(1)

Dne 14. října 2017 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční šetření týkající se dovozu určitých nových a protektorovaných pneumatik, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121 a pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“), do Unie. Šetření bylo zahájeno na základě článku 10 základního nařízení. V Úředním věstníku Evropské unie uveřejnila Komise příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu podaného dne 30. srpna 2017 koalicí proti nekalému dovozu pneumatik (dále jen „žadatel“) jménem výrobců v Unii představujících více než 25 % celkové výroby určitých nových a protektorovaných pneumatik používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, v Unii (dále též „pneumatiky TBR“). Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření oznámila Komise vládě ČLR (dále jen „čínská vláda“) (3), že obdržela podnět s příslušnými podklady, a vyzvala ji ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Konzultace proběhly dne 10. října 2017, avšak nebylo dosaženo oboustranně přijatelného řešení.

(4)

Dne 7. května 2018 uložila Komise na dovoz stejného výrobku pocházejícího z ČLR (4) prozatímní antidumpingové clo (dále jen „prozatímní antidumpingové nařízení“) v rámci šetření, které bylo zahájeno dne 11. srpna 2017 (5) (dále jen „paralelní antidumpingové šetření“). Dne 22. října 2018 uložila Komise na dovoz stejného výrobku pocházejícího z ČLR (6) konečné antidumpingové clo (dále jen „konečné antidumpingové nařízení“) v rámci paralelního antidumpingového šetření. Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci tohoto antisubvenčního šetření a souběžně probíhajícího antidumpingového šetření jsou shodné, neboť definice výrobního odvětví Unie, výrobci v Unii zařazení a období šetření jsou v obou šetřeních stejné. Veškeré relevantní prvky týkající se těchto aspektů byly vzaty v úvahu i v tomto šetření.

(5)

Čínská vláda tvrdila, že šetření by nemělo být zahájeno, protože podnět nesplňuje požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 a 3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle čínské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou.

(6)

Komise toto tvrzení zamítla. Důkazy předložené v podnětu tvořily informace, které byly žadateli v této době rozumně dostupné. Ve fázi zahájení šetření byly dostatečné k prokázání toho, že údajné subvence jsou napadnutelné, pokud jde o jejich existenci, výši a povahu. Podnět rovněž obsahoval dostatečné důkazy o existenci újmy pro výrobní odvětví Unie způsobené dovozem subvencovaných výrobků.

(7)

Na rozdíl od toho, co tvrdila čínská vláda, podnět nevycházel pouze ze strategie odvětví pneumatik v roce 2010, ale obsahoval i (zejména v bodech 81 až 92) řadu dalších strategických dokumentů, plánů a katalogů s odkazy na odvětví pneumatik. Pro potvrzení údajného subvencování vycházela Komise kromě toho (v případě potřeby) i z jiných dostupných zdrojů. Například vzhledem k tomu, že orgány USA nedávno zveřejnily rozhodnutí o některých opatřeních, vycházela Komise již v této fázi i z těchto materiálů. Komise navíc považovala za užitečné uvést odkaz na nový plán průmyslové podpory provincie Hebei z roku 2016, který měla k dispozici, který však nebyl zmíněn v podnětu. Tento dodatečný důkaz, který je coby součást zprávy o dostatečnosti důkazů obsažen ve spise k tomuto případu, jenž není důvěrný, dále potvrdil a doplnil tvrzení uvedená v podnětu týkající se existence a povahy údajného subvencování. Pokud jde o případné nedostatky týkající se správnosti a přiměřenosti podnětu, na které poukázala čínská vláda, Komise tato tvrzení zkoumala během šetření a nezjistila žádný důvod ke zpochybnění tvrzení o existenci a rozsahu subvencování při zahájení šetření.

(8)

Po poskytnutí konečných informací společnost Hämmerling tvrdila, že Komise nemůže zahájit šetření s obecným odkazem na kódy KN uvedenými pouze pro informaci. Podle společnosti Hämmerling nelze takový obecný odkaz vymezující dotčený výrobek akceptovat, přestože kódy KN nejsou ve svém výkladu závazné, jelikož je tím narušena právní jistota všech zúčastněných stran ohledně toho, zda spadají do oblasti působnosti šetření, a jedná se o přímé porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a práva na řádnou správu. Kromě toho tento odkaz a nejasná formulace uvádějící výraz „používaných“ naznačují, že oblast působnosti šetření je nejasná a mohla by dále být na základě uvážení v pozdější fázi šetření rozšířena nebo zúžena, což narušuje právo zúčastněných stran být vyslechnut

(9)

Co se týče tohoto tvrzení, Komise konstatovala, že uvedená strana své teoretické tvrzení o tom, jak použití kódů KN narušuje právní jistotu, nedoložila. Komise není vázána kódy KN, ale definicí výrobku uvedenou v oznámení o zahájení řízení. Strana však netvrdila, že Komise nerespektuje definici výrobku uvedenou v oznámení o zahájení řízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(10)

Žadatel předložil dne 19. srpna 2017 žádost evidenci dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR podle čl. 14 odst. 5 základního antidumpingového nařízení a dne 5. října 2017 podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení.

(11)

Dne 4. října 2017 předložily čínské sdružení gumárenského průmyslu (China Rubber Industry Association) (dále jen „CRIA“) a čínská obchodní komora dovozců a vývozců kovů, nerostů a chemikálií (Chamber of Commerce of Metals, Minerals & Chemicals Importers & Exporters) (dále jen „CCCMC“) připomínky k žádosti o celní evidenci. Tvrdily, že žádost nesplnila příslušnou důkazní normu, jelikož neexistují žádné důkazy o dosavadním dumpingu/subvencování, podstatném nárůstu dovozu a o tom, že dovoz může vážně narušit nápravné účinky cla. Dne 19. října 2017 Komise uspořádala na žádost sdružení CRIA slyšení, při němž toto sdružení znovu zopakovalo své předchozí připomínky.

(12)

Dne 2. února 2018 zveřejnila Komise prováděcí nařízení (EU) 2018/163 (dále jen „nařízení o celní evidenci“) (7), kterým se od 3. února 2018 zavádí celní evidence dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR. Při posuzování platnosti žádosti o celní evidenci vzala Komise v úvahu připomínky zúčastněných stran.

(13)

Po zavedení celní evidence skupina Hankook uvedla (8), že bylo porušeno její právo na obhajobu, jelikož nebyla před vstupem nařízení o celní evidenci v platnost vyrozuměna o záměru Komise zavést celní evidenci dotčeného výrobku. Z toho důvodu skupina Hankook tvrdila, že došlo k porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

(14)

Komise konstatovala, že předběžné zveřejnění je povinné podle čl. 30 odst. 2 základního nařízení před uložením konečných opatření. Totéž neplatí pro nařízení o celní evidenci podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení. Uvedený článek stanoví pouze to, že budou předběžné informace včas poskytnuty členským státům. Právo být vyslechnut podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie se navíc vztahuje pouze na individuální nepříznivá opatření. V tomto případě Komise pověřila celní orgány Unie, aby prováděly evidenci dovozu. Nařízení o celní evidenci nepředstavuje individuální opatření, které by se nepříznivě dotklo skupiny Hankook. Nebylo určeno skupině Hankook ani na ni nemělo žádné individuální nepříznivé účinky. Je rovněž třeba připomenout, že celní evidence dovozu je vhodným krokem k umožnění následného uložení cel na evidovaný dovoz, díky kterému jsou hospodářské subjekty řádně informovány o potenciálním celním dluhu souvisejícím s uvedeným dovozem, který může vzniknout v případě konečných opatření. Skutečnost, že skupina Hankook nebyla před rozhodnutím o celní evidenci o tomto rozhodnutí informována tak nepředstavuje porušení práva této skupiny na obhajobu, a ani porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

(15)

Šetření subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. července 2016 do 30. června 2017 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2014 do konce června 2017 (dále jen „posuzované období“).

(16)

V oznámení o zahájení řízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Komise o zahájení šetření navíc výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a čínskou vládu, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(17)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájením šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(18)

Dva výrobci v Unii zastoupení žadatelem využili této příležitosti a požádali Komisi v souladu s čl. 29 odst. 1 základního nařízení, aby jejich názvy byly považovány za důvěrné informace, a to kvůli obavě, že by mohli čelit odvetným opatřením ze strany odběratelů nebo konkurentů dotčených tímto šetřením. Dva další spolupracující výrobci v Unii navíc požádali o tentýž statut později.

(19)

Komise jednotlivě posoudila podstatu každé žádosti o zachování důvěrnosti. Dospěla k závěru, že ve všech případech skutečně existují důkazy svědčící o velké pravděpodobnosti odvetných opatření, a souhlasila s tím, že názvy uvedených společností by neměly být zveřejněny.

(20)

Dva vyvážející výrobci, skupina Giti (9) a skupina China National Tire (10), tvrdili, že anonymita dvou výrobců v Unii zastoupených žadatelem by mohla vážně ovlivnit právo stran na obhajobu, neboť není možné ověřit, zda žadatel fakticky představuje více než 25 % celkové výroby v Unii. Anonymita mimoto zúčastněným stranám neumožňuje zjistit, na kterých úrovních (11) žadatel působí, a smysluplně se vyjádřit k podstatné újmě, kterou by mohl utrpět z důvodu čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie. Kromě toho skupina Giti tvrdila, že podle žadatele představovala výroba v Unii úrovně 3 pouze 16 % celkové výroby v Unii. Skupina Giti a skupina China National Tire konečně tvrdily, že zachování důvěrnosti brání zúčastněným stranám v tom, aby věděly, zda jsou výrobci v Unii zařazení do vzorku ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci.

(21)

S ohledem na tyto připomínky Komise opětovně posoudila verzi podnětu, která není důvěrná, avšak dospěla k závěru, že verze zpřístupněná zúčastněným stranám k nahlédnutí těmto stranám dostatečně umožňuje posoudit stávající požadavky, které jsou základem tohoto šetření. Komise v každém případě konstatovala, že otázka, zda žadatel patří do konkrétní úrovně trhu, není určující pro zjištění o reprezentativnosti, jelikož ta se posuzuje na základě celkové výroby dotčeného výrobku (bez ohledu na případnou segmentaci do úrovní). A nakonec Komise poznamenala, že nebyly poskytnuty dostatečné důkazy nebo vysvětlení, jak by údajná neznalost možných vazeb mezi anonymními žadateli a čínskými vyvážejícími výrobci bránila právu zúčastněných stran na obhajobu. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby tyto důkazy nebo vysvětlení předložily, avšak žádné další důkazy předloženy nebyly. Předložená tvrzení proti přiznání důvěrného zacházení byla proto zamítnuta.

(22)

Článek 29 základního nařízení stanoví, že Komise nesmí sdělit žádné informace, které jsou považovány za důvěrné, za předpokladu náležitého zdůvodnění, bez výslovného svolení poskytovatele takových informací. Komise měla za to, že otevřená verze stížnosti umožnila zúčastněným stranám posoudit stávající požadavky. Kromě toho není relevantní, zda žadatel patří do konkrétní úrovně trhu, jelikož jeho reprezentativnost se posuzuje na základě celkové výroby (bez ohledu na případnou segmentaci do úrovní). A konečně Komisi nepřesvědčil argument, že neznalost možných vazeb mezi anonymními žadateli a čínskými vyvážejícími výrobci by měla bránit právu zúčastněných stran na obhajobu. Předložená tvrzení proti přiznání důvěrného zacházení byla proto zamítnuta.

(23)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že v souladu s článkem 27 základního nařízení možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran.

(24)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje se zajištěním zeměpisného rozložení. Vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(25)

Čtyři zúčastněné strany předložily k předběžnému vzorku připomínky (skupina China National Tire; skupina Giti; CRIA a CCCMC). Zejména uvedly, že se domnívají, že předběžný vzorek řádně neodráží segmentaci trhu do tří úrovní a že vzorek by měl co nejpřesněji odrážet procentní podíl výroby a prodeje pneumatik úrovně 1, úrovně 2 a úrovně 3 z celkové výroby a prodeje v Unii.

(26)

V návaznosti na tuto připomínku požádala Komise dne 25. září 2017 výrobce v Unii o poskytnutí dodatečných informací o jednotlivých úrovních, aby bylo možno stanovit revidovaný vzorek výrobců v Unii.

(27)

Mezi spolupracujícími společnostmi, které zaslaly odpovědi na dotazník pro výběr vzorku, jsou velké firmy i malé a střední podniky (dále též „MSP“) (12) a celkově na tyto společnosti připadá přes 50 % celkové odhadované výroby a prodeje v Unii.

(28)

Za účelem stanovení konečného vzorku Komise vzala v úvahu fragmentaci odvětví výroby pneumatik na různé úrovně, přičemž zajistila, aby byly společnostmi zařazenými do vzorku pokryty všechny tři úrovně. Aby byla v analýze újmy náležitě zohledněna situace malých a středních podniků vzhledem k tomu, že představují přibližně 15 % celkového objemu prodeje výrobců v Unii realizovaného v Unii, měla Komise dále za to, že by ve vzorku měly být zastoupeny i malé a střední podniky.

(29)

Do vzorku bylo zařazeno jedenáct výrobců v Unii na základě:

(30)

Výrobci v Unii zařazení do vzorku jsou jak velké podniky, tak MSP. Vybraní výrobci v Unii sídlili v šesti členských státech, na které společně připadá více než 36 % z celkové výroby a prodeje v Unii vykázané spolupracujícími výrobci v Unii.

(31)

Dne 22. prosince 2017 jeden z výrobců v Unii zařazený do vzorku, konkrétně polský výrobce Geyer & Hosaja, informoval Komisi, že se rozhodl přestat spolupracovat při šetření. Na procentní podíly uvedené ve 30. bodě odůvodnění výše nemá odstoupení tohoto výrobce žádný vliv, neboť jeho výroba představuje méně než 0,1 % celkové výroby v Unii. Komise proto dospěla k názoru, že konečný vzorek je pro výrobní odvětví Unie nadále reprezentativní.

(32)

A konečně, skupina Giti namítla, že Komise měla okamžitě ukončit stávající šetření z důvodu chybného postupu výběru předběžného vzorku výrobců v Unii. Komise připomněla, že výběr předběžného vzorku výrobců v Unii je právně přijatelný a umožňuje účinné šetření v krátkých lhůtách. Jak je ukázáno ve 26. až 30. bodě odůvodnění, předběžný vzorek byl na základě připomínek zúčastněných stran změněn. Námitka byla proto zamítnuta.

(33)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud shledá, že ano, aby mohla vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Nabídlo se pět dovozců, na které připadá přibližně 430 000 kusů dovezených z ČLR. Byly vybrány dvě společnosti, jež představují [70–90 %] dovozců, kteří zaslali odpovědi na dotazník pro výběr vzorku.

(34)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Kromě toho požádala orgány ČLR, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(35)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo 44 vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců v dotčené zemi. V souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení vybrala Komise na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen, tento vzorek čtyř skupin vyvážejících výrobců:

(36)

Tyto skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku představovaly více než 50 % celkového dovozu dotčeného výrobku do Unie.

(37)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a s čínskou vládou.

(38)

K navrhovanému vzorku zaslalo připomínky Evropské sdružení výrobců protektorů (dále jen „BIPAVER“), které tvrdilo, že nakonec vybraný vzorek může vést k silné nerovnováze zastoupení pneumatik úrovně 2 a úrovně 3 v sortimentu výrobků. Podle jeho názoru nemusejí průměrné dovozní ceny přesně odrážet tu část objemu dovozu, která je pro výrobní odvětví Unie nejškodlivější. Vyzvalo proto Komisi, aby vzorek přehodnotila a pozměnila.

(39)

Komise posoudila, zda by bylo prakticky proveditelné vzorek ještě více rozšířit. Poukázala na to, že skupiny vyvážejících výrobců vybraných do vzorku se skládaly ze: 1) 13 právních subjektů, které se podílely na výrobě a prodeji dotčeného výrobku na domácím trhu; 2) dvou dovozců ve spojení se sídlem mimo Unii a 3) více než deseti dovozců ve spojení se sídlem v Unii. Údaje poskytnuté každým z těchto subjektů musely být zpracovány a ověřeny. Komise proto dospěla k závěru, že ve stanovené lhůtě není možné přiměřeně přezkoumat více vyvážejících výrobců.

(40)

Sdružení BIPAVER se rovněž domnívalo, že dvě ze tří společností zařazených do vzorku nejsou reprezentativními příjemci napadnutelných subvencí, jelikož mají své ústředí a některá výrobní zařízení mimo ČLR.

(41)

Komise poznamenala, že skutečnost, že jednotlivá společnost nemusela přímo přijmout určitý typ údajné subvence, nezbavuje vzorek reprezentativnosti, jelikož účelem vzorku je poskytnout přehled o celém odvětví pneumatik v ČLR, pokud jde o vznik nároku na všechny typy údajných subvencí. Všechny čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku byly reprezentativní z hlediska způsobilosti pro subvence uvedené v podnětu. Komise proto dospěla k závěru, že vybraný vzorek představuje vhodný základ k posouzení existence a rozsahu údajného subvencování.

(42)

Navržený vzorek je proto v souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení. Komise se proto rozhodla zachovat navržený vzorek jako konečný vzorek.

(43)

Kromě čtyř vyvážejících výrobců zařazených do vzorku šest vyvážejících výrobců prohlásilo, že v případě, že nebudou vybráni do vzorku, chtějí obdržet dotazník a jiné formuláře žádosti, a požádat tak o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení. Na základě této žádosti zaslala Komise těmto šesti vyvážejícím výrobcům dotazníky. Žádný z nich však na dotazník neodpověděl.

(44)

Komise zaslala dotazníky čtyřem čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku; vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku, jakož i výrobcům v Unii zařazeným do vzorku.

(45)

Odpovědi na dotazník došly od čtyř čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a od deseti výrobců v Unii zařazených do vzorku. Žádný z vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku na dotazník neodpověděl.

(46)

Dotazník byl zaslán i čínské vládě. Obsahoval zvláštní dotazníky pro China Development Bank (dále jen „CDB“), Export Import Bank of China (dále jen „EXIM“), Agricultural Bank of China (dále jen „ABC“), Bank of China (dále jen „BOC“) a Chinese Export & Credit Insurance Corporation (dále jen „Sinosure“). Uvedené finanční instituce byly výslovně zmíněny v podnětu jakožto veřejné subjekty nebo subjekty řízené a pověřené k poskytování subvencí. Kromě toho byla čínská vláda požádána, aby zvláštní dotazník pro finanční instituce zaslala všem ostatním finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku nebo společnostem nakupujícím od společností zařazených do vzorku. Čínská vláda byla rovněž požádána, aby shromáždila odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a aby je předala přímo Komisi.

(47)

Dotazník pro čínskou vládu kromě toho obsahoval zvláštní dotazníky pro ty výrobce přírodního kaučuku, syntetického kaučuku, sazí a nylonového kordu, kteří podle podnětu dodávali společnostem zařazeným do vzorku vstupy za cenu nižší než přiměřenou, tj. Sinopec, Sinopec Baling Co., Chemchina, Shandong Haohua, Jiangxi Blackcat Carbon Black Co., Ltd, Hangzhou Zhongce Qingquan Industrial Co., Ltd a Suqian Junma Tyre Cord Company Limited. Kromě toho byla čínská vláda požádána, aby uvedený zvláštní dotazník zaslala všem ostatním výrobcům a distributorům dotčených surovin, kteří společnostem zařazeným do vzorku dodávali vstupy. Čínská vláda byla rovněž požádána, aby shromáždila odpovědi poskytnuté těmito výrobci a aby je předala přímo Komisi.

(48)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od čínské vlády, které obsahovaly odpovědi na zvláštní dotazník od institucí EXIM, BOC, ABC a Sinosure.

(49)

Komise si vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné ke stanovení subvencí, újmy a zájmu Unie. V prostorách čínského ministerstva obchodu byla provedena inspekce na místě, jíž se účastnili i úředníci z jiných příslušných ministerstev. Kromě toho byli u této inspekce na místě přítomni zástupci z těchto finančních institucí:

(50)

Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se kromě toho uskutečnily v prostorách těchto společností:

(51)

Vzhledem k tomu, že Komise v květnu 2018 uložila prozatímní opatření v rámci paralelního antidumpingového případu, rozhodla se, že v tomto případě prozatímní opatření neuloží. Dne 13. července 2018 obdržely všechny zúčastněné strany informační dokument popisující předběžná zjištění Komise o údajných režimech subvencí a předběžné závěry Komise, pokud jde o újmu, příčinnou souvislost a zájem Unie, uvedené v prozatímním antidumpingovém nařízení.

(52)

Několik zúčastněných stran předložilo k informačnímu dokumentu písemná podání. Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení.

(53)

Po zpřístupnění informačního dokumentu společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. uvedla, že by neměla být považována za společnost ve spojení se společností China National Tire & Rubber Co. Ltd. (dále jen „CNRC“). Společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. v tomto ohledu nesouhlasila s použitím článku 127 aktu (EU) 2015/2447, kterým se provádí celní kodex Unie (dále jen „celní kodex Unie“), pro účely výpočtu vážené průměrné výše subvencování pro společnosti ve spojení. Místo toho společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. odkázala na definici v článku 16 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, která za účelem stanovení vztahu mezi společnostmi vyžaduje, aby jedna společnost kontrolovala druhou. Společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. poté tvrdila, že ji podle tohoto standardu nelze považovat za společnost ve spojení, protože ji společnost CNRC údajně nekontroluje. Společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. dále konstatovala, že základní nařízení neodkazuje na celní kodex Unie.

(54)

Komise připomněla, že článek 16 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se odráží v čl. 9 odst. 2 základního nařízení. Oba články se však týkají pouze definice výrobního odvětví Unie a vztahu výrobců v Unii k vyvážejícím výrobcům. V této souvislosti může být výrobce v Unii vyňat z definice výrobního odvětví Unie, pokud je kontrolován vyvážejícím výrobcem. Naproti tomu ani Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a ani základní nařízení neuvádí žádnou metodu, jak pro účely stanovení výše subvencování posoudit vztah mezi vyvážejícími výrobci. Aby se zajistilo účinné provedení opatření a zejména aby se zabránilo přesunu vývozů prostřednictvím společnosti ve spojení, která má platit nejnižší clo, používá Komise v praxi ke stanovení vztahu mezi vyvážejícími výrobci kritéria uvedená v článku 127 aktu (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se provádí celní kodex Unie. Tato skutečnost byla všem stranám jasně sdělena v oznámení o zahájení na začátku řízení. Kromě toho je odkaz na článek 127 aktu, kterým se provádí celní kodex Unie, výslovně uveden v čl. 2 odst. 1 základního antidumpingového nařízení (15), přičemž Komise by měla zacházet stejně se stranami v antidumpingových i antisubvenčních řízeních (16).

(55)

Ustanovení čl. 127 písm. d) celního kodexu uvádí, že dvě osoby se považují za osoby ve spojení, pokud: třetí strana přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob; Společnost CNRC je největším akcionářem společnosti Pirelli Tyre Co. Ltd. Během období šetření v ní vlastnila 65 % akcií. Dnes má stále v držení 46 % akcií. Proto jsou v rámci tohoto šetření společnosti Pirelli Tyre Co Ltd. a CNRC považovány za společnosti ve spojení. Uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(56)

Společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. kromě toho tvrdila, že by měla být považována pouze za spolupracující stranu, a nikoli za vyvážejícího výrobce, neboť výrobu dotčeného výrobku v listopadu 2017 zastavila.

(57)

Komise zjistila, že společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. byla vyvážejícím výrobcem během celého období šetření. Skutečnost, že tato společnost následně výrobu ukončila, výsledek šetření nemění. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(58)

Po poskytnutí konečných informací společnost Pirelli zopakovala své tvrzení, že působí nezávisle na skupině China National Tire. Žádné z těchto tvrzení však nebylo podloženo dodatečnými důkazy. Společnost Pirelli zejména nezpochybnila vlastnickou strukturu popsanou Komisí v příloze 2 konečných informací. Proto Komise toto tvrzení zamítla.

(59)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění.

(60)

Vzhledem k tomu, že období újmy a období šetření jsou stejné jako v paralelním antidumpingovém šetření, Komise dne 1. června 2018 informovala zúčastněné strany, že předložené informace a připomínky týkající se újmy v rámci antidumpingového šetření budou rovněž vzaty v úvahu při tomto šetření. Žádná ze stran proti tomuto přístupu nic nenamítala.

(61)

V rámci paralelního antidumpingového šetření byly stranám dne 24. července 2018 poskytnuty konečné nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise hodlá uložit konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie. Kromě toho byly zúčastněným stranám zpřístupněny dne 10. září 2018 dodatečné informace. Jak je popsáno v 60. bodě odůvodnění výše, připomínky předložené v rámci zpřístupnění uvedených informací byly, pokud se týkaly újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie, v plném rozsahu v tomto šetření zváženy a v příslušných případech zohledněny a reflektovány ve zjištěních v rámci tohoto šetření.

(62)

Dne 28. září 2018 Komise všechny strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlá uložit konečné antisubvenční clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie.

(63)

Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska (a sice 8. října 2018). Několik zúčastněných stran požádalo o prodloužení lhůty. Komise těmto stranám udělila lhůtu pro podání připomínek do dne 10. října 2018 10:00 hodin.

(64)

Písemné připomínky ke konečným informacím předložily CCCMC, CRIA, tři ze čtyř čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a dva dovozci, kteří nejsou ve spojení.

(65)

Po poskytnutí konečných informací skupina China National Tire tvrdila, že Komise porušila její práva na obhajobu, když odmítla její žádost o další prodloužení lhůty pro předložení připomínek k poskytnutí konečných informací. Podle jejího názoru by Komise neměla považovat období deseti dnů za pevně danou lhůtu. Komise by kromě toho při stanovování lhůty měla vzít v úvahu zvláštnosti daného případu a poskytnout dostatek času pro písemná i ústní podání. Pokud jde o tato tvrzení, Komise poznamenala, že plně dodržela minimální lhůtu 10 dnů stanovenou v čl. 30 odst. 5 základního nařízení pro vznesení připomínek k poskytnutí konečných informací. Kromě toho povolila všem stranám zúčastněným v řízení, které o to požádaly, prodloužení lhůty s ohledem na naléhavost věci v souladu s uvedeným článkem.

(66)

Společnost Hämmerling požádala o slyšení u úředníka pro slyšení, kde chtěla vznést právní obavy týkající se současného šetření a některé horizontální otázky týkající se ochrany údajů, pokud jde o důvěrné i nedůvěrné informace obsažené v databázi TRON TDI a stávající praxi udělování přístupu k souborům nedůvěrné povahy zúčastněným stranám mimo území Unie prostřednictvím uvedené databáze.

(67)

Komise konstatovala, že orgány EU nejsou právně vázány obecným nařízením o ochraně osobních údajů (17), ale nařízením č. 45/2001 (18). Společnost Hämmerling kromě toho potvrdila, že otázka ochrany osobních údajů není přímo spojena s možným specifickým omezením jejích práv na obhajobu podle práva na ochranu obchodu. Komise proto dospěla k závěru, že status společnosti Hämmerling coby zúčastněné strany v řízení a její práva na obhajobu nebyla přímo dotčena.

(68)

Po poskytnutí konečných informací společnost Hämmerling zopakovala své tvrzení, že „právo na ochranu osobních údajů je nezávislým právem a že práh jeho porušení nevyžaduje konkrétní příklad, ale stačí pouhá možnost zneužití nevhodným způsobem, například zpřístupnění informací v určité databázi neprověřeným uživatelům v třetích zemích bez odpovídajícího posouzení, zda tito uživatelé dodržují zákon na ochranu údajů“.

