8.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/57

1.

připomíná, že Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, aby byla zaručena důstojná existence pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky, jak je zakotveno v článku 34 Listiny základních práv Evropské unie, a že právo na bydlení rovněž představuje mezinárodní závazek členských států vůči Radě Evropy a OSN. Správní orgány na celostátní, regionální a místní úrovni, které mají pravomoci v oblasti politiky bydlení, proto musí zaručit dodržování práva na důstojné a cenově dostupné bydlení;

2.

zdůrazňuje, že EU nemá výslovnou pravomoc v oblasti politiky bydlení a že musí být při interakci mezi politikami v oblasti bydlení prováděnými na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a evropskými politikami dodržována zásada subsidiarity. Současně upozorňuje na to, že uskutečňování mnohých unijních cílů (hospodářská stabilita, boj proti změně klimatu, sociální začleňování atd.) a mnohých unijních politik (regionální politika, městská agenda, hospodářská soutěž, energetika, sociální politika atd.) ovlivňuje politiky v oblasti bydlení na různých úrovních a je na nich závislé. Proto je nezbytné politiky v této oblasti lépe koordinovat;

3.

vítá skutečnost, že evropský pilíř sociálních práv, který byl vyhlášen Evropským parlamentem, Radou a Komisí na sociálním summitu na téma spravedlivých pracovních míst a růstu dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu, zahrnuje právo na přístup k sociálnímu bydlení, na pomoc v oblasti bydlení dobré kvality a na pomoc při nuceném vystěhování a ochranu před ním;

4.

v této souvislosti upozorňuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů a evropských měst při provádění politik členských států v oblasti bydlení vzhledem ke stále rozdílnějším potřebám na místních trzích bydlení, a to jak z hlediska vnitřní migrace v členských státech z oblastí s nižší poptávkou po bydlení do oblastí s příliš vysokou poptávkou, tak z hlediska externí migrace do oblastí s příliš vysokou poptávkou;

5.

opakuje, že je důležité vytvořit silné partnerství s různými typy organizací v neziskovém sektoru, bytovými sdruženími a družstvy, nájemníky a organizacemi místních obyvatel, jež přímo poskytují bydlení a/nebo usnadňují přístup k pomoci v oblasti bydlení, ale také se spolehlivými soukromými investory, kteří poskytují cenově dostupné bydlení;

6.

upozorňuje na rozdílnost tradic a systémů bydlení v členských státech a zdůrazňuje význam nestranného přístupu k různým typům bydlení při provádění stávajících politik;

7.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány hrají ústřední úlohu při provádění udržitelné politiky bydlení a že podstatně přispívají k tomu, že politické cíle EU mohou být realizovány v praxi;

8.

zdůrazňuje strukturální povahu krize bydlení, která postihuje evropské městské oblasti. Dále zdůrazňuje, že je třeba, aby místní a regionální orgány podporovaly nabídku cenově dostupného bydlení, které tržní síly samy o sobě nemohou automaticky poskytnout vzhledem k tomu, že v řadě členských států a regionů EU není nabídka cenově dostupných pozemků, zejména ve městech, která by byla přiměřená vysoké poptávce po bydlení. Tento nesoulad vyplývá zejména z rozsahu vnitřních a vnějších migračních toků a ze zvýšení poptávky po ubytování, které by bylo uzpůsobeno demografickému vývoji souvisejícímu se stárnutím většiny obyvatel členských států;

9.

upozorňuje na to, že potřeba bydlení se v EU, a dokonce i v rámci jednotlivých zemí a regionů liší, a proto by se mělo k podpoře výstavby přistupovat flexibilně;

10.

poukazuje na rostoucí dopad politik a předpisů EU na podmínky provádění těchto politik členských států a místních a regionálních orgánů v oblasti bydlení, a to jak z hlediska platných režimů státních podpor, režimu DPH, definice sociálního bydlení jako služby obecného hospodářského zájmu, podmínek zadávání veřejných zakázek a spolupráce v rámci veřejného sektoru, tak i doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru týkajících se zejména regulace nájmů a sociální podpory určené na bydlení;

11.

vítá postupné zohledňování dlouhodobých investic v oblasti bydlení v politikách EU, zejména stanovením jejich způsobilosti pro EFRR pro účely tepelné renovace, přístupu k bydlení pro marginalizované skupiny obyvatel a obnovy měst, a to prostřednictvím jejich začlenění do Junckerova plánu vzhledem k jejich multiplikačnímu efektu na místní zaměstnanost a k jejich zvyšujícímu se financování z půjček EIB, zejména pokud jde o dlouhodobé investice v oblasti sociálního a zvýhodněného bydlení;

