24.11.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 399/190

—

s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou,

—

s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou v Aruše dne 28. srpna 2000,

—

s ohledem na ústavu Burundi, a zejména její článek 96,

—

s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných (ACDEG),

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

—

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Nevena Mimici ze dne 13. prosince 2015 o zhoršující se situaci v Burundi,

—

s ohledem na závěry Rady o konzultacích mezi EU a Burundi podle článku 96 dohody z Cotonou, které byly přijaty dne 8. prosince 2015,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2248 (2015) ze dne 12. listopadu 2015 o situaci v Burundi,

—

s ohledem na společné prohlášení zástupce generálního tajemníka OSN Jana Eliassona, předsedkyně Africké unie Nkosazany Dlamini-Zumaové a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové o Burundi ze dne 12. listopadu 2015,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady pro mír a bezpečnost Africké unie (AU) ze dne 13. června, 17. října a 13. listopadu 2015 o situaci v Burundi,

—

s ohledem na prohlášení Východoafrického společenství ze dne 31. května a 6. července 2015 o situaci v Burundi,

—

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o situaci v Burundi ze dne 9. prosince 2015,

—

s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Burundi,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března, 18. května, 22. června a 16. listopadu 2015 o Burundi,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o situaci v Burundi (1),

—

s ohledem na dopis s žádostí o zahájení konzultací s burundskými orgány podle článku 96 dohody z Cotonou, který dne 26. října 2015 schválila Rada,

—

s ohledem na prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudové ze dne 6. listopadu 2015,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Burundi se v posledních dnech výrazně zhoršila poté, co došlo k útokům na tři vojenské tábory v Bujumbuře; vzhledem k tomu, že burundské bezpečnostní složky zabily ve dnech 11. a 12. prosince 2015 nejméně 87 osob; vzhledem k tomu, že v mnoha z těchto případů zabití se zřejmě jedná o nahodilou popravu;

B.

vzhledem k tomu, že článek 96 ústavy Burundi a čl. 7 odst. 3 protokolu II k arušské dohodě o míru a usmíření stanoví, že prezident nemůže zastávat svůj úřad déle než dvě funkční období; vzhledem k tomu, že Pierre Nkurunziza zastává úřad prezidenta od roku 2005 a v roce 2010 byl do své funkce zvolen podruhé;

C.

vzhledem k tomu, že dne 29. června 2015 se v Burundi konaly volby do zákonodárných orgánů a místních zastupitelstev a dne 21. července 2015 volby prezidentské; vzhledem k tomu, že oba volební procesy označilo mezinárodní společenství za netransparentní, nedostatečně inkluzivní, nesvobodné a nevěrohodné; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu Africká unie (AU) odmítla vyslat do země pozorovatele, kteří měli sledovat průběh voleb, EU pozastavila svou volební pozorovatelskou misi v Burundi a velká část burundské opozice se rozhodla volby bojkotovat;

D.

vzhledem k tomu, že kandidatura prezidenta Nkurunzizy pro třetí funkční období a jeho následné znovuzvolení ve volbách konaných dne 21. července 2015 uvrhly zemi do nejhlubší politické krize od konce občanské války;

E.

vzhledem k tomu, že burundská vláda ignorovala rozhodnutí, která dne 13. června 2015 přijala Africká unie, a doporučení, která dne 6. července 2015 přijalo Východoafrické společenství, jejichž úplné provedení by otevřelo cestu k důvěryhodným a inkluzivním volbám;

F.

vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a dalších lidskoprávních organizací docházelo v Burundi v době před volbami i po nich k případům politicky motivovaného i jiného porušování lidských práv a k násilným činům, jejichž terčem se stávali především opoziční aktivisté, obránci lidských práv a novináři, mezi nimi např. Pierre Claver Mbonimpa, jehož syn byl nalezen mrtev poté, co jej zatkla policie, Marguerite Barankitseová, Antoine Kaburahe a Bob Rugurika; vzhledem k tomu, že panuje všeobecný názor, že tyto činy mají většinou, nikoli však výlučně, souvislost se státními institucemi; vzhledem k tomu, že hlavní odpovědnost za zajišťování bezpečnosti v Burundi a ochranu burundských obyvatel při současném dodržování právního státu, lidských práv a mezinárodního humanitárního práva nese burundská vláda;

G.