(69)

Pokud jde o toto tvrzení, Komise odkázala na čl. 9 odst. 6 nařízení č. 45/2001, který Komisi povoluje předat osobní údaje, jestliže je toto předání nezbytné nebo se stává právně závazným pro obranu právních nároků před soudem, a dále na skutečnost, že všechny subjekty údajů musí při prvním vstupu na stránky TRON, když jim byl udělen přístup zúčastněné strany k určitému případu, podepsat podmínky jejího použití (které mimo jiné stanoví, že žádné informace ze stránek TRON nesmí být nedovoleně poskytnuty třetí straně). Má se tedy za to, že použití stránek TRON je v souladu s platnými pravidly pro ochranu osobních údajů.

(70)

Po poskytnutí konečných informací požádala skupina Giti o slyšení u úředníka pro slyšení, přičemž tvrdila, že Komise porušila její právo na obhajobu, jelikož zařadila systém navracení cla do řízení velmi pozdě a dospěla k nesprávným závěrům. Úředník pro slyšení zastával názor, že oznámení o zahájení řízení umožňovalo tento systém do řízení zařadit. Skupina Giti si navíc měla být vědoma toho, že uvedený systém byl do řízení zařazen, a měla dostatek času na předložení všech svých připomínek Komisi. Úředník pro slyšení dospěl k závěru, práva na obhajobu skupiny Giti byla dodržena.

(71)

Některé další zúčastněné strany zopakovaly stejné obavy, které vyjádřily po zpřístupnění informačního dokumentu, a požádaly Komisi o další objasnění.

(72)

Komise byla toho názoru, že soubor, který nemá důvěrnou povahu, informační dokument a konečné informace obsahují dostatek informací umožňujících všem zúčastněným stranám plně uplatnit své právo na obhajobu. Dále byla před poskytnutím konečných informací do souboru, který nemá důvěrnou povahu, zahrnuta poznámka ke spisu (19) poskytující objasnění k informačnímu dokumentu. Komise proto žádost o další vysvětlení zamítla.

(73)

Závěrem strany tvrdily, že jejich práva na obhajobu byla nepříznivě ovlivněna tím, že období k předkládání připomínek k poskytnutí konečných informací bylo i přes prodloužení příliš krátké a že v něm nebyly zohledněny zvláštnosti tohoto šetření.

(74)

Co se týče stanovené lhůty, Komise zopakovala, že dodržela minimální lhůtu 10 dnů stanovenou v čl. 30 odst. 5 základního nařízení, jak blíže vysvětlila v 65. bodě odůvodnění výše. Dále doplnila, že strany obdržely rozsáhlé informace prostřednictvím informačního dokumentu v červenci 2018, kde byly hlavní úvahy a závěry týkající se všech subvencí, s výjimkou nepřiměřené úlevy na přírodní kaučuk a elektřiny poskytované za cenu nižší než přiměřenou, již uvedeny. V této fázi byla stranám k předložení připomínek poskytnuta lhůta 25 dnů. Jelikož s většinou otázek byly všechny strany již obeznámeny, byly rovněž připomínky obdržené při poskytnutí konečných informací rozsáhlé, a sice v rozsahu od 8 do 63 stran.

(75)

Co se týče aspektu újmy v rámci tohoto šetření, Komise konstatovala, že stranám byly poskytnuty konečné informace a další dokument s konečnými informacemi i v rámci paralelního antidumpingového šetření. Stávající šetření se zabývalo připomínkami obdrženými v návaznosti na informace poskytnuté při těchto dvou příležitostech. Komise byla proto toho názoru, že soubor, který nemá důvěrnou povahu, a poskytnuté informace již obsahovaly dostatečné informace, které všem zúčastněným stranám umožnily plný výkon jejich práv na obhajobu ve lhůtě stanovené v dokumentu o poskytnutí konečných informací. Z těchto důvodů má Komise za to, že práva všech zúčastněných stran na obhajobu byla během tohoto řízení plně dodržena.

(76)

Dotčeným výrobkem jsou určité pneumatiky, nové nebo protektorované, z kaučuku, používané pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN 4011 20 90 a ex 4012 12 00 (kód TARIC 4012120010). Tyto kódy KN a TARIC se uvádějí pouze pro informaci.

(77)

Dotčený výrobek zahrnuje jak nové, tak protektorované pneumatiky pro autobusy nebo nákladní automobily, které mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti.

(78)

Oba typy dotčeného výrobku jsou vyrobeny ze stejných vstupů (i když použitá technologie se může lišit) a mají podobnou konstrukci. Rozdíly v surovinách a konstrukci mohou mít za následek různé funkční vlastnosti.

(79)

Výroba nových pneumatik pro nákladní automobily a autobusy zahrnuje tyto výrobní postupy: 1) míchání kaučuku; 2) příprava součástí pneumatik; 3) výroba (zelených) pneumatik; 4) zpracování (vulkanizace) a 5) výstupní kontrola. Všechny pneumatiky pro nákladní automobily a autobusy se vyrábějí ze stejných základních surovin, jmenovitě z přírodního kaučuku, syntetického kaučuku, oceli, sazí, dalších chemikálií a olejů a také z tkaniny a mají stejné součásti, konkrétně běhoun, bočnice, vnitřní plášť, patní lana, ocelové pásy, kordové vrstvy pláště, i když mezi různými výrobci tohoto výrobku se vyskytují určité rozdíly.

(80)

Bylo rovněž zjištěno, že postup výroby nových pneumatik pro nákladní automobily a autobusy zahrnuje různé technologie, které však neměly vliv na celková zjištění o zastupitelnosti.

(81)

Protektorování je v podstatě postup recyklace, při kterém se opotřebované pneumatiky renovují výměnou běhounu na starém plášti. Pláště jsou hlavními prvky při protektorování, a tudíž podstatnou součástí činnosti protektorovací firmy je výběr a získávání plášťů vhodných k protektorování. Pláště jsou tedy hlavním vstupem výrobního procesu a tvoří – v závislosti na kvalitě – buď skutečný „polotovar“, nebo odpad.

(82)

Tento proces může opět zahrnovat různé technologie, které nemají dopad na zjištění Komise o zastupitelnosti.

(83)

Pneumatiky pro nákladní automobily a autobusy se vyrábějí v široké škále typů a velikostí, které se používají u širokého spektra užitkových vozidel od dodávek a autobusů provozovaných v městských nebo regionálních podmínkách až po dálkové nákladní automobily a autobusy, a to podle jejich specifikace velikosti a indexu zatížení. Nejsou vhodné ani pro použití u osobních vozidel nebo jiných lehkých užitkových vozidel, ani u plně terénních vozidel, jako jsou zemědělské traktory.

(84)

Pneumatiky pro nákladní automobily a autobusy se prodávají ve dvou typech a čtyřech kategoriích. Pneumatika s duší představuje tradičnější možnost; je vybavena duší, která má vlastní ventil umístěný uvnitř pneumatiky. U bezdušové pneumatiky jsou pneumatika a ráfek vzduchotěsně uzavřeny a ventil je namontován přímo na ráfek. Naprostá většina pneumatik pro nákladní automobily nebo autobusy prodávaná v Unii je bezdušová. Čtyři kategorie pneumatik pro nákladní automobily nebo autobusy jsou: vodící, záběrové, návěsové a pro smíšený provoz. Vodící pneumatiky jsou určeny k použití na přední nápravě a pomáhají s řízením, avšak je možné je na nákladních automobilech a autobusech použít ve všech pozicích podle způsobu použití vozidla. Záběrové pneumatiky jsou určeny pro poháněcí soustavy a zajišťují lepší trakci. Návěsové pneumatiky jsou určeny pro montáž na přípojné vozidlo, zatímco pneumatiky pro smíšený provoz lze používat ve všech pozicích na vozidle podle způsobu jeho použití.

(85)

Na nové nebo protektorované pneumatiky se na trhu Unie vztahují bezpečnostní požadavky stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (20).

(86)

Informace, které Komise shromáždila a obdržela, ukazují, že trh pneumatik pro autobusy a nákladní automobily v Unii je rozdělen do tří úrovní nebo segmentů. Mezi jednotlivými úrovněmi nejsou jasně vyznačené hranice, ale zúčastněné strany a Komise ve svých zjištěních se obecně shodly na následující kategorizaci.

(87)

Úroveň 1 pokrývá prémiové nové pneumatiky se stěžejní značkou hlavních výrobců. Klíčovým faktorem u pneumatik této úrovně je prestiž značky, která ospravedlňuje významně vyšší ceny za očekávanou vysokou funkčnost a také zvlášť vysoké investice do marketingu. Do této úrovně patří zejména pneumatiky výrobců původního zařízení pro nákladní automobily nebo autobusy. Kvalita pneumatik úrovně 1 zajišťuje vysokou úroveň protektorovatelnosti pneumatik, které jsou navrženy jako pneumatiky „s více životy“, což dále zvyšuje výrazně vyšší kilometrovou životnost původního výrobku (při běžném používání lze pneumatiku protektorovat až třikrát). Pneumatiky úrovně 1 jsou také spojeny s vyšší úrovní bezpečnosti a často jsou doprovázeny dobrou úrovní poprodejních služeb.

(88)

Úroveň 2 pokrývá většinu neprémiových pneumatik, nových i protektorovaných, jejichž ceny se pohybují v přibližném rozmezí 65 % až 80 % příslušných hodnot pneumatik úrovně 1. Do této úrovně mohou patřit zejména pneumatiky výrobců původního zařízení pro přípojná vozidla. Prestiž značky zůstává na této úrovni důležitá a značky jsou obvykle známé u kupujících, kteří jsou také schopni identifikovat výrobce pneumatik. Obecně je lze alespoň jednou protektorovat, a ačkoli jsou omezenější než pneumatiky úrovně 1, dosahují dobré kilometrové životnosti.

(89)

Mezi pneumatiky úrovně 3 patří nové i protektorované pneumatiky s nižší kilometrovou životností a velmi omezenou nebo žádnou protektorovatelností. Obvykle jsou jejich ceny a kilometrová životnost nižší než 65 % příslušných hodnot pneumatik úrovně 1. Na této úrovni prestiž značky téměř neexistuje a určujícím faktorem při rozhodování zákazníka o koupi se stává cena. Obvykle u nich nejsou k dispozici žádné poprodejní služby.

(90)

Protektorované pneumatiky lze zařadit do úrovně 2 nebo 3. Některé čínské pneumatiky sice jsou protektorovatelné, ale v Číně se protektorování provádí velmi málo. Poměrně rozšířené je však v Unii a na jiných trzích, například v Brazílii. Protektorování v Unii provádějí:

(91)

Na základě informací poskytnutých žadatelem vydala Komise přehled značek nových a protektorovaných pneumatik, který poskytla dne 27. října 2017 všem zúčastněným stranám.

(92)

Jak je uvedeno v 86. bodě odůvodnění, zúčastněné strany obecně přijaly princip rozčlenění trhu do tří úrovní.

(93)

Přehled značek pneumatik na trhu, jak je v členění podle jednotlivých úrovní uveden v poznámce ke spisu ze dne 27. října 2017, zúčastněné strany obecně schválily; tvrdily pouze, že je třeba přeřadit určité značky do jiných úrovní, a to takto: Skupina China National Tire konkrétně uvedla, že svoji značku Aeolus považuje za součást úrovně 3 (a nikoli úrovně 2), dva dovozci, kteří dovážejí značku Double Coin, tvrdili, že by měla být zařazena do úrovně 2 (a nikoli do úrovně 3), skupina Hankook zastávala názor, že její značka Aurora patří do úrovně 2 (místo úrovně 3), skupina Giti ve svém dotazníku odpověděla, že její značka Primewell a GT Radial patří do úrovně 2 (místo úrovně 3), a nezávislý dovozce tvrdil, že značka Sailun by měla být zařazena do úrovně 2 (namísto úrovně 3).

(94)

Komise tato tvrzení přezkoumala na základě důkazů předložených zúčastněnými stranami a informací shromážděných ex officio během šetření. V souladu s vlastnostmi uvedenými v 81. bodě odůvodnění analyzovala, do jaké míry jsou pneumatiky těchto konkrétních značek 1) protektorovatelné; 2) používané jako původní zařízení autobusů nebo nákladních automobilů a 3) jsou uváděny na trh v určité úrovni podle vlastního posouzení každé společnosti

(95)

Pokud jde o skupinu Hankook, Komise souhlasila se zařazením značky Aurora do úrovně 2, jak bylo požadováno. Také však zjistila, že značka Hankook by měla být zařazena do úrovně 1. U značky Hankook se poskytuje právní záruka, že její pneumatiky lze alespoň jednou protektorovat. Navíc působí jako dodavatel původního zařízení pro evropské společnosti, jako je Scania, MAN a Mercedes-Benz. Na svém webu prezentuje skupina Hankook svoji značku Hankook jako „prémiovou“ a interní dokument dovozce ve spojení předaný během inspekce naznačuje, že tato značka přešla do úrovně 1.

(96)

Pokud jde o skupinu Giti, Komise souhlasila se zařazením značek Primewell a GT Radial do úrovně 2, jak bylo požadováno. Komise rovněž zjistila, že pneumatiky Giti lze protektorovat. Činnosti skupiny Giti jakožto výrobce původního zařízení se však nevztahují na nákladní automobily a autobusy, ale týkají se pneumatik pro osobní automobily. Kromě toho se skupina Giti domnívá, že její značky náleží do úrovně 2. Značky skupiny byly proto zařazeny do úrovně 2.

(97)

Pokud jde o skupinu China National Tire, Komise předběžně souhlasila s tím, že zařadí její značku Aeolus do úrovně 3, jak společnost požaduje, a to na základě tvrzení, že její pneumatiky obecně nejsou protektorovatelné a nejsou prodávány na trhu původního zařízení.

(98)

Dovozci, kteří se vyjádřili k značkám Double Coin a Sailun, nebyli společnostmi zařazenými do vzorku, a Komise tak nemohla v této fázi jejich tvrzení ověřit. Vzhledem k tomu, že nebyli zařazeni do vzorku, jejich zařazení do úrovně 2 nebo 3 nemá vliv na výsledek šetření. Komise proto v této fázi ani nezpochybnila důkazy, které dovozci předložili a které se týkají zkušeností jejich zákazníků s pneumatikami těchto značek, ani k nim nezaujala žádné stanovisko.

(99)

Několik zúčastněných stran uvedlo, že přehled zařazení značek do úrovní lze použít pouze pro Unii, zatímco na jiných trzích může být zařazení značek do úrovní výrazně odlišné. Zařazení značek do úrovní v Unii nelze promítnout zejména na čínský trh. Komise zdůraznila, že řazení značek do segmentů bylo v tomto šetření použito k analýze situace na trhu Unie a nemá žádný právní význam pro jiné trhy.

(100)

CRIA a CCCMC a také skupina China National Tire tvrdily, že buď nové pneumatiky, nebo protektorované pneumatiky by měly být z definice dotčeného výrobku vyloučeny, protože:

(101)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala společnost Pirelli podobné tvrzení.

(102)

Uvedené zúčastněné strany rovněž uvedly, že Komise a Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“) v několika věcech týkajících se hospodářské soutěže konstatovaly, že nové pneumatiky a protektorované pneumatiky představují dva různé relevantní trhy, pokud jde o cenu, strukturu nabídky, strukturu poptávky, prodejní kanály a nahraditelnost (21). CRIA a CCCMC také poukázaly na to, že jiné antidumpingové orgány šetřily nové a protektorované pneumatiky odděleně (22). Po poskytnutí konečných informací zopakovala společnost Hämmerling podobné tvrzení.

(103)

CRIA a CCCMC uvedly, že Komise se dopustila nesprávného posouzení, pokud jde o relevantní faktory, a to tím, že nešetří nové a protektorované pneumatiky odděleně.

(104)

Skupina Giti tvrdila, že z definice dotčeného výrobku by měly být vyloučeny protektorovatelné pneumatiky nebo pneumatiky „s více životy“, protože protektorovatelné pneumatiky jsou sofistikovanější výrobky než pneumatiky, které protektorovatelné nejsou, a mají odlišné technické vlastnosti.

(105)

Komise dospěla k názoru, že při protektorování zůstávají zachovány hlavní vlastnosti, součásti a struktura pneumatiky vyplývající z původního procesu výroby. Zejména klíčové technické specifikace pneumatiky, jmenovitě velikost, index zatížení a rychlostní kategorie pneumatiky, se ve fázi protektorování nemění. Nové (protektorovatelné i neprotektorovatelné) i protektorované pneumatiky jsou vyrobeny ze stejných surovin a stejných součástí a mají podobnou strukturu.

(106)

Hlavní rozdíl v technických vlastnostech mezi nově vyrobenou pneumatikou a protektorovanou pneumatikou na původním plášti je to, že protektorovaná pneumatika může mít skutečně kratší životnost a může být vnímána jako méně bezpečná volba. Přesně tytéž rozdíly ve vnímání technických, kvalitativních a bezpečnostních parametrů se však vyskytují i mezi dvěma novými pneumatikami z různých úrovní. Konkrétně pneumatiky patřící do spodní úrovně mají také nižší kilometrovou životnost a nebudou upřednostňovanou volbou u vozidel, která musí splňovat velmi vysoké bezpečnostní normy, a sice těch, která přepravují nebezpečné zboží.

(107)

Komise proto odmítla tvrzení, že nové pneumatiky (protektorovatelné i neprotektorovatelné) mají odlišné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti než protektorované pneumatiky.

(108)

Komise dále zjistila, že nové i protektorované pneumatiky používají majitelé nákladních automobilů nebo autobusů, kteří působí převážně v odvětví přepravy osob nebo zboží na krátké až dlouhé vzdálenosti. Proto je základní konečné použití nových i protektorovaných pneumatik stejné. Komise také shledala, že nové a protektorované pneumatiky mají stejné čtyři hlavní typy použití: pro řízenou nápravu, pro hnanou nápravu, pro přípojná vozidla a pro montáž ve všech polohách a podléhají na trhu Unie stejným bezpečnostním požadavkům stanoveným v příslušných právních předpisech.

(109)

Proto bylo tvrzení, že nové pneumatiky mají odlišná uplatnění než protektorované pneumatiky, zamítnuto.

(110)

Komise souhlasila s tím, že protektorované pneumatiky se liší od nových pneumatik úrovně 1 v tom, že se neprodávají na trhu původního zařízení. Komise rovněž zjistila, že přesně totéž platí rovněž pro pneumatiky úrovně 3 a do značné míry i pro značky patřící do úrovně 2, které se na trhu původního zařízení také neprodávají.

(111)

Komise proto zamítla tvrzení, že nové pneumatiky mají odlišné prodejní kanály než protektorované pneumatiky.

(112)

Co se týče rozhodnutí Komise týkající se hospodářské soutěže a rozsudku ESD (23), v němž se konstatovalo, že protektorované pneumatiky představují samostatný výrobkový trh, v případě šetření v oblasti ochrany obchodu je to ve skutečnosti pro definici výrobku irelevantní. Definice trhu ve věci týkající se spojení podniků se zaměřuje na nahraditelnost na straně poptávky a na straně nabídky (24). V antidumpingovém šetření je trh definován fyzikálními, technickými a chemickými vlastnostmi dotčeného výrobku. Proto Komise toto tvrzení zamítla.

(113)

Pokud jde o tvrzení týkající se definice výrobku v antidumpingových případech ve třetích zemích, Komise zdůraznila, že stanovení definice výrobku spadá do široké diskreční pravomoci orgánu vyšetřujícího záležitosti týkající se ochrany obchodu (25). Proto způsob, jakým vyšetřovací orgány ve třetích zemích využily v tomto ohledu svého práva vlastního uvážení, nemůže omezovat Komisi, pokud jde o rozsah jejího práva vlastního uvážení pro účely tohoto šetření.

(114)

Rovněž bylo namítáno, že dotčený výrobek by neměl spadat pod několik kódů KN. V tomto ohledu Komise připomněla, že je velmi běžné, že jeden dotčený výrobek spadá pod několik kódů KN. To vyplývá přirozeně z uspořádání kombinované nomenklatury. V oznámení o zahájení řízení se navíc jednoznačně říká, že kódy KN se uvádějí pouze pro informaci. Za druhé, nebyly poskytnuty žádné věcné důkazy, ani Komise nenašla žádné informace o tom, že by byl dotčený výrobek definován tak, že by dovezené protektorované a nové pneumatiky nemohly být považovány za alternativy k protektorovaným a novým pneumatikám, které byly vyrobeny v Unii, a jejich přímé konkurenty. Totéž platí pro vnímání výrobců a spotřebitelů, distribuční kanály nebo jiné faktory, pokud jde o existenci jedné či více kategorií výrobků, na rozdíl od rozlišování mezi novými a protektorovanými pneumatikami pro účely tohoto šetření.

(115)

Konečně zúčastněné strany uvedly, že na základě segmentace trhu v Unii jsou protektorované pneumatiky považovány za méně kvalitní než nové pneumatiky úrovně 1, a to i když se při jejich výrobě použije plášť pneumatiky úrovně 1.

(116)

Komise toto tvrzení, které odpovídá rozřazení značek do úrovní pro účely tohoto šetření, přijala a zařadila protektorované pneumatiky pouze do úrovní 2 a 3.

(117)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

(118)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(119)

Před analýzou údajného subvencování ve formě subvencí nebo programů subvencí Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly relevantní pro více než jednu ze subvencí nebo programů subvencí. Zjistila, že všechny subvence nebo programy subvencí, které jsou předmětem posouzení, tvoří součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu výroby pneumatik z následujících důvodů.

(120)

Ve 13. pětiletém plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „13. pětiletý plán“), který se vztahuje na období 2016–2020, se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových průmyslových odvětví. Plán vyzdvihuje úlohu technologických inovací v hospodářském rozvoji ČLR spolu s přetrvávajícím významem zásad „zeleného“ rozvoje. Podle kapitoly 5 uvedeného plánu je jednou z hlavních linií rozvoje propagovat modernizaci tradiční průmyslové struktury, jak bylo uvedeno již ve 12. pětiletém plánu. Tato myšlenka je dále rozpracována v kapitole 22, která vysvětluje strategii modernizace tradičních průmyslových odvětví v ČLR pomocí propagace jejich technologické přeměny. V tomto ohledu 13. pětiletý plán uvádí, že společnosti budou podporovány, aby se „komplexně zdokonalily v oblastech, jako je technologie výrobku, průmyslová zařízení, ochrana životního prostředí a energetická účinnost“. Na projekty, které se týkají navazujících petrochemických výrobků (mezi které patří i pneumatiky) v této souvislosti konkrétně odkazuje kolonka 7. Ochrana životního prostředí je dále rozvedena v kapitole 44. Podle této kapitoly bude v klíčových odvětvích zavedena „modernizace“ čisté výroby a kolonka 16 v tomto ohledu konkrétně odkazuje na petrochemický průmysl.

(121)

Na podrobnější úrovni čínská vláda rovněž zveřejnila 13. pětiletý plán pro rozvoj chemického a petrochemického průmyslu (dále jen „13. pětiletý petrochemický plán“), který se týká i odvětví pneumatik a vychází ze 13. pětiletého plánu. V úvodu tohoto plánu se uvádí, že petrochemický a chemický průmysl je důležitým pilířem čínského národního hospodářství. Plán dále rozvádí zásady technologických inovací, strukturálního přizpůsobení a zeleného rozvoje uvedené v 13. pětiletém plánu, propojuje tyto zásady s konkrétnějšími prioritami pro oblast petrochemického průmyslu (viz kapitola III – Hlavní úkoly) a odkazuje na různá fiskální a finanční podpůrná opatření (viz kapitola IV – Ochranná opatření: oddíl 4 – Posílení politické podpory).

(122)

Čínská vláda rovněž vydala specifický plán pro odvětví pneumatik s cílem realizovat 13. pětiletý petrochemický plán, tedy strategii odvětví pneumatik (26). Tato strategie zdůrazňuje, že hlavní prioritou čínské vlády je strukturální přizpůsobení, technologická reforma a snížení emisí v odvětví pneumatik. V článku 6 se uvádí, že je podporován vývoj radiálních pneumatik s vysokou funkčností a bezdušových pneumatik TBR. Kromě toho se v úvodu ke strategii odvětví pneumatik uvádí, že: „Strategie pro toto odvětví má sloužit jako základ pro všechna příslušná oddělení při řešení různých aspektů řízení investic, zajišťování pozemků, posuzování vlivů na životní prostředí, posuzování úspor energie, bezpečnostních povolení, financování úvěrů a dodávek elektřiny pro projekty odvětví pneumatik, jako je konstrukce výrobních zařízení a technologický rozvoj.“

(123)

Tento dokument rovněž stanoví podmínky pro vstup na trh, jelikož na něj mohou vstoupit pouze podniky, které překročí určitou výrobní kapacitu a které splňují environmentální požadavky (27).

(124)

Po zpřístupnění informačního dokumentu čínská vláda zopakovala své základní stanovisko ohledně pětiletých plánů Číny a prohlásila, že tyto plány nejsou závazné a měly by být považovány za pouhé poradní dokumenty. Komise však s tímto názorem nesouhlasí. Kapitola 17 13. pětiletého plánu totiž uvádí: „Strategie a plán národního rozvoje budou hrát vůdčí a závaznou roli.“ (28) Dále je v kapitole IV 13. pětiletého petrochemického plánu uvedeno, jak bude jeho provedení organizováno v praxi a že i od podniků se očekává, že: „splní hlavní úkoly plánu, budou provádět samoregulaci a problémy v plnění plánu budou včas hlásit.“ (29) Kromě toho je v úvodu ke strategii odvětví pneumatik stanoveno, že „ji všechny příslušné subjekty musí řádně provádět“. Z toho vyplývá, že tyto plány neuvádějí pouze obecná prohlášení o podpoře, ale jejich formulace naznačují jejich závazný charakter.

(125)

I v následujících dokumentech je odvětví pneumatik identifikováno jako strategické, prioritní a/nebo podporované odvětví:

(126)

Závěrem lze říci, že odvětví pneumatik je tedy považováno za klíčové/strategické odvětví, jehož rozvoj aktivně podporuje čínská vláda jakožto svůj politický cíl.

(127)

V zájmu administrativního zjednodušení požádala Komise čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazníky čtyřem konkrétním bankám ve vlastnictví státu uvedeným v podnětu a společnosti Sinosure, jakož i všem dalším finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku nebo společnostem nakupujícím od společností zařazených do vzorku. Stejně tak požádala Komise čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazníky těm výrobcům přírodního kaučuku, syntetického kaučuku, sazí a nylonového kordu, kteří podle podnětu dodávají společnostem zařazeným do vzorku vstupy za cenu nižší než přiměřenou, jakož i všem ostatním výrobcům a distributorům dotčených surovin, kteří dodávali vstupy společnostem zařazeným do vzorku.

(128)

Čínská vláda nejprve na žádost Komise neodpověděla. Komise proto svoji žádost zopakovala v písemném upozornění na nedostatky s cílem maximalizovat možnosti zapojení finančních institucí a dodavatelů vstupů do šetření tím, že poskytnou nezbytné informace, aby Komise mohla dojít ke zjištěním ohledně existence a rozsahu údajného subvencování. Po písemném upozornění na nedostatky se čínská vláda skutečně obrátila na výše uvedené finanční instituce a dodavatele. Na dotazník však odpověděly jen tři banky ve vlastnictví státu výslovně uvedené v podnětu a společnost Sinosure.

