9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/55

1.

vítá akční plán Evropské komise pro integraci státních příslušníků třetích zemí (1) s ohledem na neustále narůstající rozmanitost evropských společností a na nutnost je do naší společnosti plně integrovat, a poukazuje na význam integrace jakožto vzájemného procesu, do něhož jsou zapojeni jak státní příslušníci třetích zemí, tak i hostitelská společnost;

2.

domnívá se, že integraci je třeba vnímat jako dynamický, interaktivní a časově omezený proces, který státním příslušníkům třetích zemí umožňuje, aby se plně začlenili do hostitelské společnosti a usilovali o soběstačnost, a podporuje součinnost a účast v této společnosti;

3.

zdůrazňuje, že integrace je v kompetenci členských států, jak je stanoveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie (2), což umožňuje přijmout opatření na evropské úrovni s cílem poskytnout pobídky a podporu pro činnost členských států při prosazování integrace státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na jejich územích za vyloučení jakékoliv harmonizace zákonů a předpisů členských států. Vyzývá k trvalému úsilí o monitorování zásady subsidiarity a připomíná, že činnosti členských států v této oblasti musí být v souladu s právními předpisy EU, včetně společných základních zásad EU pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců v EU;

4.

poukazuje na to, že skutečná integrační politika se v první řadě provádí na politické úrovni nacházející se co nejblíže občanům. Z toho důvodu je důrazně doporučován přístup založený na víceúrovňové správě, a to se zvláštním zaměřením na místní a regionální orgány, neboť ty jsou nejvíce konfrontovány s výzvami a možnostmi integrace;

5.

poukazuje na to, že v rámci politické diskuse je důležité používat ohledně různých kategorií nově příchozích správnou terminologii. Tento akční plán se zaměřuje pouze na nově příchozí (migranty, uprchlíky a osoby požívající subsidiární ochrany), kteří jsou státními příslušníky zemí, které nejsou členy EU, a kteří jsou v EU legálně. Netýká se tedy státních příslušníků členských států EU, jejichž rodiče nebo prarodiče byli přistěhovalci, ani občanů EU, kteří využívají svého práva na volný pohyb, a jejich rodinných příslušníků;

6.

zdůrazňuje, že integrace jako oblast politiky nesmí být vyčleňována a a priori se prolíná s různými tradičními politickými oblastmi, jako je vzdělávání, zaměstnanost, sociální zabezpečení, zdravotní péče, bydlení atd. Proto by tedy integrační politiky měly být pokud možno prováděny horizontálně, přičemž je třeba se ve všech oblastech politiky zaměřit na výzvy a příležitosti integrace;

7.

zdůrazňuje, že integrace je dvousměrný proces, který by měl být zasazen do rámce práv a povinností jak pro státní příslušníky třetích zemí, tak hostitelské společnosti, a obě strany musí převzít svůj díl odpovědnosti;

8.

zdůrazňuje, že integrace by měla být v ideálním případě výsledkem azylové a migrační politiky a že na akční plán proto nesmí být nahlíženo odděleně od ostatních návrhů Evropské komise týkajících se společného evropského azylového systému (3) a nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu pro migraci (4);

9.

s přihlédnutím k tomu, že práce zásadním způsobem přispívá k sociálnímu začleňování státních příslušníků třetích zemí, poukazuje rovněž na souvislost s „modrou kartou“ v návrhu Komise týkajícím se legální migrace a přezkumu směrnice o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysoce odborné dovednosti (5);

10.

souhlasí s analýzou Komise, že nezačlenění by znamenalo obrovskou ztrátu pro státní příslušníky třetích zemí i pro hostitelské společnosti a že sociální a ekonomické náklady nezačlenění by mohly jednou překročit výši investic do integračních politik a možnosti, které z nich vyplývají;

11.

je přesvědčen, že úspěšná integrační politika je jednou z nezbytných podmínek pro řešení relativně horších výsledků státních příslušníků třetích zemí, pokud jde o trh práce, vzdělání, příjmy, bydlení, zdraví, občanskou angažovanost a sociální soudržnost, jak vyplývá z ukazatelů OECD (6);

12.

