16.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 56/24

—

prohlásil žalobu na neplatnost za přípustnou;

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise Ares (2014) 3142109 ze dne 24. září 2014 v rozsahu, v němž odepírá žalobkyni plný přístup k požadovaným dokumentům, s výjimkou v nich obsažených redigovaných osobních údajů, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila svou povinnost uvést odůvodnění tím, že u jednotlivých dokumentů nevysvětlila, kterou příslušnou výjimku z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise („nařízení o transparentnosti“) uplatnila a na základě kterých skutkových okolností a úvah. Komise tím, že se na podporu jednotlivých důvodů pro odepření opírala o stejné celkové obecné argumenty (ochrana soudního řízení, právního poradenství a rozhodovacího procesu), neuvedla důvody, proč by zpřístupnění požadovaných dokumentů „konkrétně a skutečně“ ohrožovalo tyto zájmy. Přesněji řečeno, napadené rozhodnutí nevysvětluje, zda důvodem pro všechna odepření je „soudní řízení“ nebo „právní poradenství“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 4 odst. 2 druhou odrážku nařízení o transparentnosti tím, že neprokázala, jak by zpřístupnění v každém případě mohlo „konkrétně a skutečně“ porušit ochranu „právního poradenství“ nebo „soudního řízení“. Pokud jde o ochranu „právního poradenství“, judikatura odmítá všechna abstraktní odůvodnění uvedená Komisí a Komise neposkytla žádné konkrétní vysvětlení, proč by plné zpřístupnění požadovaných dokumentů v tomto případě konkrétně a skutečně porušilo ochranu právního poradenství. Pokud jde o „soudní řízení“, Komise opět konkrétně nevysvětlila, proč by zpřístupnění „konkrétně a skutečně“ porušilo ochranu „soudního řízení“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila oba pododstavce čl. 4 odst. 3 nařízení o transparentnosti tím, že nevysvětlila, jak by zpřístupnění konkrétně a skutečně porušilo ochranu „rozhodovacího procesu“. Co se týče prvního pododstavce čl. 4 odst. 3 nařízení o transparentnosti, Komise neuvedla, který „rozhodovací proces“ by bylo možné považovat za „probíhající“, a neprokázala, jak by zpřístupnění konkrétně a skutečně ohrozilo rozhodovací proces. Co se týče druhého pododstavce tohoto ustanovení, Komise neprokázala, že požadované dokumenty byly „stanovisky“ ve smyslu tohoto pododstavce, a ani to, že by riziko, že zpřístupnění by konkrétně a skutečně ohrozilo rozhodovací proces, bylo vážné ve striktním smyslu tohoto pododstavce.