1)

Je čl. 9. odst. 8 legislativního nařízení č. 23 [ze dne 14. března 2011], který stanoví ve prospěch italských národních zdravotnických institucí osvobození od jednotné obecní daně u vlastněných nemovitostí, které jsou určeny výhradně pro plnění úkolů, které s nimi byly spojeny, pokud je vykládán v tom smyslu, že přiznává zvýhodnění také AUSL, který pronajal nemovitost obchodní společnosti se smíšeným veřejným a soukromým kapitálem, ve které má 51 % podíl tento AUSL, která v této nemovitosti poskytuje zdravotní služby v konkurenčním vztahu s dalšími zdravotnickými zařízeními se zcela soukromým kapitálem, čímž dosahuje daňového zvýhodnění, které lze považovat za státní podporu se změnou pravidel volného trhu, v souladu s článkem 107 SFEU, který zakazuje státní podporu „v jakékoli formě“?

2)

Je italská žádost o vydání předběžného platebního výměru stanovená v článku 11 zákona č. 212 [ze dne 27. července 2000], která brání vykládat čl. 9 odst. 8 legislativního nařízení č. 23 obdobně jako judikatura italského Suprema Corte (Nejvyšší soud), která se vytvořila v otázce obecní daně v nemovitosti v tom smyslu, že AUSL nemá nárok na osvobození od jednotné obecní daně v případě, že nemovitost je využívána ze strany S.p.A. [obchodní společnost], i když v ní má podíl tento veřejnoprávní subjekt, která v této nemovitosti vykonává zdravotnickou činnost v konkurenčním vztahu s dalšími obchodními společnostmi se zcela soukromým kapitálem, které také poskytují zdravotní služby, čímž dosahuje daňového zvýhodnění, které lze považovat za státní podporu se změnou pravidel volného trhu, v souladu se Smlouvou, tedy zda je v souladu s článkem 107 SFEU, který zakazuje státní podporu „v jakékoli formě“?