12.

vítá rozhodnutí Amsterodamského paktu stanovit městskou agendu pro EU a vytvořit partnerství zaměřené na bydlení, jehož cílem bude zlepšení provázanosti unijních pravidel v oblasti bydlení a shromažďování osvědčených postupů evropských měst v oblasti podpory nabídky cenově dostupného bydlení a jeho financování;

13.

vyzývá k tomu, aby byl v návaznosti na partnerství zaměřené na bydlení v rámci městské agendy EU zaveden evropský program v oblasti bydlení, který by zajistil lepší propojení mezi politikami EU a politikami členských států, jejich regionů a místních samospráv, lépe koordinoval intervenční politiky a nástroje EU na podporu těchto politik v oblasti bydlení a porovnával by postupy evropských měst v oblasti poskytování nabídky cenově dostupného bydlení;

14.

připomíná, že je třeba, aby Unie byla účinnější ve svých politikách a opatřeních a především srozumitelnější pro občany v jejich každodenním životě;

15.

zdůrazňuje přímou souvislost mezi náklady na bydlení a schopnostmi jednotlivců a rodin investovat do soukromé spotřeby a výdajů na školství, zdravotnictví a důchody, což jsou faktory hospodářského a sociálního blahobytu;

16.

zdůrazňuje, že je v oblasti výstavby bytů důležité informovat a zapojovat veřejnost, a podporuje účast celostátních, regionálních a místních zástupců na rozsáhlé činnosti zaměřené na zvyšování povědomí veřejnosti, např. na Mezinárodním dni bytové výstavby, Mezinárodním dni architektury a dalších iniciativách;

17.

podotýká, že je nutné vyřešit problém nedostatečného množství bytů ve velkých aglomeracích, v průmyslových oblastech a v oblastech s rozvinutými podnikatelskými službami a současně zajistit přístup k infrastruktuře zaručující prosperitu, obzvláště osobám, které se z přirozených či jiných důvodů (v důsledku nemoci, úrazu apod.) ocitly v kategorii „osob v poproduktivním věku“ a/nebo „osob práce neschopných“. Je důležité prozkoumat možnosti v rámci přesunů obyvatelstva – jak snížit tlak ve velkých městech a zajistit příliv obyvatelstva do vylidňujících se oblastí – na základě údajů o dostupném bydlení a životních nákladech v jednotlivých regionech EU;

18.

připomíná, že napětí vyvolané ve finančních systémech různých členských států z důvodu neplacení hypotečních úvěrů a ztráty hodnoty obydlí mělo zásadní úlohu v krizi, jež nedávno postihla Evropu, a vyzývá k tomu, aby byl mezi cíle budoucího evropského programu v oblasti bydlení zařazen cíl dosažení rovnováhy mezi přístupem k finančním prostředkům nezbytným k zakoupení obydlí a solventností finančních institucí;

19.

domnívá se rovněž, že bydlení za dostupnou cenu je jedním ze základních předpokladů sociální soudržnosti a sociálního mixu a přispívá k budování komunit odolných vůči sociální, hospodářské a geografické segregaci. Poukazuje na to, že přístup ke státem dotovanému bydlení by mohl rovněž bránit nástupu do pracovního poměru, pokud by tato skutečnost znamenala ztrátu nároku na setrvání v tomto bydlení;

20.

vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je propojit evropský pilíř sociálních práv s evropským semestrem, což podle Komise v politice v oblasti bydlení přinese důkladnější monitorování reformy sociálního bydlení, dosažitelnosti a cenové dostupnosti bydlení a efektivity příspěvků na bydlení. Z tohoto důvodu očekává, že budou opraveny některé dosavadní chybné domněnky ohledně bydlení v evropském semestru v tom smyslu, že: i) u některých analýz a doporučení pro jednotlivé země v oblasti bydlení lze zpochybnit pravomoc EU s ohledem na zásadu subsidiarity (například výhrady k regulaci nájmů apod.) a ii) doporučení týkající se bydlení byla formulována pouze z hlediska případné makroekonomické nerovnováhy na základě vnitrostátních údajů, v důsledku čehož byla navržena univerzální opatření, která nezohledňují místní a regionální zvláštnosti;

21.

