A.

vzhledem k tomu, že pro provádění politiky EU je většinou charakteristické „sdílené řízení“ ze strany Komise a členských států;

B.

vzhledem k tomu, že podle čl. 53 odst. 3 finančního nařízení „jsou úkoly provádění rozpočtu pověřeny členské státy“, provádí-li Komise rozpočet sdíleným řízením, a že členské státy jsou povinny jednat v souladu s pokyny přijatými Unií;

C.

znovu zdůrazňuje (7), že postup udělování absolutoria je proces, který mj. usiluje o zlepšení finančního řízení v EU zlepšením východisek pro přijímání rozhodnutí na základě zpráv Účetního dvora a odpovědí a stanovisek orgánů;

D.

vzhledem k tomu, že Komise má podle Smlouvy právo legislativní iniciativy a že konečná finanční odpovědnost za provádění rozpočtu je nedělitelná a – po náležitém zohlednění zásady subsidiarity, jak byla schválena v Maastrichtské smlouvě – spočívá na Komisi, jak stanoví čl. 274 Smlouvy, a proto musí být ustavena odpovídající kontrola finančních prostředků Společenství;

E.

vzhledem k tomu, že především Komise má zájem na zajištění toho, aby byla dozorová opatření plně dodržována,

1.

lituje zavádějících prohlášení Účetního dvora, pokud jde o nesplacené závazky ze strukturálních fondů, které na konci roku 2003 představovaly „pětiletou výši plateb při současném tempu vynakládání prostředků … “(bod 0.6), neboť tento údaj zahrnuje také roky 2004–2006, které nemohly být v roce 2003 přiděleny, připomíná, že nevyužité zdroje jsou na konci období proplaceny členským státům;

2.

vítá skutečnost, že zavedení pravidla n +2 (rok závazků +2) přispělo z velké části k vyřešení problému, neboť v posledních dvou letech dosáhlo využití strukturálních fondů 99 %;

3.

vyzývá Komisi, aby také s ohledem na finanční výhled na období po roce 2006 dospěla k rovnováze mezi přípravou politiky a procesem zajišťování jejího řádného provádění, a vyzývá ji, aby provedla kritickou analýzu formou přehodnocení rozdělení pravomocí v rámci Komise („nastavení“ výkonných pravomocí) a administrativních procesů;

4.

vyzývá dále Komisi, aby do rozšířeného posouzení vlivů u nových nařízení zahrnula prováděcí náklady a administrativní břemena členských států a konečných příjemců, čímž se nastolí kontrola a dostatečná vyváženost k tomu, aby se prováděcí náklady a administrativní břemeno udržely v přijatelných mezích;

5.

konstatuje, že s výjimkou důsledků neexistence účinných postupů vnitřní kontroly u různých příjmů a záloh je Účetní dvůr toho názoru, že konsolidovaná roční účetní závěrka Evropských společenství a poznámky k ní věrně odrážejí příjmy a výdaje Evropských společenství za rok 2003 a jejich finanční situaci na konci roku (prohlášení věrohodnosti účetnictví, odstavce II a III);

6.

upozorňuje na následující výtahy z „Výroční zprávy pro orgán udílející absolutorium o interních auditech provedených v roce 2003“ (8) týkající se účetních a řídicích informačních systémů:

a uzavírá, že znění poukazuje na to, že:

7.

vyjadřuje politování nad tím, že je rozdělením pravomocí v řídící struktuře Komise úloha hlavního účetního degradována na to, že agreguje údaje o účtech, které dostává od schvalujících úředníků; je toho názoru, že by měl hlavní účetní nést celkovou odpovědnost za celistvost účtů orgánu jako celku a nespoléhat se výhradně na více než třicet pověřených schvalujících úředníků;

8.

očekává, že hlavní účetní bude podepisovat účty a nejenom jejich průvodní listy, čímž na sebe vezme osobní odpovědnost za číselné údaje, jež jsou v nich obsaženy, a pokud jsou vzneseny výhrady, vysvětlí přesně jejich povahu a zaměření; zdůrazňuje rozdíl mezi oficiálním přijetím účtů kolegiem a certifikací účtů jako pravdivého a spravedlivého záznamu hlavního účetního; vyzývá opětovně (9) Komisi, aby předložila potřebné legislativní návrhy pro novelizaci finančního nařízení, respektive k provedení opatření, jež se k němu vztahují;

9.

lituje, že se Komise stále brání možnosti posílení role účetního; zdůrazňuje, že certifikace účtů je základním prvkem kontrolního systému a že další prvky systému celkové kontroly jsou v důsledku tohoto chybějícího prvku výrazně oslabeny; souhlasí s prosazováním nedávné reformy finančního řízení v Komisi, jejímž cílem bylo převést odpovědnost na každého generálního ředitele; je však přesvědčen, že prohlášení o věrohodnosti, které může být poskytnuto generálním ředitelem, musí být celkově podpořeno účetním, který za to bude plně odpovědný a bude mít k plnění svých povinností odpovídající prostředky;

10.

očekává, že Komise zahrne do návrhu na změnu finančního nařízení ustanovení, které bude vyžadovat, aby věrohodnost účtu potvrzoval účetní, např. na základě systematického ověřování nebo náhodných kontrol; domnívá se, že účetní musí být povýšen do funkce vrchního finančního úředníka (CFO), přičemž by představoval institucionální protiváhu 39 služeb řízení, a že jeho současná role, která spočívá pouze ve velice formálním schválení informací získaných od generálního ředitele, aniž by měl v případě potřeby možnost provést posudek (článek 61 finančního nařízení), je v rozporu s cílem reformy finančního řízení;

11.

zdůrazňuje, že povýšení účetního nepředstavuje krok zpět ke starému systému, ve kterém měl tehdejší „finanční kontrolor“ pravomoc schvalovat platby a závazky a prováděl kontrolu převodů ex ante; zdůrazňuje rozdíl mezi starým systémem a požadavkem na povýšení účetního, aby byl účetní schopen provádět kontrolu systému ex ante a náhodné kontroly převodů ex post; lituje, že Komise nadále uvádí zavádějící a mylné argumenty, podle kterých je posílená role účetního krokem zpátky ke starému systému a stvrzování účetních dokumentů podpisem účetního je čistě formální záležitost;

12.

sděluje Komisi, že není možné, aby schválila čistě kosmetické úpravy, pokud jde o roli účetního; očekává, že finanční nařízení bude zahrnovat požadavek, aby vrchní finanční úředník podával hlášení, ve kterém on sám na vlastní zodpovědnost – a nikoli na základě informací poskytnutých generálními řediteli – prohlásí, že účty podávají pravdivý a skutečný obraz, že podkladové operace jsou zákonné a správné;

13.

nerozumí tomu, jak může Účetní dvůr po deset let vydávat k přidělování plateb negativní prohlášení o věrohodnosti a současně podávat de facto kladné stanovisko k souhrnnému účetnictví Komise; ocenil by, kdyby mu k této věci podal Dvůr stručný písemný výklad;

14.

připomíná, že dne 17. prosince 2002 schválila Komise akční plán modernizace systému účetnictví Evropských společenství, který by měl fungovat od 1. ledna 2005; zdůrazňuje, že vypracování počáteční rozvahy má klíčový význam pro úspěch přechodu z hotovostního systému účetnictví na systém akruálního účetnictví;

15.

je zklamán zjištěním, že Účetní dvůr znovu uvedl, že „nemá žádnou jistotu, že systémy dohledu a kontroly v důležitých oblastech rozpočtu jsou účinně uplatňovány (členskými státy), aby byla pod kontrolou rizika ohrožující právnost a řádnost souvisejících operací“ (0.4);

16.

připomíná specifické závěry Účetního dvora, pokud jde o výdaje na platby:

17.

konstatuje, že zjištění Účetního dvora – i přes jejich složité formulace – jasně ukazují, že k hlavním problémům, pokud jde o právnost a řádnost souvisejících operací, dochází především na úrovni členských států, a v menší míře na úrovni Komise;

18.

je toho názoru, že v případech sdíleného řízení finančních prostředků Společenství je naléhavě nutné, aby Komise nalezla cesty, jak zvýšit odpovědnost na straně členských států, a účinně si poradila s „rizikem pověření“, které vyplývá z toho, že Komise, která má konečnou rozpočtovou odpovědnost za veškeré své výdaje, je nucena nést tuto odpovědnost také v případech, kdy vynakládání prostředků EU řídí společně s členskými státy;

19.

konstatuje, že zatímco provádění převážné části rozpočtu je svěřeno členským státům, má Evropská komise konečnou odpovědnost za provádění rozpočtu EU a tedy i za kontrolní opatření v rámci členských států i Komise samé;