vzhledem k tomu, že v důsledku zhoršující se politické situace v Burundi bylo více než 200 000 osob vnitřně vysídleno nebo vyhledalo útočiště v sousedních zemích; vzhledem k tomu, že v červenci 2015 zvýšila EU svou humanitární pomoc a vyčlenila dodatečných 4,5 milionu EUR na pomoc vysídleným osobám;

H.

vzhledem k tomu, že Burundi je jednou z nejméně rozvinutých zemí na světě; vzhledem k tomu, že takřka polovina (45 %) z jeho 10,6 milionů obyvatel je ve věku 15 let nebo mladších (děti pod 5 let představují 19,9 %); vzhledem k tomu, že Burundi se nachází na prvním místě na globálním indexu hladu (Global Hunger Index, GHI), přičemž tři z pěti dětí v této zemi trpí nedostatečným růstem; vzhledem k tomu, že mezi lety 2013 a 2014 kleslo Burundi o dvě příčky (ze 178. na 180. místo) v indexu lidského rozvoje Rozvojového programu OSN; vzhledem k tomu, že v Burundi žijí čtyři lidé z pěti s méně než 1,25 US dolary na den a 66,9 % obyvatel žije pod úrovní chudoby;

I.

vzhledem k tomu, že dne 26. října 2015 vyzvala EU k zahájení konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou s cílem prověřit nedodržování základních bodů dohody, zejména pokud jde o lidská práva, demokratické zásady a právní stát; vzhledem k tomu, že tyto konzultace byly zahájeny dne 8. prosince 2015;

J.

vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2015 uvedla EU, že postoje, jež Burundi vyjádřilo v průběhu konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou, by znemožnily vyřešit problém, který představuje nedodržování zásadních prvků partnerství s EU ze strany Burundi; vzhledem k tomu, že EU dále uvedla, že postoje vyjádřené Burundi nepředstavují uspokojivou odpověď na rozhodnutí Rady pro mír a bezpečnost Africké unie ze dne 17. října a 13. listopadu 2015, obzvláště pokud jde o potřebu zavést neprodleně upřímný a inkluzivní dialog, který se bude zakládat na dohodě z Aruši;

K.

vzhledem k tomu, že patová politická situace v Burundi, kterou charakterizuje nedostatečný dialog mezi burundskými zúčastněnými stranami, v důsledku čehož dochází ke zhoršování bezpečnostní a hospodářské situace, má závažné důsledky pro obyvatele země a představuje vážné riziko pro stabilitu v regionu, v němž se v nadcházejících dvou letech má konat několik voleb (Uganda, Demokratická republika Kongo, Rwanda);

L.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství zastává významnou úlohu garanta dohod z Aruši; vzhledem k tomu, že veškeré dosavadní snahy o překonání krize a obnovení dialogu mezi všemi politickými silami, které byly vyvinuty na regionální a nižší úrovni, dosud nepřinesly pozitivní výsledky;

M.

vzhledem k tomu, že dne 1. srpna 2015 se politická opozice a občanská společnost sešly v Addis Abebě, aby vytvořily Národní radu pro obnovení dohod z Aruši a právního státu;

N.

vzhledem k tomu, že dne 23. září 2015 prezident podepsal dekret, kterým byla vytvořena národní komise pro vnitřní burundský dialog, jež by měla v příštích šesti měsících vést jednání; vzhledem k tomu, že občanská společnost se vyjádřila velmi skepticky k potenciálním výsledkům této komise, neboť většina představitelů opozice či občanské společnosti, kteří vystupují proti třetímu mandátu prezidenta Nkurunzizy, čelí stíhání na základě obvinění z vyvolávání nepokojů a účasti na neúspěšném pokusu o převrat z 13. a 14. května 2015; vzhledem k tomu, že předseda nově zvoleného národního shromáždění Pascal Nyabenda uvedl, že „do tohoto dialogu (…) nebudou přizvány osoby, které se podílely na přípravě a realizaci pokusu o převrat“;

O.

vzhledem k tomu, že Africká unie, EU a Spojené státy přijaly opatření, která spočívají ve zmrazení majetku a zákazu cestování a týkají se předních představitelů vlády i opozice, jejichž činy a prohlášení napomáhají pokračování násilí a brání hledání politického řešení krize v Burundi;

P.

