—

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR)

—

Evropský sociální fond plus (ESF+)

—

Fond soudržnosti (FS)

—

Evropský námořní a rybářský fond (ENRF)

—

Azylový a migrační fond (AMF)

—

Fond pro vnitřní bezpečnost (ISF)

—

Nástroj pro správu hranic a víza (BMVI)

—

v případě tří fondů soudržnosti a ENRF není uvedeno žádné vysvětlení, jak se priority EU stanovené ve Smlouvě (14) odrážejí v pěti politických cílech (na nižší úrovni) návrhu nařízení o společných ustanoveních (článek 4);

—

těchto pět cílů politiky je vágně formulováno na velmi vysoké, ambiciózní úrovni (článek 4) (15), a ačkoli nařízení pro jednotlivé fondy poskytují více podrobností o oblastech výdajů, které by mohly přispět k jednotlivým cílům politiky, nejedná se o soubor měřitelných a vyčíslených operativních cílů; a

—

cíle politiky se vztahují pouze na čtyři fondy, přičemž nařízení pro jednotlivé fondy stanovují samostatné cíle politiky pro fondy AMIF, ISF a BMVI (bod 8 odůvodnění a čl. 1 odst. 3).

—

Informační dokumenty z nedávné doby poukazovaly na význam přidané hodnoty pro přidělování zdrojů a pro navrhování a hodnocení výdajových programů (16). Vzhledem k tomu, že pozměněné finanční nařízení neuvádí definici přidané hodnoty EU, je pro Komisi složité uplatňovat tento pojem při zavádění rámce nařízení o společných ustanoveních.

1)

navržení jasných priorit EU spolu se souvisejícími cíli, ke kterým fondy musí přispívat, a přitom zohlednit otázky, které uvádíme v bodě 21 (článek 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

—

Ačkoli finanční pravidla platí pro všech sedm fondů, společná ustanovení se vztahují pouze na čtyři z těchto fondů (čl. 1 odst. 1) – FS, EFRR, ESF+ a ENRF.

—

Hlava VIII finančního rámce se nevztahuje na ENRF (čl. 1 odst. 4).

—

Fondy mají zavedena různá opatření týkající se monitorování programů: výroční zprávu o výkonnosti u fondů ENRF, AMF, ISF a BMVI (čl. 36 odst. 6) a závěrečnou zprávu o výkonnosti u fondů EFRR, FS a ESF+ do 15. února 2031 (článek 38).

2)

upřesnění podmínek pro převod finančních prostředků a zajištění nezbytného zaměření na výsledky (články 19 a 21 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

3)

opětovné zvážení navrhované koncepce dvoufázového plánování programů (čl. 17 odst. 6 návrhu nařízení o společných ustanoveních) s ohledem na rizika administrativní zátěže.

4)

v souladu s naším předchozím doporučením zajištění toho, aby doporučení pro jednotlivé země od roku 2019 byla jasná, jednoznačná a operativní, díky čemuž bude možné náležitě využít ustanovení navržených v článku 15;

5)

začlenění ustanovení o opatřeních za účelem monitorování a podávání zpráv, jejichž cílem je provádět opatření spojená s řádnou správou ekonomických záležitostí (článek 15 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

6)

rozhodnutí, zda by neměly být pozastaveny spíše platby než závazky, a objasnění okolností, kdy je třeba pozastavení zrušit (článek 15 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

—

Některá z navrhovaných kritérií nemohou navzdory našemu dřívějšímu doporučení (25) ovlivnit účinné a účelné provádění souvisejících specifických cílů. Například tematická základní podmínka „zavedení vnitrostátní strategie integrace Romů“ (příloha IV návrhu nařízení o společných ustanoveních) může jen částečně přispět k dosažení souvisejícího specifického cíle, jímž je podpora širší skupiny marginalizovaných komunit, nejen Romů.

