6.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/20

1.1

EHSV považuje v souvislosti s blížící se změnou systému státní podpory za vhodné předložit stanovisko z vlastní iniciativy zabývající se tematikou regionální státní podpory z pohledu občanské společnosti a jejím začleněním do základních zásad vnitřního trhu.

1.2

Toto nesmírně důležité téma má zásadní význam v době krize a rozsáhlé hospodářské recese, kdy jsou zapotřebí flexibilní nástroje podpory a zásahu, které budou respektovat pravidla hospodářské soutěže. Komise v posledních letech přijala dočasné rámce zásahu právě proto, aby bankám a podnikům zajistila náležitou podporu.

1.3

Regionální státní podpora je zaměřena na odstranění nevýhod znevýhodněných regionů, a tím na podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti členských států a celé Evropské unie. Jako taková je tedy cenným nástrojem k překonání krize a k oživení ekonomik evropských regionů. Zejména pro malé a střední podniky je velmi důležité, aby tyto nástroje byly účinné a efektivní. Měl by se podpořit přístup k tomuto konkrétnímu systému podpory tím, že se zjednoduší podmínky tohoto přístupu, nástroj se zpružní a podniky budou náležitě informovány o možnostech, které se jim nabízejí.

1.4

EHSV tedy vítá, že Evropská komise v rámci modernizace státní podpory (1), již zahájil komisař Almunia, začala aktualizovat a modernizovat i tento soubor pravidel, jehož účelem je směřovat veřejné zásahy ve prospěch podniků sídlících ve znevýhodněných oblastech, a považuje za nezbytné, aby tento přezkum proběhl ve znamení souladu mezi regionální politikou a politikou hospodářské soutěže a byla v něm respektována zásada subsidiarity.

1.5

EHSV proto Evropské komisi doporučuje, aby zvýšila soulad mezi politikami Unie a politikou hospodářské soutěže, aby tato politika nebyla překážkou dosažení cílů společného evropského zájmu, jakým je i harmonický a integrovaný rozvoj evropských regionů, ale příležitostí k oživení regionálních ekonomik na vnitřním trhu po krizi.

1.6

Dne 14. ledna 2013 zahájila Komise veřejnou konzultaci k dokumentu obsahujícímu návrh nových pokynů pro regionální státní podporu na období 2014–2020 (2). Tento dokument odráží ve velké míře přístup zaujatý ve vydaném neformálním dokumentu, který byl členským státům předán v prosinci 2011, a byl již projednán na první mnohostranné schůzi, na níž Komise naznačila případná uvolnění vzhledem k některým žádostem předloženým členskými státy, např. co se týče maximálního podílu (%) obyvatelstva, jemuž bude na evropské úrovni poskytnuta podpora Stanovisko EHSV má v této souvislosti strategický význam, jelikož Komisi předá jeho postoj.

1.7

EHSV za tímto účelem žádá, aby nové pokyny k regionální státní podpoře byly pro členské státy flexibilním nástrojem horizontální podpory dosahování cílů strategie Evropa 2020 prostřednictvím maximálního využití regionální špičkové kvality, bez ohledu na odvětví nebo na velikost podniků zapojených do investičních projektů na rozvoj znevýhodněných oblastí.

1.8

Stávající systém vychází ze zeměpisného mapování území Unie, více než 40 let se nezmínil, je nevhodný a rigidní. Pokud se bude v nové hospodářské a společenské situaci používat stávající metoda, mohlo by dojít k zabrzdění rozvoje vnitřního trhu.

1.9

EHSV doporučuje Komisi, aby přijala flexibilnější referenční hodnoty, které budou adekvátnější výrazně se měnící hospodářské situaci. Tyto hodnoty by měly vycházet z výběru oblastí zásahu podle priorit, potřeb, územního rozložení hospodářské neúčinnosti a pastí sociálního vyloučení v institucionálním kontextu, který by však byl nezávislý na administrativních hranicích.