žádá, aby se budoucí evropský program v oblasti bydlení rovněž odpovídajícím způsobem zaměřil na potřeby a požadavky venkovských oblastí týkající se bydlení;

22.

proto požaduje, aby byl před přijetím doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru pro politiku v oblasti bydlení náležitým a demokratickým způsobem zapojen Evropský parlament a aby byly uskutečněny konzultace s VR, který zastupuje evropské místní a regionální orgány, a se sociálními partnery. Požaduje rovněž, aby byla věnována zvláštní pozornost respektování zásady subsidiarity v této oblasti;

23.

zdůrazňuje, že veřejné investice v oblasti bydlení vyžadují větší flexibilitu v rozpočtových a finančních pravidlech, aby bylo možné podnítit soukromé investice a podpořit vytváření pracovních míst a růst na místní úrovni, a dosáhnout tak dlouhodobých přínosů pro celou společnost. Z tohoto důvodu žádá, aby byl v rámci Paktu o stabilitě a růstu poskytnut větší prostor pro investice do sociální infrastruktury na místní a regionální úrovni;

24.

s ohledem na výsledky nedávného průzkumu, podle nichž existují výrazné regionální rozdíly ve vývoji cen bytů, navrhuje, aby byly ve srovnávacím přehledu v oblasti makroekonomické nerovnováhy využívány nejenom vnitrostátní, ale také regionální údaje o meziročních změnách cen bytů jakožto impuls pro zahájení bedlivého monitorování. Mimoto Komisi žádá, aby prozkoumala, zda by bylo možné podpořit diferencovanou makroobezřetnostní politiku na regionální úrovni s uplatňováním odlišného poměru úvěru k hodnotě nemovitosti či poměru zadlužení k příjmu u hypoték, zejména v metropolitních oblastech a v ostatních částech jednotlivých zemí;

25.

domnívá se, že veřejné investice do bydlení představují dlouhodobé investice, které by měly být uznány v rámci regulace a norem ESA 2010. Kromě toho by bylo vhodné prozkoumat možnost zavést lepší podmínky pro nespekulativní a stabilní investice určené pro investory ze soukromého sektoru (například pojišťovny) s obdobnými dlouhodobými cíli;

26.

zdůrazňuje, že plnění cílů Pařížské dohody v oblasti boje proti změně klimatu představuje pro odvětví bydlení nesmírnou výzvu a obrovský potenciál úspor energie, jelikož sektor bydlení je odpovědný za 40 % emisí skleníkových plynů, přibližně 75 % evropských budov nesplňuje podmínky energetické účinnosti a každoročně se renovuje pouze 0,4–1,2 % fondu budov;

27.

v souvislosti s renovací a energetickou náročností budov zdůrazňuje, že realizovaná opatření musí být doprovázena vyhodnocením nejen z hlediska energetické účinnosti, ale také bezpečnosti. Zaváděná opatření, zejména ta finančního charakteru, tedy musí být zaměřena na podporu zásahů za účelem seismického zodolnění, jež je preventivním a prozíravým krokem do budoucna z hlediska bezpečnosti, energetické účinnosti, úspor pro občany a snižování emisí látek znečišťujících ovzduší;

28.

žádá, aby členské státy mohly pokračovat v uplatňování snížené sazby DPH na poskytování bydlení v rámci sociální politiky a také na renovaci a rekonstrukci budov v souvislosti s opatřeními na regeneraci a obnovu měst v rámci probíhajícího přezkumu směrnice o DPH;

29.

je potěšen tím, že byl ve zprávě Komise o městské agendě EU (1) zohledněn jeho požadavek (2), aby bylo přezkoumáno rozhodnutí 2012/21/EU tak, aby se přístup k sociálnímu bydlení nevztahoval jen na „znevýhodněné osoby či sociálně slabší skupiny obyvatelstva“. Takovéto rozšíření přístupu k sociálnímu bydlení by bylo v souladu s diskreční pravomocí členských států při pořizování, poskytování, financování a organizování sociálního bydlení a potvrdilo by jejich právo samostatně rozhodovat o tom, jak politiku v oblasti bydlení využít jakožto nástroje pro dosažení sociální rozmanitosti, zamezení vzniku ghett a vytvoření udržitelných komunit. Díky tomuto opatření by bylo možné věnovat větší pozornost právu na odpovídající a cenově dostupné bydlení, neboť neschopnost trhu s bydlením uspokojit potřeby v oblasti bydlení v některých regionech se nedotýká pouze osob, které nemají naprosto žádný přístup k bydlení, ale také osob, které bydlí v podmínkách ohrožujících jejich zdraví, v nevhodných podmínkách či v přelidněných bytech, i těch, které vydají většinu svého příjmu na zaplacení nájmu nebo na měsíční splácení půjčky. Domnívá se proto, že stanovení kritérií pro určení důstojného a cenově dostupné bydlení na unijní úrovni by představovalo přidanou hodnotu;