—

V nedávné zprávě jsme doporučili, aby právní předpisy po roce 2020 stanovily jasná kritéria pro posouzení splnění podmínek včetně měřitelných cílů, je-li to proveditelné, a zajistily tak společné chápání toho, čeho je třeba dosáhnout (26). Některá z kritérií jsou však podle našeho názoru nejednoznačná. Zejména navrhované tematické podmínky týkající se vytváření strategií a strategických politických rámců postrádají podrobnosti ohledně toho, jak by měly být strategie definovány, které subjekty by měly zodpovídat za jejich provádění, jaká kapacita je zapotřebí k jejich naplňování a uplatňování, a ve většině případů i ohledně toho, jak by měly být monitorovány.

—

Rovněž jsme doporučovali, aby právní předpisy pro programové období po roce 2020 zajišťovaly soulad posuzování kritérií pro plnění podmínek s evropským semestrem (27). Konstatujeme, že toto doporučení není v návrhu zohledněno.

7)

nové vymezení základních podmínek, aby skutečně vedly k účinnému a účelnému provádění specifických cílů (přílohy III a IV návrhu nařízení o společných ustanoveních);

8)

zahrnutí jasných kritérií pro posuzování plnění základních podmínek, opatření pro monitorování a případně měřitelných úkolů a cílů, aby se zajistilo společné chápání toho, čeho je třeba dosáhnout (přílohy III a IV návrhu nařízení o společných ustanoveních);

9)

zahrnutí ustanovení, která zajistí posuzování plnění kritérií v souladu se souvisejícími doporučeními pro jednotlivé země a se zprávami týkajícími se jednotlivých zemí vydanými v souvislosti s procesem evropského semestru (čl. 11 odst. 2 a 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

10)

objasnění toho, že výdaje, které byly vynaloženy před splněním základních podmínek a které nejsou v souladu se strategiemi a plánovacími dokumenty vytvořenými za účelem splnění základních podmínek, by neměly být zahrnuty do žádostí o platbu (čl. 11 odst. 6 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

11)

zahrnutí ustanovení, která zajistí účinné monitorování toho, zda jsou základní podmínky i nadále plněny nebo nikoli (článek 11 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

12)

upřesnění opatření způsobilých k financování v rámci technické pomoci, aby nařízení o společných ustanoveních doplňovalo navrhované právní předpisy o zřízení programu na podporu reforem (články 29–30 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

13)

objasnění okolností, za kterých má být použito financování paušální sazbou nebo financování nesouvisející s náklady (články 29–32 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

—

Bude omezen převážně na vykázané hodnoty ukazatelů výstupů, nikoli ukazatelů výsledků v jakékoli formě, neboť ve výkonnostním rámci nebudou pro ukazatele výsledků k dispozici žádné milníky (článek 12).

—

Přezkum v polovině období může proběhnout v rámci programového období příliš brzy na to, aby bylo možné posoudit pokrok, zvláště pokud se programy potýkají se zpožděním při provádění, jak tomu bylo u předchozích programů (v programových obdobích 2000–2006, 2007–2013 a 2014–2020 bylo v prvních čtyřech letech daného období využito pouhých přibližně 20 % fondů).

—

Metodika, jež má být při přezkumu použita, a její souvislost s výkonností je nejasná. Návrh zejména neurčuje, zda mají být počáteční cíle stanoveny pouze pro finanční příděly v letech 2021–2025, nebo pro celé období.

—

Není jasné, jak bude posuzována výkonnost a jaké budou následky tohoto posouzení. Podobně jako v období 2014–2020 členským státům nehrozí, že by o finanční prostředky přišly, ať už je jejich výkonnost jakákoli.

