5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/27

(1)

Komise byla cestou stížnosti informována o některých podpůrných opatřeních, jež Francie uplatnila ve prospěch společnosti Arbel Fauvet Rail (dále jen „AFR“). Francie poskytla doplňující informace ve svých sděleních ze dne 28. ledna 2006, 25. října 2006, 30. ledna 2007 a 6. června 2007.

(2)

Dopisem ze dne 12. září 2007 informovala Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit proti této podpoře formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Francie předložila připomínky ve svých sděleních ze dne 12. října 2007 a 18. a 19. prosince 2007.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily k předmětné podpoře své připomínky.

(5)

Komise neobdržela žádné připomínky od zúčastněných stran.

(6)

AFR je výrobce železničních zařízení, který se specializuje na nákladní vagony a cisternové kontejnery. Jde o jednoho z největších výrobců železničních kolejových vozidel na evropském trhu. Společnost se nachází v Douai (Nord) a v současnosti zaměstnává kolem 265 pracovníků.

(7)

V roce 2005 byla 100 % vlastníkem společnosti AFR společnost Arbel SA (3). V té době zaměstnávala AFR asi 330 pracovníků.

(8)

Provoz AFR byl po dobu několika let ztrátový. Ekonomické potíže společnosti se zhoršily od roku 2001. V letech 2002 až 2005 se tento trend ještě dále prohloubil. Následující tabulka uvádí několik klíčových ukazatelů výkonnosti AFR v období, které předcházelo poskytnutí podpory:

(9)

Dne 4. července 2005 poskytly region Nord-Pas-de-Calais a Společenství aglomerace Douaisis společnosti AFR společnou vratnou zálohu, každý ve výši 1 milionu EUR, tj. celkem 2 miliony EUR.

(10)

Podle informací poskytnutých francouzskými orgány byly podmínky záloh následující:

(11)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyslovila názor, že vratné zálohy představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. V tomto ohledu Komise zejména zdůraznila, že tato opatření společnost AFR zvýhodnila, jelikož vzhledem ke své finanční situaci by si podnik na finančním trhu nedokázal opatřit finanční prostředky za tak příznivých podmínek.

(12)

Komise byla rovněž toho názoru, že společnost AFR byla podnikem v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (dále jen „pokyny“) (4), a že je proto slučitelnost státní podpory, jíž byla příjemcem, nutno vyhodnotit s ohledem na tyto pokyny. Podle Komise bylo o slučitelnosti předmětné podpory se společným trhem z pohledu pokynů namístě pochybovat.

(13)

Francouzské orgány prosazovaly názor, že ačkoli společnost AFR v době, kdy byly vratné zálohy poskytnuty a vyplaceny (tj. červenec a druhé pololetí 2005), procházela obtížným obdobím, společnost si nicméně neustále udržela důvěru svých zákazníků a bankéřů.

(14)

K podpoře svých tvrzení uvedly francouzské orgány následující skutečnosti, které kvalifikovaly jako „známky důvěry“ zákazníků a bank vůči AFR:

(15)

Francouzské orgány podpořily své připomínky dokumenty, z nichž vyplývá následující:

(16)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(17)

Co se týče vratných záloh, Komise zjistila následující:

(18)

Článek 87 Smlouvy nemíří pouze na podpory poskytované národními vládami členských států, ale rovněž na podpory poskytované samosprávnými územními celky, jako je region Nord-Pas-de-Calais anebo obce Společenství aglomerace Douaisis. Prostředky těchto samosprávných územních celků představují státní zdroje a jejich rozhodnutí poskytnout zálohy společnosti AFR lze přičíst státu.

