—

zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu a vyhověl návrhovým žádáním uplatněným v žalobě v řízení před Tribunálem;

—

podpůrně zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu a vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení o tomto kasačním opravném prostředku i nákladů řízení před Tribunálem.

—

porušení čl. 88 odst. 1 a 2 jednacího řádu Tribunálu ve spojení s jeho čl. 91 písm. e), s čl. 19 odst. 1 a 3 písm. a) SEU a s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož Tribunál nezohlednil návrh navrhovatelů na připuštění a provedení důkazu znaleckým posudkem a dopustil se procesních pochybení při posuzování důkazního materiálu a nesprávných zjištění ve svém rozsudku;

—

nesprávné posouzení důkazního materiálu předloženého v žalobě, v důsledku čehož Tribunál dospěl k závěru, že se navrhovatelům nepodařilo zpochybnit analýzy a tvrzení, které byly základem pro přijetí nařízení Komise (EU) 2021/57 ze dne 25. ledna 2021, kterým se mění příloha XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), pokud jde o olovo v brocích v mokřadech nebo v jejich okolí (1);

—

vadnost závěru v napadeném rozsudku, že domněnka stanovená v nařízení (EU) 2021/57 je domněnkou vyvratitelnou. Navrhovatelé zdůrazňují, že v každém právním řádu založeném na zásadě právního státu musí být každá domněnka, která může mít pro občana negativní důsledky, domněnkou vyvratitelnou. Sama vyvratitelnost domněnky tedy ještě neznamená, že domněnka není protiprávní. Uplatnění domněnky se rovněž musí vždy opírat o jasné důvody. Napadený rozsudek však opomíjí, že nařízení (EU) 2021/57 tuto zásadu nenaplňuje a neuvádí žádné argumenty, které by mohly představovat legitimní důvody pro uplatnění domněnky ukládající občanovi dodatečné procesní povinnosti. Uplatňování domněnek způsobem, který nezaručuje dodržování procesních práv občana, může následně vést k porušení zásady presumpce neviny a práva na obhajobu;

—

vzhledem k tomu, že Tribunál zamítl žalobu na neplatnost nařízení (EU) 2021/57 – v důsledku čehož toto nařízení zůstalo součástí unijního právního řádu – dopustil se Tribunál porušení ustanovení Listiny základních práv Evropské unie, tj. článku 16, čl. 17 odst. 1, čl. 21 odst. 1, čl. 45 odst. 1, čl. 48 odst. 1, čl. 52 odst. 1, a porušení ustanovení Smlouvy o Evropské unii, tj. článku 2, čl. 3 odst. 2 a 3, čl. 5 odst. 2, 3 a 4;

—

zneužití pravomoci v důsledku zamítnutí žaloby, a tudíž v důsledku toho, že součástí právního řádu zůstalo nařízení, které v praxi značně omezuje civilní střelectví na území Evropské unie, přestože se Komisi dříve nepodařilo zakázat držení palných zbraní soukromými osobami. Podle navrhovatelů navíc nařízení (EU) 2021/57 nevede k omezení používání olověného střeliva obecně, a nenaplňuje tedy cíle, k jejichž dosažení bylo přijato, nýbrž jen představuje omezení civilního střelectví, které je v nepoměru k jeho reálným přednostem.