PŘÍLOHA

1.   Spalovací zařízení, která mají být zahrnuta do přechodného národního plánu

Části spalovacích zařízení (např. jedna nebo více samostatných spalovacích jednotek, které sdílejí společný komín s dalšími jednotkami, nebo které jsou v situaci uvedené v čl. 29 odst. 2 směrnice 2010/75/EU), nespadají do přechodného národního plánu (1).

Pro účely čl. 32 odst. 1 druhé odrážky písm. b) směrnice 2010/75/EU zahrnují spalovací zařízení spadající pod uvedené ustanovení rovněž zařízení, která nejsou provozována provozovatelem rafinérie, ale jsou umístěna v rafinérii a používají paliva uvedená v daném bodě.

Spalovací zařízení, na která se vztahují ustanovení kapitoly IV směrnice 2010/75/EU týkající se zařízení na spalování odpadu a na zařízení na spoluspalování odpadu, nesmí být v průběhu provádění přechodného národního plánu zahrnuta do přechodného národního plánu.

2.   Údaje o spalovacích zařízeních, které mají být zahrnuty do přechodného národního plánu

Přechodný národní plán zahrne seznam veškerých spalovacích zařízení, na která se vztahuje, a všechny údaje o těchto zařízeních, které byly použity k výpočtu emisních stropů.

Zahrnuté údaje pro jednotlivá zařízení se týkají celkového jmenovitého tepelného příkonu, použitých paliv a provozních vlastností každého spalovacího zařízení v období provádění přechodného národního plánu.

Do přechodného národního plánu pro každé spalovací zařízení, které do něj spadá, musí být zahrnuty přinejmenším tyto údaje:

1.	název a umístění spalovacího zařízení (2);

2.	datum udělení prvního povolení pro spalovací zařízení;

3.

datum podání žádosti o první povolení pro spalovací zařízení společně s datem prvního uvedení spalovacího zařízení do provozu; Poznámka: Tato informace je vyžadována pouze v případě, že bylo spalovacímu zařízení první povolení uděleno po 27. listopadu 2002, ale zařízení bylo uvedeno do provozu před 27. listopadem 2003.

4.	jakékoliv zvětšení celkového jmenovitého tepelného příkonu spalovacího zařízení o nejméně 50 MW, ke kterému došlo mezi 27. listopadem 2002 a 31. prosincem 2010 (s uvedením přidané kapacity v MW) (3);

5.	celkový jmenovitý tepelný příkon (MW) každého spalovacího zařízení k 31. prosinci 2010;

6.

počet provozních hodin za rok (4) každého spalovacího zařízení v průměrných hodnotách za období 2001–2010; Poznámka: Tato informace je vyžadována pouze v případě, že jsou pro výpočet podílu spalovacího zařízení na emisním stropu (emisních stropech) používány zvláštní mezní hodnoty emisí pro spalovací zařízení, která jsou v provozu méně než 1 500 hodin za rok.

7.	znečišťující látky, pro které není dotčené spalovací zařízení zahrnuto do přechodného národního plánu (jsou-li nějaké) (5);

8.	množství paliva použitého za rok (TJ/rok), v průměrných hodnotách za období 2001–2010, rozčleněné na 6 druhů paliva: černé uhlí, hnědé uhlí, biomasa, jiná tuhá paliva, kapalná paliva, plynná paliva (6);

9.

průtok odpadního plynu za rok (Nm3/rok) v průměrných hodnotách za období 2001–2010 (7); Poznámka 1: V případě spalovacích zařízení ke spalování více druhů paliv a/nebo sestávajících z více druhů zařízení musí být průtoková rychlost odpadního plynu uvedena pro každý druh paliva a/nebo druh spalovacího zařízení zvlášť (8). Poznámka 2: Pokud je průtok odpadního plynu vypočítán z množství použitého paliva (a není založen na skutečném monitorovaném průtoku odpadního plynu), musí být uveden činitel (nebo činitelé v případě více paliv nebo druhů spalovacích zařízení) použitý pro výpočet (Nm3/GJ).

10.

vstupní množství síry prostřednictvím použitých domácích tuhých paliv (9) (v tunách za rok) v průměrných hodnotách za období 2001–2010; Poznámka: Tato informace je vyžadována pouze v případě, kdy spalovací zařízení používá domácí tuhá paliva a kdy se pro výpočet podílu spalovacího zařízení na emisním stropu pro oxid siřičitý (pro rok 2016 a/nebo 2019) používá minimální stupeň odsíření.