14)

zajištění toho, aby se přezkum v polovině období nezaměřoval pouze na vstupy a výstupy, ale pokud možno rovněž na výsledky (článek 14 a příloha V návrhu nařízení o společných ustanoveních). Pokud by bylo na posouzení výsledků příliš brzy, pomohou to kompenzovat milníky v programech;

15)

upřesnění metodiky, která bude pro přezkum v polovině období použita, například co bude považováno za uspokojivou výkonnost a jak by to mohlo ovlivnit přidělení finančních prostředků (článek 14 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

16)

požadavek v dohodách o partnerství (článek 8 a příloha II návrhu nařízení o společných ustanoveních) nebo programech (článek 17 a příloha V návrhu nařízení o společných ustanoveních) na popis opatření členských států, která mají řešit administrativní zátěž, společně s ukazateli umožňujícími měřit dosažený pokrok ve srovnání s tímto cílem, a požadavek na podávání zpráv členských států o této záležitosti.

—

Již dříve jsme ocenili úlohu, kterou dohody o partnerství zastávají při dosahování dobrých výsledků díky tomu, že stanoví jasnou intervenční logiku (39) – určí potřeby před analýzou toho, jakým způsobem a za jakým účelem by mohly být finanční prostředky EU vynaloženy. V případě tohoto návrhu tomu tak není. Navrhovaná dohoda o partnerství se zaměřuje na zvolené politiky (článek 8), ale nevyžaduje jasné vyjádření potřeb, které má politika řešit. Kromě toho je sice po členských státech požadováno, aby do svých dohod o partnerství zahrnuly očekávané hlavní výsledky (článek 8), avšak není třeba, aby tyto výsledky byly vyčíslené, a nejsou určeny k tomu, aby politické cíle na vysoké úrovni nebo cíle politiky proměnily v operativní cíle. Proto bude složité posoudit, zda jsou navrhované cíle a výsledky realistické, a tudíž zda jsou navrhovaná opatření pro řešení daných problémů vhodná.

—

Na rozdíl od stávajícího programového období návrh nařízení o společných ustanoveních nezajišťuje ani monitorování výsledků uvedených v dohodách o partnerství, ani podávání zpráv o těchto výsledcích. Domníváme se, že pravidelné podávání zpráv a transparentnost ohledně výsledků intervencí EU jsou klíčem k zajištění veřejné odpovědnosti a získání důvěry občanů (40).

17)

navržení časového plánu pro přijetí nařízení o společných ustanoveních, nařízení pro jednotlivé fondy a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů Radou a Evropským parlamentem v zájmu zajištění toho, aby bylo provádění programů zahájeno včas na začátku programového období;

18)

stanovení povinné lhůty pro předložení dohod o partnerství, aby se zajistilo včasné předložení programů (článek 7 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

19)

začlenění analýzy potřeb s ohledem na jednotlivé politické cíle a části, v níž členské státy určí vyčíslené výsledky, kterých chtějí dosáhnout, a způsob, jakým je sladí s prioritami EU, do dohody o partnerství (článek 8 a příloha II návrhu nařízení o společných ustanoveních);

20)

požadavek, aby členské státy tyto výsledky monitorovaly a podaly o nich zprávu, a to nejpozději před hodnocením Komisí v letech 2024 a 2031 (článek 8 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

21)

zavedení povinného předběžného hodnocení programů a požadavek na členské státy, aby ve svých programech stanovily strategii pro přispívání programů k očekávaným výsledkům stanoveným v dohodě o partnerství (článek 16 návrhu nařízení o společných ustanoveních), a to v souladu s požadavky finančního nařízení.

22)

sladění navrhované definice ukazatelů výsledků v nařízení o společných ustanoveních (článek 2) a nařízeních pro jednotlivé fondy (nařízení o ESF+, článek 2 a přílohy; nařízení o EFRR a FS, příloha I).

—

Nařízení o společných ustanoveních ruší obecnou předběžnou podmínku platnou pro období 2014–2020 ohledně existence systému, který zajistí včasný sběr a agregaci statistických údajů.

—

Význam navrhovaných společných ukazatelů pro cíl politiky není vždy zřejmý. To platí především pro cíl politiky č. 5, „Evropa bližší občanům“, ve kterém jsou navrhované ukazatele obecné.