vzhledem k tomu, že Spojené státy a mnoho dalších zemí doporučily svým občanům, aby vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci neprodleně opustili Burundi;

Q.

vzhledem k tomu, že dne 17. října 2015 požádala Rada míru a bezpečnosti Africké unie o dokončení plánování pro nepředvídané události, aby v případě, že si to situace vyžádá, mohla být do Burundi vyslána mise pod africkým velením, která by měla za úkol zabránit násilí v zemi, a dohodla se na zahájení důkladného vyšetřování případů porušování lidských práv a dalších činů páchaných na civilním obyvatelstvu Burundi;

R.

vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2015 předložil generální tajemník OSN Pan Ki-mun Radě bezpečnosti tři návrhy doporučující přezkum mandátu pro přítomnost OSN v Burundi v závislosti na vývoji situace s cílem umožnit v nejzazším případě, pokud by se krize dále zhoršila, vyslání mírové mise;

S.

vzhledem k tomu, že bude vyslán podpůrný tým OSN, jehož úkolem bude podpořit vnitřní dialog v Burundi, radit vládě ve věci posilování institucí právního státu a odzbrojování, koordinovat práci s regionálními aktéry, monitorovat situaci na místě a podávat o ní zprávy a usnadňovat plánování OSN pro posílenou přítomnost v Burundi;

T.

vzhledem k tomu, že Africká unie a další mezinárodní aktéři opakovaně volají po skutečném inkluzivním dialogu za účasti všech zainteresovaných stran, založeném na dodržování dohody z Aruši a burundské ústavy a směřujícím k nalezení konsensuálního řešení konfliktu v Burundi; vzhledem k tomu, že tento postoj podporují také EU a OSN;

U.

vzhledem k tomu, že za plné podpory Africké unie, EU a OSN i nadále probíhá zprostředkovatelské úsilí, jehož cílem je podpořit vnitřní burundský dialog v zájmu nalezení konsensuálního a mírového řešení krize v Burundi;

V.

vzhledem k tomu, že EU významným způsobem přispívá k ročnímu rozpočtu Burundi, jenž je přibližně z jedné poloviny tvořen prostředky pocházejícími z mezinárodní pomoci, a v nedávné době Burundi poskytla z Evropského rozvojového fondu na období 2014–2020 částku 432 miliony EUR;

W.

vzhledem k tomu, že burundské orgány pozastavily prostřednictvím dekretu č. 530/1597 činnost deseti organizací pro lidská práva, a to organizací následujících: ACAT-Burundi, APRODH, AMINA, FOCODE, FORSC, FONTAINE-ISOKO, Maison Shalom, PARCEM, RCP a SPPDF, a zablokovaly jejich bankovní účty;

1.

vyjadřuje své hluboké znepokojení nad vážnou bezpečnostní a politickou situací v Burundi, rychle se zhoršující humanitární situací a důsledky, které tato situace může mít pro bezpečnost a stabilitu v celém regionu;

2.

důrazně odsuzuje nedávné násilné útoky a zvýšený počet případů porušování lidských práv, včetně vražd, mimosoudních poprav, narušení fyzické integrity osob, mučení a dalšího krutého, nelidského či ponižujícího zacházení, svévolného zatýkání a nezákonného zadržování, a to i dětí, obsazení škol vojenskými a policejními jednotkami, porušování svobody tisku a projevu, a běžného výskytu beztrestnosti; vyzývá k důslednému a nezávislému vyšetření poprav a jiných zabití a případů porušení práv a k postavení pachatelů těchto činů před soud;

3.

vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno násilí, porušování lidských práv a politické zastrašování oponentů a aby v naprostém souladu s mezinárodním právem a lidskými právy byly okamžitě odzbrojeny všechny ozbrojené skupiny spřízněné s politickými stranami;

4.

naléhavě žádá všechny strany, aby vytvořily nezbytné podmínky pro obnovení důvěry a posílení národní jednoty, a vyzývá k okamžitému obnovení inkluzivního a transparentního národního dialogu za účasti vlády, opozičních stran a zástupců občanské společnosti;

5.

zdůrazňuje, že takovýto dialog, jehož cílem je dosáhnout trvalého míru, bezpečnosti a stability a obnovit demokracii a právní stát v zájmu obyvatel Burundi, by měl vycházet z dohody z Aruši a z burundské ústavy, což vyžaduje soulad s mezinárodními právními předpisy a smlouvami;

6.

poukazuje zejména na skutečnost, že v ozbrojených skupinách působících v Burundi je zastoupeno mnoho mladých lidí, včetně dětí mladších osmnácti let, a vyzývá mezinárodní společenství, aby věnovalo zvláštní pozornost jejich reintegraci a podpoře jejich účasti na mírovém politickém procesu;

7.