(129)

Čínská vláda tvrdí, že nemá pravomoc od bank ve vlastnictví státu, které na dotazník neodpověděly, požadovat informace, jelikož uvedené banky působí nezávisle na čínské vládě.

(130)

Komise s tímto názorem nesouhlasí. Zaprvé, Komise má za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici za všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (35) vykonávají totiž povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidovou správou. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, účast v hlavních rozhodovacích procesech a výběr vedoucích pracovníků podniků s investicemi státu. Navíc podle článku 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, akceptovat veřejný dohled a odpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(131)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle článků 33 a 36 zákona o bankovním dohledu (36) má CBRC pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. CBRC může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytovaly informace veřejnosti.

(132)

Kromě toho, přestože banky ve vlastnictví státu poskytly určitá obecná vysvětlení ohledně fungování svých systémů schvalování úvěrů a řízení rizik, žádná z těchto spolupracujících bank nepodala konkrétní informace týkající se úvěrů poskytovaných společnostem zařazeným do vzorku s tím, že jsou vázány právními a regulačními požadavky a smluvními doložkami týkajícími se důvěrnosti informací ohledně společností zařazených do vzorku.

(133)

Komise proto požádala skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, aby poskytly přístup k informacím o jednotlivých společnostech, jež mají v držení všechny banky, ve vlastnictví státu i soukromé, od kterých obdržely úvěry. Přestože společnosti zařazené do vzorku souhlasily s poskytnutím přístupu k bankovním údajům, které se jich týkají, banky odmítly poskytnout požadované podrobné informace.

(134)

Nakonec Komise obdržela pouze informace o podnikové struktuře a vlastnictví od tří bank ve vlastnictví státu uvedených ve 48. bodě odůvodnění, ale nikoli od žádné z dalších finančních institucí, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Kromě toho žádná z finančních institucí neposkytla údaje týkající se posouzení rizik v souvislosti s úvěry poskytnutými skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku.

(135)

Jelikož Komise neměla informace týkající se většiny bank ve vlastnictví státu, které poskytovaly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, a žádné informace o konkrétních společnostech týkající se úvěrů poskytnutých spolupracujícími bankami, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace týkající se tohoto aspektu šetření.

(136)

Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(137)

V odpovědi na dopis Komise a rovněž v připomínkách k informačnímu dokumentu a k poskytnutí konečných informací vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení týkajícího se preferenčních úvěrů. Čínská vláda zopakovala, že nemá nad bankami příslušnou pravomoc. Čínská vláda rovněž uvedla, že spolupracovala v rámci svých maximálních možností, že Komise na ni uvalila nepřiměřenou dodatečnou zátěž a že chybějící informace nejsou „nezbytné“ ve smyslu článku 28 základního nařízení, jelikož již byly k dispozici prostřednictvím odpovědí na dotazníky.

(138)

Komise trvala na svém stanovisku, že čínská vláda má pravomoc požadovat od bank informace, a to z důvodů vysvětlených ve 130. až 131 bodě odůvodnění výše. Dále konstatovala, že čínská vláda příslušné dotazníky bankám zaslala a že od tří bank ve vlastnictví státu dostala odpovědi. Komise takto poskytnuté informace použila a o dostupné údaje je doplnila pouze v částech, které chyběly.

(139)

Tyto chybějící informace se týkají zejména dvou aspektů: zaprvé informací o vlastnictví a struktuře správy a řízení nespolupracujících bank. Tyto informace potřebovala Komise k tomu, aby určila, zda jsou tyto banky veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Zadruhé byly ve smyslu článku 28 základního nařízení nezbytné informace týkající se jednotlivých společností poskytnuté spolupracujícími bankami, jako například interní schvalovací postup banky pro poskytování úvěru a posouzení úvěruschopnosti bankami v souvislosti s úvěry poskytovanými společnostem zařazeným do vzorku, s cílem stanovit, zda byly společnostem zařazeným do vzorku poskytovány úvěry s preferenčními sazbami. Tyto interní dokumenty mohou být navíc poskytnuty pouze bankami, a tudíž nemohly být předloženy v odpovědích společností zařazených do vzorku na dotazník.

(140)

Kromě toho se Komise nedomnívá, že na čínskou vládu uvalila nepřiměřenou zátěž. Komise svá šetření od počátku omezila na ty finanční instituce, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Komise rovněž čínskou vládu nezatěžovala s identifikací těchto finančních institucí, jelikož seznam s názvy a adresami bank spolu s žádostí o přeposlání dotazníků byl čínské vládě předložen na samém počátku šetření, tedy v prosinci 2017. Čínská vláda tak měla dostatek času na to, aby mohla žádosti Komise vyhovět. Čínská vláda však dotazníky Komise bankám přeposlala až dne 28. března 2018, přičemž banky měly na odpověď jen tři pracovní dny. Toto zpoždění ovšem nelze přičítat Komisi. Komise se proto domnívá, že plnění požadovaných úkolů čínské vládě maximálně usnadnila.

(141)

Komise proto konstatovala, že při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů musela částečně vycházet z dostupných údajů.

(142)

Na zvláštní dotazník zaslaný společnostem zařazeným do vzorku týkající se pojištění vývozních úvěrů částečně odpověděla společnost Sinosure. Tato společnost nicméně neposkytla požadované podklady týkající se její správy a řízení, jako je výroční zpráva nebo stanovy, s tím, že se jedná o důvěrné informace.

(143)

Sinosure rovněž neposkytla konkrétní informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví pneumatik, o výši pojistného nebo o podrobných číselných údajích týkajících se ziskovosti její obchodní činnosti v oblasti pojišťování vývozních úvěrů.

(144)

Vzhledem k těmto chybějícím informacím dospěla Komise k závěru, že neobdržela zásadní informace relevantní pro tento aspekt šetření.

(145)

Komise má za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. To platí i pro Sinosure, která je plně státním subjektem. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím pojištění vývozních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(146)

V odpovědi na dopis Komise, v připomínkách k informačnímu dokumentu a rovněž ke konečným informacím vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení týkajícího se pojištění vývozních úvěrů a poukázala na fakt, že Sinosure poskytla odpověď na dotazník a během inspekce na místě odpověděla na dotazy Komise.

(147)

Společnost Sinosure odpověď na dotazník skutečně poskytla a její zástupci byli přítomni při ověřování u čínské vlády. Jak je však uvedeno ve 142. a 143. bodě odůvodnění výše, poskytnuté informace byly neúplné a Komise z nich nemohla vyvodit závěry o klíčových částech šetření týkajících se pojištění vývozních úvěrů, a sice zda je Sinosure veřejnoprávním subjektem a zda pojistné účtované společnostem zařazeným do vzorku odpovídalo trhu.

(148)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se pojištění vývozních úvěrů, musí částečně vycházet z dostupných údajů.

(149)

Žádný z výrobců přírodního kaučuku, syntetického kaučuku, sazí a nylonového kordu, který dodával vstupy společnostem zařazeným do vzorku, na zvláštní dotazníky zaslané čínskou vládou neodpověděl.

(150)

Čínská vláda tvrdí, že nemá pravomoc od dodavatelů ve vlastnictví státu, kteří na dotazník neodpověděli, požadovat informace, jelikož tito dodavatelé působí nezávisle na čínské vládě. Komise s tímto názorem nesouhlasí. Má za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem.

(151)

Čínská vláda kromě toho odmítla poskytnout přehled o názvech a vlastnické struktuře čínských výrobců vstupů, které jsou předmětem šetření, s tím, že se jedná o důvěrné informace.

(152)

Jelikož Komise neměla informace týkající se správy a řízení společností výrobců ve vlastnictví státu, kteří dodávali vstupy společnostem zařazeným do vzorku, a žádné informace o konkrétních společnostech týkající se stanovování cen za vstupy dodávané dodavateli vstupů společnostem zařazeným do vzorku, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace týkající se tohoto aspektu šetření.

(153)

Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím vstupů za cenu nižší než přiměřenou možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(154)

V odpovědi na dopis Komise a rovněž v připomínkách k informačnímu dokumentu vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení týkajícího se dodávání vstupů za cenu nižší než přiměřenou, a to ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny ve 137. bodě odůvodnění výše. Pokud jde o nedostatečnou pravomoc čínské vlády požadovat informace od výrobců a nepřiměřenou zátěž pro čínskou vládu, Komise trvala na svých argumentech uvedených ve 138. a 140. bodě odůvodnění výše, které platí i pro dodavatele vstupů společnostem zařazeným do vzorku.

(155)

Tyto chybějící informace se týkají zejména dvou aspektů: zaprvé informací o vlastnictví a struktuře správy a řízení nespolupracujících výrobců. Bez těchto informací nemohla Komise určit, zda jsou tito výrobci veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Zadruhé informací týkajících se jednotlivých společností poskytnutých nespolupracujícími výrobci, jako například informací o stanovení cen vstupů dodaných společnostem zařazeným do vzorku. Tyto informace jsou nezbytné ve smyslu článku 28 základního nařízení, aby bylo možné určit, zda byly vstupy společnostem zařazeným do vzorku dodány za cenu nižší než přiměřenou. Tyto informace mohou navíc poskytnout pouze výrobci, a tudíž nemohly být předloženy v odpovědích společností zařazených do vzorku na dotazník.

(156)

Komise tedy trvala na tom, že pokud jde o zjištění týkající se dodávání přírodního kaučuku, syntetického kaučuku, sazí a nylonového kordu za cenu nižší než přiměřenou, musela v souladu s čl. 28 odst. 1 vycházet z dostupných údajů.

(157)

Skupina Xingyuan ve své odpovědi na dotazník uvedla, že během období šetření neměla žádnou dohodu o pojištění vývozních úvěrů. Po inspekci na místě však Komise zjistila, že uvedená společnost obdržela granty ve formě náhrad za pojistné vývozních úvěrů zaplacené za rok 2016, což zahrnuje období šetření. Z poskytnutých dokumentů není jasné, zda tyto náhrady představují celé pojistné, které společnost zaplatila za své vývozní pojištění, nebo jen jeho část.

(158)

Za těchto okolností dospěla Komise k závěru, že obdržela nepravdivé nebo zavádějící informace.

(159)

Komise proto oznámila zmíněné společnosti, že zváží založit svá zjištění částečně na dostupných údajích ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení (tj. pokud jde o informace týkající se pojištění vývozních úvěrů).

(160)

V odpovědi na dopis Komise vznesla zmíněná společnost námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o pojištění vývozních úvěrů. Tvrdila, že jelikož nevyvážela přímo, neměla žádná úvěrová rizika. Nepotřebovala tudíž žádné pojištění vývozních úvěrů a nemohla obdržet vratky pojistného, které nezaplatila.

(161)

Komise souhlasí, že uvedená společnost vyvážela do EU pouze nepřímo. Nicméně tvrzení společnosti, že nepotřebuje pojištění vývozních úvěrů a že nemohla obdržet vratky pojistného, které nezaplatila, bylo v rozporu s důkazy ve spisu, z nichž vyplývalo, že společnost vratky skutečně obdržela. Společnost nevysvětlila, proč by vláda vyplatila vratky pojistného, které údajně nebylo zaplaceno. Komise dále konstatovala, že vymezení práv a povinností mezi společností a jejími obchodníky prodávajícími do EU není jasné. Společnost totiž během období šetření provedla některé vývozní formality jménem obchodníků prodávajících do EU a byla osvobozena od dovozního cla z přírodního kaučuku používaného ve vyvážených pneumatikách, i když tyto pneumatiky nevyvážela přímo.

(162)

Vzhledem k tomu, že Komise neměla od dané společnosti k dispozici žádné nové informace svědčící o opaku, dospěla k závěru, že společnost o pojištění vývozních úvěrů získaném v období šetření poskytla nesprávné a neúplné informace. Komise proto vycházela z údajů, které měla k dispozici pro svá zjištění týkající se pojištění vývozních úvěrů pro danou společnost a které sestávaly z nejvyšší výše subvence týkající se pojištění vývozních úvěrů zjištěného u ostatních společností zařazených do vzorku.

(163)

Skupina Huaqin Rubber Industry a společnost Yanzhou Yinhe Power Plant Co. Ltd. neposkytly úplné informace o svých úvěrových smlouvách.

(164)

Komise proto zmíněným společnostem oznámila, že zváží založit svá zjištění částečně na dostupných údajích ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení (tj. pokud jde o informace týkající se těchto smluv). V odpovědi na dopis Komise informující uvedené společnosti o možném použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení vznesly tyto společnosti proti tomuto použití obecnou námitku.

(165)

Jelikož však nebyly předloženy žádné další důkazy týkající se úvěrových smluv uvedených ve 163. bodě odůvodnění výše, vycházela Komise, pokud jde o zjištění týkající se těchto úvěrových smluv, i nadále částečně z dostupných údajů.

(166)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení řízení a odpovědí na dotazník Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

(167)

Čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku poskytly informace, z nichž vyplývá, že jim poskytlo úvěry 32 finančních institucí usazených v ČLR. Z těchto 32 finančních institucí bylo 27 bank ve vlastnictví státu (37). Zbývajících pět finančních institucí bylo v soukromém vlastnictví. Nicméně pouze tři banky ve vlastnictví státu vyplnily zvláštní dotazník, přestože žádost čínské vládě se vztahovala na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(168)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. V tomto ohledu se s cílem prokázat, že podnik ve vlastnictví státu je veřejnoprávním subjektem, použije tato zkouška (38): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“ V tomto případě je závěr, že banky ve vlastnictví státu mají pravomoc vykonávat vládní funkce, založen na formálních indiciích vládní kontroly a důkazech, které prokazují, že vládní pravomoc je vykonávána účinným způsobem.

(169)

Komise si vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Kromě toho analyzovala, zda je tato kontrola vykonávána účinným způsobem. Za tímto účelem musela Komise částečně vycházet z dostupných údajů z důvodu odmítnutí čínské vlády a bank ve vlastnictví státu poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů.

(170)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejdříve zkoumala informace od tří bank ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník a umožnily ověřování.

(171)

Tyto tři banky ve vlastnictví státu poskytlo odpovědi na dotazník, které byly ověřeny na místě: EXIM, ABC a BOC.

(172)

Na základě informací obdržených v odpovědi na dotazník a během inspekce na místě Komise zjistila, že čínská vláda drží přímo nebo nepřímo více než 50 % akcií v každé z těchto finančních institucí.

(173)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu, Komise všechny tyto banky kvalifikovala jako „klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto pravidlech jsou banky ve vlastnictví státu zajišťující vládní politiku, komerční banky, finanční společnosti pro správu aktiv, společnosti pro cenné papíry, pojišťovací společnosti atd. (dále jen ‚finanční instituce ve vlastnictví státu‘), pro něž Státní rada vysílá dozorčí rady.“

(174)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracujících bank ve vlastnictví státu. Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na uvedené tři banky ve vlastnictví státu následující skutečnosti:

(175)

Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a stanovami EXIM. Podle jejích stanov jmenuje vedení EXIM přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (výnos Státní rady č. 282) a dalšími právními a správními předpisy a je odpovědná Státní radě.

(176)

Stanovy rovněž uvádí, že stranický výbor EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu. Vedoucí postavení strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti.

(177)

Stanovy dále uvádí, že banka EXIM podporuje rozvoj zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce, přeshraničních investic, iniciativy „Jeden pás, jedna stezka“, spolupráce při posilování mezinárodní kapacity a výroby zařízení. Rozsah její obchodní činnosti zahrnuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry, které byly schváleny a které jsou v souladu s politikami zahraničního obchodu a „vykročení do světa“ (going out), jako jsou vývozní úvěry, dovozní úvěry, nasmlouvané úvěry ve strojírenství, zámořské investiční úvěry, půjčky zahraniční pomoci čínské vlády a vývozní úvěry pro kupující společnosti.

(178)

Jak je uvedeno v článku 137 stanov banky ABC, čínská vláda má jakožto hlavní akcionář (vlastní 79,62 % akcií) pravomoc jmenovat všechny ředitele ve správní radě. Totéž platí pro dozorčí radu podle článku 204 stanov.

(179)

Kromě toho podle stanov ABC stanoví správní rada strategii banky, rozhoduje o rozpočtu banky, přijímá investiční rozhodnutí, jmenuje předsedu a tajemníka správní rady banky a vypracovává a sleduje systém řízení rizik banky. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky ABC.

(180)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu, včetně bank ABC a BOC, v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank.

(181)

Tyto nové stanovy uvádí, že:

(182)

předseda správní rady je tatáž osoba jako tajemník výboru strany;

(183)

úlohou Komunistické strany Číny je zajistit a dohlížet na provádění politik a pokynů strany a státu a rovněž hrát vedoucí úlohu při jmenování zaměstnanců (včetně vrcholného vedení) a hlídat, aby jmenovány byly jen schválené osoby, a

(184)

aby správní rada u veškerých důležitých rozhodnutí vyslechla stanoviska stranického výboru.

(185)

Jak je uvedeno v článku 125 stanov, má čínská vláda jakožto hlavní akcionář (vlastní 64,63 % akcií) pravomoc jmenovat jak výkonné, tak nevýkonné ředitele banky, kteří tvoří správní radu.

(186)

Kromě toho podle stanov BOC rozhoduje správní rada mimo jiné o strategických zásadách této finanční instituce, obchodních plánech a zásadních investičních plánech, jmenuje nebo odvolává vedoucí pracovníky, jako je předseda a tajemník správní rady, místopředseda a další vedoucí pracovníci. Rada dále rozhoduje o provádění usnesení valné hromady akcionářů a schvaluje politiky správy a řízení banky. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky BOC.

(187)

Kromě toho se nová ustanovení týkající se úlohy Komunistické strany Číny uvedená ve 181. bodě odůvodnění výše vztahují rovněž na BOC.

(188)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovaly úvěry odvětví pneumatik. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

(189)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které je řídí tak, aby při přijímání finančních rozhodnutí zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(190)

Pokud jde o EXIM, její veřejný politický mandát je stanoven v oznámení o založení Import Export Bank of China a rovněž v jejích stanovách.

(191)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „Komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(192)

Kromě toho stanoví článek 15 Obecných pravidel týkajících se půjček: „V souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z půjček s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech.“

(193)

Po zpřístupnění informačního dokumentu čínská vláda uvedla, že Komise článek 34 bankovního zákona nesprávně interpretovala. Článek 34 by neměl být vykládán odděleně, přičemž zastřešující účinek na zbývající články zákona má článek 4, který je součástí obecných ustanovení. Zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se stejného programu subvencí) (39) však nepodpořila tvrzení, že banky při rozhodování o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Spíše potvrdila opak, jak je popsáno ve 202. až 206. bodě odůvodnění níže. Komise proto dospěla k závěru, že článek 4 bankovního zákona nebrání komerčním bankám zohledňovat vládní průmyslovou politiku a plány.

(194)

Čínská vláda rovněž požádala, aby nebyl zohledňován článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů, jelikož vznikl před více než 20 lety a již dlouho se nepoužívá. Čínská vláda nicméně zároveň uznala, že obecná pravidla týkající úvěrů nebyla ještě oficiálně zrušena. Komise se proto domnívá, že její odkaz na obecná pravidla týkající se úvěrů je platný.

(195)

Průmyslová politika státu je stanovena prostřednictvím centrálního plánování, jak je vysvětleno v oddíle 3.1 výše. Pokud jde o odvětví pneumatik, stanoví kapitola 5 13. pětiletého petrochemického plánu, že je třeba: „Posílit vazby mezi finančními, daňovými, obchodními a průmyslovými politikami. Realizovat politiku spolupráce mezi bankami a podniky, pokud jde o vzájemné vazby a o výrobu. Posílit finanční podporu pro klíčové podniky a projekty. Využívat stávající speciální kapitálové nástroje (zvláštní projekty a fondy atd.), a zachovat tak podporu průmyslové modernizace a technické obnovy.“

(196)

Kromě toho má strategie odvětví pneumatik „sloužit jako základ pro všechna příslušná ministerstva“ pokud jde o „financování úvěrů pro takové projekty odvětví pneumatik“.

(197)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.1, projekty v odvětví pneumatik patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací.

(198)

V reakci na informační dokument čínská vláda uvedla, že rozhodnutí č. 40 umožňuje úvěrovou podporu, pouze pokud je založena na zásadách poskytování úvěrů. Komise uznala, že články 17 a 18 téhož rozhodnutí rovněž žádají banky, aby dodržovaly úvěrové zásady. Jak je však podrobněji vysvětleno ve 202. až 206. bodě odůvodnění níže, Komise nemohla během šetření zjistit, zda toto fungovalo i praxi.

(199)

Komise rovněž zjistila, že CBRC má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (40):

(200)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl uveden oddíle 3.1 výše. Povinný charakter regulačních dokumentů CBRC vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O povinném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(201)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda zřídila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a čínské vládě odpovědné dodržovat. Proto se čínská vláda opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu, kdykoli tyto banky poskytovaly úvěry odvětví pneumatik.

(202)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních úvěrů. Během inspekce na místě tři spolupracující banky ve vlastnictví státu trvaly na tom, že při poskytování předmětných úvěrů v praxi používaly propracované zásady a modely hodnocení úvěrového rizika. Během inspekce na místě u čínské vlády zástupci bank ABC a BOC rovněž uvedli, že během posledních dvou let snížili svoji celkovou úvěrovou expozici vůči odvětví pneumatik, protože v tomto odvětví odhalili některé problémy související s nadměrnou kapacitou.

(203)

Nicméně nebyly poskytnuty konkrétní příklady týkající se společností zařazených do vzorku. Tři spolupracující banky ve vlastnictví státu odmítly z regulačních a smluvních důvodů poskytnout informace, včetně specifických posouzení úvěrového rizika, v souvislosti se společnostmi zařazenými do vzorku, přestože jim Komise poskytla písemný souhlas společností zařazených do vzorku, v němž se vzdávaly svých práv na zachování důvěrnosti.

(204)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise proto posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 188. až 201. bodě odůvodnění výše, v kombinaci s chováním tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s jejich oficiálním postojem během inspekce na místě, protože v praxi nejednaly na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(205)

Inspekce na místě odhalily, že (s jedinou výjimkou určitých úvěrů v cizí měně) byly úvěry poskytnuty čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazených do vzorku za úrokové sazby blízké referenčním úrokovým sazbám Čínské lidové banky (dále jen „PBOC“) bez ohledu na finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. Z toho vyplývá, že úvěry byly poskytnuty za nižší než tržní sazby ve srovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu čtyř vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Kromě toho obdržely společnosti zařazené do vzorku revolvingové úvěry, které jim umožňují okamžitě nahradit kapitál splacený na úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů. V případě dvou skupin společností zařazených do vzorku byly harmonogramy plateb upraveny nebo byl dluh prominut z důvodu finančních potíží.

(206)

Komise rovněž zjistila, že úvěry, které měly být oznámeny bankami jakožto „neběžné“ úvěry, nebyly uvedenými třemi spolupracujícími bankami ve vlastnictví státu jako takové označeny v národním centrálním úvěrovém registru. Povinnost tyto „neběžné úvěry“ hlásit existuje zejména v případě, že úvěry byly restrukturalizovány, že dlužník nesplácí nebo že byly vydány revolvingové úvěry. Tyto případy byly zjištěny u všech čtyř skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. V souladu s „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydanými CBRC měly být všechny tyto případy uvedeny v centrálním úvěrovém registru. Toto nedostatečné vykazování ze strany finančních institucí způsobuje zkreslení úvěrové situace společností v centrálním úvěrovém registru, jelikož tento registr pak neuvádí skutečnou úvěruschopnost společnosti. V důsledku toho, i kdyby finanční instituce měla použít tržní posouzení rizik, učinila by tak na základě nesprávných informací.

(207)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik týkajících se odvětví pneumatik.

(208)

Komise konstatovala, že právní rámec uvedený výše provádí tři spolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu při výkonu vládních funkcí, pokud jde o odvětví pneumatik, a tím jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s judikaturou WTO.

(209)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2 výše, ani jedna z ostatních bank ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, neodpověděla na zvláštní dotazník. Proto se Komise v souladu se závěry, k nimž se dospělo v 127. až 136. bodě odůvodnění výše, rozhodla k určení toho, zda lze uvedené banky ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(210)

V antisubvenčním šetření týkajícím se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (41) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu: China Development Bank, China Construction Bank, Industrial and Commercial Bank of China, Bank of Communications, China Everbright Bank, Postal Savings Bank, China Merchants Bank, Shanghai Pudong Development Bank, China Industrial Bank, Shenyang Rural Commercial Bank, Bank of Shanghai, Ningbo Bank, China CITIC Bank, China Guangfa Bank, China Bohai Bank, Huaxia Bank.

(211)

S použitím veřejně dostupných informací, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních rejstřících nebo na internetu, Komise zjistila, že následující banky, které poskytly úvěry čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu:

(212)

Jelikož chybí specifické informace od dotčených finančních institucí, které by naznačovaly jiné skutečnosti, Komise určila vlastnictví a kontrolu ze strany čínské vlády na základě formálních indicií ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v oddíle 3.4.1.1. Z dostupných údajů zejména vyplývá, že vedení a orgány dohledu v uvedených nespolupracujících bankách ve vlastnictví státu jsou jmenovány čínskou vládou a jsou odpovědné čínské vládě stejným způsobem jako u tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu.

(213)

Pokud jde o výkon kontroly účinným způsobem, Komise má za to, že zjištění týkající se tří spolupracujících finančních institucí, které představovaly značnou část úvěrů pro čtyři skupiny společností zařazené do vzorku během období šetření (v rozmezí od 30 % do 50 % podle společnosti), lze považovat za reprezentativní rovněž i pro nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu. Normativní rámec analyzovaný v oddíle 3.4.1.1 písm. b) se na ně použije stejným způsobem. Jelikož neexistuje údaj o opaku, na základě nejspolehlivějších dostupných údajů lze předpokládat, že konkrétní indicie o posouzení úvěruschopnosti chybí stejně jako v případě tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu, takže analýza konkrétního uplatňování normativního rámce v oddíle 3.4.1.1 písm. b) se na ně použije stejným způsobem.

(214)

Kromě toho Komise zjistila, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby, které byly dohodnuty, byly podobné jako sazby poskytnuté třemi spolupracujícími bankami ve vlastnictví státu a částečně se s nimi překrývaly.

(215)

Komise proto dospěla k závěru, že zjištění týkající se tří spolupracujících bank ve vlastnictví státu představují dostupné údaje podle článku 28 základního nařízení pro posouzení ostatních bank ve vlastnictví státu, a to vzhledem k uvedeným podobnostem v podmínkách úvěru a úvěrových sazbách a reprezentativnosti tří finančních institucí, které byly ověřovány.

(216)

Na základě toho Komise dospěla k závěru, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(217)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry čtyřem skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(218)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly rovněž považovány za pověřené a řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny ve 220. až 223. bodě odůvodnění níže. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(219)

Komise poté přistoupila ke zkoumání zbývajících finančních institucí. Na základě zjištění vyplývajících z šetření v případu PVT (43) a doplněných o veřejně dostupné informace bylo pět níže uvedených finančních institucí považováno za instituce v soukromém vlastnictví: JPMorgan Chase Bank (China), HSBC, Ping An Bank, Bank of Qingdao, Bank of Beijing. Komise zkoumala, zda tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytly subvence odvětví pneumatik, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(220)

Podle Odvolacího orgánu WTO dochází k „pověření“ v případech, kdy vláda dává odpovědnost soukromému subjektu, a „usměrněním“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (44). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení (45)“. Zároveň bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci (46)“ nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu (47)“. Pověření a usměrnění pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení (48)“.