1.10

EHSV proto zdůrazňuje, že je potřeba v rámci širšího procesu modernizace aktualizovat nástroj regionální státní podpory, a to vzhledem k dynamice a rytmu vývoje hospodářství po krizi, v jejichž důsledku je třeba zvýšit flexibilitu při určování regionálních znevýhodnění a zeměpisná mapa určující neměnným způsobem znevýhodněné oblasti na celou dobu trvání programového období (7 let) se ukazuje jako nevhodná.

1.11

EHSV za tímto účelem žádá, aby se znevýhodněné oblasti ve smyslu výjimky uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. c) nevymezovaly pouze na základě odečtení počtu obyvatel, jimž se poskytuje podpora podle výjimky uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. a), od celkového počtu obyvatel, jimž se poskytuje podpora, uvedeného jako procentní podíl evropského obyvatelstva, ale nepodloženého. Členské státy by naproti tomu měly mít k dispozici širokou sadu parametrů pro určování znevýhodněných oblastí.

1.12

EHSV považuje za chybné vyloučit z podpory investičních projektů na regionální rozvoj a regionální soudržnost velké podniky. Vzniká tak velké riziko, že dojde ke ztrátě rozvojového potenciálu, který má pouze součinnost a horizontální integrace celého podnikatelského systému bez ohledu na velikost podniku.

1.13

EHSV vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismus, který by předem zohlednil negativní externality, jež mohou být spojeny s vnitrostátní regionální podporou, např. značnou ztrátu pracovních míst v oblastech na území EU, a to nejen na základě srovnávacího hodnocení, jež vypracovává v rámci oznamovací povinnosti a jež si v současné době vyhrazuje pouze pro velké investiční projekty (3), ale i prostřednictvím obecného nařízení o výjimkách.

1.14

EHSV podtrhuje potřebu toho, aby nástroj regionální státní podpory obsahoval nezbytná obezřetnostní ustanovení, aby nedošlo k vytěsňování a přesouvání v důsledku příliš vysokých rozdílů v intenzitě podpory v sousedících a zeměpisně blízkých regionech, které vznikají „soupeřením v poskytování dotaci“ a vedou k tříštění vnitřního trhu.

1.15

EHSV navrhuje, aby Komise:

1.16

EHSV dále navrhuje, aby Komise zavedla ochrannou doložku, která by zavazovala zejména velké podniky, jež dostávají regionální podporu na zřizování nových provozoven nebo na nabytí kapitálového majetku přímo spojeného s provozovnou, aby po dobu pěti let od jejího poskytnutí zaručily:

1.17

EHSV žádá Komisi, aby snižovala intenzitu podpory postupněji a vyváženěji, než je navrženo. Snížení by mělo být v souladu s snížením podpory, které se má stanovit pro prostředky, které regiony obdrží v oblasti politiky soudržnosti.

1.18

EHSV navrhuje doplnit HDP na jednoho obyvatele, což je v současnosti jediný parametr, který navíc neodráží skutečný stav regionální ekonomiky, o další parametry, např. míru nezaměstnanosti, poměr mezi propuštěnými zaměstnanci a celkovým počtem zaměstnaných a jiné, jež by lépe vystihovaly skutečnou situaci.

2.1

V rámci politiky hospodářské soutěže je kontrola státní podpory nástrojem potřebným k zaručení toho, aby se jednotný trh řídil efektivními zásadami volného obchodu a hospodářské soutěže, a naplňuje potřebu zaručit rovné podmínky pro všechny podniky působící na jednotném evropském trhu. Článek 107 SFEU nicméně členským státům zakazuje poskytovat podnikům takovou podporu, která by ovlivňovala obchod mezi členskými státy, narušovala nebo mohla narušit hospodářskou soutěž tím, že by některým podnikům poskytovala neopodstatněné selektivní výhody, čímž by bránila, aby nejvíce konkurenceschopné společnosti měly prospěch z působení trhu, což by v důsledku snižovalo konkurenceschopnost evropského hospodářství jako celku.

2.2

Navzdory tomu dává Smlouva možnost výjimky z tohoto zákazu v případě, že podpora sleduje cíle společného evropského zájmu, jichž nemohou tržní síly samy o sobě dosáhnout. V čl. 107 odst. 2 a 3 jsou určena hlavní selhání trhu a vyjmenovány výjimky pro určité podpory, které jsou na základě kritérií výhradně stanovených Komisí „slučitelné“ s vnitřním trhem nebo za ně mohou být považovány.