žádá, aby všechny strany v Burundi upustily od jakýchkoli činností, které by mohly ohrozit mír a bezpečnost v zemi; jednoznačně odsuzuje veškerá veřejná prohlášení, jejichž cílem je podněcovat k násilí a nenávisti vůči různým skupinám burundské společnosti a která by mohla ještě zvýšit stávající napětí, a vyzývá všechny aktéry, aby se zdrželi takovýchto prohlášení;

8.

připomíná burundským orgánům, že jsou povinny zajistit bezpečnost na území své země a zaručit dodržování lidských, občanských a politických práv a základních svobod v souladu s burundskou ústavou, Africkou chartou lidských práv a práv národů a dalšími mezinárodními a regionálními lidskoprávními nástroji;

9.

v této souvislosti připomíná, že partnerství mezi EU a Burundi se řídí dohodou z Cotonou a že všechny strany této dohody jsou povinny dodržovat podmínky v ní stanovené, zejména pokud jde o dodržování lidských práv; připomíná zejména skutečnost, že článek 96 dohody z Cotonou stanoví, že v případě nedodržování lidských práv, demokratických zásad a principů právního státu lze zahájit postup konzultací, a vítá v tomto ohledu rozhodnutí EU požádat o zahájení konzultací v souladu s uvedeným článkem;

10.

důrazně odsuzuje skutečnost, že prezident Nkurunziza porušil dohodu z Aruši tím, že byl zvolen do funkce prezidenta již potřetí;

11.

naléhavě žádá burundské orgány, aby přijetím soudních i mimosoudních opatření, jako je zřízení komise a zvláštních tribunálů pro pravdu a usmíření, podpořily objasnění masových zločinů spáchaných mezi lety 1962 a 2008, a přispěly tak k národnímu usmíření;

12.

vítá zprostředkovatelské úsilí zaměřené na podporu dialogu mezi burundskými stranami, v jehož čele stojí Východoafrické společenství a které podporují Africká unie a OSN; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby toto úsilí rovněž podpořila; naléhavě žádá vládu Burundi a další zúčastněné strany, aby s mediátorem plně spolupracovaly;

13.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad počtem obětí a případů závažného porušování lidských práv, které jsou hlášeny od počátku krize; naléhavě žádá příslušné orgány, aby bezodkladně zahájily důkladné prošetření okolností těchto zločinů a motivů, které k nim vedly, a aby zajistily, že osoby, které jsou za ně odpovědné, budou postaveny před soud; znovu opakuje, že ti, kteří nesou odpovědnost za porušování lidských práv nebo za závažné zásahy do těchto práv, nesmí zůstat nepotrestáni; vyzývá orgány, aby zajistily, že školy budou i nadále bezpečným místem výuky; vyzývá žalobkyni Mezinárodního trestního soudu, aby situaci v Burundi bedlivě sledovala, a podporuje její prohlášení z 6. listopadu 2015;

14.

požaduje zrušení dekretu č. 530/1597, který stanoví prozatímní pozastavení činnosti 10 lidskoprávních organizací, a žádá o okamžité ukončení zmrazení jejich bankovních účtů, aby tyto organizace mohly svobodně vykonávat svoji činnost;

15.

žádá bezpečný návrat novinářů a obránců lidských práv z exilu, opětovné zahájení činnosti sdělovacích prostředků, které musely po neúspěšném pokusu o puč dne 13. a 14. května 2015 svou činnost ukončit, a žádá, aby novináři obvinění z přímé či nepřímé účasti na nezdařeném puči byli tohoto obvinění zproštěni;

16.

je obzvláště znepokojen značně vysokou úrovní diskriminace a kriminalizace osob LGBTI v Burundi; znovu zdůrazňuje, že sexuální orientace patří ke svobodě projevu a je součástí individuálního práva na soukromý život zaručeného mezinárodními právními předpisy v oblasti lidských práv, podle nichž je nutné hájit zásady rovnosti a nediskriminaci a zároveň zaručit svobodu projevu; žádá proto parlament a vládu Burundi, aby zrušily ustanovení trestního zákoníku diskriminující osoby LGBTI;

