22.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 313/31

1.

zdůrazňuje, že cílem tohoto stanoviska je zhodnotit sjednané dohody o partnerství a operační programy z pohledu příjemců z řad místních a regionálních orgánů;

2.

zdůrazňuje klíčovou úlohu politiky soudržnosti v dosahování cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti stanoveného ve Smlouvě prostřednictvím snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. Z obecného hlediska jsou strukturální a investiční fondy ve všech členských státech fakticky hlavními nástroji Evropské unie na podporu harmonického celkového rozvoje;

3.

zdůrazňuje, že díky politice soudržnosti bylo od jejího zahájení dosaženo pokroku ve snižování rozdílů mezi evropskými regiony a v jejich rámci a tato politika umožnila omezit dopady současné hospodářské krize z hlediska soudržnosti od jejího propuknutí v roce 2008. Nicméně přetrvává značná nerovnováha, která je prohloubena stávající krizí. Na budoucí politiku soudržnosti musí být vyčleněny odpovídající prostředky, aby bylo možné tyto rozdíly ještě více snížit. Tyto cíle politiky se musí podle čl. 96 odst. 2 písm. a) nařízení o společných ustanoveních zakládat na potřebách regionů, měst a obcí v oblasti sociálního a hospodářského rozvoje;

4.

poukazuje na to, že po reformě v roce 2013 se výrazně změnil charakter politiky soudržnosti. VR je potěšen, že tato reforma posílila vazbu na priority EU (větší součinnost mezi politikou soudržnosti a strategií Evropa 2020). V novém programovém období 2014–2020 byly zavedeny nové prováděcí metody, nové nástroje a větší důraz na účelnost, účinnost a především na výsledky. VR zajímá, jak lze účelnost, účinnost a dopad evropských strukturálních a investičních fondů maximalizovat v praxi;

5.

s ohledem na probíhající proces přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období znovu zdůrazňuje, že je důležité přímo a funkčně propojit novou strategii a politiku soudržnosti a že je v této souvislosti rovněž zapotřebí silný územní rozměr a skutečné partnerství, což jsou hlavní faktory pro to, aby se všechny institucionální úrovně mohly zapojit do procesu reforem a aby bylo možné vybírat politiky a opatření;

6.

již nyní však spatřuje důvod ke znepokojení v tom, že pokyny Komise pro provádění politiky soudržnosti ani nadále nezohledňují cíl snížení administrativní a kontrolní zátěže. VR proto Komisi vyzývá, aby při dalším utváření správních a kontrolních systémů a provádění auditů upustila od dalších opatření, která by ještě více zvýšila administrativní zatížení správců a příjemců v členských státech a omezila by možný přínos evropských strukturálních a investičních fondů pro dosažení cílů strategie Evropa 2020;

7.

poznamenává, že byly rovněž posíleny vazby mezi politikou soudržnosti a dalšími politikami a iniciativami EU (politika rozvoje venkova, program Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy atd.). VR se domnívá, že se mělo udělat více pro zaručení dalšího vzájemného přizpůsobení všech politik a fondů EU s územním dopadem, a doufá, že by to mohlo mít pozitivní dopad na rozvoj regionů;

8.

vítá skutečnost, že se díky vytvoření společného strategického rámce sladily priority Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jež jsou v každém členském státě vyjádřeny prostřednictvím dohody o partnerství společné pro všechny tyto fondy. Jde nepochybně o velmi významný krok k dosažení větší soudržnosti politik. Výbor proto lituje, že tyto synergie nebyly dále plně využity v okamžiku sestavování operačních programů na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Zejména je nutné lépe koordinovat program rozvoje venkova s Evropským fondem pro regionální rozvoj, jelikož rozvoj venkova je nedílnou součástí regionálního rozvoje;

9.

souhlasí s tím, že by investiční strategie v rámci dohod o partnerství a operačních programů měly být rovněž komplexní a v souladu s národními programy reforem a měly by se zabývat reformami uvedenými v doporučeních pro jednotlivé země v rámci evropského semestru. V dobách hospodářské krize a rozpočtových škrtů je koordinace mezi rozpočtem EU a státními rozpočty zásadní pro zlepšování správy ekonomických záležitostí, transparentnosti a účinnosti veřejných výdajů;

