Žaloba podaná dne 18. července 2013 — Rada Evropské unie v. Evropská komise

(Věc C-409/13)

2013/C 274/27

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Rada Evropské unie (zástupci: G. Maganza, A. de Gregorio Merino a I. Gurov, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby na zrušení rozhodnutí Komise o zpětvzetí návrhu nařízení v pozdní fázi prvního čtení řádného legislativního postupu předkládá Rada tři žalobní důvody.

Zaprvé Rada tvrdí, že zpětvzetí návrhu nařízení je závažným porušením zásady svěřených pravomocí zakotvené v čl. 13 odst. 2 SEU, jakož i zásady institucionální rovnováhy. Podle Rady žádné ustanovení Smluv výslovně Komisi nesvěřuje obecnou pravomoc vzít zpět návrh, který předložila unijnímu zákonodárci. I když však Rada nepopírá existenci takové pravomoci ke zpětvzetí na základě čl. 293 odst. 2 SFEU, Komise ji nemůže vykonávat diskrečním nebo zneužívajícím způsobem. Rada se domnívá, že zpětvzetí takového návrhu ve velmi pokročilé fázi legislativního postupu se rovná přiznání Komisi určité formy práva veta vůči unijnímu spoluzákonodárci. V důsledku toho je Komise postavena na stejnou úroveň jako unijní spoluzákonodárci, což vede ke zneužití běžného legislativního postupu stanoveného v článku 294 SFEU, překračuje pravomoc legislativní iniciativy Komise stanovenou v čl. 293 odst. 2 SFEU a zbavuje užitečného účinku právo Rady změnit návrh stanovené v čl. 293 odst. 1 SFEU. Mimoto je podle Rady takový výkon pravomoci ke zpětvzetí v rozporu s čl. 10 odst. 1 a 2 SFEU, neboť Komise již není orgánem pověřeným výkonnou funkcí, nýbrž se účastní legislativního postupu na stejné úrovni jako orgány, které mají demokratickou legitimitu.

Zadruhé zpětvzetí návrhu nařízení je rovněž porušením zásady loajální spolupráce uvedené v čl. 13 odst. 2 SEU. Rada tvrdí, že zpětvzetí návrhu nařízení bylo učiněno velmi pozdě. Po četných tripartitních jednáních, která se konala během fáze prvního čtení („trialogy“), Komise přesto vzala zpět svůj návrh nařízení v den, kdy Parlament a Rada měly parafovat dohodu, které dosáhly. Dále Rada Komisi vytýká, že před zpětvzetím návrhu nevyčerpala všechny procesní možnosti existující v jednacím řádu Rady.

Konečně Rada tvrdí, že napadený akt o zpětvzetí nesplňuje požadavek odůvodnění aktů uvedený v čl. 296 druhém pododstavci SFEU. Rada Komisi vytýká, že její rozhodnutí o zpětvzetí neobsahuje žádné vysvětlení a že toto rozhodnutí nezveřejnila.