15.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 114/6

1.

připomíná, že občanství EU – bez ohledu na způsoby udělování státního občanství jednotlivých zemí – nejen umožňuje různým národním identitám společný život v Evropské unii, přičemž zapojuje občany do procesu evropské integrace, ale přispívá také k upevňování evropské demokracie;

2.

zdůrazňuje, že volný pohyb je základním předpokladem dalšího hospodářského a politického rozvoje EU, otevírá profesní a vzdělávací příležitosti pro občany EU a vytváří těsnější vazby mezi Evropany, a proto jde o ústřední prvek občanství Unie;

3.

zdůrazňuje nutnost zaměřit se i na hospodářský rozměr, aby bylo možné zajistit ekonomicky silnou Evropu, která by dokázala posílit sociální rozměr občanství EU vzhledem k tomu, že se neustále vyostřuje dluhová krize a zvyšuje nezaměstnanost, která postihuje čím dál více evropských občanů a především mladých lidí;

4.

bere v úvahu, že části evropských občanů připadá rozhodovací proces na evropské úrovni vzdálený, a připomíná, že by rozhodnutí měla být přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže k nim;

5.

je si vědom toho, že místní a regionální orgány mají díky své blízkosti k občanům nejstrategičtější pozici pro to, aby mohly lépe objasnit, v čem občanství EU spočívá, a propagovat toto občanství i konkrétní výhody, jež každému jednotlivci přináší;

6.

zdůrazňuje, že v dnešní době, kdy se prohlubuje hospodářská a měnová unie a současně se vedou jednání o posílení politické unie díky možnosti přezkumu Smluv, je nezbytné, aby byla hlubší integrace provázena zvýšením demokratické legitimity;

7.

připomíná, že zásadním a vysoce symbolickým krokem v budování evropské identity a evropské demokracie bylo zavedení „občanství Unie“ Maastrichtskou smlouvou, které bylo uděleno všem občanům členských států Evropské unie a od přijetí Amsterodamské smlouvy doplňuje státní příslušnost členského státu;

8.

dále zdůrazňuje, že nová právní úprava, kterou zavedla Lisabonská smlouva, přinesla posílení občanství EU, které je dalším občanstvím vedle občanství jednotlivých států (a nikoliv pouze jeho doplňkem), aniž by jej však nahrazovalo. Občanství EU není chápáno jako projev již existujících vazeb, jež drží pohromadě politické těleso, nýbrž jako regulační rámec, který ze svobody pohybu mezi jednotlivými státy činí základ práv, a nikoli vyloučení;

9.

poukazuje na to, že dvacet let po zavedení práv občanů EU Maastrichtskou smlouvou nejsou tato práva pro ně vždy každodenní realitou. Toto zjištění potvrdili občané EU v rozsáhlé veřejné konzultaci týkající se občanství EU, během níž 12 000 občanů EU uvedlo příklady administrativních překážek, s nimiž se ještě pořád setkávají při výkonu svých práv, například práva na volný pohyb (1). To, že je nutné vyvinout v této oblasti větší úsilí, potvrzují průzkumy Eurobarometr k občanským (2) a volebním právům (3), dále řada přímých dialogů, jež byly uspořádány mezi občany a politickými představiteli na vnitrostátní a na evropské úrovni, a také četné dotazy ohledně evropských práv, které široká veřejnost adresuje informační službě Europe Direct;

10.

zdůrazňuje, že práva, o nichž se ve zprávě hovoří, jsou právy občanů Evropské unie zakotvenými ve Smlouvách EU, mnohá z těchto práv jsou ovšem základními právy, jichž požívají také státní příslušníci třetích zemí;

11.

podotýká, že vztah mezi občanstvím EU a občanstvím jednotlivých členských států zůstává dvojznačný. Na jednu stranu občanství EU přímo závisí na občanství členských států, které je jedinou podmínkou pro získání občanství EU tak, jak ho definují právní předpisy každého členského státu. Tento aspekt občanství EU omezuje jeho úlohu na dodatečný zdroj práv souvisejících s občanstvím členských států. Zároveň však odděluje pojem občanství od národního státu a neklade již důraz na začlenění jednotlivce do občanské komunity, v níž žije, nýbrž na zaručení stejných individuálních, politických a sociálních práv a na jeho svobodu pohybu jakožto evropského občana;

12.

