Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52016IP0423

    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku (2016/2935(RSP))

    Úř. věst. C 215, 19.6.2018, p. 199–201 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    19.6.2018   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 215/199


    P8_TA(2016)0423

    Situace novinářů v Turecku

    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku (2016/2935(RSP))

    (2018/C 215/30)

    Evropský parlament,

    s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku: o nedávných případech zatčení novinářů a vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematickém nátlaku vyvíjeném na sdělovací prostředky (1),

    s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015 (2),

    s ohledem na zprávu o Turecku za rok 2015, kterou vydala Komise dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0216),

    s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannese Hahna ze dne 16. července 2016 o situaci v Turecku,

    s ohledem na závěry Rady o Turecku ze dne 18. července 2016,

    s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna ze dne 21. července 2016 o vyhlášení výjimečného stavu v Turecku,

    s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 9. září 2016,

    s ohledem na skutečnost, že dodržování zásad právního státu, včetně svobody projevu, tvoří základ hodnot EU,

    s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

    s ohledem na doporučení uvedená ve stanovisku k článkům 216, 299, 301 a 314 tureckého trestního zákoníku, které přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání (v Benátkách, 11. a 12. března 2016),

    s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

    A.

    vzhledem k tomu, že dne 15. července 2016 došlo v Turecku k pokusu o státní převrat, při němž bylo více než 250 osob zabito a více než 2 100 osob zraněno;

    B.

    vzhledem k tomu, že obhajoba demokracie a tedy i naprosté odhodlání k dodržování lidských práv a zákonnosti jsou důležité, jako je v tomto ohledu důležitá spolupráce mezi EU, Radou Evropy a Tureckem; vzhledem k tomu, že Turecko je pro Evropskou unii klíčovým partnerem;

    C.

    vzhledem k tomu, že podle informací Evropské federace novinářů a tureckého sdružení novinářů zatkla turecká policie po pokusu o státní převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016, nejméně 99 novinářů a spisovatelů, přičemž proti většině z nich dosud nebyla vznesena obvinění, a počet pracovníků sdělovacích prostředků zadržených na základě obvinění, o nichž panuje přesvědčení, že souvisejí s výkonem jejich práva na svobodu projevu, tak ke dni 20. října 2016 dosáhl přinejmenším 130; vzhledem k tomu, že 64 z těchto novinářů zatčených po 15. červenci 2016 bylo propuštěno; vzhledem k tomu, že zadržovaným novinářům je upíráno právo na obhájce a že jsou vězněni v nelidských podmínkách, je jim vyhrožováno a je s nimi špatně zacházeno; vzhledem k tomu, že šéfredaktoři uzavřeného deníku Özgür Gündem Bilir Kaya a Inan Kizilkaya byli ve vězení údajně mučeni;

    D.

    vzhledem k tomu, že omezení, jimž čelily sdělovací prostředky, a tlak vyvíjený na novináře, byly značné již před neúspěšným pokusem o převrat; vzhledem k tomu, že podle Výboru na ochranu novinářů ukončily turecké orgány po pokusu o převrat činnost více než stovky provozovatelů vysílání, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem, takže více než 2 300 novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků přišlo o práci; vzhledem k tomu, že nejméně 330 novinářům byla odebrána novinářská akreditace;

    E.

    vzhledem k tomu, že mezi zadržené novináře patří například známý romanopisec Asli Erdogan, který byl rovněž členem poradního orgánu a fejetonistou kurdského deníku Özgür Gündem, jehož vydávání je v současnosti zastaveno, dále akademický pracovník a fejetonista Mehmet Altan a jeho bratr Ahmet Altan, což je spisovatel a bývalý vydavatel týdeníku Taraf;

    F.

    vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch byla řada z těchto právních opatření přijata bez jakéhokoliv důkazu o účasti těchto obviněných na neúspěšném pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že musí být zajištěno právo na spravedlivý proces a že způsob, jakým justice postupuje v případech spojených se sdělovacími prostředky, je známkou toho, že jí chybí nestrannost a nezávislost;