20.

konstatuje, že rozlišování mezi financováním a prováděním politiky Společenství vede ke vzniku tzv. „rizika pověření“, které se týká například:

21.

je toho názoru, že tyto problémy nelze vyřešit pouze centrálně nařízenými kontrolami a že současná situace jasně svědčí o potřebě nových nástrojů, které poskytnou Komisi lepší možnost získávat informace o systémech řízení a kontroly členských států; domnívá se, že pouze dostatečně komplexní zveřejňování ex ante formou prohlášení o zveřejnění a roční ex post prohlášení o věrohodnosti účetnictví, pokud jde o legálnost a řádnost souvisejících operací ze strany nejvyššího politického a řídícího orgánu každého členského státu (tj. ministra financí), jak několikrát navrhovalo oddělení interního auditu Komise (10), umožní Komisi plnit její povinnosti podle článku 274 Smlouvy;

22.

vyzývá Komisi, aby do 1. října 2005 předložila úvodní zprávu, která se bude zabývat možným sledem kroků vedoucích k uzavření protokolu s členskými státy, v němž řídící orgán (ministr financí) každoročně před poskytnutím finančních prostředků prohlásí, že jsou zavedeny odpovídající kontrolní systémy, které poskytnou dostatečnou jistotu z hlediska odpovědnosti Komise;

23.

doporučuje, aby tato zpráva požadovala, aby roční prohlášení o zveřejnění obsahovalo:

doporučuje dále, aby v této zprávě byla uvedena práva Komise ověřovat prohlášení při zveřejnění a aby byla stanovena jednoznačná právní pravomoc ukládat pokuty ve formě snížení celkových finančních prostředků pro dotyčný členský stát v případě nesrovnalostí při zveřejnění;

24.

považuje za nepatřičné rozhodnout o politice sdíleného řízení na období po roce 2007, aniž by byla podána konkrétní odpověď na poznámky Účetního dvora a aniž by se v členských státech výrazně zlepšily kontrolní mechanismy;

25.

informuje Komisi a Radu o obtížích při uzavírání interinstitucionální dohody o nové finanční perspektivě, dokud nebude plně přijata zásada prohlášení při zveřejnění ze strany nejvyššího politického a řídícího orgánu (ministr financí) členských států, jak je popsána v odstavcích 21–23 a její uvedení do praxe se nestane prioritou;

26.

zastává názor, že ve finančním řízení Evropské unie není možné dosáhnout pokroku bez aktivního zapojení členských států, a toto „zapojení“ musí být zakotveno na politické úrovni;

27.

je přesvědčen, že ministr financí raději zavede náležitě fungující systémy dohledu a kontroly, než by riskoval, že bude muset vysvětlovat svému parlamentu, proč musí státní pokladna zpětně vracet Evropské unii značné částky;

28.

vyzývá Komisi, aby byla přísnější při dozoru na platebními agenturami a méně shovívavá k nekompetentnosti, a to zvážením možností:

29.

připomíná, že od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost má Účetní dvůr povinnost předkládat každoročně Parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví (označované zkratkou „DAS“ z francouzského „Déclaration d'Assurance“), které se týká spolehlivosti účetnictví a právnosti a řádnosti souvisejících operací;

30.

zdůrazňuje, že rozhodnutí o kritériích a metodě, pomocí nichž dospěje Účetní dvůr k DAS, bylo ponecháno zcela na něm, nikoli předepsáno zákonodárcem;

31.

připomíná, že Účetní dvůr zpočátku vypracovával své auditní stanovisko výhradně pomocí statistické metody, která spočívala v bezprostředním důkladném zkoumání celkového vzorku a výpočtu nejpravděpodobnější míry chybovosti;

32.

v níže uvedeném přehledu shrnuje vnitřní omezení DAS, která vyplývají ze samé jeho podstaty, protože tyto skutečnosti je nutno mít na zřeteli při posuzování výsledků analýzy DAS a vlivu těchto výsledků na rozhodnutí, zda udělit nebo neudělit absolutorium, a také na možná budoucí zlepšení metodiky DAS:

33.

uznává, že v posledních letech dal Účetní dvůr najevo, že si je do určité míry vědom kritiky, která zazněla, a že se pokusil o reformu metodiky DAS rozšířením základny pro hodnocení;

34.

konstatuje, že souhrnné DAS je nyní výsledkem konkrétních hodnocení týkajících se vlastních zdrojů a provozních kapitol finančního výhledu a že hodnocení jednotlivých odvětví nyní vychází ze čtyř zdrojů informací:

35.

konstatuje, že stěžejní otázkou v souvislosti s DAS by mělo být, zda systémy dohledu a kontroly, které se uplatňují na úrovni Společenství a na úrovni členských států, dávají Komisi dostatečnou jistotu, pokud jde o právnost a řádnost souvisejících operací;

36.

vyzývá Účetní dvůr, aby ještě zlepšil formální úpravu souhrnného prohlášení o věrohodnosti účetnictví a konkrétních hodnocení prohloubením tendence k obsáhlejšímu výkladu výhrad a aby podával bližší a konkrétnější informace o slabinách jednotlivých odvětví a členských států, aby bylo možno sestavit operativní seznam výhrad, který bude vypracován se zaměřením na rizikovost, a bude možno sledovat vývoj jeho položek v čase;

37.

chápe, že cílem zkoumání vzorku transakcí již není výpočet nejpravděpodobnější míry chybovosti a že výsledky zkoumání v rámci nového přístupu jsou posuzovány společně s výsledky získanými v ostatních třech pilířích;

38.

vyzývá Účetní dvůr – s cílem posoudit, zda je nový přístup zásadně odlišný od původního přístupu, aby mu poskytl další informace o vztahu mezi čtyřmi zdroji informací při vytváření hodnocení jednotlivých odvětví;

39.

vyzývá Účetní dvůr, aby podrobně vysvětlil, do jaké míry se mu podařilo získat výsledky auditu od „jiných auditorů“ a jakou roli hrály tyto výsledky při vytváření úsudku Dvora; konstatuje, že ve výroční zprávě nejsou odkazy na výsledky jiných auditorů; zejména by přivítal informace o výsledcích a obtížích spolupráce s „jinými auditory“ v jednotlivých členských státech, protože mezi těmito „jinými auditory“ jsou často národní auditorské orgány, které jsou naprosto nezávislé na orgánech EU;

40.

soudí, že přesto, že se jedná o krok správným směrem, není současná reforma DAS dostatečným opatřením pro odstranění výše uvedených omezení a nedostatků; vítá skutečnost, že nový přístup umožňuje do jisté míry sledovat právnost v jednotlivých odvětvích, ale lituje, že sledování právnosti výdajů jednotlivých členských států není ještě v dostatečné míře možné; zjišťuje, že DAS je stále nástrojem, který se příliš opírá o analýzu transakcí a jednotlivé chyby; konstatuje proto, že by měla být prohloubena analýza fungování systémů dohledu a kontroly s cílem navrhnout konkrétní zlepšení těchto systémů a určit původ zjištěných slabin;

41.

vyzývá Účetní dvůr, aby dále rozvíjel svůj kvalitativní přístup DAS v tom smyslu, že dostatečně zohlední víceletou povahu mnoha programů a odpovídající vyrovnávací kontroly, jako jsou audity ex post a zúčtování účetních oprav, které mají za cíl ochránit rozpočet EU tím, že zajišťují vymáhání neoprávněných plateb; přivítal by, kdyby Účetní dvůr předložil zvláštní zprávu o této klíčové otázce a vyjasnil při této příležitosti vztah mezi kontrolami ex ante a ověřeními ex post;

42.

zdůrazňuje, že přestože jsou vyrovnávací kontroly důležitou součástí systémů dohledu a kontrol, nemohou vynahradit nedostatky těchto systémů a kontrol a v žádném případě ani nedostatky formulace politiky jako takové;

43.

vyslovuje v tomto ohledu lítost nad zvyšujícím se počtem žádostí na vydání předběžných rozhodnutí týkajících se výkladu a platnosti právních předpisů Společenství; zdůrazňuje důležitost snahy nepřijímat nekvalitní právní předpisy Společenství, protože mají nepříznivý vliv na výkonnost Unie a vedou k právní nejistotě mezi osobami, orgány a podniky, které se mají v členských státech těmito předpisy řídit; poukazuje na jednoznačné vyjádření Účetního dvora, pokud jde o rámcové programy výzkumu, u nichž „(závažné chyby týkající se řádnosti a právnosti plateb) budou zřejmě přetrvávat, pokud nedojde k revizi pravidel, kterými se tyto programy řídí“ (prohlášení o věrohodnosti účetnictví, odst. VI písm. c));

