23.7.2016

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 269/1

---

OZNÁMENÍ KOMISE

Pokyny k zajištění dodržování Listiny základních práv Evropské unie při provádění evropských strukturálních a investičních fondů („ESI fondy“)

(2016/C 269/01)

Obsah

1.

Úvod

1

2.

Obsah a právní postavení Listiny základních práv Evropské unie

2

2.1

Obsah Listiny

2

2.2

Právní postavení a použitelnost Listiny

3

2.2.1

Právní postavení Listiny

3

2.2.2

Použitelnost Listiny

3

3.

Provádění evropských strukturálních a investičních fondů a Listina

3

3.1

Stanovování intervenční strategie ESI fondů a vypracovávání programových dokumentů (příprava strategického rámce politik, dohod o partnerství, programů atd.)

4

3.2

Zřizování systémů řízení, monitorování a kontroly

5

3.3

Provádění programů a realizace konkrétních opatření uvedených v popisu projektu pro práce uskutečňované při provádění ESI fondů

5

3.4

Použitelnost Listiny v souvislosti s politikou soudržnosti: proč je Listina významná pro státní orgány spravující ESI fondy?

6

4.

Jak hodnotit dodržování Listiny – kontrolní seznam k základním právům

6

Přílohy

—

Příloha I – Příklady provádění právních předpisů EU členskými státy v souvislosti s ESI fondy

—

Příloha II – Základní práva v EU mimo rámec Listiny

—

Příloha III – Klíčové otázky

1.   ÚVOD

Listina základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) se v EU stala právně závaznou se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost v prosinci 2009 a nyní má stejnou právní sílu jako Smlouvy o EU. Dodržování základních práv zakotvených v Listině je tedy zákonnou povinností pro orgány, instituce, agentury a úřady EU při veškerých jejich činnostech a pro členské státy při provádění práva Unie.

Účelem těchto pokynů je poskytnout členským státům vysvětlení důležitosti zajištění dodržování Listiny základních práv Evropské unie při provádění evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) a poskytnout praktický nástroj – „kontrolní seznam základních práv“ –, který členským státům pomůže zjistit soulad prováděcích opatření ESI fondů s ustanoveními Listiny.

Tyto pokyny obsahují vysvětlení týkající se obsahu, právního postavení a použitelnosti Listiny na obecné rovině, jakož i v rámci ESI fondů. Vysvětlují také její vynucování v souvislosti s ESI fondy a možné důsledky nesouladu s Listinou. Tyto pokyny zahrnují rovněž doporučení pro příslušné subjekty ohledně toho, jak provádět posouzení souladu činností s Listinou, a určují činnosti v rámci ESI fondů, které jsou považovány za činnosti provádění práva Unie.

2.   OBSAH A PRÁVNÍ POSTAVENÍ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE

2.1   Obsah Listiny

Listina zahrnuje práva a zásady ve vztahu k šesti tématům: důstojnost, svobody, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví, jak jsou shrnuty v níže uvedené tabulce:

Hlava I „Důstojnost“ (články 1–5): — lidská důstojnost, právo na život, právo na nedotknutelnost lidské osobnosti, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákaz otroctví a nucené práce;

Hlava II „Svobody“ (články 6–19): — právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochrana osobních údajů, právo uzavřít manželství a právo založit rodinu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a informací, svoboda shromažďování a sdružování, svoboda umění a věd, právo na vzdělání, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, svoboda podnikání, právo na vlastnictví, právo na azyl, ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání;

Hlava III „Rovnost“ (články 20–26): — rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost, rovnost žen a mužů, práva dítěte, práva starších osob, začlenění osob se zdravotním postižením;

Hlava IV „Solidarita“ (články 27–38): — právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na přístup ke službám zaměstnanosti, ochrana v případě neoprávněného propuštění, slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci, rodinný a pracovní život, sociální zabezpečení a sociální pomoc, ochrana zdraví, přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele;

Hlava V „Občanská práva“ (články 39–46): — právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách, právo na řádnou správu, právo na přístup k dokumentům, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv, petiční právo, volný pohyb a pobyt, diplomatická a konzulární ochrana;

Hlava VI „Soudnictví“ (články 47–50): — právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů, právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin.

Text Listiny se nachází zde:

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:12012P/TXT

Vysvětlení k Listině základních práv poskytuje vodítko k významu ustanovení Listiny a nachází se zde:

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32007X1214(01).