podtrhuje, že získání občanství členského státu – a tím i občanství EU – může být hlavním mechanismem pro integraci státních příslušníků třetích zemí do evropské společnosti a z tohoto důvodu musí být dostatečně přístupné legálním přistěhovalcům, kteří dlouhodobě pobývají v EU. Udělování občanství těmto přistěhovalcům je základním nástrojem pro jejich začlenění do evropské společnosti;

13.

poukazuje na to, že od přijetí stanoviska týkajícího se občanství EU v roce 2010 vyzýval EU, aby ve svých politikách a rozhodovacích orgánech uplatňovala větší míru demokracie a transparentnosti. Požadoval rovněž, aby byly přijaty mechanismy, které by byly schopny podnítit dvoustranný politický dialog, a aby byla do praxe uvedena zásada participativní demokracie;

14.

oceňuje, že Komise hodnotí doposud provedená opatření a snaží se dodržet své závazky ohledně podpory občanství EU tím, že navrhuje opatření ve 12 konkrétních oblastech;

15.

konstatuje však, že návrhy uvedené v této zprávě jsou v prvé řadě zaměřeny na hospodářský rozměr EU a teprve druhotně se vztahují na politický či sociální rozměr evropské integrace. Zpráva například neobsahuje žádné jasné a konkrétní návrhy, pokud jde o posílení práv pacientů či o poskytování přeshraničních zdravotních služeb, podporu multikulturalismu, intenzivnější prosazování sociální Evropy, například potíráním chudoby a sociálního vyloučení, nebo o postupné vytváření evropské identity;

16.

konstatuje, že opatření, jež jsou v této zprávě uvedena, se na první pohled jeví v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality. Je nicméně nezbytné, aby Komise podrobně zdůvodnila každé opatření, které oficiálně navrhne, poněvadž některé jednotlivé návrhy by mohly vyžadovat bližší prozkoumání (například vydání jednotných evropských dokumentů dobrovolného charakteru). Mimoto nesmí plánovaná opatření příslušným celostátním, regionálním a místním orgánům způsobit nadměrnou administrativní a finanční zátěž;

17.

poukazuje na to, že v souvislosti s příštími volbami do Evropského parlamentu v roce 2014 je třeba na tuto zprávu nahlížet také ve světle nedávno zveřejněného sdělení Komise a doporučení, které se k němu vztahuje (4). Cílem těchto dokumentů je posílit demokratické procesy a zastupitelskou demokracii v EU tím, že se podpoří účast ve volbách do Evropského parlamentu;

18.

připomíná, že VR se úzce podílel na přípravě zprávy, jež zohledňuje výsledky a doporučení studie, kterou nechal VR vypracovat a jež se týkala úlohy místních a regionálních orgánů při podpoře občanství EU a práv evropských občanů (5);

19.

navrhuje přijmout opatření, která zaručí, že budou občané k občanství připravováni a vychováváni a budou schopni vědomě a svobodně uplatňovat svá práva a vykonávat své povinnosti, že bude posílen sociální rozměr občanství v souvislosti s prohlubující se hospodářskou krizí a že budou odstraněny různé překážky, jež omezují volný pohyb evropských občanů;

20.

zdůrazňuje, že ve stále mobilnějším světě je mimořádně důležité, aby byl vytvořen skutečný prostor svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům (6), a poukazuje na to, že zajištění nerušeného výkonu práva občanů EU na volný pohyb a pobyt je zásadním požadavkem, neboť jde o právo zakotvené ve Smlouvě o EU, jehož si občané nejvíce cení a jež považují za nejvýraznější přínos integrace EU. V této souvislosti nestačí práva jen zavádět, je také nezbytné zaručit, aby všechny úrovně správy věcí veřejných společně pracovaly na tom, aby je jejich držitelé mohli neomezeně vykonávat;

21.

zdůrazňuje, že jedním z hlavních závěrů zprávy z roku 2010 je to, že potíže, na něž občané Unie narážejí při výkonu svých práv, nejsou ani tak způsobeny legislativním deficitem na úrovni EU, jako spíše faktory spojenými s prováděním a uplatňováním těchto právních předpisů v jednotlivých zemích. Vzhledem k výše uvedenému se Výbor domnívá, že zpráva Komise nevěnuje zvláštní pozornost tomu, jak mohou místní a regionální orgány přispět k účinnému výkonu občanství EU a jeho kvalitě;