podporuje Komisi v její výzvě k posílení cíleného přístupu a je přesvědčen, že integrační politiky musí více zohledňovat velkou rozmanitost různých skupin státních příslušníků třetích zemí a jejich odlišné potřeby. Dobrá integrační politika se proto zakládá na individuálních potřebách a nevychází z univerzálního přístupu. Je třeba vzít v úvahu mimo jiné jazykové znalosti, kulturní souvislosti, úroveň vzdělání, očekávanou délku pobytu, důvod migrace, dovednosti, pracovní zkušenosti, možná prodělaná traumata atd. Místní a regionální orgány mají dobrou pozici k tomu, aby reagovaly na tyto velké rozdíly mezi státními příslušníky třetích zemí a jejich specifické potřeby, a mohou být platformou k výměně znalostí a zkušeností v této oblasti. V této souvislosti poukazuje Výbor regionů na osvědčené postupy, v jejichž rámci se pracuje z perspektivy jednotlivce a které obsahují kurzy integrace a začlenění do společnosti, jež jsou dokonale uzpůsobeny potřebám státních příslušníků třetích zemí;

13.

vítá názor Komise a Evropského parlamentu (7), že integrační politiky obecně, a zejména integrace uprchlíků na trh práce, se nesmí provádět na úkor politik, které jsou zaměřeny na jiné zranitelné skupiny v hostitelské společnosti;

14.

zdůrazňuje, že evropská společnost je vybudována na základních normách a hodnotách, jako je demokracie, právní stát, svoboda projevu, svoboda náboženského vyznání, rovnost mužů a žen, lidská práva, solidarita, tolerance atd. Vítá skutečnost, že souvislost mezi integrací a těmito normami a hodnotami byly projednány na zasedání Rady pro obecné záležitosti dne 24. května 2016 (8) o právním státu, a vyzývá budoucí předsednictví Rady EU (Malta, Estonsko), aby pokračovaly v tomto dialogu s cílem vyvinout hlubší porozumění mezi členskými státy institucemi EU, místními a regionálními orgány a občanskou společností ohledně ochrany těchto norem a hodnot a toho, jak se mohou stát prvkem integrace;

15.

je přesvědčen, že pro úspěšnou integraci je zásadní pochopení a přijetí těchto evropských norem a hodnot, jak ze strany státních příslušníků třetích zemí, tak i hostitelské společnosti. To zahrnuje skutečnost, že integrační politiky je také třeba propojit s občanskou integrací a formováním společnosti, a že je tudíž nutné rozvíjet vhodné nástroje pro budování vzájemného porozumění a podporovat je na různých úrovních a s náležitou podporou ze strany evropské úrovně, včetně občanské orientace prostřednictvím tradičních kurzů a inovativních metod vyučování;

16.

zdůrazňuje, že je nutné rozvíjet mechanismy k posílení solidarity a spolupráce mezi všemi regiony EU a spolupráce mezi různými správními orgány a odbornými subjekty. Povědomí vlád členských států, které mají pravomoci v oblasti azylu, je zásadní výzvou;

17.

v této souvislosti odkazuje na osvědčené postupy občanské integrace, v jejichž rámci jsou státním příslušníkům třetích zemí nabízeny kurzy orientace ve společnosti, které jim mají umožnit interaktivně se seznamovat s evropskými normami a hodnotami a způsobem života hostitelské společnosti. Cílem je podpořit je při získávání nástrojů nutných pro to, aby se stali plně zúčastněnými členy společnosti;

18.

navrhuje zmapovat všechny iniciativy v několika členských státech EU, kdy jsou státní příslušníci třetích zemí požádáni, aby podepsali prohlášení o svém zapojení či angažovanosti ve společnosti, obsahující mimo jiné základní normy a hodnoty. Dále navrhuje zjistit, jak tyto iniciativy ovlivňují danou společnost, a sdílet výsledky a zkušenosti s těmito systémy, aby z nich mohly mít prospěch místní a regionální orgány. Zdůrazňuje, že nejen státní příslušníci třetích zemí, ale také místní obyvatelstvo by se měli aktivně zavázat k naplňování těchto norem a hodnot;

19.