10.

znovu opakuje, že první nová hlavní iniciativa Junckerovy Komise, tj. investiční plán pro Evropu, vyzdvihuje potenciál politiky soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti v Evropě, je však třeba připomenout, že investiční plán pro Evropu a politiky evropských strukturálních a investičních fondů (v oblasti soudržnosti, ale také rozvoje venkova, rybolovu atd.) se zaměřují na různé politické a institucionální úrovně, a musí se proto vzájemně posilovat i v oblasti zdrojů. Investiční plán pro Evropu musí být doplňkem ke stávajícím programům EU a tradičním činnostem Evropské investiční banky, přičemž je důležité, aby zdroje vyčleněné na strukturální fondy nebyly automaticky recyklovány do tohoto plánu;

11.

konstatuje, že pro úspěšné provádění politiky soudržnosti je zásadní strategické plánování. V tomto ohledu jsou nejdůležitějšími strategickými prvky politiky soudržnosti dohody o partnerství a operační programy, jelikož nastiňují, jak se mají strukturální a investiční fondy vynakládat v určitém členském státě nebo regionu. Lituje, že pozdní přijetí legislativního balíčku pro politiku soudržnosti a zkrácení a podcenění lhůt, jež členské státy a místní a regionální orgány potřebují při mimořádně komplexním plánování (s větším počtem nástrojů, úrovní i subjektů) při přijímání dohod o partnerství a operačních programů, vedly k přijetí zcela formálního partnerského postupu a zpožděnému zahájení nového programového období. Lituje, že pro přípravu dohod o partnerství nebyla vytvořena jasná jednotná metodika (metodiky), která by směřovala k naplňování cílů. Neexistence této metodiky způsobila, že každý členský stát přistupoval k vytváření dohody o partnerství zcela individuálně, takže tyto dohody nejsou navzájem porovnatelné a bude též obtížné je vzájemně mezi sebou porovnávat v jejich naplňování, zvláště co se týče realizování integrovaných územních investic, z hlediska účinného používání a vhodné struktury plnění a správy. Výbor navrhuje, aby se na období rozvojové politiky 2014–2020 vypracovala jednotná metodika pro změny dohod o partnerství;

12.

konstatuje, že provedl rozsáhlý průzkum online, o který se opírají názory vyjádřené v tomto stanovisku (1);

13.

žádá Evropskou komisi, aby při přípravě své zprávy o výsledku jednání o dohodách o partnerství a operačních programech, jež má být vydána do konce roku 2015, zohlednila postoj místních a regionálních orgánů vyjádřený v následujících odstavcích tohoto stanoviska;

14.

připomíná společné zásady a cíle stanovené v Listině víceúrovňové správy v Evropě, již Výbor regionů přijal 3. dubna 2014, jejichž smyslem je podpora inovativní a účinné politické a administrativní spolupráce mezi institucionálními aktéry a rozvoj demokratického zapojení občanů do evropských procesů a větší hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

15.

je potěšen, že se prostřednictvím reformy politiky soudržnosti posílila ustanovení týkající se partnerství. V článku 5 nařízení o společných ustanoveních se nyní uvádí: „V souvislosti s dohodou o partnerství a s každým jednotlivým programem naváže každý členský stát v souladu se svým institucionálním a právním rámcem partnerskou spolupráci s příslušnými regionálními a místními orgány.“ Kromě toho přijala Komise akt v přenesené pravomoci (evropský kodex chování pro partnerskou spolupráci), v němž popisuje, jak by se měla zásada partnerství uplatňovat, a který VR obzvláště vítá, jelikož jde o historicky první právně vynutitelný právní předpis EU týkající se víceúrovňové správy;

16.

domnívá se, že kvalita partnerství v oblasti evropských fondů má zásadní význam, a očekává, že v dohodách o partnerství a operačních programech budou zohledněny skutečné potřeby zjištěné na místní a regionální úrovni;

17.

zdůrazňuje, že účinné a dobře fungující partnerství znamená lépe zakotvená a účelná opatření, která vyhovují předpokladům a naplňují potřeby různých úrovní ve společnosti. V konečném důsledku to zároveň vede k účinnějšímu využívání fondů. V zemích, kde partnerství není řádně navázáno a je pouze povrchní, by Evropská komise měla rovněž pomoci při posuzování mechanismů, které by partnerství správně nasměrovaly, a předejít nepřiměřené a nadměrné složitosti a administrativní zátěži, které by mohly dále zpomalit provádění strukturálních a investičních fondů v celé EU;