    1.

    důrazně odsuzuje pokus o státní převrat v Turecku, k němuž došlo dne 15. července 2016; podporuje legitimní orgány Turecka; vyslovuje politování nad vysokým počtem obětí; vyjadřuje solidaritu s oběťmi a jejich rodinami;

    2.

    uznává, že je právem a odpovědností turecké vlády reagovat na pokus o státní převrat; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat nemůže turecká vláda využívat jako výmluvu, když nepřiměřenými a nezákonnými kroky a opatřeními stupňuje potlačování legitimní a nenásilné opozice a brání novinářům a sdělovacím prostředkům v pokojném uplatňování svobody projevu;

    3.

    vyzývá turecké orgány, aby propustily novináře a pracovníky sdělovacích prostředků zadržované bez přesvědčivého důkazu o jejich trestné činnosti, včetně známých novinářů, jakými jsou Nazli Ilicak, Sahin Alpay, Asli Erdogan, Murat Aksoy, Ahmet Altan a Mehmet Altan; zdůrazňuje, že novináři by neměli být zadržováni na základě obsahu jejich novinářské práce nebo údajné příslušnosti k určité straně či skupině, a to ani v případech, kdy jsou proti nim vznesena obvinění, a podtrhuje nutnost zajistit, aby zadržování osob ve vazbě bylo výjimkou;

    4.

    připomíná, že svobodný a pluralistický tisk je základním prvkem demokracie, stejně jako řádná soudní řízení, presumpce neviny a nezávislost soudnictví; připomíná tureckým orgánům, že v přístupu ke sdělovacím prostředkům a novinářům musí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti;

    5.

    vyslovuje politování nad uplatňováním mimořádných opatření také k zastrašování rodinných příslušníků novinářů, kteří uprchli do zahraničí nebo se skrývají, a to mimo jiné tak, že jsou jim odebrány cestovní pasy nebo jsou zadržováni místo obviněných osob;

    6.

    vyjadřuje hluboké znepokojení nad uzavřením více než 150 sdělovacích prostředků; vyzývá k opětovnému otevření těchto sdělovacích prostředků, obnovení jejich nezávislosti a náležitému opětovnému přijetí jejich propuštěných zaměstnanců; vyzývá turecké orgány, aby ukončily zneužívání ustanovení trestního zákoníku ke jmenování správních orgánů v soukromých mediálních organizacích a aby upustily od zásahů do nezávislých zpravodajských organizací, například do redakčních rozhodnutí a propouštění novinářů a redaktorů, a od nátlaku na kritický tisk a novináře a od jejich zastrašování; odsuzuje pokusy tureckých orgánů o zastrašování a vyhošťování zahraničních korespondentů;

    7.

    vyzývá tureckou vládu, aby zúžila rozsah mimořádných opatření tak, aby již nemohla být zneužívána k omezování svobody projevu; zdůrazňuje, že vyšetřování údajné účasti na pokusu o převrat by měla probíhat v souladu se zásadou spravedlivého řízení, nestranně a na základě přesvědčivých důkazů a nikoli formou stanovení viny na základě asociace, což může vést ke kolektivním trestům;

    8.

    zdůrazňuje, že Turecko čelí skutečné hrozbě terorismu; opakuje nicméně, že široce definované turecké právní předpisy pro boj proti terorismu by neměly být využívány k trestání novinářů za to, že uplatňují své právo na svobodu projevu; vyzývá k urychlenému provedení doporučení Benátské komise z března 2016 a k revizi protiteroristických právních předpisů;

    9.

    vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby i nadále pečlivě monitorovaly praktické důsledky výjimečného stavu a zajistily sledování všech soudních řízení s novináři;

    10.

    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.

    (1)  Úř. věst. C 300, 18.8.2016, s. 45.

    (2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0133.


    Top