17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/13

1.

vítá žádost evropského komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova, aby se Výbor regionů zapojil do tohoto procesu. Komisař naznačil, že tento proces je jeho hlavní prioritu pro rok 2015;

2.

souhlasí s uvedeným cílem, kterým je jednodušší rámec společné zemědělské politiky (SZP) vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti odvětví zemědělství, úsporám času a snížení nákladů u všech aktérů SZP včetně zemědělců, hospodářských subjektů a orgánů veřejné správy;

3.

je toho názoru, že přidanou hodnotou příspěvku VR je orientace na územní aspekty SZP a podpora subsidiarity spolu s víceúrovňovou správou, protože významná část SZP je realizována prostřednictvím místních a regionálních orgánů;

4.

má v úmyslu zformulovat nejen krátkodobé návrhy, které mohou zlepšit stávající režim a současně zajistit plnění cílů SZP a zaručit právní jistotu příjemcům, ale rovněž má v úmyslu použít toto stanovisko jako odrazový můstek k zahájení diskusí ve VR o budoucnosti SZP po roce 2020;

5.

podporuje další liberalizaci a zjednodušování SZP a nepřeje si návrat neúspěšných opatření, která se vyskytla v minulosti a která izolovala zemědělce a trh, ale trvá na tom, že by se tak nemělo dít na úkor potravinového zabezpečení nebo schopnosti zemědělců získat spravedlivý příjem za své dodávky výrobků na trh;

6.

připomíná, že jedním ze specifických rysů nové SZP je výrazný nárůst decentralizace. Obsahuje řadu ustanovení, jež jsou ponechána na rozhodnutí členských států a v mnoha případech regionálních orgánů: otázky, jako např. rozhodnutí o tom, kolik prostředků přesunout z pilíře 1 Přímé platby do pilíře 2 Rozvoj venkova, definice aktivního zemědělce, minimální požadavky pro přímé platby, dobrovolná podpora vázaná na produkci, zavedení stropů pro přímé platby a regionalizace patří mezi desítky záležitostí, o nichž rozhodují členské státy a regiony;

7.

konstatuje, že členské státy si vyžádaly odchylky a výjimky, které významně přispěly ke stávajícím problémům souvisejícím s nárůstem složitosti SZP;

8.

připomíná, že již ve svém stanovisku CdR 65/2012 doporučil, aby byla v rámci reformy vyšší měrou uplatňována subsidiarita, a členským státům a regionům se tak zaručila větší flexibilita. Nicméně vyšší míra subsidiarity, víceúrovňová správa a územní soudržnost by neměly vyústit do stavu, kdy SZP bude příliš roztříštěná a nebude moci být realizována jako jednotná politika EU;

9.

domnívá se, že zásadní zatěžkávací zkouškou pro jakékoli další zjednodušení SZP bude situace, kdy členské státy, regiony a místní orgány dostanou pravomoce, aby byly flexibilnější, pokud jde o provádění a spolehlivost kontroly, a to dokud nedojde k narušení rovných podmínek v celé EU, které společná zemědělská politika jako politika EU zajišťující cíle na úrovni EU musí zabezpečit;

10.

varuje, že zjednodušení SZP nelze nyní provést způsobem, který by narušil poskytování řady veřejných statků, zejména v oblasti životního prostředí, které by SZP měla zajistit;

11.

trvá na tom, že jakékoli zjednodušení pravidel SZP musí i nadále vést k zajištění konkurenceschopné produkce potravin, zatímco zemědělci mohou na trhu dosáhnout spravedlivého výdělku, zemědělci a obce budou motivovány k poskytování veřejných statků, jako je ochrana životního prostředí, sociální začlenění a služby v oblastech venkova, a obce budou mít pravomoce poskytnout jim prostředky s cílem diverzifikovat hospodářskou činnost, a snížit tak vylidňování;

12.