(221)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se odvětví pneumatik uvedený v 188. až 201. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že bankovní zákon a různé pokyny CBRC se vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou CBRC.

(222)

Kromě toho inspekce na místě ve společnostech zařazených do vzorku odhalily, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby poskytnuté soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytnuté finančními institucemi ve veřejném vlastnictví a částečně se s nimi překrývaly.

(223)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví pneumatik, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CRBC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví pneumatik.

(224)

V souladu s tímto zjištěním Komise shledala, že pokud jde o skupinu Hankook, nevztahoval se normativní rámec na některé finanční instituce se zahraničními vlastníky, které skupině Hankook poskytly úvěry. Tyto instituce totiž nebyly pod dohledem CBRC, jelikož se nacházely mimo ČLR, a poskytovaly zahraniční úvěry v cizí měně. Proto dospěla Komise k závěru, že tyto finanční instituce nejsou pověřeny státem a ani nepodléhají nařízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení.

(225)

Po zpřístupnění informačního dokumentu čínská vláda i skupina Hankook tvrdily, že soukromé finanční instituce, a mezi nimi banku JPMorgan Chase (China), není možné považovat za subjekty, které čínská vláda ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) základního nařízení pověřila nebo jim nařídila poskytovat úvěry s preferenčními sazbami. Uvedly, že dva předpisy, jimiž se řídí CBRC, uvedené ve 188. a 199. bodě odůvodnění výše, jsou společné pro všechny regulační bankovní orgány a odrážejí hlavní zásady účinného bankovního dohledu doporučené Basilejským výborem pro bankovní dohled. Skupina Hankook kromě toho tvrdila, že Komise měla místo odkazu na normativní rámec jako celek analyzovat konkrétní situaci každé finanční instituce zvlášť.

(226)

Komise tato tvrzení odmítla, jelikož dohled a schvalování vykonávané CBRC jdou nad rámec hlavních zásad bankovního dohledu doporučených Basilejským výborem pro bankovní dohled. Normativní rámec Basilejského výboru pro bankovní dohled totiž jasně ukládá hlavní odpovědnost za sledování přiměřenosti výše kapitálu ve vztahu k rizikům samotnému vedení banky. Úlohou orgánů dohledu je přezkoumávat a vyhodnocovat interní procesy, kontroly a řízení rizik zavedené bankami. Hlavní zásady účinného bankovního dohledu Basilejského výboru pro bankovní dohled jasně stanoví, že „přezkum ze strany bankovních orgánů by měl klást důraz na kvalitu řízení a kontroly rizik bankou a neměl by vést k tomu, aby orgány dohledu fungovaly jako vedení banky“.

(227)

Jak je však již vysvětleno ve 199. bodě odůvodnění výše, schválení CBRC je nezbytné nejen pro nábor vyššího vedení banky v její centrále, ale i na všech úrovních vedení, dokonce i pro vedoucí pracovníky jmenované v zahraničních pobočkách a pro vedoucí pracovníky odpovědné za podpůrné funkce (např. IT manažery), přičemž administrativní schválení jsou vyžadována i pro malé změny, jako je prodej více než 5 % akcií banky nebo změnu sídla. Basilejský výbor pro bankovní dohled však jen stanoví, že orgán dohledu má pravomoc přezkoumávat, zamítat a ukládat obezřetnostní podmínky k návrhům na převod významného vlastnického podílu nebo kontrolu zájmů. Podle Komise by takové aktivity patřily spíše do odpovědnosti vedení banky, aniž by k tomu bylo třeba schválení orgánu dohledu, v souladu s hlavními zásadami účinného bankovního dohledu Basilejského výboru pro bankovní dohled.

(228)

Kromě toho je normativní rámec vztahující se na všechny banky v Číně mnohem širší než pouze dva uvedené předpisy, jimiž se řídí CBRC, jak je uvedeno ve 188. bodě odůvodnění výše, přičemž celý soubor regulačních dokumentů je právně závazný, jak je vysvětleno ve 200. bodě odůvodnění výše, a tudíž představuje něco více než pouhou podporu. Inspekce na místě u společností zařazených do vzorku navíc neodhalily žádné významné rozdíly mezi úvěrovými podmínkami nebo sazbami poskytovanými soukromými finančními institucemi a podmínkami nebo sazbami poskytovanými finančními institucemi ve veřejném vlastnictví.

(229)

Závěrem Komise konstatovala, že i přes její výslovnou žádost se banka JPMorgan Chase Bank (China) rozhodla během tohoto šetření nespolupracovat. V důsledku toho Komise nemohla vyšetřovat konkrétní individuální situaci společnosti JPMorgan Chase Bank (China).

(230)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala skupina Hankook své připomínky ohledně pověření a usměrnění banky JPMorgan Chase Bank (China), přičemž zejména poukázala na skutečnost, že kdyby věděla, že uvedená banka musí při šetření spolupracovat, mohla ji o to požádat. Komise v tomto ohledu poznamenala, že v dotazníku vyvážejícím výrobcům již bylo požadováno, aby společnost předložila povolení banky, aby Komise mohla přezkoumat informace, které mají být poskytnuty finančními institucemi. Výměny stanovisek mezi čínskou vládou a Komisí týkající se spolupráce finančních institucí byly k dispozici v souboru, který nemá důvěrnou povahu, a o nedostatečné spolupráci banky JPMorgan Chase Bank (China) byla skupina informována v informačním dokumentu. Proto Komise považovala tento argument za nepodložený.

(231)

Jak je uvedeno v 188. až 201. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví pneumatik, řídí finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami odvětví pneumatik. Na základě těchto dokumentů je prokázáno, že finanční instituce poskytují preferenční úvěry pouze omezenému počtu odvětví/společností, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(232)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, ale že jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Kromě toho žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by naznačovaly, že poskytování preferenčních úvěrů vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(233)

Komise poté vypočetla výši napadnutelné subvence. Pro účely tohoto výpočtu posoudila výhodu, kterou získali její příjemci během období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení je výhoda, kterou získal příjemce, rozdílem mezi částkou úroku, kterou platí společnost za vládní půjčku, a částkou, již by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(234)

V tomto ohledu Komise zaznamenala řadu specifických okolností na čínském trhu s pneumatikami. Jak je vysvětleno v oddílech 3.4.1 až 3.4.3, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(235)

Skupiny společností zařazené do vzorku se liší, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různých typů úvěrů, které se lišily, např. pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost odlišnou průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(236)

Komise za účelem zohlednění těchto specifik posoudila finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční úvěry stanovenou v antisubvenčním šetření plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR (49) a vysvětlenou v bodech odůvodnění níže. Komise tak vypočítala výhodu plynoucí z preferenčních úvěrových operací pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu dotčenému výrobku.

(237)

Komise již v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR stanovila, že domácí úvěrové ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (50), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými úvěrovými ratingy, v kombinaci se zjištěními šetření týkajícího se společností zařazených do vzorku. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo USA. Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (51).

(238)

Zahraniční ratingové agentury, jako Standard and Poor's a Moody's, obvykle při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí uplatňují navýšení základního úvěrového ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (52). Agentura Fitch například jasně uvádí, že v příslušných případech jsou tyto záruky hlavní hnací silou jejích úvěrových ratingů čínských společností (53).

(239)

Během šetření Komise nalezla další informace, které uvedenou analýzu doplňují. Zaprvé Komise konstatovala, že stát může na trh s úvěrovými ratingy vyvíjet určitý vliv. Podle dvou studií, jež byly zveřejněny v roce 2016, na čínském trhu působilo přibližně dvanáct ratingových agentur, z nichž většinu vlastní stát. Celkově bylo 60 % všech hodnocených korporátních dluhopisů v Číně hodnoceno státem vlastněnou ratingovou agenturou (54).

(240)

Čínská vláda potvrdila, že během období šetření na čínském trhu s dluhopisy působilo dvanáct ratingových agentur, z toho deset tuzemských ratingových agentur, k nimž patřily společnosti Global Credit Rating Co. Ltd, Shanghai Brilliance Credit Rating & Investors Service Co. Ltd, Golden Credit Rating International Co. Ltd, China Chengxin Securities Rating Co. Ltd, Pengyuan Credit Rating Co. Ltd, Shanghai Fareast Credit Rating Co., Ltd, China Bond Rating Co. Ltd, China Securities Index Co. Ltd, Shanghai Credit Information Services Co. Ltd. Existovaly i dvě ratingové agentury, které byly společným podnikem čínských a zahraničních partnerů, konkrétně China Lianhe Credit Rating Co. Ltd. a China Chengxin International Credit Rating Co., Ltd.

(241)

Zadruhé na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (55). Během období šetření nesměly zahraniční ratingové agentury jako takové působit na čínském vnitrostátním trhu, neboť ratingový trh byl v katalogu průmyslových odvětví pro účely orientace zahraničních investic, který vydala čínská vláda, zařazen do „omezené“ kategorie a zahraničním ratingovým agenturám bylo zakázáno vydávat tuzemské ratingy dluhopisů. Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy, to však ještě neplatilo v období šetření (56). V mezidobí nicméně zahraniční agentury založily společné podniky s některými místními ratingovými agenturami, které poskytují úvěrové ratingy pro domácí emise dluhopisů. Tyto ratingy se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno výše.

(242)

Vzhledem k situaci popsané ve 237. až 241. bodě odůvodnění výše dospěla Komise k závěru, že čínské úvěrové ratingy nezajišťují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Na tomto základě, jakkoli některé ze společností zařazených do vzorku získaly od čínské ratingové agentury dobrý úvěrový rating, má Komise za to, že takovéto ratingy nejsou spolehlivé.

(243)

Na základě zjištění popsaných v oddíle 3.4.4 antisubvenčního šetření týkajícího se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR (57) se revolvingovými úvěry rozumí úvěry, které umožňují společnosti nahradit kapitál splacený na úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů. Revolvingové úvěry jsou obvykle známkou krátkodobých problémů dlužníka s likviditou a z hlediska bank, které je poskytují, jsou spojeny s větší expozicí riziku. Existence revolvingových úvěrů v dané společnosti byla tudíž považována za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou.

(244)

Pro účely současného šetření je skupina Hankook v Číně složena ze dvou vyvážejících výrobců, dvou společností, které dodávají vstupy vyvážejícímu vývozci, a jedné prodejní společnosti. Vedení skupiny má sídlo mimo Čínu, v Koreji, a v Číně neexistuje žádná holdingová společnost, která by ovládala všechny společnosti, jež působí v ČLR.

(245)

Během období šetření vyvážející výrobci získávali potřebné finanční prostředky zejména od mezinárodních bank, které mají sídlo mimo Čínu, stejně jako od korejské mateřské společnosti a v rámci mezipodnikové dohody o sdružení finančních prostředků. Zajistili si však také určité krátkodobé úvěry prodejem svých vývozních pohledávek čínským bankám.

(246)

Dva vyvážející výrobci skupiny Hankook se nachází ve velmi odlišné finanční situaci. Jeden z nich je vyspělou společností, jež v období let 2014–2016 vykazovala stálé zisky, druhý byl založen později a od zahájení své činnosti vykazuje vysoké ztráty, jakkoli v roce 2017 poprvé dosáhl zisku. Poměr dluhů k aktivům je v jednom případě dosti nízký a v druhém případě velmi vysoký. Celkově vzato a při porovnání za delší období byla kombinovaná ziskovost těchto společností v posuzovaném období kladná, přestože nejistá, což znamená, že menší změny interního nebo externího podnikatelského prostředí by mohly skupinu dostat do ztrátové situace. Toto posouzení bylo během inspekce na místě potvrzeno.

(247)

Komise konstatovala, že čínské finanční instituce ve vlastnictví státu udělily společnosti Jiangsu Hankook Tire Co. Ltd (dále jen „JHT“) úvěrové ratingy od BBB+ po AA+, zatímco společnosti Chongqing Hankook Tire Co. Ltd (dále jen „CHT“) tytéž finanční instituce ve vlastnictví státu udělily úvěrové ratingy od BBB- po A+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému ve 237. až 242. bodě odůvodnění výše, dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(248)

Při zohlednění situace ztrátového výrobce lze pochybovat o schopnosti společností splácet dluh. Velká většina úvěrů poskytnutých společnosti však byly mezipodnikové úvěry od korejské mateřské společnosti. Společnost měla jen velmi omezené množství krátkodobých úvěrů od čínských bank.

(249)

Komise zjistila, že tyto krátkodobé úvěry, které poskytla čínská finanční instituce, byly vlastně revolvingové úvěry. Po zveřejnění informačního dokumentu skupina Hankook uvedla, že tyto úvěry byly po sobě jdoucími výběry kapitálu v rámci širší rámcové dohody. Po další analýze Komise přijala tvrzení skupiny Hankook týkající se povahy uvedených úvěrů a odpovídajícím způsobem upravila své výpočty za pomoci úrokové sazby platné v době výběru finančních prostředků.

(250)

Jak uvádí bod 3.4.1 výše, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Proto musela Komise za účelem stanovení výše výhody posoudit, zda úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Hankook byly na tržní úrovni.

(251)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(252)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu PBOC za účelem stanovení tržní sazby.

(253)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBOC v den, kdy byl úvěr poskytnut (58), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené společnosti.

(254)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, panuje zde stejná situace ohledně narušení trhu a absence efektivního úvěrového ratingu, protože tyto úvěry jsou rovněž poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Z toho důvodu, jak bylo uvedeno výše, byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření.

(255)

Po zveřejnění informačního dokumentu a po poskytnutí konečných informací čínská vláda a i tři ze čtyř společností zařazených do vzorku zpochybnily metodiku Komise využívající relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB pro výpočet výhody z preferenčních úvěrů. Všechny uvedené subjekty tvrdily, že Komise měla použít absolutní, a nikoli relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB. Byly uvedeny tyto důvody:

(256)

První tři otázky byly již předloženy v případu PVT (59). Jak ukazuje 175. až 187. bod odůvodnění v případu PVT, Komise tyto argumenty odmítla z následujících důvodů:

(257)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala čínská vláda své předchozí argumenty a tvrdila, že použití relativního rozpětí není vhodné, jelikož tato referenční hodnota nevedla k tomu, aby nezbytné úpravy odrážely podmínky převládající na čínském finančním trhu, a vedla by k nepřiměřeným výsledkům. Komise s tímto názorem nesouhlasila, jelikož referenční sazba PBOC se používá jako výchozí bod pro výpočet. Kromě toho použití relativního rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek jednotlivých zemí, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou, jak je vysvětleno ve 255. bodě odůvodnění výše. Kromě toho Komise uvedla, že výsledná úroková sazba ve výši přibližně 9 % pro společnosti s ratingem BB není nepřiměřená vzhledem ke skutečnosti, že výnosy korporátních dluhopisů s ratingem BB na čínském domácím trhu činily na konci období šetření 20 % (60).

(258)

Z uvedených důvodů proto Komise trvala na svém postoji, že metodika s relativním rozpětím lépe odráží rizikovou přirážku, kterou by finanční instituce použila na čínské vyvážející výrobce na nenarušeném trhu, zejména vzhledem k tomu, že základní úroková sazba v ČLR a základní úroková sazba v USA se v průběhu času vyvíjely rozdílně.

(259)

Skupina Hankook rovněž tvrdila, že Komise neodečetla úrok zaplacený po období šetření, který byl splatný za období šetření. Komise své výpočty přezkoumala a zjistila, že tento odpočet náležitě provedla, a uvedené tvrzení zamítla.

(260)

Skupina Hankook dále argumentovala, že její dokumentární fakturaci externím subjektům nelze kvalifikovat jako financování. A i pokud by tato fakturace měla být považována za nástroje financování, skupina zpochybňovala referenční sazbu, kterou Komise použila při výpočtu výhody a která údajně nepřihlížela ke struktuře úrokové sazby, jakou používají banky (na základě sazby LIBOR pro jednotlivé země) v odpovídajících měnách.

(261)

Zaprvé Komise nesouhlasila se skupinou Hankook v tom, že dokumentární fakturaci externím subjektům nelze kvalifikovat jako financování. Ve skutečnosti díky těmto finančním nástrojům mohla skupina Hankook inkasovat peníze předem a snižovat tak své kurzové riziko při fakturaci v jiných měnách než v RMB. Jedná se proto o mechanismus krátkodobého financování ve prospěch skupiny Hankook.

(262)

Za druhé pokud jde o použité referenční sazby, Komise nenalezla žádné indexy pro úvěry s ratingem BB v CAD, AUD a JPY. Vzhledem k tomu, že uvedené země vykazují podobnou úroveň hospodářského rozvoje jako USA, Komise použila průměrné sazby LIBOR v USD plus rizikovou přirážku USA pro společnosti s ratingem „BB“ jako zástupnou hodnotu pro uvedené měny. Pro dokumentární fakturaci externím subjektům v GBP, SEK a EUR byl použit index ICE BofAML. Sazby LIBOR pro úvěry v EUR, GBP a SEK byly často záporné, a proto byly jako referenční hodnota považovány za nevhodné coby výchozí bod pro výpočet referenční hodnoty. Na druhou stranu index ICE BofAML představuje koš dluhopisů s vysokým výnosem, tj. dluhopisů nižšího než investičního stupně, v EUR. To odpovídá úvěrovému ratingu, který Komise považovala za použitelný pro skupinu Hankook. Komise proto trvala na svém stanovisku, pokud jde o dokumentární fakturaci externím subjektům skupiny Hankook.

(263)

Po poskytnutí konečných informací skupina Hankook dále tvrdila, že index ICE BofAML Euro High Yield není relevantní pro účely stanovení referenční úrokové sazby na základě sazby LIBOR plus přirážky a že Komise měla rizikovou přirážku upravit stejně jako v případě bankovních úvěrů. Komise s tímto názorem nesouhlasí. Jak je vysvětleno ve 262. bodě odůvodnění výše, index ICE BofAML Euro High Yield představuje koš dluhopisů s úvěrovým ratingem odpovídajícím úvěrovému ratingu BB, což je rating skupiny Hankook. Odpovídá tak úrokové sazbě, kterou by společnost s ratingem BB měla běžně platit za finanční prostředky v EUR. Co se týče úvěrů v CAD, AUD a JPY, zopakovala skupina Hankook připomínky, které uvedla v souvislosti s informačním dokumentem. Tvrdila, že je na Komisi, aby stanovila referenční hodnotu, která by se co nejvíce blížila realitě trhu. Komise se domnívá, že tak učinila, jelikož pro CAD, AUD, JPY neexistují na úrovni společností s ratingem BB žádné veřejně dostupné údaje, které by umožnily stanovit referenční hodnotu na základě příslušných ratingů LIBOR. Kromě toho asociace British Bankers' Association (v současnosti nazvaná Intercontinental Exchange Group nebo-li ICE) přestala v roce 2013 pro řadu měn včetně CAD a AUD sazbu LIBOR používat. Tržní podmínky na těchto trzích jsou navíc podobné podmínkám na americkém finančním trhu. Komise proto trvá na svém stanovisku, že použití indexu ICE BofAML Euro High Yield bylo vhodnou metodou.

(264)

Skupina Giti rovněž uvádí podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci. Skupina však také vykazuje vysoký poměr dluhu k aktivům, a to se vzestupným trendem během období šetření.

(265)

Vyvážející výrobci skupiny Giti jsou ve velmi odlišných finančních situacích. Tři z nich byli v posuzovaném období ziskoví. Také další finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům nebo ukazatel úrokového krytí, nenaznačovaly žádné závažné strukturální problémy ohledně schopnosti těchto společností splácet dluh. Další dva výrobci však byli během celého posuzovaného období soustavně ztrátoví. Neměli však žádné nesplacené úvěry od bank, které nejsou ve spojení, a vlastně jsou plně financováni z dlouhodobého nesplaceného úvěru od mateřské společnosti.

(266)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila skupině Giti hodnocení A+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových hodnocení popsanému ve 237. až 242. bodě odůvodnění výše, dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(267)

Komise proto dospěla k závěru, že je vhodné použít referenční hodnotu BB, jak je uvedeno v 251. až 253. bodě odůvodnění na úrovni činností skupiny pro výpočet celkové výhody pro pneumatiky vyplývající z absence řádného posouzení rizik.

(268)

Po zveřejnění informačního dokumentu skupina Giti zpochybnila rating BB použitý na společnosti skupiny Giti. Společnost tvrdila, že Komise použila rating BB plošně pro všechny společnosti v Číně, místo aby zkoumala individuální situaci společností zařazených do vzorku. V tomto ohledu společnost poukázala na skutečnost, že skupina nemá žádné revolvingové úvěry a že zisky jednotlivých společností v rámci skupiny se velmi různí.

(269)

Komise s tímto posouzením ze strany skupiny Giti nesouhlasila. Jak je uvedeno v oddílech 3.4.4.3 až 3.4.4.6, Komise provedla individuální posouzení každé skupiny společností zařazených do vzorku a zkoumala individuální situaci každé ze společností v těchto skupinách. V konkrétním případě skupiny Giti skutečně neexistovaly žádné revolvingové úvěry a finanční situace vyvážejících výrobců se velmi různila, přičemž tři vyvážející výrobci byli ziskoví a dva vyvážející výrobci zaznamenávali těžké a dlouhotrvající ztráty. Komise tudíž každému z těchto vyvážejících výrobců přiřadila jiný úvěrový rating. S ohledem na vzájemnou propojenost těchto společností, a konkrétně na skutečnost, že dluhové zatížení ztrátových výrobců bylo vlastně prostřednictvím mezipodnikových transakcí přeneseno na ziskové subjekty ve skupině, které těmto výrobcům poskytovaly podporu, Komise se rozhodla přiřadit celé skupině jediný úvěrový rating. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(270)

Skupina Giti rovněž zmínila určité drobné chyby ve výpočtech, které Komise akceptovala a odpovídajícím způsobem je opravila.

(271)

Čtyři vyvážející výrobci ze skupiny China National Tire jsou v odlišných finančních situacích. Dva z nich v období let 2014–2016 soustavně dosahovali zisku a vykazovali dosti uspokojivé finanční ukazatele. Jeden z těchto dvou výrobců však začal v první polovině roku 2017 zaznamenávat ztrátu a byl u něj zjištěn revolvingový úvěr, což naznačuje, že společnost může být v méně jisté finanční situaci, než jaká by na první pohled vyplývala z finančních výkazů.

(272)

U třetího a čtvrtého výrobce však finanční výkazy, jakož i důkazy zjištěné během inspekce na místě ukázaly, že tyto společnosti nadále získávaly úvěry s atraktivními úrokovými sazbami, přestože vykazovaly po sobě jdoucí ztrátové roky, vysoké poměry dluhu k aktivům, nízké úrokové krytí, zhoršující se finanční ukazatele, zastavenou výrobu, problémy týkající se trvání podniku, na které poukázali auditoři, a nejisté vyhlídky do budoucnosti. Kromě toho byli výrobci závislí na revolvingových úvěrech a jeden z nich nebyl schopen splácet některé ze svých dluhů. V období šetření tyto společnosti dokonce přestaly získávat externí úvěry. Nadále však přijímaly finanční podporu v podobě úvěrů, které v jejich zastoupení získávala jejich mateřská společnost. Podmínky těchto úvěrových smluv pro účely úvěru zmiňovaly dceřinou společnost, která se nachází v problematické situaci. Kromě toho podle mezipodnikové dohody museli dotyční vyvážející výrobci tyto úvěry v plné výši splatit mateřské společnosti.

(273)

Prostřednická mateřská společnost, CNRC, byla v období let 2015–2016 a v období šetření zisková, ačkoli její ziskovost byla slabá a společnost ve velké míře využila pákového efektu. Komise dále zjistila, že více než polovina úvěrů poskytnutých na úrovni společnosti CNRC byly revolvingové úvěry. Podobný obraz poskytuje i analýza hlavní mateřské společnosti, skupiny Chemchina, kde se nízká ziskovost kombinovala s vysokým pákovým efektem a určitou závislostí na revolvingových úvěrech. Kromě toho na úrovni skupiny Chemchina Komise zjistila, že dluhopisy byly použity ke splácení neuhrazených úvěrů.

(274)

Pro společnost CNRC nebo její dceřiné společnosti nebyly poskytnuty žádné úvěrové ratingy. Čínská ratingová agentura však skupině Chemchina opakovaně udělila úvěrový rating AAA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínského úvěrovému ratingu uvedenému ve 237. až 242. bodě odůvodnění výše, jakož i k důkazům zjištěným během ověřování, Komise proto čínský rating skupiny Chemchina nevzala v úvahu.

(275)

S ohledem na výše uvedenou obecnou situaci Komise shledala, že je nezbytné nalézt vhodnou referenční hodnotu pro jednotlivé společnosti ve skupině. Aby zohlednila zvýšenou expozici bank vyplývající z existence revolvingových úvěrů v některých z výrobních společností, Komise použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila u těchto úvěrů výpočet relativního rozpětí za pomocí srovnání korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B (namísto BB) se stejnou dobou trvání. Podle definic úvěrového ratingu agentury Standard & Poor's je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužníci hodnocení ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů.

(276)

Komise proto použila toto hodnocení jako příslušnou referenční hodnotu pro všechny úvěry s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované společnostem, jež využívaly revolvingových úvěrů. Revolvingové úvěry se totiž obvykle uzavírají na krátkou dobu. Je velmi nepravděpodobné, že by byl zjištěn revolvingový úvěr se splatností delší než dva roky, a důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podpořily.

(277)

U zbývajících úvěrů se splatností 2 let a více a u společností, které revolvingové úvěry neměly, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je vysvětleno ve 251. bodě odůvodnění.

(278)

A dále Komise dospěla k závěru, že na úrovni dvou ze společností zapojených do výroby pneumatik byly dané společnosti v období let 2015–2016 a během období šetření ve špatné finanční situaci. Bez státní podpory by v období šetření neměly přístup k dalším úvěrům. Proto výhoda, kterou tato společnost získala, překračovala rámec běžné přirážky k úrokové sazbě. Tato výhoda plynula během období šetření z poskytování úvěrů, které by na základě celkové finanční situace společnosti nebyly bez podpory státu poskytnuty. V této souvislosti Komise konstatovala, že skupina China National Tire je velký podnik ve vlastnictví státu, který je součástí skupiny Chemchina, a že skupina Chemchina byla v 13. pětiletém petrochemickém plánu vyčleněna jako klíčový podnik.

(279)

Proto se v souladu s oddílem E písm. b) bodem V pokynů z roku 1998 (61) Komise rozhodla považovat nesplacené částky těchto úvěrů během období šetření za grant poskytnutý v zájmu dosažení cílů vládních politik. Jelikož uvedené společnosti během období šetření kvůli své špatné finanční situaci, která existovala již v období 2015–2016, již neobdržely žádné nové externí úvěry, považovala Komise úvěry nesplacené během období šetření, které však byly poskytnuty v průběhu roku 2015 a v první polovině roku 2016, za granty, s náležitou úpravou, jak je popsáno ve 280. bodě odůvodnění níže. Kromě toho Komise považovala mezipodnikové úvěry, které v období šetření čerpala mateřská společnost v zastoupení své dceřiné společnosti, za granty, neboť byly jasně určeny této dceřiné společnosti, která je byla povinna splatit.