Pokud jsou spalovacími zařízeními, na která se přechodný národní plán vztahuje, plynové turbíny nebo plynové motory, musí být tato skutečnost v přechodném národním plánu konkrétně uvedena.

3.   Stanovení emisních stropů

3.1   Metoda výpočtu podílů jednotlivých zařízení na emisních stropech pro roky 2016 a 2019

3.1.1   Obecný případ

S cílem stanovit příslušné emisní stropy pro určitou znečišťující látku pro roky 2016 a 2019 se podíl každého spalovacího zařízení vyjádřený v tunách za rok (tun/rok) vypočítá pomocí této rovnice:

Podíl na stropu (tun/rok) = průtok odpadního plynu (Nm3/rok) × MHE (mg/Nm3) × 1,0 × 10–9

kde:

—

„průtok odpadního plynu“ je volumetrická průtoková rychlost odpadních plynů vyjádřená v kubických metrech za rok (Nm3/rok), v průměrných hodnotách za období 2001–2010. Je vyjádřen při běžné teplotě (273 K) a tlaku (101,3 kPa), při příslušném referenčním obsahu kyslíku (tj. stejném, jaký se použil pro mezní hodnotu emisí (MHE)) a po korekci na obsah vodní páry,

—

„MHE“ je příslušná mezní hodnota emisí pro dotčenou znečišťující látku vyjádřená v mg/Nm3, za předpokladu, že je objemový obsah kyslíku v odpadním plynu 6 % u tuhých paliv, 3 % u kapalných a plynných paliv (pro jiná spalovací zařízení než plynové turbíny nebo plynové motory) a 15 % u plynových turbín a plynových motorů.

Podrobnosti o tom, jak stanovit mezní hodnoty emisí pro výpočet emisních stropů pro roky 2016 a 2019, jsou uvedeny v oddílech 3.2 a 3.3.

3.1.2   Zvláštní případ zařízení ke spalování více druhů paliv a/nebo sestávajících z více druhů zařízení Rovnici uvedenou v oddíle 3.1.1 nelze použít pro spalovací zařízení,

která v období 2001–2010 spalovala více druhů paliv (souběžně nebo odděleně) nebo která sestávají z více druhů zařízení.

U takových spalovacích zařízení je nutné pro výpočet jejich podílu na emisních stropech použít jiné mezní hodnoty emisí nebo referenční podmínky. Z tohoto důvodu se použije následující metoda.

Podíl na stropu (tun/rok) = Σ [průtok odpadního plynu (Nm3/rok) × MHE (mg/Nm3) × 1,0 × 10–9]

Z této rovnice vyplývá, že u každého druhu paliva použitého v období 2001–2010 se průměrný objem odpadního plynu za rok (Nm3/rok) vynásobí příslušnou mezní hodnotou emisí (odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení). Výsledky násobení jsou pak sečteny za všechny druhy použitých paliv.

Musí být zajištěno, že u každého druhu paliva jsou násobený objem odpadního plynu a mezní hodnota emisí vyjádřeny při stejném referenčním obsahu kyslíku.

Stejný přístup se použije v případech, kdy v období 2001–2010, při zohlednění čl. 29 odst. 1 a 2 směrnice 2010/75/EU, jednotlivé spalovací zařízení sestávalo z propojení různých druhů zařízení. Zde jsou názorné příklady:

—	jedna nebo více plynových turbín propojených s jedním nebo více druhy spalovacích zařízení,

—	jeden nebo více plynových motorů propojených s jedním nebo více druhy spalovacích zařízení.

3.1.3   Minimální stupeň odsíření (MSO)

Rovnici uvedenou v oddíle 3.1.1 nelze použít pro spalovací zařízení spalující domácí tuhá paliva (10), která nemohou splnit příslušné mezní hodnoty emisí stanovené pro oxid siřičitý ve směrnici 2010/75/EU vzhledem k povaze těchto paliv.

U těchto zařízení může být výpočet jejich podílu na emisním stropu pro oxid siřičitý založen spíše na použití příslušných minimálních stupňů odsíření (11) než na mezních hodnotách emisí pro oxid siřičitý.