S cílem přispět k většímu povědomí o základních právech vyvinula Agentura pro základní práva (FRA) uživatelsky přívětivý on-line nástroj nazvaný Charterpedia, který slučuje mezinárodní, unijní a vnitrostátní ústavní právo v oblasti základních práv související s tématy, kapitolami a články Listiny (1).

2.2   Právní postavení a použitelnost Listiny

2.2.1   Právní postavení Listiny

Lisabonská smlouva přiznala Listině stejnou právní sílu, jakou mají smlouvy o EU. Listina je právně závazná a dodržování základních práv zakotvených v Listině je zákonným požadavkem.

Podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou její ustanovení určena orgánům, institucím, úřadům a agenturám EU v souladu se zásadou subsidiarity a členským státům tehdy, když provádějí právo Unie. V důsledku toho musí při přijímání a provádění předpisů v souladu se svými pravomocemi respektovat práva a dodržovat zásady zakotvené v Listině a podporovat jejich uplatňování. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii a čl. 51 odst. 2 Listiny stanoví, že ustanovení Listiny v žádném případě nerozšiřují pravomoci Unie, jak jsou vymezeny ve Smlouvách.

Požadavek dodržovat práva vymezená v Listině je závazný pro členské státy pouze tehdy, když jednají v rámci působnosti práva Unie. Pokud jde o členské státy, Listina se vztahuje na všechny „subjekty pod kontrolou státu“. Vztahuje se tedy jak na ústřední orgány, tak i na regionální, místní a jiné orgány veřejné správy při provádění práva Unie.

V souvislosti s prováděním ESI fondů spadají do působnosti práva Unie veškeré kroky učiněné členským státem v zájmu provádění platných předpisů. Listina se může vztahovat na ty příjemce ESI fondů, bez ohledu na jejich právní formu, kteří byli na základě opatření přijatého členským státem určeni jako odpovědní za poskytování veřejné služby pod kontrolou státu a kteří mají k tomuto účelu zvláštní pravomoci mimo ty, které vyplývají z běžných předpisů použitelných pro vztahy mezi jednotlivci.

Zatímco dodržování základních práv zakotvených v Listině je zákonným požadavkem, žádná zákonná povinnost přijmout aktivní opatření na podporu práv zakotvených v Listině z ní nevyplývá. Členské státy jsou nicméně vedeny k tomu, aby tato opatření přijaly, pokud si to přejí.

2.2.2   Použitelnost Listiny

Podle ustanovení čl. 51 odst. 1 je Listina určena členským státům výhradně tehdy, když uplatňují právo Unie.

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, která tato ustanovení vykládá, pojem „členské státy provádějící právo Unie“ neznamená, že členské státy automaticky provádějí právo Unie, když poskytují podporu v rámci ESI fondů, a to bez ohledu na to, jaká jsou „vnitrostátní opatření“ či „vnitrostátní právní předpisy“ v pozadí aktu napadeného stěžovatelem či žadatelem.

Aby bylo možné určit, zda určité vnitrostátní opatření spadá pod uplatňování práva Unie, je podle Soudního dvora „třeba kromě dalších skutečností ověřit:

—	zda má dotčená vnitrostátní právní úprava za cíl provádět ustanovení práva Unie,

—	jakou má tato právní úprava povahu,

—	zda tato vnitrostátní právní úprava sleduje jiné cíle, než které zahrnuje právo Unie, i když může toto právo nepřímo ovlivnit,

—	zda existuje zvláštní ustanovení práva Unie v této oblasti nebo způsobilé ji ovlivnit.“

Výše uvedené odůvodnění se použije obdobně na jakákoli vnitrostátní opatření provádějící právo Unie, ať už jsou legislativní, nebo ne.

Soudní dvůr dále potvrdil, že jak v rámci politiky soudržnosti, tak v jiných oblastech vyžaduje pojem „provádění práva Unie“ určitý stupeň souvislosti, která jde nad rámec příbuznosti dotyčných oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou.

Důsledkem této judikatury je nutnost přezkoumat, zda je v praxi vnitrostátní opatření určeno k provádění ustanovení práva Unie.

Provádění práva Unie v souvislosti s prováděním ESI fondů je vysvětleno níže v oddílu 3 a v příloze I.