(280)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina China National Tire, že mezipodnikové úvěry, které si vzala mateřská společnost jménem své dceřiné společnosti, by neměly být považovány za granty, protože mezi mateřskou společností a bankami byly podepsány úvěrové smlouvy. Proto pro výpočet výhody plynoucí ze subvence nemohou být tyto úvěry považovány za úvěry dceřiných společností. Komise s tímto posouzením nesouhlasila, jelikož úvěrové smlouvy uzavřené s bankami jasně uvádí, že účelem půjček bylo poskytnout finanční prostředky dceřiným společnostem v obtížích. Kromě toho mateřská společnost podepsala s dceřinými společnostmi zvláštní dohody, v nichž se jasně odkazovalo na konkrétní úvěrové smlouvy s bankami a které stanovily, že dceřiné společnosti musí úvěry splatit z vlastních prostředků.

(281)

Skupina China National Tire rovněž obecně tvrdila, že úvěry poskytnuté dvěma vyvážejícím výrobcům neodpovídají grantům, jelikož uvedené úvěry nebyly prominuty ani nesplaceny. Komise v této souvislosti objasnila, že se nedomnívala, že by se úvěry poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku rovnaly grantům jako takovým. Uznala, že s úvěry poskytovanými společnostem se pojily platební závazky. V případě výpočtu výhody plynoucí z takové transakce Komise neprovedla srovnání úrokových sazeb, ale vzala místo toho jako výchozí bod nesplacené částky úvěrů. Dále Komise uvedla, že pro výpočet výhod nezohledňovala celou výši úvěru, jak je vysvětleno v bodě odůvodnění níže.

(282)

Získaná výhoda byla určena na základě nesplacené částky úvěru, od níž byl odečten úrok zaplacený během období šetření. Částka úvěru byla upravena tak, že byla snížena podle základního účelu úvěru. Pokud byl účel úvěru označen jako likvidní/provozní kapitál, byla vzata celá částka. Pokud byl úvěr jasně vázán na dlouhodobé investice, částka byla snížena po dobu trvání úvěru a zohledněna byla pouze částka přidělená na období šetření. A konečně, výše této výhody byla dále upravena tak, aby odrážela pouze počet dnů v období šetření, během nichž byl úvěr aktuální.

(283)

Skupina China National Tire nakonec po poskytnutí konečných informací zdůraznila, že výhody plynoucí z mezipodnikových úvěrů získaných od ChemChina Finance byly počítány dvakrát, jelikož byly zohledněny na úrovni jednotlivých příjemců v rámci skupiny, přestože Komise již vypočítala výši subvence mezibankovních úvěrů získaných ChemChina Finance od bank. Komise uvedené tvrzení přijala a výpočet výhody pro preferenční úvěry náležitě upravila.

(284)

Skupina Xingyuan podle svých vlastních finančních účtů uvedla, že se nachází v obecně obtížné finanční situaci. Hlavní společnost ve skupině, která je rovněž hlavním vyvážejícím výrobcem, byla v celém období let 2014–2016 ztrátová. Ke konci roku 2016 měla společnost záporný vlastní kapitál, neboť její poměr dluhu k aktivům převyšoval 100 % a její kumulované ztráty byly vyšší než její splacený kapitál.

(285)

Při inspekci na místě také Komise zjistila mezi úvěry ve vzorku několik revolvingových úvěrů a konstatovala, že společnost má problémy se splácením úroku a jistiny úvěrů. Několik úvěrů bylo splaceno pozdě a některé úvěry, u nichž splatnost nastala během období šetření, nebyly splaceny po několika měsících.

(286)

Kromě toho podniková úvěrová zpráva PBOC o společnosti ukázala, že společnost má významná podrozvahová pasiva, neboť poskytla záruky za úvěry poskytnuté třetím stranám, které nejsou ve spojení, v odvětví pneumatik v regionu. Kromě toho 31 % jejích nesplacených úvěrů bylo v podnikové úvěrové zprávě klasifikováno v „problematické“ kategorii.

(287)

A konečně Komise zjistila, že společnost má problémy s platbami svému hlavnímu dodavateli surovin a že vůči tomuto dodavateli eviduje významnou nesplacenou částku, která je kvalifikována jako „úvěr“.

(288)

Vyvážející výrobce ve spojení byl v posuzovaném období naopak mírně ziskový. Ačkoli tato společnost nebyla ztrátová, úroveň ziskovosti byla obecně nedostatečná, což společnost vystavuje riziku nepříznivých změn podnikatelských, finančních nebo ekonomických podmínek. Společnost měla vysoký poměr dluhu k aktivům, neměla však žádné revolvingové úvěry.

(289)

Navzdory těmto okolnostem čínská ratingová agentura udělila během období šetření skupině Xingyuan tuzemský úvěrový rating AA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínského ratingu uvedenému ve 237. až 242. bodě odůvodnění, jakož i k důkazům zjištěným během ověřování, Komise proto čínský rating skupiny Xingyuan Group nevzala v úvahu.

(290)

S ohledem na výše uvedenou obecnou situaci Komise shledala, že je nezbytné nalézt vhodnou referenční hodnotu pro jednotlivé společnosti ve skupině.

(291)

Komise dospěla k závěru, že na úrovni vyvážejícího výrobce je situace taková, že by tato společnost nezískala během období šetření bez státní podpory přístup k dalším úvěrům. Proto výhoda, kterou tyto společnosti získaly, překračovala rámec běžné přirážky k úrokové sazbě. Tato výhoda plynula během období šetření z poskytování úvěrů, které by na základě celkové finanční situace společnosti nebyly bez podpory státu poskytnuty. V této souvislosti Komise konstatovala, že skupina Xingyuan byla v prováděcím plánu transformace a modernizace odvětví pneumatik provincie Šan-tung uvedena jako jeden ze sedmi klíčových regionálních podniků vyrábějících pneumatiky.

(292)

Proto se v souladu s oddílem E písm. b) bodem V pokynů z roku 1998 Komise rozhodla považovat nesplacené částky těchto úvěrů během období šetření za grant poskytnutý v zájmu dosažení cílů vládních politik. Na základě dostupných informací Komise napadla pouze úvěry poskytnuté během období šetření.

(293)

Pro úvěry vyvážejícího výrobce poskytnuté před obdobím šetření a s ohledem na existenci revolvingových úvěrů na úrovni této společnosti se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě stanovené v 275. bodě odůvodnění výše pro všechny úvěry s délkou splatnosti dva roky nebo méně. U jakýchkoli zbývajících úvěrů se splatností 2 let a více se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je vysvětleno ve 251. bodě odůvodnění.

(294)

U ostatních společností skupiny Xingyuan Komise dospěla k závěru, že na základě dostupných informací může použít obecnou referenční hodnotu, která uděluje nejvyšší stupeň hodnocení dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak vysvětluje 251. bod odůvodnění.

(295)

Šetření prokázalo, že čínské finanční instituce v souvislosti s poskytováním jednotlivých úvěrů každé ze společností zařazených do vzorku poskytovaly také úvěrové linky. Ty spočívaly v rámcových dohodách, v jejichž rámci banka umožnila společnostem ve vzorku čerpat určitou maximální částku finančních prostředků v podobě různých dluhových nástrojů (úvěrů, dokumentárních směnek, obchodního financování atd.). Za běžných tržních podmínek by takové úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky, jakož i poplatkům za obnovení účtovaným v rané fázi za obnovení platnosti úvěrových linek. Komise však zjistila, že všechny ze společností ve vzorku využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně.

(296)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení je výhoda, kterou příjemce takto získal, rozdílem mezi částkou, kterou platí společnost za poskytnutí úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku, kterou lze získat na trhu.

(297)

Jeden z vyvážejících výrobců ve skupině Hankook zařazených do vzorku získal úvěrové linky od bank, jejich ústředí má sídlo v oblasti jiné finanční jurisdikce než ČLR, a tyto úvěrové linky byly předmětem poplatků za poskytnutí úvěru a za sjednání, jak je běžné na světových finančních trzích. Vzhledem k tomu, že tyto úvěrové linky poskytnuté specificky společnostem, které působí v odvětví pneumatik, nepodléhaly poplatkům za obnovení, Komise se rozhodla v projednávané věci takové poplatky nepoužít. Dotyčné úvěrové linky byly tudíž považovány za přiměřenou zástupnou hodnotu pro účely referenční hodnoty. V důsledku toho byla průměrná hodnota poplatků za tyto úvěrové linky použita jako referenční hodnota v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení.

(298)

Výše poplatků použitá jako referenční hodnota se uplatnila poměrným podílem na výši každé příslušné úvěrové linky, aby se tak zjistila výše subvence (snížená o veškeré uhrazené poplatky). V případech, kdy úvěrová linka trvala více než jeden rok, byla celková výše subvence přepočtena na dobu trvání úvěrové linky a byla určena odpovídající výše připadající na období šetření.

(299)

Po zveřejnění informačního dokumentu a po poskytnutí konečných informací společnost skupina Hankook uvedla, že nebyly účtovány žádné přímé poplatky, neboť čínské banky v rozhodnutí o otevření úvěrové linky pro společnost přihlédly k celkovým příjmům generovaným z jiných produktů a služeb.

(300)

Komise souhlasila s tím, že se očekává, že jakýkoli zákazník, který si u banky otevře úvěrovou linku, bude nakupovat i jiné produkty a služby této konkrétní banky. Obecná praxe je však taková, že zákazníci jsou povinni zaplatit přímý poplatek, jak dokazuje přímý poplatek účtovaný dvěma zámořskými bankami při otevření jejich úvěrových linek pro skupinu Hankook. Banky musí skutečně vyhradit finanční prostředky tak, aby je měly okamžitě k dispozici kdykoli během doby otevření úvěrové linky. Skupina Hankook nepředložila žádný důkaz o údajných důvodech prominutí přímých poplatků. Kromě toho v některých případech mohou být vypůjčovatelé povinni udržovat v bance minimální částku vkladu. Tvrzení skupiny Hankook se tudíž zamítá.

(301)

Po zveřejnění informačního dokumentu skupina Giti uvedla, že Komise u řady úvěrových linek použila nesprávný počet dnů nesplacení a že od výhody neodečetla některé poplatky, které společnost uhradila. Komise tyto připomínky zčásti akceptovala a výpočet výhod odpovídajícím způsobem revidovala.

(302)

Z šetření vyplynulo, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenčních úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti by se tyto úvěry a úvěrové linky měly považovat za napadnutelnou subvenci.

(303)

Výše subvence zjištěná pro preferenční úvěry během období šetření činí u skupin společností zařazených do vzorku:

(304)

Dvě ze společností zařazených do vzorku využily preferenčního financování v podobě dluhopisů.

(305)

V Číně jsou subjekty na trhu dluhopisů v zásadě tytéž subjekty, které jsou činné na úvěrovém trhu. Společnosti, které chtějí vydávat dluhopisy, si musí vyžádat služby finanční instituce, jež jedná jako upisovatel. Upisovatelé organizují emisi dluhopisů a navrhují úrokové sazby, za které bude dluhopis předložen investorům. Těmito upisovateli jsou tytéž banky ve vlastnictví státu, které také poskytují preferenční úvěry, které byly uvedeny v oddíle 3.4 výše. Kromě toho jsou investoři kupující tyto dluhopisy rovněž čínské banky (ve vlastnictví státu), jelikož více než 95 % celkového objemu obchodování se odehrává na mezibankovním trhu (62).

(306)

Jak je popsáno v oddíle 3.4.1 výše, tyto finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv.

(307)

Pro dluhopisy platí i obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí a který byl již popsán v oddíle 3.4 výše. Kromě toho konkrétně pro dluhopisy platí tyto regulační dokumenty:

(308)

zákon Čínské lidové republiky o cenných papírech, ve znění revidovaném a přijatém na 18. zasedání stálého výboru desátého Všečínského shromáždění lidových zástupců dne 27. října 2005 s účinností od 1. ledna 2006 (aktuální znění bylo vyhlášeno dne 31. srpna 2014) (dále jen „zákon o cenných papírech“);

(309)

správní opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi, nařízení Čínské regulační komise pro cenné papíry č. 113, 15. ledna 2015;

(310)

opatření pro správu nástrojů dluhového financování jiných než finančních podniků na mezibankovním trhu dluhopisů, která vydala Čínská lidová banka, nařízení Čínské lidové banky [2008] č. 12, 9. dubna 2008;

(311)

předpisy pro správu korporátních dluhopisů, které vydala Státní rada dne 18. ledna 2011.

(312)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Emisi každého dluhopisu musí schválit různé vládní orgány, například PBOC, NDRC nebo CSRC, podle druhu dluhopisu a typu emitenta. Kromě toho podle předpisů pro správu korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(313)

Navíc by podle článku 16 zákona o cenných papírech měla veřejná emise dluhopisů splňovat následující požadavky: „investování získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu […]“ a „získané finanční prostředky […] musí být použity k ověřenému účelu“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu.

(314)

Podle správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi lze v rámci veřejné emise nabízet jen určité dluhopisy, které odpovídají přísným kritériím kvality, jako je například úvěrové hodnocení AAA. Většina dluhopisů bude proto vydávána jako soukromé emise pro tzv. kvalifikované investory, které schválila CSRC a kterými jsou v zásadě čínští institucionální investoři.

(315)

A konečně úrokové sazby pro korporátní dluhopisy nejsou určovány volně, neboť článek 18 předpisů pro správu korporátních dluhopisů uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(316)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o účinném výkonu kontroly na základě konkrétních emisí dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které popisují 307. až 315. bod odůvodnění výše, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(317)

Inspekce na místě odhalily, že dluhopisy vydávaly dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku s úrokovými sazbami, které se blížily referenčním úrokovým sazbám PBOC, a to bez ohledu na finanční situaci a stav úvěrového rizika společností.

(318)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby dluhopisů úvěrový rating podobně jako u úvěrů. Jak však popisují 237. až 242. bod odůvodnění, místní ratingový trh je narušen a úvěrové ratingy jsou nespolehlivé. To bylo doloženo skutečností, že prospekty dluhopisů a ratingové zprávy pro dluhopisy emitované společnostmi zařazenými do vzorku neodpovídaly skutečné situaci společností.

(319)

V jednom případě se například finanční analýza emise dluhopisů opírala o velmi vysoký obrat a zisk ve výši 12 %, ačkoli finanční výkazy společnosti ukazovaly, že je ve skutečnosti ztrátová.

(320)

V jiném případě podrobný prospekt dluhopisu varoval, že výše pasiv společnosti narůstá, že „dluhová zátěž emitenta je závažná a poměr jeho aktiv a pasiv je vyšší než průměrná hodnota v odvětví … Celkově je krátkodobá platební schopnost emitenta relativně nízká, z hlediska platební schopnosti zde tudíž existuje určitý krátkodobý tlak … Pokud jde o zisk, spoléhá se společnost zejména na jiné než provozní výnosy. To znamená řadu nejistot, pokud jde o ziskovost společnosti.“ V závěru zprávy je však nabídce dluhopisů udělen úvěrový rating AAA.

(321)

A konečně Komise upozornila, že za běžných tržních podmínek by úrokové sazby u dluhopisů měly být v průměru vyšší než úrokové sazby u úvěrů, neboť jsou považovány za podřízený dluh. V případě společností zařazených do vzorku však byly úrokové sazby pro dluhopisy rovné úrokovým sazbám pro úvěry nebo byly vyšší.

(322)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všech čínské finanční instituce, které organizovaly emise dluhopisů pro společnosti zařazené do vzorku, jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Kromě toho byla dvěma vyvážejícím výrobcům poskytnuta výhoda, neboť dluhopisy byly emitovány se sazbami, které byly nižší než tržní sazby odpovídající jejich skutečnému profilu rizik.

(323)

Komise zastávala názor, že preferenční financování prostřednictvím dluhopisů je ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické, neboť dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů a zákon ČLR o cenných papírech uvádí, že emise dluhopisů musí být v souladu s průmyslovými politikami státu. Podle těchto politik jsou radiální pneumatiky s vysokou funkčností (včetně bezdušových pneumatik pro nákladní automobily) specifikovány jako podporovaná kategorie výrobků.

(324)

Vzhledem k tomu, že dluhopisy jsou v zásadě jen jiným druhem dluhového nástroje, který se podobá úvěrům, a vzhledem k tomu, že metodika výpočtu pro úvěry již vychází z určitého koše dluhopisů, rozhodla se Komise použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.4.4 výše. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem AA BB o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby dluhopisů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

(325)

Výše subvence zjištěná pro preferenční dluhopisy během období šetření činí u skupin společností zařazených do vzorku:

(326)

Podle žadatele poskytovaly banky ve vlastnictví státu v Číně vývozní odběratelské úvěry nebo zvýhodněné půjčky zahraničním společnostem, například dovozcům, s cílem podporovat vývoz čínských výrobků, technologie a služeb, například pneumatik.

(327)

Během šetření Komise zjistila, že žádný z dovozců, ať byli, nebo nebyli ve spojení, neeviduje ve svém účetnictví žádné nesplacené úvěry od čínských finančních institucí. Komise proto dospěla k závěru, že tento program nebyl během období šetření na společnosti zařazené do vzorku použitelný.

(328)

Na konci roku 2015 získala společnost CNRC 65 % podíl ve skupině Pirelli. Tato skupina byla tehdy oceněna na 7,1 miliardy EUR. Uvedenou akvizici doprovázelo několik podpůrných opatření ze strany čínské vlády.

(329)

Po zveřejnění informačního dokumentu a po poskytnutí konečných informací čínská vláda, společnost Pirelli a společnost CNRC tvrdily, že Komise nemohla tento režim prošetřovat, neboť nebyl obsažen v podnětu ani v oznámení o zahájení řízení. Po poskytnutí konečných informací čínská vláda toto tvrzení zopakovala a tvrdila, že Komise neposkytla před zahájením šetření příležitost ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení, což ČLR zabránilo navrhnout vzájemně dohodnuté stanovisko. Čínská vláda kromě toho tvrdila, že nové režimy lze napadnout pouze v případě, pokud je pro to v právu Unie právní základ. Tento právní základ však byl zaveden až poté, co nový čl. 10 odst. 7 druhý pododstavec základního nařízení vstoupil v platnost v prosinci 2017 (63), a není tak použitelný na toto řízení. Společnost CNRC byla toho názoru, že každý program musí být v oznámení o zahájení řízení jednotlivě uveden. Jelikož Komise zmiňovala pouze „granty“ nebo „úvěry“, a nikoli „kapitálové investice“, nevztahuje se toto řízení na Fond hedvábné stezky (dále jen „SRF“).

(330)

Komise s tím nesouhlasí. V oznámení o zahájení řízení byl uveden „1) přímý převod finančních prostředků a potenciální přímý převod finančních prostředků nebo závazků“. Jak v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodě i) základního antisubvenčního nařízení, tak v čl. 1 odst. 1 písm. a) odst. 1 bodě i) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních je termín „přímý převod finančních prostředků“ objasněn příklady v závorkách. Jsou v nich uvedeny „například dary, půjčky, účasti na základním kapitálu“. Coby kapitálová investice proto investice SRF spadá v oznámení o zahájení řízení pod položku „přímý převod finančních prostředků“. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 334. až 340. bodě odůvodnění níže, nejsou investice SRF pro účely tohoto šetření považovány za samostatný program. Investice SRF spíše představují dodatečnou intervenci v balíčku pěti finančních intervencí čínské vlády v souvislosti s akvizicí společnosti Pirelli. Spolu s další kapitálovou investicí od společnosti CINDA byly součástí tohoto balíčku grant, úvěr a splátka úroku, u nichž společnost CNRC akceptuje, že byly předmětem řádného šetření. Analýzou investice SRF tak Komise do šetření nezařadila samostatný program, ale spíše prozkoumala všechny relevantní části jednoho komplexního finančního opatření jako součást programu na podporu zahraničního obchodu v této souvislosti.

(331)

Kromě toho, i kdyby existovaly pochybnosti o rozsahu subvencí, které jsou předmětem řízení, Komise tyto pochybnosti během šetření zcela transparentně rozptýlila. Otázka tržní povahy investic, které uskutečnil SRF, byla nastolena na základě obecné shody během inspekce na místě u čínské vlády, kdy čínská vláda poskytla i užitečné informace o povaze fondu SRF. V této souvislosti byla Komise rovněž překvapena tvrzením, které společnost CNRC po poskytnutí konečných informací předložila, a sice že čínská vláda poskytla během inspekce na místě pouze ústní odpověď a že Komise si nevyhledala další informace o tržní povaze SRF. Komise naopak v tomto ohledu zaslala čínské vládě dopis podle článku 28 a obdržela určitou dokumentaci o investicích čínské vlády do SRF, což opět dokládá skutečnost, že tento aspekt financování čínskou vládou byl řádnou součástí řízení.

(332)

Tvrzení, že investice SRF nespadají do oblasti působnosti šetření, bylo proto zamítnuto.

(333)

Třináctý pětiletý plán rozvoje zahraničního obchodu, který vydalo Ministerstvo obchodu dne 26. prosince 2016

(334)

Komise zjistila, že čínská vláda různými způsoby intervenovala s cílem usnadnit akvizici 65 % podílu ve skupině Pirelli společností CNRC.

(335)

Zaprvé společnost CNRC obdržela grant ve výši 500 milionů RMB (přibližně 66 milionů EUR) od komise SASAC za účelem „podpory globální spolupráce v oblasti výrobních kapacit v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna stezka““ v souladu s oznámením ministra financí o uvolnění centrálního státního provozního kapitálového rozpočtu v roce 2016, CZ [2016], č. 18.

(336)

Zadruhé společnost CNRC obdržela preferenční úvěr ve výši 800 milionů EUR od bankovního konsorcia, jehož členy byly banky China Development Bank (dále jen „CDB“), EXIM a China Construction Bank (dále jen „CCB“). Úvěrová smlouva uvádí jako účel úvěru akvizici společnosti Pirelli.

(337)

Zatřetí společnost CNRC obdržela 17 milionů RMB jako vrácené úroky zaplacené za úvěr uvedený v bodě odůvodnění výše. Tyto vrácené úroky poskytlo ministerstvo financí „na akvizici akciových práv ve skupině Pirelli“ v rámci „klíčových projektů ze zvláštních fondů roku 2015 pro rozvoj zahraničního obchodu“ v souladu s oznámením o přidělení subvencovaných finančních prostředků pro klíčové projekty ze zvláštních fondů roku 2015 pro rozvoj zahraničního obchodu a ekonomiky, C.H. [2015] č. 653 a Chemchina File [2016] č. 144.

(338)

Začtvrté se čínská vláda podílela na nabytí podílu ve skupině Pirelli tak, že zajistila kapitálovou účast v hodnotě 533 milionů EUR prostřednictvím SRF, což je vládní investiční fond, který je součástí iniciativy „Jeden pás, jedna stezka“. Dohoda o investicích se zabývá praktickými detaily transakce, avšak neuvádí základní podmínky. Komise nezískala žádné další dokumenty mezi SRF a společností CNRC týkající se této konkrétní operace.

(339)

A konečně se po nabytí podílu čínská vláda podílela na restrukturalizaci v rámci skupiny China National Tire Group tím, že zajistila kapitálovou účast v hodnotě 266 milionů EUR prostřednictvím společnosti China Cinda Asset Management Company Ltd. (dále jen „Cinda“) ve společnosti, která ovládala průmyslovou výrobu pneumatik ve skupině Pirelli.

(340)

Všech pět intervencí mělo společný cíl, a sice umožnit společnosti CNRC koupit společnost Pirelli. Společně se na ně odkazuje jako na „opatření“.

(341)

Určitá část podpory čínské vlády byla tudíž poskytnuta přímo (např. prostřednictvím grantů), určitá část byla poskytnuta nepřímo prostřednictvím subjektům ve vlastnictví státu. Pokud jde o preferenční úvěr uvedený v bodě odůvodnění výše, Komise již v oddíle 3.4.1 stanovila, že banky CDB, EXIM a CCB jednaly při poskytování úvěrů společnostem zařazeným do vzorku jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(342)

Pokud jde o fond SRF a společnost Cinda, Komise konstatovala, že oba subjekty plně vlastní čínská vláda a že struktura jejich správy a řízení naznačuje, že stát na ně vykonává účinný vliv.

(343)

Podle své webové stránky je SRF subjektem ve vlastnictví státu, který tento stát zřídil a který podporuje za účelem poskytování investiční a finanční podpory obchodní a hospodářské spolupráce a propojení v rámci iniciativy „Pás a stezka“. Společnost je ve 100 % vlastnictví státu prostřednictvím státní správy cizích měn, China Investment Corporation, bank EXIM a CDB. Má představenstvo a dozorčí radu, které tvoří zástupci různých ministerstev.

(344)

Společnost Cinda byla založena jako podnik ve vlastnictví státu a tzv. špatná banka pro China Construction Bank v roce 1999. Podle její výroční zprávy se jednalo o první společnost spravující aktiva, která byla zřízena v dubnu 1999 na základě souhlasu státní rady, aby řešila finanční riziko a udržovala stabilitu finančního systému a rovněž usnadňovala reformu bank a podniků ve vlastnictví státu. V roce 2017 byly hlavními akcionáři společnosti Ministerstvo financí (64,45 %) a Národní rada pro fond sociálního zabezpečení ČLR (7,06 %). Představenstvo a dozorčí radu společnosti tvoří kombinace zástupců vládních orgánů a velkých finančních institucí ve vlastnictví státu.

(345)

Základní činností společnosti je správa aktiv zasažených problémy. Podle své výroční zprávy společnost „úzce koordinovala národní strategii“ a mimo jiné podporovala budování iniciativy „Jeden pás, jedna stezka“. Společnost se rovněž zavázala, že „bude svědomitě studovat a uskutečňovat ducha 19. národního sjezdu Komunistické strany Číny a myšlenky Si Ťin-pchinga o socialismu čínského typu v nové éře, důrazně posilovat vedoucí postavení strany a poskytovat silnou politickou záruku rozvoje společnosti“.

(346)

Na základě informací poskytnutých během inspekce na místě, jakož i veřejně dostupných informací tak Komise došla k závěru, že existují formální indicie vládní kontroly fondu SRF a společnosti Cinda.

(347)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním fondu SRF a společnosti Cinda. V této souvislosti Komise konstatovala, že na jejich účast je třeba pohlížet v kontextu následujícího právního rámce:

(348)

Třináctý pětiletý plán rozvoje zahraničního obchodu stanoví obecné zásady politiky Číny v oblasti zahraničního obchodu, což zahrnuje otevírání obchodu v širším rozsahu a na vyšší úrovni a kombinaci přístupů „vykročení do světa“ a „zavádění“ jako hnací síly růstu obchodu. Cílem plánu je také prosazovat transformaci ve smyslu posunu od vývozu, kterému dominují výrobky, k vývozu zboží, služeb, technologií a kapitálu. V této souvislosti jeden z hlavních úkolů stanovených v kapitole III.3 plánu uvádí posílení funkce nadnárodní operativní schopnosti podniků zahraničního obchodu, která podporuje silné společnosti k rozšiřování průmyslových řetězců, provádění nadnárodních fúzí a akvizic a k získávání kvalitních značek, klíčových technologií a marketingových kanálů. Plán dále zmiňuje, že bude poskytována systematická podpora pro nadnárodní podniky s dobrou pověstí, aby se tak vytvořila skupina velkých podniků schopných mezinárodní činnosti, které budou mít celosvětovou distribuční tržní síť.