44.

vyzývá Komisi, aby snížila rizika chyb v žádostech o financování ze strany Společenství, a to tím, že zajistí, aby právní předpisy Společenství obsahovaly jasná a splnitelná pravidla pro nárokovatelnost nákladů, a že bude požadovat, aby v případech, kdy bude zjištěno, že byly nárokovatelné výdaje nadsazeny, byly ukládány odrazující a přiměřené správněprávní sankce;

45.

připomíná, že v odstavci 48 svého rozhodnutí ze dne 10. dubna 2002 o udělení absolutoria za provedení souhrnného rozpočtu Evropské unie v rozpočtovém roce 2000 (12) žádal, aby Účetní dvůr zaujal stanovisko k „proveditelnosti zavedení modelu jednotného auditu pro rozpočet EU, v jehož rámci každá úroveň kontroly navazuje na úroveň předchozí, s cílem snížit zátěž subjektu, u něhož audit probíhá, a zvýšit kvalitu auditních činností, avšak bez ohrožení nezávislosti příslušných subjektů provádějících audit“;

46.

připomíná rovněž, že Komise byla v tomtéž rozhodnutí požádána, aby připravila zprávu na stejné téma, a konstatuje, že Komise tak dosud neučinila;

47.

vítá stanovisko Účetního dvora č. 2/2004 (13) k modelu „jednotného auditu“, které považuje za velmi významný příspěvek k diskusi o DAS, který si zaslouží, aby se jím všichni zainteresovaní podrobně zabývali; poukazuje na to, že toto stanovisko se netýká především modelu „jednotného auditu“ v přesném smyslu tohoto pojmu, který znamená, že transakce je předmětem pouze jednoho auditu prováděného jedním orgánem, ale v první řadě vytvoření „rámce vnitřní kontroly Společenství“ (odstavec 3);

48.

se zvláštním zájmem bere na vědomí doporučení Účetního dvora pro efektivní a účinný rámec vnitřní kontroly:

49.

by vzhledem k neustálé kritice, která vůči tradičnímu přístupu DAS zaznívala posledních 10 let, rád věděl, proč nebyla tato doporučení zveřejněna mnohem dříve;

50.

zastává názor, že by navrhovaná struktura rámce vnitřní kontroly Společenství mohla být důležitým nástrojem pro vytvoření lepších a účinnějších systémů dohledu a kontroly, a mohla by tak přispět k velmi potřebné modernizaci metodiky DAS;

51.

zdůrazňuje, že odpovědnost za použití prostředků EU začíná u členských států, a že prohlášení při zveřejnění, jak je popsáno v odstavcích 21–23, ze strany nejvyššího politického a řídícího orgánu (ministra financí) členského státu musí být v důsledku toho nedílnou součástí rámce vnitřní kontroly Společenství;

52.

poznamenává, že rámec vnitřní kontroly Společenství je určen – jak jeho název napovídá – pro oblast „vnitřní kontroly“ a netýká se činitelů v oblasti „externího auditu“;

53.

lituje, že Účetní dvůr nepředložil žádné odvážné návrhy, pokud jde o zapojení národních auditorských orgánů do úsilí o zvýšení průhlednosti a odpovědnosti (jako základních prvků řádné veřejné správy) na úrovni členských států, zejména když výsledky auditu provedeného Účetním dvorem jasně ukazují, že právě v této oblasti je toho nejvíce zapotřebí;

54.

bere na vědomí a vítá iniciativu Nizozemského účetního dvora zveřejňovat každoročně „zprávu o trendech v EU“, ve které zkoumá finanční řízení v Evropské unii a předkládá své stanovisko ke sledování a kontrole používání prostředků EU v Nizozemsku (15); chtěl by vyzvat další národní auditorské orgány, aby se inspirovaly touto iniciativou;

55.

vyzývá Komisi, aby podnítila diskuse s orgánem udělujícím absolutorium, Radou a Účetním dvorem – s náležitým ohledem na jeho nezávislost – jako pozorovatelem a aby co nejdříve vypracovala akční plán k zavedení rámce vnitřní kontroly Společenství;

56.

dále vyzývá Komisi, aby se ujistila, že podrobné návrhy vytvářející právní rámec pro návrhy politiky, které předložila Komise jako součást projektu pro Unii do roku 2013, berou plně v úvahu prvky obsažené v „rámci vnitřní kontroly Společenství“ a zásadu výročních prohlášení při zveřejnění ze strany nejvyššího politického a řídícího orgánu každého členského státu (tj. ministra financí), jak je popsána v odstavcích 21–23;

57.

vyzývá Účetní dvůr, aby informoval příslušný výbor EP o tom, zda jsou návrhy Komise v souladu s „rámcem vnitřní kontroly Společenství“ a se zásadou výročních prohlášení při zveřejnění;

58.

vítá skutečnost, že Účetní dvůr „zjistil, že poprvé Komise předložila analýzu míry věrohodnosti systémů dohledu a kontrol s ohledem na právnost a řádnost souvisejících operací“, a že tak převzala „odpovědnost za provádění rozpočtu … tím, že přijala za své schvalující úředníky ze zastoupení orgánů pověřených řízením“ (odstavec 1.58 výroční zprávy Účetního dvora za rok 2003);

59.

konstatuje však, že Účetní dvůr zjistil (viz odstavec 1.69, tabulka 1.2, odstavce 5.57–5.62, 7.48, 8.36 a 8.38), že „rozsah výhrad, které vyjádřila některá oddělení, není přijatelný nebo dostatečně odůvodněný s ohledem na věrohodnost uvedenou v prohlášeních“ a že přes určitá zlepšení „nemohou zatím výroční zprávy o činnosti a prohlášení generálních ředitelů systematicky sloužit jako užitečný základ pro vyvozování závěrů jeho auditu v různých oblastech finančního výhledu“ (viz odstavec 1.71 a tabulka 1.2);

60.

vyzývá Komisi, aby přihlédla k výše uvedeným připomínkám Účetního dvora a uváděla v každé výroční zprávě o činnosti opatření přijatá s cílem snížit riziko výskytu chyb v souvisejících operacích spolu s posouzením jejich účinnosti; očekává, že tato opatření povedou ke zlepšení všeobecného pochopení rizik a k posílení kultury řízení rizik na generálních ředitelstvích Komise; poznamenává však, že se tento přístup bude muset opírat o společnou, centrálně řízenou metodiku řízení rizik;

61.

vyzývá také Komisi, aby posílila proces vypracovávání výročních zpráv o činnosti a souhrnných zpráv a posílila své vyjádření o věrohodnosti tak, aby z něho mohl Účetní dvůr vycházet při zpracovávání svého prohlášení o věrohodnosti účetnictví; uznává, že již byly učiněny první kroky ke zlepšení porozumění tomuto procesu a ke zvýšení vypovídací hodnoty výročních zpráv o činnosti, výhrad a prohlášení; vyzývá Komisi, aby se pečlivě věnovala dalšímu zdokonalování zpráv a více se zabývala opatřeními, která je nutno přijmout na základě připomínek v nich obsažených; vyzývá zvláště Komisi, aby vyjasnila definici požadavků, výhrad a dalších zjištění ve výročních zprávách o činnosti, které mohou poukazovat na výjimky z pravidel;

62.

vyzývá Komisi, aby výroční souhrnnou zprávu převedla v konsolidovanou zprávu o věrohodnosti řízení Komise a finančních kontrol jako celku;

63.

vyzývá Účetní dvůr, aby sdělil nezbytné podmínky, jejichž splnění by mu umožnilo více přihlížet k výročním zprávám o činnosti a prohlášením při přípravě jeho prohlášení o věrohodnosti účetnictví;

64.

vyzývá Komisi, aby cestou školicích a informačních programů zajistila, že všichni její úředníci budou vědět, jakým způsobem mohou nahlásit případné podezření na nezákonné jednání nebo chybné řízení, ať již normálními hierarchickými postupy, nebo v případě nutnosti i cestou udání;

65.

vyzývá Komisi, aby vypracovala odhady četnosti chyb podle odvětví a členských států s použitím výsledků kontrolní činnosti, kterou již provádí, a také analýzu kvality informací předkládaných členskými státy, a zveřejnila výsledky uvedené ve výročních zprávách o činnosti a souhrn výročních zpráv v takové podobě, aby poskytly jasný obraz kvality správních systémů členských států z hlediska jejich odpovědnosti vůči EU;

66.

vyzývá Účetní dvůr, aby ve svém DAS zahrnul do připomínek hodnocení správnosti informací předkládaných Komisí a jednotlivými členskými státy a zhodnotil dosažený pokrok;