2.3

Podle čl. 107 odst. 3 písm. a) a c) může Komise považovat za slučitelnou s vnitřním trhem státní podporu poskytovanou s cílem napomáhat hospodářskému rozvoji určitých znevýhodněných oblastí v Evropské unii, tj. regionální podporu. Jedná se o podporu, která může být určena zejména velkým podnikům za účelem podpory investic a tvorby pracovních míst, nebo za určitých zvláštních okolností o podporu na provoz. V obou případech jde o podporu určenou specifickým regionům s cílem vyvážit regionální nerovnosti, která stimuluje podniky, aby v těchto regionech založily nové závody.

2.4

Regionální státní podpora má odstranit nevýhody znevýhodněných regionů, a podporuje tedy hospodářskou, sociální a územní soudržnost členských států a celé Evropské unie. Její účely jsou v souladu s účely strukturálních fondů, jež jsou společně s rozpočty členských států jedním z možných zdrojů financování politiky regionálního rozvoje.

2.5

EHSV připomíná, že je naprosto nutné zachovat a některých případech posílit systém kontroly státní podpory, která může vážně poškodit řádné fungování vnitřního trhu, považuje však za nezbytné zaručit, aby pravidla státní podpory zabránila jeho fragmentaci a vysokému riziku narušení hospodářské soutěže a obchodu v důsledku různé schopnosti členských států poskytovat podporu na investice.

2.6

Současně považuje za nezbytné zefektivnit a zpružnit nástroje pro mimořádný zásah v krizových oblastech či situacích.

2.7

Stávající systém pokynů k regionální státní podpoře je evidentní nevhodný z důvodu rigidity své stavby vycházející ze zeměpisného mapování území Unie a plně neodpovídá cílům čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy, čímž má potenciální rušivé dopady na hospodářskou soutěž. Pokud se stávající metoda použije v nové hospodářské a sociální situaci v Unii, vzniká riziko zpomalení rozvoje vnitřního trhu.

2.8

Modernizace státní podpory musí zahrnovat i tento důležitý nástroj, který doplňuje škálu možných zásahů ve znevýhodněných oblastech. Zdá se přinejmenším zvláštní, že Komise hodlá nejen potvrdit model existující od roku 1971 a jeho následné změny, ale dokonce zvyšuje jeho restriktivnost. Cílům růstu a rozvoje zaměstnanosti, jež Komise několikrát připomenula, odporují nedůsledné politiky, které objektivně omezují potenciál reformy pokynů.

2.9

Sama Evropská komise ve strategii Evropa 2020 uznává, že hospodářská realita se vyvíjí rychleji než realita politická. K oživení udržitelnosti růstu a veřejných financí v období po krizi tedy Evropa potřebuje aktualizovaný přístup založený na tematickém a prioritním soustředění zdrojů, který, jak nedávno připomnělo GŘ pro hospodářskou soutěž v dokumentu ke konzultaci o modernizaci (4) z 23. února 2012, bude probíhat na základě vzájemně propojených reforem v různých odvětvích a spolupráce s členskými státy a zúčastněnými stranami s cílem dosáhnout široké a vyvážené dohody o budoucím postupu.

2.10

EHSV vítá tento přístup, nebo ho považuje za flexibilnější, dynamičtější a tedy i vhodnější v kontextu krize, která se v Unii rychle a neustále vyvíjí, a žádá, aby byl přijat také a zejména při řešení výjimek stanovených pro regionální státní podporu ve Smlouvě.

3.1

EHSV připomíná, že od první systemizace zásad, jimiž se řídí regionální státní podpora, k níž došlo v roce 1998 prostřednictvím pokynů (5), Komise neustále zdůrazňuje potřebu posílit soustředění regionální politiky a politiky hospodářské soutěže a jejich soulad (6).

3.2

Tento přístup zaručoval soulad těchto dvou systémů až do programového období 2000–2006, kdy se z politických a ekonomických důvodů mapy regionů Unie způsobilých ke strukturální podpoře v rámci tehdejších cílů 1 a 2 shodovaly s mapami regionů spadajících do výjimek z regionální podpory. Od programového období 2007–2013 k tomu již nedošlo.