—

V případě programů EFRR, FS, ESF+ a ENRF je nejasné, jaké společné ukazatele budou muset členské státy použít pro konkrétní cíle. U všech těchto fondů je rovněž nejasné, zda se po členských státech požaduje, aby shromažďovaly údaje týkající se všech společných ukazatelů a podávaly o nich zprávy. Již dříve jsme informovali o tom, že ne všechny společné ukazatele se důsledně používají pro programy podporované z fondu EFRR v období 2014–2020, což brání smysluplné agregaci údajů na úrovni EU (52).

—

S výjimkou programů soudržnosti (EFRR, FS, ESF+) návrhy nařízení pro jednotlivé fondy nerozlišují mezi ukazateli výstupů a výsledků. Členské státy tedy nemohou používat ukazatele výsledků důsledně.

—

Systém finančních kategorií zásahů navrhovaný pro programové období 2021–2027 vytváří přímou souvislost mezi přidělením finančních prostředků a specifickými cíli programů (příloha V). Oproti ustanovením pro období 2014–2020 se jedná o zlepšení. Nicméně oblasti zásahu (53) (příloha I), které by měly být použity k rozčlenění finančních údajů podle členských států, jsou četné, nejednoznačné a nesouvisející s výstupy a výsledky.

23)

posouzení, zda navrhované společné ukazatele pro EFRR a FS (návrh nařízení o EFRR a FS, příloha I) splňují kritéria kvality („RACER“) stanovená ve finančním nařízení, a provedení nezbytných úprav (54) ;

24)

objasnění, zda je používání společných ukazatelů pro EFRR, FS a ESF+ pro členské státy povinné (návrh nařízení o ESF+, články 2 a 15 a přílohy; návrh nařízení o EFRR a FS, článek 7 a příloha I);

25)

zjednodušení a vyjasnění nomenklatury finančních údajů v rámci přílohy I návrhu nařízení o společných ustanoveních.

—

Návrh nařízení o společných ustanoveních navrhuje, aby na provádění programu dohlížel monitorovací výbor (článek 33). Existuje sice požadavek na monitorovací výbor, aby přezkoumával a schvaloval výroční a závěrečné zprávy o výkonnosti předkládané Komisi, avšak pro údaje o výkonnosti to neplatí.

—

Neexistují žádná ustanovení, která by se zabývala úlohou Komise při ověřování kvality předávaných údajů.

26)

upřesnění ujednání za účelem zaručení kvality údajů předávaných programovými orgány, zejména co se týče úlohy Komise a monitorovacího výboru (článek 37 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

—

Již dříve jsme doporučili, aby členské státy přestaly používat zbytečné specifické ukazatele (56). Konstatujeme, že nařízení o společných ustanoveních stále obsahuje možnost stanovit ukazatele pro jednotlivé programy (57).

—

Návrh nařízení o společných ustanoveních zavazuje členské státy, aby předávaly informace o finančním a výkonnostním provádění jednotlivých programů každé dva měsíce prostřednictvím elektronického systému (článek 37), což je významné navýšení oproti požadavkům na podávání zpráv v období 2014–2020. Nicméně jednání mezi Komisí a členskými státy týkající se přezkumu výkonnosti a schůze monitorovacího výboru se budou odehrávat pouze jednou nebo dvakrát ročně.

—

Po členských státech není požadováno, aby podávaly zprávy o provádění dohod o partnerství, a nemají povinnost předkládat výroční zprávy o provádění (58). Návrh nařízení o společných ustanoveních místo toho zavádí každoroční jednání mezi Komisí a členskými státy týkající se přezkumu výkonnosti, během kterých bude přezkoumána výkonnost programů (článek 36) (59). Vítáme sice návrh na posílení dialogu mezi Komisí a členskými státy, avšak navrhovaná ustanovení jsou nejasná, pokud jde o účastníky, obsah a důsledky těchto jednání.

