Kasační opravný prostředek podaný dne 2. prosince 2013 Iliad SA, Free infrastructure, Free SAS proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 16. září 2013 ve věci T-325/10, Iliad a další v. Komise

(Věc C-624/13 P)

2014/C 39/16

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Iliad, Free infrastructure, Free SAS (zástupce: T. Cabot, advokát)

Další účastnici řízení: Evropská komise, Francouzská republika, Polská republika, Département des Hauts-de-Seine

Návrhová žádání

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředky uplatňují navrhovatelky šest důvodů kasačního opravného prostředku.

Zaprvé mají navrhovatelky za to, že Tribunál porušil svoji povinnost uvést odůvodnění, když neodpověděl na část žalobního důvodu vycházející z toho, že Komise porušila svoji povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU v souvislosti s nepřímým důkazem vycházejícím ze závazků francouzských orgánů, což svědčí o závažných obtížích, se kterými se Komise setkala, a na základě čehož byla Komise povinna zahájit takové formální vyšetřovací řízení.

Zadruhé navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že se dopustil nesprávného právního posouzení při výpočtu doby trvání předběžného přezkumného řízení provedeného Komisí. Domnívají se, že nelze mít za to, že oznámení Francie bylo v požadovaných lhůtách úplné, a nemělo k němu být tedy přihlíženo. Dále jsou toho názoru, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když kvalifikoval žádost o „případná“ vyjádření, kterou Komise zaslala francouzským orgánům, jako žádost o doplňující informace ve smyslu nařízení (ES) č. 659/1999 (1).

Zatřetí se dovolávají neopominutelného důvodu vycházejícího z nesprávného právního posouzení Tribunálu, když i bez návrhu neuplatnil, že Komise nemůže prohlásit spornou podporu za slučitelnou se Smlouvou, když oznámení této podpory mělo být považováno za vzaté zpět podle článku 5 nařízení (ES) č. 659/1999. Vzhledem k tomu, že francouzské orgány neodpověděly ve stanovených lhůtách na žádosti o dodatečné informace, sporné oznámení mělo být vzato zpět podle čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení. V důsledku toho nebyla Komise příslušná k rozhodnutí o oznámeném opatření, což měl Tribunál uplatnit v napadeném rozhodnutí i bez návrhu.

Začtvrté se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení selhání trhu. Toto nesprávné právní posouzení vyplývá podle jejich názoru z toho, že Tribunál použil test univerzálnosti namísto testu selhání trhu plynoucího z judikatury ve věci Olsen, který spočívá v ověření toho, zda soutěžitelé poskytovali obdobnou službu, a nikoliv univerzální službu.

Zapáté se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o časovou působnost pravidel práva Evropské unie pro posouzení selhání trhu. Nesprávné právní posouzení vyplývá jednak z přezkumu selhání trhu omezeného na údaje týkající se let 2004 a 2005 a dále z neprovedení analýzy pravděpodobného vývoje trhu za účelem ověření, že selhání trhu je prokázáno po celou dobu uplatňování služby obecného hospodářského zájmu.

Zašesté navrhovatelky vytýkají Tribunálu veškeré rozporuplné odůvodnění.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1).