3.3

Na jedné straně jsme opravdu byli svědky rozvoje regionální politiky, k němuž došlo vlivem potřeby přijmout mezioborový či integrovaný přístup, pomocí něhož bude možné označit určité problémy vzniklé z odlišných zeměpisných podmínek, a vypracovat komplexní strategii, která vymezí rámec pro uskutečňování jednotlivých cílů a opatření, na něž je třeba vyčlenit prostředky  (7). Nařízení (ES) č. 1083/2006 (8) poté definovalo nový model strukturálních zásahů na příslušné územní úrovni, již stanovuje každý členský stát na základě svého uspořádání a svých sociálních a ekonomických zvláštností a potřeb.

3.4

Na druhé straně však politika hospodářské soutěže ustrnula na předběžném stanovení oblastí způsobilých k udílení výjimky pro regionální podporu prostřednictvím sedmiletých map, které pro regionální politiku a politiku soudržnosti nebyly stejně flexibilním nástrojem hospodářské soutěže, čímž se narušila integrita vnitřního trhu a potvrdila odlišná povaha politik, které mají nicméně stejný cíl, tedy soudržnost.

3.5

EHSV rovněž připomíná, že Komise v zelené knize o územní soudržnosti z roku 2008 (9) uznala, že způsobilost pro podporu strukturálních politik lze stanovovat pouze na regionální úrovni, a to s vědomím, že pro zlepšení řízení politiky soudržnosti je třeba ji „učinit pružnější, umožnit přizpůsobovat ji co nejvhodněji územní úrovni, místním prioritám a potřebám a zlepšit koordinaci s jinými politikami, a to na všech úrovních podle zásady subsidiarity“.

3.6

Komise dále usoudila, že pro účinné řešení problémů spojených s hospodářským růstem Unie v globalizovaném světovém hospodářství „jsou nezbytná politická opatření v různém geografickém rozsahu“ (10).

3.7

Pokud, jak tvrdí Komise, „politika v oblasti hospodářské soutěže ovlivňuje geografické rozmístění hospodářské činnosti tím, že zajišťuje, aby regionální podpora byla soustředěna do nejvíce znevýhodněných oblastí, a přizpůsobuje míru poskytované podpory charakteru a rozsahu problémů“ (11), nelze ji oddělit od již probíhajícího vývoje regionální politiky, která je založena na opatřeních prováděných pod hlavičkou tematického soustředění na priority Unie a geografického soustředění ve variabilním měřítku. Proto je nutné přezkoumat metodu stanovování oblastí způsobilých k udělení výjimek pro regionální podporu podle čl. 107 odst. 3 Smlouvy.

4.1

EHSV upozorňuje na to, že metoda, již Komise používá pro stanovení oblastí Unie způsobilých k udělení výjimek pro regionální podporu uvedených v čl. 107 odst. 3, která dává prioritu regionům zasaženým vážnými problémy (viz písmeno a)), které se stanovují na základě HDP/PPS porovnávaného s průměrem Unie. Tato metoda by se měla doplnit o další kritéria měření kritických úrovní podzaměstnanosti, na něž odkazuje Smlouva. Podle kritéria, jež používá Komise, se totiž určuje abnormálně nízká životní úroveň, ale vážné formy podzaměstnanosti se vždy neprojeví. Míra nezaměstnanosti by mohla být dobrým faktorem pro korekci HDP. EHSV se ptá se Evropské komise, z jakého důvodu se znevýhodněné oblasti ve smyslu písmene c) určují pouhým odečtením počtu obyvatel oblastí spadajících pod písmeno a) od celkového počtu obyvatel přiděleného danému státu. To znamená, že skutečná možnost zásahu ve znevýhodněných oblastech ve smyslu písmene c) závisí na velikosti znevýhodněných oblastí ve smyslu písmene a), čímž vznikají závažné rozdíly mezi členskými státy, aniž by se zakládaly na komparativní analýze potíží vybraných regionů.

