1)

Mohou být v případě, že je u soudu členského státu podán jeden návrh obsahující tři návrhová žádání, která se týkají zániku manželského svazku rodičů nezletilého dítěte, rodičovské zodpovědnosti a vyživovací povinnosti k tomuto dítěti, ustanovení čl. 3 písm. a), čl. 3 písm. d) a článku 5 nařízení č 4/2009 (1) vykládána v tom smyslu, že soud rozhodující o rozvodu, který je současně soudem místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu a soudem, před kterým se odpůrce řízení účastní, může rozhodnout o návrhu, který se týká vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, ačkoli se ve věci rodičovské zodpovědnosti ohledně uvedeného dítěte prohlásil za nepříslušný, anebo zda o návrhu, který se týká vyživovací povinnosti, může rozhodnout pouze soud příslušný k rozhodnutí o návrhu, který se týká rodičovské zodpovědnosti k nezletilému dítěti?

2)

Ve stejné situaci, pokud jde o příslušnost vnitrostátního soudu, zachovává si podle čl. 3 písm. d) předmětného nařízení návrh týkající se vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti vedlejší povahu ve vztahu k návrhu, který se týká rodičovské zodpovědnosti?

3)

Pokud je odpověď na druhou otázku záporná, je v nejlepším zájmu dítěte, aby soud členského státu, který je příslušný na základě čl. 3 písm. a) nařízení (ES) č. 4/2009, rozhodl o návrhu ve věci vyživovací povinnosti rodiče k nezletilému dítěti narozenému v manželství, o jehož rozvod se žádá, a to s ohledem na skutečnost, že se tento soud prohlásil za nepříslušný ve vztahu k otázce rodičovské zodpovědnosti, neboť pravomocně stanovil, že nejsou splněny podmínky uvedené v článku 12 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000? (2)