22.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 313/22

1.

vítá skutečnost, že sdělení Komise, jež se váže k investičnímu plánu, zohledňuje prioritu, již nová Komise přikládá oživení veřejných a soukromých investic na základě zjištění, že stávající míra investic v EU je velmi nedostatečná, neboť jejich současná úroveň je – vztaženo k HDP – ve srovnání s průměrem roku 2007 o 230 až 370 miliard EUR nižší;

2.

souhlasí s cílem Komise, že při výkladu existujících ustanovení Paktu o stabilitě a růstu je nutné zabezpečit optimální využití flexibility, aby bylo zajištěno zejména to, že tento pakt přinese nezbytné proticyklické účinky v současném kontextu slabého růstu, extrémně vysoké průměrné míry nezaměstnanosti v EU a prohlubování regionálních rozdílů, které mají tendenci se z důvodu nesourodosti poklesu investic, jenž zasáhl zejména nejslabší země, zhoršovat; je toho názoru, že tento cíl musí být dlouhodobý a musí přesahovat investiční plán, v jehož rámci bylo toto sdělení předloženo;

3.

konstatuje, že Komise předložila text, který nebyl předem konzultován s ostatními evropskými institucemi a ani nebyl předmětem interinstitucionální procedury. Vyjadřuje také pochybnosti ohledně právní jistoty, kterou poskytuje toto „interpretační sdělení“, a to s ohledem na skutečnost, že je nezávazné a že Pakt o stabilitě a růstu použití takového právního nástroje výslovně nestanoví, takže sdělení může být napadeno u Soudního dvora Evropské unie;

4.

považuje za nezbytné vyjasnit podíl vnitrostátního spolufinancování, který lze z výpočtu strukturálního rozpočtového salda skutečně vyjmout, aby byla dodržena preventivní část paktu;

5.

domnívá se, že podmínky stanovené pro uplatňování flexibility, mimo jiné skutečnost, že je flexibilita omezena převážně na preventivní složku paktu, jsou příliš přísné na to, aby mohly být jednotně uplatňovány v celé Evropské unii a měly skutečný účinek na investiční kapacitu členských států a územních celků, a nezohledňují míru nedostatečného investování na celostátní a regionální úrovni; domnívá se proto, že je nutné rozšířit uplatňování flexibility v otázce investic ve všech členských státech, a žádá Komisi, aby předložila návrhy v tomto smyslu;

6.

vítá, že v rámci preventivní složky paktu byla rozšířena oblast působnosti ustanovení o investicích o zohlednění investičních programů členských států, zejména pokud jde o strukturální politiku a politiku soudržnosti, iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, transevropské sítě a nástroj pro propojení Evropy, jakož i o spolufinancování v rámci Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Opakuje, že je zde vůle čelit hospodářské krizi a stále většímu odstupu mezi středem Evropy a okrajovými regiony prostřednictvím proticyklických opatření zaměřených na oživení investic a opětovně zařadit důvěru mezi prioritní úkoly agendy EU. Proto potvrzuje svůj názor vyjádřený ve stanovisku ze dne 17. dubna 2015 k návrhu nařízení o Evropském fondu pro strategické investice, aby veškeré státní spolufinancování tohoto fondu nebylo v rámci Paktu o stabilitě a růstu započítáváno, a to nehledě na situaci členských států, pokud jde o tento pakt, aby se zamezilo riziku, že země, které nové investice potřebují nejvíce, nebudou s to činit ani ty investice, které jsou spolufinancovány z evropských prostředků. Jinými slovy, nesmí být omezováno spolufinancování investičních projektů a musí se zabránit prohloubení zjištěných rozdílů v růstu v eurozóně;

7.

připomíná, že VR soustavně požaduje, aby veřejné výdaje členských států na spolufinancování programů podporovaných strukturálními a investičními fondy nebyly uváděny mezi strukturálními, veřejnými či podobnými výdaji, které jsou zohledňovány v rámci Paktu o stabilitě a růstu, a to bezpodmínečně, protože tyto investice jsou z definice investicemi obecného evropského zájmu, jejichž pákový efekt v oblasti udržitelného růstu je prokázaný;

8.

konstatuje, že zohledňování příspěvků členských států do nového Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) ještě před provedením vyhodnocení dodržování Paktu o stabilitě a růstu Komisí je podmíněno jejich statistickou klasifikací Evropským statistickým úřadem (Eurostat) v souladu s definicemi existujícími v Evropském systému účtů (ESA);

9.