(19)

Zálohy byly poskytnuty, když se společnost nacházela v nelehké finanční situaci. Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyslovila názor, že v okamžiku poskytnutí podpory byla společnost AFR vzhledem ke své ekonomické situaci, jak vyplývá z bodu 8, podnikem v obtížích ve smyslu pokynů. Komise rovněž zjistila, že zálohy byly poskytnuty bez jakékoliv jistoty zaručující jejich splacení, avšak použité úrokové sazby by měly odpovídat úrokové míře použitelné na půjčky „zajištěné běžnými zárukami“ (6). Komise je proto toho názoru, že je vyloučeno, aby společnost vzhledem ke své finanční situaci byla schopna získat prostředky za stejně výhodných podmínek na úvěrovém trhu. Proto předmětné zálohy představují zvýhodnění ve prospěch společnosti AFR.

(20)

V tomto ohledu je zapotřebí poznamenat, že na základě příkladů uváděných v bodě 14 francouzské orgány tvrdily, že při poskytnutí podpory společnost AFR ještě měla důvěru svých bankéřů a zákazníků. Komise si tyto připomínky vykládá v tom smyslu, že Francie popírá, že by AFR nebyla schopna získat prostředky za podobných podmínek na úvěrovém trhu (což znamená popírat, že by vratné zálohy přinesly AFR zvýhodnění), a tedy že by v okamžiku poskytnutí vratných záloh byla společnost AFR podnikem v obtížích ve smyslu pokynů.

(21)

Připomínky Francie nicméně nevedly ke změně analýzy formulované v rozhodnutí o zahájení řízení, a to z těchto důvodů:

(22)

Úvěrové příklady zmiňované francouzskými orgány (zejména povolení kontokorentu k běžnému účtu a splátky zákazníků) nejsou s předmětnými vratnými zálohami srovnatelné. Kontokorent běžného účtu je velice krátkodobý úvěr na rozdíl od vratných záloh, které se týkají tří let. Tyto různé úvěrové formy nejsou tedy ze strany věřitelů podrobeny stejným rizikovým analýzám a skutečnost, že dlužník dokáže získat krátkodobý úvěr, neumožňuje posoudit jeho možnosti získat dlouhodoběji splatnou půjčku, jejíž splacení bude záviset na životaschopnosti dlužníka.

(23)

Pokud jde o splátky zákazníků, Komise poznamenává, že protizáruku poskytla […] (5), nezávislá společnost, což znamená, že zákazníci a dodavatelé nepodstupovali riziko související s finanční situací AFR, a proto neměli důvod podrobit platby splátek podobné analýze finančního zdraví podniku, jakou by provedl věřitel mající v úmyslu poskytnout půjčku bez záruk.

(24)

Závěrem lze říci, že připomínky Francie neumožňují dospět ke zjištění, že společnost AFR by byla schopna získat prostředky na úvěrovém trhu za podobných podmínek.

(25)

Co se týče kvalifikace společnosti AFR jako podniku v obtížích ve smyslu pokynů, Komise konstatovala následující:

(26)

Z bodu 10 a) pokynů vyplývá, že podnik je v obtížích, když došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a když ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců. Toto ustanovení vyjadřuje domněnku, že společnost, která zažívá hromadnou ztrátu zapsaného kapitálu, nebude schopna zastavit ztráty, které ji krátkodobě nebo střednědobě přivedou téměř k jistému hospodářskému zániku. Komise je toho názoru, že tento předpoklad se logicky a tím spíše uplatňuje na společnost, která přišla o veškerý zapsaný kapitál a vykazuje záporný vlastní kapitál.

(27)

Jak vyplývá z finančních údajů uvedených v bodě 8 (které Francie v průběhu formálního vyšetřovacího řízení nepopřela), byl vlastní kapitál společnosti AFR záporný od roku 2001 a tato společnost nebyla v okamžiku poskytnutí podpory schopna zastavit tento trend a znovu nabýt kladný vlastní kapitál. Za těchto podmínek má Komise za to, že společnost AFR byla v okamžiku poskytnutí podpory společností v obtížích ve smyslu bodu 10 pokynů.

