—

žalobkyně, smírčí soudkyně, která je ve funkci nepřetržitě od roku 2002, nedosáhla věku 70 let, kterého dosáhne do konce roku 2022, a ke dni 15. srpna 2017 nedosáhla více než 16 let skutečného výkonu funkce honorárního soudce;

—

ačkoli jí vnitrostátní ustanovení (čl. 29 odst. 1 legislativního nařízení č. 116/2017) umožňuje pokračovat ve výkonu soudcovské funkce až do dosažení věku 70 let, nemůže se žalobkyně zúčastnit prvního hodnotícího řízení pro potvrzení, v rámci seznamu uzavřeného pro nové uchazeče, ve funkci honorárního soudce, které bude vyhlášeno ze strany Consiglio superiore della magistratura (Nejvyšší soudní rada, Itálie) do konce roku 2022, jak stanoví čl. 29 odst. 3 legislativního nařízení č. 116/2017;

—

v důsledku toho, že žalobkyně, která již přestala vykonávat funkci ke dni 31. prosince 2021 z důvodu dosažení věku 68 let podle dříve platných pravidel, nemohla podat žádost o účast v hodnotícím řízení za účelem potvrzení ve funkci, v rámci seznamu uzavřeného pro nové uchazeče, které bylo stanoveno na rok 2022, již nemohla pokračovat ve službě s účinností od 1. ledna 2022, protože nová právní úprava sice stanoví pokračování ve službě až do dosažení věku 70 let pro ty, kteří byli ve službě ke dni 15. srpna 2017, ale zároveň stanoví ukončení služby [pro] ty, kteří nejsou schopni podat žádost o potvrzení ve funkci (čl. 29 odst. 9 legislativního nařízení č. 116/2017);

—

na základě výše uvedené vnitrostátní právní úpravy obdrží žalobkyně od italské vlády pouze náhradu škody ve výši 1 500 až 2 500 eur za každý rok služby v závislosti na počtu jednání konaných v daném roce, až do maximální výše 50 000 eur, čímž se navíc vzdává všech platových, právních a příspěvkových nároků, které byly uplatněny v řízení probíhajícím před regionálním správním soudem pro Emilia Romagna a které jsou zaručeny unijním právem za službu soudce vykonávanou v postavení zaměstnance, avšak jako takovou ji italská vláda neuznává, včetně příspěvkového krytí pracovního poměru a následných dávek sociálního zabezpečení;

—

předběžným opatřením ze dne 9. února 2022 nařídil regionální správní soud pro Emilia Romagna, na základě rozsudku Soudního dvora ve věci UX a v rozporu s vnitrostátním právem a stanoviskem Nejvyšší soudní rady ze dne 16. a 17. února 2022 obnovení výkonu funkce smírčího soudce [zastávané žalobkyní] až do dosažení věku 70 let;

—

předseda Tribunale di Rimini (soud v Rimini) při výkonu předběžného opatření regionálního správního soudu pro Emilia Romagna nařídil usnesením ze dne 1. března 2022 okamžité přijetí žalobkyně zpět do služby;

—

u tohoto předkládajícího soudu je z titulu náhrady škody za zjevné a soustavné porušování unijního práva italskou vládou, pokud jde o právní postavení a práva honorárních soudců, požadována částka odpovídající odměně, kterou měla žalobkyně pobírat od 10. do 28. února 2022, a to ve výši odpovídající odměně srovnatelného soudce z povolání, která má právní základ v předběžném opatření o opětovném přijetí do služby vydaném regionálním správním soudem pro Emilia Romagna, ale je v rozporu s vnitrostátní právní úpravou, která, ačkoli uznává porušení unijního práva, jednak vylučuje jakoukoli možnost opětovného přijetí do služby až do dosažení 70 let věku honorární soudkyně-žalobkyně, která proti své vůli opustila svou funkci ke dni 31. prosince 2021 v důsledku předběžného soudního opatření přijatého Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) v rozporu s rozsudkem Soudního dvora ve věci UX, a jednak omezuje náhradu škody způsobené žalobkyni na paušální a právním ustanovením předem stanovenou částku, která je mnohem nižší, než je škoda skutečně způsobená v důsledku porušení práv zaručených Unií?

—

žalobkyně-smírčí soudkyně a dalších 4 769 honorárních soudců, kteří již byli ke dni 15. srpna 2017 ve službě, včetně soudce tohoto předkládajícího soudu, nemají právní, ekonomickou a sociální ochranu, pokud jde o pracovní podmínky zaručené srovnatelným soudcům z povolání, a tudíž nemohou vykonávat své soudcovské funkce v podmínkách nezávislosti a neodvolatelnosti;

—

italská vláda a „zaměstnavatel“ ministerstvo spravedlnosti, národní parlament, Nejvyšší soudní rada, Suprema Corte di Cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie) a Consiglio di Stato (Státní rada) systematicky odmítají uznat přednost unijního práva a aplikovat judikaturu Soudního dvora týkající se právního postavení a práv zaručených unijním právem na smírčí soudkyni-žalobkyni a dalších 4 769 honorárních soudců ve stejných podmínkách výkonu soudcovské funkce jako soudci z povolání;

—

4 769 honorárních soudců, včetně soudce tohoto předkládajícího soudu a s výjimkou žalobkyně, kteří již byli ve službě ke dni 15. srpna 2017, se bude muset vzdát všech práv zaručených unijním právem, pokud budou chtít podstoupit nové hodnotící řízení, a to s kladným výsledkem, aby mohli pokračovat ve výkonu funkce až do dosažení věku 70 let, přestože všichni výše uvedení honorární soudci obdrželi od Nejvyšší soudní rady a od ministerstva spravedlnosti, na základě právních předpisů platných do 31. prosince 2021, rozhodnutí potvrzující jejich jmenování do 31. května 2024 a v každém případě do data automatického zániku jejich jmenování z důvodu věku, s tím, že i po „potvrzení“ ve funkci přetrvává stav narušení nezávislosti a neodvolatelnosti „potvrzeného“ honorárního soudce;

—

finanční zásahy z rozpočtu Unie na reformu civilního a trestního soudnictví v Itálii za účelem zajištění rychlého spravedlivého procesu, jak jsou definovány v NPO [národní plán obnovy], nestanoví žádná opatření na podporu honorárního soudnictví a jsou zaměřeny především na přijetí 16 500„úředníků přidělených k soudu“ do zaměstnání na dobu určitou, přijatých do pracovního poměru na ministerstvu spravedlnosti za stejných ekonomických podmínek jako „potvrzený“ honorární soudce, ale za podmínek neodvolatelnosti z kárného hlediska po celou dobu trvání pracovního poměru, které honorárnímu soudci nejsou přiznány ani po „potvrzení“?