—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (1) („směrnici o mediaci“),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (COM(2016)0542),

—

s ohledem na kompilaci hloubkových analýz Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „The implementation of the Mediation Directive – 29 November 2016“ (Provádění směrnice o mediaci – 29. listopadu 2016) (2),

—

s ohledem na studii Komise s názvem „Study for an evaluation and implementation of Directive 2008/52/EC – the „Mediation Directive““ (Studie za účelem hodnocení a provádění směrnice 2008/52/ES – směrnice o mediaci) z roku 2014 (3),

—

s ohledem na studii Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „Rebooting the Mediation Directive: Assessing the limited impact of its implementation and proposing measures to increase the number of mediations in the EU“ (Restart směrnice o mediaci: posouzení omezeného dopadu jejího provádění a návrh opatření ke zvýšení počtu mediací v EU) (4),

—

s ohledem na hodnocení provádění směrnice o mediaci vypracované Oddělením pro následné posuzování dopadů výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) (5),

—

s ohledem na studii Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „Quantifying the cost of not using mediation – a data analysis“ (Vyčíslení nákladů na nevyužívání mediace – analýza dat) (6),

—

s ohledem na článek 67 a čl. 81 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0238/2017),

A.

vzhledem k tomu, že směrnice 2008/52/ES je důležitým mezníkem v souvislosti se zaváděním a využíváním mediačních postupů v Evropské unii; nicméně vzhledem k tomu, že její provádění v jednotlivých členských státech se velmi liší v závislosti na tom, zda v nich již dříve vnitrostátní mediační systémy existovaly, přičemž některé členské státy zvolily poměrně doslovné provedení jejích ustanovení, jiné zvolily hloubkovou revizi alternativních způsobů řešení sporů (jako například Itálie, která využívá mediace v šestkrát vyšší míře než zbytek Evropy) a ostatní měly za to, že jejich stávající právní předpisy jsou již se směrnicí o mediaci v souladu;

B.

vzhledem k tomu, že většina členských států rozšířila oblast působnosti svých opatření provádějících tuto směrnici rovněž na vnitrostátní případy – přičemž pouze tři členské státy se rozhodly provést směrnici pouze s ohledem na přeshraniční případy (7), – což má rozhodně pozitivní dopad na právní předpisy členských států a kategorie předmětných sporů;

C.

vzhledem k tomu, že obtíže, které se ve stadiu provádění směrnice objevily, do značné míry odrážejí rozdíly v právní kultuře napříč vnitrostátními právními systémy; vzhledem k tomu, že prioritou by proto měla být změna právního způsobu myšlení prostřednictvím rozvoje mediační kultury založené na smírném řešení sporů, jak na to během vypracovávání této směrnice Unie a následně při jejím provádění členskými státy opakovaně upozorňovaly evropské sítě odborníků z oblasti práva;

D.

vzhledem k tomu, že provádění směrnice o mediaci poskytuje EU přidanou hodnotu tím, že zvyšuje povědomí vnitrostátních normotvůrců o výhodách mediace a přináší určitou míru souladu s procesním právem a odlišnými postupy ve členských státech;

E.

vzhledem k tomu, že mediace, jako alternativní, dobrovolný a důvěrný mimosoudní postup, může být v určitých případech a s nezbytnými zárukami užitečným nástrojem pro zmírnění přetíženosti soudních systémů, jelikož umožňuje fyzickým a právnickým osobám řešit spory rychle a levně mimosoudní cestou – přičemž je třeba mít na paměti, že příliš dlouhá soudní řízení představují porušení Listiny základních práv –, a zároveň zaručuje lepší přístup ke spravedlnosti a přispívá k hospodářskému růstu;

F.

vzhledem k tomu, že cílů stanovených v článku 1 směrnice o mediaci zaměřených na podporu využívání mediace a zejména dosažení „vyváženého vztahu mezi mediací a soudním řízením“ zjevně nebylo dosaženo, neboť mediace je ve většině členských států využívána v průměru v méně než 1 % případů u soudu (8);

G.

vzhledem k tomu, že směrnice o mediaci nevytvořila unijní systém mimosoudního řešení sporů v nejužším slova smyslu, s výjimkou zavedení zvláštních ustanovení v oblasti uplynutí promlčecí nebo prekluzivní doby v soudním řízení při snaze o mediaci a v oblasti povinností týkajících se důvěrnosti pro mediátory a jejich administrativní pracovníky;

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.