18.

zdůrazňuje, že zásada partnerství není prázdný pojem, nýbrž předpoklad úspěchu politiky soudržnosti, zejména protože skutečné pravomoci jsou rozděleny mezi nejméně tři politické úrovně (EU, členské státy a místní a regionální orgány). Osvědčené postupy v oblasti zásady partnerství totiž vedou k:

19.

zdůrazňuje, že náležité uplatňování zásady partnerství pomáhá zvýšit účinnost výdajů EU, a odkazuje na analýzu Evropského účetního dvora, podle níž je „nižší účinnost výdajů EU důsledkem nesprávného posouzení potřeb, nejasných cílů, cílů a priorit, které jsou protichůdné nebo neslučitelné, a nevhodných postupů pro stanovení prioritních projektů, které by umožnily dosažení maximálního dopadu“. Skutečné partnerství může všechny tyto nedostatky napravit;

20.

je znepokojen tím, že zásada partnerství není uplatnitelná ve všech členských státech náležitým způsobem. Z jednání o dohodách o partnerství a operačních programech vyplynulo, že ačkoli byly místní a regionální orgány ve většině případů konzultovány, jejich zapojení nemělo formu plného partnerství v souladu s evropským kodexem chování pro partnerskou spolupráci. Výbor lituje, že místní a regionální orgány byly zřídkakdy dostatečně zapojeny do přípravy dohod o partnerství a operačních programů – často mají spíše úlohu zúčastněné strany než partnera (2). Evropská komise by měla rovněž zvážit mechanismy partnerství a délku fáze dialogu nutného u víceúrovňových institucionálních struktur, což by umožnilo hlubší a informovanější dialog odpovídající délce procesu, a vyvážila by se tak doba přijetí na evropské úrovni s dobou vnitrostátní prezentace programů;

21.

lituje, že před přípravou a schvalováním dohod o partnerství nebyla jasně definována metodika uplatnění integrovaných územních investic (ITI). Tím došlo k tomu, že každý stát přistupuje k ITI zcela odlišně, nebo vůbec. Tam, kde byl nástroj ITI v dohodě o partnerství využit, se však zpracovatelé jednotlivých ITI stále potýkají s nejasnostmi jak na národní úrovni, tak na úrovni EK. Toto je v řadě případů doprovázeno nevolí jednotlivých řídících orgánů do svých OP ITI vůbec zahrnout! Výbor regionů proto žádá EK, aby dohlédla na to, že v zemích, které se rozhodly nástroj ITI využít, bude jejich realizace umožněna ve všech OP, a to v adekvátní míře, a že budou urychleně vytvořeny adekvátní implementační a řídící struktury, tak aby bylo možné ITI skutečně využít a vytvořit synergické efekty;

22.

lituje, že před přípravou a schvalováním dohod o partnerství nebyla jasně definována míra, účel a metodika uplatnění územní dimenze. Zejména proto došlo k tomu, že každý stát přistupuje k zapracování územní dimenze zcela odlišně a v diametrálně různé míře. Tím se značně snižuje efekt, který by celoevropské uplatnění územní dimenze mohlo mít nejen pro realizaci strategie Evropa 2020, ale pro rozvoj EU obecně;

23.

žádá Evropskou komisi, aby místním a regionálním orgánům dala možnost vypracovat si své vlastní „regionální“ dohody o partnerství jako nedílnou součást obecné dohody o partnerství uzavřené na státní úrovni. Tímto způsobem Komise plně uzná článek 4 SEU, který respektuje vnitřní ústavní pořádek členských států, a zároveň maximálně naplní zásadu subsidiarity;

24.

