—

zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2023 (SRB/ES/SRF/2023/23) ze dne 2. května 2023, včetně příloh, a to každopádně v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, a

—

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 102 směrnice 2014/59/EU (1), článku 69 a čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 (2), článku 3 a čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (3), jakož i zásady proporcionality z důvodu nesprávného stanovení cílové úrovně, jelikož žalovaný stanovil tuto úroveň příliš vysokou, což je v rozporu s unijním právním rámcem.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 70 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 806/2014, čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, čl. 6 odst. 1 až 6, čl. 7 odst. 2, článku 20 a přílohy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 z důvodu, že žalovaná v rozporu s požadavky unijního práva neuplatnila tři ukazatele rizika, a sice „kapitál a způsobilé závazky nebo pasiva instituce nad rámec minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky“, „složitost“ a „způsobilost k řešení krizí“.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 6 odst. 5 a 7, čl. 7 odst. 2, článku 4 a přílohy I kroku 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 z důvodu nesprávného použití ukazatele rizika „zapojení do institucionálního systému ochrany“ a jeho váhy, zejména proto, že nebylo provedeno posouzení tohoto systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí porušuje povinnost uvést odůvodnění plynoucí z čl. 296 druhého pododstavce SFEU, jakož i z čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, jelikož nebyly dodrženy požadavky týkající se rozsahu této povinnosti stanovené Soudním dvorem ve věci C-584/20 P (4).

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatečného odůvodnění uplatnění značného prostoru žalovaného pro uvážení.

Napadené rozhodnutí porušuje povinnost odůvodnění plynoucí z čl. 296 druhého pododstavce SFEU, jakož i z čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, jelikož pokud jde o prostor pro uvážení, kterým žalovaný disponuje, nebylo upřesněno, k jakým posouzením dospěl ani z jakého důvodu se tak stalo. Nelze tedy vyloučit svévolný výkon posuzovací pravomoci ze strany žalovaného.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nevyslechnutí žalobkyně a porušení jejího práva být vyslechnuta.

Žalobkyně nebyla v rozporu s tím, co stanoví čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny vyslechnuta před přijetím napadeného rozhodnutí ani před vydáním výměru, který byl na něm založen. Konzultace provedená žalovaným jí rovněž neumožnila účinným a vyčerpávajícím způsobem zaujmout stanovisko ke konkrétnímu výpočtu příspěvků.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z protiprávnosti nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 jakožto základu oprávnění k přijetí napadeného rozhodnutí a protiprávnosti metodologie úpravy příspěvku podle rizikového profilu stanovené v uvedeném nařízení, jakož i prostoru pro uvážení přiznaného Jednotnému výboru.

Články 4 až 7, 9, 17 a 20, jakož i přílohy I a II nařízení 2015/63, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, vytvářejí netransparentní a neobjektivní systém stanovování příspěvků, který je v rozporu s články 16, 17, 41 a 47 Listiny a který neumožňuje zaručit dodržování článků 20 a 21 Listiny ani soulad se zásadami proporcionality a právní jistoty.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z protiprávnosti prováděcího nařízení (EU) č. 2015/81 (5) jako zmocňujícího základu pro přijetí napadeného rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí porušuje Smlouvy, jelikož článek 8 prováděcího nařízení (EU) 2015/81 překračuje meze stanovené v čl. 70 odst. 7 nařízení (EU) č. 806/2014 ve spojení s článkem 291 SFEU a jelikož prováděcí nařízení ani základ pro zmocnění nejsou opatřeny odůvodněním, které by bylo v souladu s čl. 296 odst. 2 SFEU.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z protiprávnosti směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014 jako zmocňujícího základu pro přijetí nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a prováděcího nařízení (EU) 2015/81, a tudíž i napadeného rozhodnutí.

Podpůrně žalobkyně uplatňuje protiprávnost ustanovení směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014, která činí systém příspěvků provedený nařízením 2015/63 povinným a přiznávají žalovanému příliš široký prostor pro uvážení. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení, zejména pak čl. 69 odst. 1 a 2 a čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014, jakož i čl. 102 odst. 1 a 2 směrnice 2014/59/EU, nemohou být vykládána způsobem, který by byl v souladu s primárním právem, porušují zásadu odůvodnění právních aktů, zásadu právní jistoty, jakož i Smlouvy (zejména čl. 1 druhý pododstavec SEU a články 15, 296 a 298 SFEU) a Listinu (zejména články 16, 17, 41, 42 a 47).