52017IP0026

EUR-Lex

Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - 52017IP0026 - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document 52017IP0026

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji (2016/2094(INI))

Úř. věst. C 252, 18.7.2018, p. 62–77 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

HTML

PDF

Official Journal

18.7.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 252/62

P8_TA(2017)0026

Přezkum Evropského konsensu o rozvoji

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji (2016/2094(INI))

(2018/C 252/08)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji z prosince 2005 (1),

—	s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (2) a společný postoj EU pro druhé zasedání na vysoké úrovni v rámci globálního partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (Nairobi, 29. listopadu až 1. prosince 2016) (3),

—	s ohledem na výsledný dokument čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci z prosince 2011, které zahájilo globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci,

—	s ohledem na Agendu 2030 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která byla přijata na summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji dne 25. září 2015 v New Yorku (4),

—	s ohledem na akční program z Addis Abeby o financování rozvoje (5),

—	s ohledem na prohlášení z Dillí ze dne 10. dubna 2010 o posílení míru a upevňování právního státu, a na „Novou dohodu o angažovanosti v nestabilních zemích“ uzavřenou dne 30. listopadu 2011,

—	s ohledem na Pařížskou dohodu z 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu přijatou dne 12. prosince 2015 (6),

—	s ohledem na sdělení Komise „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637),

—	s ohledem na Světový humanitární summit konaný ve dnech 23.-24. května 2016 v Istanbulu a na jeho závazky k činnosti (7),

—	s ohledem na novou městskou agendu přijatou na konferenci OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III), která se konala od 17. do 20. října 2016 v Quitu v Ekvádoru (8),

—	s ohledem na zprávu o pokroku za rok 2014, kterou připravily OECD a Rozvojový program OSN pod názvem „Posilování účinnosti rozvojové spolupráce“ (9),

—	s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie o rozvojové spolupráci, který uvádí, že „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“, a definuje snížení a vymýcení chudoby jako hlavní cíl rozvojové politiky EU,

—	s ohledem na závěry Rady z října 2012 o kořenech demokracie a udržitelném rozvoji: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

—	s ohledem na Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky (10),

—	s ohledem na závěry Rady EU ze dne 19. května 2014 o přístupu k rozvojové spolupráci založeném na právech, který zahrnuje všechna lidská práva (11),

—	s ohledem na Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie zveřejněnou v červnu 2016 (12),

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU podepsala a ratifikovala v roce 2011, a na závěrečné připomínky OSN k provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením,

—	s ohledem na sdělení Komise „Obchod pro všechny: cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

—	s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů (2016–2020) a akční plán pro lidská práva a demokracii (2015–2019),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména usnesení ze dne 17. listopadu 2005 o návrhu společného prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie „Evropský konsensus“ (13), ze dne 5. července 2011 o zvyšování dopadu rozvojové politiky EU (14), ze dne 11. prosince 2013 o koordinaci dárců EU v oblasti rozvojové pomoci (15), ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015 (16), ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje (17), ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích (18), ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji (19), ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 (20), ze dne 7. června 2016 o zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015 (21) a ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (22),

—

s ohledem na společný pracovní dokument útvarů o rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU v období let 2016–2020 (SWD(2015)0182) a na závěry Rady ze dne 26. října 2015, v nichž je schválen příslušný akční plán pro rovnost žen a mužů na období 2016–2020,

—	s ohledem na nový rámec pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o nové a inovativní budoucí strategii pro obchod a investice (23),

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a její čtyři základní zásady: zásadu nediskriminace (článek 2), zásadu nejlepšího zájmu dítěte (článek 3), zásadu práva na život, zachování života a rozvoje dítěte (článek 6) a zásadu účasti v řízení, které se jej týká (článek 12),

—	s ohledem na připravoanou zprávu Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj o řešení pohybu uprchlíků a migrantů: úloha vnější činnosti EU (2015/2342(INI)), a na usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (24),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0020/2017),

vzhledem k tomu, že přezkum Evropského konsensu o rozvoji je příhodný a nezbytný s ohledem na změněný vnější rámec, který zahrnuje přijetí Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje, Pařížskou dohodu z 21. zasedání konference smluvních stran o změně klimatu, sendajský rámec pro snižování rizika katastrof, akční program z Addis Abeby o financování rozvoje a globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, nové nebo rostoucí globální výzvy, jako jsou změna klimatu, kontext migrace, rozrůzněnější rozvojové země s rozdílnými a specifickými rozvojovými potřebami, nově se objevující dárci a nové globální subjekty, zúžení prostoru pro organizace občanské společnosti a vnitřní změny v EU, k nimž patří změny vyplývající z Lisabonské smlouvy, Agendy pro změnu a globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie;

vzhledem k tomu, že univerzální Agenda 2030 a navzájem související cíle udržitelného rozvoje stanoví za cíl dosáhnout udržitelného rozvoje v mezích naší planety, budovat partnerství, jejichž středem zájmu budou lidé, poskytovat jim životně důležité zdroje, jako jsou potraviny, voda a hygiena, zdravotnictví, energie, vzdělání a pracovní příležitosti, a prosazovat mír, spravedlnost a prosperitu pro všechny; vzhledem k tomu, že je třeba přijmout opatření v souladu se zásadami odpovědnosti jednotlivých zemí, inkluzivních rozvojových partnerství, se zaměřením na výsledky, transparentnost a odpovědnost; vzhledem k tomu, že přístup založený na právech je předpokladem pro udržitelný rozvoj v souladu s rezolucí OSN č. 41/128, v níž je definováno právo na rozvoj jakožto nezcizitelné lidské právo;

C.	vzhledem k tomu, že článek 208 SFEU uvádí, že „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“;

D.	vzhledem k tomu, že změna klimatu je jev, který je třeba naléhavě řešit, protože ve větší míře postihuje chudé a nejzranitelnější země;

E.	vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny chudých obyvatel na světě žijí v zemích se středními příjmy; vzhledem k tomu, že země se středními příjmy nejsou homogenní skupinou, ale mají velmi různorodé potřeby a problémy, a rozvojová spolupráce EU proto musí být dostatečně diferencovaná;

vzhledem k tomu, že přístup založený na soudržnosti politik ve prospěch rozvoje vyplývající ze Smlouvy vyžaduje, aby EU přihlížela k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země; vzhledem k tomu, že úzce spjaté oblasti politiky, jako je obchod, bezpečnost, migrace, humanitární pomoc a rozvoj, proto musí být formulovány a prováděny tak, aby se vzájemně posilovaly;

vzhledem k tomu, že migrace se stala s více než 65 miliony násilně přesídlených lidí po celém světě ještě naléhavějším problémem; vzhledem k tomu, že drtivá většina uprchlíků žije v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že mezi hlavními důvody, proč lidé opouštějí své domovy, jsou zranitelnost státu, nestabilita a války, porušování lidských práv, velká chudoba i nedostatečné vyhlídky; vzhledem k tomu, že v posledních letech migrovaly nebo uprchly do EU miliony lidí;

vzhledem k tomu, že některé nedávné návrhy Komise lze vnímat jako změnu orientace rozvojové politiky s ohledem na nové hledisko řízení migrace, jejímž cílem je splnit priority EU, které jsou často krátkodobé; vzhledem k tomu, že by neměla být žádná podmíněnost rozvojové pomoci spoluprací ze strany přijímajících zemí v oblasti migrace; vzhledem k tomu, že fondy, například nouzový svěřenský fond EU pro Afriku a plán vnějších investic EU, byly zřízeny s cílem reagovat na nedávnou migrační krizi v EU; vzhledem k tomu, že politika rozvojové spolupráce EU musí mít za svůj hlavní cíl snížení a výhledově i vymýcení chudoby a musí být založena na zásadách účinnosti z hlediska rozvoje;

vzhledem k tomu, že zdravotnictví a školství jsou pro zajištění udržitelného rozvoje klíčové; vzhledem k tomu, že investice k zajištění všeobecného přístupu v těchto oblastech proto v Agendě 2030 a mezi cíli udržitelného rozvoje zastávají významné místo a měly by na ně být věnovány dostatečné zdroje, aby bylo dosaženo účinků v dalších odvětvích;