—

Hodnocení, která budou provádět členské státy nebo Komise (články 39 a 40), nemusí přezkoumávat „hospodárnost“ – koncept, že zdroje jsou poskytovány včas, v patřičném množství a kvalitě a za nejvýhodnější cenu. Již dříve jsme ve svém stanovisku k návrhu finančního nařízení zdůraznili, že je důležité zahrnout „hospodárnost“ do hodnocení (60).

27)

omezení používání ukazatelů výstupů a výsledků jednotlivých programů za účelem snížení administrativní zátěže (článek 7 návrhu nařízení o EFRR a FS, článek 15 návrhu nařízení o ESF+);

28)

snížení frekvence předávání údajů (článek 37 návrhu nařízení o společných ustanoveních) s ohledem na následné využití údajů Komisí a související administrativní zátěž;

29)

objasnění požadavků na účastníky, obsah a důsledky, pokud jde o jednání týkající se přezkumu výkonnosti (článek 36 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

30)

požadavek, aby hodnocení zahrnovala hospodárnost (články 39 a 40 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

31)

zavedení požadavku na výběr finančních zprostředkovatelů prostřednictvím otevřeného, transparentního a nediskriminačního postupu a další upřesnění typů subjektů, kterým lze svěřit provádění finančních nástrojů, a požadavků, které tyto subjekty musejí splňovat (článek 52 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

32)

požadavek na analýzu tržních mezer na úrovni finančních nástrojů v rámci předběžného hodnocení (čl. 52 odst. 3 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

33)

zachování systému podávání zpráv z období 2014–2020 a zlepšení jeho včasnosti, jelikož se tím usnadní podávání zpráv na úrovni finančního nástroje a umožní posouzení jeho výkonnosti (článek 53 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

34)

upřesnění toho, že v souvislosti s dohodami o auditu nebo ověření s EIB a externími auditory musí mít EÚD přístup ke všem informacím, které považuje za potřebné pro audit finančních prostředků EU (čl. 75 odst. 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

35)

objasnění – prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci uvedeného v článku 73 – operativních aspektů týkajících se způsobu, jakým by se výsledky auditu EIB nebo jiných mezinárodních finančních institucí (čl. 75 odst. 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních) měly zohlednit ve výpočtu míry chyb a auditní stanovisko auditních orgánů;

36)

poskytnutí možnosti v nařízení o společných ustanoveních provádět audity na úrovni konečných příjemců, aby bylo možné ověřit, zda byly splněny podmínky způsobilosti (čl. 75 odst. 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

37)

vysvětlení multiplikačního/aktivačního účinku finančních nástrojů, aby mohla být posouzena výkonnost nástroje, pokud jde o vnitrostátní veřejný příspěvek (článek 2 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

38)

přijetí aktů v přenesené pravomoci před plánováním programů v souladu s články 88 a 89 návrhu nařízení o společných ustanoveních, které by se týkaly podpory nesouvisející s náklady se standardními řešeními určenými k usnadnění využití této formy podpory a zjednodušených forem podpory pro příjemce. Jedním z cílů by mělo být zajištění výraznějšího zaměření na výsledky;

39)

opětovné posouzení toho, zda pevně stanovené paušální sazby uvedené v návrhu nařízení o společných ustanoveních jsou vhodné, pokud jde o oblast financování, druh projektů a/nebo velikost projektů (článek 49, čl. 50 odst. 1 a článek 51 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

40)

vynětí přímých nákladů na zaměstnance ze zjednodušeného vykazování nákladů založeného na paušální sazbě (čl. 50 odst. 1 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

41)

požadavek na auditní orgány, aby do svých auditů systémů zahrnuly dodržování pravidel zadávání veřejných zakázek (čl. 88 odst. 3 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

—

Návrh nařízení o společných ustanoveních se nezabývá problémem, že podle stávajících pravidel pro vracení DPH by finanční prostředky získané příjemci mohly přesáhnout vzniklé náklady, jak jsme prokázali již dříve (88).