trvá na potřebě většího souladu a doplňkovosti SZP a jiných politik EU, jako je politika v oblasti životního prostředí (a finančních prostředky na ochranu životního prostředí). Nejvíce je zapotřebí lepšího souladu mezi rozvojem venkova a ostatními evropskými strukturálními a investičními fondy (ESI), které dohromady tvoří společný strategický rámec na základě obecných cílů politik strategie Evropa 2020;

13.

domnívá se, že vyjednávací síla zemědělců vůči ostatním subjektům v potravinovém řetězci (především dodavatelům vstupů, maloobchodníkům a zpracovatelskému průmyslu) musí být posílena a současně se musí zlepšit transparentnost trhu, aby primární producenti dostávali spravedlivější podíl z tržní ceny. Musí být zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž, tudíž vyzýváme Komisi, aby prozkoumala všechny případy potenciálního zneužití kupní síly v potravinovém řetězci;

14.

je přesvědčen, že při probíhajícím přezkumu pravidel SZP zahrnujícím více než 200 právních předpisů týkajících se rovněž oblastí zaměřených na životní prostředí (plochy využívané v ekologickém zájmu), režimu základní platby pro zemědělce, společné organizace trhu nebo pravidel pro zeměpisná označení, je nezbytné příjemcům zaručit právní jistotu a předvídatelnost;

15.

domnívá se, že největší přidanou hodnotou zjednodušení SZP by bylo cílené snížení administrativní zátěže pro zemědělce a příjemce, jako jsou venkovské komunity, lepší srozumitelnost právního rámce, zajištění většího souladu mezi oběma pilíři SZP a současné zabezpečení řádného řízení finančních prostředků SZP;

16.

doporučuje efektivnější přístup ke sdílení údajů a integrovaných řešení v oblasti informačních technologií, jako jsou elektronické formuláře a databáze, které mohou plnit úlohu jednotného kontaktního místa, jež sníží zátěž zemědělců, správců půdy a řídících orgánů spojenou s vyplňováním formulářů. To vyžaduje předchozí posouzení rizik ohledně toho, co a jaká data mohou být sdílena, a také to vyžaduje zapojení Komise a orgánů kontroly včetně Evropského účetního dvora, aby se následně zabránilo problémům v průběhu auditu;

17.

vítá vytvoření skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení fondů ESI a skutečnost, že zvláštní pozornost by měla být věnována dopadu na příjemce. Navrhuje, aby jedním z členů byl zástupce Výboru regionů. Tento zástupce bude konzultovat komisi NAT, národní delegace ve VR a jmenovací orgány, jakož i sítě VR pro oblast subsidiarity a strategii Evropa 2020 a bude jim zpětně podávat zprávy;

18.

připomíná, že SZP je v období 2014–2020 i nadále rozdělena na velký pilíř 1 se zaměřením na přímé platby a menší pilíř 2 zaměřený na rozvoj venkova. Protože se o převodech mezi pilíři rozhoduje na vnitrostátní nebo regionální úrovni, jedná se o vítaný krok z hlediska subsidiarity, ale současně to také zapříčinilo velmi složitou situaci v celé EU. Ve svém stanovisku CdR 65/2012 VR podporuje možnost převést až 10 % finančních prostředků z prvního do druhého pilíře, spíše než naopak;

19.

poznamenává, že bylo dosaženo pokroku při zajišťování hranice mezi pilíři, ale nadále trvá jasné překrývání v otázkách, jako jsou oblasti s přírodními omezeními, ochrana životního prostředí a podpora mladých zemědělců, i ve vztahu mezi pilířem 2 a jinými ESI fondy;

20.

domnívá se, že v ideálním případě by k takovému překrývání docházet vůbec nemělo a možná po roce 2020 by mohl existovat nástroj politiky EU zaměřený na podporu produkce potravin, jiný nástroj pro zajištění udržitelného rozvoje a třetí, který by dal pravomoce obcím, aby se v rámci diverzifikace zaměřily na jiné činnosti než zemědělskou produkci, přičemž by tyto nástroje měly být ve vzájemném souladu a nepřekrývat se. Nicméně v současné době by se zjednodušení mělo soustředit na snížení těchto překryvů a zajištění toho, aby stávající pravidla účinně zabránila situaci, kdy by příjemci obdrželi „dvojí financování“ ze dvou pilířů za stejnou činnost;