4.2

Vzniká tak situace, která je fakticky narušující: v některých zemích jsou způsobilé regiony, jejichž úroveň rozvoje značně převyšuje úroveň rozvoje regionů v jiných zemích, jimž by však regionální podporu nebylo možné přiznat, nebo se nacházejí v zemích s nízkým stropem pro čl. 107 odst. 3 písm. c). Narušení obchodu, způsobené stanovením jakékoliv podpory, pro které lze stěží nalézt odůvodnění ve společném zájmu, by tedy bylo úplné a neospravedlněné.

4.3

EHSV zdůrazňuje, že je důležité používat pro označování oblastí ve smyslu písmene c) i nadále srovnání jejich úrovně rozvoje s celostátní úrovní, jelikož pouze parametr vnitřního srovnávání umožňuje členským státům řešit vnitřní regionální rozdíly na jejich území a provádět národní regionální politiky schopné odstranit fragmentaci vnitřního trhu.

4.4

V současném velmi globalizovaném světě a za situace, kdy v Evropě dochází k postupnému a rychlému odstraňování vnitřních bariér, lze pozorovat vnitřní rozdíly v Unii stále více na regionální spíše než na celostátní úrovni, a to v oblastech, kde socioekonomické potíže překračují administrativní hranice a spočívají v konkrétních strukturálních a systémových slabinách s ekonomickým, spíše než politickým významem.

4.5

Určovat „slabé územní celky“ na základě zeměpisné mapy sestavené podle údajů vztažených k průměru za období 2008–2010 a na sedm let je programová ustrnulost, která je v neustále a rychle se měnící hospodářské a sociální situaci zcela anachronická.

4.6

Mimoto se ve snaze „vyvážit“ prostorové rozmístění ekonomické činnosti prostřednictvím investic do nejvíce znevýhodněných oblastí silně riskuje, že dojde ke zkreslení skutečného potenciálu těchto oblastí, čímž se budou omezovat efektivní aglomerace v oblastech ve smyslu písmena c) a zvýhodňovat tzv. „místní lovci příjmů“ v oblastech ve smyslu písmene a). Statické předurčení znevýhodněných oblastí vytváří zcela nevýhodné podmínky pro hospodářskou soutěž a inovace a brzdí rozvoj inovačních klastrů, které jsou ve strategii Evropa 2020 označeny za klíčové prvky strategií inteligentní specializace pro regionální rozvoj a jejichž podporu a rozvoj Komise prosazuje s tím, že se musí soustředit na odvětví s komparativní výhodou (12), tj. hospodářská odvětví v nichž existuje nejlepší vztah mezi náklady a přínosy.

4.7

Bylo rozsáhle prokázáno (13), že politika regionálního rozvoje, jež je založená hlavně na vyrovnávání regionálních rozdílů souvisejících s rozdílnou produktivitou, a omezuje se tedy na přerozdělování finančních prostředků z nejbohatších do nejchudších regionů, do velké míry omezuje mobilitu a efektivní procesy seskupování. Toto uspořádání musí nutně ponechat prostor pro lokálně definovanou strategii rozvoje, v níž se hranice regionů a menších celků neshodují s administrativními hranicemi a mohou se v čase měnit.

5.1

EHSV se tedy domnívá, že mapování tzv. znevýhodněných oblastí by mělo každému správnímu regionu umožnit zasáhnout ve všech oblastech, které během plánování vykáží na základě předem stanovených, uznaných a společně schválených paramentů známky znevýhodnění.

5.2

EHSV souhlasí s modelem, jejž Fabrizio Barca doporučuje pro modernizaci regionální politiky ve zprávě o politice soudržnosti z roku 2009 (14) a který je založen na výběru oblastí zásahu podle priorit, potřeb, územního rozložení hospodářské neúčinnosti a pastí sociálního vyloučení v institucionálním kontextu, který je však nezávislý na administrativních hranicích.

5.3

EHSV navrhuje Komisi, aby k politice hospodářské soutěže zaujala stejný přístup a používala k určení „hospodářských oblastí“ ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) novou metodu nezávislou na geograficko-administrativních hranicích, která však bude zároveň schopná zohlednit skutečné podmínky, v nichž se různé regiony čas od času nacházejí.