(349)

Poradní stanoviska státní rady pro podporu mezinárodní výrobní kapacity a spolupráce v oblasti výroby zařízení uvádějí další podrobnosti k tomu, jak má být strategie „vykročení do světa“ prováděna v praxi. Cílem je dosáhnout postupu od vývozu výrobků k vývozu výrobních odvětví a „aktivně rozvíjet a „účinně využívat“ trhy v rozvinutých zemích“. Konečným cílem je vybudovat řadu podniků s vedoucím postavením, které budou mezinárodně konkurenceschopné a budou schopny rozvíjet trh.

(350)

Články 30 až 36 uvedených poradních stanovisek uvádějí výše veškerých druhů podpory, které mohou získat společnosti „směřující do zahraničí“, jako jsou politiky fiskální a daňové podpory, zvýhodněné úvěry, finanční podpora prostřednictvím syndikovaných úvěrů, vývozní úvěry a financování projektů, kapitálové investice a konečně také pojištění vývozních úvěrů.

(351)

Článek 35 konkrétně zmiňuje Fond hedvábné stezky jako nástroj pro financování projektů podporovaných státem, který se používá ke „zvýšení zdrojů investičního kapitálu. … Budeme plně podporovat úlohu Fondu hedvábné stezky. Budeme aktivně podporovat mezinárodní výrobní kapacitu a projekty výroby zařízení prostřednictvím kapitálových investic a dluhového financování“.

(352)

Kromě toho samotný Fond hedvábné stezky na svých internetových stránkách uvádí, že jeho cílem je pomoci čínským podnikům zlepšit vývozní výkonnost tím, že jim zajistí lepší přístup na zámořské trhy budováním zahraničních činností a nákupy zahraniční moderní technologie.

(353)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování fondu SRF a společnosti Cinda opírala o normativní rámec.

(354)

Komise rovněž šetřila konkrétní chování fondu SRF a společnosti Cinda a uvedla, že v kontextu nabytí podílu ve skupině Pirelli oba tyto subjekty vystupovaly jako finanční investoři a ve skutečnosti nevykonávají žádnou operativní kontrolu nad svými investicemi. Kromě toho oba subjekty získávají výhodu, kterou by za běžných tržních okolností nebylo možné získat:

(355)

Společnost Cinda zaplatila za svou kapitálovou účast nezvykle vysokou částku. Společnost Cinda za tuto kapitálovou účast zaplatila 266 milionů EUR, ačkoli příslušný podíl na kapitálu odpovídal jen 38 milionům EUR a vlastní kapitál společnosti měl hodnotu 73 milionů EUR.

(356)

Podle jeho vlastních prohlášení je cílem fondu SRF poskytnout finanční podporu projektům, které nemají dostatečný vlastní kapitál, a to snížením celkové míry zadlužení a zlepšením finanční kapacity projektů. Současně fond zprostředkovává syndikované úvěry (například preferenční úvěr uvedený v 336. bodě odůvodnění výše), které zajišťují další finanční podporu projektů. Obchodní transakci se skupinou Pirelli sám fond SRF opakovaně zmiňuje na svých webových stránkách jako příklad této pracovní metody.

(357)

Komise proto konstatovala, že právní rámec uvedený výše provádí fond SRF a společnost Cinda při výkonu vládních funkcí, pokud jde o odvětví pneumatik, a tím jednají jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(358)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly rovněž považovány za pověřené a řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny ve 342. až 356. bodě odůvodnění výše. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(359)

Po zveřejnění informačního dokumentu a po poskytnutí konečných informací společnost CNRC a Pirelli tvrdily, že fond SRF a společnost Cinda nejsou veřejnoprávní subjekty, neboť fond SRF není agenturou pro poskytování podpory a jak fond SRF, tak společnost Cinda usilují o tržní výnosy jako kterýkoli jiný soukromý investor. Podle názoru CNRC skutečnost, že fond SRF zaplatil za akcie společnosti Pirelli tržní cenu, potvrzuje, že rozhodnutí o investicích SRF jsou přijímána nezávisle a jsou založena na tržních zásadách.

(360)

Komise poznamenala, že analýza veřejnoprávního subjektu má odpovědět na otázku, zda je určitému subjektu svěřena vládní pravomoc. Stát nejenže SRF vlastní (jak je uvedeno ve 343. až 346. bodě odůvodnění), ale vláda nad ním rovněž vykonává účinnou kontrolu. Zda jsou jednotlivá rozhodnutí SRF rozumná z obchodního hlediska není v tomto případě podstatné. Rozhodující je spíše to, že rozhodnutí SRF nejsou přijímána nezávisle na vládním vlivu. Jak je uvedeno ve 348. až 353. bodě odůvodnění, existuje pevný normativní rámec, v rámci něhož SRF působí jako vládní nástroj k provádění politických cílů iniciativy „Jeden pás, jedna stezka“ (přejmenované na iniciativu „Pás a stezka“). Vedoucí pracovníci SRF jmenovaní a kontrolovaní čínskou vládou tyto cíle provádějí, a tudíž nad fondem SRF vykonávají účinnou kontrolu. Komise tak potvrdila své posouzení, že fond SRF je veřejnoprávním subjektem, nebo je přinejmenším pověřen nebo řízen vládou za účelem provádění funkcí, které by jinak byly svěřeny vládě, jako je sledování cílů veřejné politiky.

(361)

Společnost CNRC a skupina Pirelli rovněž v připomínkách k informačnímu dokumentu uvedly, že Komise neprokázala, že podmínky investice fondu SRF nejsou v souladu s obvyklou investiční praxí. Jakákoli výhoda by měla být omezena na rozdíl mezi podmínkami, které nabízí vláda, a podmínkami, které mohl příjemce získat na trhu. V každém případě neexistovala výhoda pro společnost CNRC nebo skupinu Pirelli, neboť finanční prostředky byly poskytnuty předchozím akcionářům skupiny Pirelli na nabytí jejich akcií.

(362)

Komise nesouhlasila s tvrzením, že investice fondu SRF nepřinesla společnosti CNRC žádnou výhodu a že tato transakce byla srovnatelná s tím, čeho by bylo možné dosáhnout na trhu, a to z následujících důvodů:

(363)

Jakkoli fond SRF uhradil za akcie skupiny Pirelli tržní cenu, výhoda zásahu vlády ve prospěch společnosti CNRC nesouvisí s cenou, za kterou byla provedena kapitálová investice fondu SRF. Výhoda zásahu vlády spočívala ve skutečnosti, že společnost CNRC neměla dostatečné prostředky pro financování akvizice skupiny Pirelli. Tato obchodní transakce tudíž ve velké míře využila pákového efektu. Pokud by fond SRF při získávání kapitálové účasti nezasáhl, musela by si společnost CNRC zajistit dodatečné finanční prostředky na úvěrovém trhu. To by však bylo obtížné s ohledem na vysokou finanční páku, kterou již transakce zahrnovala. V tomto ohledu jedna z předběžných podmínek úvěru, který společnosti CNRC poskytla China Development Bank, stanovila, že společnost CNRC musí prokázat, že si zajistila dodatečné finanční prostředky z jiných zdrojů. Kromě toho, jak uvádí 356. bod odůvodnění výše, fond SRF na svých webových stránkách uvádí, že jeho hlavním cílem je poskytnout finanční podporu projektům, které nemají dostatečný vlastní kapitál, a to snížením celkové míry zadlužení a zlepšením finanční kapacity projektů. Současně fond zprostředkovává syndikované úvěry, které zajišťují další finanční podporu projektů.

(364)

I kdyby společnost CNRC byla schopna zajistit potřebné finanční prostředky formou dalšího úvěru, bylo by to značně nákladné, neboť společnost by musela hradit úrok z úvěru a musela by splatit i jeho jistinu. Díky zásahu fondu SRF proto společnosti CNRC nemusely vzniknout žádné další náklady financování a zlepšila se její míra zadlužení z dané transakce, což pak usnadnilo získávání finančních prostředků od bank.

(365)

Kromě toho investice fondu SRF přesně odpovídala částce, kterou společnost CNRC potřebovala k získání nadpoloviční většiny vlastnického podílu ve skupině Pirelli (65 % oproti 48,75 % bez SRF). Tento většinový vlastnický podíl byl získán, aniž by došlo k odevzdání ovládacích práv menšinovému akcionáři.

(366)

A konečně období pro odchod fondu SRF, během něhož nelze akcie prodat (lock-up), je daleko delší než je obvyklé u soukromých investorů rizikového kapitálu, kteří chtějí své výnosy maximalizovat co možná nejdříve.

(367)

Po poskytnutí konečných informací společnost CNRC tyto argumenty zpochybnila. Komise podle jejího názoru provedla chybnou srovnávací analýzu, když posuzovala, zda jsou kapitálové investice SRF konzistentní s obvyklou investiční praxí soukromých investorů, kteří provádí dluhové investice. Dále připomněla řadu kroků v rámci investic SRF, přičemž tvrdila, že jsou zcela v souladu s obvyklou investiční praxí, jako je klasický pákový odkup. Zejména období bez možnosti prodeje akcií (lock-up) pro odchod SRF nebylo neobvykle dlouhé. Bylo ukončeno s předstihem a jeho délka byla stejná jako pro ostatní menšinové akcionáře. A dále pro společnost CNRC nejsou obecná politická prohlášení dostatečná k prokázání výhody vyplývající z finančního příspěvku.

(368)

Toto tvrzení Komise odmítla. Společnost CNRC, coby příjemce investic ze SRF, získala řadu výhod. Tržní investor zvažující kapitálovou účast, jakou provozuje SRF, by musel posoudit rizika spojená s transakcí. Jeho partner ve výrobním odvětví, CNRC, neměl v této době dostatek finančních prostředků, aby se stal většinovým vlastníkem společnosti Pirelli a byl závislý na tom, zda k sobě najde finančního investora. Jak je uvedeno ve 363. bodě odůvodnění, společnost CNRC získala další úvěry od jiných bank jen kvůli zlepšení celkového dluhového poměru. Pro to, aby se CNRC stala nejen většinovým akcionářem společnosti Pirelli, ale aby také získala další úvěry, byla investice SRF klíčovou částí operace čínské vlády k přidání společnosti Pirelli do portfolia CNRC. Tržní investor by tuto situaci využil a finanční prostředky by poskytl za podstatně odlišných podmínek.

(369)

Komise nejprve zaznamenala neobvyklý souhlas SRF s tím, že se vzdá svých hlasovacích práv ve správní radě ve prospěch CNRC. Je velmi sporné, zda by tržní investor souhlasil s „posílením pozice“ CNRC na většinového akcionáře s plnou kontrolou nad fungováním podniku, a vzdal by se svých hlasovacích práv, aby se stal menšinovým akcionářem „ve slabší pozici“.

(370)

Zadruhé, poměrně dlouhé období bez možnosti prodeje akcií SRF (lock-up) dokládá, že hnací silou investice SRF byla veřejná politika. Tržní investor by trval na mnohem kratší době pro maximalizaci svých výnosů – a skutečnost, že ostatní menšinoví akcionáři akceptovali stejné podmínky, není relevantní, protože jeden z nich vůbec není finančním investorem, zatímco druhý působí jako fond dlouhodobého investování. Události po investici, konkrétně dřívější ukončení ujednání o období bez možnosti prodeje akcií (lock-up) před plánovaným termínem kvůli opětovnému kótování společnosti Pirelli míří stejným směrem: ukazují, že dohodnuté období bez možnosti prodeje akcií (lock-up) nebylo v souladu se standardními tržními podmínkami pro finančního investora s tak velkou finanční pákou na CNRC, jak je vysvětleno výše.

(371)

Zatřetí, přednostní upisovací práva společnosti CNRC ke koupi zbývajících akcií po skončení období bez možnosti odkoupení (lock-up) k získání plné kontroly nad společností nejsou založena na tržním hospodářství. Tržní investor orientovaný na zisk by si uchoval flexibilitu, aby za akcie, o které se uchází více zájemců, dostal vyšší cenu, a nesouhlasil by s takovými upisovacími právy. Jejich existence opět dokládá, že investice SRF sledovala cíl veřejné politiky, a sice pomoci CNRC coby podniku ve vlastnictví státu dokončit akvizici společnosti Pirelli za výhodných podmínek.

(372)

Ze všech těchto důvodů Komise trvá na svém stanovisku, že investice SRF obnášela pro společnost CNRC výhodu.

(373)

Pokud jde o společnost Cinda, souvislosti určení výhody byly odlišné, neboť finanční prostředky byly ve skutečnosti vyplaceny společnosti CNRC a Komise konstatovala, že kapitálová účast nevycházela z ceny odpovídající tržní ceně, jak uvádí 355. bod odůvodnění výše. V reakci na informační dokument společnosti CNRC a Pirelli předložily zprávu o ocenění aktiv, aby prokázaly, že investice byla provedena za tržních podmínek. Po ověření Komise zjistila, že číselné údaje ve zprávě o ocenění neodpovídají údajům, které má k dispozici Komise. Zpráva o ocenění se vlastně netýkala investice společnosti Cinda, ale byla vypracována v rámci jiné kapitálové transakce v rámci skupiny CNRC. Tato transakce zahrnovala i společnost Pirelli Industrial Srl., týkala se však jiného kupujícího a jiného časového období, a to doby jeden rok před kapitálovou účastí společnosti Cinda. Komise vzala na vědomí, že společnost Pirelli Industrial Srl. prošla v roce 2016 zásadní restrukturalizací. Její finanční situace ke konci roku 2016, kterou dokládá zpráva o auditu za rok 2016, tak již nebyla srovnatelná se situací uvedenou ve zprávě o ocenění aktiv, kterou předložila společnost CNRC. Vzhledem k tomu, že neměla k dispozici ověřitelné informace týkající se správných subjektů a období, Komise trvala na svém postoji týkajícím se investice společnosti Cinda.

(374)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnily společnosti CNRC a Pirelli i tuto analýzu. Podle jejich názoru nezískala CNRC žádnou výhodu, protože investice společnosti Cinda byla v souladu s obvyklou investiční praxí. Na podporu svého tvrzení poukazovaly na stejnou zprávu o ocenění vypracovanou nezávislým odhadcem, která byla analyzována v předchozím bodě odůvodnění. Společnosti sice uznaly, že uvedená zpráva byla vypracována v souvislosti s jinou kapitálovou transakcí, ovšem tvrdily, že to není dostatečný argument pro to ji vyloučit coby referenci pro sledování jiných transakcí (jako je akvizice uskutečněná společností Cinda).

(375)

Komise toto tvrzení nepřijala ze stejných důvodů, které jsou vysvětleny ve 373. bodě odůvodnění výše, a jak uznala společnost Pirelli: zpráva o ocenění aktiv se týká jiné kapitálové transakce a zahrnuje jiné období, konkrétně jeden rok před kapitálovou účastí společnosti Cinda. Během tohoto období prošla společnost Pirelli významnou restrukturalizací, která měla nepochybně dopad na její finanční situaci. Kromě toho, jak potvrdila CNRC, společnost Cinda získala 38 % akcií společnosti Pirelli Industrial Srl., která se nyní nazývá skupina Prometeon Tyre S.r.l. Jelikož kapitál uvedené společnosti v té době činil 100 milionů EUR, byla nominální hodnota akcií 38 milionů EUR. Společnost Cinda zaplatila za svou kapitálovou účast 266 milionů EUR. Vzhledem k tomu, že čistá hodnota aktiv společnosti v té době činila méně než polovinu této částky a že společnost byla sotva zisková, by ani hodnocení založené na aktivech ani na výnosech neospravedlňovalo tak vysokou částku kapitálové účasti. Jelikož uvedená investice společnosti Cinda neprošla testem tržního investora, trvá Komise na svém stanovisku, že se jedná o další výhodu pro CNRC.

(376)

Komise kromě toho stanovila, že subvence poskytnuté v rámci tohoto opatření jsou specifické podle čl. 4 odst. 2 základního nařízení. Konkrétně chemický průmysl a fond SRF jsou specificky zmíněny v právních předpisech čínské vlády. Skutečnost, že průmyslová odvětví jsou do právních předpisů zahrnuta široce a že fond SRF nebo společnost Cinda mohly investovat do jiných odvětví, neznamená neplatnost uvedených zjištění. Po poskytnutí konečných informací společnost CNRC toto zjištění zpochybnila. Tvrdila, že financování v rámci iniciativy „Pás a stezka“ není výslovně omezeno na určité podniky nebo odvětví. Zejména zdůraznila, že seznam prioritních oblastí v poradních stanoviscích není vyčerpávající.

(377)

Komise připomněla některé charakteristiky čínského preferenčního financování. Místo správy jasně stanovených programů financování s přísnými kritérii způsobilosti je několik podporovaných odvětví určeno na nejvyšší politické úrovni. Finanční aktéři, jako například banky pro určité oblasti politiky, SRF nebo Cinda, tyto pokyny ve své praxi dodržují. Na tomto základě Komise pravidelně napadá subvence pro tato podporovaná odvětví jako specifické, jelikož je lze považovat za subvence pro „určité podniky“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 základního nařízení (64). Společnost CNRC v této věci nezpochybnila, že chemické odvětví je součástí podporovaného odvětví. Skutečnost, že uvedený seznam lze rozšířit na další odvětví, na uvedeném zjištění nic nemění.

(378)

Kromě toho, jak uvádí 348. a 349. bod odůvodnění výše, právní předpisy jsou specificky zaměřeny na vyvážející společnosti a zmiňují „získání přístupu na mezinárodní trhy“. Vzhledem k závislosti na vývozu (která bude dále zmíněna v písmeni f)) se opatření proto rovněž považuje za specifické ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(379)

Komise poté analyzovala, zda byla opatření závislá na vývozní výkonnosti, neboť byla specificky poskytnuta určitým podnikům pro účely čínské strategie „vykročení do světa“. Uvedená podpora obecně spadá do iniciativy „Jeden pás, jedna stezka“, jež je součástí pětiletého plánu Ministerstva obchodu v oblasti rozvoje zahraničního obchodu.

(380)

Poradní stanoviska státní rady pro podporu mezinárodní výrobní kapacity a spolupráce v oblasti výroby zařízení specificky zmiňují odvětví, která mají být v rámci této strategie zohledněna, mezi nimiž je chemický průmysl prioritní oblastí. Nabytí podílu ve skupině Pirelli Group skupinou Chemchina je dokonce konkrétně zmíněno ve 13. pětiletém petrochemickém plánu jako zásadní úspěch.

(381)

Toto opatření je specificky cíleno na společnosti, které provádějí investice směrem do zahraničí. Jak uvádí 349. bod odůvodnění výše, cílem je dosáhnout postupu od vývozu výrobků k vývozu výrobních odvětví a „aktivně rozvíjet a využívat trhy v rozvinutých zemích“. Proto nejsou čínské společnosti, které působí jen na domácím trhu, pro získání této finanční podpory způsobilé. Charakter závislosti tohoto opatření na vývozu dokládá i skutečnost, že oblasti, které mají být zvoleny jako priorita pro investice v zahraničí, jsou oblasti, u nichž existuje mezinárodní tržní poptávka, a oblasti, které mají „pozoruhodné výhody z hlediska mezinárodní hospodářské soutěže“, tj. oblasti, v nichž lze podporovat čínskou vývozní výkonnost. Kapitola III.3 13. pětiletého plánu rozvoje zahraničního obchodu dále specifikuje, že podpora je zaměřena na podniky zahraničního obchodu.

(382)

Pokud jde konkrétně o akvizici skupiny Pirelli, fond SRF na svých webových stránkách uvedl: „fond podpořil skupinu ChemChina při její akvizici skupiny Pirelli, která skupině ChemChina pomohla … účinně získat přístup na mezinárodní trhy“ a „Fond podpořil skupinu Chemchina v jejím postupu na špičkovou úroveň výrobního odvětví, a tím jí zajistil konkurenční výhodu na mezinárodním trhu.“

(383)

Nabytím 65 % podílu ve skupině Pirelli společnost CNRC v období šetření skutečně v praxi zvýšila svůj celkový vývoz do EU o 29 %. Společnost CNRC rovněž souhlasila s dalším zvýšením vývozu do EU začleněním činnosti skupiny Pirelli týkající se pneumatik pro nákladní automobily v EU do činnosti čínského vyvážejícího výrobce Aeolus Tyre Co. Ltd. Dlouhodobým cílem podporované akvizice tudíž bylo zvýšit kvalitu pneumatik pro nákladní automobily vyráběných společností Aeolus pomocí technologie získané od skupiny Pirelli, postoupit tak na vyšší úroveň a začít vyvážet pneumatiky pro nákladní automobily vyšší kvality, které jsou na trhu EU konkurenceschopnější.

(384)

Po období šetření snížila společnost CNRC svou finanční účast ve skupině Pirelli na 46 %. Společnost Pirelli Tyre Co. Ltd přestala dotčený výrobek vyrábět, aby se zaměřila na pneumatiky pro motocykly a osobní automobily, a tím dovršila oddělování činností skupiny Pirelli od dotčeného výrobku. Tyto události, které nastaly po období šetření, však nesnižují význam skutečnosti, že před obdobím šetření a po něm získala společnost CNRC napadnutelné subvence. Uvedené události ve skutečnosti potvrzují, že CNRC postupovala, jak slíbila, a zvýšila vývoz dotčeného výrobku do EU prostřednictvím svých společností ve spojení. Komise má tudíž za to, že informace shromážděné o skupině Pirelli jsou reprezentativní pro účely výpočtu částky subvencování dotčeného výrobku během období šetření.

(385)

V reakci na informační dokument CNRC a Pirelli uvedly, že subvence není závislá na vývozu, a citovaly judikaturu Odvolacího orgánu v případě společnosti Airbus, kde byl pojem závislosti na vývozu vyložen v úzkém slova smyslu.

(386)

Komise připomněla, že pojem subvencí de facto závislých na vývozu vymezuje čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení, který je odrazem čl. 3 odst. 1 písm. a) a poznámky pod čarou 4 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. To zahrnuje situaci, kdy je poskytnutí subvence „ve skutečnosti vázáno … na očekávaný vývoz“. De facto závislost na vývozu se posuzuje na základě celkové konfigurace skutečností souvisejících s grantem nebo subvencí, včetně jejich koncepce nebo fungování. Komise se zúčastněnými stranami souhlasila, že uvedený pojem by měl být vykládán v souladu s pokyny Odvolacího orgánu.

(387)

Odvolací orgán ve věci Large Civil Aircraft stanovil, že: „Standard de facto závislosti na vývozu podle čl. 3 odst. 1 písm. a) a poznámky pod čarou 4 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních by byl naplněn, pokud bude subvence poskytnuta tak, aby byla pro příjemce pobídkou k vývozu způsobem, který není prostým odrazem stavu nabídky a poptávky na domácím a vývozním trhu nenarušeném poskytnutím subvence.“ (65) Jinými slovy, „má poskytnutí subvence vyvolat podporu budoucí vývozní výkonnosti příjemce? (66)“ To by mohlo zahrnovat situaci, kdy příjemce slíbí zvýšit svoji vývozní výkonnost (oproti domácí).

(388)

Při použití skutečností tohoto případu s ohledem na důkazy ve spisu Komise zjistila, že tento test byl splněn. Na rozdíl od případu Airbus, kde čtyři orgány poskytující podporu financovaly evropskou společnost působící na domácím i zahraničním trhu a kde koncepce opatření nesměřovala k větší vývozní orientaci Airbusu, zahrnuje stávající případ trojstranný vztah: Čínské veřejné orgány financovaly společnost CNRC, která neměla žádné rozpětí, jak prostředky utrácet. Obdržela je s konkrétní právní podmínkou koupit jinou společnost, konkrétně Pirelli. Když společnost CNRC souhlasila s přijetím tohoto vázaného financování, přislíbila zvýšit svoji vývozní výkonnost (oproti domácí) a zvýšit svůj prodej, zejména v Evropě.

(389)

Zaprvé, udělení subvence je vázáno na předpokládaný vývoz, protože opatření je mimo jiné koncipováno pro podniky zahraničního obchodu. CNRC získala podporu jen proto, aby své činnosti zaměřila více na vývoz (v porovnání s domácím prodejem), a tato podpora nebyla poskytnuta dalším čínským společnostem, které prodávají výhradně na čínském domácím trhu. To dokládají následující oficiální vládní dokumenty:

(390)

13. pětiletý petrochemický plán specificky zmiňuje akvizici společnosti Pirelli skupinou Chemchina v oddíle „mezinárodní spolupráce“ jako zásadní úspěch 12. pětiletého plánu. Dále kapitola 10 uvádí v souvislosti s projekty mezinárodní spolupráce v rámci iniciativy „Pás a stezka“, že je třeba „zdůraznit expanzi mezinárodní kapacitní spolupráce v odvětví pneumatik a jiných odvětví s velkým podílem vývozu.“

(391)

Akvizice společnosti Pirelli byla v roce 2015 ministerstvem obchodu určena jako klíčový projekt pro rozvoj zahraničního obchodu. Obecněji řečeno, jedním z cílů 13. pětiletého plánu pro rozvoj zahraničního obchodu (kapitola III.3) je posílení funkce nadnárodní operativní schopnosti podniků zahraničního obchodu, která podporuje silné společnosti k rozšiřování průmyslových řetězců, provádění nadnárodních fúzí a akvizic a k získávání kvalitních značek, klíčových technologií a marketingových kanálů. Plán dále zmiňuje, že bude poskytována systematická podpora pro nadnárodní podniky s dobrou pověstí, aby se tak vytvořila skupina velkých podniků schopných mezinárodní činnosti, které budou mít celosvětovou distribuční tržní síť.

(392)

V poradních stanoviscích státní rada uvádí, že „čínská průmyslová výhoda a výhoda z hlediska financování se kombinuje s poptávkou v zahraničí […] s cílem důrazně podporovat mezinárodní výrobní kapacitu a spolupráci v oblasti výroby zařízení“. Dále poradní stanoviska uvádějí, že „jako prioritní budou zvoleny oblasti […], které mají pozoruhodné výhody z hlediska mezinárodní hospodářské soutěže a u nichž existuje mezinárodní tržní poptávka“. Kromě toho, jak je uvedeno v 349. bodě odůvodnění, je cílem poradních stanovisek „aktivně rozvíjet a využívat trhy v rozvinutých zemích“.

(393)

Fond SRF operuje pouze s finančními prostředky v cizí měně (tj. USD a EUR). Na rozdíl od bank, které poskytují prostředky jak v RMB, tak v tvrdé měně, SRF podporuje projekty pouze v cizí měně. Jak uvedl předseda SRF: „Fond hedvábné stezky je fond zahraničních investic investující zejména v cizí měně“ (67).

(394)

V důsledku toho by společnost, jež prodává pouze na čínském trhu a nevyváží nebo nemá žádný doložený podnikatelský plán na zvýšení svého vývozu, nebyla k získání podpory ze SRF způsobilá.

(395)

Zadruhé, Komise analyzovala konkrétní okolnosti, které existovaly v době, kdy orgány poskytující podporu poskytovaly subvence, s cílem stanovit, že i tato specifická podpora byla vázána na posun předpokládaného prodeje CNRC směrem k vývozu (ve srovnání s domácím prodejem). Našla řadu ukazatelů potvrzujících závěr, že tomu tak skutečně bylo:

(396)

U všech pěti intervencí nazývaných „opatření“ orgán poskytující podporu uvedl, že prostředky byly poskytnuty na akvizici skupiny Pirelli. V případě intervence společnosti Cinda orgán poskytující podporu podmínky pro poskytnutí finančních prostředků specifikoval ještě podrobněji. Jak se uvádí v souvislosti s intervencí společnosti Cinda, dohoda mezi držiteli podílů totiž stanoví, že Cinda uznává, že její kapitálová účast ve společnosti Pirelli Industrial se odvíjí od plánu vložit před určitým datem celý svůj podíl do čínského vyvážejícího výrobce Aeolus.