21.

trvá na tom, aby Komise v průběhu celého období hrála aktivní a podpůrnou úlohu a kriticky posuzovala výběr původně učiněný členskými státy a řídícími orgány a aby tak usnadnila změnu těchto priorit v průběhu období, pokud nemají skutečnou přidanou hodnotou, a současně zajistila, aby tyto změny v průběhu programu nenarušily právní jistotu příjemců;

22.

je přesvědčen, že navzdory tomu, že ekologizace SZP je jednou z hlavních inovací nového programového období, její provádění je často vnímáno jako příliš složité a výklad Komise jako velmi rigidní, zejména ohledně postupů rovnocenných s postupy ekologizace a rovněž pokud jde o akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty Komise, které jdou daleko nad rámec znění nařízení;

23.

poukazuje na obavy, že poskytování důkazů týkajících se diverzifikace plodin, četnosti inspekcí, minimální rozlohy plochy nebo pravidel o zachování trvalých travních porostů je pro příjemce příliš zatěžující;

24.

zdůrazňuje, že SZP musí být spravedlivá pro všechny zemědělce. Nicméně přírodní podmínky, výrobní náklady a všeobecná životní úroveň nejsou všude v Evropě stejné a musí být zohledněny při přerozdělování podpory. Proto se domnívá, že podpora by měla odrážet rozmanitost zemědělství v EU;

25.

připomíná své stanovisko CdR 65/2012, ve kterém požadoval větší subsidiaritu, aby místní a regionální orgány měly pravomoc iniciovat a řídit cílená environmentální opatření včetně uzavírání územních smluv v partnerství s místními zemědělci a environmentálními a socioekonomickými zúčastněnými stranami a v rámci kategorií opatření určených pro všechny zemědělské podniky;

26.

zdůrazňuje, že důvěryhodnost SZP může být zajištěna pouze v případě, kdy nejenže podporuje produkci potravin, příjmy pro zemědělce a rozvoj venkova, ale plní rovněž cíle v oblasti biologické rozmanitosti a klimatu;

27.

konstatuje, že SZP je druhou nejvyšší položkou v rozpočtu EU a má silný územní rozměr a společně s regionální politikou je hlavním nástrojem ke splnění závazků EU v oblasti životního prostředí;

28.

obává se, že vzhledem ke způsobu, jakým byla ekologizace navržena, nebude s to plně rozvinout svůj potenciál, například velká většina zemědělských podniků v EU nemusí mít plochy využívané v ekologickém zájmu;

29.

připomíná, že mezi příjemci zároveň panují značné obavy z toho, že pravidla ekologizace jsou velmi složitá, což je často od udržitelných zemědělských postupů spíše odrazuje, než aby je to stimulovalo;

30.

je nicméně toho názoru, že zjednodušení pravidel ekologizace v rámci SZP nemůže být záminkou pro oslabení cílů v oblasti ochrany životního prostředí. Změny pravidel by měly vycházet z vědeckých zkušeností, aby bylo zajištěno, že tyto změny jsou ekologicky vhodné, a z těchto zkušeností by rovněž měl vycházet rozsah všech nových změn v administrativních postupech pro příjemce, aby se snížila jejich regulační zátěž;

31.

připomíná, že stávající pravidla SZP umožňují přijetí opatření rovnocenných s opatřeními v rámci ekologizace, a domnívá se, že tato rovnocenná opatření mohou být za určitých okolností přiměřenou alternativou, pokud zlepší nebo alespoň neoslabí výsledky SZP v oblasti životního prostředí;

32.