67.

vyzývá Komisi, aby kritickou analýzou počtů a kvality plánovaných kontrol přehodnotila finanční regulaci tak, aby se zlepšilo uplatňování a srozumitelnost a zvýšila se účinnost kontrol;

68.

připomíná jednotlivým komisařům jejich politickou odpovědnost za to, že generální ředitelství jsou v rámci svých působností dobře řízeny, a opakuje návrh, aby v každém kabinetu komisaře byla jednomu poradci svěřena konkrétní odpovědnost mj. za sledování všech auditních zpráv (jak je navrženo v usnesení Parlamentu ze dne 22. dubna 2004 (16) o Eurostatu), jejichž včasná varování o problémech byla v minulosti ignorována;

69.

konstatuje, že systematické ukládání sankcí členským státům vedlo k tomu, že se členské státy zdráhají zveřejňovat problémy s prováděním; žádá Komisi, aby podněcovala učební prvek finanční kontroly a více se na něj soustředila, a to podporováním výměny informací mezi členskými státy, používáním srovnávacích standardů, zapojováním národních auditorů do auditních týmů a sdíleným investováním do lepších systémů IT a prováděním preventivních auditů, které se budou zaměřovat spíše na to, aby poskytovaly rady, než aby ukládaly sankce;

70.

očekává, že Komise ve své následné zprávě poskytne souhrnné informace o opatřeních, která přijala a provedla s cílem řešit připomínky, a uplatní doporučení Účetního dvora obsažená ve výroční zprávě za rok 2003 a ve třech předcházejících zprávách (2002–2001–2000); žádá Komisi, aby do své následné zprávy zahrnula podrobný seznam a časový plán opatření plánovaných v případech, v nichž nebyla dosud přijata nebo provedena žádná opatření;

71.

vyzývá Účetní dvůr, aby vypracoval výroční zprávu o své vlastní činnosti, své schopnosti plnit výkonnostní cíle, jednotkových nákladech, významných oblastech rozvoje a jiných důležitých faktorech týkajících se výkonnosti orgánů; poukazuje na to, že taková zpráva o výkonnosti bude rovněž vynikající příležitostí, jak zveřejnit informace o modernizaci DAS a dalších zlepšeních v kontrolních postupech Účetního dvora;

72.

dále vyzývá Účetní dvůr, aby prozkoumal možnost zveřejnění své příručky k auditu a informací o metodě DAS na své webové stránce;

73.

vítá záměr Rady „ještě intenzivněji se zabývat otázkami auditu a finanční kontroly, aby měla k dispozici pravidelnější a účinnější postup sledování doporučení Rady k udělení absolutoria“ (17);

74.

vyzývá Účetní dvůr, aby každoročně pořádal řadu „vztažných auditů“ položek delegovaných výdajů, jež by se zveřejňovaly ve zvláštních zprávách a kdy

a vyzývá Účetní dvůr, aby v budoucnu pořádal v příslušných bodech následné audity, tak aby bylo možno sledovat pokrok;

75.

vyzývá Radu, aby společně s Parlamentem a Komisí usilovala o to, aby se vytvoření komplexního rámce kontroly a auditu dostalo priority a politické podpory, kterou potřebuje, zřízením komise odborníků na vysoké úrovni,

76.

jednou ročně vyzve zástupce Rady, aby informoval příslušný výbor o pokroku v práci expertní skupiny a tím zajistil „průběžný“ charakter této činnosti;

77.

považuje za nezbytné prozkoumat, jak by bylo možné do tohoto procesu více zapojit národní kontrolní orgány s přihlédnutím k tomu, že to jsou nezávislé instituce a nemají vždy dostatečné odborné znalosti o právních předpisech EU; žádá Účetní dvůr, aby předložil hodnocení (včetně tzv. VFM) výsledků práce kontaktního výboru prezidentů nejvyšších kontrolních úřadů (NKÚ) Evropské unie a Účetního dvora a rovněž názory Účetního dvora na to, zda by rozšíření mohlo posílit úlohu tohoto orgánu;

78.

dále se domnívá, že by mohlo být nezbytné analyzovat, zda současná struktura a fungování „vysoce předimenzovaného“ Účetního dvora by neměla být reformována; připomíná, že Účetní dvůr má v současnosti 25 členů a 736 zaměstnanců, z nichž 325 jsou odborní auditoři (kategorie A a B), 275 (kategorie A a B) pracuje v auditních skupinách a 50 (kategorie A) v kancelářích členů Účetního dvora;

79.

vyjadřuje politování na tím, že v důsledku časového omezení není schopen věnovat doporučení Rady pozornost, kterou si zaslouží, a žádá Komisi, aby předložila tento návrh na změnu čl. 145 odst. 1 finančního nařízení, a Radu, aby jej přijala:

„Evropský parlament na doporučení Rady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, udělí do 30. června roku n +2 Komisi absolutorium za provedení rozpočtu za rok n“.

80.

vyzývá svého předsedu, aby ve svém projevu na příštím zasedání Evropské rady upozornil na to, že je třeba, aby členské státy lépe hospodařily s finančními prostředky Evropské unie;

81.

poukazuje na skutečnost, že podíl vlastních zdrojů vypočtený na základě hrubého národního důchodu soustavně roste a brzy bude představovat dvě třetiny vlastních zdrojů; proto výslovně podporuje doporučení Účetního dvora (odstavec 3.48), aby Komise provedla přímější ověření podkladových údajů z národních účtů;

82.

vyzývá členské státy, aby každé tři měsíce včas hlásily případy neoprávněných plateb, ale připouští, že ve výjimečných případech mohou členské státy požádat o výjimku; očekává, že příslušné služby členských států budou dostatečně personálně obsazeny a vyškoleny, a očekává, že všechny členské státy, včetně Německa, Řecka a Španělska, budou používat elektronický způsob podávání zpráv nejpozději v červenci 2005; vyzývá Komisi, aby o pokroku dosaženém v této oblasti informovala nejpozději v září 2005 příslušný výbor;

83.

poukazuje na to, že Komise je odpovědná za to, že se v období od roku 1971 do září 2004 nepodařilo získat zpět minimálně 1 120 milionů EUR; považuje tento stav za nepřijatelný a soudí, že členské státy a Komise nesplnily povinnost řádné péče; očekává, že s ohledem na zahájení postupu udělování absolutoria za rok 2004 obdrží včas zprávu o tom, jak a kdy budou tyto peníze vymáhány; upozorňuje na to, že 812 milionů EUR je v současné době předmětem soudních sporů a existuje možnost je rovněž získat; dále očekává, že bude vyhodnocena účinnost 20 % „provize“ pro platební agenturu, když tyto prostředky úspěšně vymůže;

84.

vyzývá Komisi, aby v přípravě na revizi finančního nařízení navrhla zjednodušené a souvislejší předpisy pro zpětné vymáhání finančních prostředků; očekává, že před tím, než bude návrh Komise předložen v konečné podobě, bude Parlament v této věci konzultován;

85.

poukazuje na to, že do března roku 2005 Komise dokončí prověřování všech z přibližně 4 000 případů nesrovnalostí (442 závažných případů a 3 500 méně závažných případů), k nimž došlo ve sledovaném období;

86.

vítá záměr Komise upřesnit „černou listinu“, v níž jsou uvedeny subjekty s nesrovnalostmi ve výši přesahující 100 000 EUR ročně;

87.

trvá na tom, že Komise musí dosahovat měřitelného pokroku reálným srovnáváním budoucích zlepšení a pravidelným podáváním zpráv příslušnému výboru;

88.

vyzývá Komisi, aby lépe sledovala platební agentury, které odpovídají za uskutečňování společné zemědělské politiky; poukazuje na skutečnost, že před přistoupením podléhaly platební agentury v nových členských státech schválení Komise; požaduje, aby se Komise touto praxí řídila a předložila Parlamentu zprávu o možnosti, aby platební agentury Komise schvalovala i v současných členských státech;

89.

poukazuje na to, že při neexistenci společných norem neumožňují národní databáze vytvořené členskými státy výměnu údajů v rámci systému identifikace a evidence zvířat; vyjadřuje politování nad tím, že je tím potenciálně ohrožena možnost sledování přeshraničního pohybu zvířat;

90.

bere na vědomí, že současné nařízení neumožňuje Komisi vypracovat závazná pravidla pro propojení národních databází; vyzývá Komisi, aby s ohledem na nálezy obsažené ve zvláštní zprávě Účetního dvora předložila legislativní návrh, který rozšíří prováděcí pravomoci Komise s cílem zajistit kompatibilitu národních databází;