připomíná, že integrace je dvousměrný proces, v němž musí sehrát svoji úlohu i hostitelská země. V této souvislosti se pohled upírá na hostitelskou společnost, která by státním příslušníkům třetích zemí měla umožnit aktivně se zapojit do této společnosti tím, že odstraní překážky, umožní přístup k základním službám a zajistí nabídku integračních možností, aby státním příslušníkům třetích zemí ukázala cestu do společnosti. Zejména při integraci rodin mohou hrát hostitelské společnosti v procesu integrace důležitou roli. V první řadě máme na mysli členské státy a místní a regionální orgány, kromě toho jsou však na území hostitelské společnosti klíčovými partnery v rámci integrační politiky i nevládní organizace, občanská společnost, soukromý sektor, náboženské komunity nebo komunity etnických menšin;

20.

rovněž poukazuje na odpovědnost všech těchto různých subjektů při přípravě hostitelské společnosti na příchod státních příslušníků třetích zemí a podpoře přijímání, a v této souvislosti zdůrazňuje význam řádného informování hostitelské společnosti;

21.

je přesvědčen, že proces integrace je třeba začít pokud možno co nejdříve, i v případě, že je státní příslušník třetí země ještě stále ve své zemi původu;

22.

upozorňuje na to, že znalost jazyka hostitelské země je základním předpokladem pro úspěšné začlenění a že naučit se nový jazyk často vyžaduje čas. Několik členských států EU již dnes pořádá jazykové kurzy nebo zkoušky před příchodem státních příslušníků třetích zemí do hostitelské země. Tímto způsobem se minimalizuje nebo zcela eliminuje doba, kdy státní příslušníci třetích zemí pobývají v hostitelském státě, aniž by byli schopni komunikovat v místním jazyce, což usnadňuje interakci s místní hostitelskou společností. Samozřejmě to nesmí být podmínkou pro poskytnutí ochrany uprchlíkům nebo osobám požívajícím doplňkové ochrany;

23.

zdůrazňuje, že v souvislosti s cíleným přístupem jsou nezbytným nástrojem vstupní pohovory se státními příslušníky třetích zemí, které umožní získat lepší povědomí o očekáváních státních příslušníků třetích zemí i hostitelské společnosti. Tyto vstupní pohovory by se mohly částečně odehrávat pokud možno již v zemi původu, aby se tak státní příslušníci třetích zemí poté, co je umístěn do hostitelské společnosti, mohl plně soustředit na vlastní integrační proces;

24.

zdůrazňuje význam doprovodných opatření v rámci informování hostitelské společnosti před příchodem státních příslušníků třetích zemí, a to zejména v komunitách, do nichž se přesídlují uprchlíci;

25.

vítá, že Komise klade důraz na vzdělávání jako na jednu z klíčových oblastí pro úspěšnou integrační politiku, a žádá v této souvislosti, aby se i nadále dohlíželo na dodržování zásady subsidiarity;

26.

zdůrazňuje, že pro státní příslušníky třetích zemí a jejich děti je prioritou osvojení si úředních jazyků hostitelské společnosti, aby co nejdříve mohli začít komunikovat s hostitelskou komunitou, a mohli tak využívat svých práv a plnit své povinnosti. Je důležité se i v této souvislosti zaměřit cílený přístup ke vzdělávání na základě profilu státního příslušníka třetích zemí a jeho konkrétních potřeb;

27.

poukazuje na osvědčené postupy v oblasti přijímacích kurzů pro státní příslušníky třetích zemí hovořící jinými jazyky pořádaných na základních a středních školách. Školy mohou státním příslušníkům třetích zemí poskytovat individualizované vzdělávání v rámci samostatné třídy, prostřednictvím dodatečné podpory v rámci běžné třídy nebo kombinací obou variant (9);

28.

poukazuje na osvědčené postupy v oblasti opatření pro překonání neznalosti jazyka, jako jsou např. sociální překladatelé a tlumočníci, kteří při výuce pomáhají učitelům a mentorům s tím, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří ještě neznají jazyk hostitelské země, mohli aktivně spolupracovat se vzdělávacími institucemi, v nichž se účastní vzdělávání jejich děti;

29.

vítá návrh Komise, aby se dále zkoumala možnost zavést na středních školách kurzy občanské orientace, s ohledem na potřebu informovat všechny o zákonech, kultuře, normách, hodnotách a měřítkách společnosti, a navrhuje tak činit rovněž v rámci vzdělávání dospělých a odborného vzdělávání;

30.

požaduje, aby byla věnována zvýšená pozornost cílové skupině státních příslušníků třetích zemí ve věku 16–18 let, kteří jsou často ve věku, kdy končí povinná školní docházka, a často ještě nemají potřebné prostředky k zahájení odborné přípravy nebo následného studia nebo k uspění na trhu práce;

31.

vítá skutečnost, že se Komise zaměřila na integraci do trhu práce jako na jednu ze svých priorit ohledně možností státních příslušníků třetích zemí se v hostitelské společnosti etablovat a podílet se na ní, protože státní příslušníci třetích zemí, zejména ženy, mají oproti lidem narozeným v hostitelské zemi obecně nižší míru zaměstnanosti (10);

32.