V takovém případě se podíl spalovacího zařízení na emisním stropu pro oxid siřičitý vyjádřený v tunách za rok (tun/rok) vypočítá pomocí této rovnice:

Podíl na stropu pro SO2 (tun/rok) = vstupní množství síry (tun/rok) × (1 – (MSO/100)) × 2

kde:

—	„vstupní množství síry“ je množství síry (S) za rok obsažené v domácím tuhém palivu, které bylo použito ve spalovacím zařízení, vyjádřené v tunách za rok (tun/rok), v průměrných hodnotách za období 2001–2010.

—	„MSO“ je příslušný minimální stupeň odsíření, vyjádřený v procentech.

Podrobnosti o tom, jak stanovit příslušný minimální stupeň odsíření pro výpočet emisních stropů pro oxid siřičitý pro roky 2016 a 2019, jsou uvedeny v oddílech 3.2 a 3.3.

3.2   Příslušné mezní hodnoty emisí a minimální stupně odsíření pro výpočet emisních stropů pro rok 2016

Podle čl. 32 odst. 3 směrnice 2010/75/EU se emisní strop(y) pro rok 2016 vypočítá na základě příslušných mezních hodnot emisí stanovených v přílohách III až VII směrnice 2001/80/ES nebo tam, kde je to použitelné, na základě minimálních stupňů odsíření stanovených v příloze III směrnice 2001/80/ES. Výpočet emisních stropů pro rok 2016 je tedy založen na příslušných mezních hodnotách emisí a MSO, které budou k 1. lednu 2016 použitelné pro dotčená spalovací zařízení podle směrnice 2001/80/ES, při zohlednění následujících ustanovení (12).

Mezní hodnoty emisí a MSO se stanoví na základě celkového jmenovitého tepelného příkonu celého zařízení k 31. prosinci 2010, druhu (druhů) použitého paliva a ročních provozních hodin v průměrných hodnotách za období 2001–2010. Pokud byla spalovací zařízení rozšířena o alespoň 50 MW v období mezi 27. listopadem 2002 a 31. prosincem 2010, použijí se pravidla pro výpočet příslušných mezních hodnot emisí uvedená v článku 10 směrnice 2001/80/ES.

U všech plynových turbín zahrnutých do přechodného národního plánu je příslušnou mezní hodnotou emisí pro oxidy dusíku hodnota stanovená v části B přílohy VI směrnice 2001/80/ES bez ohledu na čl. 2 odst. 7 písm. j) směrnice 2001/80/ES.

Protože směrnice 2001/80/ES nestanoví žádnou mezní hodnotu emisí pro oxidy dusíku u plynových motorů, je příslušnou mezní hodnotou emisí pro oxidy dusíku hodnota stanovená v části 1 přílohy V směrnice 2010/75/EU.

U spalovacích zařízení, která v období 2001–2010 používala různé druhy paliv, se příslušné mezní hodnoty emisí uvedou pro každé palivo zvlášť. Oddíl 3.1.2 obsahuje podrobnosti o metodě pro výpočet podílu každého takového zařízení na emisních stropech.

Směrnice 2001/80/ES umožňuje, aby určitá spalovací zařízení, jejichž roční provoz (v klouzavém průměru za pět let) nepřesahuje dobu 1 500 hodin, dodržovala mírnější mezní hodnoty emisí. Uvedené hodnoty lze použít pro výpočet podílu jednotlivých zařízení na emisních stropech pro rok 2016, pouze pokud průměrný počet provozních hodin daného zařízení v období 2001–2010 nepřesahuje 1 500 hodin za rok.

Přehled příslušných mezních hodnot emisí stanovených v přílohách III až VII směrnice 2001/80/ES a příslušných MSO stanovených v příloze III směrnice 2001/80/ES je uveden v tabulkách C.1, C.2 a C.3 v dodatku C této přílohy (13).

3.3   Příslušné mezní hodnoty emisí a minimální stupně odsíření pro výpočet emisních stropů pro rok 2019

Podle čl. 32 odst. 3 směrnice 2010/75/EU se emisní stropy pro rok 2019 vypočítají na základě příslušných mezních hodnot emisí stanovených v části 1 přílohy V směrnice 2010/75/EU nebo tam, kde je to použitelné, příslušných stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V směrnice 2010/75/EU. Výpočet emisních stropů pro rok 2019 je tedy založen na příslušných mezních hodnotách emisí a MSO, které budou k 1. lednu 2019 použitelné pro dotčená spalovací zařízení podle směrnice 2010/75/EU.

