Kasační opravný prostředek podaný dne 26. února 2013 Cooperativa tra i Lavoratori della Piccola Pesca di Pellestrina Soc. coop. rl a další proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 12. prosince 2012 ve věci T-260/00, Cooperativa San Marco fra Lavoratori della Piccola Pesca — Burano Soc. coop. rl a další v. Evropská komise

(Věc C-94/13 P)

2013/C 129/13

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Cooperativa tra i Lavoratori della Piccola Pesca di Pellestrina Soc. coop. rl a další (zástupci: A. Vianello, A. Bortoluzzi a A. Veronese, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Italská republika, Cooperativa Pescatori di San Pietro in Volta Soc. coop. Rl a další

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelé uplatňují nesprávné právní posouzení při uplatňování zásad vytýčených Soudním dvorem v rozsudku ve věci „Comitato Venezia vuole vivere“ zaprvé co se týče povinnosti uvést odůvodnění rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor a zadruhé co se týče rozložení důkazního břemene, pokud jde o podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU.

Usnesením napadeným tímto kasačním opravným prostředkem se Tribunál odchýlil od výroku Soudního dvora v rozsudku ze dne 9. června 2011„Comitato Venezia vuole vivere“ v rozsahu, v němž tento rozsudek uvádí, že rozhodnutí Komise „musí obsahovat všechny základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány“. I přesto, že rozhodnutí postrádá základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány, Tribunál nekonstatoval žádné nedostatky v metodě použité Komisí ve sporném rozhodnutí, a tudíž se dopustil nesprávného právního posouzení.

Na základě zásad vytýčených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“ přísluší v rámci vymáhání podpory členskému státu — a tudíž nikoliv jednotlivému příjemci — v každém jednotlivém případě prokázat, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU. V projednávané věci však Komise ve sporném rozhodnutí neupřesnila „způsoby“ takového ověření. Vzhledem tudíž k tomu, že Italská republika neměla v rámci vymáhání podpory k dispozici základní prvky za účelem prokázání, zda poskytnuté výhody představují státní podpory ve prospěch příjemců, rozhodla zákonem č. 228 ze dne 24. prosince 2012 (čl. 1 odst. 351 a násl.) obrátit důkazní břemeno v rozporu s judikaturou Společenství. Podle italských právních předpisů nepřísluší státu, nýbrž jednotlivým podnikům, které jsou příjemci podpor poskytnutých ve formě úlevy, aby prokázaly, že dané výhody nenarušují hospodářskou soutěž nebo neovlivňují obchod mezi členskými státy. Při neexistenci takového důkazu platí domněnka, že poskytnutá výhoda mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. To je zjevně v rozporu se zásadami vytýčenými Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“.