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky a mikropodniky jsou páteří ekonomiky po celém světě, jsou základní součástí hospodářství rozvojových zemí a spolu s dobře fungujícím veřejným sektorem jsou klíčovým faktorem při posilování hospodářského, sociálního a kulturního růstu; vzhledem k tomu, že malé a střední podniky zejména v rozvojových zemích často čelí omezenému přístupu ke kapitálu;

vzhledem k tomu, že dnes více než polovina světové populace žije ve městech a předpokládá se, že tento poměr do roku 2050 dosáhne dvou třetin, přičemž k 90 % městského růstu dochází v Africe a Asii; vzhledem k tomu, že tento trend zvyšuje nutnost udržitelného rozvoje měst; vzhledem k tomu, že se v mnoha rozvojových zemích bezpečnost ve městech stává stále větším problémem;

L.	vzhledem k tomu, že oceány hrají důležitou úlohu v oblasti biologické rozmanitosti, zabezpečení potravin, energie, zaměstnanosti a růstu, avšak mořské zdroje jsou ohroženy v důsledku změny klimatu i jejich nadměrného využívání a neudržitelného čerpání;

M.	vzhledem k tomu, že odlesňování a znehodnocování lesů vyčerpává ekosystémy a významně přispívá ke změně klimatu;

N.	vzhledem k tomu, že rozvojová politika EU je důležitým doplňkem rozvojové politiky členských států a měla by se zaměřit na oblasti, kde má EU komparativní výhodu, a na způsoby, jakými může globální úloha EU coby organizace podpořit cíle její rozvojové politiky;

O.	vzhledem k tomu, že rozvojová politika je klíčovým aspektem vnější politiky EU; vzhledem k tomu, že Unie je největším dárcem rozvojové pomoci na světě a že společně se svými členskými státy poskytuje celosvětově více než polovinu oficiální rozvojové pomoci;

vzhledem k tomu, že nerovnosti v bohatství a příjmech rostou na celém světě; vzhledem k tomu, že tento trend ohrožuje sociální soudržnost a zvyšuje diskriminaci, politickou nestabilitu a nepokoje; vzhledem k tomu, že využívání domácích zdrojů je proto klíčem k provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a v dlouhodobém horizontu představuje životaschopnou strategii pro překonání závislosti na zahraniční pomoci;

zdůrazňuje význam Evropského konsensu o rozvoji při zajišťování společného a uceleného postoje na úrovni EU i členských států ohledně cílů, hodnot, zásad a hlavních aspektů rozvojové politiky včetně jejího provádění; domnívá se, že při jeho přezkumu musí být zachováno acquis konsensu a zejména jeho celostní přístup a jasný prvořadý cíl v podobě boje proti chudobě a výhledově i jejího vymýcení; domnívá se proto, že cílem musí být také boj s nerovnostmi, jak jej uznávají cíle udržitelného rozvoje; připomíná, že rozvojové politiky na úrovni členských států a EU by se měly vzájemně posilovat a doplňovat;

varuje před rozšířením kritérií oficiální rozvojové pomoci s cílem pokrýt jiné výdaje než ty, které přímo souvisí s výše uvedenými cíli; zdůrazňuje, že cílem každé reformy oficiální rozvojové pomoci musí být zvýšení dopadu na rozvoj;

uznává význam jasné evropské vnější strategie, která vyžaduje soudržnost politik, zejména v oblasti míru a bezpečnosti, migrace, obchodu, životního prostředí a změny klimatu, humanitární pomoci a rozvojové spolupráce; opakuje však, že rozvojové cíle představují cíle samy o sobě; připomíná povinnost zakotvenou v článku 208 SFEU přihlížet „k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“; důrazně upozorňuje, že Parlament může akceptovat pouze přesvědčivé pojetí rozvojové politiky zakotvené v povinnostech vyplývajících z SFEU a zaměřené zejména na boj proti chudobě; připomíná zásady vnější činnosti EU v souladu s čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, tj. demokracii, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úctu k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva;

v souladu s Lisabonskou smlouvou popisuje rozvojovou spolupráci následovně: boj za DŮSTOJNOST prostřednictvím vymýcení CHUDOBY;

Rozvojové cíle, hodnoty a zásady EU

požaduje, aby se cíle udržitelného rozvoje, Agenda 2030 a hospodářský, sociální a environmentální rozměr udržitelného rozvoje dotýkaly všech vnitřních a vnějších politik EU a staly se jádrem konsensu s přihlédnutím k důležitým vzájemným vazbám mezi jejich cíli a plány; požaduje, aby boj proti chudobě a výhledově i její vymýcení zůstaly jednotícím a prvořadým cílem rozvojové politiky EU se zvláštním důrazem na nejvíce opomíjené skupiny a s cílem nikoho neopomenout; zdůrazňuje důležitost definování chudoby v souladu s definicí konsenzu a Agendy pro změnu v rámci Lisabonské smlouvy;

zdůrazňuje univerzální a transformační povahu Agendy 2030; proto zdůrazňuje, že rozvinuté i rozvojové země mají společnou odpovědnost za dosažení cílů cílů udržitelného rozvoje a že se strategie cílů udržitelného rozvoje EU musí skládat z uceleného souboru vnitřních i vnějších politik a závazků a z plného souboru nástrojů rozvojové politiky;

trvá na tom, že rozvojová politika musí důsledněji odrážet zaměření Unie na nestabilní státy, nezaměstnanost mladých lidí, ženy a dívky, které čelí násilí založenému na pohlaví a škodlivým praktikám, i ženy a dívky v konfliktních situacích, a připomíná závazek EU vyčlenit alespoň 20 % rozvojové pomoci na sociální začleněné a lidský rozvoj;

zdůrazňuje, že vzdělávání je klíčem k rozvoji samoudržitelné společnosti; vyzývá EU, aby propojila kvalitní vzdělávání, technickou a odbornou přípravu a spolupráci s průmyslovými odvětvími jako nezbytný předpoklad pro zaměstnatelnost mladých lidí a přístup ke kvalifikovaným pracovním místům; je přesvědčen, že zejména řešení otázky přístupu ke vzdělání v nouzových a krizových situacích má zásadní význam jak pro rozvoj, tak pro ochranu dětí;

zdůrazňuje, že systémové faktory, včetně nerovnosti žen a mužů, politických překážek a nerovnováhy sil, mají vliv na zdraví a že zajištění rovného přístupu ke kvalitním zdravotnickým službám poskytovaným zkušeným, kvalifikovaným a kompetentním zdravotnickým personálem má klíčový význam; zdůrazňuje, že nový konsensus by proto měl podporovat investice a posílení postavení předních zdravotnických pracovníků, kteří hrají klíčovou úlohu při zajišťování pokrytí zdravotnických služeb v odlehlých nebo chudých oblastech, v oblastech s nedostatečnou dostupností a v oblastech konfliktů; zdůrazňuje, že podpora výzkumu a rozvoje nových zdravotnických technologií s cílem řešit nové zdravotní hrozby, jako jsou epidemie a antimikrobiální rezistence, má zásadní význam pro dosažení cílů udržitelného rozvoje;

10.

požaduje nepřetržitý silný závazek EU vůči globální správě založené na pravidlech, zejména vůči globálnímu partnerství pro udržitelný rozvoj, a jejich podporu;

11.

zdůrazňuje, že cílem dotýkajícím se všech oblastí rozvojové politiky EU musí být boj proti nerovnostem mezi zeměmi a v rámci jednotlivých zemí, proti diskriminaci, a to především diskriminaci na základě pohlaví, proti nespravedlnosti a konfliktům a podpora míru, participativní demokracie, řádné správy, právního státu a lidských práv, inkluzivních společností a udržitelného růstu a řešení problémů souvisejících s přizpůsobováním se změně klimatu a jejím zmírňováním; vyzývá k uplatňování celé Agendy 2030 koordinovaně a v souladu s Pařížskou dohodou o změně klimatu, včetně nutnosti urychleně překlenout propast mezi tím, co je potřeba k omezení globálního oteplování, a intenzivnější činností v oblasti přizpůsobení a jejím financováním; připomíná závazek EU věnovat 20 % svých rozpočtových prostředků pro období 2014–2020 (přibližně 180 miliard EUR) na boj proti změně klimatu, a to i v rámci svých vnějších politik a politik rozvojové spolupráce;