žádá Evropskou komisi, aby při vyjednávání dohod o partnerství a operačních programů vystupovala jednotně, a poukazuje v této souvislosti na to, že si několik místních a regionálních orgánů stěžovalo, že různé útvary Evropské komise měly během jednání odlišné, někdy protichůdné požadavky, neodůvodněné skutečnými konkrétními potřebami nebo stávající legislativou. Vyzývá Komisi, aby zapojila v dřívější fázi jednání místní a regionální orgány, které připravují a provádějí významnou část programů, a již na samém počátku přípravy operačních programů poskytla jasný a standardní výklad základních ustanovení nařízení. Opožděné připomínky Komise k předloženým návrhům programů, jakož i krátká lhůta, která byla stanovena pro aktualizaci programů, ztížily politické ztotožnění na místní a regionální úrovni;

25.

zdůrazňuje, že osvědčené postupy v oblasti zásady partnerství vyžadují správný postoj a správnou správní kulturu spíše než uložení zákonem. Nesrovnalost mezi právním předpisem a kontextem, v němž má být aplikován, vede k přístupům spočívajícím v „odškrtnutí položky“ (3), což je v rozporu s cílem kvalitního a účinného programování a činí z něj pouhé administrativní břemeno brzdící využívání samotných fondů na území EU;

26.

proto se VR domnívá, že zásadu partnerství lze posílit tím, že Komise přispěje k přezkumu mechanismů fungování a nalezne osvědčené postupy, a to včetně posouzení časů pro dialog s ohledem na institucionální složitost a složitost programu. Vítá v této souvislosti fakt, že Evropská komise zahájila studii zásady partnerství a má v úmyslu pořádat pravidelná setkání v rámci „strukturovaného dialogu“ s cílem projednat uplatňování této zásady se zúčastněnými stranami. Zdůrazňuje, že VR jako orgán zastupující místní a regionální orgány musí být v tomto procesu klíčovým strategickým partnerem;

27.

doporučuje, aby Komise prošetřila zejména to, zda jsou zásada partnerství a územní rozměr dodrženy v národních programech vypracovaných v rámci politiky soudržnosti. Ve většině členských států existují tendence k jasnější centralizaci provádění politiky soudržnosti vedoucí k tvorbě národních programů na úkor regionálních. Hlavní účel politiky soudržnosti, tj. snížit regionální rozdíly a nevyváženost a podporovat regionální růst, musí být chráněn;

28.

poukazuje na to, že nižší než celostátní úroveň byla v roce 2013 odpovědná za 55 % celkových veřejných investic, a proto hraje významnou úlohu v podpoře hospodářského růstu v Evropě. V některých regionech jsou evropské strukturální a investiční fondy prakticky jediným zdrojem veřejných investic;

29.

upozorňuje na to, že finance na nižší než celostátní úrovni se nacházejí v obtížné situaci, neboť místní a regionální orgány se potýkají s vysokou úrovní zadlužení a úspornými opatřeními uloženými z vyšších úrovní. VR v této souvislosti poukazuje na to, že nedostatek dostupných finančních zdrojů na nižší než celostátní úrovni má přímý dopad na provádění politiky soudržnosti. Víceúrovňový systém financování by proto měl být v budoucnu vylepšen. Žádá proto členské státy, aby využívajíce flexibility poskytované Komisí odečetly od požadavků vnitřního paktu stability částku povinného státního spolufinancování opatření financovaných z ESIF;

30.

je proto potěšen, že v programovém období 2014–2020 umožňuje politika soudržnosti finančním nástrojům sehrát významnější úlohu, a poukazuje na to, že finanční nástroje mohou v případě účinného uplatňování výrazně zvýšit dopad financování pro místní orgány a regiony, pokud se zohlední ekonomický a sociální rozměr investic;

31.

zdůrazňuje, že při provádění strukturálních fondů prostřednictvím finančních nástrojů vznikají potíže. V mnoha případech je provádění stále velmi složité a samotné kompetentní útvary Komise ne vždy interpretují ustanovení k této problematice jednotně a koherentně, především ve fázi ověřování a kontroly. Navzdory úsilí Evropské komise o poskytnutí pokynů je k vytvoření finančních nástrojů ve většině případů stále ještě zapotřebí externích konzultačních firem, což znamená dodatečné náklady;

32.

vítá zahájení platformy Fi-compass, nového informačního a poradenského centra pro využívání finančních nástrojů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů. Tento nástroj by měl přispět k jednoduššímu provádění finančních nástrojů a a k jeho lepšímu pochopení;

33.