(28)

V druhé řadě Komise poznamenává, že AFR odpovídala v okamžiku poskytnutí podpory definici podniku v obtížích uvedené v bodě 11 pokynů, který stanoví, že i když podmínky uvedené v bodě 10 pokynů nejsou splněny, lze společnost považovat za podnik v obtížích, zejména pokud vykazuje typické příznaky podniků v obtížích, především rostoucí úroveň ztrát a klesající obrat. Bod 11 nicméně stanoví, že podnik v obtížích je způsobilý k podpoře až po prokázání neschopnosti zajistit své oživení s pomocí vlastních zdrojů nebo s prostředky získanými od svých vlastníků/akcionářů nebo z tržních zdrojů. Toto ustanovení tedy připomíná, že kvalifikace podniků v obtížích se musí provádět s ohledem na všechny vhodné ukazatele, přičemž se nicméně přisuzuje rozhodující váha schopnosti podniku zotavit se bez zásahu veřejné správy.

(29)

V tomto ohledu Komise zdůrazňuje (jak vyplývá z tabulky uvedené v bodě 8), že společnost AFR zaznamenávala od roku 2001 trvalý pokles svého obchodního obratu, a rovněž přetrvávající úroveň ztrát. Jde tady o charakteristické znaky podniku v obtížích ve smyslu bodu 11 pokynů. Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise tyto znaky již zdůraznila na podporu svého předběžného závěru, že společnost AFR byla podnikem v obtížích. Kromě toho negativní trend finanční situace AFR vyplývá ze skutečnosti, že od ledna 2004 nebyl podnik schopen platit ve lhůtě své sociální a daňové závazky ve výši 4,3 milionu EUR, a v důsledku toho byl nucen požádat o moratorium a vypracování plánu vyrovnání dluhu u příslušných orgánů.

(30)

Jedinými prvky, které Francie uvádí a které by mohly svědčit o opaku, jsou úvěry poskytnuté společnosti AFR (kontokorent běžného účtu a zálohy) a rovněž skutečnost, že AFR měla určité záruky ze strany […] (5). Komise je toho názoru, že v průběhu šetření schopnosti podniku zotavit se s pomocí prostředků, které by mohl získat na finančním trhu, již vyžaduje bod 11 pokynů, je třeba k těmto ukazatelům přihlížet. V tomto ohledu Komise konstatuje toto:

(31)

Je tedy namístě učinit závěr, že v okamžiku poskytnutí podpory společnost AFR procházela závažnými finančními obtížemi, které ohrožovaly její krátkodobé či střednědobé přežití, a že nebyla s to je zastavit bez zásahu veřejné správy.

(32)

Vzhledem k předchozím úvahám a především k finančním výsledkům uvedeným v bodě 8 je tedy Komise toho názoru, že v okamžiku poskytnutí vratných záloh byla společnost AFR podnikem v obtížích ve smyslu bodu 10 pokynů a podpůrně rovněž bodu 11. Vzhledem k obtížím, jimiž AFR procházela, je Komise toho názoru, že by AFR nebyla schopna získat prostředky na úvěrovém trhu za tak výhodných podmínek. Předmětné zálohy tedy AFR zvýhodnily, jelikož jí umožnily financování za příznivějších podmínek, než byly podmínky, které by dokázala získat na úvěrovém trhu.

(33)

Vratné zálohy zvýhodňují společnost AFR oproti jiným podnikům, které jsou ve srovnatelné situaci, jelikož jsou určeny výhradně pro ni.

(34)

Odvětví výroby železničních kolejových vozidel se vyznačuje existencí několika evropských subjektů a obchodní výměnou v rámci Společenství. Zvýhodnění udělené společnosti AFR může tedy narušit hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy.

(35)

Vzhledem k předchozím úvahám je Komise toho názoru, že vratné zálohy poskytnuté společnosti AFR představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(36)

V případě podpor poskytnutých formou úvěrů podnikům v obtížích tvoří podporu rozdíl mezi skutečně použitou úrokovou sazbou a úrokem, za který by podnik příjemce mohl získat tentýž úvěr na soukromém trhu (7).