3.   PROVÁDĚNÍ EVROPSKÝCH STRUKTURÁLNÍCH A INVESTIČNÍCH FONDŮ A LISTINA

V souvislosti s prováděním politiky soudržnosti se ustanovení Listiny základních práv Evropské unie použijí za níže uvedených podmínek.

Zásada zákazu diskriminace (nebo také nediskriminace) byla v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (2) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“) posílena zavedením předběžné kontroly existence opatření k zajištění jejího dodržování.

Podle článku 7 nařízení (EU) č. 1303/2013 musí členské státy a Komise zajistit dodržování zásady rovnosti žen a mužů a nediskriminace po celou dobu přípravy a provádění programů.

Pokud jde o zásadu zákazu diskriminace na základě zdravotního postižení a zásadu začlenění osob se zdravotním postižením, je třeba poznamenat, že EU je smluvní stranou Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) (3). Právní důsledky, které ratifikace UNCRPD Unií má na řízení ESI fondů, jsou popsány níže v příloze II.

Ustanovení čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č. 1303/2013 vyžaduje, aby Komise a členské státy zajistily, aby podpora z ESI fondů byla v souladu s příslušnými politikami a horizontálními zásadami, mimo jiné podle článku 7 nařízení (EU) č. 1303/2013, a prioritami Unie.

Právní rámec použitelný pro politiku soudržnosti byl dále posílen tak, aby zajistil, že členské státy mají zavedený systém pro vyřizování stížností, včetně stížností týkajících se údajných porušení Listiny základních práv.

V souvislosti s ESI fondy mohou být ustanovení práva Unie, která odůvodňují použití Listiny, nalezena v těchto nařízeních a směrnicích EU:

1.	nařízení o společných ustanoveních;

2.	nařízení týkající se jednotlivých fondů;

3.	nařízení Komise v přenesené pravomoci a prováděcí nařízení přijatá na základě nařízení o společných ustanoveních a nařízení týkajících se jednotlivých fondů;

4.

další nařízení a směrnice EU, které jsou použitelné pro činnosti členských států při provádění ESI fondů. Identifikace vnitrostátních opatření k provádění veškerých dalších nařízení a směrnic, které jsou použitelné pro činnosti členských států při provádění ESI fondů, by byla nad rámec účelu těchto pokynů. Vnitrostátní orgány však mají povinnost dodržovat Listinu rovněž v tomto kontextu.

V oblasti ESI fondů členské státy provádějí právo Unie při stanovování intervenční strategie ESI fondů a vypracovávání programových dokumentů (1), při zřizování systémů řízení, monitorování a kontroly (2), při provádění programů (3) na základě souboru právních předpisů zmíněných výše v bodech 1 až 3. Členské státy by tedy měly zajistit soulad s Listinou v těchto fázích  (4):

3.1   Stanovování intervenční strategie ESI fondů a vypracovávání programových dokumentů (příprava strategického rámce politik, dohod o partnerství, programů atd.)

Má se za to, že členské státy jednají v rámci práva Unie, pokud přijímají zákony nebo vypracovávají dokumenty vyplývající z povinnosti obsažené v nařízení o společných ustanoveních nebo některém ze souvisejících aktů v přenesené pravomoci či prováděcích aktů. To zahrnuje například vypracovávání dohody o partnerství či operačních programů.

Při vypracovávání takovýchto dokumentů je třeba, aby členské státy s pomocí „kontrolního seznamu základních práv“ zajistily, že obsah těchto dokumentů je v souladu s ustanoveními Listiny. Obsah dokumentů by měl dodržovat práva chráněná Listinou a zásady v ní obsažené.

Nejvýznamnějšími právy a zásadami v tomto ohledu jsou rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, rovnost žen a mužů, začlenění osob se zdravotním postižením, právo na vlastnictví a ochrana životního prostředí.

3.2   Zřizování systémů řízení, monitorování a kontroly

Má se za to, že členské státy jednají v rámci práva Unie, pokud zřizují struktury a postupy vyžadované nařízením o společných ustanoveních pro řízení, monitorování a kontrolu ESI fondů, nebo když to není výslovně vyžadováno, pokud zavádějí takovéto struktury v zájmu provádění nařízení o společných ustanoveních, předpisů specifických pro jednotlivé fondy nebo souvisejících aktů v přenesené pravomoci či prováděcích aktů. To zahrnuje určení orgánů a zprostředkujících subjektů, pracovních ujednání mezi nimi, zřízení monitorovacího výboru a přijetí příslušných příruček s postupy.