(397)

Fond SRF si byl coby spoluinvestor plně vědom tržního postavení společnosti CNRC a předvídal výhody z hlediska vývozní výkonnosti, které transakce přinese. Předseda Fondu hedvábné stezky to uznal následujícím vyjádřením: „Fond podpořil skupinu Chemchina v její akvizici skupiny Pirelli, jež skupině Chemchina pomohla nejen úspěšně zavést zahraniční vyspělé know-how v oblasti technologií a řízení pro špičkovou výrobu, ale také účinně získat přístup na mezinárodní trhy“ (68).

(398)

Z hlediska společnosti CNRC nesouvisely hlavní výhody plynoucí z akvizice společnosti Pirelli s domácím trhem. V době akvizice již společnost CNRC byla významným aktérem na čínském domácím trhu pneumatik pro nákladní automobily, zatímco společnost Pirelli měla na témže trhu jen velmi malý tržní podíl (nižší než 1 %). Kromě toho je skupina Pirelli globálním aktérem, pro něhož čínský trh představoval méně než 10 % celkového prodeje všech výrobků. Prodej na vývoz také představoval přibližně 60 % celkového prodeje pro společnost CNRC i pro společnost Pirelli Tyre Co. Ltd.

(399)

Dále je mimo jiné podle prováděcího plánu transformace a modernizace odvětví pneumatik provincie Šan-tung čínský domácí trh trhem, jemuž dominují prodeje v kategorii úrovně 3, zatímco pneumatiky úrovně 1 jsou daleko více zastoupeny na trzích v EU a USA; toto konstatování podporují i odpovědi spolupracujících vyvážejících výrobců k výběru vzorku. Přidat do svého portfolia výrobků subjekt pro úroveň 1 s celosvětově uznávanou značkou, jako je Pirelli, nepřineslo společnosti CNRC na domácím prodejním trhu žádnou bezprostřední hodnotu, významně se tím však zvýšila její konkurenceschopnost na vývozním trhu, neboť společnost nyní mohla vedle svého sortimentu výrobků úrovně 3 vyvážet úplný sortiment.

(400)

Kromě toho se čínský trh již nyní vyznačuje určitou nadměrnou kapacitou a sama společnost CNRC vykazovala významný objem nevyužité kapacity. Podle zprávy o analýze trhu, která byla vypracována jménem společnosti CNRC před investicí a o kterou se opíralo investiční rozhodnutí, tak značka CNRC „hledala příležitosti jak uniknout ze stávající hospodářské soutěže v „rudém oceánu“ a usilovala o další expanzi do zahraničí, aby mohla plně uplatnit svou sílu (69)“. Zpráva dále uváděla, že hlavním přínosem pro společnost CNRC bude posílení jejího mezinárodního podnikání díky využití pákového efektu celosvětové prodejní sítě skupiny Pirelli. V tomto ohledu Komise konstatovala, že před akvizicí společnost CNRC neměla vlastní přímé prodejní kanály v EU, ale prodávala prostřednictvím nezávislých obchodníků.

(401)

Dokládá to i rozhovor po akvizici s manažerem celosvětových operací skupiny Pirelli (70), který uvedl, že díky akvizici může nyní nová skupina vstoupit do Austrálie s pneumatikami v různých cenových segmentech a že společnost hodlá zvýšit svůj vývoz, a tím navýšit svůj tržní podíl v Austrálii z 1 % na 10 % prodejem pneumatik na celém obchodním trhu s pneumatikami.

(402)

Před investicí vypracovaná zpráva rovněž upozornila, že společnost CNRC by mohla využít pákového efektu zdrojů skupiny Pirelli v oblasti výzkumu a vývoje k posílení svého vlastního sortimentu tak, aby lépe vyhovoval poptávce na mezinárodním trhu. Po akvizici byla jednomu z čínských vyvážejících výrobců ze skupiny skutečně udělena licence k využití know-how skupiny Pirelli v jeho výrobním procesu.

(403)

S ohledem na výše uvedené důkazy o profilu společnosti Pirelli známé v době udělení grantu a o významných výhodách, které by akvizice přinesla vývozní výkonnosti CNCR, dospěla Komise k závěru, že orgán poskytující podporu předpokládal a CNCR mu slíbila, že výměnou za získání subvence se prodej CNCR na vývoz zvýší (oproti jejímu domácímu prodeji). Existuje tedy vztah podmíněnosti nebo závislosti mezi subvencí a předpokládaným vývozem CNRC.

(404)

Nakonec Komise analyzovala skutečný účinek akvizice společnosti Pirelli na strukturu prodeje CNRC. Jak je uvedeno ve 345. bodě odůvodnění, CNRC souhlasila s úplným začleněním činnosti skupiny Pirelli týkající se pneumatik pro nákladní automobily v EU do činnosti svého vyvážejícího výrobce ve spojení, společnosti Aeolus Tyre Co. Ltd., s cílem začít vyvážet pneumatiky pro nákladní automobily vyšší kvality, které jsou na trhu EU konkurenceschopnější. Komise v tomto ohledu porovnala strukturu prodeje skupiny CNRC před a po uvedené akvizici: nejen že se přidáním společnosti Pirelli zvýšil celkový prodej, ale Komise rovněž zjistila, že díky akvizici se prodej na vývoz zvýšil více než prodej na domácím trhu, tj. že prodej CNRC se orientoval na vývoz (v porovnání s domácím prodejem). Konkrétně se prodej pneumatik nákladních automobilů do Evropy zvýšil o 55 %, o 5 % na jiných trzích a celkově během období šetření o 14 %. Skupina nyní využívala síť pro přímý prodej na všech významných trzích EU, zatímco dříve mohla prodávat pouze nepřímo prostřednictvím nezávislých prodejců. Spektrum pneumatik prodávaných na trhu EU bylo rozšířeno z pneumatik úrovně 3 na pneumatiky úrovně 1 a 3. Komise proto dospěla k závěru, že CNRC skutečně splnila podmínky vázané na poskytnutí subvence, tj. svůj slib zvýšit svůj prodej na vývoz (ve srovnání s domácím prodejem).

(405)

V důsledku toho bylo poskytnutí subvence společnosti CNRC na nákup společnosti Pirelli směrováno na podporu slíbené budoucí vývozní výkonnosti (ve srovnání s domácí) přijímající CNRC. Komise tudíž trvá na svém stanovisku, že subvence poskytnuté v rámci tohoto opatření závisí na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(406)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnily společnosti CNRC a Pirelli a čínská vláda charakter závislosti opatření na vývozu. Tvrdily, že orgán poskytující podporu nenavázal udělení subvence na větší vývozní výkonnost CNRC. Společnost CNRC uvedla, že poradní stanoviska nevylučují čínské společnosti působící pouze na domácím trhu z přístupu k posílené investiční spolupráci v rámci iniciativy „Pás a stezka“. Kromě toho se nejednalo o závislost na vývozu, ale na vytváření hodnot, které náhodou vznikaly ze zahraničních investic. Komise by se navíc neměla spoléhat pouze na skutečné účinky údajné subvence, ale měla by provést řádnou analýzu ex ante. Čínská vláda rovněž tvrdila, že vztah příčiny a následku nestačí k prokázání závislosti na vývozu. Doplnila, že vládní opatření nebo subvence, které napomáhají zahraničním investičním transakcím, jako je nabytí akcií v podnicích ze třetích zemí, nejsou uvedeny v příloze I Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, a nemohou být proto považovány za vývozní subvence.

(407)

Komise poznamenala, že příloha I Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních obsahuje orientační seznam opatření, která lze považovat za vývozní subvence. Tento seznam uvádí příklady a není vyčerpávající. Kromě toho odkazuje čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních na vývozní subvence „včetně těch, které jsou uvedeny v příloze I“. Z toho vyplývá, že opatření, která nejsou uvedena na seznamu, mohou být považována za závislá na vývozu, pokud splňují podmínky stanovené v uvedeném ustanovení. V souladu s pokyny Odvolacího orgánu ve věci Airbus (71) Komise analyzovala, zda orgán poskytující podporu subvenci poskytl za podmínky, že příjemce zvýší svůj vývoz (v porovnání s domácím prodejem). V tomto ohledu Komise zohlednila i) koncepci a strukturu opatření; ii) způsoby fungování stanovené v tomto opatření a iii) relevantní faktické okolnosti související s poskytnutím subvence, které tvoří kontext k pochopení koncepce opatření, jeho struktury a způsobu fungování.

(408)

Pokud jde o koncepci a strukturu opatření, Komise připomněla, že společnosti prodávající pouze na domácím trhu nejsou způsobilé pro financování v rámci tohoto programu. Skutečnost, že poradní stanoviska formálně nevylučují čínské společnosti, které působí pouze na domácím trhu, z financování ze SRF, by mohla být relevantní pouze pro analýzu závislosti de jure. Zde se však jedná o závislost de facto. Od svého vzniku v prosinci 2014 podporuje Fond hedvábné stezky pouze zahraniční projekty a společnosti, které vyvážejí. Dostávají finanční příspěvky na základě přeorientování své současné vývozní výkonnosti na větší prodej na vývoz (ve srovnání s domácím prodejem). Společnosti, které tento finanční příspěvek přijmou, jsou informovány o tom, že podpora je poskytována za podmínky, že svůj předpokládaný prodej přeorientují na vývoz.

(409)

Tato právní vazba je trvalým prvkem všech projektů Fondu hedvábné stezky. Přezkum nejnovějších operací potvrzuje, že příjemci byli aktivní na vývozních trzích a že finanční podpora obdržená v rámci Fondu hedvábné stezky byla podmíněna zlepšením jejich vývozní výkonnosti (ve srovnání s domácím prodejem). Například investice SRF do stavby jedné z největších světových solárních elektráren v Dubaji umožnila čínskému státnímu podniku Shanghai Electric Group podepsat v roce 2018 smlouvu na stavbu elektrárny a dodávku elektrického zařízení v hodnotě 700 MW na EPC (inženýrské činnosti, nákup a stavební práce). Podle tiskové zprávy o podpisu této smlouvy „je tento projekt stěžejním projektem při podpoře tří hlavních čínských dodavatelů elektrických zařízení, konkrétně Shanghai Electric, Dongfang Electric a Harbin Electric, aby vstoupily na zahraniční trhy a pronikly na sofistikovaný a etablovaný trh s elektrickou energií (72).“ Předseda představenstva skupiny Shanghai Electric Group rovněž prohlásil, že díky projektu v Dubaji usiluje společnost „o vybudování Shanghai Electric coby známé čínské obchodní značky na celém světě“ a dodal, že „projekt CSP v Dubaji ukázal obrovský pokrok v podnikatelské a výrobní činnosti skupiny na důležitém pozadí čínské iniciativy „Pás a stezka““ (73). K podobnému uspořádání došlo v případě prvního projektu, do kterého SRF investoval v roce 2015, a sice vodní elektrárny Karat v Pákistánu, kde byly výstavba a dodávky zařízení pro vodní elektrárnu svěřeny čínskému státnímu podniku China Three Gorges Corporation (dále jen „CTG“). Tento projekt rovněž jasně spojoval společnost s iniciativou „Pás a stezka“ a s vývozní výkonností, jak vyplývá z následujícího: „Společnost CTG je v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna stezka“ rozhodnuta rozšířit své nové obchodní činnosti v oblasti energetiky v celosvětovém měřítku, přičemž vytvořila čtyři mezinárodní linie podnikání, tj. investování, stavební práce, operace a konzultační služby“ (74).

(410)

Co se týče stávajícího případu, orgán poskytující podporu v oznámení o udělení grantu, v úvěrové smlouvě a v dohodě o investicích mezi SRF a CNRC jasně stanovil, že finanční prostředky byly přijaty za podmínky akvizice společnosti Pirelli. Přidáním italské značky Pirelli vyrábějící pneumatiky nejvyšší úrovně do profilu společnosti CNRC SRF nejen stimuloval investora v daném odvětví k vytvoření hodnoty, jak CNRC uvedla ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací. Orgán poskytující podporu rovněž zajistil větší prodej na vývoz CNRC, zejména do Evropy. Tudíž nebyl plánován jen předpokládaný nárůst prodeje na vývoz CNRC zejména do Evropy, ale i okolnosti tohoto případu a dostupné důkazy prokazují, že CNRC při obdržení subvence slíbila orgánu poskytujícímu podporu přeorientovat svůj prodej na vývoz (ve srovnání s domácím prodejem).

(411)

Když Komise zkoumala způsoby fungování stanovené v tomto opatření, zjistila, že SRF operuje pouze v cizí měně (tj. v USD a EUR). Na rozdíl od bank, které poskytují prostředky jak v RMB, tak v tvrdé měně, SRF podporuje projekty pouze v cizí měně. Jak uvedl předseda SRF: „Fond hedvábné stezky je fond zahraničních investic investující zejména v cizí měně“ (75). Vzhledem k omezením používání prostředků v cizí měně v Číně bylo tedy při poskytování finančních prostředků zřejmé, že orgán poskytující podporu vymezil, že daná společnost musí prostředky použít na rozvoj a zlepšení činnosti související s vývozem (tj. na rozdíl od pouhé akvizice domácích společností a/nebo zaměření na domácí prodej).

(412)

Tento způsob fungování je rovněž neměnným prvkem v ostatních projektech financovaných z Fondu hedvábné stezky, které zahrnovaly investice v cizí měně v zemích jako je Dubaj, Rusko, Pákistán nebo Německo.

(413)

Pokud jde o skutkové okolnosti související s poskytnutím subvence, Komise rovněž zkoumala podrobnosti začlenění společnosti Pirelli do struktury CNRC.

(414)

Jak je uvedeno ve 383. bodě odůvodnění výše, účelem intervence společnosti Cinda bylo usnadnit restrukturalizaci a integraci obchodu společnosti Pirelli s pneumatikami pro nákladní automobily do činnosti čínského vyvážejícího výrobce Aeolus. Podle dohody mezi držiteli podílů mezi společností Cinda a CNRC podmínila společnost Cinda svoji kapitálovou účast v Pirelli Industrial plánem vložit veškeré své podíly do společnosti Aeolus před určitým datem. Jestliže by tato podmínka nebyla splněna, byl by zahájen dražební proces s cílem akcie společnosti Cinda prodat, a ukončit tak poskytování finančních prostředků. Rámcová dohoda mezi CNRC a Aeolus uvádí, že účelem této kapitálové injekce je „vybudovat rozsáhlou mezinárodní společnost, která se soustředí na mezinárodní obchod s pneumatikami se sídlem v Číně, kótovanou v Číně a s celosvětovou působností. Tento záměr společnost Aeolus rovněž veřejně oznámila šanghajské burze cenných papírů. Z toho vyplývá, že orgán poskytující podporu stanovil právní podmínku, pokud jde o způsob, jakým by CNRC měla provést restrukturalizaci, a sice přeorientovat se více na vývozní výkonnost.

(415)

Komise také nevyvodila z pouhých samotných účinků subvence, že se při jejím poskytování jednalo o závislost, jak tvrdila CNRC. Spíše analyzovala skutečnosti související s transakcí z perspektivy ex ante. Při přijímání subvenčního opatření příjemce plně schválil právní vazby, které jsou s ním spojeny. V prospektu pro střednědobé dluhopisy, který byl vydán krátce po akvizici, formulovala společnost Chemcchina (mateřská společnost CNRC) svůj slib splnit podmínky vázané na subvence takto: „Společnost od svého založení plně reagovala na strategii „vykročení do světa“ vytyčenou centrální vládou s cílem plně využít mezinárodních zdrojů. V zájmu vybudování mezinárodně konkurenceschopné skupiny podniků v posledních letech dokončila některé zahraniční projekty fúzí a akvizic a vytvořila mezinárodně konkurenceschopnou skupinu podniků.“ V této souvislosti je nákup společnosti Pirelli zmiňován jako jeden z hlavních úspěchů, přičemž je zdůrazňována celosvětová marketingová síť a prodejní kanály společnosti. CNRC splnila svůj slib a posunula poměr svého prodeje na vývoz do EU vůči celkovému prodeji z 9 % (v roce 2015) na 12 % (v období šetření) ve srovnání s jejím domácím prodejem, který se zvýšil pouze o 10 %. Bez dané podpory by CNRC i nadále prodávala pneumatiky úrovně 3 v Číně a měla by vedoucí postavení na trhu na pozadí zvyšující se domácí spotřeby.

(416)

Komise proto trvala na svém stanovisku, že koncepce a struktura, způsoby fungování a faktické okolnosti související s opatřením podporují její zjištění, že subvence (tj. pět intervencí ze strany veřejných subjektů získaných na nákup Pirelli) de facto závisela na vývozní výkonnosti příjemce.

(417)

Výhoda z preferenčního úvěru, který poskytly banky CDB, EXIM a CCB, byla vypočtena podle metodiky výpočtu stanovené v oddíle 3.4.4. Nebyla však začleněna do částek výše subvence vypočtených pro preferenční úvěry v rámci oddílu 3.4, ale přičtena k výši subvence stanovené níže v 421. bodě odůvodnění.

(418)

Výhoda z grantů a kapitálových účastí byla vypočtena jako částka přidělená na období šetření, a to na základě amortizace investic za dobu sedmi let, neboť na takovou dobu byl poskytnut dlouhodobý úvěr, který společnost CNRC čerpala na financování investice, a tato doba také odpovídá průměrnému investičnímu horizontu sedmi až deseti let, který fond SRF uvádí na svých webových stránkách.

(419)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost CNRC a skupina Pirelli zpochybnily výši výhody, kterou vypočítala Komise, a předložily další dokumentaci, která prokazovala, že Komise nesprávně posoudila výši kapitálové účasti fondu SRF. Na základě informací předložených společností CNRC Komise souhlasila, že skutečná kapitálová investice fondu SRF byla nižší, než bylo původně zjištěno. Výpočty byly odpovídajícím způsobem upraveny.

(420)

Společnost CNRC rovněž požádala Komisi, aby při výpočtu výhody použila jako jmenovatel konsolidovaný obrat namísto vývozního obratu společnosti CNRC. Vzhledem k tomu, že Komise trvala na svém stanovisku, pokud jde o závislost subvence na vývozu, však byla tato žádost zamítnuta.

(421)

Výše subvence zjištěná pro tento program pro skupinu China National Tire během období šetření činí 18,99 %.

(422)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila čínská vláda, že ve spisu k této věci není uveden žádný záznam naznačující, že by jakémukoli jinému čínskému vývozci plynuly z těchto programů výhody, nebo že by se dokonce zapojil do jakékoli akvizice zahraničních výrobců pneumatik. Proto při výpočtu výše subvencí pro ostatní spolupracující čínské vyvážející výrobce nezařazené do vzorku by výše subvencí stanovená s ohledem na tyto programy a týkající se tohoto konkrétního vývozce neměla být uplatněna na jiné vývozce nezařazené do vzorku. Komise připomněla, že vzorek má být reprezentativní pro situaci všech spolupracujících společností v Číně. Proto se v tomto případě považuje za vhodné provést extrapolaci výsledků zjištěných ve vzorku. Spolupracující vyvážející výrobci nezařazení do vzorku mohou požádat o zrychlený přezkum podle článku 20 základního nařízení. Komise tudíž toto tvrzení odmítla.

(423)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytla výrobcům dotčeného výrobku pojištění vývozních úvěrů za preferenčních podmínek.

(424)

oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů (Shang Ji Fa [2004] č. 368), vydáno společně Ministerstvem obchodu a společností Sinosure;

(425)

oznámení o vydání vývozního katalogu čínských špičkových technologických výrobků pro rok 2006, Guo Ke Fa Ji Zi [2006] č. 16.

(426)

Tři ze čtyř skupin společností, které byly zařazeny do vzorku, měly během období šetření uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění se společností Sinosure.

(427)

Během inspekce na místě čínské vlády společnost Sinosure potvrdila, že je plně ve vlastnictví státu a že drží přibližně 90 % domácího trhu vývozního pojištění. Jak je však uvedeno v 142. až 148. bodě odůvodnění výše, společnost Sinosure nepředložila požadovanou podpůrnou dokumentaci týkající se její správy a řízení, například svou výroční zprávu nebo stanovy.

(428)

Kromě toho společnost Sinosure neposkytla žádné konkrétnější informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví pneumatik, údaje o výši pojistného nebo podrobné informace týkající se ziskovosti její činnosti v oblasti pojištění vývozních úvěrů. Komise tak musí poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(429)

Podle odpovědi společnosti Sinosure na písemné upozornění na nedostatky je tato společnost pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je ve 100 % vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě odpovědi na písemné upozornění na nedostatky a s ohledem na informace poskytnuté během inspekce na místě dospěla Komise k závěru, že ve vztahu k Sinosure existují formální indicie vládní kontroly.

(430)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním společnosti Sinosure, pokud jde o odvětví pneumatik. V této souvislosti Komise zjistila, že vývozní katalog čínských špičkových technologických výrobků výslovně uvádí „nové radiální pneumatiky používané pro autobusy nebo nákladní automobily (kaučuk, šířka průřezu ≥ 24 palců)“ jako výrobky podporované pro vývoz.

(431)

Podle oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů by také společnost Sinosure měla zvýšit svou podporu klíčových odvětví a výrobků na základě posílení své celkové podpory vývozu špičkových technologických výrobků. Výrobky uvedené ve vývozním katalogu čínských špičkových technologických výrobků, jako jsou radiální pneumatiky uvedené v 429. bodě odůvodnění výše, by měla v rámci své činnosti považovat za cílové výrobky a měla by zajistit komplexní podporu, pokud jde o postupy upisování, schvalování s limity, rychlost zpracování pojistných nároků a pružnost sazeb. Pokud jde o pružnost sazeb, měla by výrobkům uvedeným v katalogu poskytovat maximální slevu na pojistném v rámci pohyblivé škály nabízené pojišťovnou úvěrů.

(432)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure opírala o normativní rámec.

(433)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o účinném výkonu kontroly na základě konkrétních úvěrových smluv. Během inspekce na místě společnost Sinosure trvala na tom, že v praxi jsou její částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách hodnocení rizik. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se odvětví pneumatik nebo společností zařazených do vzorku.

(434)

Vzhledem k tomu, že neměla k dispozici konkrétní důkazy, zkoumala Komise konkrétní chování společnosti Sinosure, pokud jde o pojištění poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem společnosti, neboť se nevycházelo z tržních zásad.

(435)

V této souvislosti Komise uvedla, že výroční zpráva společnosti Sinosure za rok 2014 (76) uvádí, že pojistné nároky uhrazené klíčovým odvětvím v rámci krátkodobých smluv o pojištění vývozních úvěrů dosáhly v roce 2014 částky 590 milionů USD, což představuje 72,3 % celkových pojistných nároků. Po srovnání celkových uhrazených pojistných nároků s celkovými pojistnými částkami Komise dospěla k závěru, že v průměru by společnost Sinosure musela jako pojistné účtovat 0,23 % z pojistné částky, aby pokryla náklady na pojistná plnění (dokonce aniž by se zohlednily režijní náklady). V praxi však bylo pojistné zaplacené společnostmi zařazenými do vzorku mnohem nižší než minimální poplatek potřebný k pokrytí provozních nákladů.

(436)

Kromě toho Komise zjistila, že několik vyvážejících výrobců využívalo částečného nebo plného vrácení pojistného z pojištění vývozních úvěrů, které uhradily společnosti Sinosure.

(437)

Komise proto konstatovala, že právní rámec uvedený výše provádí společnost Sinosure při výkonu vládních funkcí, pokud jde o odvětví pneumatik, a tím jedná jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Kromě toho byla vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytnuta výhoda, neboť pojištění bylo poskytnuto za ceny nižší než minimální poplatek, který společnost Sinosure potřebovala k pokrytí svých provozních nákladů.

(438)

Komise rovněž určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, protože nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(439)

Vzhledem k tomu, že společnost Sinosure představuje zhruba 90 % domácího trhu vývozního pojištění v ČLR, nemohla Komise zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozími antisubvenčními šetřeními proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly informace okamžitě k dispozici, tj. sazby pojistného uplatňované vývozní a importní bankou (dále jen „Ex-Im Bank“) ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce u vývozu do zemí OECD.

(440)

Vratky pojistného z vývozního pojištění poskytnuté během období šetření byly považovány za grant. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné důkazy o dodatečných nákladech společností, které by vyžadovaly úpravu, byla výhoda vypočtena jako celá částka vráceného pojistného obdržená v období šetření.

(441)

Míra subvence předběžně zjištěná pro tento program během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

(442)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2 výše, Komise informovala čínskou vládu, že vzhledem k absenci odpovědí na dotazník od producentů přírodního kaučuku a syntetického kaučuku může být nucena založit svá zjištění na dostupných údajích v souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o informace týkající se dodavatelů výše uvedených surovin. Komise zkoumala, zda společnosti zařazené do vzorku získávaly suroviny pro výrobu pneumatik za subvencované ceny od vlády.

(443)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly saze a nylonový kord na domácím trhu buď od společností ve spojení, nebo od společností, které nejsou ve spojení, ale malá množství sazí a nylonového kordu rovněž dovážely.

(444)

Během šetření Komise zjistila známky toho, že stát uplatňoval určitý vliv na domácí trh se sazemi a nylonovým kordem. Zaprvé podle informací poskytnutých čínskou vládou na podniky ve vlastnictví státu připadalo 26,44 %, resp. 8,46 % domácí produkce sazí a nylonového kordu.

(445)

Zadruhé celkový legislativní rámec naznačuje, že saze a nylonový kord jsou součástí podporovaných odvětví, pro která existují podpůrná opatření. Například, jak bylo zmíněno ve 121. bodě odůvodnění výše, 13. pětiletý petrochemický plán, který zahrnuje saze, uvádí vazbu na různá opatření v oblasti fiskální a finanční podpory.

(446)

Kromě toho strategie odvětví pneumatik mimo jiné podporuje vývoj „vysoce-modulární nízkoabsorpční polyesterové kordové tkaniny a vysoce odolné nylonové kordové tkaniny“ a „vývoj ekologických kaučukových přídatných látek a jiných surovin, jako jsou speciální saze a bílé saze“ (77).

(447)

Kromě toho se v pokynech k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií (78) uvádí jako priorita rozvoj výrobních technologií a klíčových surovin pro radiální pneumatiky, včetně sazí a vláknového konstrukčního materiálu.

(448)

Ačkoli tak šetření zjistilo, že dodávky sazí a nylonového kordu na domácím trhu jsou do určité míry ovlivněny státem z důvodů vysvětlených v 444. až 447. bodě odůvodnění výše, Komise dospěla k závěru, že není schopna nalézt dostatečné důkazy o subvencování nákupů sazí a nylonového kordu vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku během období šetření.

(449)

Všechny společnosti zařazené do vzorku dovážely přírodní kaučuk ve významných objemech. Nákupy přírodního kaučuku na domácím trhu byly zanedbatelné, s výjimkou jedné společnosti zařazené do vzorku, která nakupovala významná množství přírodního kaučuku na domácím trhu prostřednictvím společností, které nebyly ve spojení. Na základě ověřených informací o jednotlivých transakcích od všech společností zařazených do vzorku Komise zjistila, že kupní ceny domácího přírodního kaučuku byly v průměru vyšší než kupní ceny za dovážený přírodní kaučuk.