12.

zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce může vycházet ze začlenění, důvěry a inovací zakládajících se na dodržování vnitrostátních strategií a rámců jednotlivých zemí pro dosahování výsledků všemi partnery;

13.

uznává zvláštní úlohu, kterou má rozměr řádné správy udržitelného rozvoje; vyzývá EU, aby posílila rovnováhu mezi hospodářskou, sociální a environmentální oblastí tím, že bude podporovat komplexní vnitrostátní strategie udržitelného rozvoje a správné mechanismy a postupy řádné správy se zaměřením na zapojení občanské společnosti; zdůrazňuje význam správních reforem a reforem fiskální decentralizace jako prostředků na podporu řádné správy na místní úrovni v souladu se zásadou subsidiarity;

14.

požaduje, aby rozvojová spolupráce EU podporovala partnerské země v „globální lokalizaci“ cílů udržitelného rozvoje s cílem převést je po konzultaci s občanskou společností na vnitrostátní a místní úrovni do kontextově vhodných národních i územních cílů zakotvených ve vnitrostátních rozvojových strategiích, programech a rozpočtech; vyzývá EU a její členské státy, aby nabádaly své partnerské země k tomu, aby v souladu se zásadou „nikoho neopomenout“ zahrnuly do sledování cílů udržitelného rozvoje hlasy marginalizovaných skupin obyvatel a podporovaly konkrétní mechanismy, které to umožní;

15.

požaduje, aby rozvojová politika EU v souladu s akčním programem z Addis Abeby a při plném dodržování zásady diferenciace nadále upřednostňovala podporu nejméně rozvinutých zemí a zemí s nízkými příjmy a malých ostrovních rozvojových států a současně řešila rozmanité a specifické potřeby zemí se středními příjmy, ve kterých žije většina chudého obyvatelstva ve světě; vyzývá k tomu, aby se začlenil územní přístup k rozvoji s cílem posílit místní a regionální samosprávy a lépe řešit nerovnosti v jednotlivých zemích;

16.

zdůrazňuje význam zásady demokratické odpovědnosti, podle které mají rozvojové země hlavní odpovědnost za svůj vlastní rozvoj, ale jež také umožňuje vnitrostátním parlamentům a politickým stranám, regionálním a místním orgánům, občanské společnosti a dalším zúčastněným stranám, aby se plně ujaly své úlohy po boku vnitrostátních vlád a aktivně se zapojily do rozhodovacího procesu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zlepšit odpovědnost v obou směrech s cílem lépe reagovat na místní potřeby a rozvíjet demokratickou odpovědnost občanů;

17.

vyzývá EU, aby pokračovala a posilovala svou podporu místního a regionálního budování kapacit a decentralizovala postupy s cílem posílit místní a regionální samosprávy a učinit je transparentnějšími a odpovědnějšími, aby mohly lépe plnit potřeby a požadavky občanů;

18.

v souladu se zásadou partnerství vyzývá ke sdílení odpovědnosti za všechny společné akce podporující nejvyšší možnou míru transparentnosti; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly posílenou úlohu vnitrostátních parlamentů, místních a regionálních samospráv a občanské společnosti v politickém a rozpočtovém dohledu a demokratické kontrole; vyzývá ke společnému boji proti korupci a beztrestnosti všemi prostředky a na všech úrovních politiky;

19.

požaduje, aby byl politický dialog mezi EU a partnerskými zeměmi/regiony ústředním prvkem veškeré rozvojové spolupráce EU a aby se tyto dialogy zaměřily na společné hodnoty a na to, jak je podporovat; požaduje větší zapojení parlamentů a občanské společnosti do politických dialogů;

20.

zdůrazňuje význam pluralitní a inkluzivní demokracie a vyzývá EU, aby ve všech svých opatřeních podporovala rovné podmínky pro politické strany a dynamickou občanskou společnost, mimo jiné pomocí budování kapacit a dialogu s partnerskými zeměmi, aby se vytvořil dostatečný prostor pro občanskou společnost, participativní dohled a mechanismy odpovědnosti na úrovni územních celků, na celostátní a regionální úrovni a aby se zajistilo zapojení organizací občanské společnosti do navrhování a provádění rozvojových politik, dohled nad nimi, jejich přezkum a odpovědnost za ně; vyzývá EU, aby s cílem dosáhnout inkluzivní správy uznala, že konzultace s občanskou společností je jedním z rozhodujících faktorů pro úspěch ve všech oblastech plánování;

21.

uznává úlohu občanské společnosti při zvyšování povědomí veřejnosti a při řešení cílů udržitelného rozvoje na vnitrostátní i celosvětové úrovni prostřednictvím vzdělávání pro globální občanství a zvyšování informovanosti;

22.

vyzývá k tomu, aby byly podpora rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen a dívek a jejich práva v rámci rozvojové politiky EU průřezovým cílem v souladu s akčním plánem EU pro rovnost žen a mužů a Agendou 2030, jak připomínají závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce; vyzývá k zavedení zvláštních opatření vyplývajících z politik za účelem zaměření se na problémy v této oblasti; požaduje větší úsilí EU na podporu důležité úlohy žen a mladých lidí coby hybné síly rozvoje a změny; zdůrazňuje v tomto směru, že rovnost žen a mužů zahrnuje dívky a chlapce a ženy a muže jakéhokoli věku a že programy by měly podpořit rovnou spoluúčast a prosazování práv a služeb, jako je tomu zejména u přístupu ke vzdělání a reprodukční a zdravotní péči, bez diskriminace na základě pohlaví nebo sexuální orientace;

23.

připomíná, že je třeba prosazovat a chránit veškerá lidská práva a zajistit jejich dodržování; zdůrazňuje, že prosazování práv žen a dívek a jejich sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a odstranění všech forem sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví a diskriminace, včetně praktik způsobujících újmu dětem, jako jsou sňatky v raném věku a nucené sňatky a mrzačení ženských pohlavních orgánů, je nezbytné k naplňování lidských práv; zdůrazňuje, že je třeba zajistit všeobecný přístup k dostupným, komplexním a kvalitním informacím a vzdělávání o sexuálním a reprodukčním zdraví a o službách rodinného plánování; vyzývá k dalším opatřením s cílem urychlit úsilí o dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen prostřednictvím prohloubení partnerství různých zúčastněných stran, posílení kapacit pro sestavování a plánování rozpočtu z hlediska rovnosti žen a mužů a zajištění účasti ženských organizací;

24.

požaduje, aby se zvláštní rozvojové strategie EU lépe zaměřily na zranitelné a marginalizované skupiny, jako jsou ženy a děti, osoby LGTBI, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, malí výrobci, družstva, jazykové a etnické menšiny a původní obyvatelstvo, a lépe je chránily a podporovaly, a poskytly jim tak stejné příležitosti a práva jako ostatním v souladu se zásadou „nenechat nikoho pozadu“;

25.

znovu opakuje závazek EU investovat do vývoje dětí a mladých lidí tím, že zlepší podávání zpráv o rozvojové spolupráci zaměřené na děti a o domácích zdrojích a posílí kapacity, aby se mladí lidé mohli uplatnit při přebírání odpovědnosti;

26.

vyzývá k podpoře nestabilních a konfliktem postižených zemí v přístupu ke zdrojům a partnerstvím potřebným pro dosažení rozvojových priorit i podpoře vzájemného učení mezi nimi a vyššího zapojení partnerů do rozvoje, budování míru, bezpečnosti a humanitární pomoci;

27.

poukazuje na trvalý význam cílů stanovených v kapitole současného Evropského konsensu věnované lidskému rozvoji; zdůrazňuje, že je třeba propojit tyto cíle s cíli udržitelného rozvoje a učinit horizontální posílení systému zdravotní péče (jiné, než je podpora vertikálních programů pro konkrétní nemoci) jádrem rozvojových programů v oblasti zdraví, což rovněž posílí odolnost v případě výskytu krizové zdravotní situace, jako byla epidemie eboly v Západní Africe v letech 2013–2014, a zajistit základní právo na univerzální zdravotní péči, jak je uvedeno v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv a v Ústavě Světové zdravotnické organizace (WHO); připomíná, že článek 168 SFEU uvádí, že při vymezení a provádění všech politik a činností Unie je třeba zajistit vysoký stupeň ochrany lidského zdraví; v tomto ohledu vyzývá k ucelenějším inovacím a rozvoji zdravotních politik, které všem zaručí přístup k lékům;

