15.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 114/23

1.

se domnívá, že ocelářský průmysl má určující úlohu pro celkovou ekonomiku Evropské unie a představuje strategické odvětví nejvyššího významu, které má přímý dopad na hospodářský, sociální a environmentální rozvoj všech členských států Evropské unie;

2.

je toho názoru, že budoucí vývoj evropského ocelářského průmyslu má rovněž přímý vliv na regionální a místní rozvoj a že konkurenceschopný a udržitelný ocelářský průmysl v Evropě představuje podmínku a parametr hospodářského oživení v mnoha evropských regionech;

3.

domnívá se, že zavedení politiky podporující svébytný evropský ocelářský průmysl je nezbytné k dlouhodobému zajištění bezpečnosti zásobování Evropské unie. Má-li ocelářský průmysl zůstat nezávislý, musí ukázat, že je s pomocí inovací a ekologického přístupu schopen čelit budoucím výzvám. Případná pomoc ze strany EU by měla sloužit jen k urychlení změn, jež musí ocelářský průmysl iniciovat sám;

4.

vyzdvihuje obtížné hospodářské souvislosti, které Evropskou unii s celkovou výrobní kapacitou 217 milionů tun oceli ročně a skutečnou výrobou ve výši přibližně 11 % celosvětové produkce vystavují potížím s nadměrnou kapacitou a slabou tržní poptávkou, jež vyvstaly v mezinárodním měřítku;

5.

v souvislosti se skutečností, že poptávka po oceli v Unii „závisí na ekonomické a finanční situaci několika málo klíčových průmyslových odvětví využívajících ocel – například stavebnictví a automobilovém průmyslu“ (1), odkazuje ke svým stanoviskům k průmyslové politice (2) a stanovisku CARS 2020: Akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě (3);

6.

domnívá se, že stavebnictví je jedním z klíčových odběratelských odvětví oceli a že vše, co souvisí s udržitelným a energeticky účinným stavebnictvím, by mělo mít prioritu – zejména v oblasti, již bychom mohli nazvat obnovou parku veřejných budov, jež by mohla konkrétně navazovat na evropskou agendu v oblasti sociálního bydlení, kterou mnohokrát požadoval VR a Evropský parlament;

7.

připomíná, že v posledních letech se v důsledku značného zpomalení průmyslové činnosti potýkalo mnoho z přibližně 500 míst výroby v 23 členských státech s výrazným snižováním výroby, jiná byla s konečnou platností uzavřena a bohužel došlo ke ztrátě zhruba 40 000 pracovních míst;

8.

upozorňuje na skutečnost, že tato obtížná hospodářská situace má negativní vliv na hospodářskou a sociální soudržnost dotyčných území;

9.

uznává, že pro budoucnost ocelářského průmyslu obecně je nezbytná evropská strategie;

10.

považuje za nezbytné přímo do procesu zapojit místní a regionální orgány a současně respektovat specifika a přednosti jednotlivých území a zohlednit skutečnost, že místní a regionální orgány jsou nejlépe situovány, pokud jde o posouzení výzev v hospodářské a sociální oblasti a nezbytnosti a rentability dalších investic do vytváření či zachování pracovních míst, stejně jako o určení případných zdrojů těchto investic, a nejlépe znají problematiku hodnocení dopadů na životní prostředí;

11.

domnívá se, že úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti EU se musí opírat o zásady transparentnosti a příznivých rámcových podmínek pro podnikání. Evropský ocelářský průmysl se bude moci od konkurence odlišit mimo jiné znalostmi, inovační schopností a kvalitou;

12.

je pro aktivní průmyslovou politiku, jejímž cílem bude rozvíjet konkurenceschopnost ocelářského průmyslu v EU a pokud možno ochránit nebo rozšířit stávající místa výroby a pracovní místa, zejména využitím zpracování a recyklace, aby odvětví nepřišlo o metalurgické znalosti a dovednosti, které pracovníci zdokonalují po desítky let;

13.

proto žádá zavedení protokolů další odborné přípravy pro pracovníky, kteří jsou zaměstnáni v místech, kterých by se mohla dotknout restrukturalizace, tak aby mohli rozvíjet své dovednosti v profesích souvisejících s tímto odvětvím;

14.

dále žádá další opatření zaměřená na profesní rekvalifikaci pro pracovníky, jichž se dotklo uzavření či restrukturalizace míst výroby, v podobě rozšíření možností využití strukturálních fondů, a to jednak formou revize Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG), jednak nabídnutím programů přizpůsobených individuálním potřebám a územním specifikům, přičemž by byly zachovány a zhodnoceny dovednosti související s tímto odvětvím;

15.