Při tom by orgány členských států měly zajistit dodržování práv a zásad zakotvených v Listině. Nejvýznamnějšími ustanoveními jsou v tomto ohledu zejména články 7, 8, 41 a 47 Listiny.

Článek 47 přiznává právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces včetně práva každého být vyslechnut. Článek 7 se týká respektování soukromého a rodinného života. Článek 8 se zabývá ochranou osobních údajů a článek 41 se týká povinností správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.

Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces musí být zaručeno v průběhu všech postupů, které jsou zavedeny k uplatnění ustanovení nařízení o společných ustanoveních, předpisů specifických pro jednotlivé fondy nebo souvisejících aktů v přenesené pravomoci či prováděcích aktů.

Například předmětem věci Soudního dvora Evropské unie C-562/12 Liivimaa Lihaveis MTÜ v. Eesti-Läti programmi 2007–2013 Seirekomitee bylo následující nastavení v rámci estonsko-lotyšského programu přeshraniční spolupráce: Seirekomitee, orgán složený ze zástupců obou členských států, přijal konečné rozhodnutí o kvalitativním hodnocení projektových žádostí v rámci tohoto programu. Tento výbor rovněž přijal programovou příručku, která stanoví, že rozhodnutí výboru nelze napadnout před vnitrostátním soudem. Ačkoliv přijetí programové příručky nebylo výslovně uvedeno ani v příslušných právních předpisech pro programové období 2007 – 2013, ani v prováděcích předpisech EU, Soudní dvůr dospěl k závěru, že příručka byla zjevně přijata s úmyslem provádět právní předpisy EU a že byla závazná pro jakoukoli osobu, která chtěla získat podporu v rámci zmíněného programu. Z toho důvodu byla v tomto případě Listina, včetně článku 47, považována za použitelnou. Soudní dvůr rozhodl, že vyloučení rozhodnutí o zamítnutí grantu ze soudního přezkumu před vnitrostátním soudem, jak to provedla programová příručka, je v rozporu s článkem 47.

Pokud jde o organizování partnerství, mezi nejvýznamnější práva a zásady zakotvené v Listině patří: zákaz diskriminace, jazyková rozmanitost, rovnost žen a mužů a začlenění osob se zdravotním postižením, zatímco v souvislosti s formulováním například pravidel členství by bylo nezbytné věnovat pozornost zejména právům a zásadám, jako jsou zákaz diskriminace, jazyková rozmanitost a rovnost žen a mužů.

Pokud jde o funkce a povinnosti monitorovacího výboru v rámci systémů řízení, monitorování a kontroly, nejvýznamnější práva a zásady zakotvené v Listině by zahrnovaly ochranu osobních údajů, zákaz diskriminace, jazykovou rozmanitost, rovnost žen a mužů, začlenění osob se zdravotním postižením, rovnost před zákonem a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces.

3.3   Provádění programů a realizace konkrétních opatření uvedených v popisu projektu pro práce uskutečňované při provádění ESI fondů

Provádění programů vyžaduje, aby řídicí orgány či zprostředkující subjekty (5) podnikly určité kroky. Tyto kroky, například zveřejnění výzvy k předkládání návrhů, výběr operací, podpis grantových dohod, sledování provádění, kontrola žádostí příjemců o platby, provádění ověřování na místě, dozor nad prací zprostředkujících subjektů, zasílání žádostí o platbu, vypracovávání a předkládání zpráv, jsou činnostmi při provádění práva Unie.

Odpovědnost certifikačních orgánů stanovená v článku 126 nařízení o společných ustanoveních rovněž představuje přijímání opatření k provádění práva Unie. Totéž platí i pro auditní orgány při vypracovávání auditní strategie, provádění auditu, vypracovávání výroku auditora a kontrolních zpráv.

Navíc jak je vysvětleno v kapitole 2.2, Právní postavení Listiny, se Listina může vztahovat na určité příjemce, jsou-li naplněny podmínky uvedené v kapitole 2.2 (Členský stát přijme opatření, na jehož základě se tito příjemci, bez ohledu na svou právní formu, stanou odpovědnými za poskytování veřejné služby pod kontrolou státu. K tomuto konkrétnímu účelu mají zvláštní pravomoci mimo ty, které vyplývají z běžných předpisů použitelných pro vztahy mezi jednotlivci) (6).

