16.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 147/5

(1)

Předloha rozhodnutí podle čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (2) je určena společnosti Visa Europe Limited („Visa Europe“) a týká se části řízení ve věci AT.39398 – Visa MIF.

(2)

Po provedení šetření z moci úřední, jež bylo zahájeno dne 28. listopadu 2006, zahájila Komise dne 6. března 2008 řízení ohledně uložení mnohostranně dohodnutých mezibankovních poplatků (dále jen „MIF“) platných pro přeshraniční a v určitých případech domácí transakce prováděné na platebních místech v rámci Evropského hospodářského prostoru („EHP“) za použití platebních karet typu VISA.

(3)

Po prvním prohlášení o námitkách v roce 2009 přijala Komise dne 8. prosince 2010 první rozhodnutí podle čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003, kterým se pro společnost Visa Europe staly závazné určité závazky, pokud jde o meziregionální a některé domácí MIF platné pro transakce prováděné pomocí spotřebitelských debetních karet s okamžitou splatností (3). Komise pokračovala ve svém vyšetřování týkajícím se MIF pro spotřebitelské kreditní karty.

(4)

Dne 31. července 2012 sdělila Komise společnosti Visa Europe doplňující prohlášení o námitkách, v němž v zásadě vyjádřila předběžný názor, že režim MIF a jistá související pravidla, které společnost Visa uložila na transakce prováděné za použití spotřebitelských kreditních karet typu VISA v situaci, kdy se obchodník nachází v EHP, nebylo možné vyjmout ze zákazu uloženého v čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP.

(5)

V srpnu 2012 byl společnosti Visa Europe zpřístupněn spis ve formě DVD. Společnost dále požádala o přístup k výsledkům průzkumu zúčtovacích bank, který provedla Komise v roce 2010 („průzkum o nabyvateli“), a k dokumentům týkajícím se studie zadané Komisí v roce 2008 s názvem „Náklady a přínosy obchodníkům z přijetí více platebních metod“ (dále jen „nákladová studie“).

(6)

V reakci na žádost společnosti Visa Europe GŘ pro hospodářskou soutěž navrhlo, že vytvoří oddělené datové místnosti, přičemž by externí právní poradci společnosti Visa Europe měli přístup pouze k anonymizovaným kvalitativním informacím předloženým zúčtovacími bankami v rámci průzkumu o nabyvateli a její externí ekonomičtí poradci by měli přístup pouze ke kvantitativním informacím. V lednu 2013 obdrželi externí právní poradci společnosti Visa Europe přístup k části informací zúčtovacích bank týkající se „přeshraničních akvizic“.

(7)

U zbylých informací zúčtovacích bank se však společnost Visa Europe s GŘ pro hospodářskou soutěž neshodla na určitých pravidlech upravujících podmínky přístupu k datové místnosti a podle článku 7 rozhodnutí 2011/695/EU se v této záležitosti obrátila na mne. Společnost Visa Europe mě zejména požádala, abych: povolil přístup jejím externím poradcům pocházejícím ze země každé z bank účastnících se průzkumu o nabyvateli a změnil pravidlo, podle něhož mají externí právní poradci přístup pouze ke kvalitativním a externí ekonomičtí poradci pouze ke kvantitativním údajům.

(8)

První žádost jsem zamítl, neboť existuje vážné nebezpečí odhalení totožnosti bank účastnících se průzkumu o nabyvateli, pokud by se zveřejnila jména zemí jejich původu. Společnost Visa Europe nadto neprokázala, že by informace o zemích původu těchto bank byly nezbytné pro výkon jejího práva na obhajobu. U druhé žádosti jsem dospěl k závěru, že externí právní a ekonomičtí poradci společnosti Visa Europe by měli obdržet přístup ke všem informacím v datových místnostech, protože navrhovaná omezení přístupu se vzhledem k okolnostem případu nezdála být odůvodněná účelem ochrany důvěrných informací, a na druhé straně bylo z pohledu práva společnosti Visa Europe na obhajobu důležité, aby ekonomičtí a právní poradci mohli vzájemně konzultovat přístupné dokumenty.

(9)

Při odmítnutí přístupu k dokumentům nákladové studie se GŘ pro hospodářskou soutěž domnívalo, že tyto dokumenty nebyly součástí spisu Komise, že v doplňujícím prohlášení o námitkách nebyly použity nebo se v něm na ně neodkazovalo a že neobsahovaly žádné zprošťující prvky. Vzhledem k tomu však, že se v podmínkách zadání nákladové studie odkazovalo na řízení proti společnosti Visa Europe, jakož i s ohledem na definici v odstavci 8 oznámení přístupu ke spisu (4) jsem učinil závěr, že dokumenty nákladové studie jsou součástí spisu Komise. Upozornil jsem však na to, že není třeba, aby společnost Visa Europe měla přístup ke všem těmto dokumentům. Korespondence mezi Komisí a jejími smluvními partnery ohledně hodnocení práce smluvních partnerů a o finanční stránce studie, korespondence, v níž se odráží interní jednání mezi Komisí a jejími odborníky, a další dokumenty předběžné povahy představují interní (nepřístupné) (5) dokumenty.

(10)

Společnost Visa Europe odpověděla na části doplňujícího prohlášení o námitkách v únoru 2013, poté co GŘ pro hospodářskou soutěž prodloužilo původní dvanáctitýdenní lhůtu pro předložení odpovědi.

(11)

Dne 10. května 2013 společnost Visa Europe předložila své závazky, aby rozptýlila obavy Komise. Dne 14. června 2013 zveřejnila Komise oznámení v souladu s čl. 27 odst. 4 nařízení (ES) č. 1/2003 (6) a obdržela sedmnáct odpovědí zúčastněných třetích osob. Společnost Visa Europe předložila pozměněný návrh závazků v listopadu 2013.

(12)

Předloha rozhodnutí Komise činí nabídnuté závazky pro společnost Visa Europe závazné na čtyři roky. Uvedené rozhodnutí v podstatě dospělo k závěru, že již neexistují důvody pro opatření ohledně MIF uložených společností Visa Europe na transakce prováděné v rámci EHP pomocí spotřebitelských platebních karet typu VISA a pravidel společnosti Visa Europe pro přeshraniční akvizice.

(13)

V dané věci jsem od žádné strany řízení neobdržel žádnou žádost ani stížnost v souvislosti s navrhovanými závazky (7).

(14)

S ohledem na výše uvedené se domnívám, že byl zajištěn účinný výkon procesních práv všech stran.