—

přijal tuto žalobu na neplatnost/mimosmluvní odpovědnost;

—

prohlásil ji za přípustnou a v důsledku toho

—

primárně:

—

podpůrně:

—

podpůrněji

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z námitky protiprávnosti čl. 77 odst. 1 a čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“). Žalobkyně tvrdí na podporu protiprávnosti výše uvedených ustanovení, že úředník nebo zaměstnanec musí mít možnost informovaně se rozhodnout při převodu jeho vnitrostátních důchodových práv do evropského systému v okamžiku, kdy odchází do důchodu, a nikoli předtím. Uplatnění stávajícího pravidla přitom vede k rozdílnému zacházení ve srovnání s úředníkem, který absolvoval celou kariéru v evropském systému, nebo vstoupil do služby u evropských institucí bez převedení důchodových nároků nabytých předtím v důchodovém systému členského státu. Žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení zásady zákazu diskriminace, což vede k protiprávnosti napadených ustanovení.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti poskytnout pomoc a jednat s náležitou péčí podle článku 24 služebního řádu. Žalobkyně tvrdí, že při převodu důchodových nároků neobdržela tabulku, která by upřesňovala, že má nárok na náhradu nezapočteného pojistně-matematického ekvivalentu příspěvků do původního vnitrostátního systému, které nejsou započítány do důchodového systému Unie.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení a zásady zákazu diskriminace. Podle žalobkyně skutečnost, že určití úředníci získají při převodu svých důchodových nároků náhradu, zatímco jiní nikoli, porušuje zásadu rovného zacházení a představuje neodůvodněnou diskriminaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že při převodu jejích vnitrostátních důchodových nároků do důchodového systému institucí Evropské unie nebyla poskytnuta jakákoli náhrada přebytku pojistně matematického ekvivalentu nezohledněného při výpočtu jejích odpracovaných roků.