Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62016CN0240

Věc C-240/16 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 26. dubna 2016 Vedranem Vidmarem a dalšími proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 26. února 2016 ve věci T-507/14, Vedran Vidmar a Darko Graf v. Evropská komise

Úř. věst. C 251, 11.7.2016, p. 13–14 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

11.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 251/13


Kasační opravný prostředek podaný dne 26. dubna 2016 Vedranem Vidmarem a dalšími proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 26. února 2016 ve věci T-507/14, Vedran Vidmar a Darko Graf v. Evropská komise

(Věc C-240/16 P)

(2016/C 251/15)

Jednací jazyk: chorvatština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Vedran Vidmar, Saša Čaldarević, Irena Glogovšek, Gordana Grancarić, Martina Grgec, Ines Grubišić, Sunčica Horvat Peris, Zlatko Ilak, Mirjana Jelavić, Romuald Kantoci, Svjetlana Klobučar, Ivan Kobaš, Tihana Kušeta Šerić, Damir Lemaić, Željko Ljubičić, Gordana Mahovac, Martina Majcen, Višnja Merdžo, Tomislav Perić, Darko Radić, Damjan Saridžić (zástupce: D. Graf, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Navrhovatelé navrhují, aby Soudní dvůr:

zrušil v celém rozsahu rozsudek, který vydal Tribunál Evropské unie dne 26. února 2016 ve věci T-507/14, a vyhověl žalobním návrhům, které v rámci řízení v prvním stupni uvedli navrhovatelé ve své žalobě ze dne 1. července 2014, jakož i uložil Evropské komisi povinnost nahradit v celém rozsahu náklady řízení, které všichni navrhovatelé vynaložili v rámci tohoto řízení,

podpůrně zrušil v celém rozsahu rozsudek, který Tribunál Evropské unie vydal dne 26. února 2016 ve věci T-507/14, a vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí, jakož i uložil Evropské komisi povinnost nahradit v celém rozsahu náklady řízení, které všichni navrhovatelé vynaložili v rámci tohoto řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelé zpochybňují tyto body napadeného rozsudku:

bod 40, ve kterém je uvedeno, že aktivní protiprávní jednání orgánů Unie je pouze jedním z prvků, které jsou potřebné k založení mimosmluvní odpovědnosti Unie, jelikož toto tvrzení Tribunálu je v rozporu s článkem 340 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie a judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 19. května 1992, Mulder a další v. Rada a Komise, C-104/89 a C-37/90, EU:C:1992:217),

bod 47, v němž na rozdíl od ustanovení článku 36 a přílohy VII Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky (dále jen „akt o přistoupení“) byly závazky, které přijala Chorvatská republika ve vztahu k Unii během přístupových jednání s Unií, nesprávně nazvané jako „zásady“, jelikož v daném případě nejde o zásady, ale o 11 konkrétních závazků Chorvatska vůči Unii, které v celém rozsahu vstoupily v platnost dne 9. prosince 2011,

body 48 až 52, neboť článek 36 a příloha VII bod 1 aktu o přistoupení vstoupily v platnost 9. prosince 2011, zatímco strategie pro reformu justice Chorvatské republiky na období od roku 2011 do roku 2015 ze dne 15. prosince 2010 a revidovaný akční plán chorvatské vlády pro reformu justice ze dne 20. května 2010 byly účinné a platné, takže následné zrušení těchto aktů Chorvatskem, které předtím výslovně schválila Komise ve bodě 3 své souhrnné monitorovací zprávy týkající se Chorvatska ze dne 10. října 2012, v níž byla Chorvatsku uložena povinnost přijmout novou právní úpravu v oblasti nuceného výkonu rozhodnutí, bylo v rozporu s obecnými zásadami ochrany legitimního očekávání a právní jistoty, jelikož pokud jde o navrhovatele, zrušení těchto aktů mělo zjevný zpětný účinek, a jelikož po 9. prosinci 2011 Chorvatsko přijalo ne novou strategii pro reformu justice, ale pouze strategii rozvoje soudního systému na období od roku 2013 do roku 2018, takže poslední strategie pro reformu justice, kterou přijalo Chorvatsko, byla přesně ta, která vstoupila v platnost dne 9. prosince 2011 (viz například rozsudky ze dne 30. ledna 1974, Louwage v. Komise, 148/73, EU:C:1974:7, body 12 a 28; ze dne 17. prosince 1998, Embassy Limousines & Services v. Parlament, T-203/96, EU:T:1998:302, body 74 až 88, a ze dne 14. května 1975, CNTA v. Komise, 74/74, EU:C:1975:59, body 41 až 44), přičemž uvádí, že Tribunál tím, že v bodě 53 napadeného rozsudku uvedl, že „Nelze […] z toho vyvodit, že chorvatské orgány […] měly pravomoc změnit strategii pro reformu justice na období od roku 2011 do roku 2015 a akční plán z roku 2010. Vzhledem k ustanovení aktu o přistoupení, zejména s ohledem na jeho článek 36 a přílohu VII, tyto orgány měly povinnost dodržovat nejen závazek č. 1, ale i všechny ostatní závazky stanovené v uvedené příloze“, potvrdil opodstatněnost tohoto návrhu na náhradu škody,

body 54 až 57 a body 59 až 63 týkající se toho, že Komise nesplnila svou povinnost podle článku 36 aktu o přistoupení, a to dohlížet na to, aby Chorvatsko plnilo svůj závazek podle přílohy VII bodu 3 aktu o přistoupení, tedy nadále zvyšovat účinnost soudnictví, jelikož z příloh žaloby vyplývá, že Komise poskytla své monitorovací tabulky za období od 1. září 2012 do 28. února 2013, přičemž do nich zadala nesprávné údaje pocházející od chorvatského ministerstva spravedlnosti v souvislosti s klesajícím počtem nevyřízených sporů a exekučních řízení, které jsou vedeny u chorvatských městských soudů a obchodních soudů, bez jakéhokoli ověření technickou nebo početní analýzou, čímž se dopustila závažné nedbalosti ve vztahu k důležitosti vyhotovení těchto tabulek,

bod 68, jelikož Komise tím, že porušila svou povinnost podle článku 36 odst. 1 a 2 aktu o přistoupení, a to dohlížet na to, aby Chorvatsko plnilo svůj závazek týkající se zahájení činnosti soudních exekutorů dne 1. ledna 2012, rovněž porušila svou povinnost dohlížet v souladu s článkem 17 Smlouvy o EU na uplatnění Smlouvy o přistoupení Chorvatské republiky, která je jednou ze základních smluv Unie,

body 69 až 82 z důvodu, že následná shodující se a výslovná jednání Komise nebyla nezbytná pro účely založení legitimního očekávání navrhovatelů po 9. prosinci 2011, protože v daném případě legitimní očekávání navrhovatelů vzniklo v období, které předcházelo tomuto dni.


Top