žádá zavedení systémů, například stáží, a také poradenských a právních služeb, v jejichž rámci by státní příslušníci třetích zemí co nejdříve získali přístup na trh práce. Tím by jim byla poskytnuta možnost procvičovat jazyk v praxi díky kontaktu s kolegy, a vytvářet tak síť, která může vyústit v získání pracovního místa a příležitosti postarat se sami o sebe;

33.

v souvislosti s odbornou přípravou a začleňováním do trhu práce vítá opatření pro státní příslušníky třetích zemí, kteří již nejsou povinni absolvovat školní docházku, díky nimž mohou dodatečně získat základní odborné vzdělání a zvýšit svou schopnost se odborně vzdělávat;

34.

je přesvědčen, že cílené ekonomické přistěhovalectví může pomoci řešit problémy v oblasti stárnutí pracovní síly, potřebu určitých specifických pracovních sil a tlak na systémy sociálního zabezpečení, avšak zdůrazňuje, že přijímání a související integrace uprchlíků a zásada slučování rodin musí být viděna především jako záležitost v zájmu jak hostitelské společnosti i migrantů a jako záležitost vycházející ze základních práv a mezinárodních povinností, a nesmí být nesprávně vykládány jako řešení našich problémů na trhu práce;

35.

uznává, že je zapotřebí rychle a řádně posoudit a ověřit akademické a profesní dovednosti a kvalifikace státních příslušníků třetích zemí, neboť je prioritní, aby se mohli zapojit do trhu práce nebo do přípravy na povolání prostřednictvím odborného vzdělávání. Proto je mimo jiné důležité vypracování návrhů Komise v rámci její nové agendy dovedností pro Evropu (11);

36.

v souvislosti s přezkumem směrnice o modré kartě (12) zdůrazňuje, že pro naše evropské hospodářství je důležité, abychom přilákali vysoce kvalifikované pracovní síly pro skutečně volná pracovní místa;

37.

vítá, že se dne 16. března 2016 uskutečnila trojstranná sociální vrcholná schůzka týkající se uprchlické krize, ale požaduje, aby se zapojila také oblast vzdělávání, neboť je důležitým partnerem, který by mohl pomoci posunout diskusi o integraci (do trhu práce) dopředu;

38.

znovu opakuje, že je třeba jasně rozlišovat mezi (ekonomickými) migranty a uprchlíky nebo osobami, kterým byla přiznána doplňková ochrana, zejména při politické diskusi o přístupu k základním službám, jelikož tyto různé cílové skupiny mají odlišné potřeby a je nutné k nim přistupovat zásadně odlišným způsobem. Zdůrazňuje však, že nutnost umožnění úspěšné integrace se týká všech státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU;

39.

zdůrazňuje, že je na členských státech, aby uspořádaly své systémy sociálního zabezpečení, a bere na vědomí politickou diskusi v několika členských státech, v jejímž rámci je upřednostněna zásada pojištění a v důsledku toho se volí postupné zavádění určitých sociálních práv i pro státní příslušníky třetích zemí na základě odvedených příspěvků;

40.

požaduje, aby se v rámci zdravotní péče věnoval větší důraz na aspekt duševního zdraví, který může být obzvláště důležitý při přijímání a integraci uprchlíků s válečnými nebo jinými traumatickými zkušenostmi, zejména dětí a mladých lidí;

41.

je si vědom toho, že členské státy mají právo od migrantů, kteří nemají právo na ochranu podle mezinárodního práva, žádat, aby se po svém příchodu do hostitelské společnosti o sebe postarali a nevyužívali systému sociálního zabezpečení;

42.