91.

vyzývá Komisi, aby v rámci stávajících právních předpisů poskytla potřebné pokyny a rady zejména novým členským státům, které v současné době vytvářejí své národní databáze;

92.

konstatuje, že pokud by bylo současné označování zvířat pomocí ušních známek nahrazeno elektronickým systémem, zlepšila by se nejen pohoda zvířat, ale rovněž by se zajistilo sledování pohybu zvířat z jednoho členského státu do druhého, pokud budou informace uložené v těchto elektronických zařízeních harmonizovány; žádá Komisi, aby předložila konkrétní návrh na používání elektronické identifikace namísto označování ušními známkami; poukazuje na to, že návrh by měl přenést prováděcí pravomoci na Komisi s cílem usnadnit vytvoření společných norem pro informace uložené v příslušných elektronických zařízeních; je toho názoru, že než bude možno elektronický identifikační systém zavést, musejí být technické prostředky pro jeho uskutečnění na dostatečně vysoké úrovni;

93.

poukazuje na to, že právní předpisy Společenství vyžadují, aby každé tři roky Komise předložila Parlamentu zprávu o použití opatření k vymýcení slintavky a kulhavky a příslušných výdajích Společenství; vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud tuto povinnost nesplnila; žádá Komisi, aby toto komplexní hodnocení předkládala každé tři roky počínaje rokem 2006; domnívá se, že toto hodnocení by mělo obsahovat i analýzu nákladů a přínosů strategie Společenství;

94.

poukazuje na to, že by se měla pozorně sledovat nejen formální provedení v právním řádu, ale také účinné uplatňování členskými státy; žádá Komisi, aby dále podněcovala výzkum očkovacích látek a zkušebních metod a aktualizovala studii týkající se schopnosti veterinárních služeb členských států zaručit v požadované lhůtě účinné tlumení choroby;

95.

poznamenává, že v rámci jednotného trhu v posledních deseti letech několikanásobně vzrostla přeprava zvířat, zatímco problémy týkající se sledovatelnosti pohybu zvířat a pohody zvířat během přepravy nebyly dosud uspokojivě vyřešeny; žádá Komisi, aby dále posoudila možnost snížení přepravy větším využíváním místních jatek; dále vyzývá Komisi, aby neodkladně učinila kroky ke snížení přepravy nemocných a zraněných zvířat;

96.

považuje za velmi důležité zdůraznit význam úlohy, kterou ve strategii Společenství pro prevenci a tlumení chorob hrají zemědělci; vyzývá Komisi, aby předložila Radě a Parlamentu legislativní návrh, na jehož základě by Společenství podmiňovalo náhrady, které členské státy vyplácejí zemědělcům za opatření k vymýcení slintavky a kulhavky, dodržováním povinnosti zemědělců neprodleně hlásit jakékoli propuknutí choroby;

97.

konstatuje, že je třeba dále vyjasnit finanční rámec s cílem zajistit zemědělcům stejné zacházení a průhlednost při výpočtu náhrad; poukazuje na to, že ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2002 o krizové situaci v souvislosti s výskytem slintavky a kulhavky v roce 2001 (18) označil Parlament spravedlivé poskytování náhrad za naprosto nezbytné z hlediska prevence podvodů; žádá Komisi, aby vyrovnala výši náhrad pro různé choroby zvířat a stanovila reálná kritéria pro jejich výpočet, např. současnou tržní hodnotu zvířete; chápe, že v případě vypuknutí nemoci neexistuje jasně definovaná tržní hodnota pro žírná, chovná a plemenná zvířata, nýbrž pouze pro zvířata určená k porážce;

98.

zdůrazňuje, že veřejné zdraví je celospolečenským zájmem a proto musí být veřejné prostředky i nadále hlavním zdrojem k úhradě nákladů Společenství na vymýcení chorob a že zemědělci jsou také daňovými poplatníky; konstatuje, že zatímco v některých členských státech přispívají finančně k národním nákladům na vymýcení (potřebným ke spolufinancování celkových nákladů) i zemědělci, jiné členské státy příspěvky od zemědělského odvětví nevyžadují, což může zemědělským výrobcům v EU narušovat rovné podmínky; připomíná, že dočasný výbor Parlamentu pro slintavku a kulhavku žádal Komisi, aby navrhla řešení, jak by se mohli zemědělci podílet na nákladech Společenství; vítá snahy některých členských států a studie provedené Komisí v roce 2003, které zkoumají způsoby získání finančních příspěvků od zemědělců;

99.

vítá reformu SZP v oblasti podpory tabáku schválenou Radou v roce 2004, jejímž cílem je zrušení vazby podpory tabáku na produkci a postupný přechod od prémií na tabák k nároku na výplatu dávek pro jednotlivé zemědělce během čtyřletého přechodného období;

100.

schvaluje doporučení Evropského účetního dvora, aby se Komise snažila zajistit, že budou návrhy reformy podloženy dostatečnými údaji a analýzami dopadů; žádá Komisi, aby zejména věnovala pozornost významu produkce tabáku pro zaměstnanost a hospodářství méně zvýhodněných oblastí;

101.

poukazuje na to, že výroba tabákových produktů ve Společenství pokrývá pouze 30 % potřeb tohoto odvětví; poukazuje na to, že poslední reforma organizace společného trhu již zavedla mechanismy k tomu, aby se evropská produkce dostala do souladu s poptávkou v EU;

102.

poznamenává, že v důsledku současného nesouladu mezi nabídkou a poptávkou se většina tabáku vyrobeného v EU vyváží; vyslovuje politování nad tím, že tato politika není v souladu s rozvojovou pomocí Společenství poskytovanou malým producentům tabáku v rozvojových zemích, kteří jsou na exportu závislí, protože export tabáku z EU značně snižuje vývozní možnosti rozvojových zemí; požaduje, aby zemědělská a rozvojová politika Společenství byly v souladu;

103.

upozorňuje na to, že i když v oblastech, kde se tabák pěstuje, mohou být pěstovány i jiné plodiny, je hospodářská rovnováha zemědělských koncernů výrazně závislá na tabáku; jak Parlament konstatoval ve své zprávě o poslední reformě organizace společného trhu, „je mimořádně obtížné nalézt hospodářské alternativy, které by dokázaly vytvořit tolik pracovních míst, jako produkce tabáku“; žádá Komisi, aby pokračovala ve své politice podpory pěstování alternativních plodin a využila Tabákový fond jako důležitý nástroj jak na podporu kvality tabáku EU, tak na výzkum alternativních plodin;

104.

poukazuje na to, že výzkum alternativních plodin je zanedbáván a že producenti nejsou podněcováni k tomu aby přešli na jinou hospodářskou činnost; Tabákový fond Společenství, jenž je financován z poplatků z dotací na tabák a je řízen Generálním ředitelstvím pro zemědělství a rozvoj venkova (50 %) a Generálním ředitelstvím pro zdraví a ochranu spotřebitelů (50 %), je využíván nedostatečně, přičemž většina z nevyužitých 68 milionů EUR připadá na informační kampaně Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitelů; od roku 2006 nebudou financována žádná opatření na podporu přechodu na jinou produkci; požaduje, aby byl uplatňován konzistentnější přístup;

105.

domnívá se, že dodržování ohlašovací povinnosti ze strany členských států, jak je stanovena v příslušných nařízeních Společenství, je nezbytné pro účinné sledování trhu s tabákem a souvisí s výdaji Společenství; důrazně požaduje, aby byly uvaleny finanční sankce na ty členské státy, které tyto povinnosti nesplnily;

106.

konstatuje, že vzhledem k tomu, že zemědělcům hrozí možnost snížení plateb nebo jejich zrušení v případě nedodržení stanovených podmínek, je nezbytné, aby byly předem seznámeni se svými novými povinnostmi, pokud jde o podmínění plateb splněním norem týkajících se životního prostředí (tzv. cross compliance) po reformě v roce 2006; žádá Komisi a členské státy, aby splnily svou povinnost přesně definovat tato kritéria v dostatečném předstihu před vstupem reformy v platnost, aby měli zemědělci možnost přizpůsobit svou činnost novým pravidlům;

107.

konstatuje, že Komise bude muset do 31. prosince 2009 předložit Radě zprávu o provádění reformy z roku 2006; vyjadřuje svůj zájem na této zprávě a žádá, aby byla předložena také Parlamentu;

108.

vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy nedostatečně kontrolují a spravují peníze daňových poplatníků, za něž nesou odpovědnost, a upozorňuje na pokrytectví některých členských států, které obviňují Komisi z toho, že nedostatečně kontroluje výdaje, za něž ale nesou odpovědnost tyto členské státy;

109.

poukazuje na to, že Účetní dvůr v rámci vnitřních kontrolních mechanizmů Komise neshledal vinu a zaznamenal zlepšení; vyjadřuje politování nad skutečností, že kvůli nedostatku zdrojů byl předmětem namátkové kontroly pouze omezený počet systémů členských států;

110.

žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla informace o zemích, které urychleně neprovedly dohodnutá zlepšení svých kontrolních systémů a i nadále nepředkládají úplná prohlášení požadovaná podle článku 8;

111.

nabádá Komisi, aby pozastavila průběžné platby ve prospěch členských států v případě vážných nesrovnalostí nebo pokud budou odhaleny vážné nedostatky v kontrolních systémech hospodaření členských států;

112.

zjišťuje, že nedostatek měřitelných cílů a jasně definovaných ukazatelů ztěžuje posouzení, do jaké míry byly splněny cíle programu Interreg III – posílit hospodářskou a sociální soudržnost ve Společenství podporou přeshraniční, mezinárodní a meziregionální spolupráce a vyváženého rozvoje území Společenství; považuje proto za obtížné posoudit, zda byly pro dosažení tohoto cíle použity ty nejúčinnější prostředky;

113.

důrazně vyzývá Komisi, aby se více snažila jasně formulovat cíle a ukazatele, které umožní měřit dopad tohoto programu, aby mohl být vyhodnocen přínos vynaložených nákladů EU v této oblasti; zdůrazňuje potřebu jasné a kvalifikované analýzy ukazující rozdíly mezi soukromými a sociálními náklady a přínosy nebo náklady a přínosy na místní úrovni a na úrovni Společenství, protože právě tyto rozdíly jsou hlavní motivací k tomuto programu;

114.

považuje celkové míry provádění rozpočtových položek pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin za uspokojivé;

115.

vítá opatření, která jsou zaměřena na zlepšení prováděcího cyklu víceletých programů; vyzývá Komisi, aby lépe zaměřila nabídková řízení a poskytla větší pomoc žadatelům, a zabránila tak předkládání velkého počtu žádostí o projekty, které zjevně nesplňují požadavky pro získání finančních prostředků;

116.

zdůrazňuje, že soulad s administrativními a finančními ustanoveními finančního nařízení by neměl vést ke zbytečným průtahům při udělování grantů nebo výběru projektů, jež budou financovány;

117.

konstatuje, že pravidla účasti v evropských rámcových programech vědecko-technického rozvoje jsou příliš složitá; souhlasí s Účetním dvorem, že je to pro Komisi a účastníky vážný problém; vyjadřuje politování, že zejména malé organizace s méně rozvinutými administrativními strukturami a malé a střední podniky mají problémy vypořádat se s nadměrným množstvím předpisů a požadavků;

118.

připomíná, že šestý rámcový program (RP6) spravuje společně několik generálních ředitelství; připomíná, že podle názoru Účetního dvora vede toto rozdělení k oslabení odpovědnosti, zdvojování funkcí a zvýšené potřebě koordinace;

119.

bere na vědomí doporučení Účetního dvora přezkoumat „pravidla pro určování finanční účasti Společenství, přičemž by byla umožněna náležitá kontrola výdajů“; očekává, že Parlament se bude tohoto přezkoumání účastnit od samého počátku vzhledem k tomu, že je spolutvůrcem rámcových právních předpisů a pravidel účasti v rámcových programech;

120.

poukazuje na to, že „Lisabonská agenda“ se pravděpodobně projeví ve zvýšení rozpočtových prostředků na sedmý rámcový program (RP7); zdůrazňuje, že výrazné navýšení rozpočtu bude vyžadovat účinné zjednodušení administrativních postupů jak pro účastníky, tak i pro Komisi;

121.

konstatuje se znepokojením, že podle závěrů Účetního dvora z finančních auditů ex post opět vyplývá, že došlo „k značnému výskytu chyb, zejména v důsledku hlášení přílišných nákladů …, které vnitřní kontroly Komise neodhalily“; očekává, že budou podle doporučení Účetního dvora zavedeny auditní certifikáty, které by mohly vést k pozitivním výsledkům a snížit potřebu rozsáhlých finančních auditů ex post;

122.

naléhá na Komisi, aby se patřičně poučila z nedostatku průhlednosti v účetnictví v souvislosti s pátým rámcovým programem způsobeného přílišným počtem kategorií nákladů a zajistila, že se tato situace nebude v případě dalších programů opakovat;

123.

žádá Komisi, aby ve svém návrhu sedmého rámcového programu vycházela z účinných zjednodušení, např.:

124.

zdůrazňuje, že nestačí, aby účastníci dodržovali formální pravidla a postupy, nýbrž že je také důležité zajistit dosažení hodnoty odpovídající nákladům; vybízí Komisi, aby provedla následné kvalitativní hodnocení vědeckých výsledků a dopadů;

125.

vyzývá Komisi, aby své postupy vypracovala tak, aby náklady na přípravu projektových žádostí byly sníženy na odůvodnitelnou úroveň;

126.

vyzývá Komisi, aby znovu navrhla pravidla účasti a zavedla jako běžný postup přístup ke střednědobému vědeckému a technickému hodnocení probíhajících projektů; vyzývá Komisi, aby jmenovala vhodné prozatímní hodnotící výbory; žádá Účetní dvůr, aby k těmto novým pravidlům zveřejnil stanovisko;

127.

konstatuje se znepokojením, že podle Účetního dvora došlo v Komisi ke zpoždění při přijímání vzorových smluv a finančních pokynů šestého rámcového programu, při uplatňování vnitřních standardů kontroly Komise a při instalaci jednotného IT systému, které do značné míry znehodnocuje „pozitivní výsledky, kterých bylo dosaženo díky včasnému přijetí právního rámce a zjednodušení smluvního systému“; očekává, že se Komise z těchto zkušeností poučí a napříště se podobných zpoždění vyvaruje;

128.

žádá Komisi, aby do sedmého rámcového programu zahrnula účinnější řídící struktury:

129.

vítá záměr Komise zřídit v rámci sedmého rámcového programu výzkumu a vývoje garanční systém, který by usnadnil úvěrové financování evropských výzkumných projektů a infrastruktur, zejména ze strany EIB; vybízí Komisi, aby v souvislosti s navrhovaným systémem vzala v úvahu zvláštní potřeby malých a středních podniků a zvážila možnost rozšíření těchto systémů na projekty programu EUREKA;

130.

konstatuje, že podle informace GŘ pro vnitřní trh a služby zjevně nebylo možné z důvodu změny vnitřní struktury vyčerpat všechny prostředky, které byly k dispozici, a dokonce nebylo možné ani zadat některé externí studie;

131.

vyjadřuje všeobecnou spokojenost s vysokým čerpáním prostředků z rozpočtových položek pro GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele, kde míra využití činila 99,3 % prostředků určených v rozpočtu na rok 2003;

132.

podotýká, že čerpání prostředků z rozpočtových položek pro GŘ pro daně a celní unii na úrovni 86,61 % je sice uspokojivé, ale určitě je nelze považovat za vynikající;

133.

je znepokojen nad všeobecným trendem, že na základě příliš omezujících předpisů nového finančního nařízení se postup přidělování v oblasti spotřebitelských programů zpožďuje a zájem možných žadatelů kvůli byrokratickým postupům silně klesá;

134.

poznamenává, že do rozpočtu na rok 2003, jak byl schválen s konečnou platností a pozměněn v průběhu roku, bylo na dopravní politiku v položkách závazků celkem začleněno 661,8 milionů EUR a 609,3 milionů EUR bylo k dispozici v položkách plateb. Dále poznamenává, že z těchto celkových částek:

135.

vítá vyšší míru využití položek závazků i položek plateb na projekty transevropských dopravních sítí (TEN-T), jež v obou případech dosáhla téměř 100 %, a očekává, že členské státy na základě toho najdou zdroje z veřejného i soukromého sektoru na urychlení dokončení těchto projektů;

136.

vyjadřuje znepokojení, že v roce 2003 Komise často povolovala průběžné a konečné platby na projekty transevropských dopravních sítí, aniž by byly uspokojivě splněny specifické předpoklady finančních prováděcích ustanovení, a připomíná, že Účetní dvůr již Komisi na tento nedostatek upozorňoval ve svých výročních zprávách za rok 2001 a 2002;

137.

konstatuje, že ačkoliv byly položky plateb využívány ve vysoké míře, objem nevyřízených závazků nebo RAL (neproplacených závazků) se nesnížil, a v průběhu roku 2003 se mírně zvýšil na 1 154 milionů EUR v případě TEN–T;