je přesvědčen, že ustanovení o strukturálních reformách v preventivní složce a způsob projednávání plánů strukturálních reforem v nápravné složce mohou mít silný motivační účinek, pokud bude upřesněno, jaké typy strukturálních reforem jsou podle nového režimu způsobilé. Toto upřesnění by mělo zohledňovat to, že strukturální reformy by měly mít pozitivní sociálně-hospodářský přínos, dodržovat horizontální sociální doložku stanovenou v článku 9 SFEU a měly by přispět ke zvýšení administrativní kapacity, a skutečnost, že by si tyto reformy vyžádaly zaváděcí nebo přechodné období a určité krátkodobé náklady, než začnou přinášet výsledky a žádoucí pozitivní účinky, a to včetně rozpočtových;

10.

lituje, že sdělení podrobněji nevymezuje povahu „neobvyklých událostí“ mimo kontrolu členského státu, které mu dovolují se dočasně odchýlit od cesty k dosažení jeho střednědobého rozpočtového cíle, čímž Evropské komisi ponechává značně široký prostor k politickému posouzení, jež by mohlo dospět k preferenčnímu zacházení vůči určitým členským státům;

11.

znovu vyzývá (1) k přezkoumání metodiky pro výpočet „strukturálního schodku“, neboť ta ve své současné podobě nezohledňuje specifické charakteristiky vnitrostátních a regionálních ekonomik, strukturální rozdíly ve veřejných výdajích na vnitrostátní a regionální úrovni ani rozdíly mezi běžnými výdaji a investičními výdaji. Kromě toho je tato koncepce založena na teoretických výpočtech, jež jsou empiricky neověřitelné, a proto sporné z hlediska růstového potenciálu, který by umožnil dobrovolné provádění Paktu o stabilitě a růstu;

12.

žádá Komisi, aby prověřila, zda je stávající pravidlo pro snižování dluhu, tzv. „pravidlo 1/20“, udržitelné a zda je třeba je znovu projednat;

13.

navrhuje, aby bylo v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze využíváno pomocných ukazatelů týkajících se regionálních rozdílů s cílem zohlednit případné strukturální nerovnováhy z hlediska územní soudržnosti, jimž mohou členské státy čelit a které mohou mít dopad na objem a tempo fiskální korekce a na případné strukturální reformy;

14.

zdůrazňuje, že investiční plán musí být součástí širší investiční strategie EU, která by byla úzce propojena s přezkumem strategie Evropa 2020, jejímž cílem je udržitelný růst vytvářející pracovní místa prostřednictvím stimulace veřejných a soukromých investic, zlepšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství a strukturálních reforem, které budou mít pozitivní socioekonomický dopad a přispějí ke zlepšení administrativní kapacity; připomíná v této souvislosti úlohu, již budou při zvyšování investic za účelem zaměstnanosti a růstu hrát místní a regionální orgány vzhledem k tomu, že v roce 2013 realizovaly přibližně 55 % celkových veřejných investic právě orgány na nižší než celostátní úrovni (2);

15.

připomíná řadu návrhů, jejichž cílem je zlepšit na evropské úrovni kvalitní investice (3):

16.

připomíná svou výzvu Komisi, aby posoudila dopad pravidel ESA 2010 na investiční kapacitu veřejných orgánů a aby zajistila dodržování zásady nediskriminace mezi veřejnými a soukromými investicemi v souladu s čl. 345 Smlouvy o fungování Evropské unie;

17.

upozorňuje Evropský parlament, Radu a Komisi, ale také členské státy a územní orgány na zprávu o pokroku strategie Evropa 2020, již každoročně vypracovává zvláštní platforma v rámci VR, a zdůrazňuje zejména připomínky týkající se správy ekonomických záležitostí a evropského semestru v jejím 5. vydání z října 2014 (4);

18.

je přesvědčen, že účast a zohlednění územních celků v procesu koordinace hospodářské politiky je – navzdory jistým zlepšením – i nadále nedostatečná a znamená problém reprezantativnosti, legitimity a úplnosti národních programů reforem a konkrétních doporučení týkajících se jednotlivých zemí; navrhuje proto, aby byly v rámci evropského semestru lépe zapojeny místní a regionální orgány, po vzoru zásady partnerství uplatňované ve strukturálních fondech;

19.

připomíná své přesvědčení, že podle článku 3 SEU je důvěryhodnost a legitimita HMU založena na schopnosti prokázat, že slouží sociálnímu pokroku, a že zaměstnanost a sociální normy nejsou ve srovnání s makroekonomickými a rozpočtovými otázkami považovány za podružné;

20.

žádá proto, aby Komise do monitorování zprávy pěti předsedů o budoucnosti HMU představené v červnu 2015 zařadila směry činnosti obsažené ve sdělení Komise o posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie z roku 2012 a balíček týkající se sociálních investic z roku 2013. V reakci na nutnost umožnit zachování a koexistenci různých sociálních modelů existujících v rámci HMU by mělo toto monitorování především prozkoumat možnost mechanismů pobízejících k reformám za účelem rychlejšího plnění sociálních cílů strategie Evropa 2020 a koordinace automatických stabilizátorů v HMU (5).