22.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány jsou povolány k tomu, aby hrály klíčovou úlohu v participativních procesech, které musejí být zavedeny pro realizaci skutečného přístupu zdola nahoru, neboť občanům umožní, aby se podstatně podíleli na definování politik EU, jež jejich právům dodávají konkrétní účinek;

23.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány jsou schopny přispět k řešení problémů spojených s pohybem a pobytem občanů Unie a otázkám týkajícím se přijímání přistěhovalců, a uznává, že mohou oslovit ty skupiny, které často vykazují sníženou míru zapojení do politického procesu, jako jsou například mladí lidé a přistěhovalci;

24.

vítá návrh Komise vytvořit nástroj elektronického vzdělávání pro místní orgány, a napravit tak nedostatečnou informovanost jejich úředníků o právech evropských občanů, která často vede k tomu, že tito úředníci zájemcům poskytují nesprávné informace, a ztěžuje výkon příslušných práv. Vzhledem k tomu, že jeho členové mají dobré předpoklady pro to, aby znali potřeby a možnosti místních úředníků ve svých regionech, je Výbor regionů připraven aktivně s Komisí na koncipování tohoto nástroje spolupracovat a propagovat jej v jednotlivých členských státech;

25.

vítá nové iniciativy Komise zaměřené na odstranění překážek, jež brání účinnému výkonu práv plynoucích z občanství EU, podotýká však, že v členských státech pořád zeje propast mezi platnými právními předpisy a realitou, s níž se občané setkávají ve svém každodenním životě, zejména v přeshraničních situacích, a že by tomu měla být věnována větší pozornost;

26.

zastává mínění, že posílení občanství EU může být založeno na upevnění aktivní účasti občanů na dění v místních společenstvích, a zvláště účasti mladých lidí, kteří mají v evropském prostoru větší mobilitu;

27.

pokládá za nezbytné posílit na evropské úrovni iniciativy na podporu sociálního občanství, poněvadž přístup k sociálním právům je v určitých případech spojen s požadavky a kritérii, které stanoví členské státy. Tato situace napomáhá různým formám diskriminace, což je v rozporu se zásadou rovnosti a rovného zacházení zakotvenou v evropském právu;

28.

uznává, že zpráva Komise obsahuje některá opatření k posílení sociálního občanství (za všechny uveďme alespoň jeden příklad – pozitivní opatření mající za cíl zavedení rámce kvality stáží) a o nichž se čistě informativně dá říci, že mají smysl;

29.

vzhledem k neustále rostoucí nezaměstnanosti v členských státech se důrazně vyslovuje pro to, aby bylo účinně posíleno právo na volný pohyb, zejména co se týče mobility mladých lidí;

30.

podotýká, že v tomto směru je ještě třeba učinit určitá opatření. Zvláštní průzkum Eurobarometr (8) například ukázal, že pouze polovina dotázaných věděla o existenci evropského veřejného ochránce práv a o rozsahu jeho pravomocí a účastníci tohoto průzkumu byli velice málo informovaní i o právu předkládat petice Evropskému parlamentu (9);

31.

v tomto ohledu navrhuje, aby místní a regionální orgány za podpory z příslušných evropských fondů pořádaly zvláštní a účinné akce zaměřené na zvýšení informovanosti evropských občanů o evropském veřejném ochránci práv a o právu předkládat petice Evropskému parlamentu;

32.

poukazuje na to, že účast ve volbách do Evropského parlamentu se od roku 1979 neustále snižovala, až v roce 2009 poklesla na 43 % (10), a tento vývoj potvrzuje zjištění, že evropští občané mají pocit, že jejich názor není při rozhodování na evropské úrovni brán v potaz (v průzkumu Eurobarometr tento názor vyjádřilo 68 % z nich);

33.

upozorňuje na osvědčené postupy (11), v souladu s nimiž mohou místní a regionální orgány za pomoci příslušných evropských prostředků pořádat informační programy a kampaně na místní a regionální úrovni, aby obyvatele svých regionů zpravily o jejich právu volit, ale také být volen ve volbách do Evropského parlamentu. Výbor regionů mimoto zdůrazňuje úlohu katalyzátoru, již místní a regionální orgány mohou hrát při informování a zvyšování povědomí, zejména u žáků a studentů, čímž je připravují na aktivní výkon jejich volebních práv;