Mezní hodnoty emisí a MSO se stanoví na základě celkového jmenovitého tepelného příkonu celého zařízení k 31. prosinci 2010, druhu (druhů) použitého paliva a ročních provozních hodin v průměrných hodnotách za období 2001–2010.

Přehled příslušných mezních hodnot emisí stanovených v části 1 přílohy V směrnice 2010/75/EU a příslušných MSO stanovených v části 5 přílohy V směrnice 2010/75/EU je uveden v tabulkách D.1, D.2 a D.3 v dodatku D této přílohy.

U spalovacích zařízení, která používala v období 2001–2010 různé druhy paliv, se příslušné mezní hodnoty emisí uvedou pro každé palivo zvlášť. Oddíl 3.1.2 obsahuje podrobnosti o metodě pro výpočet podílu každého z těchto zařízení na emisních stropech.

Směrnice 2010/75/EU umožňuje, aby určitá spalovací zařízení, jejichž roční provoz (v klouzavém průměru za pět let) nepřesahuje dobu 1 500 hodin, dodržovala mírnější mezní hodnoty emisí. Uvedené hodnoty lze použít pro výpočet podílu jednotlivých zařízení na emisních stropech pro rok 2019, pouze pokud průměrný počet provozních hodin daného zařízení v období 2001–2010 nepřesahuje 1 500 hodin za rok.

3.4   Výpočet emisních stropů

3.4.1   Výpočet emisních stropů pro roky 2016 a 2019

Pro roky 2016 a 2019 se celkové emisní stropy na znečišťující látku stanoví sečtením podílů každého jednotlivého zařízení na příslušných emisních stropech:

strop2016 (tun/rok) = Σ [podíl jednotlivého zařízení na stropě pro rok 2016]

strop2019 (tun/rok) = Σ [podíl jednotlivého zařízení na stropě pro rok 2019]

3.4.2   Výpočet emisních stropů pro roky 2017, 2018 a 2020

Stropy pro rok 2017 (strop2017) se vypočítají pomocí této rovnice:

Stropy pro rok 2018 (strop2018) se vypočítají pomocí této rovnice:

Stropy pro první pololetí roku 2020 (strop2020) se stanoví ve výši poloviny stropů pro rok 2019:

4.   Následné změny přechodných národních plánů

Členské státy informují Komisi alespoň o těchto skutečnostech:

a)

spalovacích zařízeních, která se rozhodnou pro odchylku pro spalovací zdroje s omezenou životností v souladu s článkem 33 směrnice 2010/75/EU; Poznámka: Zatímco členské státy musí Komisi sdělit své přechodné národní plány nejpozději 1. ledna 2013, provozovatelé mají čas do 1. ledna 2014, aby uvědomili příslušný orgán, zda se rozhodli pro odchylku pro spalovací zdroje s omezenou životností. Tak může být určité spalovací zařízení původně zahrnuto do přechodného národního plánu předloženého Komisi předtím, než se stane předmětem odchylky pro spalovací zdroje s omezenou životností. Poté musí být spalovací zařízení vyjmuto z přechodného národního plánu, jakmile provozovatel spalovacího zařízení uvědomí příslušný orgán o rozhodnutí zvolit si odchylku pro spalovací zdroje s omezenou životností. Podíly na příslušném emisním stropu (stropech) každého spalovacího zařízení, na které by se vztahoval článek 33 směrnice 2010/75/EU, musí být následně odečteny od emisního stropu (stropů), jak byl vypočítán v poslední přijaté verzi přechodného národního plánu (nebo, pokud nebyl žádný takový plán přijat, jak byl vypočítán v poslední verzi přechodného národního plánu předloženého Komisi).

b)	spalovacích zařízeních, která jsou uzavřená (tj. těch zařízení, která definitivně ukončila provoz) nebo jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon je snížen na méně než 50 MW;

c)

spalovacích zařízeních, která začnou spoluspalovat odpady po 31. prosinci 2015, a na která by se proto vztahovala kapitola IV směrnice 2010/75/EU. Poznámka: Jak je uvedeno v čl. 32 odst. 3 směrnice 2010/75/EU, skutečnost, že zařízení, které bylo zařazeno do přechodného národního plánu, je uzavřené nebo již nespadá do oblasti působnosti kapitoly III směrnice 2010/75/EU, není důvodem ke zvýšení celkových ročních emisí ze zbývajících zařízení, na která se plán vztahuje.