domnívá se, že součástí kontrol a dodržování předpisů týkajících se ekologizace by měla být přiměřenost, která by umožnila vyšší úroveň tolerance u méně závažných přestupků, v případě špatných klimatických podmínek a neočekávaných událostí, které příjemci nemohou ovlivnit. To je obzvláště důležité zejména v prvních letech po zavedení nových pravidel SZP, kdy riziko chyb bude pravděpodobně vysoké a to i proto, že pokyny řídících orgánů a Komise byly vypracovány opožděně;

33.

navrhuje větší flexibilitu při mapování tak, aby příjemce nemusel vykazovat všechny prvky v dotčené oblasti a zamezilo se tak nadměrnému vykazování;

34.

připomíná, že jednou z hlavních změn v nových pravidlech SZP je snaha zajistit, aby ze SZP měli prospěch pouze ti zemědělci, kteří skutečně obdělávají půdu, a nikoli ti, kteří jsou běžně známi pod označením „slipper farmers“, což Výbor žádal již ve svém předchozím stanovisku CdR 65/2012;

35.

konstatuje, že ačkoli se tak děje prostřednictvím pravidel podmíněnosti stanovujících příjemci, aby doložil minimální intenzitu chovu, existují obavy, že takto formulovaná pravidla stále ponechávají prostor pro neaktivní zemědělce, aby i nadále přijímali platby v rámci SZP;

36.

je však znepokojen tím, že současná pravidla a definice týkající se aktivních zemědělců jsou velmi složité a měly by být objasněny. Členským státům by mělo být umožněno, aby kritéria pro aktivní zemědělce stanovily samy, za předpokladu, že budou dodrženy obecné zásady unijního práva;

37.

podporuje zvláštní uznání drobných zemědělců v mezích SZP, jelikož v několika členských státech EU tvoří velmi výraznou část pracovních míst na venkově, přičemž již dříve navrhl jako zjednodušující opatření, aby byl práh minimální podpory zvýšen na 1  000 EUR;

38.

domnívá se, že mladí zemědělci jsou vedoucí silou, pokud jde o rozmanitost hospodářských a environmentálních výsledků jak v zemědělských podnicích, tak v širší venkovské komunitě;

39.

doporučuje, aby byla finanční a právní ustanovení nové SZP přezkoumána, aby skutečně přitáhla mladé zemědělce, kteří by zahájili činnost. Musí být flexibilnější při uznávání úlohy mladých zemědělců v rámci současné právní a ekonomické reality (převod nároků, starší zemědělci, kteří začali se zemědělskou činností teprve nedávno atd.) v případech, kdy mladí zemědělci zahajují svou kariéru společně se staršími rodinnými příslušníky nebo jinými podnikateli na venkově;

40.

poznamenává, že existují různé procentní podíly v nařízení (5 %) a v nařízení v přenesené pravomoci (3 %) definující, kdy by měly být stanoveny sankce. Všeobecně se má za to, že 3 % míra je nepřiměřená;

41.

je znepokojen tím, že navzdory deklarovaným cílům nové SZP týkajícím se snižování regulačních předpisů na úrovni EU Komise zvýšila produkci prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci, přičemž pokyny často považuje za rovnocenné právním předpisům;

42.

trvá na tom, že je třeba zabránit ukládání povinností, které jdou nad rámec pravidel EU (tzv. gold plating), zaváděním dalších vnitrostátních nebo regionálních pokynů. V tomto ohledu pozdní vypracování pokynů ze strany Komise samo o sobě přispívá ke složitosti SZP, což do budoucna zvyšuje pravděpodobnost rizika auditu;

43.

domnívá se, že i když pokyny nebo právní předpisy EU poskytují určitou míru flexibility, vnitrostátní a řídící orgány by měly odolat pokušení vydávat příliš normativní, obtížně ověřitelná ustanovení;

44.