5.4

EHSV se domnívá, že s tímto modelem bude možné zaručit jak cíle regionálního rozvoje prostřednictvím tematického soustředění, tak zásady hospodářské soutěže a integritu trhu prostřednictvím omezení objemu zdrojů určených na regionální státní podporu, o niž rozhoduje členských stát a nadřazený region NUTS II (Nomenclature of Territorial Units for Statistics). K tomu již dochází např. u mechanismu vnitrostátního stropu de minimis pro rybolov a zemědělství.

5.5

EHSV navrhuje, aby bylo stanovení stropu provázeno určením parametrů pro posouzení krizové situace, které by zaručily, že podpora podniků bude v souladu s cílem rozvoje slabých regionů, a aby území, na nichž se mají zahájit opatření pro poskytování regionální podpory, byla určována na základě širokého souboru ukazatelů a souvisejících minimálních prahových hodnot, který předem schválí Evropská komise.

5.6

EHSV považuje za logičtější a vhodnější používat pro vymezení znevýhodněných oblastí metodu, která by zohlednila skutečnou hospodářskou a sociální situaci území. Ta se stanoví na základě překročení vnitrostátního průměru ukazatelů nezaměstnanosti na úrovni NUTS III. Dále by se počet obyvatel žijících v těchto zvolených regionech NUTS III prostřednictvím koeficientu, jenž se dohodne s Komisí, převedl na maximální strop podpory, kterou by mohly získat podniky usazené v těchto regionech NUTS III.

5.7

EHSV se domnívá, že tato metoda umožní Komisi chránit hospodářskou soutěž účinněji než metoda stávající, jelikož v souladu s podmínkami slučitelnosti stanovenými v pokynech zavádí skutečný kvantitativní limit pro podporu, již mohou státy poskytnout na určitém území, a zamezují tak situaci, kdy by země s většími zdroji poskytovaly svým podnikům ve vztahu k jiným zemím neúměrně velký objem prostředků. Stávající pravidla naproti tomu státům umožňují vyčlenit pro určitý územní celek způsobilý pro státní podporu tak vysokou částku, která by mohla narušovat hospodářskou soutěž.

6.1

EHSV připomíná, že regionální státní podpora se zrodila jako podpora velkým podnikům, jejichž strategickou úlohu v rozvoji regionálních ekonomik Komise důrazně zmínila ve sdělení o regionální politice a politice hospodářské soutěže z roku 1998 (15), kde je podtržena potřeba souladu mezi těmito dvěma politikami právě s cílem přitáhnout investice velkých podniků, což „by to bylo z hlediska regionálního rozvoje velmi žádoucí, protože by to působilo jako impuls a otevřelo by to přístup ke světovým trhům“.

6.2

S ohledem na výše uvedené považuje za nezbytné, aby byla možnost poskytovat regionální podporu také velkým podnikům v oblastech ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) zachována za podmínek stanovených v platných pokynech.

6.3

EHSV upozorňuje Komisi, že s vyloučením velkých podniků v oblastech ve smyslu písmene c) může v některých zemích, které mají nejen značně vysokou maximální úroveň podpory, ale zejména jsou příjemci zdrojů Unie a mají mnohem nižší náklady na pracovní sílu, vést k nebezpečnému vychýlení veřejných zdrojů v oblastech ve smyslu písmene a) z rovnováhy, což by nevyhnutelně vedlo k narušení hospodářské soutěže.

6.4

Liberalizace finančních trhů a rozšiřování jednotného trhu dnes podnikům umožňují uskutečňovat strategie minimalizace zdanění a provádět spekulativní výběr jurisdikce ve snaze o nalezení daňově co možná nejvýhodnějšího umístění (16). EHSV se v očekávání daňové harmonizace, která by minimalizovala škodlivou daňovou soutěž, domnívá, že by Komise nyní měla preferovat takové formy pomoci a takové režimy podpory (např. dlouhodobé daňové úlevy založené na dostatečně „závazných“ podmínkách), které pomohou minimalizovat narušování trhu lépe než snižování podpory. Normativní rámec nového plánování by měl posílit pravidla bránící přemísťování a zaručil přítomnost kanálů, jež umožní náležitým způsobem koordinovat financování EU určené na soudržnost a svolení k udělení státní podpory týkající se stejného podniku.

