Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62011CA0149

Věc C-149/11: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. prosince 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te ’s-Gravenhage — Nizozemsko) — Leno Merken BV v. Hagelkruis Beheer BV ( „Ochranná známka Společenství — Nařízení (ES) č. 207/2009 — Článek 15 odst. 1 — Pojem „skutečné užívání ochranné známky“ — Územní rozsah užívání — Užívání ochranné známky Společenství na území jediného členského státu — Dostatečnost“ )

Úř. věst. C 46, 16.2.2013, pp. 3–4 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

16.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 46/3


Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. prosince 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te ’s-Gravenhage — Nizozemsko) — Leno Merken BV v. Hagelkruis Beheer BV

(Věc C-149/11) (1)

(Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 15 odst. 1 - Pojem „skutečné užívání ochranné známky“ - Územní rozsah užívání - Užívání ochranné známky Společenství na území jediného členského státu - Dostatečnost)

2013/C 46/05

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Gerechtshof te ’s-Gravenhage

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Leno Merken BV

Žalovaná: Hagelkruis Beheer BV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Gerechtshof te ’s-Gravenhage — Výklad čl. 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) — Užívání ochranné známky — Skutečné užívání — Pojem — Užívání ochranné známky Společenství na území jediného členského státu — Užívání považované tímto členským státem za skutečné, jedná-li se o totožnou národní ochrannou známku

Výrok

1)

Článek 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství musí být vykládán tak, že posuzování požadavku „skutečného užívání ve Společenství“ ve smyslu tohoto ustanovení je třeba provádět in abstracto a k hranicím území jednotlivých členských států vůbec nepřihlížet.

2)

Ochranná známka je ve smyslu čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009 „skutečně užívána“, je-li užívána v souladu se svou hlavní funkcí a za účelem udržení nebo získání podílu na trhu v Evropském společenství pro výrobky nebo služby označené uvedenou ochrannou známkou. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení splněny, přičemž musí zohlednit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, jako jsou zejména vlastnosti dotčeného trhu, povaha výrobků nebo služeb chráněných dotčenou ochrannou známkou, územní a kvantitativní rozsah užívání, jakož i jeho četnost a pravidelnost.


(1)  Úř. věst. C 179, 18.6.2011.


Top