—

zrušil napadený rozsudek;

—

zrušil dopis Komise ze dne 2. března 2020, kterým zástupkyně generálního ředitele pro rozpočet vyzvala společnost Westfälische Drahtindustrie GmbH aby Komisi zaplatila částku 12 236 931,69 eur;

—

a v důsledku toho určil, že Komise měla započíst platby, které provedla společnost Westfälische Drahtindustrie GmbH v období od 29. června 2011 do 16. června 2015 ve výši 16 400 000 eur, spolu s úroky z této částky za toto období v celkové výši 1 420 610 eur, tedy celkem částku 17 820 610 eur, do pokuty, o níž Tribunál rozhodl ve věci Westfälische Drahtindustrie a další v. Komise (T-393/10, EU:T T:2015:515), s účinností k 15. červenci 2015, a že tato pokuta již tedy byla plně uhrazena platbou ve výši 18 149 636,24 eura provedenou dne 17. října 2019;

—

uložil Komisi, aby společnosti Westfälische Drahtindustrie GmbH zaplatila částku 1 633 085,17 eura spolu s úroky od 17. října 2019 do okamžiku úhrady dlužné částky v plné výši;

—

podpůrně, zrušil napadený rozsudek a uložil Komisi, aby všem třem navrhovatelkám vyplatila náhradu škody ve výši 12 236 931,69 eura formou započtení na částku 12 236 931,36 euro, která byla uplatněna Komisí vůči společnosti Westfälische Drahtindustrie GmbH dopisem ze dne 2. března 2020, a aby společnosti Westfälische Drahtindustrie GmbH vyplatila přeplatek ve výši 1 633 085,17 eura a úroky od 17. října 2019 do okamžiku úhrady dlužné částky v plné výši;

—

podpůrně k návrhovým žádáním uvedeným v první až třetí odrážce, aby věc vrátil Tribunálu k rozhodnutí;

a v každém případě, aby

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

1.

Napadený rozsudek je v rozporu s unijním právem a jeho odůvodnění je rozporuplné. Tribunál sice uznává zásadní změnu a nahrazení pokuty, která byla navrhovatelkám uložena Komisí v roce 2010/2011. Bez ohledu na jednoznačnost protikladného výroku a konstatování učiněná Tribunálem v rozsudku ze dne 15. července 2015 však v napadeném rozsudku argumentuje, že rozhodnutí Komise, které bylo protiprávně vydáno v roce 2010/2011 a v něm uložená a nepřiměřená pokuta zůstala nezměněna a identická.

2.

Tribunál v napadeném rozsudku nezohlednil právní důsledky vyplývající z rozsudku ze dne 15. července 2015. Tribunál porušil zásadu, podle níž povinnost odstranit následky, která byla konkretizována vyhlášením rozsudku ze dne 15. července 2015, musí být splněna orgány Unie.

3.

Tribunál v napadeném rozsudku porušil základní procesní právo navrhovatelek na účinnou soudní ochranu formou práva být vyslechnut. Tribunál zamítl všechny žalobní důvody se stejným odůvodněním, že pokuta pozměněná rozsudkem ze dne 15. července 2015 nebyla novou pokutou. Rozhodnutí o právní povaze pokut učiněné v napadeném rozsudku je pochybné. Mezi různými žalobními důvody dále neexistuje natolik úzká souvislost, která by odůvodňovala jejich zamítnutí na základě jediného právního argumentu. Tribunál měl všechny žalobní důvody samostatně a pečlivě přezkoumat. Není zřejmé, že by Tribunál v napadeném rozsudku dostatečně odůvodnil zamítnutí všech žalobních důvodů.