žádá vytvoření systému finanční pomoci pro oblasti postižené restrukturalizací nebo uzavřením míst výroby, který by se zaměřil na rekvalifikaci pracovníků a hospodářskou diversifikaci a opíral by se o zdroje zahrnující veřejné i soukromé subjekty;

16.

klade důraz na koordinovaný přístup všech veřejných orgánů při koncipování a provádění restrukturalizačních opatření týkajících se ocelářského odvětví;

17.

je potěšen vytvořením skupiny na vysoké úrovni v evropském měřítku zaměřené na ocel, avšak lituje, že četnost schůzí byla stanovena na jednu ročně, a navrhuje, aby se členem skupiny stal i jeden zástupce Výboru regionů, jakož i zástupci místních a regionálních orgánů, a to ve snaze podpořit spolupráci, výměnu informací a osvědčených postupů mezi hlavními zúčastněnými stranami v členských státech;

18.

dále považuje za nezbytné počítat s vyhodnocením akčního plánu do 12 měsíců od jeho přijetí;

19.

žádá zavedení posíleného sociálního dialogu pro překlenutí krize a přímé a těsné zapojení sociálních partnerů do průmyslové politiky obecně a do politiky věnované ocelářskému odvětví zvlášť;

20.

poznamenává, že celosvětový průmyslový model založený na inovacích a značných investicích do nových technologií je podmínkou udržitelného růstu Evropské unie;

21.

konstatuje, že evropský ocelářský průmysl musí nabídnout inovující kvalitní výrobky, jež odpovídají potřebám trhu a umožní evropskému ocelářství odlišit se tím od konkurentů, třebaže si tento přístup žádá výrazné investice do nákladných druhů výroby či zpracování a do výzkumu a vývoje (VaV);

22.

domnívá se, že podpora inovacím musí být rozšířena na všechny činnosti související s ocelářskou činností. V rámci Horizontu 2020 musí být prováděny finanční mechanizmy EIB na podporu spolupráce v oblasti VaVaI mezi ocelářskými podniky a regiony, v nichž mají tyto podniky sídlo, za účelem podpory a udržitelnosti ekonomické činnosti;

23.

opakuje svou žádost o investice do profesních kvalifikací a odborné přípravy, aby se podpořila diversifikace, specializace a inovace v ocelářském odvětví a v budoucnu se tak zvýšila jeho konkurenceschopnost;

24.

souhlasí se snahami Komise o podporu opatření ve prospěch rozvoje dovedností, jakož i opatření cílených na zaměstnanost mládeže v ocelářském průmyslu, ale lituje, že sdělení Komise nenavrhuje žádné opatření zaměřené na podporu přenosu dovedností uvnitř podniků;

25.

těší jej, že akční plán klade důraz na podporu inovací určenou k rozvoji čistších a energeticky úspornějších technologií, aby došlo ke snížení nákladů a byl dodržen rámec evropských politik pro klima do roku 2030;

26.

vyzývá Komisi, aby na evropské úrovni upřednostnila ocel z elektrických obloukových pecí, které vykazují znatelně nižší emise CO2 než výroba oceli z primárních surovin, tj. ze železné rudy;

27.

opakuje svou podporu přístupu průmyslové ekologie, který se soustředí na recyklaci materiálů a kontrolu energetické spotřeby;

28.

v této souvislosti zdůrazňuje značnou recyklovatelnost oceli a skutečnost, že výrobou oceli z železného šrotu namísto ze surové železné rudy se přibližně o 75 % snižuje spotřeba energie a ušetří zhruba 90 % vstupních surovin;

29.

opakuje svou podporu investicím do inovací, zlepšování podmínek pro přístup na trh, ke kapitálu, k lidským zdrojům a kvalifikacím, neboť se jedná o pilíře silnější průmyslové politiky;

30.

podporuje Komisi, aby pokračovala ve vyhodnocení zatížení ocelářského průmyslu z hlediska předpisů a aby vyhodnotila jejich vliv na konkurenceschopnost;

31.

podporuje snahy Komise o zahájení reflexe v otázce snížení výrobních nákladů evropského ocelářského průmyslu. Diskuse by se měly soustředit na inovace, energetickou účinnost a environmentální aspekty;

32.

zejména zdůrazňuje, že je zapotřebí umožnit průmyslovým odvětvím náročným na spotřebu elektřiny, aby uzavírala dlouhodobé odběratelské smlouvy, to znamená takové, které by pokryly nejméně jednu dekádu a které by obsahovaly dostatečně vymezená ustanovení o přezkumu, aby bylo zaručeno pravidelné zásobování v dlouhodobě trvajícím smluvním rámci, omezení nákladů, a tedy konkurenceschopnost odvětví;

33.

Považuje za nezbytné, aby byly posíleny sítě pro nákladní dopravu, jež mají klíčový význam pro regiony, zejména pak pro ty nejvzdálenější a přeshraniční;

34.

je potěšen návrhem Komise podporovat jak na vlastním území, tak za hranicemi poptávku po oceli vyrobené v EU, zejména za pomoci opatření cílených na posílení poptávky v odvětvích automobilového průmyslu a udržitelného stavebnictví;

35.

vyzývá Komisi, aby podporovala diversifikaci ocelářského průmyslu, snížila tak závislost na poptávce a minimalizovala z toho plynoucí rizika;

36.

podporuje snahy o stanovení evropských norem pro udržitelnou výrobu ocelových výrobků určených pro stavebnictví a o zavedení certifikace jakosti (SustSteel), která by mohla zvýšit přidanou hodnotu a posílit konkurenceschopnost evropských výrobků;