zdůrazňuje úlohu EIB, jejíž úvěry pro strukturální programy mohou být vynikajícím způsobem uvolňování finančních prostředků na životaschopné projekty kritické velikosti v rámci daného operačního programu. Možnosti, které tento zdroj financování nabízí, nejsou bohužel dostatečně známy na všech úrovních (4). Upozorňuje také na to, že tyto možnosti nemohly být místními orgány zatím ještě plně využity pro mimořádně složité získávání přístupu k těmto úvěrům a jejich čerpání. Podporuje proto úsilí o zjednodušení právní úpravy týkající se úvěrů pro strukturální programy;

34.

poukazuje na to, že jednou z klíčových reforem politiky soudržnosti na období 2014–2020 je silnější tematické zaměření. Účelem tematického zaměření je koncentrace finančních prostředků na omezený počet tematických oblastí, aby se dosáhlo kritického množství a skutečného dopadu. Vzhledem k tomu, že předem stanovené tematické cíle určují, na co mohou být ESI fondy vynaloženy, mají ustanovení o tematickém zaměření významný dopad na strukturu dohod o partnerství a operačních programů;

35.

upozorňuje na to, že kvůli vnitřním regionálním rozdílům může být i ve více rozvinutých regionech stále nezbytné investovat do infrastruktury zajišťující základní služby v oblastech životního prostředí, dopravy, informačních a komunikačních technologií, sociálních a zdravotnických služeb a vzdělávání;

36.

je potěšen, že byla zavedena dodatečná flexibilita, a to prostřednictvím nových nástrojů, jako je komunitně vedený místní rozvoj a integrované územní investice, které umožňují využívání programů financovaných z několika fondů a provádění inovačních projektů. Vítá, že mnoho zemí a regionů teoreticky uvažuje o využití těchto nástrojů, obává se však, že regulační rozdíly mezi fondy a neochota řídících orgánů delegovat na místní úroveň jsou i nadále problémem, který omezuje potenciál těchto nových nástrojů v oblasti integrovaného územního rozvoje;

37.

upozorňuje na to, že kombinování různých zdrojů financování a různých nástrojů u jednoho projektu může mít značné výhody, pouze pokud budou u různých zdrojů financování a různých nástrojů existovat stejné požadavky na podávání zpráv a na způsobilost, aby jejich integrace byla funkční a omezily se chyby při provádění a náklady vzniklé v důsledku vyřizování dodatečných administrativních postupů;

38.

bere na vědomí, že se v některých členských státech nové nástroje setkaly se skepsí a nebudou široce uplatňovány tam, kde by to bylo užitečné, a že celostátní úroveň v některých případech místním a regionálním orgánům znemožnila využívání nových nástrojů. Z toho důvodu vyzývá Evropskou komisi, aby důkladněji prozkoumala příčiny situace, kdy byla tato možnost vyloučena;

39.

žádá Evropskou komisi a EIB, aby harmonizovaly administrativní požadavky a požadavky na způsobilost při poskytování podpory pro různé průřezové projekty;

40.

je potěšen, že reformovaná politika soudržnosti klade větší důraz na výkonnost operačních programů. Za dobrou výkonnost lze považovat účinné dosahování cílů v souladu s pravidly;

41.

zdůrazňuje, že dobrá výkonnost politiky soudržnosti je hlavním zájmem všech místních a regionálních orgánů, neboť dobré výsledky výrazně zlepšují kvalitu života v regionech, městech a obcích;

42.

upřesňuje, že nejdůležitějšími prvky výkonnosti by měly být dlouhodobé výsledky, jež vyústí v dosažení předem stanovených cílů. Mezi výsledky může patřit míra zaměstnanosti, výše nezaměstnanosti, snížení dopravního přetížení, menší znečištění atd. Naproti tomu výstupy, jako je počet nabízených školení, počet kilometrů postavených silnic nebo počet renovovaných budov, jsou pouze přechodnými kroky k dosažení výsledků, a proto jsou méně důležitými prvky výkonnosti;

43.

