29.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 247/141

(1)

Současné ekonomické prostředí eurozóny se vyznačuje postupným, ale stále nestabilním hospodářským oživením. V průběhu roku 2013 a na začátku roku 2014 v eurozóně značně poklesla inflace a očekává se, že v horizontu prognózy se bude zvyšovat jen velmi zvolna, což odráží stávající útlum, jakož i průběžné uzpůsobování relativních cen ve zranitelných ekonomikách a posilování směnného kurzu eura v minulosti. Ačkoli se základna hospodářského oživení postupně rozšiřuje, rozdíly mezi členskými státy, jejichž měnou je euro („členské státy eurozóny“), jsou i nadále významné.

(2)

Eurozóna je více než součet jejích členů. Hospodářská a finanční krize jasně ukázala úzké vnitřní vztahy v eurozóně a podtrhla potřebu větší koordinace fiskální, finanční a strukturální politiky mezi jejími členskými státy, aby bylo možné zajistit soudržnou orientaci politik v eurozóně jako celku. Členské státy eurozóny se dne 2. března 2012 podpisem Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii zavázaly, že provedou řadu rozsáhlých politických reforem a budou koordinovat své politiky. Koordinace rozpočtové a hospodářské politiky v eurozóně se dále prohloubila v roce 2013, kdy vstoupil v platnost balíček dvou nařízení („two pack“) (3). Členské státy eurozóny jsou obzvláště odpovědné za účinné provádění nového rámce správy ekonomických záležitostí. K tomu bude zapotřebí zvýšit vzájemný tlak s cílem podpořit provádění vnitrostátních reforem a fiskální obezřetnost, posuzovat vnitrostátní reformy více z pohledu eurozóny, internalizovat možné vedlejší účinky a podněcovat politiky, jež jsou pro dobře fungující hospodářskou a měnovou unii zvláště důležité. Rovněž bude třeba, aby probíhala příslušná komunikace týkající se strategie eurozóny.

(3)

Kvůli velké provázanosti členských států eurozóny může mít provádění strukturálních reforem rozsáhlé vedlejší účinky, které je nutno brát v úvahu, aby bylo možné zabezpečit optimální koncepci a provádění politik jak pro jednotlivé členské státy eurozóny, tak pro eurozónu jako celek. Nezbytné konvergenci mezi členskými státy by napomohl například koordinovanější postup při provádění reforem. V tomto smyslu je zásadní, aby členské státy eurozóny na základě existujících postupů o svých plánech reforem předběžně diskutovaly a efektivně prováděly postup při makroekonomické nerovnováze.

(4)

Jedním z klíčových politických úkolů, před nimiž eurozóna stojí, je snížit veřejný dluh prováděním diferencovaných prorůstových fiskálních politik a zároveň zvyšovat růstový potenciál eurozóny a řešit sociální důsledky krize. Díky konsolidačnímu úsilí z minulých let se fiskální situace eurozóny zlepšila, ale řada jejích členských států musí i nadále provádět fiskální korekci, aby se nadměrné úrovně dluhu snížily. Všechny členské státy eurozóny by měly zlepšit kvalitu veřejných financí s cílem posílit produktivitu a zaměstnanost.

(5)

Investice v eurozóně na začátku krize silně poklesly a dosud nedosahují svého dlouhodobého průměru. Pomalý rozvoj investic je způsoben společným dopadem snižování zadluženosti soukromého sektoru, roztříštěnosti finančního trhu a nezbytného úsilí o fiskální konsolidaci, jež vedlo k omezení veřejných investic. K podpoře oživení a stimulaci potenciálního růstu je zcela zásadní zvýšit investice do infrastruktury a dovedností. Velkou část těchto investic musí poskytnout soukromý sektor, ale orgány veřejné správy zde mohou hrát významnou roli vytvořením příznivých podmínek.