28.

navrhuje, aby s ohledem na demografický růst, zejména v Africe a v nejméně rozvinutých zemích, a vzhledem ke skutečnosti, že 19 z 21 zemí s nejvyšší plodností se nachází v Africe, že Nigérie je zemí s nejrychleji rostoucí populací na světě a že do roku 2050 se více než polovina růstu světové populace předpokládá v Africe, což je problém pro udržitelný rozvoj, rozvojová pomoc EU kladla větší důraz na programy, které řeší tuto otázku;

29.

vítá skutečnost, že zabezpečení potravin a výživy se ukázalo jako prioritní oblast pro nové globální rámce rozvoje a vítá začlenění samostatného cíle pro vymýcení hladu, dosažení bezpečnosti potravin a lepší výživy a podporu udržitelného zemědělství; uznává, že hlad a chudoba nejsou nehody, ale jsou výsledkem sociální a hospodářské nespravedlnosti a nerovnosti na všech úrovních; opakuje, že tento konsensus by měl zdůraznit trvalou podporu EU pro integrované, průřezové přístupy posilující kapacity pro diverzifikovanou místní produkci potravin a zahrnují konkrétní výživové i výživově citlivé zásahy, které se výslovně zaměřují na nerovnost žen a mužů;

30.

trvá na potřebě mechanismů odpovědnosti, pokud jde o sledování a provádění cílů udržitelného rozvoje a dosažení 0,7 % podílu oficiální rozvojové pomoci na HDP; vyzývá EU a její členské státy, aby předložily časový harmonogram, jak postupně dosáhnout těchto cílů a záměrů a každoročně předkládaly Evropskému parlamentu zprávu o výsledcích;

31.

zdůrazňuje potřebu víceodvětvového integrovaného přístupu s cílem účinně upevňovat odolnost, což znamená usilovat o lepší integraci humanitární pomoci, snižování rizika katastrof, sociální ochrany, přizpůsobení se změně klimatu, hospodaření s přírodními zdroji, zmírňování konfliktů a dalších opatření pro rozvoj; vyzývá EU a členské státy, aby podporovaly inkluzivní správu, která řeší důvody zranitelnosti spočívající v marginalizaci a nerovnostech; uznává, že zranitelné skupiny obyvatel musí mít moc řídit rizika a získat přístup k rozhodovacím procesům, které ovlivňují jejich budoucnost;

32.

zdůrazňuje přínos kultury pro udržitelný lidský, sociální a hospodářský rozvoj a trvá na zohlednění kulturního rozměru jakožto zásadního faktoru politiky Unie v oblasti solidarity, spolupráce a rozvojové pomoci; vyzývá k prosazování kulturní rozmanitosti, podpoře kulturních politik a zohlednění místních souvislostí, jelikož přispívají k prosazování udržitelného rozvoje;

33.

poukazuje na to, že do roku 2050 se očekává nárůst obyvatel ve městech o 2,5 miliardy s téměř 90 % nárůstu soustředěného v Asii a Africe; bere na vědomí problémy vyplývající z explozivního růstu velkoměst a výzvy, které z tohoto jevu vyplývají pro společenskou a environmentální udržitelnost; vyzývá k vyváženému regionálnímu rozvoji a připomíná, že posílení hospodářské aktivity ve venkovských oblastech a menších městech a obcích sníží tlak na migraci do velkých městských center, čímž se zmírní problémy nekontrolované urbanizace a migrace;

Diferenciace

34.

zdůrazňuje, že má-li být rozvojová strategie EU účinná, musí EU podporovat spravedlivé přerozdělení bohatství mezi rozvojové země prostřednictvím vnitrostátních rozpočtů, tj. v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi; zdůrazňuje, že evropská rozvojová pomoc by měla především rozlišovat mezi situací a rozvojovými potřebami jednotlivých zemí a neměla by být založena výhradně na mikroekonomických ukazatelích nebo politických úvahách;

35.

zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce EU by měly být zavedena s cílem řešit nejdůležitější potřeby a usilovat o co největší dopad jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém výhledu; zdůrazňuje potřebu individualizovaných rozvojových strategií, které budou navrženy a za něž bude odpovědnost nesena v místě, s cílem zohlednit konkrétní problémy, jimž čelí jednotlivé země nebo skupiny zemí, jako jsou například malé ostrovní rozvojové státy, nestabilní státy a enklávní rozvojové země;

36.

požaduje, aby byly vytvořeny zvláštní strategie pro spolupráci se zeměmi se středními příjmy s cílem konsolidovat jejich pokrok a bojovat proti nerovnosti, vyloučení, diskriminaci a chudobě, zejména prostřednictvím podpory spravedlivých a progresivních daňových systémů, a současně zdůrazňuje, že země se středními příjmy nejsou homogenní skupinou, a každá z nich má tedy zvláštní potřeby, které by měly být splněny pomocí individuálně přizpůsobených politik; zdůrazňuje, že je třeba zodpovědně a postupně ukončovat finanční pomoc určenou zemím se středními příjmy a zaměřit se na jiné formy spolupráce, jako je technická pomoc, předávání průmyslového know-how a průmyslových znalostí, partnerství mezi veřejnými subjekty, která mohou podporovat globální veřejné statky, jako jsou věda, technika a inovace, výměna osvědčených postupů a podpora regionální spolupráce, spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce; poukazuje na význam alternativních zdrojů financování, jako je využívání domácích příjmů, půjčky za tržních nebo zmírněných tržních podmínek, spolupráce v technických a daňových otázkách a v otázkách týkajících se obchodu a výzkumu a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

Účinnost a financování rozvoje

Účinnost v oblasti rozvoje

37.

vyzývá EU a její členské státy, aby zaujaly vedoucí pozici mezi rozvojovými subjekty a opětovně se zavázaly k bezvýhradnému uplatňování zásad účinné rozvojové spolupráce a preferovaly přitom mechanismy, nástroje a prostředky, které konečným příjemcům umožní získat více prostředků, konkrétně odpovědnost země za priority v oblasti rozvoje, sladění s vnitrostátními rozvojovými strategiemi partnerských zemí, důraz na výsledky, transparentnost, vzájemnou odpovědnost a demokratické začlenění všech zúčastněných stran; zdůrazňuje, že je důležité posílit snahy EU o co nejúčinnější rozvojovou spolupráci, a přispět tak k plnění ambiciózních cílů a záměrů stanovených v Agendě 2030 a co nejlépe využívat veřejné a soukromé zdroje v oblasti rozvoje; žádá, aby v novém Evropském konsensu o rozvoji byly jasně zmíněny zásady účinnosti z hlediska rozvoje;

38.

opakuje, že je důležité zvýšit porozumění a aktivní zapojení evropské veřejnosti do významných diskusí o rozvoji a do snah o vymýcení celosvětové chudoby a prosazení udržitelného rozvoje; za tímto účelem zdůrazňuje, že neformální vzdělávání v oblasti rozvoje a zvyšování povědomí, čehož se dosahuje mimo jiné pokračováním a rozšiřováním programu poskytování informací a zvyšování povědomí o rozvojové problematice (programu DEAR), musí zůstat nedílnou součástí rozvojové politiky EU a členských států;

39.

je přesvědčen, že zjednodušení financování a byrokratických postupů může pomoci při zlepšování účinnosti; vyzývá EU k reformě, která by urychlila provádění (jak bylo uvedeno již v odstavci 122 Evropského konsensu o rozvoji z roku 2005) a jež by řešila potřebu revidovat výběrová řízení a zaměřit je více na uchazeče: na jeho identitu, odbornost, zkušenosti, výkonnost a spolehlivost v dané oblasti (nejen na formální náležitosti způsobilosti);

40.

opět zdůrazňuje význam budování kapacit s cílem zlepšit schopnost občanů, organizací, vlád a společností zcela plnit svoji úlohu při navrhování, provádění, monitorování a vyhodnocování strategií udržitelného rozvoje;