34.

poukazuje na to, že je třeba pokračovat v posilování politických práv občanů pocházejících ze třetích zemí, a vybízí členské státy k tomu, aby neuplatňovaly přehnaně přísné podmínky, co se týče přístupu státních příslušníků třetích zemí k jejich občanství. VR ve svých předchozích stanoviscích jednak uznal, že přistěhovalci, kteří legálně pobývají v členských státech, mají určitá očekávání ohledně nabytí občanství EU, a jednak vyjádřil názor, že účast legálních přistěhovalců na politickém životě je velmi významným faktorem pro jejich snazší začlenění do místních společenství;

35.

vyzývá všechny členské státy bez výjimky, aby svým občanům usnadnily výkon práva volit a být volen ve vnitrostátních volbách, ať už na území daného státu pobývají nebo se na něm nacházejí či nikoliv. To, že využívají svého práva na mobilitu v EU, je nesmí připravovat o jejich politická práva;

36.

domnívá se, že nyní již jsou splněny všechny podmínky pro prohloubení resp. zahájení dialogu o rozšíření hlasovacího práva občanů EU tak, aby se vztahovalo i na regionální a vnitrostátní volby v zemi jejich pobytu, což ale v žádném případě nesmí narušit svrchovanost jednotlivých členských států (jus domicilii);

37.

vyzdvihuje dynamiku, kterou může koncept občanství EU vdechnout procesu rozšiřování EU, jenž nezahrnuje jen hospodářské a legislativní přizpůsobení se acquis Unie, ale nese s sebou také nutnost provést v přistupujících zemích politické kroky s cílem posílit v nich demokratické struktury a právní stát. Perspektiva občanství EU může konkrétně ukázat význam těchto opatření;

38.

připomíná, že je nezbytné přistoupit na místní a regionální úrovni k opatřením zjednodušujícím administrativu, aby bylo možné účinně vykonávat práva občanů EU, zejména právo na volný pohyb, a dále odstranit veškeré odrazující postupy či jiné stávající formy diskriminace, které vedou k rozdílnému zacházení s evropskými občany, zvláště co se týče udělování povolení k pobytu. Místní a regionální orgány by rovněž měly být schopny nalézt vhodná řešení na základě identifikace problémů, s nimiž se setkávají;

39.

uznává, že opatření, jež Komise avizuje, přinášejí v tomto směru určitý pokrok. Vzhledem k tomu, že jedna z oblastí činnosti obnáší aktivní zapojení místních orgánů (12), je nutné provést posouzení dopadu a vyčlenit finanční prostředky z evropských fondů;

40.

vítá návrhy Komise na podporu snazšího uznávání osvědčení o technické způsobilosti vozidel napříč hranicemi EU, a také navrhovanou harmonizaci požadavků na technické kontroly motorových vozidel, jež by měla být provedena co nejdříve a tak, aby občané mohli užívat svého práva na volný pohyb včetně snazšího přesunu registrací vozidel mezi zeměmi;

41.

doporučuje posílit iniciativy spolupráce, které jsou zaměřeny na zvýšení informovanosti občanů o jejich právu na volný pohyb, například partnerství měst, iniciativy v oblasti přeshraniční spolupráce atd.;

42.

připomíná (13), že v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu v roce 2014 je velice důležité, aby byli všichni občané EU lépe informováni o svých právech, především o právech volebních, jež jim náležejí v členském státě, v němž mají bydliště, a aby byl usnadněn výkon těchto práv;

43.

v souvislosti s novým víceletým finančním rámcem na období 2014–2020 zdůrazňuje, že programy „Základní práva a občanství“ a „Evropa pro občany“ mohou značně přispět k posílení občanství EU a podpořit činnosti na podporu informovanosti o evropských právních předpisech a politikách v jednotlivých členských státech a jejich uplatňování;

44.

pro dosažení strategických a politických cílů doporučuje zaujmout jednodušší a účinnější přístup k financování opatření souvisejících s programy týkajícími se občanství EU tím, že budou konkrétněji definovány priority, jež musejí být v souladu s politickými rozhodnutími, a že se bude důsledně klást důraz na šíření výsledků opatření tak, aby více vešly ve známost. Aby se tento cíl uskutečnil, musejí být místní a regionální orgány zapojeny do plánování těchto kroků, především v oblasti vzdělávání a přípravy ročních pracovních programů.