(6)

Přestože se snížil tlak na státní dluh, tok úvěrů reálné ekonomice zůstává v eurozóně nadále oslabený a přetrvává velká roztříštěnost finančního trhu. V mnoha členských státech je přístup k finančním prostředkům i nadále obtížný, zejména pro malé a střední podniky, a tato situace by mohla hospodářské oživení ohrozit. Jsou proto zapotřebí iniciativy zaměřené na obnovení toku úvěrů, prohloubení kapitálových trhů a povzbuzení dlouhodobého financování ekonomiky. Opatření, jako je dokončení nápravy bankovních rozvah, pokračující zvyšování kapitálových rezerv tam, kde je to potřebné, přezkumy kvality aktiv a zátěžové testy, pomáhají určit přetrvávající slabá místa a posilují důvěru v toto odvětví jako celek. V oblasti bankovní unie bylo dosaženo významného pokroku, zejména zřízením jednotného mechanismu dohledu a dohodou o jednotném mechanismu pro řešení problémů.

(7)

Finanční krize odhalila nedostatky ve struktuře hospodářské a měnové unie. Dne 28. listopadu 2012 předložila Komise návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie, jehož cílem bylo zahájit diskuzi na evropské úrovni. Dne 5. prosince 2012 vydal předseda Evropské rady v úzké spolupráci s předsedou Evropské komise, předsedou Euroskupiny a prezidentem Evropské centrální banky zprávu, která přebírá řadu myšlenek z návrhu Komise a obsahuje harmonogram a fáze procesu směřující k dokončení hospodářské a měnové unie. Evropský parlament vyjádřil své stanovisko v usnesení ze dne 20. listopadu 2012. Od té doby byly učiněny významné kroky. Evropská rada poskytla další stanoviska v prosinci 2013. Další rozvoj hospodářské a měnové unie bude muset probíhat postupně a způsobem, v němž se bude spojovat disciplína a solidarita. Podle balíčku šesti právních aktů (4) a balíčku dvou právních aktů týkajících se správy ekonomických záležitostí by se první přezkum jejich provádění měl uskutečnit do konce roku 2014,

1.

V úzké spolupráci s Komisí podporovat a sledovat provádění strukturálních reforem v oblastech, které jsou nejdůležitější pro dobré fungování eurozóny, za účelem posílení růstu a konvergence a nápravy vnitřní i vnější nerovnováhy. Posoudit a stimulovat pokrok při plnění závazků týkajících se reforem v členských státech eurozóny, které se potýkají s nadměrnou nerovnováhou, a při provádění reforem v členských státech eurozóny potýkajících se s nerovnováhou, která vyžaduje rozhodná opatření, tak aby se omezily negativní vedlejší účinky na zbývající část eurozóny. Podpořit vhodné politiky v zemích s nadměrnými přebytky běžného účtu, aby se přispělo k pozitivním nepřímým účinkům. Pravidelně vést tematické diskuze o strukturálních reformách na trhu práce a výrobkovém trhu, jež mohou mít značné nepřímé účinky, a zaměřit se přitom na snižování vysokého daňového zatížení práce a reformu trhů se službami.

2.

V úzké spolupráci s Komisí koordinovat fiskální politiky členských států eurozóny, zejména při posuzování návrhů rozpočtových plánů, aby byla v celé eurozóně zajištěna soudržná fiskální orientace podporující růst. Zlepšit kvalitu a udržitelnost veřejných financí tím, že se jako prioritní stanoví hmotné i nehmotné investice na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU. Zajistit, aby vnitrostátní fiskální rámce, včetně vnitrostátních rozpočtových rad, byly silné.

3.

Zajistit odolnost bankovního systému, zejména přijetím nezbytných opatření navazujících na přezkumy kvality aktiv a zátěžové testy, provedením právních předpisů o bankovní unii a pokračováním v další práci plánované na dobu přechodu k jednotnému mechanismu pro řešení problémů. Stimulovat investice soukromého sektoru a zvýšit tok úvěrů ekonomice prostřednictvím opatření zaměřených na zlepšení přístupu k úvěrům pro malé a střední podniky, prohloubit kapitálové trhy a oživit sekuritizační trh, a to na základě návrhů a harmonogramu obsažených ve sdělení Komise o dlouhodobém financování evropské ekonomiky.

4.

Nadále pracovat na prohloubení hospodářské a měnové unie a přispět ke zlepšení rámce pro ekonomický dohled během jeho přezkumů plánovaných na konec roku 2014.