—

napadený rozsudek zrušil,

—

vydal konečné rozhodnutí ve věci tam, kde to stav řízení dovoluje,

—

podpůrně vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených před Soudním dvorem i před Tribunálem.

—

Zaprvé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení nesprávným výkladem čl. 18 odst. 1 základního nařízení (1) a učinil věcně nesprávná skutková zjištění. Tribunál bez jakéhokoli vysvětlení vyšel z předpokladu, že dotyčný výrobek je polotovarem. Jednalo se přitom a nadále se jedná o první sporný bod mezi stranami. Tribunál, který se k posouzení tohoto sporného bodu nedostal, natož aby posoudil jeho význam pro uplatnění čl. 18 odst. 1, nechápe, že bez vyřešení této první neshody mezi stranami nelze dosáhnout žádného závěru v otázce, zda Komise v probíhajícím řízení uplatnila čl. 18 odst. 1 správně, či nikoli.

—

Zadruhé se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení výkladem čl. 9 odst. 4 základního nařízení a opomenutím vypořádat se s hlavními argumenty či podat odůvodnění. Komise – pod ochranou Tribunálu – výrazně překročila meze vyšetřovaného období, když za „nejbližší reprezentativní rok“ nezasažený finanční krizí. V souvislosti s tím navrhovatelka tvrdí, že konstatování o újmě učiněné v napadeném rozsudku je vadné v tom smyslu, že není výsledkem poměření pozitivních a negativních relevantních faktorů. V tomto kontextu navrhovatelka tvrdila, že snížení výrobních nákladů unijního průmyslu musí být vedle dalších faktorů dáno rovněž do souvislosti se stavem unijního průmyslu po celosvětové finanční krizi z roku 2012. Tribunál však odmítl i jen zvážit otázku, zda měla finanční krize také dopad na mechanismus vzniku újmy.

—

Zatřetí se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení nesprávným výkladem čl. 2 odst. 9 základního nařízení a opomenutím vypořádat se se všemi argumenty, z nichž některé uplatnil samotný Tribunál. Tribunál navzdory vlastní judikatuře protiprávně dovodil, že úpravy podle čl. 2 odst. 9 mohou být uplatněny rovněž per analogiam na výpočet rozpětí újmy. Úprava pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk podle vývozní ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) navrhovatelky pro účely rozpětí újmy je nevhodná, nedůvodná a představuje zjevně nesprávné posouzení, neboť jedinou relevantní vývozní cenou je skutečná cena na otevřeném trhu (CIF) na vstupní hranici na unijní trh a konkurenční cena unijního průmyslu na otevřeném trhu. Názor navrhovatelky je podpořen rozsudkem Tribunálu ve věci Hansol Paper v. Komise, T-383/17 (2) (body 196 až 204).