(37)

Ve svém oznámení o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb (6) Komise upřesňuje, že referenční sazba je minimální sazbou, kterou lze zvýšit ve zvláštních rizikových situacích, přičemž jako příklad takových rizik uvádí půjčky podnikům v obtížích nebo neexistenci záruk, které banky normálně vyžadují, a upřesňuje, že v takových případech může prémie dosáhnout 400, a dokonce i více základních bodů.

(38)

Tak například v případě Chemische Werke Piesteritz  (7) byla Komise toho názoru, že půjčka společnosti v obtížích opravňuje k úrokové prémii 400 základních bodů. Komise potvrdila toto hodnocení v případě Biria  (8) a přitom upřesnila, že riziko, které představuje neexistence záruk, opravňuje dodatečnou prémii 400 základních bodů, tj. celkem navýšení o 800 základních bodů. Komise vyslovila názor, že okolnosti v daném případě jsou velice podobné okolnostem ve výše uvedených případech, zejména pokud jde o neexistenci záruk a rozsah vzniklých obtíží. Proto lze rizika související s vratnými zálohami poskytnutými společnosti AFR vyhodnotit stejně.

(39)

Státní podpora, kterou tvoří vratné zálohy, je tedy tvořena rozdílem mezi úrokovou sazbou skutečně dlužnou z titulu vratných záloh a sazbou, která by byla vyžadována při použití referenční sazby, která platila v okamžiku poskytnutí podpory, navýšenou o 800 základních bodů.

(40)

Vzhledem k ekonomické situaci AFR v okamžiku poskytnutí podpory, jak vyplývá z bodu 8 (ztrátový provoz po řadu let, záporný vlastní kapitál, klesající obchodní obrat), je Komise toho názoru, že v okamžiku poskytnutí vratných záloh byla společnost AFR podnikem v obtížích ve smyslu pokynů. Z důvodů uvedených v bodech 22 a 23 neumožňují připomínky Francie tuto analýzu změnit.

(41)

Je pravda, že v roce 2005 byla AFR součástí skupiny kontrolované holdingem Arbel SA. Kromě jeho železniční výroby (tvořené AFR a Lormafer) skupina obsahovala „stavební“ úsek, v němž se sdružovaly podniky specializované na výrobu oken pro stavební průmysl. Z informací poskytnutých v korespondenci zaslané před zahájením formálního vyšetřovacího řízení francouzskými orgány nicméně vyplývá, že obtíže vzniklé v AFR byly pro ni v rámci skupiny specifické a že její činnost neměla se „stavební“ výrobou žádnou spojitost. Kromě jiného Komise poznamenává, že obtíže AFR byly zjevně příliš závažné, aby je vyřešila vzhledem ke svým nevalným výsledkům skupina samotná. Komise se proto domnívá, že bod 13 pokynů není na překážku, aby společnost AFR byla považována za způsobilou pro podpory na záchranu nebo na restrukturalizaci, přestože patří ke skupině.

(42)

Slučitelnost podpory tedy musí být posuzována z pohledu pokynů.

(43)

Komise konstatuje, že podmínky slučitelnosti podpor na restrukturalizaci stanovené pokyny splněny nejsou. Proto Komise zdůrazňuje následující:

(44)

Podpora zjevně navíc neplní ani podmínky slučitelnosti podpor na záchranu, které pokyny stanoví, jelikož vratné zálohy byly poskytnuty na dobu překračující šest měsíců (viz bod 25 pokynů).

(45)

Tyto úvahy stačí k vyvození závěru, že podpora není slučitelná se společným trhem.

a)

celková výše (jistina a úroky), kterou bude příjemce navracet;

b)

podrobný popis již přijatých i plánovaných opatření ke splnění tohoto rozhodnutí;

c)

dokumenty prokazující, že na navrácení podpory byl příjemce upozorněn.