41.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo, ale požaduje, aby EU a její členské státy zintenzívnily a rozšířily společné plánování a snahy o společné provádění za účelem sdílení zdrojů, zlepšení dělby práce v rámci země, snížení transakčních nákladů, zabránění roztříštěnosti pomoci a jejímu překrývání, zlepšení viditelnosti EU na místní úrovni, prosazování odpovědnosti zemí za rozvojové strategie a sladění s prioritami partnerských zemí; zdůrazňuje, že je důležité, aby společné plánování prováděly evropské subjekty a aby dalším dárcovským subjektům bylo zpřístupněno pouze v případech, kdy to vyžaduje místní situace a aniž by to oslabilo evropský charakter procesu; vyzývá EU a její členské státy, aby více koordinovaly svá opatření s ostatními dárci a organizacemi, jako jsou noví dárci, organizace občanské společnosti, soukromí mecenáši, finanční instituce a společnosti ze soukromého sektoru; se znepokojením konstatuje, že od poloviny roku 2015 zveřejnilo pouze pět členských států EU prováděcí plány podle Pusanského partnerství; naléhavě vyzývá členské státy, aby zveřejnily své plány provádění a ročně podávaly zprávy o svých krocích, pokud jde o účinnost v oblasti rozvoje;

42.

připomíná, že požádal (25) o kodifikaci a posílení mechanismů a postupů pro zajištění lepší doplňkovosti a účinnější koordinace rozvojové pomoci mezi členskými státy a orgány EU prostřednictvím jasných a vymahatelných pravidel pro zabezpečení demokratické vnitrostátní odpovědnosti, harmonizace, sladění se strategiemi a systémy jednotlivých zemí, předvídatelnosti finančních prostředků, transparentnosti a vzájemné odpovědnosti;

43.

zdůrazňuje, že účinnost rozvoje by měla být jedním z hlavních hnacích motorů nové rozvojové politiky EU; připomíná, že to nezávisí pouze na dárcích pomoci, ale také na existenci účinných a vnímavých institucí, solidní politiky, právního státu, inkluzivní demokratické správy věcí veřejných a pojistných mechanismů bránících korupci v rozvojových zemích a mechanismů bránících na mezinárodní úrovni nezákonným finančním tokům;

44.

uznává úlohu místních a regionálních samospráv v oblasti rozvoje, zejména decentralizovanou spolupráci mezi evropskými a místními a regionálními samosprávami partnerských zemí jako účinného prostředku ke vzájemnému posilování kapacit a provádění cílů udržitelného rozvoje na místní úrovni;

Financování rozvoje

45.

opakuje, že oficiální rozvojová pomoc by měla i nadále být páteří rozvojové politiky EU; připomíná závazek EU dosáhnout do roku 2030 oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HND; zdůrazňuje, že je důležité, aby ostatní země, rozvinuté a rozvíjející se, také zvýšily svou oficiální rozvojovou pomoc; vyzdvihuje důležitou úlohu oficiální rozvojové pomoci jako katalyzátoru změny a páky pro aktivaci dalších zdrojů; připomíná závazek EU aktivovat zdroje pro boj proti změně klimatu v rozvojových zemích, přispět k plnění cíle rozvinutých zemí, tj. aktivovat 100 miliard USD ročně a udržovat zdvojnásobování finančních prostředků vyčleněných na otázky biologické rozmanitosti v rozvojových zemích;

46.

požaduje objektivní a transparentní kritéria pro přidělování zdrojů z rozvojové pomoci na úrovni členských států a na úrovni EU; požaduje, aby tato kritéria byla založena na potřebách, posouzení dopadu a na politické, sociální a hospodářské výkonnosti, tak aby tyto finanční prostředky byly co nejúčinněji využity; zdůrazňuje však, že toto přidělování prostředků by nikdy nemělo být podmíněno výkonností v oblastech, jež nejsou přímo spojeny s rozvojovými cíli; zdůrazňuje, že by měly být podpořeny a odměněny dobré výsledky směřující k vzájemně dohodnutým cílům; zdůrazňuje význam rozčleněných údajů na územní úrovni s cílem lépe posoudit dopad ODA;

47.

uznává, že obecná rozpočtová podpora napomáhá vnitrostátní odpovědnosti, sladění s vnitrostátními rozvojovými strategiemi partnerských zemí, většímu důrazu na výsledky, transparentnost a vzájemnou odpovědnost, ale poukazuje na to, že by se o ní mělo uvažovat pouze tehdy a tam, kde existují správné podmínky a jsou zavedeny účinné kontrolní systémy; připomíná, že rozpočtová podpora je nejvhodnějším nástrojem k podpoře skutečného politického dialogu, který by umožnil posílení postavení i odpovědnosti;

48.

domnívá se, že řešení cílů udržitelného rozvoje bude vyžadovat finanční prostředky a opatření pro rozvoj, které přesáhnou oficiální rozvojovou pomoc a veřejné politiky; zdůrazňuje, že je nutné domácí i mezinárodní a soukromé i veřejné financování a že je zapotřebí, aby politiky spojovaly veřejná a soukromá opatření ve prospěch rozvoje a zaváděly prostředí podporující růst a jeho spravedlivé rozprostření prostřednictvím vnitrostátních rozpočtů;

49.

připomíná, že rozvojové země čelí velkým omezením, pokud jde o zvyšování daňových příjmů, a že obzvlášť velký dopad na ně mají daňové úniky podniků a nezákonné finanční toky; vyzývá EU a její členské státy, aby v této oblasti posílily soudržnost politik ve prospěch rozvoje, prozkoumaly, jaké vedlejší účinky mají na rozvojové země jejich vlastní daňové úpravy a zákony, a prosazovaly větší zastoupení rozvojových zemí na mezinárodních fórech zřizovaných s cílem reformovat celosvětové daňové politiky;

50.

vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly země s nízkými a středními příjmy při vytváření spravedlivých, pokrokových, transparentních a účinných daňových systémů a dalších způsobů využití domácích příjmů, a dosáhly tak větší předvídatelnosti a stability tohoto financování a snížily závislost na pomoci; požaduje takovouto podporu v oblastech, jako je daňová správa a řízení veřejných financí, spravedlivé systémy přerozdělování, boj proti korupci, proti stanovování nesprávných cen při převodech prostředků, daňovým únikům a dalším formám nezákonných finančních toků; zdůrazňuje význam fiskální decentralizace a potřebu vytvářet kapacity s cílem podporovat při navrhování místních daňových systémů a výběru daní správu na nižší než celostátní úrovni;

51.

vyzývá EU a její členské státy, aby zavedly povinné podávání zpráv jednotlivých zemí o nadnárodních společnostech spolu s povinným zveřejňováním souhrnných a srovnatelných údajů o činnostech společností s cílem zajistit transparentnost a odpovědnost; vyzývá EU a její členské státy, aby zvážily, jaké vedlejší účinky má na rozvojové země jejich vlastní daňová politika, jejich daňové úpravy a zákony, provedly nutné reformy s cílem zajistit, aby evropské společnosti, kterým v rozvojových zemích vzniká nějaký zisk, v těchto zemích platily svůj spravedlivý díl na daních;

52.

zdůrazňuje, že je nutné kombinovat zdroje financování a že jsou nutná partnerství veřejného a soukromého sektoru, aby bylo možné získat finanční prostředky i mimo oficiální rozvojovou pomoc a byly účinně dodržovány zásady účinnosti rozvoje, ale současně podtrhuje, že je třeba, aby tyto prostředky byly založeny na transparentních kritériích, aby byla jasně prokázána jejich adicionalita a jejich příznivý dopad na rozvoj, aby nebyl narušen všeobecný přístup ke kvalitním základním veřejným službám a aby všechny platby probíhaly transparentně; zdůrazňuje, že financované projekty musí povinně respektovat vnitrostátní rozvojové cíle, mezinárodně uznávané lidskoprávní, sociální a environmentální normy, potřeby a práva místního obyvatelstva a zásady účinnosti rozvoje; v tomto ohledu uznává, že tradiční využívání půdy, například drobnými zemědělci a pastevci, obvykle není zdokumentováno, ale musí být respektováno a chráněno; opakuje, že podniky zapojené do rozvojových partnerství by měly dodržovat zásady sociální odpovědnosti podniků a obecné zásady OSN a pokyny OECD po celou dobu své činnosti a měly by podporovat etické podnikatelské postupy; konstatuje, že rozvojové politiky a programy se vyplatí dvojnásobně, pokud se dosáhne účinnosti rozvoje; vyzývá všechny aktéry v oblasti rozvoje, aby s těmito zásadami plně sladili všechny své kroky;