upozorňuje, že je třeba věnovat stále dostatečnou pozornost sociálnímu bydlení, a to bez ohledu na skutečnost, že by se nájemníci, ať jsou státními příslušníky třetích zemí či nikoli, měli stát soběstačnými a měli by být schopni nalézt ubytování na soukromém trhu;

43.

vítá skutečnost, že Komise zaujímá pozici, že integrační politika nesmí být uskutečňována na úkor politiky zaměřené na jiné zranitelné skupiny hostitelské společnosti;

44.

vítá skutečnost, že se Komise v této části svého akčního plánu zabývá aktivním občanství, neboť státní příslušníci třetích zemí nezůstávají novými napořád, ale mají se stát nehledě na svou národnost co nejrychleji součástí hostitelské společnosti, a vyzývá proto nejen k integrační politice, ale také k občanské integraci a formování společnosti;

45.

souhlasí s Komisí, že integrace se netýká pouze jazyka a nalezení práce, ale také aktivní účasti ve společnosti a občanské společnosti. Je to o to důležitější, že začleňování státních příslušníků třetích zemí nemá být nabízeno a sledováno pouze ze strany politiky, ale musí do něj být zapojena i občanská společnost;

46.

domnívá se, že kromě formální výuky úředních jazyků hostitelské společnosti v rámci vzdělávání je pro státní příslušníky třetích zemí nezbytným neformálním rámcem pro používání těchto nových jazyků a pro jeho procvičování interakce s občanskou společností a státní příslušníci třetích zemí se tak velmi praktickým způsobem s těmito jazyky sblíží;

47.

spolu s Komisí je přesvědčen o tom, že když jsou státní příslušníci třetích zemí zapojeni do občanské společnosti hostitelské společnosti, je podporován dialog a vzájemné porozumění mezi státními příslušníky třetích zemí a hostitelskou společností, dochází k lepšímu přijetí ze strany hostitelské společnosti a k omezení diskriminace a rasismu;

48.

podporuje výzvu Komise členským státům, aby zajistily výkon práv na ochranu proti diskriminaci a rasismu, a požaduje účinnou politiku rovných příležitostí a nediskriminace v zájmu posílení společného občanství;

49.

vítá úsilí, které Komise při přeměně stávající sítě národních kontaktních míst pro integraci na evropskou integrační síť vynaložila na intenzivnější sdílení osvědčených postupů, zejména v oblasti spolupráce s občanskou společností a místními a regionálními orgány;

50.

vyzývá Komisi, aby se evropská integrační síť stala platformou, která bude podporovat společnou a odpovědnou činnost mezi různými vnitrostátními, regionálními a místními úrovněmi při definování integračních politik a při koordinaci a rozdělení pravomocí (13);

51.

bez ohledu na to, že se jedná o pravomoci členských států, lituje, že členské státy v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020 vyčlenily prostřednictvím svých národních programů méně prostředků na integraci v Azylovém, migračním a integračním fondu (AMIF), zatímco potřeby jasně vzrostly, v neposlední řadě v souvislosti se stávající migrační, azylovou a humanitární krizí;

52.

vítá skutečnost, že se Komise snaží zvýšit v návrhu rozpočtu na rok 2017 finanční podporu EU členským státům na integrační politiku prostřednictvím AMIF;

53.

je přesvědčen, že je třeba nalézt synergie mezi různými evropskými fondy, které mohou podpořit integrační politiky. V prvé řadě se samozřejmě jedná o AMIF, ale také v rámci následujících fondů je třeba umožnit určité integrační projekty: Fond pro vnitřní bezpečnost (ISF), Evropský sociální fond (ESF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) (14);

54.

vyzývá Evropskou komisi, aby zvážila vytvoření konkrétního tematického cíle integrace v rámci politiky soudržnosti po roce 2020, aby se zajistilo účinnější a cílenější soustředění prostředků ESI fondů na integrační projekty. Pokud jde o programové období 2014–2020, měly by být řídicím orgánům poskytnuty další, co nejjasnější a nejpodrobnější pokyny týkající se činností v oblasti integrace, které lze financovat z fondů ESI;

55.

vyzývá k zajištění toho, aby členské státy, místní a regionální orgány a občanská společnost měly co nejjednodušší cestu k předkládání návrhů vnitrostátních programů v rámci jednotlivých fondů, a proto vítá návrh Komise, aby se upřednostňovalo používání mechanismů partnerství;