lituje zejména toho, že by znovu zavedená výkonnostní rezerva mohla podpořit stanovení málo ambiciózních cílů, aby se z výkonnostní rezervy snadno získaly dodatečné zdroje. Zda jsou cíle ambiciózní, však bude jasné pouze v průběhu provádění. Každopádně pokud se brzdí přidělování finančních prostředků na operační programy, vytváří se zbytečná nejistota ve finančním plánování a vzniká dodatečné riziko pro řízení projektů;

44.

konstatuje dále, že vzhledem k tomu, že politika soudržnosti je ve své podstatě dlouhodobá, ohrožuje přehnaně přísný důraz na krátkodobé a střednědobé finanční ukazatele nebo ukazatele výstupů dosažení všech dlouhodobých cílů stanovených při projednávání operačních programů. VR žádá, aby byl na nové programové období vypracován nový výkonnostní rámec, který nebude založen na výstupech, ale na výsledcích;

45.

považuje kromě toho za politováníhodné, že výkonnostní rámec činí finanční ukazatele a ukazatele výstupů povinnými, zatímco ukazatele výsledků je pouze fakultativní. Nicméně VR je přesvědčen, že zaměření na dosahování výsledků musí být povinnou součástí strategického plánování všech strukturálních fondů, které by se rovněž mělo vzít v úvahu ve výkonnostním rámci;

46.

vítá v této souvislosti skutečnost, že Evropská komise bude počínaje rokem 2016 vypracovávat výroční zprávy shrnující prováděcí zprávy členských států, a vyzývá Evropskou komisi, aby tyto zprávy projednávala se členy VR. VR navrhuje, aby tyto zprávy rovněž zahrnovaly analýzu pokroku, kterého bylo dosaženo ve zjednodušování systému provádění;

47.

poukazuje na to, že finanční ukazatele, jako je míra čerpání finančních prostředků, nejsou ukazateli výkonnosti zaměřenými na výsledky. VR proto naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby ve výkonnostním rámci přikládala finančním ukazatelům menší význam;

48.

konstatuje, že v minulosti byla politika soudržnosti vysoce kritizována pro svůj složitý systém provádění. Většina řídících orgánů stále považuje nové předpisy za byrokratické a složité. Respondenti konzultace VR v tomto ohledu považují za nejpodstatnější zjednodušení pravidel způsobilosti, zamezení „gold-platingu“ a zaměření na výsledky;

49.

poukazuje na to, že tzv. „gold-plating“ je stále jedním z hlavních důvodů administrativní zátěže. Tento příliš striktní vnitrostátní výklad pravidel EU vede společně se skutečností, že v mnoha členských státech podléhá každý fond jinému ministerstvu a jinému řízení, ke zbytečným administrativním požadavkům, roztříštěným přístupům a dodatečné byrokratické zátěži příjemců a řídících orgánů a rovněž brání využití nástrojů integrovaného územního rozvoje, jako je komunitně vedený místní rozvoj nebo integrované územní investice;

50.

žádá Evropskou komisi, aby monitorovala uplatňování pravidel EU v jednotlivých státech a v případě „gold-platingu“ přesvědčila vnitrostátní orgány, aby uplatňovaly pravidla EU méně zatěžujícím způsobem. Případy „gold-platingu“ by měly být veřejně zpřístupněny pro postupy vzájemného učení;

51.

konstatuje, že nicméně existuje taktéž značný prostor pro zjednodušení pravidel EU (nařízení, prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci). VR proto trvá na dalším zjednodušení řízení projektů financovaných EU. To by mělo zahrnovat zkrácení lhůty pro zpětné proplácení příjemcům, vytvoření jednoho souboru společných pravidel auditu projektů, jednodušší pravidla pro projekty generující vlastní příjem, důsledná pravidla týkající se způsobilosti nákladů, širší využívání zjednodušených nákladů, užší vazbu mezi platbami a výsledky, e-soudržnost, zásadu jednotného kontaktního místa pro příjemce, přiměřený jednotný přístup k dohledu, sladění postupů v rámci kontrol prvního stupně u programů územní spolupráce a zjednodušení kontroly zadávání veřejných zakázek. VR zdůrazňuje, že je důležité, aby místní a regionální orgány a podniky měly odpovídající odbornou asistenci pro zodpovídání dotazů a poradenství ohledně právních předpisů (zejména v oblasti veřejných zakázek) a jejich řádného uplatňování. VR vyzývá Evropskou komisi, aby zapojila zástupce místních a regionálních orgánů do skupiny odborníků na vysoké úrovni, která monitoruje zjednodušení pro příjemce, a využila tak zkušeností profesionálů s realizací projektů s cílem snížit administrativní zátěž, zvýšit čerpání prostředků a rovněž zlepšit dopad programů;