(450)

Komise proto dospěla k závěru, že neexistují žádné důvody ke zjištění jakýchkoli napadnutelných subvencí na nákup přírodního kaučuku za cenu nižší než přiměřenou.

(451)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly syntetický kaučuk na domácím trhu buď od společností ve spojení, nebo od společností, které nejsou ve spojení, ale určité množství syntetického kaučuku rovněž dovážely. Na základě ověřených informací o jednotlivých transakcích od všech společností zařazených do vzorku Komise stanovila, že kupní ceny syntetického kaučuku na domácím trhu byly v průměru nižší než ceny dováženého syntetického kaučuku a že ceny syntetického kaučuku poskytovaného státem vlastněnými podniky byly v průměru nižší než cena syntetického kaučuku poskytovaného soukromými společnostmi.

(452)

Během šetření zjistila Komise náznaky toho, že stát na domácí trh se syntetickým kaučukem uplatňoval určitý vliv. Zaprvé, podle informací získaných od čínské vlády tvoří státem vlastněné podniky 31,43 % domácí produkce syntetického kaučuku.

(453)

Zadruhé, z celkového legislativního rámce vyplývá, že syntetický kaučuk je součástí podporovaného odvětví, pro které existují podpůrná opatření. Například, jak bylo zmíněno v 121. bodě odůvodnění výše, 13. pětiletý petrochemický plán, který specificky zmiňuje syntetický kaučuk, uvádí vazbu na různá opatření v oblasti fiskální a finanční podpory.

(454)

Kromě toho článek 17 strategie odvětví pneumatik podporuje mimo jiné „vývoj isoprenového kaučuku a halogenovaného butylkaučuku“ s cílem „posílit obchodní značky syntetického kaučuku, jako je butadienový kaučuk a styren-butadienový kaučuk, a dále tak zvyšovat poměr využití syntetického kaučuku a rozvoj a výrobní kapacity.“

(455)

Kromě toho se v pokynech k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií uvádí jako priorita rozvoj výrobních technologií a klíčových surovin pro radiální pneumatiky, včetně syntetického kaučuku.

(456)

Dále zahrnuje katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, který provádí rozhodnutí č. 40, „velkoobjemový syntetický kaučuk, vyspělé technologie pro kaučuk a elastomer a produkci nových výrobků.“

(457)

Na základě ověřených informací o jednotlivých transakcích od všech společností zařazených do vzorku Komise zjistila, že celkově byly kupní ceny syntetického kaučuku na domácím trhu v průměru nižší než kupní ceny dováženého syntetického kaučuku a že ceny syntetického kaučuku, který dodaly podniky ve vlastnictví státu, byly v průměru nižší než ceny syntetického kaučuku dodávaného soukromými společnostmi. Komise však také zaznamenala existenci několika různých druhů kaučuku, jako je styren-butadienový kaučuk, butadienový kaučuk, isoprenový kaučuk, halogenovaný butylkaučuk, chloroprenový kaučuk atd. Tyto různé druhy syntetického kaučuku se všechny používají při výrobním procesu pneumatik, avšak mají různé chemické vlastnosti, použití i ceny a jsou vyráběny různými podniky.

(458)

Tyto rozdíly jsou takové, že se Komise rozhodla rozčlenit svou analýzu trhu podle těchto jednotlivých druhů. Po dalším ověření Komise konstatovala, že ačkoli na souhrnné úrovni byly zjištěny cenové rozdíly, nevznikla u domácích nákupů nejčastěji používaných druhů syntetického kaučuku, jako je styren-butadienový a butadienový kaučuk, žádná výhoda a že společnosti zařazené do vzorku zajistily významné množství méně často používaných druhů kaučuku dovozem.

(459)

Ačkoli tak šetření zjistilo, že dodávky syntetického kaučuku na domácím trhu jsou do určité míry ovlivněny státem z důvodů vysvětlených v 452. až 456. bodě odůvodnění výše, Komise dospěla k závěru, že není schopna určit žádné výhody týkající se nákupů syntetického kaučuku za cenu nižší než přiměřenou.

(460)

Všechny společnosti zařazené do vzorku buď vyráběly elektřinu samy, nebo ji nakupovaly. Nákupní ceny elektřiny ze sítě se řídily cenovými limity úředně stanovenými na úrovni provincií pro velké průmyslové zákazníky. Jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (79), tyto limity neposkytly těmto velkým průmyslovým zákazníkům zvláštní výhodu.

(461)

Komise však zjistila, že dvě ze společností zařazených do vzorku platily nižší náklady na elektřinu nebo jim byla část těchto nákladů vrácena v podobě grantů. Pro účely výpočtu byly tato granty zařazeny do číselných údajů vypočtených v oddíle 3.12.3 „Granty ad hoc“ níže.

—

několik stanovisek ústředního výboru Komunistické strany Číny a státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy (Zhong Fa [2015] č. 9);

—

prozatímní opatření k pilotnímu projektu přímých dodávek energie pro hlavní odběratele elektřiny a elektrárny v provincii Ťiang-su, která vydala komise pro hospodářství a informační technologie provincie Ťiang-su, 13. května 2014;

—

výzva k podávání nabídek v internetové aukci elektřiny v provincii Ťiang-su na období březen až duben 2017;

—

oznámení o zahájení pilotního programu přímého obchodování s elektřinou v provincii Čchung-čching, Yu Fu Office [2016] č. 167.

(462)

Komise zjistila, že někteří klíčoví velcí průmysloví odběratelé elektřiny smí uzavírat přímé kupní smlouvy s elektrárnami, místo toho, aby nakupovali elektřinu ze sítě. Tři ze čtyř skupin společností zařazených do vzorku měly během období šetření takové smlouvy o přímém nákupu elektřiny, zatímco čtvrtá si zajišťovala elektřinu z vlastní elektrárny, která s ní byla ve spojení. Ve všech šetřených dohodách byly ceny získané prostřednictvím takových smluv nižší než pevné ceny stanovené pro velké průmyslové odběratele na úrovni provincie.

(463)

Možnost uzavírat takové přímé smlouvy není v současné době otevřena všem velkým průmyslovým spotřebitelům. Na celostátní úrovni právní předpisy například specifikují, že „přímých transakcí by se neměly účastnit podniky, které nedodržují národní průmyslovou politiku a jejichž výrobky a procesy jsou eliminovány“ (80).

(464)

V praxi provádějí přímé obchody s elektřinou provincie. Společnosti musí podat k provinčním orgánům žádost o souhlas s účastí v pilotním programu přímých nákupů elektřiny a musí splnit určitá kritéria. Například v provincii Ťiang-su se smlouvy o přímých dodávkách elektřiny uzavírají prostřednictvím centralizované internetové platformy k podávání nabídek. Avšak účastnit se procesu podávání nabídek smí pouze společnosti, které jsou „v souladu s národními pokyny politiky v oblasti průmyslu, jako je například katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“. Obdobně v provincii Čchung-čching „podniky, které nejsou v souladu s průmyslovými politikami státu, jakož i výrobky a procesy, které patří k omezeným nebo eliminovaným druhům činnosti, se nesmí účastnit přímých transakcí“ (81).

(465)

Kromě toho neexistuje žádný skutečný od trhu odvozený postup vyjednávání nebo předkládání nabídek, neboť množství nakupovaná v rámci přímých smluv nevycházejí z reálné nabídky a poptávky. Výrobci elektřiny a odběratelé elektřiny totiž nemohou volně prodávat ani nakupovat veškerou svou elektřinu přímo. Jsou omezeni množstevními kvótami, které jim přiděluje místní samospráva. Například v provincii Ning-sia místní samospráva omezila činnost platformy pro obchodování s elektřinou tím, že přidělila tutéž kvótu Mwh naprosto všem společnostem, bez ohledu na reálná množství, na která odběratelé podávali nabídky a která byly elektrárny schopny dodat.

(466)

Po poskytnutí konečných informací skupina Giti tvrdila, že v provincii Ning-sia se množstevní kvóty ve skutečnosti mezi jednotlivými společnostmi výrazně liší a nejsou přidělovány rovnoměrně. Komise uznala, že kvóty nejsou přidělovány rovnoměrně. To však nic nemění na závěru, že výrobci elektřiny a odběratelé elektřiny nemohou volně prodávat ani nakupovat veškerou svou elektřinu přímo. Navzdory rozdílným kvótám přiděleným jednotlivým společnostem a různým obdobím přidělení byly pro všechny odběratele v této provincii ve skutečnosti stanoveny pouze dvě ceny, přičemž jejichž rozdíl činí méně než 1 %. Z toho vyplývá, že ceny nejsou mezi kupujícím a prodávajícím stanoveny svobodně. Kromě toho si skupina Giti nemohla, jak sama uznává, zakoupit v průběhu období šetření veškerou potřebnou elektřinu prostřednictvím nabídkového řízení a musela zaplatit vyšší sazby za elektřinu stanovené místní vládou mimo nabídkové řízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(467)

Kromě toho smlouvy, které Komise přezkoumala, stanovily, že pokud se odběratel nebo elektrárna odchýlí od přidělených kvót o více než 5 %, bude třeba uhradit pokutu, a že dodatečné příjmy z pokuty budou přiznány státní rozvodné společnosti.

(468)

Navíc jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny, konečnou smlouvu podepisuje i státní rozvodná společnost a státní rozvodná společnost ve skutečnosti stále vystavuje faktury společnostem. A dále všechny podepsané smlouvy o přímých nákupech musí být předloženy místní samosprávě pro účely evidence.

(469)

Komise dospěla k závěru, že v případě této snížené sazby za elektřinu se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou (tj. provozovatelem rozvodné sítě), čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná úspoře z ceny elektřiny, neboť elektřina byla dodána za sazby nižší než je běžná cena v rozvodné síti, kterou platí ostatní velcí průmysloví odběratelé. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které vyhovují určitým cílům průmyslové politiky, které určuje stát, a jejichž výrobky nebo procesy nejsou eliminovány jako nezpůsobilé.

(470)

Komise konstatovala, že čínská vláda v současné době uvedený program rozšiřuje a nedávno vydala další právní předpisy, aby zvýšila počet přímých transakcí na trhu s elektřinou (82). Tyto právní předpisy však nebyly během období šetření použitelné a dosud nejsou provedeny. Kromě toho bude muset Komise přesně prošetřit, jak přesně budou nová pravidla fungovat v praxi, než bude moci dospět k závěru, že mezi příjemci již dále není rozlišováno. Komise tudíž konstatovala, že během období šetření existoval subvenční režim a že subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení. Navíc bude tento režim poskytovat výhody i po období šetření ve smyslu čl. 15 odst. 1 základního nařízení.

(471)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou získali její příjemci během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou cenou elektřiny splatnou podle běžné sazby v rozvodné síti a celkovou cenou elektřiny splatnou při snížené sazbě.

(472)

Skupina Hankook a skupina Giti tvrdily, že Komise učinila při výpočtu výše jejich subvence administrativní chybu. Komise tyto připomínky akceptovala a příslušné výpočty odpovídajícím způsobem revidovala.

(473)

Míra subvence předběžně zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

(474)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(475)

Podle ústavního zákona ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(476)

Podle čínské vlády může od 31. srpna 2006 podle článku 5 oznámení Státní rady týkající se posílení regulace pozemků (GF [2006] č. 31) udělit nárok na průmyslové pozemky pouze stát průmyslovým podnikům, a to prostřednictvím výzvy k podávání nabídek nebo podobným postupem veřejných nabídek, v jehož rámci nesmí být konečná cena za smlouvu nižší než minimální cena nabídky. Čínská vláda se domnívá, že v ČLR existuje volný trh s pozemky a že cena, kterou platí průmyslový podnik za nájemní právo vztahující se k pozemku, odráží tržní cenu.

(477)

Ustanovení týkající se práva k užívání pozemků v Číně je součástí zákona o správě půdy Čínské lidové republiky. Kromě toho jsou součástí právního základu tyto dokumenty:

(478)

Podle článku 10 „ustanovení o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje pouze každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(479)

V předchozích šetřeních dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a nefunguje v praxi a že ceny stanoví libovolně úřady. Jak bylo uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(480)

Současné šetření neukázalo v tomto ohledu žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že s výjimkou jednoho pozemku skupiny Hankook, žádný z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku neprošel nabídkovým řízením ani podobným postupem veřejných nabídek pro jakékoli ze svých práv k užívání pozemků, a to ani v případě práv k užívání pozemků získaných v nedávné době. Práva k užívání pozemků v držení společností zařazených do vzorku byla přidělena místními orgány za dohodnuté ceny.

(481)

Po zpřístupnění informačního dokumentu uvedla společnost Pirelli Tyre Co. Ltd., že žádná práva k užívání pozemků za ceny nižší než tržní nezískala, jelikož si údajně pronajímá své pozemky od čínských soukromých vlastníků pozemků na základě standardních tržních praktik. Komise souhlasí s tvrzením, že si společnost Pirelli Tyre Co. Ltd. pronajímá část svých pozemků. Jelikož však soukromý čínský vlastník pozemků, na něhož se Pirelli Tyre Co. Ltd. odvolala, byl ve skutečnosti společností ve spojení s právy k užívání pozemků, Komise k této ceně pronájmu mezi společnostmi nepřihlédla a zohlednila skutečnou kupní smlouvu a cenu práv k užívání pozemků, kterou zaplatila společnost ve spojení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(482)

Po poskytnutí konečných informací společnost Pirelli zopakovala své argumenty a tvrdila, že společnost ve spojení, která je držitelem práv k užívání pozemků, pozemky získala prostřednictvím soutěžního nabídkového řízení. Pro tvrzení, že uvedená společnost získala tyto pozemky prostřednictvím nabídkového řízení, však nebyly jak před poskytnutím konečných informací, ani po něm, předloženy žádné důkazy. Komise tudíž trvá na svém stanovisku.

(483)

Komise zjistila, že zde kromě systému pro sledování městských pozemků také existuje systém pro sledování pohybu cen pozemků. V přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se solárních panelů pocházejících z Čínské lidové republiky (83) Komise dospěla k závěru, že tyto ceny jsou vyšší než minimální referenční ceny stanovené v rámci hodnotícího systému městských pozemků a používané orgány místní správy, protože druhé zmíněné ceny jsou aktualizovány pouze jednou za tři roky, zatímco ceny v rámci systému pro sledování pohybu cen jsou aktualizovány čtvrtletně. Nebylo však nijak uvedeno, že by byla cena pozemků založena na cenách, jejichž pohyb je sledován. Čínská vláda ve skutečnosti během šetření ve věci solárních panelů potvrdila, že systém pro sledování pohybu cen městských pozemků sleduje výkyvy cen pozemků v některých oblastech (tj. ve 105 městech) v ČLR a že je nastaven tak, aby posuzoval vývoj cen pozemků. Výchozí ceny v aukcích a nabídkových řízeních se zakládaly na referenčních cenách stanovených v rámci hodnotícího systému pozemků. Kromě toho v tomto případě skupin společností zařazených do vzorku obdržely pozemky prostřednictvím přidělení. Proto skutečnost, že tento systém existuje, není relevantní, jelikož se nevztahuje na společnosti zařazené do vzorku.

(484)

Po zpřístupnění informačního dokumentu a rovněž ve fázi poskytnutí konečných informací čínská vláda i společnosti zařazené do vzorku zpochybnily použití zahraniční referenční ceny a místo toho navrhly použití domácí referenční ceny. Čínská vláda i skupina Hankook zdůraznily, že Komise měla pro práva k užívání pozemků v rámci systému pro sledování pohybu cen pozemků použít čínskou cenu, a to vzhledem ke skutečnosti, že právo k užívání pozemků jedné z čínských dceřiných společností skupiny Hankook bylo získáno na základě nabídkového řízení. Komise však již ve svém posouzení žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství v paralelním antidumpingovém šetření uvedla, že o tomto nabídkovém řízení má pochybnosti. Skupina Hankook byla totiž jediným uchazečem o pozemky a zaplacená cena odpovídala počáteční ceně nabídkového řízení. Vzhledem k nedostatku dalších podrobných informací týkajících se samotného procesu aukce a vzhledem k tomu, že během stejného období byla obdobná parcela prodána za vyšší cenu, nebylo jisté, zda původní cena byla stanovena nezávisle a odpovídala tržní hodnotě práva k užívání pozemků v roce 2011. Kromě toho byla následně původní cena tohoto pozemku z roku 2011 dále snížena o značnou náhradu. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(485)

Komise rovněž zjistila, že společnosti ve skupině Giti a skupině Hankook obdržely od místních orgánů zpětné platby jako náhradu za ceny, které zaplatily za práva k užívání pozemků. Kromě toho nebylo za některá práva k užívání pozemků, které získala skupina Xingyuan, ještě zaplaceno, a za některá práva k užívání pozemků, které získala skupina China National Tire, se mělo zaplatit teprve několik let poté, co se pozemek začal využívat.

(486)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

(487)

Po poskytnutí konečných informací společnost Pirelli tvrdila, že Komise nepředložila žádné nové důkazy prokazující, že čínská vláda skutečně poskytla práva k užívání pozemků výrobcům pneumatik za cenu nižší než přiměřenou. Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak vyplývá ze 475. bodu odůvodnění výše, Komise u každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku prošetřila, zda došlo k soutěžnímu nabídkovému řízení, avšak dospěla k závěru, že tomu tak nebylo, což potvrdilo zjištění z předchozích šetření.

(488)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se poskytování a nabývání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(489)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 478. až 486. bodě odůvodnění výše, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje; jak ukázalo použití vnější referenční hodnoty (viz 494. až 504. bod odůvodnění výše), je částka, kterou výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(490)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno ve 479. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví pneumatik považováno za jeden z pilířů čínského průmyslu a je uváděno jako podporované odvětví (84). Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá veřejným orgánům povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví pneumatik, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(491)

Skupina Giti uvedla, že specifičnost subvence na práva k užívání pozemků souvisela se zařazením daného odvětví do kategorie podporovaných odvětví v plánech čínské vlády a že neexistují žádné důkazy o tom, že společnosti působící v odvětví pneumatik patřily v době dohody na cenách za práva k užívání pozemků do podporovaného odvětví. Toto tvrzení se zamítá, jelikož pneumatiky a/nebo petrochemický průmysl byly označeny jako podporované odvětví již v 8. a 9. pětiletém plánu, což petrochemický průmysl činí jedním z nejdůležitějších v zemi, přičemž uvedené plány zmiňují proaktivní vývoj čistých chemických výrobků a podporu klíčových chemických projektů, a dále byly uvedeny v „Katalogu hlavních odvětví, výrobků a technologií v současnosti podporovaných státem (ve znění z roku 2000)“, který obsahuje výrobu vysoce kvalitních radiálních pneumatik. Uvedené dokumenty odpovídají době, kdy byla společnostem zařazeným do vzorku udělena první práva k užívání pozemků.

(492)

Skupina Giti rovněž uvedla, že Komise nepředložila žádné důkazy o tom, že společnosti v předcházejících odvětvích produkující vstupy, jako jsou ocelový nebo nylonový kord, pro vyvážející výrobce patří k podporovanému odvětví. Nicméně Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci uvádí výrobu, vývoj a používání speciálních podpůrných materiálů pro radiální pneumatiky s vysokou funkčností coby „podporované“. Kromě toho strategie odvětví pneumatik podporuje „vývoj a využívání ocelového kordu s novou strukturou, vysokomodulové a málosrážlivé polyesterové kordové textilie, vysokopevnostní nylonové kordové textilie a dalších druhů materiálů kostry pneumatiky“. Toto tvrzení bylo tedy odmítnuto.

(493)

Tato subvence je proto považována za napadnutelnou.

(494)

Stejně jako v předchozích šetřeních (85) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnota použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „Tchaj-wan“) (86). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Tchaj-wanu.

(495)

Komise považuje Tchaj-wan za vhodnou vnější referenční hodnotu z těchto důvodů:

(496)

V návaznosti na metodiku použitou v předchozích šetřeních použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční na Tchaj-wanu, jež byla upravena o inflaci a vývoj HDP ode dne, kdy byla uzavřena daná smlouva o přidělení práv k užívání pozemků. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití uvedené v informačním dokumentu byly získány z internetových stránek odboru průmyslu tchajwanského ministerstva obchodu. Inflace a vývoj HDP pro Tchaj-wan byly vypočteny na základě míry inflace a vývoje HDP na obyvatele při současných cenách v USD na Tchaj-wanu, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond pro rok 2015.

(497)

Po poskytnutí konečných informací společnost Pirelli tvrdila, že použití vnější referenční hodnoty nebylo v souladu se zjištěními zprávy Odvolacího orgánu WTO ve věci US — Softwood Lumber IV (87), jelikož tato referenční hodnota nevedla k nezbytným úpravám, které by odrážely podmínky převládající na čínském finančním trhu. Komise ovšem konstatovala, že tchajwanská referenční hodnota se považuje za vhodnou, neboť je z různých důvodů blízko čínskému trhu, jak je uvedeno ve 488. bodě odůvodnění výše. Kromě toho byly ceny tchajwanských pozemků upraveny s ohledem na minulost, aby zohledňovaly vývoj HDP a inflace v průběhu času.

(498)

Po zpřístupnění informačního dokumentu poukázala skupina Hankook na skutečnost, že k údajům získaným z informačních internetových stránek o dodávkách a službách pro průmyslové pozemky provozovaných odborem pro průmyslový rozvoj ministerstva hospodářství na Tchaj-wanu, které Komise použila, již nebyl možný přístup a že stránky nyní jen obsahují nabídky průmyslových pozemků namísto samotných cen transakcí.

(499)

Komise uznala, že údaje, které byly použity jako základ pro informační dokument, již nejsou veřejně přístupné. Komise následně zjistila, že ministerstvo vnitra Tchaj-wanu vyvinulo novou databázi shromažďující záznamy o faktickém prodeji průmyslových pozemků počínaje rokem 2013, která je k dispozici na této internetové stránce: http://lvr.land.moi.gov.tw/login.action. Komise uvedenou stránku považuje za spolehlivý zdroj údajů přístupný všem zúčastněným stranám. Databáze kromě toho obsahuje skutečné ceny transakcí, a nikoli nabídky průmyslových pozemků. Komise proto argumenty skupiny Hankook akceptovala a referenční hodnotu pro výpočet výhody týkající se práv k užívání pozemků u všech společností zařazených do vzorku náležitě změnila.

(500)

V důsledku toho Komise pro období od roku 2013 použila skutečné ceny poskytnuté tchajwanským ministerstvem vnitra. Pokud jde o práva k užívání pozemků nabytá před tímto datem, byly historické ceny stejně jako v předchozích šetřeních vypočteny na základě vývoje HDP a inflace na Tchaj-wanu.

(501)

Po poskytnutí konečných informací kritizovala skupina Giti, skupina Hankook a čínská vláda skutečnost, že ceny práv k užívání pozemků na základě nového souboru údajů byly mnohem vyšší než ceny použité v předchozích šetřeních, což vyvolalo pochybnosti o spolehlivosti nové referenční hodnoty. Skupina Hankook kromě toho tvrdila, že při stahování údajů z tchajwanské databáze došlo k chybám, a předložila alternativní výpočet založený na stejné databázi. Komise uznala, že při agregaci jednotlivých cen pozemků došlo k administrativní chybě, a průměrné ceny pozemků příslušným způsobem opravila. Komise nicméně nesouhlasila s výběrovými kritérii, která skupina Hankook použila pro sestavování údajů. Zaprvé, uvedená skupina zvolila minimálně u některých transakcí transakce z nesprávného období, tj. z roku 2012. Zadruhé, skupina použila ceny ze všech 22 okresů na Tchaj-wanu, včetně některých venkovských oblastí s omezenou nebo žádnou průmyslovou činností. Komise naproti tomu svůj výběr založila na šesti okresech, kde sídlí většina tchajwanských průmyslových parků. Jelikož všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku sídlí v Číně v průmyslových zónách, je třeba založit vhodnou referenční hodnotu na transakcích, k nimž rovněž dochází v průmyslových zónách. Tato část tvrzení skupiny Hankook byla proto zamítnuta.

(502)

Skupina Hankook ve svých připomínkách uvedla, že tchajwanské ceny vypočítané za minulost by měly zohledňovat vývoj HDP v Číně místo vývoje HDP na Tchaj-wanu, aby se zohlednilo vyšší tempo rozvoje v Číně v posledních 30 letech. V případě skupiny Hankook by opravené tchajwanské ceny měly zohlednit úroveň hospodářského rozvoje ve městě Čchung-čching od roku 2010 a v provincii Ťiang-su, ve městě Chuaj-an, od roku 1996.

(503)

Komise uznává, že Čína v minulosti zaznamenala rychlejší tempo rozvoje než Tchaj-wan. Použití faktoru HDP, který tento rozdíl zohledňuje, je pro získání správné referenční hodnoty v zásadě vhodné. Ovšem podle skóre ukazatele statistické kapacity Světové banky dosáhla kvalita statistických údajů v Číně míru spolehlivosti, která je podobná ostatním zemím s vyššími středními příjmy, až po roce 2012. To odpovídá konci období, za které bylo třeba údaje vypočítat (88). Z toho důvodu nemohla Komise v tomto případě k vypočtení historických cen za práva k užívání pozemků použít statistické údaje týkající se čínského HDP.

(504)

Po poskytnutí konečných informací skupina Giti tvrdila, že skóre ukazatele statistické kapacity Světové banky používá celý seznam ukazatelů, z nichž mnohé nemají nic společného s makroekonomickými ukazateli. Komise souhlasila s tím, že ukazatel statistické kapacity Světové banky vychází z koše ukazatelů, které zahrnují jak makroekonomické, tak jiné ukazatele. Jeho cílem je zohlednit schopnost země shromažďovat, analyzovat a šířit vysoce kvalitní údaje o své populaci a ekonomice, na základě metodiky, zdrojů údajů, periodicity a včasnosti používaných danou zemí k vypracování ekonomické statistiky a statistiky obyvatelstva. Avšak skutečnost, že toto skóre se hodnocení nezaměřuje výhradně na statistiku HDP, ale má širší záběr, nevyvrací její výsledky. Komise proto trvala na tom, že údaje týkající se čínského HDP nemohly být použity pro dřívější ceny práv k užívání pozemků.

(505)

V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výše subvence rozpočítána na období šetření, přičemž byla použita běžná doba trvání práv k užívání pozemků určených k průmyslovému využití, tj. 50 let. Tato částka byla následně přičtena k celkovému obratu každé společnosti za období šetření, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(506)

Skupina Giti tvrdila, že Komise by pro výpočet jakékoli výhody týkající se práv k užívání pozemků měla místo data transakce vzít datum ocenění práv k užívání pozemků. Komise toto tvrzení odmítla, jelikož datum transakce je rovnocenné události s měnovým dopadem na finanční situaci společnosti.

(507)

Skupina Giti navíc Komisi vyzvala, aby do výpočtu výhody zahrnula dodatečné náklady na zpřístupnění pozemku pro průmyslové využití a rovněž takzvané poplatky za údržbu pozemku a jeho získání. Komise tyto připomínky odmítla ze dvou níže uvedených důvodů:

(508)

Kromě toho byly u společností China National Tire, Giti a Hankook akceptovány některé drobné připomínky týkající se jednotlivých společností ohledně administrativních chyb a výpočtu výhod, které nesouvisely s obdobím šetření.

(509)

Výše subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

(510)

Podle zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“) mají podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi, kterým stát potřebuje poskytovat klíčovou podporu, nárok na nižší daň z příjmů ve výši 15 %, místo standardní sazby daně ve výši 25 %.