138.

s obavami konstatuje, že pro další položky v oblasti dopravy se míra využití položek závazků snížila z 93 % na 83 %. Míra využití závazků na bezpečnost dopravy byla mimořádně nízká – 65 % z dostupných výdajových položek a míra využití plateb byla 72 %. Tytéž míry pro bezpečnost dopravy v roce 2002 činily 99 % a 58 %. Považuje tyto míry využití pro splnění klíčového cíle, jak byl definován v Bílé knize o dopravě, za zcela nepřijatelné, zejména pokud jde o velký pokles ve využití položek plateb;

139.

vítá kroky, které Komise dosud provedla s cílem překonat slabiny v podobě a řízení programů, které zmařily první generaci programů Socrates a Youth; vítá zlepšení struktury a postupů řízení obsažených v nedávno schválených návrzích pro příští generaci programů Lifelong Learning (celoživotní vzdělávání) a Youth;

140.

podotýká, že Komise nyní čelí obtížnému úkolu ve snaze sladit požadavek, aby administrativní zátěž žadatelů o granty z programů tohoto druhu byla co nejnižší, s povinnostmi, které jim ukládají prováděcí pravidla finančního nařízení v zájmu zajištění řádného finančního řízení;

141.

zdůrazňuje své přesvědčení, že hlavní zásadou administrativních a účetních požadavků příští generace programů Lifelong Learning (celoživotní vzdělávání) a Youth musí být přiměřenost; zdůrazňuje výhody cílených odchylek od prováděcích pravidel finančního nařízení, které umožní:

142.

zdůrazňuje význam, který bude přičítat včasnému zveřejnění zpráv o průběžném hodnocení a následném hodnocení nových programů Lifelong Learning (celoživotní vzdělávání) a Youth;

143.

vítá skutečnost, že bylo dosaženo určitého pokroku v provádění rozpočtu pro prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti (hlava B5-8) ve srovnání s rozpočtovým rokem 2002; konstatuje však, že míra plnění, zejména v případě plateb, je jedna z nejnižších v Komisi (68 % v roce 2003; 79 % za celou oblast vnitřních politik), zatímco úroveň plnění závazků nyní dosahuje průměru oblasti vnitřních politik; vyzývá generální ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, aby nadále zlepšovalo provádění rozpočtu v nadcházejících rozpočtových letech;

144.

bere na vědomí připomínky, které vznesl Účetní dvůr ve své výroční zprávě za rok 2003 o prostředí vnitřní kontroly v Komisi a které jsou založeny na analýze čtyř z celkového počtu 14 generálních ředitelství, jež se zabývají prováděním vnitřních politik, včetně ředitelství dříve nazvaného ředitelství pro spravedlnost a vnitřní věci; vyzývá ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, aby se řídilo doporučeními, která vydal Účetní dvůr;

145.

se znepokojením a politováním bere na vědomí připomínky, které vznesl Účetní dvůr ve své výroční zprávě 2003 o provádění Fondu pro uprchlíky; v zájmu restrukturalizace výdajových programů v oblasti této politiky a v kontextu nového finančního výhledu, které povedou k více sdílenému řízení, žádá Komisi, aby zajistila odpovídající prostředí kontroly na národní a evropské úrovni;

146.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že Komise dosud nezaujala stanovisko k návrhu finančního nařízení Eurojust, jež požaduje rozhodnutí o Eurojustu, přestože Eurojust jej zaslal Komisi v listopadu 2003;

147.

sdílí politické priority Komise pro rozpočet na rok 2003 do té míry, do jaké jsou rozšíření a příprava správy tohoto rozpočtu považovány za absolutní priority EU; připomíná důležitost, kterou přiděluje v rámci cílů vrcholných schůzek Lisabonu a Barceloně nutnosti zvýšit účast žen na trhu práce rozšířené EU, aby se zejména podpořilo sociálně-ekonomické postavení žen v nových členských státech, nutnosti vyčlenit při plánování rozpočtu odpovídající finanční prostředky;

148.

připomíná, že s ohledem na článek 3 odst. 2 Smlouvy o ES je podpora rovnosti mezi muži a ženami jednou ze základních zásad EU a jedním z horizontálních cílů všech akcí a politik Společenství; opakuje svůj požadavek, aby se v průběhu rozpočtového plánování vždy brala v úvahu rovnost pohlaví jakožto prioritní cíl v souladu se zásadou „gender budgeting“;

149.

vítá významný pokrok při provádění rozpočtu na rok 2003, pokud jde o veškeré cíle a období plánování strukturálních fondů, což se odráží ve vyšším procentu provádění rozpočtu (89 %), než jakého bylo dosaženo v roce 2002 (71 %); upozorňuje zejména na to, že zcela chybí údaje o akcích na podporu rovnosti pohlaví, kterým se dostalo finančních prostředků, a vyzývá Komisi, aby co nejdříve tento nedostatek napravila;

150.

vychází ze zásady, že využití rozpočtových prostředků má různý dopad na ženy a na muže z důvodu přetrvávající nerovnosti pohlaví; poukazuje na to, že údaje o rozpočtu za rozpočtový rok 2003 neposkytují žádné informace o rozsahu a účincích finančních prostředků vyčleněných na akce na podporu rovnosti pohlaví v rámci „gender mainstreaming“ a žádá Komisi, aby Parlamentu příslušné informace bez otálení poskytla;

151.

zdůrazňuje, že Komise spojovala s reformou při jejím zahájení v roce 2000 velké naděje a označuje ji za úspěšnou; bere na vědomí a schvaluje závěry Rady ze dne 22.–23. listopadu 2004, v nichž Rada vyjadřuje pochvalu Komisi za pokrok při zlepšování řízení a za včasné poskytování pomoci Společenství a vybízí k dalšímu úsilí o zlepšení kvality a účinnosti provádění rozpočtu; plně podporuje dekoncentraci a poznamenává, že značné dodatečné náklady, které s ní souvisí, se musí projevit ve hmatatelných výsledcích; vítá proto chystané hodnocení Účetního dvora o fungování dekoncentrace v delegacích, o němž se hovoří v pracovním programu Účetního dvora na rok 2004 a které požadoval Výbor pro zahraniční věci ve svém stanovisku k absolutoriu za rok 2002; věří, že tato zpráva bude přinejmenším obsahovat analýzu rentability dekoncentrace;

152.

poznamenává, že zatímco zpráva Generálního ředitelství pro vnější vztahy z roku 2003 hovoří o potřebě dalšího hodnocení dekoncentrace, zdá se, že se toto hodnocení bude týkat pouze personálních potřeb; upozorňuje tedy zvláště na to, že Rada vyzvala Komisi, aby „provedla hodnocení kvality vnější pomoci ES odděleně od výroční zprávy“ a aby toto hodnocení předložila před červencem 2005;

153.

upozorňuje na to, že stále neexistují řádné informační řídící systémy ani systém dohledu nad činností delegací, pokud jde o vyhodnocování finančních rizik, čehož si všímá i samo Generální ředitelství pro vnější vztahy ve své výroční zprávě za rok 2003, v níž je tato situace přičítána nedostatku lidských zdrojů; zdůrazňuje, že ačkoli by uvítal, kdyby Komise jednala otevřeně a předložila návrhy na zlepšení současného stavu, musejí být tyto návrhy realizovány co nejdříve, a vyzývá Komisi, aby předložila před červencem 2005 prozatímní zprávu o postupu prací;

154.

je zneklidněn tím, že Účetní dvůr ve svém auditu prováděcích organizací na úrovni projektů zjistil významný počet nesrovnalostí v transakcích (odstavce 7.38 a 7.39 výroční zprávy); bere na vědomí, že Komise ve své odpovědi souhlasí s Účetním dvorem v tom, že dodržování postupů výběrových řízení a zadávání zakázek ze strany organizací řídících projekty a nevládních organizací zůstává oblastí vyvolávající znepokojení; očekává, že členové Komise, kteří mají vnější pomoc na starosti, předloží do 1. září 2005 akční plán na to, jak dostat tyto problémy pod kontrolu;

155.

upozorňuje na skutečnost, že vyšší koherence mezi různými politikami EU může zvýšit účinnost využití vynaložených finančních prostředků;

156.

vzhledem ke zprávě Účetního dvora jako celku by považoval za prospěšné, kdyby Účetní dvůr poskytl jasnější přehled o skutečných škodách vzniklých v důsledku nesrovnalostí, které byly odhaleny;

157.

