18.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 136/12

1)

Je v kontextu úvěrové smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem, která obsahuje předem připravenou klauzuli o omezení poklesu sjednané běžné úrokové sazby (klauzule o minimálním úroku), která nebyla individuálně sjednána, a která byla do předmětné smlouvy začleněna nedostatečně jasným a pro spotřebitele do té míry nesrozumitelným způsobem, že ji soud považuje za zneužívající, slučitelný s čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (1) výklad pojmu „nezavazuje spotřebitele“, podle kterého prohlášení zneužívající povahy uvedené klauzule soudem může vést k tomu, že plnění poskytnutá v minulosti spotřebitelem podnikateli v důsledku použití této klauzule nebudou vrácena?

2)

V případě, že výše uvedený výklad bude shledán slučitelným s čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS, je výše uvedený výklad týkající se účinků prohlášení zneužívající povahy klauzule, jako je výše uvedená klauzule, slučitelný s pojmem „přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání nepřiměřených podmínek [zneužívajících klauzulích] ve smlouvách“ obsaženým v čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13/EHS?

3)

V případě, že výše uvedené výklady nejsou slučitelné s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13/EHS, je v rozporu s „požadavkem dobré víry“ vložení klauzulí, které definují hlavní předmět smlouvy a jsou formulovány nedostatečně jasným a srozumitelným způsobem, do smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem vždy a v každém případě, nebo má být porušení zásady dobré víry posouzeno ve vztahu k jiným okolnostem? Jaké okolnosti má v posledně uvedeném případě hodnotit vnitrostátní soud, když zjistí přítomnost klauzule definující hlavní předmět smlouvy, jež byla formulována nejasně a nesrozumitelně, aby mohl zásadu dobré víry považovat za neporušenou? A konkrétně, lze mezi takové okolnosti zahrnout existenci vnitrostátních právních či správních předpisů, které v obecné rovině upravují platnost tohoto typu „klauzulí o minimálním úroku“?

4)

Je v rámci řízení, jako je probíhající řízení, v němž byla podána individuální žaloba směřující k prohlášení neplatnosti „klauzule o minimálním úroku“ považované za málo transparentní, výklad omezující navrácení částek, které spotřebitel zaplatil podnikateli na základě uvedené klauzule, jež byla soudem prohlášena za zneužívající, který je založen na riziku vážného narušení hospodářského veřejného pořádku, slučitelný s formulací „nezavazuje spotřebitele“ obsaženou v čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS, když rozsudek vydaný soudem nevytváří překážku věci rozsouzené pro ostatní spotřebitele nacházející se ve stejné situaci?