Při plnění svých úkolů by měly vnitrostátní orgány zajistit, aby práva a zásady zakotvené v Listině byly dodržovány, přičemž nejvýznamnějšími právy a zásadami zakotvenými v Listině v tomto ohledu jsou právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, ochrana osobních údajů, rovnost před zákonem a rovnost žen a mužů, zákaz diskriminace a práva dítěte, začlenění osob se zdravotním postižením a vysoká úroveň ochrany životního prostředí, jazyková rozmanitost, bezpečné pracovní podmínky, svoboda projevu a informací, svoboda shromažďování a sdružování, právo na vzdělání, svoboda podnikání, právo na vlastnictví, ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání, respektování soukromého a rodinného života.

3.4   Použitelnost Listiny v souvislosti s politikou soudržnosti: proč je Listina významná pro státní orgány spravující ESI fondy?

Porušení základního práva zakotveného v Listině je předmětem soudního přezkumu před soudy členských států a Soudním dvorem Evropské unie.

Ustanovení práva EU a vnitrostátního práva založeného na právu Unie musí být vykládána v souvislosti se závazky vyplývajícími z Listiny tak, aby byla uplatněna Listinou zaručená práva. V případě, že má vnitrostátní soud pochybnosti o použitelnosti Listiny nebo o správném výkladu jejích ustanovení, může – a v případě, že se jedná o vnitrostátní soud poslední instance, musí – požádat Soudní dvůr Evropské unie o vydání rozhodnutí o předběžné otázce. Odpověď Soudního dvora Evropské unie pak umožní vnitrostátnímu soudu vydat rozhodnutí v dané věci. Vnitrostátní soudy tohoto postupu pravidelně využívají. Napomáhá to rozvoji judikatury související s Listinou a posiluje úlohu vnitrostátních soudů při jejím prosazování.

Komise, jakožto strážkyně Smluv, má pravomoc pokusit se o zastavení porušování Listiny. Může zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům, které nedodržují ustanovení Listiny.

Jelikož se Listina vztahuje na členské státy výhradně tehdy, když uplatňují právo Unie, Komise nemůže zahájit řízení o nesplnění povinnosti pro nesoulad vnitrostátních právních předpisů s Listinou, pokud dané vnitrostátní právní předpisy neprovádějí právo EU. V případech, na které se Listina nevztahuje, jsou základní práva nadále zaručena na vnitrostátní úrovni, a to na základě ústav či ústavních tradic členských států a mezinárodních úmluv, které členské státy ratifikovaly a jejichž dodržování je zaručeno vnitrostátními soudy.

V souvislosti s ESI fondy navíc článek 6 nařízení (EU) č. 1303/2013 vyžaduje, aby byly operace podporované z ESI fondů v souladu s platným právem Unie a členských států týkajícím se jeho uplatňování. Pokud některý členský stát nedodržuje správně Listinu při podnikání kroků či opatření k provádění práva Unie, mohlo by dojít k nesrovnalosti způsobené hospodářským subjektem (čl. 2 bod 36 nařízení o společných ustanoveních). Komise proto v případě potřeby použije prostředky, které má k dispozici, aby zajistila, že využívání finančních prostředků EU je v souladu s Listinou tam, kde se použije, a to včetně přerušení platebních lhůt, pozastavení plateb a finančních oprav, jakož i řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Povinnost vnitrostátních orgánů zajistit dodržování a ochranu základních práv je obzvláště důležitá s ohledem na stížnosti, které mohou členské státy obdržet ve vztahu k možnému porušení Listiny. K otázce monitorování používání a provádění Listiny v členských státech se vztahuje povinnost členských států vyplývající z čl. 74 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních, aby existovala účinná opatření pro přezkum stížností týkajících se ESI fondů předložených právnickými či fyzickými osobami. Stížnosti týkající se ESI fondů lze rovněž zaslat přímo Komisi.

4.   JAK HODNOTIT DODRŽOVÁNÍ LISTINY – KONTROLNÍ SEZNAM K ZÁKLADNÍM PRÁVŮM

Vnitrostátní orgány odpovědné za provádění ESI fondů jsou vyzvány k pečlivému posouzení toho, zda kroky a opatření (jimi plánované nebo již přijaté) spadají do působnosti práva Unie, a k zjištění toho, jestli mohou mít nějaký vliv na základní práva zakotvená v Listině.