6.5

EHSV vřele doporučuje Komisi, aby se pozorně zabývala předpisovým modelem pro podporu rozvoje ekonomik znevýhodněných oblastí jednoho z našich největších konkurentů, tj. USA (Code of Federal Regulation, hlava 13 – Business Credit and Assistance). Mechanismus určování oblastí veřejného zásahu vychází z určování distriktů hospodářského rozvoje (economic development districts) a hospodářsky znevýhodněných oblastí (economic distressed areas) a na výběru projektů zaměřených na jejich rozvoj. Základem však již není zeměpisné či administrativní vymezení, ale priority a účel zásahu a soubor parametrů, jež se obecně stanovují na federální úrovni, které však poté každý stát v podrobnostech přizpůsobuje své hospodářské struktuře.

7.1

Dne 29. ledna 2013 proběhlo veřejné slyšení o státní podpoře rozvoje evropských regionů, na němž vystoupili zástupci některých evropských regionů (ze Španělska (Andalusie), Německa (Bavorsko) a Itálie (Emilia-Romagna)), místních a celostátních podnikových sdružení, Evropského parlamentu a rovněž zpravodaj Výboru regionů, který popsal stanovisko, jež tato poradní instituce EU přijala 1. února 2013 (17) a v němž Komisi klade otázky a předkládá návrhy z velké části zaměřené na potřebu modernizace pravidel regionální státní podpory.

7.2

Přes různost úhlů pohledu regiony i podniky upozornily na nedostatky návrhu Komise, která nedává dostatečné a přijatelné odpovědi na řadu otázek souvisejících s modernizací a zlepšením systému regionální státní podpory, zejména v období současné vážné krize. Zástupce Evropského parlamentu podpořil návrh uvedený v tomto stanovisku, který je podle něj vhodnější pro potřeby vytvoření územní rovnováhy a lépe jim odpovídá. Byly předneseny zajímavé návrhy na doplnění HDP, který je nyní jediným kritériem, na jehož základě se posuzuje odstup od evropského průměru a způsobilost pro regionální podporu ve smyslu výjimky uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. a), o další ukazatele, např. míru nezaměstnanosti v regionu. EHSV tyto návrhy plně podpořil.

7.3

Podniky, ať už z místního či celostátního pohledu, zdůraznily potřebu flexibilního nástroje. Přístup k regionální podpoře by se měl posuzovat podle kvality investic, předpokládaného dopadu na hospodářství a jejích dopadů na hospodářskou soutěž, ne podle velikosti podniku. Dále bylo připomenuto, že k tomu, aby bylo možné účinněji posuzovat dopad podpory přidělené podnikům větším než malé a střední podniky na hospodářskou soutěž, by bylo třeba aktualizovat definici parametrů velikosti podniku uvedenou v doporučení Komise z roku 2003 (18), jelikož kategorie podniků mimo malé a střední podniky zahrnuje mnoho podniků, které nejsou velké nadnárodní podniky, a s kterými vzhledem k jejich mnohem menší velikosti tedy nelze zacházet stejně.

8.1

Výbor vyzývá Komisi, aby přehodnotila svůj záměr snížit míru podpory pro velké podniky ze 40 % na 35 % a 25 %. Argumenty Komise ve prospěch snížení této podpory nejsou opodstatněné. Navrhované snížení by ve skutečnosti vedlo k rozvrácení stávajících režimů v oblastech podle písmene a) zavedených s cílem přilákat zahraniční investice.

8.2

Výbor je rovněž vážně znepokojen záměrem Komise omezit míru podpory do výše dodatečných nákladů a zpřísnit postup prokazování existence pobídkového účinku u velkých podniků.

8.3

Výše uvedená opatření by ve skutečnosti ochromila schopnost oblastí podle písmene a) přilákat zahraniční investice a vytvářet nová pracovní místa a hodnoty a uvrhla tyto oblasti do konkurenční nevýhody oproti jiným mimoevropským regionům, jejichž investiční programy jsou v mnoha případech mnohem velkorysejší.