—

Návrh by mohl podněcovat orgány k umělému rozdělování projektů, aby se dostaly pod hranici pěti milionů eur. Neznáme žádný důvod, proč byla tato umělá prahová hodnota stanovena právě na této úrovni.

—

Návrh odporuje pravidlům platným v rámci přímého řízení, podle kterých je veškerá vratná DPH i nadále nezpůsobilá (89). Uvedli jsme, že rozdíly mezi pravidly jsou jedním z prvků, které zvyšují složitost pro příjemce a omezují součinnost mezi fondy (90).

42)

začlenění ustanovení, která by jasně vymezila druh analýzy, kterou musí řídicí orgány vypracovat, aby zajistily, že vybrané operace splňují minimální úroveň přínosů a vyhovují požadavkům čl. 67 odst. 3 písm. c) návrhu nařízení o společných ustanoveních;

43)

zavedení hlavních kritérií, podle kterých by Komise měla být konzultována v souvislosti s kritérii pro výběr, do nařízení o společných ustanoveních nebo do aktu v přenesené pravomoci (čl. 67 odst. 2 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

44)

vynětí úhrady DPH veřejným subjektům z fondů EU v souladu s výroční zprávou za rok 2017 (91) (čl. 58 odst. 1 písm. a) návrhu nařízení o společných ustanoveních).

45)

opětovné zařazení nezávislého hodnocení a společných povinných norem hodnocení, jako je analýza nákladů a přínosů, do nařízení o společných ustanoveních povinného pro účely výběru finančně významných operací, které vykazují nejlepší poměr kvality a ceny;

46)

omezení příspěvku EU pro projekty vytvářející příjmy na to, co je nezbytně nutné, prostřednictvím opětovného zavedení paušálních sazeb omezujících celkové způsobilé výdaje, nebo použití finančních nástrojů jako preferované možnosti za účelem spolufinancování projektů vytvářejících příjmy.

47)

jasné určení toho, které změny systémů vyžadují povinný audit systému provedený auditními orgány (článek 72 návrhu nařízení o společných ustanoveních). Viz také podrobné návrhy v příloze;

48)

doplnění popisu systémů řízení a kontroly (příloha XIV návrhu nařízení o společných ustanoveních) o popis řídicích kontrol a příslušných kritérií, aby auditní orgány měly možnost ověřovat, zda jsou splněny klíčové požadavky na kontrolu stanovené v příloze X návrhu nařízení o společných ustanoveních;

49)

upřesnění nejasných definic a neurčitých či nerealistických harmonogramů (např. „nově určené orgány“ a „první rok fungování“ v popisu systému (příloha XIV návrhu nařízení o společných ustanoveních) a v článku 72 návrhu nařízení o společných ustanoveních.

50)

objasnění požadavků na přístup k řídicím kontrolám založený na posouzení rizik prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci nebo pokynů. Viz také podrobné připomínky k čl. 68 odst. 2 návrhu nařízení o společných ustanoveních v příloze;

51)

stanovení kritérií pro seskupování programů (včetně úrovní spolehlivosti) a pro malé základní soubory s cílem zajistit reprezentativní výběr vzorků prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, který je uveden v čl. 73 odst. 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních. Tato otázka ke zvážení se vztahuje rovněž na výběr vzorků pro audit v rámci posílených opatření (bod 115 uvedený níže);

52)

zavedení několika vzorků pro skupiny programů Interreg nebo jednoho vzorku s vrstvami, které vykazují stejné vlastnosti (článek 48 návrhu nařízení o EÚS);

53)

vysvětlení v článku 73 návrhu nařízení o společných ustanoveních, že audity operací týkajících se finančních nástrojů by měly zahrnovat způsobilé výdaje, jak je stanoveno v článku 62, a vyloučit zálohové platby do finančních nástrojů;

54)

zajištění jasných práv na provádění auditu výdajů mimo EU a objasnění této věci v čl. 57 odst. 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních.