53.

vyzývá EU, aby podporovala investice, které vytváří důstojná pracovní místa v souladu s normami Mezinárodní organizace práce a s Agendou 2030; v této souvislosti zdůrazňuje význam sociálního dialogu a nutnost transparentnosti a odpovědnosti soukromého sektoru v případě partnerství veřejného a soukromého sektoru a v případě, kdy se finanční prostředky určené na rozvoj využívají ke kombinování zdrojů financování;

54.

zdůrazňuje, že rozvojové fondy využité pro navrhovaný plán vnějších investic a pro stávající svěřenské fondy musí splňovat rozvojové cíle slučitelné s oficiální rozvojovou pomocí a nové cíle udržitelného rozvoje; požaduje, aby byly vytvořeny mechanismy, které Parlamentu umožní plnit jeho úlohu dohledu, pokud budou rozvojové fondy EU používány mimo běžné rozpočtové postupy EU, a to zejména tím, že Parlamentu bude zajištěn status pozorovatele, pokud jde o plán vnějších investic, svěřenský fond a další strategické rady, které rozhodují o prioritách a oblasti působnosti programů a projektů;

55.

uznává úlohu místních mikropodniků, malých a středních podniků, družstev, podnikatelských modelů podporujících začlenění a výzkumných ústavů coby hnací síly růstu, zaměstnanosti a inovací na místní úrovni, která přispěje ke splnění cílů udržitelného rozvoje; požaduje, aby byl podporován prostředí, které je příznivé pro investice, industrializaci, podnikání, vědu, technologie a inovace, a jež by tak stimulovalo a urychlilo domácí hospodářský a lidský rozvoj, programy odborné přípravy a pravidelné dialogy veřejných a soukromých subjektů; oceňuje úlohu EIB v plánu vnějších investic EU a zdůrazňuje, že její iniciativy by měly být zaměřeny především na mladé lidi a ženy a v souladu se zásadami účinnosti rozvoje by měly přispívat k investicím do společensky významných oblastí, jako je vodohospodářství, zdravotní péče a vzdělávání, jakož i do podpory podnikání a místního soukromého sektoru; žádá EIB, aby více prostředků směřovala na mikrofinancování projektů s důrazem na genderové hledisko; dále EIB vyzývá, aby společně s Africkou rozvojovou bankou financovala dlouhodobé investice v zájmu udržitelného rozvoje, a ostatní rozvojové banky vyzývá, aby navrhly mikroúvěrový nástroj, jímž by dotovaly půjčky pro rodinné zemědělské podniky;

56.

považuje za nezbytné, aby tento nový konsensus odkazoval na pevné odhodlání EU zavést právně závazný mezinárodní rámec, který by podniky přiměl k odpovědnosti za nekalé podnikatelské praktiky v zemích, ve kterých působí, protože ovlivňují všechny oblasti společnosti – od využívání dětské práce po absenci životního minima, od ropných skvrn po masové odlesňování, od pronásledování ochránců lidských práv po zabírání půdy;

57.

vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby podporovaly závazná opatření, která by zajistila, že by nadnárodní korporace platily daně v zemích, v nichž se získává nebo vytváří hodnota, a aby prosazovaly povinné podávání zpráv soukromého sektoru za jednotlivé země, čímž by se posílila schopnost zemí využívat domácí zdroje; vyzývá k zanalyzování vedlejších účinků případných praktik, při nichž dochází k přesouvání zisků;

58.

požaduje, aby se k udržitelnosti dluhu přistupovalo na základě lidských potřeb prostřednictvím souboru závazných norem, které by definovaly odpovědné poskytování a čerpání úvěrů, audity dluhů a spravedlivý mechanismus splácení dluhů, který by měl posoudit legitimitu a udržitelnost dluhové zátěže zemí;

Soudržnost politik ve prospěch rozvoje

59.

vyzývá k celounijní diskusi o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za účelem objasnění vazby mezi soudržností těchto politik a soudržností politik ve prospěch udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je mimořádně důležité uplatňovat zásady soudržnosti politiky ve prospěch rozvoje ve všech politikách EU; zdůrazňuje, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje by měla být hlavním prvkem strategie EU při plnění cílů udržitelného rozvoje; opakuje, že je třeba, aby orgány EU a členské státy vyvinuly další úsilí, pokud jde o zohlednění cílů rozvojové spolupráce ve všech vnitřních a vnějších politikách, u kterých je pravděpodobné, že ovlivní rozvojové země, aby zavedly účinné mechanismy a využívaly stávající osvědčené postupy na úrovni členských států za účelem provádění a hodnocení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, aby zajistily, že se soudržnost politik ve prospěch rozvoje uplatňuje s citlivým zohledněním genderové problematiky a aby do tohoto procesu zahrnuly všechny zainteresované strany, včetně organizací občanské společnosti a místních a regionálních orgánů;

60.

navrhuje, aby byl v zájmu zajištění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zřízen systém rozhodčích řízení, na který by podléhal pravomocem předsedy Evropské komise, a aby v případě rozporů mezi jednotlivými politikami Unie předseda Komise přijal plnou politickou odpovědnost za obecný politický postoj a měl za úkol rozhodnout o něm na základě závazků, které Unie v této oblasti přijala; je toho názoru, že jakmile budou zjištěny problémy, mohlo by se zvážit, zda nezměnit rozhodovací postupy v rámci Komise i postupy v rámci spolupráce mezi útvary;

61.

vyzývá k intenzivnějšímu dialogu mezi EU a rozvojovými zeměmi, pokud jde o prosazování a provádění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje Evropskou unií; je přesvědčen, že zpětná vazba od partnerů EU týkající se pokroku v soudržnosti politik ve prospěch rozvoje může hrát klíčovou úlohu při přesném vyhodnocování jejího dopadu;

62.

opakuje svůj požadavek, aby byly vytvořeny správní procesy podporující soudržnost politik ve prospěch rozvoje na globální úrovni, a aby se EU ujala vedení při prosazování konceptu této soudržnosti na mezinárodní scéně;

Obchod a rozvoj

63.

poukazuje na to, že pro podporu regionální integrace a udržitelného růstu a pro boj proti chudobě je důležitý spravedlivý a náležitě regulovaný obchod; zdůrazňuje, že obchodní politika EU musí být součástí agendy pro udržitelný rozvoj a musí odrážet cíle rozvojové politiky EU;

64.

zdůrazňuje, že jednostranné obchodní preference ve prospěch rozvojových zemí, které nepatří mezi nejméně rozvinuté země, stále existují a jejich cílem je usnadnit rozvoj; domnívá se rovněž, že tento nový konsensus by měl odkazovat na závazek EU prosazovat v rozvojových zemích spravedlivé a etické obchodní systémy pro drobné výrobce;

65.

vítá skutečnost, že byl oceněn značný přínos spravedlivého obchodu k realizaci Agendy 2030 OSN; vyzývá EU, aby zavedla a dále rozvíjela svůj závazek podporovat zavádění spravedlivých obchodních systémů v EU a partnerských zemích v zájmu prosazování udržitelných vzorců spotřeby a výroby prostřednictvím svých obchodních politik;

66.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU dále podporovala rozvojové země za účelem budování kapacit v oblasti obchodu a rozvoje infrastruktury a domácího soukromého sektoru, aby se těmto zemím umožnilo dosáhnout diverzifikované produkce s přidanou hodnotou a zvýšit objem obchodu;

67.