17.

poukazuje na vážný dopad, jaký má tato krize na děti, a žádá Komisi, aby se společně s mezinárodními partnery i nadále angažovala v úsilí o poskytování služeb zdravotní péče, včetně základních léků, zajištění bezpečného přístupu ke vzdělání a ochrany dětí před násilím v jakékoli podobě a o zaručení přístupu k ostatním sociálním službám;

18.

vítá vyslání lidskoprávních pozorovatelů a odborníků Africké unie, kteří budou situaci lidských práv sledovat, a zdůrazňuje, že je důležité s nimi spolupracovat, a umožnit jim tak plnění jejich mandátu; mimoto vyzývá Mezinárodní trestní soud, aby v rámci své působnosti vyšetřil porušování lidských práv, k němuž údajně došlo během poslední krize;

19.

vítá cílené sankce, které schválila EU a které jsou v souladu s obdobným rozhodnutím Africké unie, mezi něž patří zákaz cestování a zmrazení účtů a jež se týkají těch občanů Burundi, jejichž jednání nebo prohlášení přispívají k přetrvávajícímu násilí a brání v úsilí o politické urovnání krize; vyzývá EU, aby tyto sankce rozšířila na všechny osoby, jejichž jednání podněcující k nenávisti a porušující dohodu z Aruši ohrožuje mír a stabilitu v regionu;

20.

naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby vzhledem k tomu, jak se vyvinula veřejná konzultace vycházející z článku 96 dohody z Cotonou, posoudily možnost zmrazit veškerou nehumanitární pomoc, která je poskytována burundské vládě, a to až do té doby, než bude nepřiměřené násilí a porušování lidských práv ze strany vládních sil, které zaznamenal vysoký komisař OSN pro lidská práva, zastaveno a než bude nalezeno politické řešení na základě skutečně celonárodního dialogu v Burundi, a aby přesměrovaly svou pomoc tak, aby byla podpořena občanská společnost; domnívá se, že pomoc EU by měla řešit základní problémy nerovnosti, chudoby a chronické podvýživy s cílem dosáhnout nedávno schválených cílů udržitelného rozvoje;

21.

vyjadřuje hluboké politování nad pokračujícím exodem burundských uprchlíků do sousedních zemí; připomíná svou podporu všem humanitárním organizacím, které jsou v zemi činné, i sousedním hostitelským zemím; vyzývá mezinárodní společenství a humanitární agentury, aby i nadále poskytovaly pomoc všem lidem, z nichž jsou v důsledku konfliktu uprchlíci a vysídlené osoby; vítá závazek EU zvýšit finanční podporu a humanitární pomoc na řešení naléhavých potřeb těchto skupin lidí;

22.

vyzývá Africkou unii, OSN a EU, aby se vážně zabývaly regionálním rozměrem událostí a zabránily jakékoli další destabilizaci regionu, a to posílením své přítomnosti v této oblasti a zejména udržováním neustálého politického dialogu mezi zeměmi tohoto regionu; v této souvislosti naléhavě žádá Africkou unii, aby v případě, že se bezpečnost a stav lidských práv budou v Burundi nadále zhoršovat, zvážila možnost vyslat – v koordinaci s Radou bezpečnosti OSN – mírovou misi pod africkým velením;

23.

naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie Federiku Mogheriniovou, aby pokračovala ve svém úsilí o okamžité propuštění Richarda Spirose Hagabimany, burundského policisty řeckého původu, který byl protiprávně uvězněn a mučen, jelikož coby příslušník policie dne 28. července 2015 odmítl střílet do davu obyvatelstva;

24.

je toho názoru, že problémy Burundi jsou spjaty se spory souvisejícími s ovládáním úrodné zemědělské půdy, s nerovností v příjmech a diskriminací; v tomto kontextu vyzývá k zavedení odpovědného regulačního rámce, na jehož základě by byl ošetřen způsob, jak podniky dodržují lidská práva a plní své závazky týkající se sociálních a environmentálních norem;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Burundi, Radě ministrů AKT-EU, Komisi, Radě, Východoafrickému společenství a vládám jeho členských států, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.