Tento kontrolní seznam je navržen jako praktický nástroj napomáhající k provedení tohoto posouzení, jeho použití nicméně není povinné.

I.   ZKONTROLOVAT – zda je předpokládaný vnitrostátní krok či opatření opatřením, které spadá pod provádění práva Unie, a tedy i do oblasti použitelnosti Listiny

Poznámka: tato kontrola není nezbytná pro kroky a dokumenty uvedené v těchto pokynech jako provádějící právo Unie.

a)	Zkontrolujte, zda existuje v právu Unie závazek jiný než vyplývající z Listiny, který se na vnitrostátní krok či opatření vztahuje.

b)	Pokud takový závazek v právu Unie existuje, zkontrolujte, zda je vnitrostátní krok či opatření určeno k jeho provedení.

II.   ZKONTROLOVAT – zda nedochází k porušení základních práv

1.	Jaká základní práva jsou dotčena? (Kontrola plánovaného kroku či opatření s ohledem na základní práva zakotvená v Listině, jakož i „klíčové otázky k dopadu“ v příloze III poskytují prvotní informace o tom, která základní práva budou dotčena.)

2.	Jsou dotyčná práva právy absolutními? (Příkladem je zákaz mučení a zákaz otroctví a nevolnictví.)

Pokud je učiněn závěr, že zkoumaný krok či opatření omezuje absolutní právo, měl by být vyřazen již v této fázi, neboť absolutní práva nesmí být omezována, a další analýza podle bodů 3 – 6 není zapotřebí.

3.	Jaký je dopad plánovaného kroku či zvažovaného opatření na základní práva? Tento krok se zaměřuje na identifikaci jakýchkoli pozitivních (podpora základních práv) či negativních dopadů (omezení základních práv) pro všechny jednotlivé zúčastněné strany.

4.	Má plánovaný krok či opatření jak prospěšný, tak i negativní dopad v závislosti na dotčených základních právech (například negativní dopad na svobodu projevu a zároveň prospěšný dopad na duševní vlastnictví)?

Pokud analýza ukáže, že plánovaný krok či opatření nebude mít žádný významný dopad na základní práva nebo bude mít pouze pozitivní dopad na základní práva, není třeba pokračovat v analýze podle bodů 5 a 6. Pokud identifikujete negativní dopady, zvažte následující:

5.	Byly by omezení či negativní dopad na základní práva stanoveny právními předpisy, a to jasným a předvídatelným způsobem?

6.

Zda jakékoli takovéto omezení či negativní dopad: — skutečně splňuje určitý cíl obecného zájmu Unie nebo chrání práva a svobody druhých (V tomto kroku by mělo být určeno, o jaký cíl obecného zájmu či o jaký cíl v zájmu ochrany práv a svobod druhých jde.), — je nezbytné k dosažení požadovaného cíle? (Tento krok by měl přezkoumat, zda je dané opatření vhodné a účinné k dosažení sledovaného cíle, aniž by překračovalo rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení. Proč není k dispozici stejně účinné, ale méně narušující opatření?), — je přiměřené sledovanému cíli, — zachovává podstatu dotčených základních práv.

Je-li možné odpovědět na všechny tyto otázky kladně, pak lze omezení dotčeného základního práva považovat za oprávněné.

Pro ilustraci použití tohoto kontrolního seznamu viz níže konkrétní příklad jeho použití na základě skutečností z věci C-401/11 Blanka Soukupová v. Ministerstvo zemědělství a posouzení Soudního dvora Evropské unie v rozsudku ze dne 11. dubna 2013.

Dotčený členský stát zřídil program podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu pro zemědělce spolufinancovaný Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem (EZOZF). Pojem „důchodový věk“, na základě kterého je možné se do programu zapojit, byl vymezený ve vnitrostátním právu. Vnitrostátní právní úprava stanovila důchodový věk, který se lišil v závislosti na pohlaví žadatele, a v případě žen také na počtu vychovaných dětí.

Při použití kontrolního seznamu pro tento konkrétní případ je třeba analyzovat tyto otázky:

1.

Jaká základní práva jsou dotčena? Program podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu má vliv na zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace zakotvené v článku 20, čl. 21 odst. 1 a článku 23 Listiny.

2.