uznává, že je třeba, aby byly v rovnováze jednak požadavky kladené na nevládní organizace, pokud jde o podávání zpráv a dodržování určitých postupů, a jednak schopnost nevládních organizací těmto požadavkům řádně dostát, a uvítal by, kdyby Účetní dvůr zvážil, jak by mohly být tyto zájmy lépe uvedeny v soulad;

158.

táže se, zda se Komise pokusila porovnat efektivitu jednotlivých dárců mezinárodní pomoci; pokud ne, navrhuje, aby byl tento průzkum proveden co nejdříve;

159.

upozorňuje na to, že Parlament mnohokrát vyjádřil podporu myšlence vytvoření Fondu solidarity pro Latinskou Ameriku; připomíná, že ačkoli se vytvoření tohoto fondu dostává značné podpory, měla by být tato podpora spojena také se zvýšeným úsilím politického a ekonomického vedení dotyčných zemí v sociální oblasti; zejména upozorňuje na to, že země se zvláště špatnou úrovní distribuce příjmů se musí snažit o řešení tohoto problému; poukazuje na to, že EU musí v těchto zemích sledovat sociální cíle, a to jak prostřednictvím poskytováním pomoci, tak snahou přimět tyto země, aby samy vynakládaly vyšší úsilí, a připomíná, že tyto dva prvky by měly být v rovnováze;

160.

očekává, že Komise předloží Parlamentu (písemné) vysvětlení pokaždé, když neprovede ustanovení uvedené v rozpočtových poznámkách;

161.

je toho názoru, že rozvojová politika je základním prvkem vnější činnosti Unie, jejímž cílem je odstranění chudoby posilováním sociálních, vzdělávacích a zdravotnických infrastruktur, zvyšováním výrobních kapacit chudého obyvatelstva a poskytování podpory příslušným zemím, aby mohly rozvíjet růst a místní potenciál; zdůrazňuje, že dosažení rozvojových cílů tisíciletí by mělo být hlavním krokem ke splnění tohoto úkolu;

162.

uznává úsilí Komise o soustředění jejích rozvojových operací na dosažení rozvojových cílů tisíciletí včetně stanovení deseti klíčových ukazatelů; vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí v tomto směru a doporučuje věnovat 35 % výdajů na rozvojovou spolupráci Evropské unie na plnění rozvojových cílů tisíciletí;

163.

uznává potíže s měřením dopadu pomoci Společenství na dosažení rozvojových cílů tisíciletí v prostředích s více dárci; lituje, že Komise nevyvinula úsilí, aby stanovila vhodný mechanismus k měření těchto dopadů a že se tedy omezuje na měření pokroku rozvojových zemí v dosahování rozvojových cílů tisíciletí; lituje, že odpovědi Komise na dotazník Výboru pro rozvoj jsou velmi mlhavé, pokud jde o uplatňování rozvojových cílů tisíciletí v rozvojových činnostech Komise;

164.

vítá zlepšení, jehož Komise dosáhla ve svém systému podávání zpráv, a uznává zlepšenou kvalitu výroční zprávy za rok 2004 o rozvojové pomoci Společenství a vnější pomoci (KOM(2004) 0536 a SEK(2004) 1027);

165.

rozhodl se zavést v Evropském parlamentu každoročně rozpravu v plénu o výroční zprávě Komise o rozvojové politice a vnější pomoci;

166.

vítá skutečnost, že rozsah pomoci na sociální infrastrukturu a služby oficiální rozvojové pomoci financované ze souhrnného rozpočtu a Evropského rozvojového fondu, který v roce 2003 dosáhl výše 8 269 milionů EUR, vzrostl z 31,4 % v roce 2002 na 34,7 % v roce 2003;

167.

lituje skutečnosti, že pouze 198 milionů EUR (2,4 %) bylo věnováno na základní vzdělání a 310 milionů EUR (3,8 %) na základní zdravotní péči a považuje to za nepřijatelné; naléhavě žádá Komisi, aby zvýšila financování těchto sektorů a žádá, aby 20 % výdajů na rozvojovou spolupráci Evropské unie bylo věnováno na základní vzdělání a na zdravotnictví v rozvojových zemích;

168.

vítá úlohu Komise v diskusi o koordinaci dárců a harmonizaci postupů; lituje malého pokroku dosaženého na mezinárodní úrovni a rezervovanosti členských států; naléhavě žádá Komisi, aby zvýšila své úsilí, aby se vyhnula zdvojování rozvojových akcí a aby se snažila o lepší vzájemné doplňování těchto akcí;

169.

domnívá se, že podpora Komise při přípravě účasti nových členských států na rozvojové politice EU byla nedostatečná; naléhavě žádá Komisi, aby podpořila nové členské státy a kandidátské země při stanovení jejich rozvojové politiky a při vytváření povědomí v oblasti rozvojové problematiky;

170.

chválí Komisi za úsilí, které až dosud vynaložila v rámci programu PHARE na pomoc při přípravě kandidátských zemí na správu strukturálních fondů;

171.

je znepokojen tím, že se nepodařilo zajistit dokončení procesu udělování akreditací řadě agentur PHARE a ISPA v nových členských státech ještě před rozšířením; důrazně však žádá Komisi, aby usilovala o to, aby k tomuto selhání nedošlo v případě Rumunska, Bulharska a zemí, které vstoupí do EU v budoucnosti;

172.

konstatuje však, že hodnota programu PHARE z hlediska „učení se praxí“ je omezena, protože řízené programy se značně liší od programů Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a Evropského sociálního fondu (ESF), pro něž mají být přípravou, a že nadále je třeba více podporovat budování institucí s cílem pomoci spravovat strukturální fondy po přistoupení; vyjadřuje obavu nad schopnostmi kandidátských zemí čerpat prostředky ze strukturálních fondů po přistoupení;

173.

v zásadě proto vítá návrh nového jednotného nástroje pro přípravu na řízení strukturálních fondů, za předpokladu, že jeho koncepce není příliš složitá; současně zdůrazňuje potřebu odpovídajícího kontrolního rámce, a proto vyzývá Komisi, aby zajistila, že nový nástroj bude co nejjednodušší a nebude bránit svému uplatňování;

174.

dospěl k závěru, že cíle a záměry programu SAPARD jako prvního plně decentralizovaného nástroje předvstupní pomoci byly vynikající, i když jich nebylo plně dosaženo; bere na vědomí přínos programu SAPARD, který nejen podpořil hospodářský rozvoj v kandidátských zemích, ale také podnítil lidi k jinému, racionálnějšímu způsobu myšlení založenému na projektech; bere na vědomí, že program byl přínosem z hlediska „učení se praxí“, protože poskytoval vnitrostátním správním orgánům v přistupujících státech přímou zkušenost se správou fondů Společenství; domnívá se, že celková zkušenost získaná prostřednictvím tohoto programu bude nepochybně přínosem při provádění budoucích programů Společenství; vyzývá Komisi, aby zlepšila svou předběžnou analýzu potřeb s cílem dále zvýšit přidanou hodnotu;

175.

bere na vědomí, že decentralizovaný systém řízení používaný k provádění programu obecně funguje dobře, ale vyzývá Komisi, aby se poučila z problémů, které se až dosud objevily, a dále ho zlepšovala poskytováním větší podpory přistupujícím státům v případě problémů a větším úsilím při sledování programu;

176.

konstatuje mimo jiné, že složité postupy a právní nejistoty vedly k výrazně nedostatečnému využívání fondu, a je zklamáním, že pět let po jeho zavedení obdrželi podle údajů k 15. prosinci 2004 (koneční) příjemci pouze polovinu peněz; je však potěšen, že žádné finanční prostředky programu SAPARD nebudou ztraceny v důsledku zpoždění; nicméně upozorňuje Komisi, že by kvůli urychlení plateb neměla být za žádných okolností odstraněna regulace a kontrola programu;

177.

konstatuje, že většina finančních prostředků programu SAPARD byla vynaložena na projekty, které zvýšily výrobu, a vyzývá k tomu, aby byl v nových programech kladen větší důraz na kvalitu a na normy v oblasti životního prostředí a zdraví;

178.

připouští, že zúčtování finančních prostředků bylo prováděno lépe než v případě programu PHARE, ale vyzývá k dalším zlepšením s cílem snížit ztráty finančních prostředků EU;

179.

vyslovuje Komisi uznání za úsilí, které vyvinula poskytnutím speciální finanční pomoci v rámci předvstupní strategie pro Maltu a Kypr na pomoc těmto zemím v přípravě na členství; vyjadřuje však politování nad tím, že Malta i Kypr byly vyloučeny z hlavních předvstupních finančních nástrojů – PHARE, SAPARD a ISPA – a v důsledku toho byly jejich možnosti připravit se na řízení finančních prostředků Společenství omezenější.