žádá, aby probíhající proces přezkumu nástrojů SZP byl proveden za použití nových kritérií stanovených v agendě ke zlepšování právní úpravy a v Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), která Komise nedávno formulovala;

45.

domnívá se, že stejně jako v případě jiných fondů EU má SZP i nadále víceúrovňovou úroveň auditu, často s odlišnými výklady. Pro vnitrostátní, regionální a místní orgány, ale především pro příjemce, tak vzniká právní nejistota;

46.

je toho názoru, že v rámci SZP by se mělo ke kontrolám a auditu přistupovat přiměřeněji a podle výsledků, přičemž je třeba se více zaměřit na zlepšení a zabezpečení toho, aby v SZP bylo dosaženo zřejmých výsledků, a méně se soustředit na sankce. Jedním z klíčových kritérií zjednodušení pro příjemce, včetně místních a regionálních orgánů, je snížení počtu potřebných kontrol; stávajících 5 % kontrol na místě je často vnímáno jako příliš zatěžující;

47.

je zastáncem flexibilnějšího, přiměřenějšího a na riziku založeného přístupu ke kontrolám tak, aby při jedné návštěvě mohl být proveden více než jeden typ kontroly a v odůvodněných případech bylo použito včasné oznámení, aby tyto kontroly mohly být provedeny efektivně a jen omezeně narušily každodenní práci zemědělců a dalších příjemců. Pokud existuje vysoká pravděpodobnost výskytu chyb, mohlo by docházet k předběžným kontrolám s cílem zvýšit dodržování pravidel a zodpovědnost příjemce;

48.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že nový článek 9 horizontálního nařízení o SZP zvýší roční kontrolní zátěž, a zdůrazňuje potřebu snížit na minimum další vnitrostátní pravidla auditu. Ta by měla být posuzována z hlediska rizik, pokud jde o jejich soulad s pravidly a postupy auditu EU, a musí být vypracována na základě předchozího doporučení auditorů EU;

49.

trvá na tom, že budoucí přístup k auditu založený na rizicích by měl být dále rozvíjen s cílem dospět ke scénáři, podle něhož by v případě, kdy vnitrostátní a regionální orgány budou schopny prokázat, že mají vnitrostátní kontrolní systém, nebude ze strany Komise nebo Evropského účetního dvora zapotřebí žádných dalších auditů EU, kromě velmi výjimečných namátkových kontrol, aby bylo zajištěno, že vnitrostátní kontrolní systém zůstává stabilní;

50.

je znepokojen, že kontrolní režim bude nyní de facto více zatěžující, a je přesvědčen, že řídící a kontrolní orgány musí od rané fáze návrhu režimů spolupracovat tak, aby se tomu zabránilo a předešlo se pozdějším rozporům a nutnosti provádět četné kontroly ze strany různých orgánů pro tutéž činnost. Vzhledem k pomalému tempu zavádění režimů SZP je to v mnoha zemích a regionech stále možné;

51.

domnívá se, že dodržování pravidel lze zlepšit prostřednictvím větší transparentnosti procesu auditu, kdy Komise již v rané fázi procesu zveřejní svá auditní zjištění a zpřístupní výsledky dohodovacích a odvolacích řízení ihned po jejich uzavření;

52.

domnívá se, že ačkoli nová společná organizace trhu byla sama o sobě obrovským krokem ke zjednodušení, kdy došlo k nahrazení předchozích 21 společných organizací trhu a odstranění 81 právních předpisů, stále existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o snížení počtu a rozsahu zpráv, které je třeba předkládat Komisi;

53.

konstatuje, že v mnoha členských státech nelze chápat jako venkovské oblasti pouze zemědělské oblasti, neboť jsou zároveň místem drobného podnikání mimo produkci potravin, stejně jako oblastmi pro usídlení;

54.

připomíná předchozí stanoviska, v nichž VR považoval za nezbytné, v souladu s obecnými cíli územní soudržnosti EU, vyhradit na rozvoj venkova dostatečnou část finančních prostředků navýšením Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), aby byl zajištěn harmonický a integrovaný rozvoj těchto oblastí, včetně poskytování místní infrastruktury: podpory malých a středních podniků, obnovy vesnic a větší hospodářské diverzifikace;

55.

trvá na tom, že je třeba uplatnit celostní politiku rozvoje venkova, která rovněž zajistí přístup k ostatním ESI fondům s cílem dosáhnout priorit společného strategického rámce strategie Evropa 2020;