Jsou dotyčná práva právy absolutními? Ne, práva zakotvená v článku 20, čl. 21 odst. 1 a článku 23 Listiny nejsou absolutní práva.

3.

Jaký je dopad plánovaného kroku či zvažovaného opatření na základní práva? Tento krok se zaměřuje na identifikaci jakýchkoli pozitivních (podpora základních práv) či negativních dopadů (omezení základních práv) pro všechny jednotlivé zúčastněné strany. Vzhledem k tomu, že se „obvyklý věk odchodu do důchodu“ stanoví rozdílně v závislosti na pohlaví žadatele o podporu z titulu předčasného odchodu do důchodu v zemědělství, a v případě žadatelek též v závislosti na počtu dětí, které dotyčná vychovala, má program podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu negativní dopad na zásadu rovného zacházení s muži a ženami a staví ženy-zemědělkyně určitým způsobem do nevýhodné pozice vůči mužům-zemědělcům.

4.

Má plánovaný krok či opatření jak prospěšný, tak i negativní dopad v závislosti na dotčených základních právech? Plánovaný krok má výhradně negativní dopad na dané právo, a to zejména pro ženy, které vychovaly více dětí. Ženy, které vychovaly více dětí, mají objektivně kratší dobu na podání žádosti o registraci do programu podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu, než jakou mají muži nebo ženy, které vychovaly méně dětí.

5.

Byly by omezení či negativní dopad na základní práva stanoveny právními předpisy, a to jasným a předvídatelným způsobem? Ano, pojem „obvyklý věk odchodu do důchodu“ byl vymezen ve vnitrostátním právu.

6.

Zda jakékoli takovéto omezení či negativní dopad: — skutečně splňuje určitý cíl obecného zájmu Unie nebo chrání práva a svobody druhých? Ne, rozdíl v zacházení nesplňuje cíl obecného zájmu Unie, ani nechrání práva a svobody druhých. — je nezbytné k dosažení požadovaného cíle? (Tento krok by měl přezkoumat, zda je dané opatření vhodné a účinné k dosažení sledovaného cíle, aniž by překračovalo rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení. Proč není k dispozici stejně účinné, ale méně narušující opatření?) Ne, toto opatření není nezbytné k dosažení požadovaného cíle, kterým je podporovat tyto zemědělce bez ohledu na jejich pohlaví a počet vychovaných dětí, aby ukončili zemědělskou činnost předčasně as konečnou platností, s cílem lépe zajistit životaschopnost zemědělských podniků. Tito zemědělci, muži i ženy, mají nárok na tuto podporu, pokud s konečnou platností ukončili veškerou obchodní zemědělskou činnost poté, co se zemědělství věnovali po dobu 10 let před ukončením činnosti, a v době ukončení byli starší 55 let, ale nedosáhli obvyklého věku pro odchod do důchodu. Požadovaného cíle lze dosáhnout rovněž bez rozlišování na základě pohlaví či počtu vychovaných dětí. Jelikož není možné odpovědět na tyto otázky kladně, omezení dotčeného základního práva (rovné zacházení) nelze považovat za oprávněné, a proto představuje porušení článku 20, čl. 21 odst. 1 a článku 23 Listiny.

---

(1)  https://infoportal.fra.europa.eu/InfoPortal/infobaseFrontEndCountryHome.do?btnCountryLinkHome_1

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).

(3)  Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (přijata usnesením Valného shromáždění OSN 61/106 ze dne 13. prosince 2006. V platnost vstoupila dne 3. května 2008 po dvacáté ratifikaci) – https://www.un.org/development/desa/disabilities/conference-of-states-parties-to-the-convention-on-the-rights-of-persons-with-disabilities-2.html

(4)  Příklady činností členských států, které spadají pod provádění práva Unie, jsou uvedeny v kontextu právního rámce pro programové období 2014 – 2020. Nicméně od roku 2009 musí být ustanovení Listiny použita mimo jiné v souvislosti s prováděním ESI fondů za podmínek uvedených v těchto pokynech.

(5)  Například místní akční skupiny uvedené v čl. 34 odst. 1 a článku 125 nařízení o společných ustanoveních jednající jako zprostředkující subjekty.

(6)  Kontrolní seznam uvedený v kapitole 4 těchto pokynů může být použit k posouzení, zda určité činnosti těchto příjemců představují činnosti spadající pod provádění práva Unie.

---

---

---

---