37.

připomíná význam obhajoby evropských předpisů v oblastech sociální politiky, životního prostředí, ochrany klimatu, bezpečnosti práce a pracovních podmínek, který je v zájmu hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie a konkurenceschopnosti evropských podniků na světovém trhu;

38.

podporuje snahy Komise jednat s třetími zeměmi proti nekalým obchodním praktikám a mimo jiné podpořit rovné zacházení;

39.

má za to, že pro ocelářský průmysl je z dlouhodobého pohledu důležité zajistit volné a transparentní obchodování s ocelí a ocelářskými výrobky a konstatuje, že navzdory snahám, jež Komise vyvinula pro dosažení liberalizace mezinárodního obchodu v rámci WTO, odhady tohoto průmyslového odvětví vcházejí ze zásady, že přibližně 65 % světového trhu s ocelí podléhá ochranářským bariérám nejrůznějšího druhu;

40.

sdílí názor Komise, že vyjednání obchodních dohod na bilaterální úrovni, zejména sjednání dohod o volném obchodu, může představovat klíčový nástroj pro nastolení spravedlivých podmínek pro podniky z Evropské unie;

41.

vyzývá Komisi, aby při vyjednávání dohod – ať už na bilaterální úrovni či na úrovni WTO – uplatnila zásadu reciprocity norem;

42.

podporuje Komisi v tom, aby případně neváhala, jak bylo naznačeno, důrazně a rozhodně použít opatření proti nerovným obchodním podmínkám třetích zemí a postupně modernizovat své nástroje na ochranu obchodu;

43.

vyzývá Komisi, aby důsledně ověřila, že systém „Surveillance 2“ zajišťuje přinejmenším stejné záruky z hlediska ochrany a kontroly, pokud jde o nekalé dotační či dumpingové praktiky, jako předchozí systém pro dohled nad dovozem některých ocelářských výrobků (EU) č. 1241/2009;

44.

vyjadřuje znepokojení nad délkou lhůty – v průměru dvouleté – již Evropská komise potřebuje ke spuštění antidumpingových nástrojů, zatímco v případě Spojených států jde o pouhých šest měsíců. Proto Komisi vyzývá, aby se snažila jednat rychleji;

45.

podporuje Komisi v jejích krocích, které se snaží všemi způsoby zajistit volný přístup k primárním i sekundárním trhům se surovinami, zejména k trhům se železnou rudou, koksovatelným uhlím a recyklovatelnými surovinami, a považuje tento volný přístup za nutnou podmínku, bez níž nelze zaručit konkurenceschopnost evropského průmyslu oceli na světové úrovni;

46.

zastává názor, že vyšší produktivita, dobré prostředí pro investice a inovační úsilí jsou důležitými předpoklady pro to, aby se ocelářský průmysl mohl rozvíjet a z dlouhodobého hlediska byl v EU udržitelný. Dobrým způsobem snižování nákladů na energii, který může přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti, je i energetická účinnost;

47.

domnívá se, že sdělení Komise neuvádí logistické náklady, zejména náklady spojené s námořní dopravou, dodávkami surovin, bezpečností zásobování a ekonomickým rozvojem souvisejícím s rozvojem přístavů;

48.

souhlasí se záměrem Komise zlepšit všeobecné podmínky pro růstový potenciál, jež jsou rozhodující pro ocelářský průmysl v Evropské unii včetně bezpečnosti zásobování energií a konkurenceschopných cen energie, stejně jako pobídky k energeticky účinnější a nízkouhlíkové výrobě;

49.

podporuje všechny iniciativy, jejichž cílem je zajistit sledování a kontrolu trhů se surovinami, včetně trhu s železným šrotem, ve snaze zabránit nelegálnímu vývozu železného šrotu;

50.

vyzývá Komisi, aby nezanedbávala analýzu nákladů a přínosů opatření navrhovaných ve prospěch evropského ocelářského průmyslu a aby zajistila, že nepůjdou proti ostatním evropským politikám, zejména politice pro ochranu životního prostředí, klimatu a udržitelný rozvoj;

51.

domnívá se, že opatření navržená v akčním plánu pro konkurenceschopný a udržitelný ocelářský průmysl v Evropě nejsou cílem sama o sobě, ale že je nutně musí provázet snahy průmyslového odvětví o investice a vytváření pracovních míst v evropských místech výroby;

52.

poznamenává, že akční plán v podobě, v jaké je nyní navržen, není v rozporu se zásadou subsidiarity a proporcionality a je v souladu s článkem 173 SFEU, který stanoví, že EU přísluší pravomoc vyvíjet podpůrnou činnost v oblasti průmyslové politiky;

53.

trvá na tom, aby Komise využila – v souladu s článkem 173 SFEU – potenciál Lisabonské smlouvy v oblasti průmyslové politiky, zejména tak, že vyvine jakékoli užitečné podněty na podporu koordinace členských států v oblasti průmyslové politiky, zejména stanoví směry a ukazatele, uspořádá výměnu osvědčených postupů a připraví nezbytné podklady pro pravidelný dohled a hodnocení.