Pro účely čl. 32 odst. 6 směrnice 2010/75/EU nemají členské státy povinnost sdělovat Komisi následující informace, neboť by následné změny, kterých se týkají, neměly ovlivnit příslušný emisní strop (stropy):

—	snížení nebo zvýšení celkového jmenovitého tepelného příkonu po 31. prosinci 2010 (jiné než snížení na méně než 50 MW),

—	snížení nebo zvýšení počtu ročních provozních hodin po roce 2010,

—	změna v používání paliva (druh, množství), která nastala po roce 2010 (jiná než přechod ke spalování odpadu, což by zařízení kvalifikovalo jako zařízení na spoluspalování odpadu a způsobilo jeho vyjmutí z přechodného národního plánu).

Změny v názvu zařízení (např. z důvodu změny provozovatele) jsou předkládány prostřednictvím inventur emisí, které zajišťují členské státy v souladu s čl. 6 odst. 3 tohoto rozhodnutí a čl. 72 odst. 3 směrnice 2010/75/EU.

---

(1)  Stejné pravidlo se použije u článků 33, 34 a 35 směrnice 2010/75/EU. Na určitou část spalovacího zařízení se tedy nemohou vztahovat ustanovení článků 33, 34 nebo 35, pokud by jiná část (nebo části) daného zařízení byla zahrnuta do přechodného národního plánu.

(2)  Jak bylo uvedeno v emisních inventurách vypracovaných podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1).

(3)  Tato informace je nutná za účelem stanovení příslušných mezních hodnot emisí k 1. lednu 2016, jak stanoví článek 10 směrnice 2001/80/ES.

(4)  „Provozními hodinami“ se rozumí doba vyjádřená v hodinách, během níž je celé spalovací zařízení nebo jeho část v provozu a vypouští emise do ovzduší, s výjimkou doby uvádění zařízení do provozu a ukončování jeho provozu.

(5)  Například u plynových turbín se přechodný národní plán vztahuje pouze na emise oxidů dusíku. U jiných zařízení se přechodný národní plán může vztahovat na některé znečišťující látky, přičemž se na ně vztahují mezní hodnoty emisí z přílohy V směrnice 2010/75/EU pro jiné znečišťující látky.

(6)  U spalovacích zařízení, která kdykoliv v období 2001–2010 spoluspalovala odpady (jiné než „biomasu“ podle definice v čl. 3 odst. 31 písm. b) směrnice 2010/75/EU, a následně se na ně vztahovala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91)), se pod tento bod nezahrne množství odpadů spálených v uvedeném období.

(7)  Viz oddíl 3.1.1 této přílohy týkající se použitelných referenčních podmínek.

(8)  Viz oddíl 3.1.2 této přílohy.

(9)  „Domácím tuhým palivem“ se rozumí přírodní pevné palivo, jež je spalováno ve spalovacím zařízení určeném zvláště pro ně a jež se těží místně.

(10)  To platí pro spalovací zařízení, která v období 2001–2010 spalovala domácí tuhé palivo.

(11)  „Stupněm odsíření“ se rozumí poměr množství síry nevyloučené spalovacím zařízením do ovzduší v daném časovém úseku k množství síry obsažené v tuhém palivu, které bylo do spalovacího zařízení přivedeno a použito ve stejném časovém úseku.

(12)  Příslušné mezní hodnoty emisí pro výpočet emisních stropů nejsou dotčeny začleněním určitého zařízení do národního plánu snižování emisí podle čl. 4 odst. 6 směrnice 2001/80/ES.

(13)  Nejedná se o vyčerpávající přehled. Zejména nezahrnuje situace, kdy bylo spalovací zařízení rozšířeno o alespoň 50 MW v období mezi 27. listopadem 2002 a 31. prosincem 2010. V takovém případě jsou důležité také mezní hodnoty emisí uvedené v částech B příloh III až VII směrnice 2001/80/ES (použití článku 10 směrnice 2001/80/ES).