56.

vyzývá k širšímu a cílenějšímu využívání iniciativy Interreg při podpoře integračních projektů, a to i prostřednictvím úpravy pravidel a priorit příslušných operačních programů. Zdůrazňuje zásadní úlohu evropské územní spolupráce při zlepšování integračních politik, zejména na místní úrovni, prostřednictvím podpory součinnosti a výměny osvědčených postupů;

57.

vyzývá Komisi, aby snížila nadměrnou administrativu a byrokracii v rámci kontrolních mechanizmů u různých evropských fondů, které jsou využívány na projekty v oblasti integrace, aby tak členské státy a místní a regionální orgány mohly všechnu energii věnovat integračním politikám na místní úrovni, aniž by byl dotčen oprávněný přísný dohled, který zajišťuje, že jsou veřejné prostředky vynakládány účinně;

58.

vyzývá Komisi, aby cílený přístup, kterým se vyznačuje integrační politika, byl uplatněn také u kontrolních mechanismů v rámci různých evropských fondů, které podporují projekty v oblasti integrace, aniž by byl dotčen oprávněný přísný dohled, který zajišťuje, že jsou veřejné prostředky vynakládány účinně;

59.

znovu připomíná, že skutečná integrační politika se provádí v prvé řadě na místní a regionální úrovni, která je nejpříměji konfrontována s výzvami a příležitostmi integrace;

60.

vyzývá proto Komisi, aby zohlednila specifické potřeby místních a regionálních orgánů a aby je také v porovnání s minulostí rozsáhleji zapojila a podporovala při integrační politice, jež je vypracována, vedena a podporována na evropské úrovni;

61.

vyzývá Komisi, aby vybídla členské státy a regiony k provádění opatření ve prospěch integrace, zejména pokud jde o vzdělávání a odbornou přípravu, začlenění do trhu práce a trhu s bydlením, a aby podporovala výměnu osvědčených postupů, které se již uplatňují v regionech, jež zavedly integrační opatření, jako je decentralizované přijímání, a finančně je přitom podporovala;

62.

vyzývá v této souvislosti Komisi, aby Výbor regionů jakožto poradní orgán EU, který je složen ze zástupců evropských regionálních a místních orgánů, považovala za privilegovaného partnera, ale podporovala i jiné formy partnerství s místními a regionálními orgány, jejich sdruženími nebo jinými partnerstvími, sítěmi a platformami (například Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst, Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství, smíšené poradní výbory, pracovní skupiny, Konference okrajových a přímořských regionů, Rada evropských obcí a regionů atd.), aby získala co nejvíce informací ze strany místních a regionálních orgánů;

63.

vyzývá Komisi, aby Výbor regionů aktivně zapojila do své podpory osvědčených postupů a do jejich sdílení s místními a regionálními orgány, zejména v oblasti integrační politiky před odchodem a příchodem a integrační politiky v oblasti vzdělávání, trhu práce a odborné přípravy, přístupu k základním službám, aktivní účasti a sociálního začleňování. V této souvislosti poukazuje mimo jiné na srovnávací studii v oblasti integrační politiky, která byla vypracována pro Výbor regionů (15);

64.

vyzývá Komisi, aby i nadále dosahovala pokroku v otázce nezletilých osob bez doprovodu, jejíž řešení spadá do pravomoci některých regionů, a vyzývá ji také k tomu, aby členské státy vybízela ke sdílení zátěže a odpovědnosti na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni. Proto s napětím očekáváme novou komplexní strategii Komise, jež má být prováděna v návaznosti na akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014), aby byla zohledněna situace pohřešovaných dětí a dětí bez doprovodu;

65.

vítá konkrétní odkaz Komise na síť SHARE a projekt „Share City Curriculum“ (16), v jehož rámci dostanou místní a regionální orgány přístup k souboru nástrojů, které jim pomohou s integračními opatřeními v hostitelské společnosti v souvislosti se znovuusídlováním uprchlíků;

66.

vyzývá Komisi, aby Výbor regionů aktivně zapojila do nové evropské integrační sítě, do Evropského fóra pro migraci, do partnerství v oblasti integrace státních příslušníků třetích zemí v rámci městské agendy EU (17) a do hodnocení a dalšího sledování takzvaných ukazatelů integrace.