30.

ztotožňuje se rovněž s výzvou Evropského parlamentu, aby Komise podporovala členské státy v jejich úsilí o zbrzdění trendu rostoucího bezdomovectví a jeho postupné vymýcení;

31.

vyzývá k tomu, aby investice do bydlení byly způsobilé pro politiku soudržnosti po roce 2020, a tak lépe reagovaly na rozmanitost místních potřeb (týkajících se energetiky, územního plánování, migrantů, vyloučení atd.) v návaznosti na stávající opatření v oblasti zateplování bytů, přístupu marginalizovaných skupin obyvatel k bydlení a obnovy měst, a to prostřednictvím horizontálního přístupu k investicím do bydlení spolufinancovaných v rámci politiky soudržnosti. Sociální zásahy v městských oblastech a v oblasti bydlení, kde je to nutné, musí být nástrojem horizontálního přístupu veřejných politik v oblasti bydlení;

32.

domnívá se, že Evropský fond pro strategické investice (EFSI) by mohl pomoci napravit selhání trhu v oblasti sociálního bydlení u značně rizikových projektů, na něž by nebylo možné získat tradiční úvěr od EIB. V oblasti sociálního bydlení však musí nové finanční nástroje, k nimž EFSI patří, naplňovat určité dlouhodobé potřeby, co se týče cenově dostupného bydlení a energetické účinnosti. Skutečnost, že podle údajů z června 2017 byla na sociální infrastrukturu využita 4 % celkového rozpočtu EFSI, dokládá tento problém, který může být prohlouben nedostatečným využíváním investiční doložky stanovené v Paktu o stabilitě a růstu a rozhodnutím zařadit při výpočtu schodku veřejných financí investice do sociálního bydlení do účetní kategorie veřejné správy v rámci evropského systému účtů 2010. Z tohoto důvodu žádá, aby byl vyhodnocen Junckerův plán a půjčky EIB z hlediska investic provedených v oblasti bydlení, a očekává, že nedávno vytvořená pracovní skupina na vysoké úrovni pro sociální infrastrukturu bude hrát v tomto ohledu důležitou roli;

33.

očekává, že budou politiky v oblasti bydlení lépe koordinovány s prioritami EU ohledně demografických změn. Je zapotřebí nástrojů a odpovídajících údajů na regionální úrovni, aby bylo zajištěno předávání informací, zejména o dostupném a nevyužívaném bydlení v celé EU, což by mohlo alespoň částečně pomoci odstranit územní nevyváženost v nabídce a poptávce v oblasti bydlení;

34.

vybízí k tomu, aby byly k investicím v oblasti bytové výstavby používány inovativní mechanismy financování a aby se prostřednictvím kombinace veřejných a soukromých prostředků usilovalo o multiplikační účinek;

35.

podporuje činnost, která je vyvíjena v rámci městské agendy v oblasti partnerství zaměřeného na bydlení v souvislosti s evropskými právními předpisy a se shromažďováním osvědčených postupů v oblasti poskytování nabídky a financování bydlení v evropských městech;

36.

vítá první závěry partnerství zaměřeného na bydlení v rámci městské agendy pro EU, které také představují konkrétní přispění k Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) EU, a vybízí členské státy a Komisi, aby tyto výsledky podpořily vypracováním konkrétních návrhů, jako je přezkum rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu;

37.

zdůrazňuje, že je důležité, aby v rámci tohoto evropského programu v oblasti bydlení existoval vedle horizontálního přístupu politik EU přímo i nepřímo souvisejících s bydlením i územní přístup porovnávající místní politiky na podporu a financování nabídky cenově dostupného bydlení;

38.

domnívá se, že v souladu s rozsudkem, který vynesl Soudní dvůr Evropské unie dne 14. června 2012 ve věci C-618/10 (Banco Español de Crédito), mají členské státy povinnost provést ustanovení směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách s cílem zaručit ochranu držitelů hypoték, zejména v případě, kdy nemovitost zatížená hypotékou slouží k rodinnému bydlení, čímž se zamezí riziku vyloučení v souvislosti s bydlením;

39.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby sociální/rezidenční bydlení splňovalo potřebné energetické požadavky, které odpovídají takovým kritériím, jako jsou energetická účinnost, úspory energie, nízké emise CO2 a investice do čisté a obnovitelné energie. V této souvislosti vyzývá k tomu, aby byly byty stavěny a renovovány inteligentním způsobem, mimo jiné v souladu s cíli programu Horizont 2020.