52.

upozorňuje na nadměrné zatížení místních a regionálních orgánů velkým počtem nekoordinovaných kontrol, což může vést ke snížení zájmu realizovat evropské projekty. V případě potřeby by se měly provádět sdružené kontroly, případně by mělo docházet ke vzájemnému uznávání kontrol příslušnými orgány. Navrhuje, aby byly výsledky kontrol nebo auditů využívány i v oblasti prevence chyb, a zvýšila se tak úspěšnost realizovaných projektů;

53.

v této souvislosti Komisi vyzývá, aby v oblasti evropských strukturálních a investičních fondů důsledně uplatňovala přístupy sledované v rámci programu REFIT a aby se při tom zaměřila i na akty v přenesené pravomoci a na prováděcí akty. Kromě toho by sem měly být zahrnuty četné interní pokyny Komise a proces jejich vydávání, neboť tyto pokyny – i když oficiálně nejsou právně závazné – značně přispívají k velké složitosti a administrativní náročnosti provádění evropských strukturálních a investičních fondů na místní úrovni;

54.

je pevně přesvědčen, že jsou naléhavě zapotřebí konkrétní opatření ke zjednodušení programů územní spolupráce. Rovněž je potřeba více zviditelnit výsledky programů a projektů evropské územní spolupráce. Složitost je zdrojem zpoždění a chyb, které omezují účinnost politiky soudržnosti EU. Jasnější, transparentní a snadno použitelná pravidla vytvářejí méně komplikací i v pozdějších fázích: při certifikaci výdajů a během kontrolních operací a auditu. Je také třeba, aby kontroly ex post ze strany Evropské komise byly harmonizovány a respektovaly kritéria koherence, subsidiarity a zejména proporcionality;

55.

konstatuje, že správní kapacita místních a regionálních orgánů je klíčem k úspěšnému provádění politiky soudržnosti, ale u některých místních a regionálních orgánů je bohužel stále nedostatečná;

56.

poukazuje na to, že existuje mnoho možných důvodů pro nedostatečnou správní kapacitu, mimo jiné:

57.

vyzývá členské státy, a to nejen ty méně rozvinuté, ale všechny členské státy EU, aby více využívaly technické podpory, která je dostupná pro operační programy, s cílem zlepšit schopnost místních a regionálních orgánů a dalších účastníků čerpat a spravovat prostředky EU, a aby podporovaly lepší sběr statistických údajů na místní úrovni;

58.

zdůrazňuje, že posílení správní kapacity na místní a regionální úrovni povede ke zvýšení efektivity provádění operačních programů a k jeho vyšší orientaci na výsledky. EU a členské státy by měly podporovat referenční srovnávání a výměnu zkušeností a poznatků mezi regiony a městy, a to i prostřednictvím nástrojů, jako jsou programy evropské územní spolupráce;

59.

vítá iniciativu Evropské komise pro zaostávající regiony, jejímž cílem je identifikovat klíčové faktory a překážky růstu a investic na regionální úrovni, zejména v méně rozvinutých regionech. Vyzývá Evropskou komisi, aby při poskytování doporučení, jak rozvinout růstový potenciál zaostávajících regionů, využívala znalosti regionálních a místních expertů a zohlednila zvláštní potřeby těchto regionů;

60.

uznává, že předběžné podmínky (článek 19 nařízení o společných ustanoveních) zaručují, že unijní prostředky budou investovány v právním prostředí, které respektuje evropskou legislativu, a budou zaměřeny na omezení jevu, kdy z nedodržování pravidel vyplývá konkurenční výhoda, ale upozorňuje na následující skutečnosti:

61.

vyzývá členské státy, které se účastní programů spolupráce a na jejichž území má evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) své ústředí, aby ESÚS svěřily úlohu řídícího orgánu pro některé nebo všechny programy územní spolupráce týkající se území, které ESÚS pokrývá, v souladu s příslušnými ustanoveními článku 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce.