektronických komunikací používané pro šíření rozhlasového nebo televizního vysílání pro veřejnost zahrnují kabelové, IPTV, družicové a zemské vysílací sítě. Mohou zahrnovat i jiné sítě, pokud jsou používány v takovém rozsahu, že jsou hlavním prostředkem pro příjem rozhlasového a televizního vysílání pro početně významnou skupinu koncových uživatelů. Povinnosti ve veřejném zájmu týkající se analogového přenosu televizního vysílání by měly být brány v úvahu pouze v případě, že by neexistencí těchto povinností vznikaly závažná narušení pro značný počet koncových uživatelů, nebo pokud pro určité televizní vysílací kanály neexistují žádné jiné možnosti přenosu. Povinnosti ve veřejném zájmu mohou zahrnovat přenos služeb určených zejména k tomu, aby umožnily rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Přiřazené služby tudíž zahrnují služby určené na zlepšení dostupnosti pro koncové uživatele se zdravotním postižením, například videotext, titulkování pro neslyšící či nedoslýchavé koncové uživatele, zvukový popis, mluvené titulky nebo tlumočení do znakového jazyka, a mohly by v nezbytných případech zahrnovat přístup k souvisejícím nezpracovaným datům. Vzhledem k tomu, že jsou ve stále větší míře poskytovány a využívány televizní služby s internetem a že elektronické programové průvodce pro volbu přenosu ze strany koncových uživatelů neztrácejí na významu, může být mezi povinnosti ve veřejném zájmu zahrnut přenos údajů týkajících se programu, které jsou nezbytné pro podporu funkcí televizní služby s internetem a elektronického programového průvodce. Mělo by být možné, aby takovéto údaje týkající se programu obsahovaly informace o obsahu programu a o způsobu přístupu k němu, avšak nikoli obsah daného programu jako takový.

(311)

Zařízení pro identifikaci volajícího jsou na moderních telefonních ústřednách běžně přístupné, a služby s nimi spojené mohou být proto ve stále větším měřítku poskytovány s malými nebo nulovými náklady. Od členských států se nevyžaduje, aby ukládaly povinnosti poskytovat taková zařízení, jsou-li tato zařízení již přístupná. Směrnice 2002/58/ES chrání soukromí uživatelů z hlediska podrobného rozpisu účtů tím, že jim dává prostředky na ochranu jejich práva na soukromí, jestliže je zavedena identifikace volajícího. Rozvoj těchto služeb na celoevropském základě by byl prospěšný pro spotřebitele a je touto směrnicí podporován. Běžnou praxí poskytovatelů služeb přístupu k internetu je poskytnout zákazníkům e-mailovou adresu užívající jejich obchodní název nebo ochrannou známku. S cílem zajistit, aby koncoví uživatelé nebyli zablokováni v důsledku rizika, že při změně služeb přístupu k internetu ztratí přístup k e-mailům, by členské státy měly mít možnost uložit poskytovatelům těchto služeb povinnost, aby na žádost buď poskytli koncovým uživatelům přístup k jejich e-mailům nebo aby jejich e-maily zasílané na dotčenou e-mailovou adresu či adresy přeposílali jinam. Tato služba by měla být poskytována bezplatně a po dobu, kterou vnitrostátní regulační orgán považuje za vhodnou.

(312)

Členské státy zveřejňováním informací zajistí, aby účastníci trhu a potenciální noví účastníci trhu znali svá práva a povinnosti a aby věděli, kde naleznou příslušné podrobné informace. Zveřejňování v úředním věstníku členského státu pomáhá zainteresovaným stranám v ostatních členských státech nalézt příslušné informace.

(313)

S cílem zajistit účinnost a výkonnost celoevropského trhu elektronických komunikací by měla Komise sledovat a zveřejňovat informace o poplatcích, které mají vliv na stanovení cen pro koncové uživatele.

(314)

Pro posouzení, zda je řádně uplatňováno právo Unie, potřebuje Komise vědět, které podniky byly označeny jako podniky s významnou tržní silou a jaké povinnosti uložily vnitrostátní regulační orgány účastníkům trhu. Kromě zveřejňování těchto informací na vnitrostátní úrovni je proto nezbytné, aby členské státy předkládaly tyto informace i Komisi. Pokud je od členských států požadováno, aby zasílaly informace Komisi, měly by mít možnost tak činit elektronickými prostředky, pokud byly dohodnuty odpovídající ověřovací postupy.

(315)

V zájmu zohlednění vývoje trhu a sociálního a technologického vývoje včetně vývoje technických norem, v zájmu zvládnutí rizik pro bezpečnost sítí a služeb a za účelem zajištění účinného přístupu k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení jednotné maximální celounijní sazby za ukončení hlasových volání na trzích pevných a mobilních sítí, přijetí opatření spojených s tísňovými komunikacemi v Unii a úpravu příloh této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (40). Zejména s cílem zajistit rovnou účast na vypracování aktů v přenesené pravomoci Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejné době jako odborníci členských států a jejich odborníci mají soustavně přístup na schůze odborných skupin Komise zabývajících se přípravou aktů v přenesené pravomoci.

(316)

Pro zajištění jednotných podmínek pro provádění této směrnice by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání rozhodnutí týkajících se řešení škodlivého přeshraničního rušení mezi členskými státy; určení harmonizovaného nebo koordinovaného přístupu k řešení nekonzistentního uplatňování obecných regulačních přístupů vnitrostátními regulačními orgány při regulaci trhů elektronických komunikací, jakož i otázky přidělování čísel, včetně skupin čísel, přenositelnosti čísel a identifikátorů, systémů převodu čísel a adres a přístupu k tísňovým službám prostřednictvím evropského tísňového čísla 112; stanovení povinnosti provádět normy nebo specifikace nebo odstranění norem nebo specifikací z povinné části seznamu norem; přijetí technických a organizačních opatření k odpovídajícímu zvládnutí rizik pro bezpečnost sítí a služeb, jakož i okolností, formátu a postupů týkajících se oznamování bezpečnostních incidentů; stanovení příslušných podrobností týkající se obchodovatelných individuálních práv veřejně dostupných ve standardizovaném elektronickém formátu v době vytvoření uvedených práv; upřesnění fyzických a technických vlastností bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem; zmocnění vnitrostátního regulačního orgánu k uložení některých povinností přístupu či propojení podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou nebo zabránění těmto orgánům v jejich uložení; harmonizace zvláštních čísel nebo skupin čísel k vyřešení neuspokojené přeshraniční nebo celoevropské poptávky po číslovacích zdrojích; a stanovení šablony pro shrnutí smlouvy poskytované zákazníkům. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (41).

(317)

Komise by měla mít možnost podle potřeby a při nejvyšším možném zohlednění stanoviska BEREC přijímat doporučení týkající se vymezení příslušných trhů produktů a služeb, oznámení v rámci postupu upevňování vnitřního trhu a harmonizovaného uplatňování ustanovení předpisového rámce.

(318)

Komise by měla pravidelně přezkoumávat fungování této směrnice, zejména s ohledem na určování nutnosti změn zohledňujících měnící se technologické podmínky nebo podmínky na trhu.

(319)

Při provádění přezkumu fungování této směrnice by měla Komise vyhodnotit, zda jsou s ohledem na vývoj trhu a s ohledem na hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele i nadále nezbytná ustanovení o zvláštní regulaci ex ante, nebo zda je nutné uvedená ustanovení změnit nebo zrušit. Jelikož se touto směrnicí zavádějí nové přístupy k regulaci odvětví elektronických komunikací, jako je možnost rozšířit uplatňování symetrických povinností za první soustřeďovací nebo rozvodný bod a regulační úprava společných investic, měla by být posouzení fungování těchto přístupů věnována zvláštní pozornost.

(320)

Dosažení cílů této směrnice týkajících se práv koncových uživatelů může být ohroženo budoucím technologickým vývojem a vývojem na trhu, zejména změnami ve využívání různých služeb elektronických komunikací a ve schopnosti těchto služeb zajistit účinný přístup k tísňovým službám. BEREC by tudíž mělo tento vývoj v členských státech sledovat a pravidelně vydávat stanovisko zahrnující posouzení dopadu uvedeného vývoje na praktické uplatňování ustanovení této směrnice, která se týkají koncových uživatelů. Komise by s maximálním přihlédnutím ke stanovisku BEREC měla zveřejnit zprávu a předložit legislativní návrh, pokud to považuje za nezbytné v zájmu dosažení cílů této směrnice.

(321)

Směrnice 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES, 2002/22/ES a článek 5 rozhodnutí č. 243/2012/EU by měly být zrušeny.

(322)

Komise by měla sledovat přechod ze stávajícího rámce na rámec nový.

(323)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zavedení harmonizovaného a zjednodušeného rámce pro regulaci sítí elektronických komunikací, služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení a přiřazených služeb, podmínek udělování oprávnění pro sítě a služby, užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů, přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a jejich vzájemného propojení a ochrany koncových uživatelů, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, avšak z důvodů rozsahu a účinků opatření jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je stanovena v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(324)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (42) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(325)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s rušenými směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z rušených směrnic.

(326)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátních právních předpisech a jejich použitelnosti podle přílohy XII části B,