1.

Musí být čl. 12 odst. 2 první věta směrnice 2015/2302 (1) vykládán v tom smyslu, že nárok pořadatele zájezdu na odškodnění za ukončení smlouvy neodpadá, pokud v době konání zájezdu již pominul výrazný dopad mimořádných nevyhnutelných okolností, a to i tehdy, jestliže předtím takové okolnosti, které by vedly k výraznému dopadu, existovaly, nebo je z hlediska otázky, zda mimořádné nevyhnutelné okolnosti vedou k výraznému dopadu na zájezd, rozhodující pouze rozhodnutí založené na prognóze učiněné v době oznámení o ukončení smlouvy?

2.

V případě, že je rozhodující rozhodnutí založené na prognóze, dokdy musí cestující vyčkat, než může oznámit své ukončení smlouvy, aniž by i v případě, že výrazný dopad mimořádných nevyhnutelných okolností později pomine, musel zaplatit odškodnění za ukončení smlouvy?