opakuje, že zdravé životní prostředí, včetně stabilního klimatu, je pro vymýcení chudoby nepostradatelné; podporuje úsilí EU o zvýšení transparentnosti a odpovědnosti v oblasti hospodaření s přírodními zdroji, jejich těžby a obchodu s nimi, o prosazování udržitelné spotřeby a výroby a o zamezení nezákonnému obchodu v odvětvích, jako jsou minerály, dřevo a planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové; je pevně přesvědčen, že je zapotřebí dalšího globálního úsilí za účelem vytvoření regulatorních rámců pro dodavatelské řetězce a pro dosažení větší odpovědnosti soukromého sektoru, aby bylo zajištěno udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a obchod s nimi a aby země bohaté na zdroje a jejich obyvatelstvo ochraňující práva místních a domorodých komunit mohlo více profitovat z tohoto obchodu a z udržitelného řízení biologické rozmanitosti a ekosystémů; vítá pokrok, kterého bylo dosaženo od zavedení bangladéšského paktu udržitelnosti, a vyzývá Komisi, aby tyto rámce rozšířila i do dalších odvětví; v této souvislosti naléhavě vyzývá Komisi, aby zvýšila sociální odpovědnost podniků a aby iniciativy v oblasti náležité péče doplňující stávající nařízení EU o těžbě dřeva a týkající se navrhovaného nařízení EU o konfliktních minerálech posílila i pro potřeby jiných odvětví;

68.

považuje za politováníhodné, že dosud schází regulační rámec týkající se toho, jakým způsobem společnosti dodržují lidská práva a povinnosti s ohledem na sociální a environmentální normy, což určitým státům a společnostem umožňuje jejich beztrestné obcházení; vyzývá EU a její členské státy, aby se aktivně zapojovaly do činnosti Rady OSN pro lidská práva a programu OSN pro životní prostředí, pokud jde o mezinárodní úmluvu zakládající odpovědnost nadnárodních podniků za porušování lidských práv a norem týkajících se životního prostředí;

69.

znovu potvrzuje význam koordinovaných a urychlených opatření k řešení podvýživy s cílem splnit Agendu 2030 a dosáhnout cíle udržitelného rozvoje č. 2, tj. vymýcení hladu;

70.

připomíná zásadní úlohu, kterou hrají lesy při zmírňování změny klimatu, zachovávání biologické rozmanitosti a snižování chudoby, a vyzývá EU, aby přispěla k zastavení a zvrácení trendu odlesňování a znehodnocování lesů a aby v rozvojových zemích prosazovala udržitelné obhospodařování lesů;

Bezpečnost a rozvoj

71.

připomíná přímou spojitost mezi bezpečností a rozvojem, ale zdůrazňuje, že je nutné striktně se držet nedávné reformy oficiální rozvojové pomoci týkající se použití rozvojových nástrojů pro účely bezpečnostní politiky, tedy sledovat jasný cíl spočívající ve vymýcení chudoby a v podpoře udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že cíl vytvořit mírové a inkluzivní společnosti s přístupem všech občanů ke spravedlnosti by se měl promítnout do vnější činnosti EU, tedy činnosti, jež prostřednictvím podpory všech místních subjektů, které mohou přispět k dosažení tohoto cíle, buduje odolnost, podporuje bezpečnost osob, posiluje právní stát, obnovuje důvěru a řeší složité problémy nejistoty, nestability a demokratického přechodu;

72.

domnívá se, že je třeba podpořit součinnost mezi společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP) a rozvojovými nástroji, aby byla nalezena správná rovnováha mezi předcházením konfliktům, jejich řešením, obnovou po skončení konfliktů a rozvojem; zdůrazňuje, že programy a opatření vnější politiky přijaté za tímto účelem musí být komplexní, individuálně přizpůsobené situaci v dané zemi, a pokud jsou financovány pomocí prostředků určených na rozvojovou politiku, pak musí přispívat k hlavním rozvojovým cílům, které jsou definovány v oficiální rozvojové pomoci; poukazuje na to, že ústředními úkoly rozvojové spolupráce je i nadále podpora zemí v jejich úsilí o vytvoření stabilních a mírových států, které respektují řádnou správu, právní stát a lidská práva, a snaha zavést udržitelné fungující tržní hospodářství, jehož účelem je zajistit lidem prosperitu a naplnit všechny základní lidské potřeby; zdůrazňuje, že je nutné zvýšit finanční prostředky SBOP, které jsou v této souvislosti velice omezené, a umožnit tak širší využití této politiky, mimo jiné v zájmu rozvoje v souladu se soudržností politik ve prospěch rozvoje;

Migrace a rozvoj

73.

zdůrazňuje ústřední úlohu rozvojové spolupráce při řešení hlavních příčin nucené migrace a vysidlování obyvatel, jako je nestabilita státu, konflikty, nejistota a marginalizace, chudoba, nerovnoprávnost a diskriminace, porušování lidských práv, nedostačující přístup k základním službám, například ke zdravotnictví a vzdělávání, a změna klimatu; následující cíle považuje za základní předpoklady k vybudování stabilních a odolných států, které budou méně ohroženy situacemi, které by mohly nakonec vést k nucené migraci: podpora lidských práv a lidské důstojnosti, budování demokracie, řádná správa věcí veřejných a právní stát, sociální začleňování a soudržnost, hospodářské příležitosti s důstojnými pracovními místy a realizované prostřednictvím podniků zaměřených na občany a politický prostor pro občanskou společnost; požaduje, aby rozvojová spolupráce byla zaměřena na tyto cíle, a posilovala tak odolnost, a vyzývá k poskytování rozvojové pomoci spojené s migrací v nouzových situacích za účelem stabilizace dané situace, zajištění fungování státu a umožnění důstojné života vysídleným osobám;

74.

připomíná pozitivní přínos migrantů k udržitelnému rozvoji, který zdůraznila Agenda 2030 OSN, a to včetně remitencí, s nimiž spjaté náklady by mohly být sníženy; zdůrazňuje, že společná a smysluplná reakce na problémy a krizi spojené s migrací vyžaduje koordinovanější, systematičtější a strukturovanější přístup odpovídající zájmům zemí původu a cílových zemí; podtrhuje, že účinný způsob, jak pomoci velkému počtu uprchlíků a žadatelů o azyl, spočívá ve zlepšování podmínek a nabízení humanitární a rozvojové pomoci; současně odmítá jakékoli snahy o vytváření vazeb mezi pomocí a hraničními kontrolami, řízením migračních toků nebo dohodami o zpětném přebírání osob;

75.

zdůrazňuje, že země, které jsou pro migranty zeměmi původu a tranzitu, potřebují individuálně přizpůsobená řešení pro rozvoj, která budou odpovídat jejich vlastní politické a sociálně-ekonomické situaci; zdůrazňuje, že je třeba, aby tato spolupráce podporovala lidská práva a důstojnost všech občanů, řádnou správu věcí veřejných, mír a budování demokracie a aby byla založena na společných zájmech, sdílených hodnotách a dodržování mezinárodního práva;

76.

poukazuje na to, že je zapotřebí pečlivá parlamentní kontrola a monitorování dohod spojených s řízením migrace a způsobu, jakým jsou využívány rozvojové fondy spojené s migrací; zdůrazňuje, že je důležitá úzká spolupráce a vytvoření správných postupů výměny informací mezi orgány, zejména v oblasti migrace a bezpečnosti; připomíná své znepokojení nad rostoucím využíváním svěřenských fondů, které vyplývá například z omezené transparentnosti, nedostatečných konzultací a regionálního vlastnictví;

77.

poukazuje na to, že vzhledem k nedávným evropským politickým opatřením zaměřeným na boj s hlavními příčinami nucené migrace musí evropská rozvojová politika vyhovovat definici Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a musí být založena na rozvojových potřebách a lidských právech; dále zdůrazňuje, že rozvojová pomoc nesmí být podmíněna spoluprací v otázkách migrace, jako je správa hranic nebo dohoda o zpětném přebírání osob;

Humanitární pomoc

78.

zdůrazňuje, že jsou nutné užší vazby mezi humanitární pomocí a rozvojovou spoluprací za účelem řešení nedostatku finančních prostředků, zabránění překrývaní a vytváření paralelních systémů a za účelem nastolení podmínek pro udržitelný rozvoj s přirozenou odolností a nástroji pro lepší předcházení krizím a připravenost na krize; vyzývá EU, aby do roku 2020 splnila svůj závazek věnovat co nejpřímějším způsobem alespoň 25 % své humanitární pomoci místním a vnitrostátním aktérům, jak bylo dohodnuto v tzv. zásadní dohodě (the Grand Bargain);

79.

