1)

Brání ustanovení úmluvy o provedení Schengenské dohody nebo „Schengenský hraniční kodex“ takovým vnitrostátním pravidlům, jako jsou pravidla uvedená v článku 16f zákona č. 752 z roku 2016 o dočasných omezeních možnosti získat povolení k pobytu ve Švédsku, jež stanoví, že povolení k pobytu pro účely studia vyššího sekundárního vzdělávání lze vydat státnímu příslušníkovi třetí země, který se nachází v této zemi, i tehdy, je-li totožnost cizince nejistá a cizinec nemůže věrohodně prokázat jím uvedenou totožnost?

2)

Je-li třeba mít v takové situaci za to, že schengenské acquis obsahuje požadavek na zjištění totožnosti s určitostí nebo na to, aby tato byla věrohodně prokázána, lze ustanovení směrnice „o navracení“ (1) nebo jiného nástroje unijního práva vykládat v tom smyslu, že připouštějí odchylku od uvedeného požadavku v oblasti totožnosti?