—

Není zaručeno, že systém, který byl již dříve zhodnocen s tím, že funguje účinně, bude stejný jako systém, který funguje na základě nových posílených opatření –zejména s ohledem na přechod z jednoho programového období do dalšího. Konstatujeme, že auditní orgány podle předpokladů nebudou provádět audity systémů před uplatněním posílených opatření, a to vzhledem k riziku, že by systém nevyhovoval požadavkům EU.

—

Ze znění návrhu nařízení o společných ustanoveních není jasné, zda míra chyb použitá k posouzení kvalifikace pro posílená opaření musí projít kontrolami legality a správnosti, které provádí Komise. Míra chyb uvedená ve výročních zprávách Komise o činnosti je mírou chyb, kterou zjistily auditní orgány. Tato míra chyb může být podhodnocená, jelikož nezohledňuje následné opravy na základě kontrol legality a správnosti provedených Komisí (118). Posouzení, zda by program mohl získat kvalifikaci pro posílená opatření, na základě nespolehlivého opatření by pouze zvýšilo příslušná rizika.

—

Není jasné, jak bude uplatňováno další kritérium týkající se spolupráce s Úřadem evropského veřejného žalobce.

55)

zda nad těmito riziky, která jsou spojena s posílenými opatřeními, převažují potenciální výhody zjednodušení (články 77–79 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

56)

zavedení jasných harmonogramů pro dokončení kontrol legality a správnosti účetních závěrek prováděných Komisí (články 93–96 návrhu nařízení o společných ustanoveních). Komise by měla provádět dostatečné kontroly správnosti, aby dospěla k závěru ohledně správnosti výdajů, nejpozději ve výroční zprávě GŘ o činnosti v následujícím roce po schválení účetní závěrky;

57)

doplnění důvodů Komise k tomu, aby neschválila předloženou účetní závěrku, o kvalifikované a záporné stanovisko auditního orgánu ohledně účinného fungování systémů a legality a správnosti (články 95 a 96 návrhu nařízení o společných ustanoveních);

58)

opětovné zavedení možnosti čistých finančních oprav pro závažné nedostatky ve fungování systému (čl. 98 odst. 1 a 4 návrhu nařízení o společných ustanoveních).

i.

Existuje míra zbytkových chyb, jejíž správnost lze ověřit.

ii.

Tato míra chyb je vhodná pro daný účel (přesná a spolehlivá).

iii.

Komise poskytne informace potřebné pro náš účel včas.

iv.

Jsou splněny podmínky použití práce dalších auditorů (nezávislost, odborná způsobilost, rozsah činnosti, efektivnost nákladů, auditní závěry založené na dostatečných podkladech).

—

snížení rizika spojeného s výběrem vzorků tím, že bude v aktu v přenesené pravomoci navrženo důsledné uplatňování standardních statistických metod výběru vzorků auditními orgány za zvláštních okolností. Tento návrh by rovněž mohl požadovat, aby Komise před odebráním konečného vzorku ověřila metodu výběru vzorků auditních orgánů;

—

přizpůsobení článku 73, aby se zajistilo, že v případě finančních nástrojů budou audity operací zahrnovat pouze vynaložené výdaje, nikoli zálohy vyplacené finančním nástrojům;

—

stanovení minimálních požadavků na auditní orgány ohledně rozsahu auditní činnosti, kterou je třeba vykonat, a způsobu, jakým by měla být dokumentována, a to po konzultaci s EÚD.

—

V souladu s doporučením, které jsme uvedli v naší výroční zprávě za rok 2017 (127), by Komise měla zaměřit své podávání zpráv o dodržování předpisů na výdaje, které prošly celým cyklem kontrol. Nařízení o společných ustanoveních by mělo požadovat, aby Komise prováděla dostatečné kontroly správnosti a dospěla k závěru ohledně účinnosti práce auditních orgánů a získala přiměřenou jistotu o správnosti výdajů nejpozději ve výročních zprávách o činnosti, které zveřejní v následujícím roce po schválení účetní závěrky.