připomíná základní zásady humanitární pomoci: humánnost, neutralitu, nezávislost a nestrannost; vítá neústupnost, s jakou Evropská komise odmítá slučování Evropského konsensu o rozvoji s Evropským konsensem o humanitární pomoci;

80.

zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit mezinárodní pomoc, koordinaci a zdroje určené na reakci na mimořádné události, obnovu a rekonstrukci v situacích po katastrofě;

81.

vítá závazek podporovat jak propagaci informačních a komunikačních technologií v rozvojových zemích, tak i usnadnit vznik prostředí, které by bylo příznivé pro digitální hospodářství, a to zlepšením bezplatného, otevřeného a bezpečného připojení; připomíná, že satelity mohou poskytovat nákladově účinná řešení pro připojení zařízení a lidí v odlehlých oblastech a vybízí EU a její členské státy, aby tuto skutečnost braly při své práci v tomto oboru v potaz;

Globální veřejné statky a výzvy

82.

je pevně přesvědčen, že globální přítomnost EU a jejích členských států zajišťuje EU a těmto státům příhodné postavení k tomu, aby nadále hrály vedoucí mezinárodní úlohu při řešení problematiky globálních veřejných statků a výzev, které se vyznačují stále větším tlakem a neúměrně postihují chudé; požaduje, aby do tohoto konsensu byly začleněny globální statky a environmentální výzvy, mezi nimi i lidský rozvoj, životní prostředí včetně změny klimatu a přístupu k vodě, nejistota a nestabilita státu, migrace, dostupné energetické služby, potravinové zabezpečení a vymýcení podvýživy a hladu;

83.

připomíná, že drobní zemědělci a rodinné zemědělské podniky, které jsou ve světě nejběžnějším zemědělským modelem, hrají zásadní roli při plnění cílů udržitelného rozvoje: významně přispívají k potravinovému zabezpečení, boji proti erozi půdy a proti ztrátě biologické rozmanitosti a ke zmírňování dopadů změny klimatu, přičemž vytvářejí pracovní místa; zdůrazňuje, že EU by měla prosazovat na jedné straně zakládání organizací zemědělců, včetně zemědělských družstev, a na druhé straně udržitelné zemědělství zaměřené na agroekologické postupy, lepší produktivitu rodinných zemědělských podniků, práva pracovníků v zemědělství a práva k užívání pozemků a neformální systém osiva coby způsob, jak zajistit potraviny, zásobování místních a regionálních trhů, spravedlivé příjmy a důstojný život zemědělců;

84.

připomíná, že „soukromý sektor“ není homogenní skupina aktérů; proto zdůrazňuje, že v přístupu k soukromému sektoru by rozvojová politika EU a členských států měla zahrnovat diferencované strategie, aby se zapojily různé typy aktérů soukromého sektoru, včetně aktérů soukromého sektoru vedeného výrobci, mikropodniků, malých a středních podniků, družstev, sociálních podniků a aktérů z oblasti solidární ekonomiky;

85.

opakuje, že zajištění přístupu všech občanů k cenově dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii do roku 2030 (cíl udržitelného rozvoje č. 7) má zásadní význam pro uspokojení základních lidských potřeb, včetně přístupu k pitné vodě, hygieně, zdravotní péči a vzdělávání, má zásadní význam pro podporu zakládání místních podniků a všech druhů hospodářské činnosti a je zároveň klíčovým faktorem v procesu rozvoje;

86.

zdůrazňuje, že zvýšení produktivity drobných vlastníků, vybudování udržitelného zemědělství a potravinových systémů odolných vůči změnám klimatu hraje klíčovou úlohu při plnění cíle udržitelného rozvoje č. 2, jakož i z hlediska konceptu udržitelné spotřeby a výroby definovaného v cíli udržitelného rozvoje č. 12, který přesahuje zásady oběhového hospodářství a řeší otázky životního prostředí a sociální dopady a dopady na lidská práva; zdůrazňuje, že EU by se měla tedy zaměřit na prosazování udržitelné produkce potravin a pružných zemědělských postupů, které zvyšují produktivitu a produkci; uznává konkrétní potřeby žen pracujících v zemědělství v souvislosti se zabezpečováním potravin;

87.

zdůrazňuje, že je nesmírně důležité pokračovat ve snahách o zlepšení přístupu k vodě, kanalizaci a hygieně, protože se jedná o průřezovou problematiku, která ovlivňuje plnění dalších cílů agendy pro období po roce 2015, mezi něž patří zdraví, vzdělávání a rovnost žen a mužů;

88.

vyzývá EU, aby podporovala globální iniciativy zaměřené na řešení problémů spojených s rychle se šířící urbanizací a na budování bezpečnějších, inkluzivnějších, odolnějších a udržitelnějších měst; v této souvislosti oceňuje, že nedávno byla na konferenci OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III) přijata nová městská agenda, která si klade za cíl zkoumat lepší způsoby plánování, projektování, financování, rozvoje, správy a řízení měst s cílem pomoci v boji proti chudobě a hladu, zlepšit zdraví a ochranu životního prostředí;

89.

vyzývá EU k dalším snahám o ochranu oceánů a mořských zdrojů; v této souvislosti vítá nedávné iniciativy Komise, jejichž záměrem je zlepšit mezinárodní správu týkající se oceánů s cílem podpořit lepší řízení a zmírňovat dopady změny klimatu na moře a ekosystémy;

90.

zdůrazňuje, že je důležité zabývat se souvislostmi lepší produktivity udržitelného zemědělství a rybolovu, které vedou k menšímu plýtvání potravinami nebo k omezení jejich ztrát, k transparentnímu hospodaření s přírodními zdroji a k adaptaci na změnu klimatu;

Rozvojová politika EU

91.

znovu připomíná komparativní výhody, které nabízí opatření EU pro rozvoj, mezi něž patří její globální přítomnost, flexibilita, kterou zajišťuje široká paleta jejích nástrojů a metod provádění, její úloha v oblasti politické soudržnosti a koordinace a angažovanost v tomto směru, její přístup založený na právech a demokracii, rozsah její činnosti, pokud jde o poskytování kritického množství prostředků formou grantů, a její trvalá podporu občanské společnosti;

92.

zdůrazňuje, že je nutné, aby EU proměnila komparativní výhody na důraz na určitý počet politických oblastí, mimo jiné včetně demokracie, řádné správy věcí veřejných, lidských práv, globálních veřejných statků a výzev, obchodu a regionální integrace a boje proti základním příčinám nejistoty a nucené migrace; zdůrazňuje, že takové zaměření bude muset být přizpůsobeno potřebám a prioritám jednotlivých rozvojových zemí a regionů v souladu se zásadami vlastnictví a partnerství;

93.

připomíná, že stále významnější úlohu z hlediska rozvoje a míru hraje sport, neboť podporuje toleranci a kulturu vzájemného respektu, a že sport přispívá též k posilování postavení žen a mladých lidí, jednotlivců i komunit, a má příznivý vliv z hlediska zdraví, vzdělávání a sociálního začlenění;

94.

zdůrazňuje, že pro sledování a přezkum způsobu, jakým EU a její členské státy uplatňují Agendu 2030 a konsensus, je důležitý kolektivní, komplexní, transparentní a včasný sytém zajištění odpovědnosti; podtrhuje, že za účelem zaručení odpovědnosti a parlamentního dohledu je i nadále nezbytné roční podávání zpráv o pokroku v plnění všech závazků v oblasti rozvojové politiky, včetně závazků týkajících se účinnosti, soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a oficiální rozvojové pomoci; vyslovuje politování nad nedávnými a očekávanými mezerami v podávání zpráv; vítá plán Komise vypracovat v polovině období hodnocení uplatňování konsensu;

o o

95.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

(2) http://www.oecd.org/dac/effectiveness/49650173.pdf

(3) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-14684-2016-INIT/cs/pdf

(4) http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/70/1&Lang=E

(5) http://www.un.org/esa/ffd/wp-content/uploads/2015/08/AAAA_Outcome.pdf

(6) https://unfccc.int/resource/docs/2015/cop21/eng/l09r01.pdf

(7) https://www.worldhumanitariansummit.org/

(8) https://habitat3.org/the-new-urban-agenda/

(9) http://effectivecooperation.org/wp-content/uploads/2016/05/4314021e.pdf