56.

v této souvislosti lituje, že investice do rozvoje venkova se i nadále zaměřují na podobné zemědělské činnosti, které jsou již podporovány v rámci prvního pilíře, a vyzývá Komisi, aby v tomto období využila pravděpodobný přezkum programů rozvoje venkova k tomu, aby řídící orgány od těchto zásahů odradila, pokud neprokázaly dostatečnou přidanou hodnotu ve smyslu plnění cílů strategie Evropa 2020 a z hlediska diverzifikace a předání pravomocí venkovským komunitám;

57.

je znepokojen tím, že došlo k výraznému zpoždění při schvalování programů rozvoje venkova, a to dokonce v rámci rozpočtu na rok 2014, jehož prostředky musí být převedeny do následujících let;

58.

konstatuje, že závažným důvodem tohoto zpoždění je vnitřní koordinace mezi generálními ředitelstvími, přičemž schválení často závisí na rychlosti nejpomalejšího úředníka v rámci přezkumu konzultací mezi jednotlivými útvary. Řešením by do budoucna mohlo být, aby v průběhu schvalování programů rozvoje venkova byli do DG AGRI dočasně vysláni úředníci z jiných generálních ředitelství;

59.

domnívá se, že vzhledem k pomalému tempu Komise při předkládání pokynů a právních předpisů v přenesené pravomoci by v rámci projednávání programů rozvoje venkova bylo rozumné, aby Komise nevyžadovala jejich předkládání, dokud nebudou uvedená pravidla EU vypracována. To sice neomezí zpoždění při schvalování programů, ale zjednodušilo by to jejich projednávání;

60.

poznamenává, že nástroj Komunitně vedený místní rozvoj překonal předchozí iniciativu LEADER a dal pravomoci místním komunitám nejen prostřednictvím EZFRV, ale i tří dalších ESI fondů. VR ve svém stanovisku CdR 1684/2012 označil komunitně vedený místní rozvoj za jeden z přelomových bodů současného programového období;

61.

vyjadřuje nicméně politování nad tím, že ačkoli v některých členských státech, regionech a místních orgánech bude komunitně vedený místní rozvoj použit ve velké míře, v mnoha dalších bude použit v podstatě ve stejném rozsahu jako předchozí iniciativa LEADER zaměřená na EZFRV;

62.

je přesvědčen, že je to pro venkovské komunity promarněná příležitost a přisuzuje to špatné koordinaci mezi fondy ESI, rozdílným pravidlům ohledně výkaznictví a auditu platným pro každý fond, která jsou často tvořena na odlišných řídících a ministerských úrovních. Stejně tak je znepokojen skutečností, že nová kontrolní pravidla týkající se komunitně vedeného místního rozvoje jsou pro odpovědné subjekty a místní akční skupiny ještě větší zátěží;

63.

trvá na tom, že by mělo být uznáno, že ve většině případů je to místní orgán, který zabezpečí, že místní akční skupiny dokážou komunitně vedený místní rozvoj realizovat;

64.

vyjadřuje proto znepokojení nad tím, že by občas v praxi nebyla při přijímání rozhodnutí místních akčních skupin přísně uplatňována 51 % většina hlasů pro neveřejné členy a že by obce a odpovědné orgány byly za to postihovány, a proto trvá na tom, aby takový postih byl přiměřený, pokud odpovědné subjekty mohou prokázat, že do rozhodování místní akční skupiny zapojily soukromé a občanské skupiny;

65.

konstatuje, že pravidla týkající se maximálního počtu členů místních akčních skupin a minimální velikosti rozpočtu místních akčních skupin poskytují členským státům určitou míru diskreční pravomoci v odůvodněných případech se odchýlit od pokynů Komise, ale lituje, že tato diskreční pravomoc nebyla dostatečně využita, což způsobilo, že některé oblasti související s místními akčními skupinami nejsou definovány tak, aby lépe odrážely stávající zeměpisné oblasti.